Jakub Drápal: Volební právo vězňů - protiústavní úprava?

Advokát Davida Ratha Adam Černý si v Událostech ČT ze dne 9. 10. 2012 stěžoval, že jeho klient nemůže volit do zastupitelstva kraje, protože jeho vazební věznice je v jiném volebním obvodu než místo trvalého pobytu. Je pouze příkladem jedné z tisíců osob omezených na svobodě, kterým je momentálně bráněno v přístupu k volbám. Kdo z vězněných může dnes volit?. Podle čl. 18 Ústavy ČR, čl. 21 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod mají vězni (v zásadě) právo volit do Parlamentu ČR a Evropského parlamentu. Každému vězni zákon umožňuje volit do Poslanecké sněmovny, do Senátu však ne. Zákonná úprava stanoví, že aby vězeň mohl volit, musí být vyhlášeny volby jak ve volebním obvodě, kde má trvalý pobyt, tak v obvodu věznice. Vězeňská služba toto interpretuje tak, že se ve stejném volebním obvodu musí nacházet jak věznice, ve které je umístěn, tak místo jeho trvalého pobytu. Jak vyplývá ze statistik Vězeňské služby, každý druhý rok může volit pouze 2 % vězňů oproti 33 % obyvatelstva. Ve volbách do zastupitelstev krajů mohou z vězněných volit pouze obvinění, ve volebním kodexu je aktivní volební právo vězňům přiznáno. Od června 2012 jsou podmínky pro volby do zastupitelstev krajů totožné jako u voleb do Senátu, nicméně do té doby mohli volit pouze ti obvinění, u kterých se shodoval nikoli volební obvod, ale volební okrsek. Není divu, že ve volbách roku 2008 se zúčastnil pouze 1 obviněný z 2381 držených ve vazbě. Uvidíme, zda rok 2012 bude odlišný.

Proč se volebním právem vězňů zabývat? Důvodů je několik. Snaha o soulad mezi Ústavou a zákony, o vytváření vztahu jednotlivce či o reintegraci vězňů do společnosti. Smutnou skutečností je, že v podobném postavení jako jsou vězni, se nachází i další osoby vyjmenované např. v § 6 odst. 1 b) zákona o volbách do Parlamentu ČR, tedy osoby v nemocnici, sanatoriu, ústavu sociální péče ap. Tato problematika se tak týká širších vrstev než pouze vězňů, přesto se v tomto příspěvku zabývám pouze jimi. Zajímavou skupinou jsou proto, že jejich počet je statisticky evidován, lze tedy dovodit, zda by jejich hlasy měly vliv na výsledek voleb.

Změnili by vězni výsledky voleb, pokud by volební zákon reflektoval Ústavu? Podívejme se na výsledky tří nejúspěšnějších ze senátních voleb na Praze 4, kde se nachází pankrácká věznice. Eva Syková (ČSSD) získala 7 055 hlasů, Tomáš Töpfer (ODS) 6 756 a Petr Štěpánek (SZ) 6492. Přestože tyto výsledky jsou dostatečně těsné, uvažujme pro potřeby tohoto příkladu, že by Petr Štěpánek získal o 250 hlasů více, tedy 6 692, rozdíl s Tomášem Töpferem by byl tak 14 hlasů. Dle volebních preferencí vězňů, vypočítaných z údajů Vězeňské služby a ČSÚ, SZ, za kterou Petr Štěpánek kandidoval, ve věznicích získává o 3 – 7 % hlasů více než mimo ně. ODS oproti tomu zaznamenává ve věznicích úbytek 4 – 10 %. Ve volbách do Senátu je průměrná účast ve věznicích 22 % z oprávněných voličů a v pankrácké věznici nyní sedí přibližně 980 vězňů, kteří mají Ústavou garantované právo volit, z nichž cca 910 bylo toto právo zákonem odepřeno. Pokud by toto právo mohli využít, pak by volilo dalších 200 vězňů. Jejich hlasy by znamenaly rozdíl 20 hlasů ve prospěch Petra Štěpánka, který by v tomto modelu vyhrál volby.

Přestože byl tento příklad pouze ilustrativní, vzhledem k reálným výsledkům chybělo málo, aby byly volby na Praze 4 případně zrušeny, protože 90 % vězňů nemohlo volit. Že tato otázka není čistě hypotetická, naznačují i výsledky senátních voleb, dle kterých mezi 2. a 3. kandidátem v obvodě č. 23 byl rozdíl pouhých 99 hlasů a mezi 3. a 4. kandidátem v obvodě č. 26 byl dokonce rozdíl hlasů potřebný pro případně odlišný výsledek voleb – 18 hlasů.

Samozřejmě zákonná úprava není jediným problém ve volbách ve vězení. Jedním z nejpalčivějších problémů je skutečnost, že přes 1/3 vězňů nemá průkaz totožnosti a proto nejsou připuštěni k volbám. Obdobná úprava rozumně na Slovensku stanoví, že při přítomnosti dvou dozorců může odvolit i vězeň bez platného průkazu totožnosti.

Dalším problémem bude povinnost, navrhovaná volebním zákoníkem, vězněné osoby vyjádřit se, že chce volit, přičemž podobný úkon vězni činí (bez zákonné opory) již dnes. Zvláštní seznamy v praxi pro vězně nahrazují stálé seznamy voličů, je proto směšné chtít po vězni, aby musel vykonat úkon navíc – rovnost volebního práva by tím byla porušena. Bohužel Ministerstvo vnitra tento názor nesdílí. Nutnost dalšího úkonu k odvolení tak povede jednoznačně k ještě menší účasti ve volbách ve věznicích.

Právo volit bylo Davidu Rathovi odepřeno. Stejně tak ale i necelým 18 000 vězňů, necelým 2000 obviněných a dalším, kterým bylo v roce 2012 upřeno právo volit do Senátu, resp. zastupitelstev krajů.

Jakub Drápal

Autor byl v roce 2009 v pankrácké věznici jako člen volební komise, tato návštěva ho inspirovala v bádání ohledně volebního práva vězňů, studuje Právnickou fakultu UK, o tomto tématu napsal společně s Dr. Markem Antošem článek Volební právo vězňů: zelená je teorie, šedý je strom život, který vyšel v Trestněprávní revue, 2012, č. 10.