18 února 2012

Ivo Telec: ACTA nejsou akta ani akty

Padl Megaupload. Úředně skončil provoz obřího elektronického úložiště „informací“ a „dat“ zpřístupňovaných podnikateli veřejnosti k hromadnému stahování. Namísto filmů a hudby si můžeme napříště stáhnout znak FBI. Jedná se o esteticky působící zásah státu! Servery několika vlád nebo ministerstev neodolaly nepřátelským útokům. Zahltily se úmyslným útočným přetížením a dočasně přestaly pracovat. Co se to všechno děje? Nic zvláštního, jen k nám přišla ACTA.



Málokterá mezinárodní smlouva má u části společnosti tak špatnou pověst jako mnohostranná Obchodní dohoda proti padělatelství (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) z roku 2011, v anglické zkratce ACTA, kterou Česko v lednu 2012 podepsalo v Tokiu. A to tato dohoda ještě ani nevstoupila v platnost! Obchodní dohoda má vázat Japonsko, Koreu, Austrálii, Nový Zéland, Kanadu, Maroko, USA, Mexiko, Singapur, Švýcarsko a EU a její členské země. Signatářů je již asi 31. Nepřekvapuje, že stranou stojí Čína, Indie a Brazílie, které nebyly přizvány, a také Rusko, jež teprve nyní vstupuje do Světové obchodní organizace založené před osmnácti lety. Dohody ACTA byla sjednána mezi některými členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a zároveň mezi převážně „tvrdým jádrem“ Světové obchodní organizace.


Obchodní dohoda proti padělatelství (ACTA) má platit mimo Světovou obchodní organizaci (WTO) i mimo Světovou organizaci duševního vlastnictví (WIPO). Dohoda ACTA má oproti velmi podobné Dohodě o obchodních aspektech práv k duševního vlastnictví (TRIPS) z roku 1994, která je vázána na Světovou obchodní organizaci, právně politickou výhodu, že lze, aby k ní přistupovali i nečlenové Světové obchodní organizace, a to podle konkretizovaných vysokých standardů prosazování práv duševního vlastnictví, jaké známe např. z EU od roku 2004. V tomto srovnání je Dohoda ACTA politicky pružnější a zároveň zpřísňuje či rozšiřuje dosavadní standardy dle Dohody TRIPS z roku 1994. Srov. též mezinárodněprávní jev zvaný TRIPS-plus, kdy dvoustranné nebo vícestranné smlouvy mezi některými členy Světové obchodní organizace (a tedy i mezi signatáři Dohody TRIPS) ovlivňují právní poměr i vůči třetím zemím. Nutno dodat, že dosavadní Dohoda TRIPS byla přijata v roce 1994, tj. v době, kdy dnešní „společnost sítí“ ještě nebyla rozvinuta. Hlavním autorskoprávním problémem vyspělých zemí tehdy byla práva k počítačovým programům, resp. počítačové právo jako takové. Vždyť teprve v roce 1992 došlo k prvnímu běžnému připojení k internetu z Československa, a to prostřednictvím sálového, nikoli osobního, počítače.


Dohodě ACTA je vytýkáno mnohé. Právem i neprávem. Právem snad to, že byla vyjednávána v jedenácti kolech v režimu státem utajovaných skutečností ve stupni „vyhrazené“ na přání jednoho ze států.


Ačkoli takovýto postup nebyl občansky legitimní ani obvyklý, a to nejen s ohledem na parlamentní orgány EU, které samy moc nevěděly, jak vyjednávání pokračují, do značné míry jej chápu. Část „společnosti sítí“ totiž vnímá tuto dohodu jako vskutku mimořádnou pohromu. Podotýkám, že zhola nepatřičně, což dále mírně rozvedu. V průběhu vyjednávání proto bylo možno reálně očekávat hrozbu i dokonání násilných útoků namířených proti politické vůli přijmout takovouto mezinárodní smlouvu a proti příslušným státním institucím.


Také bych byl nerad, jestliže by mi násilníci třeba i opakovaně úmyslně útočili na počítačový server (majetek) s cílem ovlivnit mezinárodní politické a právní dění ve svůj zájmový prospěch. Nedivím se proto neobvyklosti způsobu přijímání této mezinárodní smlouvy. Politický pláč některých evropských poslanců mi proto přijde poněkud nepatřičný. Ocitli jsem se totiž v ohnisku počínající globální kybernetické války. Jen malé a poměrně mírné a občasné války … zatím. Nikoli však války „studené“, ale „horké“, bojované naostro. Války se škodami na majetku, chodu států i některých soukromníků, kteří prosazují „jiný názor“ než pobouřený dav či ideologičtí „piráti“ anebo zloději. – Nezapomínejme ani na kybernetický útok na Estonsko v roce 2007 po zbourání sovětského pomníku neznámého vojína v Tallinu.


Přímou politickou akci, jíž se v případě Dohody ACTA projevila „elektronická občanská neposlušnost“, ale nelze nazvat jinak nežli násilím a až politickým vydíráním slabšího státu na citlivém místě. Možná to má něco společného s politicky postdemokratickou „informační společností“, avšak s politickou společností „demokratickou“ to nemá společného pranic.


O samotné Dohodě ACTA panují rozličné fámy. Přišla v době, která je emočně rozjitřena americkými návrhy některých zákonů týkajících se „hrozeb on line“ (SOPA a PIPA) i zmíněným americkým „megazásahem“ proti Megauploadu. Starší francouzské právo z roku 2009, týkající se šíření a ochrany tvůrčích děl na internetu (HADOPI), také klidu moc nepřispělo, jestliže byl nutný ústavní zásah francouzské Ústavní rady. (Srov. u nás neznámou zahraniční veřejnoprávní zásadu práva informačních a telekomunikačních technologií (ICT law) „třikrát a dost“, uplatňovanou při určitých zneužitích sítě elektronických komunikací.) Vzplanuté vášně části lidu, zejména mládeže a libertariánů, jsou silné.


Podíváme-li se však do konečného znění Dohody ACTA, zjistíme, že hrany se hodně otupily a závazky z dohody vyplývající pro nás nepředstavují v podstatě nic nového.


Podle předběžného právního náhledu by v důsledku ratifikace této dohody nebylo zapotřebí v českém právu zásadně nic měnit. Anebo nikoli nic podstatného, snad některý detail, který by si možná vyžádal upřesnění. Podobně to v zásadě (nikoli snad bezvýjimečně) platí i pro právo EU.


Účel Dohody ACTA spočívá ve vzájemném uznání a zároveň sladění vysokých standardů ochrany duševního vlastnictví mezi signatářskými státy, a to pro obchodní cíle. Již z názvu „obchodní dohoda“ proti padělatelství vyplývá, že dohoda není směrována proti politické svobodě či soukromí, jak jí bývá falešně podsouváno, ale naprosto jinam. Do světa trhu a mezinárodního obchodu. Podobně jako Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohoda TRIPS) z roku 1994 anebo regionální úpravy jednotného trhu Evropské unie, resp. Evropského hospodářského prostoru. Dohoda ACTA zajímá mezinárodní obchodníky, nikoli totalitní politiky, kteří si vystačí bez ní. Pravda, překážky obchodu ale někdy bývají chápány poměrně široce.


Sám si kladu otazník nad zákonodárně politickým trendem rozšiřování civilního trestání (punitive damages). Souviset to někdy může i s odklonem od trestní represe (viz např. český trestní zákoník z roku 2009), kdy může naopak přitvrzovat trestání civilní. Nejde ale o žádné specifikum Dohody ACTA, stačí se podívat i do dnešního občanského zákoníku nebo některých jiných českých zákonů, současných i někdejších.


O odchylkách mezi Dohodou ACTA z roku 2011 a Dohodou TRIPS z roku 1994, která má 153 signatářů z celého světa, by sice bylo možné psát disertace, ale to je asi tak všechno. Trochu věc publicisticky zjednodušuji, ale nikoli příliš. Dohoda ACTA obsahuje závaznou část, nezávaznou část a část ryze organizačně-technickou. ACTA zpřísňuje starší Dohodu TRIPS, byť se tak děje mimo Světovou obchodní organizaci, což ovšem může být mezinárodně politicky diskusní. Pár členů Světové obchodní organizace se „utrhlo“. Kvůli trestněprávnímu prosazování práv duševního vlastnictví, jinak již dávnému, sebou EU „strhla“ i své jednotlivé členské státy. Jedná se však o otázky primárně obchodně politické, nikoli právní. A už vůbec nikoli o otázky politické ve všeobecném smyslu „svobody internetu“.


Na druhou stranu, jak již bylo řečeno, ACTA nepřináší do českého právního prostředí nic zásadního, co by mu již nebylo po léta známo. Díky evropskému komunitárnímu právu z roku 2004, resp. 2001 mnohá ustanovení odpovídající závazným ustanovením Dohody ACTA u nás platí od roku 2006, resp. již od roku 2000, kdy byl přijat dnešní autorský zákon, který o rok předběhl právo Evropských společenství. Celní záležitosti práva duševního vlastnictví u nás výslovně řešíme od roku 1996, resp. 1999. Dosavadní ustanovení, na nichž je založena Dohoda ACTA, nalezneme nejen v autorském zákonu, ale též v zákonu o vymáhání práv průmyslového vlastnictví a v zákonu o ochraně práv k odrůdám rostlin; třeba práv k odrůdám brambor nebo vinné révy. Nemluvě o českých předpisech celních a soudně nebo správně trestních. V roce 2009 přitvrdil nový český trestní zákoník, když související trestné činy velkého rozsahu označil za zločiny a zvýšil u nich horní sazbu trestu odnětí svobody z dosavadních pěti na osm let. V roce 2000 již byla zvýšena horní hranice pokut za přestupky podle autorského zákona. Můžeme též připomenout, že na ochraně veřejného blaha vnitřního trhu před padělky nebo nedovolenými napodobeninami duševního vlastnictví, které mohou, krom jiného, klamat spotřebitele a uvádět jej v omyl o původu či kvalitě zboží, se léta podílejí celkem čtyři orgány veřejné moci, které jsou nadány svými věcnými působnostmi: Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a celní úřady.


Mnohé právně podstatné věci byly dávno mezinárodně upraveny ve dvou mnohostranných internetových smlouvách Světové organizace duševního vlastnictví z roku 1996, které vstoupily v platnost v roce 2002 a jichž se účastní 89 států. Nic nového pod Sluncem, řekl by právník.

Někteří právně nezorientovaní politici ale mluví jinak. Zvláště pak ti, kteří přiznávají, že Dohodu ACTA nečetli. Ve skutečnosti jim proto nemůže jít o přiměřený věcný pohled a rozmysl, nýbrž spíše o stranický nebo osobní populismus. Vhodné je předem volit slova, nežli vyvoláme poplašné zprávy na veřejnosti, za něž morálně a politicky odpovídáme. Vystrašená, a tudíž lehce ovladatelná anonymní masa věci neznalých občanů se začne bránit neexistujícímu nebezpečí. Třeba i tak, že „preventivně demokraticky“ poškodí veřejný majetek Poslanecké sněmovny, jak se stalo. Anebo poškodí majetek soukromý, jak se rovněž stalo. Žel, na vyvolání téměř až davové psychózy se podílejí i někteří právně nezorientovaní novináři včetně těch z nich, kteří se prohlašují za odborníky na „informační technologie“.

Uveďme věc na pravou míru:
– O odpojování domácností od internetu není v Dohodě ACTA ani slovo.
– Dohoda ACTA nezakazuje domácí stahování nebo jiné zhlížení ani vkládání filmů, fotografií, map či poslech hudby pomocí sítě elektronických komunikací pro neobchodní osobní potřebu. Natož, aby snad zaváděla kriminalizaci takového chování.
– Ochrana soukromí, a tudíž i volné užití uměleckých či vědeckých děl nebo zvukových záznamů či televizního vysílání pro neobchodní osobní potřebu zůstává nedotčena.

Je přitom obecně známo, že práva duševního vlastnictví zásadně vyvolávají účinky v obchodu (hospodářství a na trhu) či alespoň na veřejnosti, nikoli však v soukromí. V tom celosvětově spočívá právní zásada práva duševního vlastnictví, jež je na této zásadě léta vybudováno. Dílčí výjimky z této zásady, týkající se pouze práva autorského, platí u nás (i jinde) už po léta; Dohoda ACTA si jich ale nevšímá. Platí tedy, že oddělení soukromí od obchodu (hospodářství a trhu) je nezpochybnitelnou právní zásadou práva duševního vlastnictví na úrovni mezinárodní, evropské unijní i české. Dohoda ACTA na tomto principu nic nemění. (Srov. však ty státy, které nevyužily dobrodiní Dohod TRIPS a ACTA a na svých celních územích neupustily od celního dohledu nad neobchodním zbožím v osobních zavazadlech cestujících, pokud jde o padělky duševního vlastnictví.)

Bezpochyby je proto psychologicky a politicky zajímavé, jak se některé parlamentní a dokonce i vládní politické strany nechávají, poněkud iracionálně, politicky ovlivnit téměř až davovou psychózou a ideologií okrajových mimoparlamentních politických stran typu České pirátské strany, která dlouhodobě snáší veřejně deklarovanou podporu ideově vyhrocených, krajních a politicky převážně demagogických, internetových Pirátských novin, s nimiž je dílem personálně propojena, či z jejich ideové a mediální podpory přímo těží stranicko politický kapitál.

Na světlo alespoň vychází sociální desorientovanost nebo pokryteckost některých parlamentních a vládních politických stran a jejich zájem spíše o sebe samé, krátkozrace projevovaný populismem. A to namísto legitimně očekávatelného setrvalého veřejného zájmu na veřejném pořádku v otázkách trhu, který ovšem vyžaduje věcnost, rozvahu a znalost stavu. A také alespoň trochu moudrosti (a spravedlivosti). Nikoli pouze stranicko politický kalkul, co může být zrovna nyní pro určitou politickou korporaci mediálně výhodné (rozuměj u části lidu líbivé).

K politickému prohlášení polského a po něm nápodobně českého premiéra o „pozastavení“ ratifikace Dohody ACTA za účelem její „důkladné analýzy“ lze říci jediné. Copak Dohoda ACTA nebyla důkladně prozkoumána před jejím podpisem, k němuž prezident republiky na základě vládního doporučení zmocnil velvyslance? Pokud by skutečně nebyla tato obchodní dohoda předem důkladně prozkoumána, pak se by vláda dopustila vadné správy veřejných věcí, neboť by při výkonu veřejné moci jednala přinejmenším nezodpovědně či neodborně. Pokud by však Dohoda ACTA byla předem důkladně prozkoumána, o čemž jsem přesvědčen i se znalostí dotčené části české veřejné správy, a doporučena k podpisu, přičemž premiér až následně po násilí „pirátů“ politicky uhnul, pak bychom měli v čele vlády slabého politika. Anebo člověka, který nevěří vlastním úředníkům, jež podle všeho odvedli dobrou (a běžnou) práci. V lepším případě se jedná jen o taktický manévr do doby nežli bude zlepšena elektronická ochrana vládních serverů před dalšími útoky ... Nakonec, politickým slibem „důkladné analýzy“ nezarmoutíš. V násilnické době lze chápat i takovýto slib.

Škoda, že u nás nemáme politickou stranu, která by měla odvahu veřejně říci, že ideologickým cílem elektronického násilí na státním i soukromém majetku může být touha po cizím soukromém vlastnictví bez ohledu na vůli vlastníka (tvůrce a investora). Neboli nutkavá touha některých „příslušníků informační společnosti“ (zejména některých mladistvých) zdarma a pohodlně se bavit, která může být na povrchu oděna do politicky líbivých frází o „svobodě informací“ (rozuměj svobodu veřejného provozování cizích filmů a hudby zdarma a jejich nákup po síti zdarma). Část informační ideologie je tak zásadně srovnatelná s letitými myšlenkami komunistického rázu. Sovětský komunistický politický model „socialistického vynálezeckého práva“ či „socialistického autorského práva“ byl přitom v Československu opuštěn po roce 1989. Politicky nuceně jsme si tento „model zítřka“ u nás vyzkoušeli po dobu čtyřiceti let a zjistili jsme, co nám všem mělo být od počátku zřejmé, totiž, že to nefunguje. Pokusy odpoutat se od tohoto modelu, které se u nás objevily v právní politice kolem roku 1968, byly komunisty krátce nato zakázány a ideologicky zkritizovány. Představitelé těchto snah byli politicky a pracovně postiženi a pronásledováni.

Jen nepřímo s ACTA souvisí nedávný případ odstavení elektronického datového shromaždiště Megaupload. Jednalo se o zásah USA v součinnosti s některými dalšími státy. Časově i věcně nám však obojí spadá v jedno.

Na první pohled mohou slavit vlastníci práv z duševního vlastnictví. Otázkou ale je, kdy se bude situace opakovat, protože společenský problém do značné míry přetrvává. Žijeme v převážně materialistické společnosti, kde pro mnohé platí „nevaž se, odvaž se“ neboli kultura vyžití. Někdy násobená i vlastní tvůrčí neschopností, rozmazleným sobectvím a neúctou k cizímu. Cizí lze získat „nesnesitelně lehce“. Zdarma v domácím pohodlí. Doslova v papučích. Pokušení je proto silné.

Namísto toho můžeme nabídnout vzájemné podporování. Tvůrci, producenti, vynálezci, investoři i zákazníci se vzájemně potřebují. Slavit proto mohou ti, kteří chápou situaci a jednají v porozumění a s citem. Na druhou stranu, nikdo se nechce nechat okrádat „podnikavými“ zloději. I takoví lidé jsou totiž ve hře. Kdo chce mít internetovou živnost s „informacemi“, ať ji svobodně má! Ale za své a ze svého. Dohoda ACTA a celé právo duševního vlastnictví není zásadně namířeno proti tomu, co děláme v soukromí doma. Ochrana soukromí má zásadní přednost. V soukromí nejde o obchod. Licenci nepotřebuje ten, kdo si na doma běžně stáhne film či hudbu z internetu či jinak je zhlédne, nýbrž ten, kdo ji tam k tomuto účelu veřejně zpřístupní anebo jinak veřejně šíří (sděluje po síti veřejnosti). Rozum však velí, že něco asi není v pořádku, jsou-li mi nabízeny zdarma ke stažení zbrusu nové světové filmy, které ještě neoběhly kina, o televizi nemluvě, zatímco na jiných internetových stránkách se za filmy a hudbu platí. Ano, něco není v pořádku hospodářsky, mravně a právně na straně nekalého podnikatele s „informacemi“ na síti. Sám, coby domácí stahovač pro sebe, nejsem právně vinen. Morální spoluvinu ale nesu. Tichý hlas svědomí někdy říká: „je to nějaké divné, nedělej to ...“. Touha po vlastní libosti (pokušení) ale bývá silnější. Zda nakonec i přesto půjdu do kina nebo na živé hudební vystoupení, je věcí jinou. Stejně tak i to, že má činnost může někdy nepřímo, mimoděk, podpořit i legální výnosy či přispět k obecné známosti umělců, k jejich uměleckému prosazení apod. Je však věcí umělců (jejich svobodnou vůlí), jakým způsobem, kdy a kde se chtějí umělecky prosadit (mediálně „zviditelnit“), anebo naopak zůstat v pozadí.

Morální problém spočívá v tom, že neuznávám svobodnou vůli tvůrce nebo investora zpřístupnit nebo naopak nezpřístupnit film, román, fotografii nebo hudbu na internetu a kdy a jak tak učinit. A také v jaké kvalitě. Pánem věci není domácí stahovač ani podnikatel v „informačních službách“ (prostředník), který mu to pro svůj zisk umožňuje, nýbrž tvůrce a investor, bez nichž by nic kloudného a pozornosti hodného nevzniklo. Zde je ale začarovaný kruh, který je nutno rozlomit. Přít se můžeme o způsobu rozlomení tohoto kruhu; třeba o vhodnosti nebo účinnosti generální prevence civilní nebo trestní represe.

Domácí stahovač filmů nebo hudby se chová – s jistou morální výhradou – o své svobodné vůli v soukromí, do něhož patří i jednotliví lidé s ním spojení rodinným nebo osobním poutem; např. rodinný přítel. Do právního problému se domácí stahovač (a podobně činný člověk) zásadně dostává teprve tehdy, jestliže vykročí ven ze svého soukromí. A to až tehdy, když se stává veřejným zpřístupňovatelem dosud chráněných cizích výsledků veřejnosti, a to bez licence (souhlasu) k veřejnému užití, a kdy se zároveň stává soutěžitelem na hospodářském trhu s uměním.

Navození protiprávního stavu veřejného uživatele a nekalého konkurenta ale může někdy odviset od „pouhého“ technického nastavení systému na straně podnikatele se shromaždištěm elektronických „dat“. Jednoduchou technickou operací jako je kupříkladu domácí stažení filmu nebo hudby či jiná podobná síťová operace totiž může dojít k veřejnému „zmnohočetnění“ neboli k jevu „sdílení informace“ na veřejnosti a s veřejností, což již není ničím jiným nežli sdělováním veřejnosti v právním smyslu mezinárodním, evropsko unijním i českém, jež však odvisí od opomenuté vůle třetí osoby, vlastníka práva, o jehož statek se jedná.

Trestně vinen je podnikatel úmyslně poskytující ukládací internetovou službu tohoto druhu. Takovou osobu tíží i soukromoprávní odpovědnost za službu, jíž dochází k zásahu do cizího práva a zároveň k nekalé soutěži na trhu. Soukromoprávní odpovědnost za čin veřejného sdělování dosud chráněných statků formou „sdílení“ vybočujícího ze soukromí ovšem stíhá i sdíleče, protože již přestal být volným domácím stahovačem v soukromí, neboť vstoupil na veřejnost a navíc na hospodářský trh, a to bez ohledu na vlastnické právo jiného.

Domácí stahovač, který se proměnil ve veřejného sdíleče (veřejného uživatele na právní a hospodářské úrovni kupříkladu provozovatele kina, nakladatele nebo obchodníka s filmy a hudbou on line či televizního vysílatele) může za určitých okolností nést dokonce i správně trestní, popř. soudně trestní odpovědnost (podobně jako kterýkoli jiný veřejný uživatel cizího).
Sdíleč ovšem mohl jednat třeba v právním omylu; např. v omylu o tom, že na síti veřejně nabízené filmy a hudba jsou právně volné. Veřejná osvěta, že tomu tak většinou není, bývá ovšem široká a někdy i docela působivá. V podobném právním a morálním postavení jako sdíleč (zpřístupňovatel cizího majetku veřejnosti) se ocitá i vkládač chráněných děl apod., který je ukládá do elektronického veřejného shromaždiště na síti, čímž se rovněž tak stává zpřístupňovatelem dosud chráněných předmětů veřejnosti. Nicméně, zde končí „právní hrátky“ a začíná širší společenský problém.

Předesílám, že nejen jako obhájce a spoluautor autorského zákona z roku 2000, ale zejména jako občan obecně odmítám trestní politiku kriminalizace nekomerčního veřejného užívání dosud chráněného duševního vlastnictví. Naštěstí u nás platí výslovný legální příkaz subsidiarity trestní represe, která smí nastoupit až na druhém místě (právní princip ultima ratio). Dohoda ACTA na tom nic nemění.

Při hledání společenského řešení tohoto problému ovšem musíme brát v potaz (a to i po právní stránce) okolnosti každého jednotlivého případu. Nezapomeňme, že k činu mohlo dojít třeba ze škodolibosti nebo pomsty, ve větším rozsahu, dlouhodobě a celosvětově, na stovkách či tisících filmech nebo hudebních dílech anebo v rámci organizované skupiny, která si ve vlastním hospodářském zájmu předem vše naplánovala pro svůj prospěch z cizího, aby se následně zbaběle „ukryla“ někde na síti.

Na druhou stranu může jít o něco zcela „školáckého“ či drobného, co lze velkoryse přehlédnout. Anebo o jednání zralé „jen“ pro výchovnou pozornost rodičů a školy, směřující k respektování vůle jiného a ke vštěpení úcty k cizímu talentu, cizímu právu, hospodářství a vlastnictví. Vyloučit nelze ani to, že určitý veřejný uživatel byl laikem v technických věcech internetu a informačních technologií, s nimiž nebyl obeznámen nad jednoduchou zákaznickou úroveň. Zrovna tak ale nelze vyloučit ani účastenství na přečinu až zločinu na straně návodce vzbuzujícího u jiného rozhodnutí dát se na dráhu, kterou slušní lidé (a jejich státy), jde-li o značný rozsah činu, považují za zločin. Pomocníkem může být i právní nebo technický rádce usnadňující svými radami spáchání až zločinu. Pro to všechno jsou mimořádně citlivé otázky kriminalizace mladistvých (nejen v těchto případech). Tam, kde by se jinak jednalo až o zločin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 270 odst. 3 tr. z.), u mladistvých půjde vždy „jen“ o provinění.

Objektem zájmu represivních orgánů mají být v prvé řadě podnikatelé v informačních službách, kteří něco takového úmyslně umožňují z důvodu své ziskuchtivosti z doprovodných reklam či placených služeb à la prémiové účty zákazníků apod. Tito lidé (trestné jsou i právnické osoby) jen těží ze všeobecné touhy po snadné zábavě a z nezájmu rodičů o to, co jejich nezletilé děti vlastně dělají. Hlavně, když „sedí u počítače“ a je „klid“. Skutečnými parazity internetu jsou někteří podnikatelé v informačních službách.

Nepohoršujme se proto nad odvahou orgánů USA razantně zasáhnout proti Megauploadu. Nedokáži si ale představit podobnou profesní odvahu a právní odbornost některých českých státních zástupců a policejních orgánů.

Škoda, že ACTA nejsou akty …

Dílo lze veřejně užívat na základě autorovy veřejné nabídky licence Creative Commons BY-NC-ND: Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezasahujte do díla 3.0 Česko
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/

75 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Z článku iba krútim hlavou a som zdesený.

Ad argumentácia v článku:

Entrée:
Považovať akt útokov na niektoré vládne servery za akt kybernetickej vojny a porovnávať ho s útokom na estónske servery?

D. Thoreau by sa otáčal v hrobe ako harddisk.
Čo iné majú robiť ľudia v prípade, že sa im nepáči napr. to, že na území cudzieho štátu bez kontroly operuje cudzia tajná služba, ktorá unáša ľudí v lietadlách a ich vlastný štát na to dlabe? Čo iné majú robiť ľudia, ktorých útoky sú nazývané "kybernetickou vojnou", pričom internetový červ, ktorý má vyradiť z prevádzky cudziu jadrovú elektráreň, sa nazýva "prevenciou"? Áno, aj v tomto prípade (ACTA) sa jedná o výsledok ekonomickej lobby. Nie, právo nesmie žiť odtrhnuté od reality, ale takýto mi príde celý článok.

Po prvé:
Je nutné konštatovať, že pokiaľ ACTA nemá prinášať "prakticky nič nové" oproti existujúcej legislatíve (reagovaný článok), tak načo je ju vôbec potrebné ratifikovať?
Aby sme zneprehľadňovali už beztak pre bežného adresáta neprehľadný právny poriadok?

Po druhé:
Na toto by som výslovne reagoval:
"Trestně vinen je podnikatel úmyslně poskytující ukládací internetovou službu tohoto druhu. Takovou osobu tíží i soukromoprávní odpovědnost za službu, jíž dochází k zásahu do cizího práva a zároveň k nekalé soutěži na trhu." Stop, už radšej idem argumentovať, lebo "bliju" ... V smernici 2000/31/ES (o el. obchode) je čosi o tom, že poskytovateľ nie je zodpovedný za uložený obsah, k tomu sa vyjadril predvčerom (16.2.) azda SDEÚ jasne (vec C-360/10). Hovoriť o "nekalej
súťaži" je scestné, lebo nie každý, kto zverejňuje cudzie dielo, je súťažiteľ, ktorý "kradne" podiel na trhu, čo platí pri bezodplatnom sprístupňovaní cudzích diel.

Iba mimochodom k nekalosti postupu, a ani nie tak autorov, ako vydavateľov, distribútorov a "kolektívnych správcov práv",
je vhodné uviesť to, že z úložných médií (storage) sa platí značná "daň" (podrobne viď autorský zákon, § 25), a to bez ohľadu na reálne použitie týchto nosičov (tzv. prezumpcia kolektívnej viny, a áno, volám to legálne výpalné), pričom pokiaľ vydavateľstvá šíria hudbu v PATENTOVANOM formáte MP3 (darmo je napr. LAME encoder free, keď samotný formát nie), neplatia držiteľom patentu nič ... úžasná hospodárska súťaž.
Navyše, trestná represia voči zdieľaniu cudzích diel v podobe, v akej sa nachádza v TZ, je zbytočná, postačuje predsa TČ poškodzovania cudzích práv, pokiaľ niekto zarába na úkor autora na cudzích dielach vo väčšom rozsahu.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Pokračovanie 2:

Po tretie:
Existuje čosi také v ústave (aj v ČR - čl. 11/1 Listiny), že: "vlastnícke právo všetkých vlastníkov má rovnaký zákonný obsah aj ochranu" (vrátane procesnoprávnej). Len po bahliadnutí do textu ACTA mi je zrejmé (napr. čl. 14-16), že
duševné vlastníctvo (autorského diela) je nedôvodne zvýhodnené oproti vlastníctvu vecí hmotných. Vôbec, k samotnému oxymoronu "duševné vlastníctvo" je kritický aj napr. prof. Švidroň (arg. ad populum o "mezinárodných uzancích" považujem za non argumentum).

Po štvrté:
Tiež odsudzujem "prémiové účty" a iné zvrátenosti v prípade, ak majú slúžiť na zarábanie na cudzom obsahu (a nie na úhradu prevádzkových nákladov). Na toto však u nás môže dočasne (kým nebude lepšie) existovať
celkom prijateľné riešenie => "poskytovanie takýchto služieb je vyhradené neziskovým organizáciam".

Po piate:
Pohoršujem sa nad odvahou orgánov USA, pretože výkonné orgány USA si všeobecne so zákonnosťou nelámu hlavu (nedávno som tu zachytil tzv. doktrínu politickej otázky - ukážkový príklad), už ani nevraviac o tom, že napr. ich právna ochrana súkromia je žalostná (viď kauzy sociálnych sietí, napr. Twitter leak, početné tolerancie "ride-alongs" a pod.). O práva autorov (a ďalších členov distribučného kanála) sa však starajú až priam príkladne. To, aby zasiahli proti Facebooku či predtým MySpace a riešili ich slabú ochranu dát a súkromia, to už ich nezaujíma.

Po šieste:
Pri hľadaní spoločenského riešenia tohto problému by som navrhoval vyváženosť, a to najmä ekonomickú. Mám za to, že pokiaľ sa za jednotlivú skladbu bude platiť 1 až max. 2 centy per user (možno aj to je veľa) a za album podľa kvality a počtu pesničiek tak približne počet x 1-2 centy, pri nákupoch viac albumov rabat, pri zadaní licenčného čísla z kúpeného CD sťahuješ zdarma, pri zadaní kódu z LP tiež a pod.; pričom autori a vydavatelia láskavo za možnosť šírenia zaplatia
telekomunikačným spoločnostiam + držiteľom patentu MP3 formátu a spol. (OGG Vorbis je free ako napr. alter); a platby
pôjdu priamo na účty autorov, resp. maximálne ich štúdií, tak budiž.
Ale SOZA, OSA, ESA, SABAM? A platby týmto zväzom za prázdne CD a HDD? RIAA? A s týmto riešením by mali prísť autori a nie aby vydavateľstvá pretláčali nejakú zbytočnú ACTA.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Oceňuji příspěvek k aktuální problematice.
Pokud vím, Megaupload je komerční služba, kam si lidé mohli za poplatek uložit svá data (tedy i ta, která neporušují cizí práva) - a najednou z rozhodnutí administrativy USA o ně přijdou - to je podle vás správné?
Jak je to s hrozbou kontrol a zabavování notebooků na hranicích pod záminkou, že obsahují (mohou obsahovat) autorská díla?

Anonymní řekl(a)...

Pokračovanie 3:

A ešte ad ACTA.
Navrhujem dohodu ACTA poslať rovno ad acta, pričom:
- ako príklad uvádzam čl. 16 ods. 1 písm.a) ACTA (celý text ACTA je tu):
"Každá zmluvná strana príjme alebo zachová postupy týkajúce sa dovozných a vývozných zásielok, podľa ktorých:
a) jej colné orgány môžu konať na základe vlastnej iniciatívy, aby pozastavili prepustenie podozrivého tovaru ..."

- takže to znamená, že colník, ak si bude "dôvodne" (tzn. v praxi ľubovoľne, resp. uvidí, že napr. mám laptop) myslieť, že mám na HDD 10 cudzích MP3 bez súhlasu autora (áno, ide o nepatrné porušenie, ale podľa súčasnej právnej úpravy je to porušenie), môže sa rozhodnúť, že mi prehľadá laptop, a keď nepreukážem, že mám MP3 uložené so súhlasom autora, resp. v prípade legálnej privátnej zálohy mám originál CD doma a nie so sebou, môže mi MP3 vymazať, resp. ako ich "zhabe", aby tak
"pozastavil prepustenie podozrivého tovaru"? Už dnes na letiskách bežne zhabávajú napr. 300 ml šampóny či manikúrové nožnice, pričom je to zásah do vlastníckeho práva a bez náhrady.

Záverom:
Nie, nesúhlasím s tým, aby sa prijímala ACTA. Ak chcú autori byť motivovaní k tvorivej duševnej činnosti, nech sa láskavo uvedú do súladu s evolúciou. Nie je napr. možné, aby keď patentová ochrana trvá 25 rokov (čo je dnes už aj tak príliš), trvali majetkové práva autora až 70 rokov po jeho smrti?!
Nech si autori uvedomia, že narozdiel od výrobcu stoličiek, ktorý ak chce predať 100 stoličiek, musí vynaložiť náklady na materiál na každú stoličku zvlášť, autorom stačí 1 skladbu vytvoriť raz, potom ju však môžu predať aj 100 krát bez ďalších nákladov, čo (reprodukovateľnosť) vytvára hrubý nepomer medzi
pridanou hodnotou výroby a tvorivej duševnej činnosti, kt. výsledkom je autorské dielo, a to napriek tomu, že obe činnosti
sú rovnako potrebné (nie, marxistický extrém s dôrazom "na robotníkov" tiež nemusím).
A vďaka internetu, za kt. by autori mali jeho autorom byť nadosmrti vďační, sa môžu zbaviť zbytočných distribučných medzičlánkov. Pár autorov už tomu
porozumelo, tak očakávam, že tomu porozumie aj právna úprava.

Ondrej Pivarči

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Marek Pivovarči:

Ad Marek Pivovarči:

K bodu 4:

Máte dobrý nápad. Obávám se ale, že by vyvolal bouři nevole. Nevylučuji ani útoky na stát, který by chtěl určitý druh podnikání omezit (tedy vlastně zakázat určité podnikání) ve prospěch nevýdělečných organizací. Už slyším SD EU, jak říká, že se jedná o omezení svobody podnikání.

K bodu 5:

Ano, některé orgány USA postupují velmi tvrdě. Stačí, když Vás zastaví silniční hlídka někde v autě na silnici. U nás bychom něco takového „nepřežili“. Nejde jen o kyberprostor, ale o celou americkou společnost.

K bodu 6:

Netvrdím, že Váš nápad je špatný! K jeho prosazení v praxi ale bude nutné zavést státní cenovou regulaci a obnovit administrativně-direktivní řízení. Dobrovolně jej totiž nikdo (alespoň nyní) nenaplní, ledaže by ho k tomu donutil pohyb trhu, který je ale víceméně neměnný, protože je ovládán „nelegály“, kteří si sami určují tržní prostředí.

K dovětku:

Tato možnost platí dávno. Nic nového. Cizí hudbu v laptopu, kterou tam máte uloženou bez souhlasu autora Vám nikdo nebere, protože se jedná o volné užití díla pro neobchodní osobní potřebu. Co je soukromí, to je v soukromí. Potíž je až s obchodním zbožím. Celní úřady ale umí rozlišit zboží obchodní od neobchodního, protože to je podstata jejich práce.

K závěru:

Patentová ochrana trvá jen 20 let (ne 25), ale to jen na okraj. Účelem je nahradit náklady na výzkum, který nakonec směřuje k obecnému prospěchu (rozvoji techniky). S prodlužováním doby ochrany majetkových autorských práv nesouhlasím. Evropští poslanci si to ale takto přáli (s ohledem na část zbytku světa).

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Ondrej Pivarči:

K entrée:

Proč neporovnávat občanské nepokoje s (pravděpodobně) mezistátním konfliktem Rusko – Estonsko v roce 2007? Intenzita je sice rozdílná, ale podstata stejná. Motiv útoků také: vydírat stát anebo se mu mstít, a to vyřazením jeho elektronických veřejných funkcí. Odpůrci ratifikace Dohody ACTA měli možnost šetrnějšího způsobu výkonu své politické svobody, např. právem petičním nebo shromažďovacím. Bez útoku na osobní údaje některých politiků a bez dočasného vyřazení fungování státních orgánů nebo některých soukromníků.
Ústavní podmínky výkonu politické svobody nebyly dány. Testem proporcionality by to neprošlo ani omylem. O krajním právu na odpor už nelze hovořit vůbec.

K bodu 1.:

Dohoda ACTA skutečně nepřináší nic nové. Její důvod spočívá v rozšíření standardů Světové obchodní organizace mimo její členy a dále ve zvýšení některých standardů, na které jsme dávno zvyklí z EU, Austrálie, USA apod., a tak „posunout“ ostatní členy Světové obchodní organizace. Říká se tomu TRIPS-plus. Tento postup se již projevil vícekrát.

K bodu 2:

Zkuste si, prosím, přečíst vše, co se této právní oblasti týká. Např. § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Poskytovatel ukládací služby samozřejmě právně odpovídá za to, co dělá (jak jinak?), ale odpovídá legálně omezeně díky dobrodiní (a rozumnosti) cit. zák. Legální záměna jinak objektivní odpovědnosti za odpovědnost za zavinění neznamená ztrátu odpovědnosti. Pouze se mění druh a podmínky této odpovědnosti.
SD EU se podobnými věcmi už zabýval vícekrát. Držel se toho, že poskytovatel nemá obecnou kontrolní preventivní povinnost do budoucna, což samozřejmě nemá. Odpovědnost ovšem má, a to v případech, které stanoví zákon.
O tom, že se poskytoval přinejmenším objektivně stává soutěžitelem dost dobře nelze pochybovat, protože tomu tak skutečně je, byť jen nepřímo a třeba jen nevědomky. Na trhu tato osoba (vesměs podnikatel) působí, což mi přijde zcela očividné.

K bodu 3:

Dohoda ACTA se na více místech dovolává poměrnosti práv. Té se dovolává i SD EU. I kdyby tomu tak nebylo, metodologicky platí poměřování práv beztak. Jsou případy, kdy subjektivní soukromá práva duševního vlastnictví ustupují, zejména veřejnému blahu např. veřejnému zdraví anebo i jiným subjektivním právům. Kolize se řeší standardním způsobem. Někdy přímo zákonem či přímo mezinárodní smlouvou, jindy metodickým používáním práva (právní argumentací) podle jednotlivých okolností. Jsem si plně vědom mnoha případů, kdy výkon nehmotných práv ustupuje, stejně je tomu ale i naopak.
Obhajoba „duševního vlastnictví“ jen mezinárodními zvyklostmi je samozřejmě lichá nebo slabá. Pojem se odvíjí od toho, jak chápeme věc v právním smyslu. Když bývala u nás chápána široce i jako věc nehmotná, tak se běžně u nás v zákonech hovořilo o duševním vlastnictví (zejména v 19. stol). Později, pod německým (a potažmo sovětským) vlivem, byla věc zúžena jen na hmotnou. Proto se namísto duševního vlastnictví vymyslely další nehmotné statky či „jiné majetkové hodnoty“. Dnes je v platném českém právu jasný trend k širokému pojetí věci v právním smyslu (tedy i věcí nehmotných), viz podnik v českém právu nebo cenné papíry jako movité věci (a přitom nehmotné). Dále viz věcná práva k nehmotné ochranné známky Společenství nebo k nehmotnému průmyslovému vzoru Společenství, což platí i v českém (a slovenském) právu. Pojetí duševního vlastnictví tak odpovídá koncepci věcí hmotných a nehmotných, jak víceméně platí (byť roztříštěně a někdy podivně) i v českém právu včetně práva EU. Jsou-li běžná věcná práva k ochranné známce, což de lege lata jsou, (i když mimo občanský zákoník), pak platí duševní (nehmotné) vlastnictví jako běžný právní pojem platného práva. „Nehmotný majetek“ také běžně (a léta) znají účetní a daňové předpisy. „Duševní“ a „nehmotný“ jsou v tomto právním smyslu synonyma.

P.S. Omlouvám se za omylem uvedené špatné jméno diskutujícího.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Anonymní, 18. 2. 2012:

1. Samozřejmě může být problém, jestliže jsem si na Megaupload uložil jediné vyhotovení (nezálohované) svých fotek z dovolené za účelem (třeba exhibicionismu na veřejnosti). Byl bych ale asi hodně mimo realitu, pokud bych tak učinil. Možná se ale najde nějaký "chytrý" právník, co si na tom udělá kšeft. Rozhodne asi fikce člověka běžného rozumu.

Navíc, rozlišují se elektronické úschovny, na jedné straně, a veřejná úložiště na druhé straně.

2. Standardem jsou (ať se nám to líbí, nebo ne) celní kontroly osob i zavazadel, včetně osobních kufrů. Byť nemusí být časté. U nás na jednotném celním území EU jsme na ně již asi zapomněli.

Dohoda ACTA (podobně jako Dohoda TRIPS) naopak přináší v tomto směru dobrodiní! Umožňuje totiž, aby státy upustily od celních kontrol osobních zavazadel!
Pokud jde o duševní vlastnictví v EU bylo od těchto celních kontrol naštěstí upuštěno již v roce 1994 v návaznosti na dobrodiní Dohody TRIPS. Stalo se tak opakovaně silou nařízení. Je naprosto, zcela, nepravděpodobné, že by se toto nařízení EU a celní praxe od 1994 změnila. Bagatelními věcmi se celní právo nezabývá.

Jiná věc je, že některé třetí země mohou tyto celní kontroly beztak provádět podle svého celního práva na svém výsostném celním území.

Dohoda ACTA na tom nic nemění, protože jen kopíruje Dohodu TRIPS z roku 1994, která ale také nic tak podivného nezavádí. Jen reaguje na běžný stav. Obě dohody spíše zcela naopak (!) umožňují, aby se státy chovaly rozumně (třeba jako v EU) a zároveň to nebylo na překážku celnictví a ochrany mezinárodního obchodu před pašeráky. Proto se o tomto dobrodiní obě obchodní dohody zmiňují. Říká se tomu dovozy de minimis. Hysterie kolem toho je falešná a zcela mimo čas a prostor.

Ivo Telec řekl(a)...

Dále viz:

http://www.elsa.cz/page/9522/piratstvi-vs-ochrana-dusevniho-vlastnictvi.htm

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s Ondrejem Pivarčim. Už jenom dávat tolik energie do psaní článků a podpoře této smlouvy je zvláštní, když podle Vás nic nemění. Tato smlouva je špatná hlavně v tom co UMOŽŇUJE, ne v tom co přikazuje. Přiznává nová práva organizacím (tkzv. "nositelé práv"), které nedělají nic jiného, než že z lidí vysávají peníze, dopředu z nich dělají zloděje a šikanují obyvatelstvo (např. OSA). Viz čl. 27 smlouvy (identifikaci účastníka, jehož účet byl údajně využit
v rámci činností porušujících právo). Dále umožňuje (nepřikazuje) kontroly osobních zavazadel na hranicích, ukládá povinnost ničit zabavené zboží (dnes se může ztrhnout falešná znáačka a dát na dobročinné účely) a kriminalizuje software na obcházení ochran proti kopírování (což znemožňuje dělání kopií originálních děl pro vlastní účely) atd.
P.S.: Megaupload si americká vláda stvořila sama tím, že zkriminalizovala torrenty, které byly zadarmo a nikdo z nich neprofitoval. Pokud by používání torrentů bylo legální, tak by nikdy taková služba jako Megaupload nikdy nevznikla.

Pavel Hanžl.

Martin Prokeš řekl(a)...

Po přečtení tajně připravovaného textu, což je samo o sobě pádný důvod pro jeho odmítnutí, jsem došel k témuž závěru: nic moc nového pod sluncem.

Jedna věc mne však zaskočila: Čl.5 písm. l) dohody, podle kterého "výraz „nositel práv“ zahrnuje federaci nebo asociaci, která je oprávněna uplatňovat práva k duševnímu vlastnictví." Žádní autoři a umělci - nositeli práv mají být kolektivní správci...

Ivo Telec řekl(a)...

ad Martin Prokeš:

Ani u "nositelů práv", mezi něž patří též profesní asociace, nejde o nic nového. U nás to platí od roku 2006 podle zákona o vymáhání práv k průmyslovému vlastnictví a u práv odrůdových podle dalšího zákona; (byť dle autorského zákona je tomu jinak nežli o dvou jiných zákonů). Evropská směrnice z roku 2004 byla u nás provedena různě.

Jedná se totiž o, poněkud zkratkovitý, poukaz na aktivní legitimaci určitých právnických osob v obecném zájmu (actio popularis). Čili o staré známé skupinové civilní žaloby.

Počítá s tím již prastará Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví.

Od roku 1991 to máme u právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů a spotřebitelů. V roce 2006 to bylo dvěma zákony dále rozšířeno, aby byl tento okruh následně rozšířen i o právnické osoby spotřebitelské podle soukromého práva spotřebitelského.

Nejde tedy o nic, nežli o poukaz na aktivní věcnou legitimaci, dávno u nás známý a používaný. V roce 1994 jsem např. takto před soudem zastupoval Spolek na ochranu soutěžitelů a spotřebitelů proti provozovateli TV Nova (neúspěšně, neboť v průběhu procesu byl změněn zákon ve prospěch žalované TV). :-)

Ivo Telec řekl(a)...

ad Pavel Hanžl:

V podstatě vše, na co si stěžujete, u nás již dávno platí (i v celé EU a málem v půlce světa).

K čemu proto nová smlouva? Proto, aby byl tento zavedený, běžný a obvyklý stav rozšířen i na ty státy, kde dosud neplatí. Jedná se "jen" o mezinárodně obchodní politiku. Sám jsem trochu zdrženlivý s její efektivitou, ale to je jiná otázka. Bylo-li by po mě, asi bych se do vzniku Dohody ACTA ani nepouštěl. V zásadě stačí dosavadní právo Světové obchodní organizace.

Proč věnovat tématu tolik energie, když o nic nového nejde?

Důvod spočívá v něčem jiném.

V podstatě nejde ani o Dohodu ACTA. Nemám totiž v oblibě falešné ideologie, falešné politické řeči a strašení nezorientovaného davu nesmysly.

Odhaduji, že tak 95 až 99% lidí, co se bojí Dohody ACTA (včetně polského a českého premiéra), co protestuje nebo co se v médiích vyjadřuje ke "všemu", neví o veřejně známých právních a mezinárodně obchodních souvislostech a zájmech TRIPS-plus vůbec nic. O to více ale mluví ...

Nemám rád politická a ideologická ohlupování davu. V minulém režimu jsme si toho užili až až. Proto tolik (i více) vynaložené energie.

P.S. S některými správci práv jsem bojoval už v roce 1976 (a mnohokrát později). Jedna věc je ovšem právní soustava, druhá věc je její event. zneužití. Za kritický komentář k autorskému zákonu, který vyšel knižně v roce 1997 v Praze, si na mě jeden český správce práv písemně stěžoval u německého vedení Verlag C. H. Beck v Mnichově. Mluvím-li dnes o Dohodě ACTA a souvislostech, vím, co činím. Zkuste si přečíst můj úplný názor, který je veřejně dohledatelný na webu; viz i odkaz výše.

Anonymní řekl(a)...

Ad I. Telec:

Ad 4)
To, čo je automaticky protiprávnym biznisom (jedine, že by poskytovali úložný priestor ako Google, tzv. chránené úložištia), nemôže byť zároveň obmedzením slobody podnikania. Prostredie Internetu je špecifické, treba si zvykať, že niektoré právne "štandardy" sa musia modifikovať.

Ad 5)
Iste, dôsledkom ich "tvrdého prístupu" je moje pohoršenie.

Ad 6)
Žiadna regulácia, k tomu by ich donútili torrenty a iné spôsoby bezodplatného zdieľania, ibaže v širšom rozsahu. Spoločnosť by mala postihovať iba odplatné zdieľanie. Problém je však v tom, že existujú akési "kolektívne správy práv" a iné lobingové organizácie, ktoré by radi ryžovali aj na úkor iných, napr. držiteľov patentových práv k MP3 a spol. (áno, pomýlil som sa, pamätal som si pri liekoch 25 rokov, asi to skrátili už na 20).

Ad dovetok:
V prípade hmotného tovaru si myslím, že nie je problém rozlíšiť obchodný a nie obchodné veci. V prípade dát mám pochybnosti, či colník rozlíši, či niekto ide MP3 skladby predávať v zahraničí alebo nie.

Ad záver:
Tu ani nejde o predĺženie ochrany, ja by som ju skôr skrátil tak na ochranu do smrti autora, resp. možno nejaké 2-3 roky navyše (samozrejme hovorím o majetkových právach). Proste buď to, čo vytvorí, sa na trhu presadí, alebo nie. A to, že si európski poslanci čosi priali, je ich problém, ja si prajem iné.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Ad I. Telec 2:

Ad entrée:
Estónsko bol cielený útok na iný štát, nie forma protestu, za účelom upevnenia mocenského vplyvu, čiže niečo, čo nesleduje žiadne občianske ciele. Útok proti vládnym serverom je forma civilného protestu, razantná preto, aby si vláda uvedomila, že musí, lebo to chcú ľudia (pokojnú demonštráciu ako Occupy WS je schopná ignorovať (pointa viď ad 5)). O ústavných podmienkach si dovolím polemizovať, skúste nájsť legitímny spôsob, ako k niečomu donútiť federálnu vládu USA (dôvod viď. predošlá veta).

Ad 1)
Čiže ACTA je nám zbytočná, takže načim ju ignorovať, veď máme TRIPS (tiež nie šťastné riešenie, dôvody som už uviedol). Nech si ju príjmú tie krajiny, ak chcú, na ktoré sa má štandard rozširovať. Komplikovať právny poriadok si nepotrebujeme.

Ad 2)
Ten zákon vychádza zo smernice o el.obchode ako jej implementácia, u nás je to 22/2004 Z. z. v bledomodrom, a samozrejme, že nestráca zodpovednosť (lenže nie za užívateľský obsah, ale za nezakročenie v prípade nahlásenia, ak používa zvrhlosti ako je prémiový účet, čo megaupload používal, a o ten biznis šlo v jeho prípade ... ale dalo sa to riešiť zastavením spoplatnení nad rámec nákladov a náhradou škôd), ale pokiaľ nie je nič spoplatnené, nemá prečo niesť žiadnu zodpovednosť za sprístupňovanie (nemôže si overiť, či ten, ktorý sťahuje bezplatne kópiu, resp. komu je to sprístupnené, nie je náhodou držiteľom originálu).

Ad 3)
Áno, SDEÚ použil v tej veci pomerovanie práv. Ale ACTA sa nedovoláva primeranej pomernosti práv (teda ak pod pomernosťou práv nemyslíte, že domnelému porušovateľovi zničia dáta a keď sa ukáže, že k porušeniu nedošlo, dostane náhradu ujmy, pričom tie dáta môžu zničiť aj predbežne - viď článok 10 ACTA). Keď teda máme takéto príslušné nástroje v civilnom konaní už teraz, je nám zbytočné prijímať vágne znejúcu ACTA.
Vec nehmotná - mi príde ako oxymoron, ako poznamenali niektorí svojho času pod vplyvom "sovětizace" právnej vedy (tuším dôvodovka k OZ 1950): "nehmotná vec odporuje ľudovému chápaniu", s čím súhlasím. Aj vo filozofii je vec súčasť materiálneho súcna. Nasilu tlačiť nelogický pojem "nehmotné veci" do práva sa mi zdá nedôvodné.
Duševné vlastníctvo obdobne čudný pojem - súčasťou vlastníckeho práva je prvok corpore (vec držať), čo u nehmotných statkov nie je možné, preto ešte rozumiem "právam k ochranným známkam", ale nie "duševnému vlastníctvu". Duševné majetkové hodnoty vidím ako schodnú cestu, pričom konštrukcia "vecných práv" k ochrannej známke mi príde zvláštna, preto vecné práva bežne obmedzujú vlastníka veci tak, že tento nemôže napr. vec previesť, kdežto nehmotné statky sú reprodukovateľné, takže ťažko si predstaviť faktické obmedzenie "duševného vlastníka".

Ad ostatná reakcia:
To "dobrodinie" ACTA a TRIPS o neumožnení kontroly som akosi nepostrehol, nesedí mi to napr. s čl. 13 ACTA, kde sa píše čosi o "neodôvodnenom nerozlišovaní" medzi právami duševného vlastníctva, alebo s čl. 14 až 16 ACTA (obdobne aj v TRIPS v sekcii 4 - čl. 51 a nasl.). Ja si myslím, že je to priam totožné napr. s § 6 a nasl. nášho (SR) colného zákona. Všade sa píše, že "môže" uplatniť de minimis podľa čl. 60 TRIPS (čl. 14 ods. 2 ACTA) a nemusí a môže uplatniť dohľad a nemusí (obdobne text nášho colného zákona v § 6 - je oprávnený). Načo je potom ACTA?
(inak, už TRIPS má ustanovenia, ktoré podľa mňa zvýhodňujú ochranu "duševného vlastníctva" pred klasickým k "hmotným" veciam, čo odporuje čl. 11/1 Listiny). Ak poznáte nejaké rozhodnutie súdu o tejto nerovnosti, rád si ho prečítam.

Ondrej Pivarči

Tomáš Pecina řekl(a)...

Také se kloním k názoru autora postu a ne pana Pivarčiho.

Současný spor bych připodobnil k otázce, zda je přípustné "vypůjčit si" bez dovolení bicykl v době, kdy jeho vlastník je na dovolené a stejně by ho neužíval (od možného opotřebení odhlédněme). Škoda v majetkové sfeře vlastníka nevznikla, pouze bylo zasaženo do jeho práva rozhodovat o nakládání se svou věcí, a nepřímo ušel zisk výrobcům/prodejcům/půjčovnám bicyklů.

Servery typu Megaupload lze pak připodobnit k podnikateli, který si takto bezplatně ve velkém "půjčuje" nevyužité bicykly a ty, už za úplatu, nabízí dalším zájemcům.

Kdo tvrdí, že stahování pro osobní potřebu je v pořádku, nemůže dost dobře namítat nic ani proti takovému způsobu užívání cizí, dočasně nevyužité věci.

kocour řekl(a)...

Ondrej Pivarči: Nebuďte zděšený. Celá ACTA je uměle nafouknutá bublina. Takhle "utajeně" se sjednávají všechny smlouvy, 99% z nich totiž nikoho nezajímá. ACTA prošla normálním procesem, žádné razítko "vyhrazeno" na ni nikdo nedal, natož vyšší, prostě se kvůli ní nikdo nevzrušoval. Ivo Telec tady má v zásadě pravdu, všechno, co v té smlouvě je, u nás většinou dávno platí, ta smlouva by si ani nevyžádala změnu zákona. Jen to nikdo nevyžaduje. Jen ti, co proti ní tak vehementně protestují, se najednou probudili. Anebo vycítili příležitost upozornit na svou stranu. Mne tahle smlouva nechává v klidu.

Policajt na dálnice také může každého zastavit, vydusit a zbuzerovat. A dělá to ...? Tak když nikomu nevadí tohle, proč vadí ta ACTA? Víte, co za rok projde Parlamentem smluv, z 90% naprosto o ničem?

Pavel Hasenkopf

Zdenek Tesner řekl(a)...

Proč vadí ACTA, když v pdostatě jen potvrzuje stávající stav? Protože už stávající stav je špatný. Když autor nemůže zvěřejnit své dílo dzarma proti vůli kolektivního správce, jehož je členek de iure nebo de facto i proti své vůli, tak to je právní stav, který v dnešní době nemá obdoby. Právo duševního vlasntictví má legitimní a nezbytný základ, avšak v dnešní době nabujelo do patologického stavu a stalo se výnosným kšeftem pro osoby odliščné od autorů a vynálezců.

Myslím,že pan autor by udělal mnohem lépe, kdyby se věnoval pomoci malým českým podnikatelům, jejichž patenty jsou ignorovány některými asijskými zeměmi v takovém rozsahu, že to ohrožuje jejich samotnou existenci, o doapdech na veřejné rozpočty nemluvě...

Pokud už byhcom hledali nějaké souvislosti, není to jen Megaupload, byť ten představuje děsivý odkaz, kdy došlo ke zničení balíku informací z něhož je 70 % legálních (a ano, rozumný člvoěk nemá jedinou kopii na cizím uložišti, ale štastný ten, kdo se nesetkal se selháním disku...), ale mnohem citelnější je souvislost s tzv. arabským jarem, kde sociální sítě sehrály nemalou úlohu a ACTA je vnímána a zneužívána státy k legitimizaci vnitrostátních mechanismlů vedoucích k "cenzuře" internetu.

Martin Prokeš řekl(a)...

Ad Ivo Telec:

Aktivní legitimace i pro kolektivní správce, jak již činí zákony, na které odkazujete, by jistě nebyla nijak překvapující.

Čl. 5 písm. l) ACTA však (alespoň mým uším) zní poněkud jinak: "Není-li stanoveno jinak, mají pro účely této dohody uvedené pojmy následující význam: "výraz majitel práv zahrnuje federaci nebo asociaci, která má pravomoc vymáhat práva k duševnímu vlastnictví"* Není-li tedy stanoveno jinak, má jít o exkluzivitu práv pro kolektivní správce - samotným autorům a umělcům práva podle ACTA svědčit nemají. Každá cesta někde začíná. Je otázka, zda jde jen o nešťastnou formulaci, nebo první krok cesty směrem k nucené absolutní kolektivizaci.

Dovolím si ještě jednu poznámku: ACTA není přímo účinná a domnívám se, že ani samovykonatelná. Pokud by však self-executing povaha ACTA byla dovozena, může výše uvedená definice snadno získat na významu. Je to sice právní sci-fi, ale když je český NS schopen se s odůvodněním samovykonatelnosti vypořádat jejím prostým konstatováním,...

*první dostupný překlad cit. ustanovení ze stránek MPO pracoval s pojmem nositel, nikoliv majitel práv, jak nyní činí znění z Eur-lexu.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Pavel Hasenkopf:

Souhlas.
Naprostá většina podobných věcí prochází zcela bez jakéhokoli zájmu.

ad Zdenek Tesner:

Není pravda, že by autor nemohl zveřejnit své dílo zdarma proti vůli kolektivního správce práv.

Kdo je pánem díla? Autor.

Kým je kolektivní správce práv?

Pouhým "domovníkem", jen správcem cizího (autorova) majetku. Pán díla může přikázat správci (služebníkovi), aby konal tak či onak, jak si pán díla přeje.

(Stranou nechávám zjednodušenou povinnou správu, která je ale věcně atypická.)

Smlouvy na to vesměs pamatují (výluky ze správy). A pokud snad ne, pakliže by služebník (správce) přerostl pána díla, je věcí pána díla (autora), že si něco takového nechá líbit od svého správce (služebníka).

Všichni kolektivní správci mají právní formu spolkovou a člensky otevřenou. Navíc jsou pod státním dohledem MK.

Každý pán díla se může nechat nejen zastupovat, ale může se stát i členem správce a rozhodovat o všem. Může být zvolen i statutárním orgánem správce. To je ustálená letitá zásada kolektivní správy práv (běžná všude ve světě). Jediní, kdo ji u nás kdysi narušili, byli komunisté, když správce (ochranné organizace) nuceně politicky a právně zbavili jejich družstevní samosprávy počátkem 60. let (a dále později) a přeměnili je (na jejich "vlastní žádost") na tzv. jiné socialistické organizace. Lépe státem ovladatelné, prosté jakékoli, byť by jen zbytkové, družstevní (dnes spolkové) samosprávy.

Kupř. z družstva Ochranného sdružení výkonných umělců se muselo stát pouhé Ochranné středisko výkonných umělců při OSA apod., dále viz případ Dilie aj. Napravilo se to až počátkem 90. let.

Fakt, že někteří páni díla (autoři) se jako "páni" nechovají, je jejich osobní problém. Nikoli vada systému.

- Vnímání Dohody ACTA v politické souvislosti "arabského jara" a hrozby státního zneužívání internetu je myšlenkovým posunutím a v podstatě až falzem. Vskutku jde o mezinárodní obchody, nikoli o diktaturu apod. Takto bychom mohli totiž "vnímat" cokoli a "strašit lidi" čímkoli. Zneužít lze také cokoli, i bez ACTA. Nehledejme za vším hned "spiknutí diktátorů", když jde jen o běžný mezinárodní obchodní oběh zboží.

- právní ochraně drobných českých podnikatelů před východními tržními nájezdníky a jejich trhy se věnuji asi dvacet let.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Martin Prokeš:

Jedná se jen o legislativně-technickou účelovou definici (obvyklý to legislativní nešvar). Není třeba tomu přikládat jiný (větší) význam ani z toho dovozovat jakékoli jiné (zobecnělé) důsledky.

- Dohoda ACTA je rutinní, zcela běžný (až nudný), právní akt typu TRIPS-plus. Nevylučuji ale, že některému nejméně rozvinutému státu se nemusí obchodně moc líbit.

Zdenek Tesner řekl(a)...

Ponechme stranou otázku kolektivní správy, ta zavání už pojmově a sama o sobě je mimo toto téma.

Pokud jde o souvislost s arabským jarem, tak se nejedná o falzum, ale o snahu přiblížit Vám, jak věc vnímají mladí a liberální, proč tedy ACTA budí tolik vášní. Sohulasím s tím,že vazba mezi ACTA a cenzurou internetu není přímá, ACTA cenzuru internetu nenařizuje, ale... Z mnoha příkladů dobře víme, že státy mnohdy pod heslem povinnosti nebo nutnosti vyplývající z mezinárodního/komunitárního práva prosazují přijetí tvrdších a nesouvisejících pravidel. Proto je zde riziko zneužití i této dohody, přičemž cenzura internetu je natolik vážným nebezpečím, že následky naplnění takového rizika podle řady lidí převažují nad potřebou příjetí ACTA.

Nad rámec výše uvedeného bych upozornil, že Vaší argumentaci považují za slabou i v tom,že v oblasti sw je prakticky nemožné rozeznat, zda záznam slouží obhcodním nebo neobchodním aktivitám a již zmíněný Megaupload jasně prokazuje, že státy nemíní rozlišovat a ctít presumpci nevinny.

Anonymní řekl(a)...

ad Tomáš Pecina:
Hrubě nesouhlasím s Vaší metaforou o půjčování kol. Aby odpovídala, museli bychom ji zásadně upravit.

Megaupoad by se podobal podnikateli, který ve velkém umožňuje lidem, aby si u nich *uložili* bicykly ke skladování s tím, že je může jako svého druhu "platbu" (řekněmež) komukoliv půjčit (zde metafora kulhá, protože si ta data můžete vzít kdykoliv zpět, u půjčeného kola byste se musel obrátit na konkrétní osobu).
Likvidace megauploadu se pak podobá tomu, že do tohoto skladiště mezi jinými ukládali i zloději "některá" kradená kola (zde opět metafora kulhá, protože mezi kopírováním a krádeží je dost velký konceptuální skok - pří krádeži něco zmizí, při kopírování nikoliv), což skladovatel neověřoval - a daném množství to ani reálně nebylo v jeho možnostech - kvůli čemuž mu tam vtrhly státní orgány a všechna uložená kola bez náhrady zničily bez ohledu na to, jestli "kradená" jsou nebo nejsou.

M. Vančura

p.s.: Na tomto blogu je poměrně obšírná analýza ACTA od Pirátů. Mohl by se autor vyjádřit k nim?

Anonymní řekl(a)...

Aha, zabilo mi to odkaz. Míním poslední blog od uživatele "Václav Urban" na aktuálně.cz, kde publikuje analýzu od Pirátů.

MV

Anonymní řekl(a)...

Ad T. Pecina:

Výpožička bicykla? Tak to sotva ... bicykel je hmotný predmet. Nikto si predsa nevypožičiava kópiu bicykla, ale bicykel samotný. Ako analogicky chcete napasovať výpožičku na situáciu, keď 1 zdieľaný súbor si stiahne napr. 6 ľudí? Tam je pes zakopaný. Súhlas teda skôr s analógiou M. Vančuru.

Už vyššie som napísal, že so ziskami megauploadu nesúhlasím, avšak trestať kvôli tomu paušálne všetkých jeho užívateľov zhodením služby?

Keď už P.Hasenkopf používa analógiu s políciou, skúsim aj ja jednu, zhodenie megauploadu mi príde, akoby policajt zastavil vodiča za priestupok za rýchlosť a na mieste by mu zhabal auto a donútil aj jeho spolujazdcov ísť ďalej peši.


Ad P. Hasenkopf:

Som zdesený z toho, že ak sa berie ako samozrejmosť, že 99% zmlúv nikoho "nezaujíma" a preto by ani ACTA nikoho nemala zaujímať. Z konštatovania, že to vraj v ČR (i SR) už dávno platí, z toho som zdesený ešte viac, pretože to by znamenalo, že určitá lobby má väčší vplyv, než je zdravé.

Že to nikto nevyžaduje, to má byť akože argument? Viete, kedy sa podobné "nástroje" v takom prípade najviac používajú? Pri pomste. A na základe čoho? Úplatkov. Predvídateľnosť žiadna. Transparentnosť taktiež. Tomu hovoríte vhodný právny stav?
Legitímnou je potom otázka, že keď to nikto nevyžaduje, načo je to platné? Ak to nechceme, nech to nie je radšej platné, než by sa to malo používať ľubovoľne s paušálnym argumentom: "veď nám to zákon (iná norma) umožňuje". Určite by Vás nevytočilo, keby Vás policajná hliadka zastavila bez zjavnej príčiny, prešacovala Vám auto a potom Vás pustila ďalej bez akejkoľvek sankcie s odôvodnením: "veď len ste sa nám zdali nejaký podozrivý" a "umožňuje nám to zákon / postupovali sme len podľa zákona". V civilizovaných krajínách sa to volá šikana.

To považujete za argument, že parlamentom prejde 90 % "o ničom" zmlúv? To je skôr na hanbu parlamentu, že sa už zaoberá niečím, čo nie je potrebné. Načo je tá istá úprava v 2-3 rôznych predpisoch? Či aby sa v sporoch argumentovalo silou a kvantitou a nie kvalitou? (viď tunajšia diskusia o pojednávaniach na súdoch o článok vyššie, potom že prečo je problém s iura novit curia).

Ad I. Telec:
Kolektívny správca práv môže vyberať napr. poplatky za prázdne nosiče, a to priamo zo zákona, nepotrebuje k tomu žiaden súhlas / nesúhlas autora a ani ho nemusí preukazovať. Toto nazývate "panstvom autora"? (mňa nezaujíma, že autor s nimi má nejaký zmluvný vzťah, keď i tak platia "bulharské konštanty" podľa § 104 AZ ČR)

A ako je to riešené, ak držiteľom majetkového práva k svojmu dielu nie je už autor, pretože ten výhradnou licenciou previedol za odplatu tieto práva na vydavateľa? Vtedy tiež odplaty podľa § 104 AZ ČR dostane autor a nie vydavateľ?
Ak áno, zle, ak nie, opäť zle.

Ondrej Pivarči

Jan Potměšil řekl(a)...

Tématu moc nerozumím, ale ptám se, cui bono. V TV byl předseda Pirátské strany, Přemysl Sobotka a jakási právnička/zástupkyně fonogragického průmyslu, obhajující ACTA a naříkající nad klesajícími zisky jejího odvětví. Když si představím, jaké % má z autorského díla šířeného (prodávaného) autor, a jací paraziti na něj navázaní, včetně samozvaných organizací typu OSA, která je ochotna vybírat poplatky i na opékání buřtů s kytarou, nejde zpravidla o autory, ale o tyto parazitní organizace. Ty mají zároveň zájem trh co nejvíce, jakokkoliv anachronickými nástroji, regulovat. Kdyby měli/y moc exekutorů, budou činit totéž, co oni. Jde o to, kam je ještě pustíme.

Jsou subjekty, které se nové situaci přizpůsobily (napadá mě třeba mí oblíbení Dimmu Borgir) - sami umisťují na internet nahrávky z nových alb či klipy, kvalitní album přitáhne diváky/posluchače a ti si jej v zajímavém bookletu, který nabízí i něco "navíc" koupí; přijdou spíš na koncert, kde je opět prodej všeho možného, od alb po trika, tašky, mikiny, samozřejmě předražené (ty už tak snadno kopírovat nelze). Začínající kapely často svá alba zdarma sdílejí, aby se dostaly k lidem (takhle třeba jiná má oblíbená kapela - Znouzectnost - prodávala v začátcích své kazety za cenu kazety - každý dostal nosič, a ještě příp. poslechl hudbu); další činí něco podobného, nebo dokonce na demokazetách vybízejí ke kopírování. Zmíněná ZNC prodává svá CD za 100,- Kč, max 200,- Kč, a opravdu si nemyslím, že CD musí stát 600,- Kč. Pokud vím, výrobní náklady na CD jsou už dokonce nižší než na kazetu. Stejně tak mohou-li být na trafice filmy za 60,- - 100,- Kč, zřejmě to jde, i se ziskem. Pokud chce někdo udržovat neudržitelné, tedy prodávat na absolutně neregulovaném volném trhu za "staré" ceny, je nutně odsouzen k zániku, i kdyby podepsal megaACTA. Raději bych podepsal nějakou smlouvu proti odírání umělců nahrávacími společnostmi, proti odírání lidí de facto daní z koupě nosiče, aniž bych chtěl kopírovat Michala Davida či Helenku Vondráčkovou, a proti šmírování lidí institucemi, kterým ujel vlak a nemohou se smířit s novým prostředím, které přístup k informacím radikálně zdemokratizovalo a učinilo je přístupné bez ohledu na příjmy.

Závěrem - myslím, že ty údajné škody vyčíslované protipirátskou unií apod. jsou nesmyslné - jsou lidi, kteří si stáhnou stovky alb, aniž by si je mohli poslechnout, i kdyby tak činili od rána do večera. Kdyby tu možnost neměli, prostě si je nestáhnou. Ta škoda je virtuální. A některé "staženiny" naopak člověka podnítí koupit si originál nebo jít do kina - je to něco jako reklama. Když nebudu mít peníze, stejně si to či ono nekoupím. Nebo někdo z těch, kdo stahují a sdílejí, by stihnul oběhnout všechna kina, všechny koncerty, koupit všechna CD? Tím spíš, pokud jde o muziku či filmy, které velcí hráči hudebního a filmového byznysu v ČR ani nevydají, protože na tom nevydělají? Říká se, že umírající kobyla nejvíc kope. Bylo by dobré nechat kobylu kobylou a chceme-li trh s informacemi regulovat, je nezbytné respektovat realitu i názor společnosti na to, co je legitimní, (ne)morální či společensky škodlivé.

Zdenek Tesner řekl(a)...

M.Vančura - pravda je někde mezi, není to přímo krádež v dosavadním smyslu, ale ani půjčení si věci. Je to v podstatě krádež malé, malinké části zisku.

Ivo Telec řekl(a)...

ad M. Vančura:

Analýzu Dohody ACTA od České pirátské strany znám. Jedná se spíše o politický postoj a politický názor nežli o právní rozbor. Nejsem politik a už vůbec ne nějaký straník, a proto polemizuji jen s právními rozbory a právními názory. Není to povýšenost, ale projev toho, že politický (podobně i třeba hospodářský) řád má oproti právnímu řádu a právnímu myšlení poněkud jinou povahu, argumentaci i cíle. Právník se s politikem jen někdy domluví. Podobně se právník jen někdy domluví s ekonomem. To je ale obecný problém odlišných způsobů myšlení i jazyka.

ad Ondrej Pivarči:

Jestliže autor o své vůli udělil výhradní smluvní licenci např. vydavateli, pak ten je jeho právním nástupcem. Kolektivní správa práv se týká i majetkoprávních nástupců (jako každá jiná správa majetku). Co je na tom divného?

Ivo Telec řekl(a)...

ad Zdenek Tesner:

Necítím se ještě tak starý, abych snad nerozuměl tomu, co chtějí "mladí", i když hippies říkali, nevěřte nikomu nad třicet. Kdyby mi bylo sedmnáct, šel bych určitě demonstrovat proti ACTA i za mrazu. "Mladí revolucionáři, staří hofráti!".

Kdyby mi bylo "sedmnáct", těžko bych ale Dohodu ACTA četl a pokud snad ano, asi bych jí neporozuměl anebo jen heslovitě a zcela bez kontextu. První internetový nebo pouliční vůdce proti útlaku by mě proto asi dostal na svou stranu ...

Hledáme čerta tam, kde není, protože si navzájem nevěříme! Podezříváme obchodníky a autory sociálně odkázané na podílové honoráře z "úkladů proti svobodě internetu"!

Tento způsob nekritického a někdy až stádního myšlení mi je cizí.

- Uvedu příklad s novým občanským zákoníkem, dnes podepsaným prezidentem po těžké hře nervů v posledních pár dnech. ACTA je proti tomu pro mě "oddech".

Zákoník zavádí status veřejné prospěšnosti těch právnických osob, které chtějí mít daňové, poplatkové, resp. dotační výhody oproti jiným. Musí být více průhledné a musí obhajovat svou veřejnou (nikoli jen vzájemnou) prospěšnost. V cizině to je běžné. Kdo chce od státu výhodu oproti jinému, nechť se trochu snaží! Kdo ji nechce, jeho věc. Snažit se nemusí. U nás z toho ale byl ještě loni povyk. Prý hrozí málem totalita, prosívání, zneužití, šikanování, zdruhořadění, pomsty a nevím, co ještě; skoro až hysterie na síti i mimo ni. Málem jako u ACTA. Strach má velké oči ...

Přitom se jedná o zcela věcnou (a snad i spravedlivou) záležitost. Všichni, kteří s tím měli co do činění, byli hned v podezření, že něco zneužijí, zákulisně chystají atd.

Odmítám apriorní společenský princip nedůvěry a podezřívavosti. Navíc často spjatý s neznalostí. To je skutečné neštěstí společnosti. I proto sem píši právě o daném tématu.

Anonymní řekl(a)...

Pane profesore, v nejmenším se nechci jakoliv dotknout Vašeho věku, jen jsem nabízel pohled z mezistrany:) Vy vnímáte ACTA jako samostatně stojící dokument, a jako takový Vám nepřijde problematický. To máte nejspíš pravdu, je to mnohem spíše Váš obor. Jenže laická a poloprofesionální (právníci jiného zaměření) veřejnost to vnímá jako trend, jehož součástí jsou i ony francouzské protiústavní pokusy a americké šílenosti

Jinak o novém občanském zákoníku, prosím, nemluvte, to ještě bude horor...

Anonymní řekl(a)...

Jako studentka brněnských práv koukám, že naše učitele nechávají ACTA celkem v klidu, již minulý týden jsem zachytila obdobný konejšivý text od Doc.P.Kolmana - ACTA - zbytečná hysterie http://virtually.cz/journal/?q=node/5104 a dnes tento rozpracovanější text od Prof. I. Telce je jen otázkou, zda jim jde o čestné úmysly nebo se jako autoři třepou o své tantiémy z knížek. Anebo možná obojí.

Brněnská Anonymouse

kocour řekl(a)...

Ivo Telec: Bylo to o chlup a ten chlup se nejmenoval ZMPS. Teď už se nemusím tajit tím, že nejvehementněji proti novému OZ jsem byl pravděpodobně já. Jestli Vy tvrdíte, že je to završení 20 let společenské transformace, já tvrdím, že je to završení konce právního státu v ČR. A myslet si, že nový zákoník předělá soudce ... dopadne to přesně obráceně - až ho začnou vykládat, nestačíte se divit a budete se budit hrůzou ze spaní, co Vám z toho zákoníku dokáží udělat. Váš (a Eliášův) problém je, že počítáte s tím, že všichni jsou tak chytří a uvažují stejně, jako Vy. Stejné chyby se dopustil VK, když dělal ekonomickou transformaci - nepočítal s lidskou blbostí. Budoucnost ukáže, kdo z nás dvou měl pravdu.

Ondrej Pivarči: To není argument. To bylo konstatování faktu. Smlouvy a zákony v této zemi se dělají na běžícím páse. A z každého druhého by se dal udělat stejný humbuk, jako z ACTA. Ale všem je to jedno, protože každý sleduje jen okamžité zájmy.

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Ad I.Telec:

K otázke:
Na tom izolovane nie je nič čudné, avšak dôsledky to má katastrofálne, myslím, že tento problém (inter alia) pekne opísal p. Potměšil, s čím sa plne stotožňujem.

K reakcii na Z.Tesnera:
"Hledáme čerta tam, kde není, protože si navzájem nevěříme! Podezříváme obchodníky a autory sociálně odkázané na podílové honoráře z "úkladů proti svobodě internetu"!"

Toto myslíte vážne o "sociálnej odkázanosti"? Pretože ja si to nemyslím. Už odhliadnuc od toho, koľko zarába priemerná americká "popstárička" čoby umelec / autor, ani RIAA či OSA či SOZA si nežijú skromne a to sú "iba správcovia" a "iba vydavatelia".
J. Potměšil popísal tzv. "parazitizmus" výstižne.
Dokonca ním uvádzaná predajná cena ZNC (100 až 200 Kč mesačne) mi príde vysoká, nakoľko balíček 10 (sic!) DVD (kapacitne iný level ako CD, pričom z neho je ale nevyhnutné tvoriť diskové zálohy, keďže priemerne vydrží asi 2 roky) stojí v SR (kde technika nie je lacná oproti iným krajinám) asi 12 eur, takže výpočet zisku na 1 kópiu po odrátaní poštovného a balného nie je náročný (teraz bez ohľadu na náklady pri vytváraní, ktoré majú rovnaké bez ohľadu na počet kópií).

A navyše, my obchodníkov z ničoho nepodozrievame, nám je zrejmé, že ako všetci ostatní obchodníci, aj oni budú tlačiť na čo najvyšší zisk. Lenže neprimerané zisky plynúce z "vhodnej legislatívy" im pripustiť nemienime, that's the point.

Ja osobne nemám žiadny "pocit nedôvery k ACTA" len preto, že by som si čítal čosi v médiách, ale preto, že som ACTA a spol. čítal a vidím, ako tento biznis v praxi funguje (predpokladám, že aj ostatní tu diskutujúci s podobným názorom). Handrkovačky okolo nového civilného kódexu v ČR nezdieľam, byť občanom ČR, len by som ho privítal.

Ondrej Pivarči

Ivo Telec řekl(a)...

ad Pavel Hasenkopf:

Jsme sice mimo téma, ale jedná se o vážnou věc:

Jde-li o některé soudce, máte pravdu. Věc je svízelná. Doufejme, že časem odejdou do důchodu. Žel, mezitím hrozí překroucení nového občanského zákoníku např. v komentáři.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Brněnská anonymous:

ACTA neřeší tantiémy z kopírování knížek.
Z jakési mé učebnice kdosi "divoce" žije na internetu. Takové věci ale pouštím z hlavy. Nepřihlásil jsem se ani do narovnání od Google Books.

Považuji naopak za vhodné, aby tzv. povinné učební texty byly přístupny studentům zdarma nebo jen za nějaký menší paušál apod. Ve hře je ale mnoho osob a zájmů (někdy i oprávněných). Autory by měla zaplatit vysoká škola ve mzdě; třeba příplatkem apod. Ale to by bylo na další téma.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad Ondrej Pivarči:
Těch 100-200,- Kč je za 1 CD. Naposledy jsem na koncertě kupoval CD za 100,- Kč, jednu starší věc snad za 50,- Kč. Pokud vím, tak náklady na kazetu s nahrávkou a bookletem jsou cca 30 - 35,- Kč, náklady na CD s bookletem, nahrávkou a potiskem CD jsou cca 25,- Kč. Záleží ale na celkovém nákladu (kolik ks si v Loděnicích objednáte), zda si booklet navrhujete sám a hudbu tvoříte taky sám (jako ZNC), kolik vás stálo studio, zvukař a mix a distribuci zda si víceméně zajišťujete také sám, kdy zároveň nespadáte pod žádnou organizaci typu OSA (což jí však nebrání tak jako tak Vás "chránit" a vybírat poplatky). Cenu 100,- Kč za CD, připočtu-li práci, fixní/vstupní náklady, organizaci apod. považuji za přiměřenou a velmi vstřícnou. Osobně je pro mě maximem 300,- Kč, nejde-li o dar pro bratra, kde cena nehraje roli (i tam ale zahr.CD klesla na 300-400,- za originální CD s výpravným bookletem). Jinak ZNC žije především z koncertů. Většinu písní má už navíc na svých stránkách on-line.

R. Janda řekl(a)...

Vřelé a hluboké díky za analýzu! Tajně jsem doufal, že by se a JP mohla objevit, a jsem moc rád, že se tak stalo. Podstatě mi to ulehčí následující debaty :)

Každopádně je mi stále podezřelé, že lidé tolik protestující za zachování statu quo z důvodu bojů proti zločinným organizacím jako je OSA (ostatně, nomen omen, že ano) tlačí na nepřijetí nových zákonů, případně úplné zrušení duševního vlastnictví, ale nikdy ne za to, aby se zrušily např. tolik kritizované poplatky z paměťových nosičů, nebo usnadnily platby přímo na účet umělců (jako de facto individualizovaná forma leniency - něco si stáhnu (využiji "alternativního distribučního kanálu"), poslechnu, zaplatím), umožnily zásahy do programu, který sám vlastním (crack za účelem odstranění ochrany, kterou jako legitimní vlastník nepotřebuji), sjednotilo vlastnické právo v různých distribucích (koupím si píseň v jedné společnosti, ta zkrachuje, mám možnost si ji stáhnout po prokázání situace i od jiné společnosti).

Často se argumentuje tím, že existují např. hudební společnosti, které mají své nahrávky zdarma ke stánutí na webu, a vydělávají jinak. Dovolil bych si upozornit na to, že obvykle nejde o průměrnou skupinu - mám pocit, že takové by po opuštění koneptu práv duševního vlastnictví jen těžko získaly dostatek financní na provoz, to je samozřejmě ale již mimo debatu o právní stránce věci.

Anonymní řekl(a)...

Ivo Telec:

Ale no tak, to bylo trochu špinavé. Piráti jsou sice politická strana a mají svou politickou ideologii, ale předstírat nějakou radikální hranici mezi právem a ideologií? Druhá věc je, že vedle povinných ideologicko-politických tlachů v tom rozboru jsou i tlachy právní, které by stálo za to třeba i okomentovat.

Zajímalo by mě konkrétně:
- ničení pirátského zboží namísto odstranění padělané obchodní známky a užití např. k dobročinným účelům

- "Zvláště nebezpečné je potom ustanovení, že soud může zabavit náhradní majetek až do výše, která odpovídá hodnotě majetku, který člověk „získal“ pirátským kopírováním (čl. 25, odst. 5). Pokud se tedy spojí toto ustanovení s fiktivními škodami (viz výše), může být na jeho základě středoškolským studentům za kopírování programů konfiskován veškerý majetek."

Nejde mi teď o "ubohé středoškolské studenty", ale o samotný koncept zabavování majetku za "majetek, který člověk získal". Kopírováním přeci člověk nezíská "majetek" - už jen s ohledem na společenskou funkci vlastnění, která vychází z principu vzácnosti (t.j. na světě není dost věci X, aby jí mohl mít každý dle své libosti, pročež se na věc X vztahuje princip vlastnictví).

- "Hlavním nebezpečím je ovšem autoregulace ze strany poskytovatelů připojení, hostingu a dalších služeb v informační společnosti. ACTA v čl. 27, odst. 3, tlačí všechny podnikatele, aby „účinně řešili porušování práv“. Znamená to, že náklady na vynucování a prosazování kopírovacího monopolu budou pod záminkou tohoto ustanovení přenášeny na ostatní podnikatele (poskytovatelé připojení musejí podle čl. 27, odst 4 ACTA, pomoci identifikovat uživatele pro účely vymáhání „duševního vlastnictví“)."

- "Speciální počítačové programy lidem umožňují kopírovat i data s DRM, aby si mohli v souladu se zákonem vytvořit záložní kopii nebo aby si písničku přehráli do počítače. ACTA vyžaduje, aby státy takové programy zakázaly a aby postihovaly jejich nabízení a prodej (čl. 27, odst. 5 až 7 ACTA). Podobně budou zakázány i programy, které nemají jiný komerčně významný účel než je obcházení DRM."

- "Pojistky proti zneužití jsou obsaženy ve druhém odstavci a jsou formulovány zcela nekonkrétně. Podle ACTA nesmí postupy vynucování vytvářet překážky zákonné činnosti a musejí být v souladu se svobodou projevu, právem na spravedlivý proces a soukromím."

Tato perspektiva mě zaráží obecně. Neustále se hovoří o ochraně copyrightu, ale zcela mi chybí ochrana "zákazníka". Jednak právě před zneužíváním legislativy na ochranu kopírovacích monopolů, ale jednak také ve formě nějakých ekvivalentních práv.

Když si kupuju hmotné zboží, obvykle mám možnost si jej nějakým způsobem alespoň prohlédnout a rámcově vyzkoušet. Mimo to když zboží neplní svou deklarovanou funkci, mám možnost uplatnit po nějakou dobu záruku např. výměnou za zboží funkční (popř. úplně jiné) či nárokem na refundaci. Pokud si zaplatím lístek na film do kina a zhlédnutím zjistím, že mě dotyčný film nudí (ergo neplní svou funkci), kde je má možnost žádat náhradu odpovídající reklamaci u hmotného zboží? Totéž koupím-li si hudební CD. To samozřejmě mohu reklamovat, pokud nehraje, ale mně nejde o technické problémy "hmotného" charakteru, nýbrž o faktickou funkci. Nekupuji si přeci hudební CD, nýbrž přeci, přistoupím-li na tuto hru, nějaké oprávnění/licenci užívat "myšlenku" na něm obsaženou (protože kdybych si kupoval CD - hmotnou věc - tak tato debata vůbec neexistuje). Zde se pochopitelně pohybujeme na poli značně elusivním, abstraktním, až esoterickém, ale chceme-li řešit jednu stranu problému (práva subjektu, který má kopírovací monopol na myšlenku, z něhož generuje svůj zisk), musíme přeci řešit i stranu druhou (povinnosti tohoto subjektu). A nejsem si vědom, že by dohoda ACTA posouvala někam onu stránku povinnostní, pouze dále utvrzuje práva velmi úzké skupiny podnikatelských subjektů a jejich už tak dosti nadstandardní způsoby vymáhání.

MV

kocour řekl(a)...

MV:

"už jen s ohledem na společenskou funkci vlastnění, která vychází z principu vzácnosti (t.j. na světě není dost věci X, aby jí mohl mít každý dle své libosti, pročež se na věc X vztahuje princip vlastnictví)."

To jako chcete říct, že kdyby bylo všeho dost, vlastnictví by ztratilo svou funkci a zaniklo by?

Já tedy vlastním věci proto, že je vlastnit chci, ne proto, jestli je jich hodně nebo málo.

P.H.

Ivo Telec řekl(a)...

V dnešních Lidových novinách, s. 6, "dopisy redakci, reaguji na diskusní článek býv. ministra zahraničí Josefa Zieleniece, který v novinách poměrně ostře zkritizoval úředníky, vládu a "všechny" kvůli podpisu Dohody ACTA.

Autor také (správně) hovořil o potřebě nového modelu pro 21. století, aniž jej ale jakkoli blíže rozvedl. Nový model jsem se pokusil mírně naznačit v plném textu příspěvku, který volně "běží" po webu. V reakci jsem jej jen naťuknul. - Veřejné pobídky poctivých obchodů na síti.

Lze si představit politický akční program využívání duševního vlastnictví na síti. Jen ještě najít někoho, kdo by jej napsal. Nutná je spolupráce ministerstev kultury, průmyslu a obchodu a financí. Hrubou představu mám.

P.S. Na předchozí podrobnější otázky tazatelů odpovím zítra.

Jan Potměšil řekl(a)...

Možná navazující dotaz na I.Telce:
Domníváte se, že současný koncept autorského práva, v éře internetu, je udržitelný? Domníváte se, že ACTA má sloužit autorům, nikoliv těm, kteří z jejich práce těží? Podotýkám, že příjem z prodané knihy na straně autora je cca 8-9% ceny knihy, u audio či videonahrávek je to podobné. Koho chrání ACTA? Jde skutečně o autory, nebo o "správce", mnohdy samozvané, typu OSA? Připadá Vám normální, že soukromoprávní subjekt těží z daně z prodaného nosiče a že může vybírat poplatek i za to, pokud uspořádám opékání buřtů s kytarou, kde hodlám zahrát nějaké písničky, včetně svých či autorů, kteří nejsou registrováni u OSA?

Anonymní řekl(a)...

"ACTA neobsahuje žádné odpojovací procedury"

Souhlasím, neobsahuje. To by si nikdo soudný v Evropě asi na triko nevzal. Problémem jsou prováděcí dokumenty, které se teprve připravují, ale jeden z nich už se jmenuje "Notice and Takedown procedures". Samotná smlouva tuto obludnost neobsahuje, ale je zřejmé, že s odpojováním se počítá.
Těžko můžete psát rádoby objektivní článek, když zamlčíte důležitá fakta.

Ivo Telec řekl(a)...

Ad MV:

Skutečně považuji za (téměř) zbytečné zabývat se politickým postojem České pirátské strany (ale také Strany přátel piva, Nezávislé /erotické/ iniciativy a s dočasnou pragmatickou výhradou i Věcí veřejných apod. politických pseudostran).

Česká pirátská strana není plnovýznamovou politickou stranou, protože není veřejně známa její penzijní reforma, agrární politika, postup stabilizace veřejných rozpočtů apod. základní politické otázky. Jedná se spíše o nějaký „klub“ zájemců o dostupnost filmů a hudby; tedy spíše o zájmovou skupinu.

Některé prvky jejich politického programu by ovšem stály za politické rozvedení (i uplatnění), např. politické ideje typu „otevřené společnosti“ apod., ale už v tom dnes nejsou jediní, kteří se toho politicky chytli.
Straně ale chybí odborné zázemí i vůdci.
Každá politická strana, která se dokáže profilovat jen negativně (v boji proti "něčemu") časem skončí nebo ztratí význam.

Postrádám pozitivní politické kroky, jasnou koncepci státní politiky (zdaleka nejen při hospodaření s duševním vlastnictvím, ale i zde). Jenomže to by asi vyžadovalo úplně jiné stranictvo.

Ivo Telec řekl(a)...

Ad MV:
- ničení pirátského zboží údajně namísto využití k dobročinnosti:

Používání padělků k dobročinnosti se týká celně zabaveného zboží. V EU i u nás se jedná o dlouhodobě známý a zavedený postup, na kterém ACTA nic nemění.
Dohoda ACTA zde výslovně (!) hovoří o civilním řízení! Zničení padělků v civilním řízení je u nás dávno tradiční. Nic nového. V právní praxi k tomu ale dochází spíše mimosoudně, kdy se strany samy takto dohodnou při narovnání, např. i za účastí advokátů. Obvykle se sepisuje (nepovinný) notářský zápis o tom, co, kdy, kým a jak bylo zničeno; např. padělané léky. České právo i právo EU dávno obsahuje limity ničení padělků, např. ohled na třetí osoby, spotřebitele, pacienty atd.

- zabavení majetku až do výše majetku získaného protiprávním skutkem:

Co je na tom divného? Jedná se o běžný postup proti výnosům z trestné činnosti. Výnosy z trestné činnosti mají být zabavitelné. V soukromém právu tomu několik století říkáme vydání bezdůvodného obohacení (majetkového prospěchu) bez právního důvodu nebo z nepoctivých zdrojů.

Musíme umět „číst“ mezinárodní smlouvy, které bývají psány „nadprostorově“, protože se týkají různých právních řádů i zcela odlišných signatářů.

- přenášení nákladů na jiné podnikatele:

Informační povinnost (a nárok) platí u nás již léta. Nezdá se mi, že by se jednalo o takový rozsah „přenášení nákladů“, o němž by bylo zapotřebí rozumně diskutovat nebo jej řešit jako zátěž. Informační nárok se samozřejmě musí týkat „možného“ plnění, nikoli nemožného, kdy jej nelze uplatnit.

- postupy proti nekalým programům působícím proti DRM apod.

Tyto postupy u nás platí už 16 let. Před 12 lety byly jen upřesněny.

- nekonkrétní pojistky proti zneužití:

Běžná legislativně-právní abstrakce a dávno známá praxe. Kolidující práva nebo jiné hodnoty se totiž poměřují až podle konkrétních okolností případu. Opačný postup by byl oprávněně kritizován jako nadměrně kasuistický, a tudíž i nepřehledný a navíc zřejmě ne vše postihující. Na některých právnických fakultách se to studenti učí hned v prvním semestru.

- ochrana zákazníka:

Soukromému domácími zákazníkovi stát nepřiznává (ACTA neakta) žádná subjektivní soukromá (ani veřejná) práva, kromě práv spotřebitelských.

Důvodem je to, že takový člověk se apriorně svobodně pohybuje ve volném prostoru volného osobního neobchodního užití, kdy žádná práva nepotřebuje.
Je věcí výrobce nahrávky, jakými technickými vlastnostmi vybaví svůj výrobek, např. zábranou nebo ztížením kopírování apod. Zákazník však nesmí být klamán o technické povaze výrobku, a proto musí být upozorněn na tuto vlastnost výrobku. Jedná se o právo spotřebitelské, nikoli autorské či jiné podobné.
Zákazník si samozřejmě kupuje CD apod. jako kus (hmotnou věc). Žádná licenční oprávnění na doma nepotřebuje (nechme stranou počítačové programy), a proto je ani obvykle (v 99,99% případů) nemá.
Chápu však, že některé tyto (a další) otázky (např. myšlenka v právním smyslu) nemusí být každému hned jasné. Nakonec, „učí se to až na vysoké škole“. Diskusní Jiné právo ale nemůže suplovat „právní poradnu“ ani nějaký vzdělávací kurs, který bylo a bývá hodně.

Kdo ale chce za ACTA vidět "ďábla", ten ho tam chce vidět a je úplně zbytečné mu něco právně vysvětlovat, protože nechce slyšet.

Anonymní řekl(a)...

Ad I.Telec (tento príspevok):

Ad "ničení pirátskeho zboží":

Takže Vám to príde v poriadku, ak niekomu súd bez náhrady v civilnom konaní prikáže zničiť cudzí majetok, ktorý "mohol slúžiť na protiprávnu činnosť v 51%" (cit.ACTA:"materiály a nástroje, ktoré sa používali hlavne pri výrobe alebo tvorbe takéhoto tovaru porušujúceho práva boli zničené alebo odstránené mimo obchodných kanálov bez zbytočného odkladu a bez akejkoľvek náhrady takým spôsobom, aby sa minimalizovalo riziko ďalšieho porušovania"), obdobne Vám asi príde v poriadku, keď súd v civilnom konaní určuje zničenie nejakých kópii, ktoré boli získané bezodplatne. Toto si nedovolí ani v konaní o odstránenie neoprávnenej stavby.

Ad "zabavení majetku až do výše majetku získaného protiprávním skutkem":

Cit.: "Jedná se o běžný postup proti výnosům z trestné činnosti. Výnosy z trestné činnosti mají být zabavitelné."
Pochopiteľne, avšak na základe výsledkov trestného konania, nie civilného. A samozrejme, bezdôvodné obohatenie určovať na základe hypotetických obchodných čísel navrhovateľa (cit. ACTA: "
Pri určení výšky škôd za porušenie práv duševného vlastníctva sú súdne orgány strany oprávnené
zvážiť, okrem iného, akúkoľvek legitímnu mieru hodnoty predloženú držiteľom práva, ktorá môže
zahŕňať stratený zisk, hodnotu porušovaného tovaru alebo služieb meranú trhovou cenou alebo navrhovanou maloobchodnou cenou."
) je mierne zvrátené, prihliadnúc napr. na fakt, že stratený zisk je pojem z oblasti náhrady škody, nie bezdôvodného obohatenia (pričom platí prezumpcia poctivosti zdrojov - napr. R 25/1986). Bezdôvodné obohatenie je možné iba pri zarábaní na cudzích dielach bez súhlasu, nie na bezodplatnom šírení týchto diel (chýba prvok obohatenia). A snáď mi nechcete tvrdiť, že je možné inak "čítať" ustanovenia ACTA, o ktoré som oprel svoje vysvetlenie.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

pokračovanie reakcie ad I.Telec:


Ad "přenášení nákladů na jiné podnikatele":

(cit. čl. 27 ods. 4 ACTA: "Zmluvná strana môže ustanoviť v súlade so svojimi zákonmi a predpismi pre svoje príslušné orgány právomoc nariadiť poskytovateľovi on-line služieb, aby urýchlene oznámil držiteľovi práva informácie postačujúce na identifikáciu predplatiteľa, ktorého účet bol údajne
použitý na porušenie tam, kde držiteľ práva podal právne dostatočnú žalobu na porušenie ochrannej známky alebo
autorského práva, alebo súvisiacich práv a kde sa tieto informácie požadujú na účel ochrany alebo vymáhanie týchto práv. Tieto postupy sa vykonávajú spôsobom, ktorý zabraňuje vzniku prekážok pre zákonné činnosti vrátane elektronického obchodu a v súlade s právom strany zachováva základné zásady, ako sú sloboda prejavu, spravodlivý proces a súkromie."
A nie, nie je to vada oficiálneho prekladu EÚ, anglický text korešponduje.

Čo je to "urýchlene"? Prečo má "údajný" (teda v prípade, že nie je preukázané, že účet bol použitý na porušenie) účet byť identifikovaný navrhovateľovi? Čo je to "právne dostatočná žaloba" (angl. legally sufficient claim)
? Ako to môže byť vôbec zlučiteľné s ochranou osobných dát, ktorú je poskytovateľ povinný dodržiavať + a ktorá už bola protiústavne narušená dôsledkami smernice 2006/24/ES? Ak sa Vám takáto povinnosť zdá čo do nákladov bezvýznamná, predstavte si len žalobu v prípade C-360/10, ak by netlog mal tieto údaje poskytnúť.

Ad "postupy proti nekalým programům působícím proti DRM apod.":

Fajn, o dôvod viac ich aspoň zrušiť. Argument "zavedenosti" je vôbec najčastejší argument obhajcov ACTA. O zmysle existujúcej (novej) úpravy sa preto odmietajú baviť.

Ad "nekonkrétní pojistky proti zneužití":

Takže považujete za správne, ak napr. už citovaný článok 27 ods. 4 ACTA pomerne konkrétne umožňuje zasahovať do cudzieho súkromia zdieľaním jeho dát, resp. inak je
konkrétne neaplikovateľný? Je zaujímavé, že toto ustanovenie ACTA je tak neurčité, že ani nevedno, čo sú tzv. "základné zásady" (nebodaj základné ľudské práva a slobody? čiže pojem známy už z dokumentov OSN v 1948, ACTA to ignoruje).

Ad "ochrana zákazníka":

No, čl. 27 ods. 5 až 7 ACTA výslovne obmedzuje užívateľa s nakladaním so zakúpeným dielom. Prečo by niekto nemohol predávať program, ktorý tieto obmedzenia ruší, práve napr. z dôvodu, že si užívateľ potrebuje vyhotoviť záložnú kópiu?
Prečo by niekto nemohol predávať program, ktorý sa používa na odstránenie protikopírovacej ochrany, ktorá mu napr. znemožňuje prehrať jeho CD na určitom hardware? (bežná záležitosť)

Záverom:

Nehrajme sa na to, že nevidíme už len podľa znenia textu ACTA, pre koho prospech je prijímaná a ktorej lobby sa takto má vyhovieť.

Ustanovenia typu § 27 ods. 3 ACTA sú dostatočnou ukážkou, keď má nejakým neurčitým spôsobom zaväzovať štáty, aby sa pozitívnym spôsobom angažovali v záujme najmä správcov práv a vydavateľov, samozrejme na vlastné náklady (= náklady daňovníkov) a v prospech len tých, ktorí sú buď autormi alebo ich distribučným kanálom. Na práva tých, ktorým sa snaží uložiť množstvo obmedzení, myslí iba neurčito odkazom na "spravodlivý proces" a "súkromie", resp. cez pozoruhodné slovné spojenia (napr. "vzhľadom na občianskoprávne opatrenia s dostatočnými dôvodmi" - čl. 27 ods. 7 ACTA).

Pokiaľ v ČR a SR už v každom smere existujú podobné ustanovenia v už účinnej legislatíve (čím argumentujete asi najčastejšie), niet dôvod prijať ACTA ako nejakú "smernicu" (a dosť neurčitú smernicu) a nadbytočne zneprehľadňovať právny poriadok. Nech si ju príjmú len tie krajiny, kde takýto "štandard" nemajú.

Ondrej Pivarči

Ivo Telec řekl(a)...

ad anonymní, 23. 2. 2012:

- Notice and Takedown Procedures nejsou ničím, co by právně (nebo snad jen ideově) souviselo s mezinárodní Dohodou ACTA. Např. EU jako taková touto cestou nejde. (Francie se nerovná EU jako taková.) Jedná se o vnitrostátní věc USA.

- Nerozebírám zde vnitrostátní právo USA, ale píšu o mezinárodní Dohodě ACTA, a to je rozdíl! Myslím, že to, o čem píšu, vyplývá z obsahu příspěvku. Nic nezamlčuji, pouze nepíšu o USA. To by již totiž bylo na jiný příspěvek (a jiný právní rozbor).

- Dohoda ACTA (stejně jako Dohoda TRIPS a právo EU nebo ČR) nedovoluje odpojit někoho od internetu. Jednalo by se totiž, podle všeho, o neproporční zásah do svobody informací a politických práv (alespoň v běžných případech).
Je dobré si v tom všem udělat jasno.

- Asi jste si spletl mezinárodní Dohodu ACTA s návrhy některých vnitrostátních předpisů v USA. Ale to se někdy stává i těm, co se umí pod svá veřejná slova podepsat a nebojí se vyjít na veřejnost se svým názorem.

- Zkusme se v tom všem trochu právně orientovat.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Ondrej Pivarči, 23. 2. 2012:

- quasidelikt bezdůvodného obohacení obsahuje několik skutkových podstat. Nerozumím, proč z nich vyjímáte jen jednu (užití bez souhlasu). Platí též užití z nepoctivých zdrojů, např. nepoctivé těžení z cizího ve svůj majetkový prospěch. Máme to např. i ve známkovém právu - nepoctivé těžení z dobrého jména ochranné známky. Podobně v nekalé soutěži. V českém (i slovenském) právu duševního vlastnictví se ostatně více pracuje právě s bezdůvodným obohacením nežli se škodou. Ale to jen spíše okraj ...

- Česká protipirátská unie se např. mýlí, když hledá škodu (ztrátu) tam, kde se jedná o prospěch a o jiné "osoby a obsazení". Navíc se jedná o úplně odlišnou příčinnou souvislost (a také o chybu "mediální"). Podrobněji je o tom v plném textu, který je volně šířen na webu (mimo Jiné právo). Má to vše i historické důvody z nedávné doby, ale to je již nad rámec běžné diskuse na blogu. Něco je o tom i v komentáři k českému AZ.

- s paušalizací peněžitého plnění počítá české právo od roku 2006, v EU od 2004. Nejde o nic nového, "čteme-li" to pohledem platného práva a vnitrostátními českými souvislostmi starými už 6 let.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Jan Potměšil, 23. 2. 2012:

- koncepcí autorské práva v informační společnosti jsem se o něco více zaobíral v plném textu, který se volně šíří internetem; bylo by to ale na samostatný příspěvek,

- ACTA má stranit tvůrcům a investorům do umělecké tvorby, tedy autorům, výkonným umělcům, ale i výrobcům zvukových nebo zvukově obrazových záznamů (hudebním a filmovým producentům); vedle tvůrčích práv duševního vlastnictví /creative rights/ totiž rozeznáváme i investiční práva; jedno se neobejde bez druhého, jinak by ani nebylo co stahovat,

- ACTA neřeší smluvní závazky ani spravedlivost odměny (nejde o všeobsáhlý "kodex" a už vůbec ne závazkový). Ve světě to řeší např. kolektivní smlouvy na základě kolektivního vyjednávání; možné i u nás (i mimo pracovní právo),

- ústavně zaručené právo na spravedlivou odměnu za práci platí obdobně pro spravedlivou odměnu autorů a výkonných umělců mimo výkon závislé práce,

- OSA - ochranný svaz autorský pro práva k dílum hudebním, o. s., jen těžko může být "samozvaným", jak tvrdíte, když je tvořen autory (a právními nástupci), jimiž je ovládán při otevřeném členství pro každého autora. Autory byla také založena původní OSA v roce 1919,

- nejde o "daně" ani o "poplatky", pozor hrubá chyba!; již vícekrát to bylo veřejně podrobně vysvětleno, mj. i v odkazovaném textu, v komentáři, na mnoha veřejných besedách atd. atd.,

- táboráky (a dodávám i autorádia ve služebních vozech apod.) jsou nebetyčným "úletem" správce, způsobilým poškodit jeho vlastní pověst i pověst autorů nebo výkonných umělců.

Obávám se ale, že některým autorům a výkonným umělcům to je jedno, protože buď se "líbají s múzou, anebo s penězi". Žádná "koruna nesmrdí", pověst je ale jen jedna, třeba pokažená vlastním skutkem či nečinností nebo chamtivostí,

- soustava kolektivní správy v sobě nese i prvek obecného zájmu (a uživatelského pohodlí), a proto je vybudována na principu "opt-out"; komu se to nelíbí, kdo výnosy z kolektivní správy nechce, resp. svá práva si spravuje sám, nechť "vyskočí". Vzor "vysokočení" je v učebnici od roku 2002, druhé vyd. 2007. Co více?

(Stranou nechávám výjimečně povinnou správu z důvodu spíše technických.)

P.S. Léta se docela bavím tím, jak i největší kritici kolektivní správy práv z řad některých umělců zásadně mění názor a postoje, jakmile jejich nahrávku začnou hrát rádia, neřku-li zahraniční ...

Anonymní řekl(a)...

Ad I.Telec (reakcia na mňa):

Odrážka 1: čo máte na mysli pod "užitím z nepoctivých zdrojov"? ak podnikateľ ponúka službu zdieľania, pričom sám neposkytuje cudzie autorské diela, resp. ak nepodnikateľ zdieľa tieto bezodplatne, kde vidíte bezdôvodné obohatenie? ak užívateľ prostredníctvom služby podnikateľa nezdieľa cudzie diela za odplatu a podnikateľ nemá povinnosť kontrolovať zdieľaný obsah (a prečo by mal aj mať?), kde vidíte nepoctivosť? ja nepoctivosť skôr vidím, ak si kolektívni správcovia urobia biznis z prezumpcie viny (viď. daň z prázdnych nosičov) a ak vydavatelia neplatia odplatu držiteľom patentov (viď. napr. za šírenie hudby v MP3), ale o tomto akosi nie je reč.

Odrážka 2:
Prečo spomínate ČPÚ? Nič o nich dokopy neviem. Na ten Vami spomínaný text poprosím aspoň link. Text ACTA hovorí in concreto jasne o ušlých ziskoch, nie o BO.

Odrážka 3:
Zaiste, pointa však nie je v tom, či je to nové alebo nie, ale načo nám to vôbec je a či, keď to teraz prináša aj práve ACTA, neuvažovať popri neprijatí ACTA aj o zrušení už jestvujúceho. Či keď je raz čosi v práve EÚ, už to rušiť nemožno? (resp. iba ak to lobistom bráni v ziskoch)

Ondrej Pivarči

Ivo Telec řekl(a)...

- Plný text je volně šiřitelný za licence Creative Commons, dostupný např. zde:

http://www.elsa.cz/page/9522/piratstvi-vs-ochrana-dusevniho-vlastnictvi.htm

Studentská diskuse je zítra v Olomouci, podobná bude v pondělí v Brně.

- Česká protipirátská unie je v oboru docela známá; její soukromé stránky (soukromý majetek) ostatně byly napadeny, kdyby o "nic nešlo", tak by asi ani nebyly napadeny; viz zde:

http://www.cpufilm.cz/

- dále, všeobecně, např. přednáškové snímky na Elportálu Masarykovy univerzity:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/praf/js11/ppv11/web/law/pdv/index.html

Úřední stránky české:

http://www.dusevnivlastnictvi.cz/

Úřední stránky slovenské:

http://www.dusevnevlastnictvo.gov.sk/Forms/Opening.aspx?menu=50

atd. atd.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad I.Telec a daně/poplatky:
Možná jsem problematiky neznalý, ale ani X besed mi nevymluví, že poplatek za koupi nosiče není de facto daní, která může být ukládána pouze na základě zákona.

Co se týče táboráku (případ popsaný v médiích), jde o drzost a chamtivost, kdy si soukromoprávní subjekt osobuje pravomoci orgánů veřejné moci. Na maturitním lese jsme platili nejen za hudbu produkovanou najatou kapelou, ale i za písně, které jsem složil já a mí kamarádi z punk-folk-rock kapely.

Z mého pohledu je tak OSA (hudebníci nosí trika "OSA Nostra") chamtivým parazitem, který žádá peníze i za to, na co - z pohledu přirozenoprávní a materálně pojímané spravedlnosti - nemá nárok.

Co se "měnění názorů" týče, tak např. má oblíbená ZNC, která mi byla vzorem, podnítila mě a mé přátele k založení kapely a s jejímiž členy se osobně znám a chodím (dle možností) na její koncerty, se s neoprávněným užíváním autorského díla vždy vyrovnala - pokud např. rádio užilo jako rádiovou znělku refrén jejich písně "Krysař", dohodli se, že "Bylo Nebylo", bude rádio užívat jen s jejich souhlasem. To, že některé písničky ZNC si zpívají lidé i u táboráku, ZNC nikdy neřešila. Max. je to projev toho, že ta píseň je dobrá, zlidověla a je to pocta autorům. Jinak autorská práva k písním jim vznikla (jestli se nemýlím) dnem vzniku autorského díla, a žádnou OSU nepotřebují.

Ke způsobu prezentace a šíření autorských děl viz též melody-symphony-black-metalovou pop-kapelu Dimmu Borgir, výborně pracující s (nejen) křesťanskými, titánsko (viz romantismus)-satanistickými archetypy nebo novozákonními narážkami či užívanými odkazy na literaturu (zejména - naposledy - na díla souputníka E. A. Poea, H.P.Lovecrafta, a jeho metalovými kapelami reflektovanými kult Cthulhu). Upozornění, které si přečtete na dané stránce českého prohlížeče, jakkoliv lze skladby a videa poslechnout či vidět na youtube (a byla poskytnuta a určena k volnému šíření) je víc než symptomatická, viz zde

Jan Potměšil řekl(a)...

A takhle to vypadá, když někomu dojde trpělivost a nastoupí občanská neposlušnost (Integram) zde. :-)

Příklady různých "autorských" nehorázností (Dilia) viz zde.

A absurdit (OSA) viz zde.

Anonymní řekl(a)...

Ad článok o piratstve a ochrane PDV pripravujem dlhú reakciu, preto sem dám asi iba link na súbor, kde tá reakcia bude. Zatiaľ po prečítaní a v tretine reakcie len toľko, že moje zdesenie z článku iba vzrástlo, možno niekoľkonásobne.

Jan Potměšil řekl(a)...

Jakkoliv si prof. Telce jinak velmi vážím (viz názor na použití soukromých nahrávek pro účely prokázání domácího násilí, názor to novátorský a neortodoxní, jsoucí v rozporu s dogmatikou přepjatě lidskoprávní a vůči proporcionalistické diskuzi imunní Elišky Wagnerové), obávám se, že jde-li o ACTA, není jako spoluautor AutZ, který zakládá nebývalá oprávnění pro soukromoprávní parazity typu OSA, Integram či Dilia, schopen překročit svůj stín a podívat se na věc jinýma očima. Je normální, abych např. Dilie platil za výtisk rozkladu či sken rozhodnutí povinného subjektu dle InfZ v internetové kavárně, kdy tyto výstupy jsou buď mým osobním (autorským) výtvorem, či výstupem orgánu veřejné moci, který platím ze svých daní, zpoplatněny paušálním poplatkem placeným soukromému subjektu, který nezastupuje ani mě, ani povinný subjekt ve smyslu InfZ?!

Ivo Telec řekl(a)...

ad Jan Potměšil, 23. 2. 2012:

Těší mě, že jste hudební skladatel! Málem jsme kolegové, téměř patnáct let jsem byl disc jockey.

- Nezbývá mi ale než opakovat, že tzv. náhradní odměny právně nejsou "daněmi" (ani "poplatky"). Daně a poplatky lze samozřejmě ukládat jen na základě zákona. Zároveň, což je jejich legální pojmový znak, daně (a poplatky) slouží jako výnos veřejným rozpočtům. Nikoli soukromému rozpočtu třeba spisovatele nebo vědce. Říci, že se jedná o "daň" by bylo podobně právně nesmyslné jako říci, že nájemné je "daní" panu domácímu.

- pozor, nezaměňovat s rozhlasovými a televizními poplatky (správně daněmi z držby movité věci) podle rozhlasového a televizního práva veřejného (ne soukromého!). Někteří poslanci, kteří mají špatné poradce či právně nezorientované asistenty, tak občas činí. Tím vzniká naprostý guláš ... A prostor pro politickou demagogii ...

- Skupina povinných osob (zpravidla se jedná o podnikatele sledující vlastní zisk) byla legálně zatížena soukromoprávní náhradní platební povinností ve prospěch alespoň potencionálně nebo nepřímo nepřiměřeně dotčených vlastníků práv. Stalo se tak prostřednictvím soukromoprávní platební soustavy a instituce kolektivní správy práv. Hovořit v této souvislosti o „presumpci viny“ na straně domácích spotřebitelů, jak občas slýcháme, je falešné nebo právně nesmyslné ideové klišé.

Uvedení podnikatelé (nejde o domácí spotřebitele!) totiž vstupují svými výrobky či službami na hospodářský trh tak, že se objektivně stávají hospodářskými konkurenty například spisovatelů, skladatelů nebo hudebníků, ale i nakladatelů, neboť ke svému prospěchu uvádějí na trh zboží, které je hromadně používáno spotřebiteli k volnému užití dosud chráněných předmětů v soukromí. Nejde zde proto o spotřebitele.

Výše vyjmenované osoby svou hospodářskou činností podstatnou měrou, a to přinejmenším potencionálně, nepřiměřeně krátí jinak oprávněně očekávatelné výnosy vlastníků práv (tvůrců a investorů) z prodeje zboží, k němuž se váží jejich dočasná práva, a jež se v důsledku konkurujícího hospodářského záměru třetích osob (výrobců nebo dovozců kopírovacích přístrojů a nenahraných nosičů či poskytovatelů kopírovací služeb) stává poměrně obtížně prodejné, a to v hromadném celosvětovém měřítku.

Soustava náhradních odměn sleduje hospodářskou situaci na trhu, kdy je státy upřednostněn obecný kulturní zájem na obecném dobru umělecké nebo vědecké tvorby, která je spjata též s rozumnou návratností (přiměřeným rizikem) tvůrčích a hospodářských investic do umění nebo vědy.

Holt, státy upřednostňují umění a vědu jako společenské blaho.

Tzv. náhradní odměny proto nejsou ničím jiným nežli paušalizovanými náhradami ušlého prospěchu konkurenta (např. spisovatele) v důsledku cizího tržního podnikání se zbožím, jehož hromadné (byť jen domácí) používání potencionálně přináší podstatné a hromadné záporné účinky na hospodářském trhu.

Soukromí spotřebitele přitom zůstává nedotčeno. Povinné osoby ale obvykle zahrnují náklady na náhradní platby do spotřebitelských cen svých výrobků nebo služeb. V poměru k cenám těchto výrobků nebo služeb se ovšem jedná o náklady malé, které spotřebitelské ceny žádnou podstatnou měrou nezvyšují. Hospodářský princip je totiž založen na nízkých náhradních odměnách (nákladech) při vysokém obratu.

- jiná věc: skladateli se může finančně vyplatit, jestliže se zapojí do soustavy kolektivní správy práv, nežli by si svá práva vykonával sám. V rámci soustavy totiž může inkasovat event. i větší příjem, protože se bude podílet i na rozúčtování příjmů z neidentifikovatelných užití, např. z diskoték apod. Ale to je věcí každého, jak se sám rozhodne ...

Ivo Telec řekl(a)...

Snad ještě doplněk:

- soustava tzv. náhradních odměn je otevřená. Stačí např. mít vydaný jediný článek a každý se může přihlásit u Dilie a čekat na roční vyúčtování (u jednoho díla ovšem zanedbatelné). Může se stát i členem spolku, a tak se přímo podílet na správě.

- jelikož jsou odlišnosti mezi kopírováním např. úředních rozhodnutí, na jedné straně, a např. odborných a učebních děl, na straně druhé, zákon na to reagoval a sazby odměn odlišil. Něco jiného je (obvykle) kopírka např. na úřadu, něco jiného v knihovně vysoké školy. Mezi tím jsou různé "copy shopy", někde za rohem. Je to samozřejmě paušalizace, která může být vždy jen přibližná. Jít na skutečnost by bylo nadměrně nákladné i technicky a administrativně.

- tento systém funguje v mnoha státech (ACTA neakta). Nejde ani o "výmysl" EU. Oporu to má přímo v mezinárodním právu autorském (ovšem ladí to i s právem EU a ČR). Důvodem je, že podle mezinárodního práva je soukromí soukromím (volným užitím pro osobní neobchodní potřebu), avšak ani zde nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autorů. K tomu však došlo již asi před 30 lety masovým domácím kopírováním, které ohrozilo svým rozsahem samu tvorbu (a rozumnou návratnost investice, a tedy i reinvestice do tvorby); zvláště u odborných děl nebo u děl vědeckých. (Jinou věcí je volné šíření vědeckých poznatků či objevů, ale to je mimo autorské právo.) A tak se ve světě dospělo ke společenskému konsenzu o náhradních platbách a o těch povinných osobách, které to vše (domácí kopírování v hromadném měřítku) jistým způsobem umožňují ku svému zisku (!). Nakonec jde spíše o ochranu trhu.

- řada problémů práva duševního vlastnictví totiž bývá řešena prostřednictvím narovnání trhu.

- známy jsou úvahy (nic než různé úvahy) o možném rozšíření tohoto systému i na poskytovatele vysokorychlostního a velkokapacitního připojení k internetu. Připojovatelé totiž stále nabízejí lepší připojení, které např. k běžnému styku vůbec nepotřebuji, jen aby přitáhli zákazníky na stahování nebo zhlížení filmů (a aby sami z toho hospodářsky těžili zisk). Ale to může vyvolat celou řadu dalších problému a otázek ... a tak se tom jen občas ve světě mluví ... Nicméně připojovatelé se již tím, co hospodářsky na trhu činí, stali konkurenty filmových a nahrávacích studií, potažmo autorů a výkonných umělců. To je také třeba vidět.

Jan Potměšil řekl(a)...

Vážený pane profesore,

velmi děkuji za nebývale podrobné vysvětlení. Jako pro odborníka pro Vás může být i frustrující vysvětlovat věci, které považujete za zřejmé a jednou již vyřešené (já jsem např. selhal nedostatkem empatie a trpělivosti u svých posledních sporných přestupkových judikátů, vol. V.).

Přesto mi - jako (v této oblasti laikovi) hlava nebere, proč mám já, a z mé platby pak internetová kavárna, platit Dilie za to, že si vytisknu rozklad proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o info dle InfZ, který jsem předtím doma sepsal, a proč se totéž opakuje u oskenování rozhodnutí povinného subjektu, který platím ze svých daní, abych mohl sken poslat kamarádovi jako kuriózní příklad obstrukce (nebo - v lepším případě, absolutního neporozumění InfZ ze strany povinného subjektu).

To pak vnímám opravdu jako daň, byť její výtěžek v rozporu s obvyklými zásadami neplyne do některého z veřejných rozpočtů, ale na účet občanského sdružení, platícího nějaké to % např. Helence Vondráčkové, která rozhodnutí povinného subjektu nepsala a s rozkladem mi ani v nejmenším nepomohla. "Národnímu kulturnímu dědictví" typu Helenky Vondráčkové se mi opravdu, ale opravdu, ani trochu přispívat nechce. Ani božskému Karlovi, kterého Milan Kundera trefně charakterizoval v souvislosti s dopisem prez. Husáka Karlovi slovy "idiot hudby". Ani jiným, kteří/které zpívají, že "je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, je naprosto důležité, abych byla šťastná", nebo "céčka, sbíráme céčka, v tom je ta léčka" či "pijeme Colu".

Amen.

Ivo Telec řekl(a)...

- Platby z kopírovacích služeb se rozdělují podle zákonného hlediska: 60% autorům (při další bližší dělbě) a 40% nakladatelům.

O "národní bohatství" zpěvačky (nikoli tedy autorky) paní H. V., se proto v tomto případě nemůže jednat. :-)

Význam to vše má zejména u autorů vědeckých děl (nikoli nutně výzkumných či akademických pracovníků) a u nakladatelů vědecké literatury. Určitě by nám k tomu sami řekli své ...

- u úplatné zákonné licence knihovní platí náhradní odměny dokonce stát v obecném zájmu kulturním (a okruh školních a veřejnoprávních veřejných knihoven je beztak vyňat z plateb).

Celkově se jedná o propracovaný soukromoprávní systém, který není ve světě ničím raritním.

Základem totiž stojí princip podpory umění a vědy, protože bez této podpory (i finanční, na níž se obvykle nepřímo podílíme všichni), bychom ani my všichni nemohli plně čerpat z umění a vědy. Je to určitý společenský model, předpokládající rozumný společenský konsensus. (Excesy, žel, jsou, ale nechme je nyní stranou.)

Existovaly přitom u nás (i jinde) též odlišné modely; např. povinné příspěvky uživatelů děl na kulturní fondy. Opuštěno počátkem 90. let. Byť se jednalo o soukromoprávní dávky, jistý veřejnoprávní daňový rys zde byl. Právě kvůli tomuto daňovému rysu (a "huráprivatizaci" všeho možného i nemožného) byl tento systém u nás opuštěn počátkem 90 let.

Domnívám se, že k tomu, abychom dospěli k jakýmkoli kategorickým závěrům, bylo by nutné porovnat všechny historické, dnešní i uvažované budoucí modely. A to ze všech možných aspektů. To se ovšem vícekráte u nás (i v cizině, třeba v Německu) udělalo a výsledek byl takový, jaký je plus minus dnes.

Proč vůbec potřebujeme "nějaké" modely tohoto druhu?

Proto, aby vůbec bylo co "stahovat" a "kopírovat".

K tomu, aby se umění a věda v tržním prostředí vůbec rozvíjela pro nás všechny, přičemž tvůrci nejsou jen samí idealisté žijící ze "vzduchu a vody"; zvláště, jestliže z "kopírovací touhy" lidu hospodářsky těží dovozci, výrobci kopírek a poskytovatelé kopírovacích služeb. Zákon zrovna odlišuje různé druhy poskytovatelů kopírovacích služeb. Systém zná celou řadu různých nuancí. Chápu však, že na první pohled to vše může splývat, dokud si neotevřeme zákon.

- Variantou je, že vše na sebe vezme "pečovatelský" stát (což ovšem malým dílem platí i dnes). Avšak ani komunistický (krajně paternalistický) stát si na sebe toto všechno nevzal, protože věděl, že by na to nestačil (neměl-li by ještě tvrději ubrat jinde); viz proto systém mimostátních veřejnoprávních kulturních fondů z let 1953 až 1993. Hovořilo se o nich u nás již od konce 20. let. Stále starý problém již z doby "předinternetové" ...

P.S. V těchto souvislostech se také hodně směšuje rozhlasové a televizní právo veřejné a toto právo soukromé, jak se stalo např. před šesti lety i v Parlamentu. Ale to už je nad rámec této diskuse. Osvěta je však nutná ...

Ivo Telec řekl(a)...

Lékařka a politička Zuzana Roithová se staví kriticky k Dohodě ACTA s tím, že dohoda nevyřeší pirátství. Viz např. zde:

http://www.literarky.cz/rozhovory/8317-z-roithova-usa-si-nepaly-zapojeni-narodnich-poslanc-v-jednani-o-acta

Ano, to je obecná pravda. Obecných pravd je plný pytel. Dohoda ACTA (podobně jako kterýkoli jiný předpis) není "všespasitelná". Dohoda si všímá jen jednoho aspektu v celkovém rámci. I proto tuto dohodu nepřeceňujme. Nikdo obeznámený (a neohloupený) ji nepřeceňuje, vyjma "davu na ulici", který si z ní učinil politicky symbol v rámci určité ideologie.

Na "komerční padělatele z Asie" se v EU zaměřujeme stále, co vím.

Na "popotahování evropských středoškolských studentů za to, že na sociální síti se svými spolužáky sdíleli oblíbenou písničku" se Dohoda ACTA skutečně nezaměřuje. Nikdo rozumný (rozumu alespoň nikoli mdlého) se na to nezaměřuje!

Starost o nebohé středoškoláky (a o obchodní korporaci Facebook Inc., a podobné obchodníky) ale zní hezky populisticky. I středoškolák hned porozumí, jak paní lékařka hezky hovoří o právu.

Nicméně, nevěřím, že by si "evropští středoškoláci" nemohli sami občas koupit nějakou tu "oblíbenou písničku" za 20 Kč. Album za 120 Kč. Snad by jim kapesné a občasné přivýdělky z nějaké brigády mohli postačit. Ale to vše je mimo rozlišovací schopnost Dohody ACTA. Jako evropský politik bych asi neřešil výše kapesného "evropských středoškoláků".

Cit. politička (zájemkyně o úřad českého prezidenta) navrhuje (kromě zaměření se na komerční těžení):

- usnadnění a zlevnění legální nabídky, a to:

-- rozvojem celoevropských licencí:

Ano, souhlas. Třeba politicky popohnat orgány EU, jestliže systém kolektivní přeshraniční správy práv on line je stále jen ve formě "doporučení" z roku 2007 (L 276),

-- upřesněním, co je legální a nelegální v digitálním prostředí, tj. stanovením přesných výjimek a omezení z autorských práv:

Ne, upřesněno to je dávno, přesné výjimky a omezení jsou dávno stanoveny (stačí se podívat do zákona či směrnice EU nebo do mezinárodní smlouvy). Zásadou je oddělení soukromí od trhu. Škoda dalších peněz do něčeho, co existuje,

-- rozumnými informačními a vzdělávacími kampaněmi, zejména zaměřenými na mladé uživatele:

Ano, byť se tak docela běžně děje. Vždy je ale možné na kampani přidat (a získávat další a další granty i z EU) a lépe komunikovat s "mladými".

Hlavně je však nestrašit a neohlupovat!

Nejsem si jen jist, kdo by měl vzdělávací kampaně u nás provádět? Česká pirátská strana? Československá anarchistická federace? Věci veřejné?

-- rozvojem platebních systémů "na" mikroplatby:

Ano, nicméně tento systém se rozvíjí i bez ohledu na právo duševního vlastnictví. Je to věc technického vývoje a obchodního zájmu. Navíc, řekl bych, že tento systém normálně funguje, viz třeba iTunes atd. atd. Určitě by ale vývojáři v USA mohli přidat ...:-)

-- část otazníků kolem pirátství má vyřešit technický vývoj kolem cloud computing:

To tedy nevím, jak. Jedná se totiž jen o jednu z různých informačních technologií. Nevím, zda a jak politická víra v určitou technologii vyřeší otázky mravní a právní.

Anonymní řekl(a)...

Ad I.Telec:

Tú dlhú reakciu na Váš 32 stranový článok som nakoniec nedokončil, nakoľko súdiac podľa ďalšieho vývoja tejto diskusie,myslím,že to nemá význam.

Skúsim tak náhodne:

celý čl. III - úsudok nech si každý urobí sám.

strana 5: Uveďme věc na pravou míru: ... Ochrana soukromí,a tudíž i volné užití uměleckých či vědeckých děl nebo zvukových záznamů či televizního vysílání pro neobchodní osobní potřebu zůstává nedotčena.

s.13-14: Ačkoli v jednotlivých soukromých případech se obvykle o nic podstatného nejedná,společenský problém vzniká v důsledku celosvětové hromadnosti volných užití v soukromí.Podobný jev již ale nastal před více lety v souvislosti s domácím nahráváním hudby a papírovým kopírováním v důsledku nebývalého technického rozvoje.I zde se jednalo o stav volného užití v soukromí,avšak odehrávající se tak masovým způsobem, že oprávněné majetkové zájmy vlastníků práv byly ohroženy (nepřiměřeně dotčeny).Řešení, které se tehdy našlo,by mohlo být
vzorem či zákonodárně politickým podnětem pro vyřešení dnešní situace, která je podobná.
Jedná se o soukromoprávní platební zatížení toho, kdo ku svému vlastnímu prospěchu
přinejmenším nepřímo umožňuje hromadná volná užití dosud chráněných předmětů svými
zákazníky v soukromí.
Tzn. zatížení výrobců a dovozců kopírovacích přístrojů nebo nenahraných
nosičů a poskytovatelů kopírovacích služeb.


s.14: Výše vyjmenované osoby svou hospodářskou činností podstatnou měrou,a to přinejmenším potencionálně, nepřiměřeně krátí jinak oprávněně očekávatelné výnosy vlastníků práv (tvůrců a investorů) z prodeje zboží, k němuž se váží jejich dočasná práva,a jež se v důsledku
konkurujícího hospodářského záměru třetích osob (výrobců nebo dovozců kopírovacích přístrojů
a nenahraných nosičů či poskytovatelů kopírovací služeb) stává poměrně obtížně prodejné
, a to v hromadném celosvětovém měřítku.Soustava náhradních odměn sleduje hospodářskou situaci na
trhu,kdy je státy upřednostněn obecný kulturní zájem na obecném dobru umělecké nebo vědecké tvorby,která je spjata též s rozumnou návratností (přiměřeným rizikem) tvůrčích a hospodářských investic do umění nebo vědy. Tzv. náhradní odměny proto nejsou ničím jiným nežli paušalizovanými náhradami ušlého prospěchu konkurenta (např. spisovatele) v důsledku cizího podnikání se zbožím,jehož hromadné používání potencionálně přináší podstatné a hromadné záporné účinky na hospodářském trhu.


s.15: Objektivní soutěžní záměr
mezi poskytovateli připojení (u nichž nutno rozlišovat různé úrovně) a například filmovými
producenty je zřejmý.


s.17: Skutečnými parazity internetu jsou někteří podnikatelé v informačních službách.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Ad I.Telec 2:

s.18: „Obvyklou cenou“ se rozumí zprůměrované uskutečněné (nikoli jen nabízené,vytoužené
nebo hospodářsky optimální) ceny stejných nebo srovnatelných licencí (odměny za ně) na trhu
licenčních služeb v místě a čase (nikoli tedy ceny zvláštní obliby);


s.18: Nezapomínejme na ochranu obětí.Patří mezi ně i tvůrci umění.

s.18: Dodejme ještě, že domácí stahovač filmů a hudby nemá žádná subjektivní soukromá práva,leda práva spotřebitelská (např. právo reklamační),o něž tu ale nejde.

s.19 - doporučujem celú stranu,zaujímavé čítanie pre najmä súkromnoprávnym fajnšmekrov.

s.20: Známé rčení,které bývá v naší souvislosti používáno,„kde hodnota,tam nárok“,bych si
dovolil poopravit nebo doplnit, „kde hodnota, tam svoboda (svobodná vůle vlastníka)“.Zdá se, že jsme poněkud pozapomněli na podstatu soukromoprávní společnosti,jež spočívá v autonomii
vůle.
Protipólem soukromého zájmu ovšem bývá zájem veřejný,zde začasto chápaný jako kulturní zájem obecný.


s.22: Celý systém duševního vlastnictví je po stránce zákonodárné dlouhodobě zásadně
rovnovážně (zásadně spravedlivě) nastaven.O detailech,možných chybách nebo o rozšíření
výjimek
lze jistě právně i politicky diskutovat.Sám mám několik odborných podnětů v tomto směru ...


s.23: Jednotlivé kolizní případy z praxe jako je například šíření dokumentárního filmu
uměleckého díla),u něhož významově převažuje politické obsahové sdělení nad filmovým
uměleckým) ztvárněním i nad hospodářskou investicí,právně řešíme předvídatelným způsobem
odle okolností jednotlivého případu.Tzn. použitím obecně uznávané přezkoumatelné metodiky
ako je právovědné posouzení (test) poměrnosti cíle a prostředku,jež je založeno na právně metodologicky podloženém vážení kolidujících hodnot (práv).
(pozn. takýto test ACTA nepozná)

s.24: Potíž je ale v tom,co všechno považujeme za „informaci“ neboli česky řečeno za „zprávu“. Informací jsou zprávy o počasí, dopravě, politickém, hospodářském a kulturním dění,právní normy či údaje o správě veřejných věcí apod.V podstatě se jedná o
klasickou politickou svobodu slova včetně volného oběhu a sdílení názorů na věci veřejné a o moderní právo vědět o veřejných záležitostech (právo na přístup k údajům o veřejných
záležitostech)... Internet je pouze technickým prostředkem. Nic více.
(pozn. to sme prosím pekne už dosť dlho v informačnom veku ...)

No, úsudok nechávam na čitateľoch fóra,komu sa tieto citácie zdajú príliš vytrhnuté z kontextu,pokojne si prečítajte celých 32 strán,pričom som toho názoru,že žiadne skreslenie nezbadáte.

Ondrej Pivarči

Ivo Telec řekl(a)...

ad Ondrej Pivarči, 27. 2. 2012:

Ochrana soukromí zůstává skutečně nedotčena.
Rozumí se tím průniky do soukromí, např. zákazem určitého chování v soukromí, k němuž nedochází.

Úvahy o event. rozšíření soustavy náhradních odměn (které jsou mimochodem ve světě běžně diskutovány v odborném i obecném tisku) nepřinášejí žádný průnik do soukromí (ani v ústavním, ani v autorskoprávním smyslu); tzn. např. ve smyslu kontroly soukromí apod.

Event. náhradní platební zátěž některých podnikatelů je "náhradní" právě proto, aby nedošlo k invazi do soukromí. Na místo nedotčeného domácího spotřebitele totiž nastupuje "náhradní" plátce (podnikatel na trhu se svým ziskem).

Zcela jinou otázkou je, jestliže náhradně zatížení podnikatelé promítnou své náhradní platební povinnosti do svých výrobních nákladů či do nákladů služeb tak, že by event. zvýšili spotřebitelské ceny na trhu, což by nakonec zaplatil i ten, kdo se volně chová v soukromí.

Event. zvýšení spotřebitelských cen (k němuž ale v mnoha případech z tohoto důvodu vůbec nedošlo, protože obchodní marže leckdy bývá beztak vysoká), ale není průnikem do soukromí.

Platím-li jako spotřebitel na trhu kupní cenu výrobku nebo služby, nejde o výkon soukromí (v onom téměř intimním slova smyslu toho, co činím doma u počítače, u přehrávače apod.).

- Rozlišme trh a soukromí. A také vnesme do práva duševního vlastnictví (i do jakéhokoli jinému podústavního práva):

a) odstup,
b) nadhled,
c) myšlení v principech, ne ve fragmentech,
d) ústavní rozměr,
e) přezkoumatelné vyvažování neustále kolidujících práv, svobod a veřejných statků, a to alespoň do té racionální míry, jak umožňují humanitní vědy (nejsme v přírodních vědách ani v informatice).

Nemusí jít nutně hned o "moudrost" a o téměř "metafyzickou" spravedlnost. Stačí aspoň toto (viz výše).

No, ... tak úplně to nestačí ..., ještě něco potřebujeme.

Potřebujeme vycházet z předpokladu poctivosti a slušnosti chování jiných lidí (třeba i filmových a nahrávacích studií nebo i států). Vycházíme-li naopak z toho, že "všechny" předem podezříváme z nějakých postranních úmyslů (to ještě v lepším případě), tak se jen zamotáváme. Až se nám třeba zakalí zrak hněvem (nebo závistí a lakotou).

Jistě, prokáže-li se nekalost, třeba jako u některých živnostníků s "informacemi" na internetu, tak je třeba právně říznout.

Považuji za právně výchovně dobré, že nový občanský zákoník (také to ostatně byl zákonodárný úmysl), výslovně vychází z (vyvratitelného) předpokladu (principu) poctivosti a důvěry apod.

Podobně se to má s celou Dohodou ACTA. Když protestující zjistí, že v ní "nic" není, co by tu už dávno nebylo, řekne, ale "mohlo by tam být" anebo "mohlo by to být zneužito".

Zneužít mohu cokoli, třeba vlastní auto jako zbraň. Takovým uvažováním ale nikam nedojdeme. Za ta léta, co podobná ustanovení platí (přinejmenším v EU aj.), nevím o případu zneužití. Nevylučuji samozřejmě, že někdo něco někdy zneužil, že se to skutečně stalo ... Excesy mohou být mediálně vděčné (a pro aktéry samozřejmě nepříjemné), ale nevzniká z nich žádné pravidlo. Ani pravidlo chování států.

Jiný argument proti Dohodě ACTA zní, že "neřeší všechno". Copak někdy někdo viděl nejaký předpis, který by řešil (a vyřešil) "všechno"? Když něco ale nechceme řešit, bývá to častý politický argument.

Anonymní řekl(a)...

Osobně mám za to, že hlavní otázkou není ani tak ACTA, ale nanažranost některých společností hudebního a filmového průmyslu, viz třeba ony poplatky z CD či prodlužování lhůty od smrti autora či vytvoření, po které je dílo volným. Přirozenou reakcí na ní je především právě ono stahování nelegálně zveřejněných kopíí, ale též to, co zve pan Telec občanskou "válkou", či stahy dělat tomuto průmyslu další kroky takříkajíc na truc.

Jinou věcí však je, že spotřebitelé dostatečně nerozlišují mezi autory. Abych navázal na Jana Potměšila, Dimmu Borgir mám raději než Gorgoroth, nejen protože produkují daleko lepší hudbu (teda po Death Cult Armageddon už to zas moc sláva není) a nemají tak trapná rádobyšokující vystoupení, ale i vzhledem k tomu, jak svou tvorbu uveřejňují.

Jakub Malinovský

Ivo Telec řekl(a)...

ad Jakub Malinovský:

Chamtivost, říkáte otevřeně "nenažranost", se ale projevuje na všech stranách. Zdaleka nejen u filmových a nahrávacích studií. Nerozumím, proč za "všechno" mohou "jen" hudební a filmoví investoři (a za nimi tvůrci).

Chamtivost je rovněž u:

- podnikatelů (živnostníků) s ukládacími službami na internetu,

- "warezáků", kteří se skrývají ve své "komunitě" s elekronickou "kapucí přes hlavu",

- běžných domácích stahovačů v papučích, kteří chtějí pivo zdarma, filmy zdarma, aniž sami kdykoli cokoli vytvořili. Podobní lidé tvořili myšlenkové zázemí komunistů, byť na ně třeba doma v kuchyni nadávali.

Heslem je "brát" a nic "nedávat". Každá nerovnováha se ale po čase záporně projeví.

Někdy je možná lepší se tomu otevřeně vysmát. Proto jsem do Lidových novin zaslal Komunistický manifest informační společnosti jako politický pamflet.
Vyšel dne 31. 1. 2012 v rubrice "Dopisy redakci".

Mám raději tvůrce (i investory) nežli "papučáře", co netvoří a jen "sdílejí" cizí pro sebe zdarma. Hospodský by jim také pivo zdarma nenačepoval (i kdyby už byli zletilí). Na internetu jsou ale "pípy volné", a tak si každý rád "načepuje" sám. A "podnikatelé" z toho těží.

Že by nás "informační společnost" a její ideologové konečně dovedli ke světlým zítřkům komunismu? Nezaměňujme prastarou ideu komunismu s praxí a politikou KSČ(M).

V komunismu totiž platí, jak nás kdysi učili na právnické fakultě v Brně (i jinde): "každému dle jeho potřeb". Tedy, "každému tolik hudby a filmů, kolik potřebuje"!

Kritizuji to vše jako životní styl a světonázor. Ne snad jako "sdílení písničky mezi středoškoláky".

Anonymní řekl(a)...

Ad I.Telec:

Naozaj som Vašich 32 strán poctivo prečítal,takže túto úvahu o "súkromí a náhradných odmenách" poznám (ešte nezverejnilo 2.časť môjho "kurzívového" príspevku,čiže Vaša reakcia je nutne parciálna).

Prirodzene,že podnikatelia premietnu tieto ceny do cien pre spotrebiteľa,boli by hlúpi,keby to nespravili,predsa každý podnikateľ zahŕňa náklady do ceny.

Vaša argumentácia je ale tak jednostranná,až mi je to čudnô,napr. "Event. zvýšení spotřebitelských cen (k němuž ale v mnoha případech z tohoto důvodu vůbec nedošlo, protože obchodní marže leckdy bývá beztak vysoká), ale není průnikem do soukromí."

Áno,a obchodná marža "chudákov" vydavateľov diel nie je vysoká,ba je priam nízka,preto stoja tie CD to,čo stoja. Keď už chcete diskutovať v rovine ústavných práv,existuje aj právo na podnikanie,ktoré tieto "náhradné odmeny" (a nielen) obmedzujú.

Vami nazvaní spotrebitelia,zdieľali cudzie diela na megauploade a zdieľajú ich aj na iných sieťach,a masívne,takže to je ich záujem. Nechcú kupovať napr. predražené CD hudobných spoločností či rovnako drahé DVD filmového priemyslu. Dávajú autorskému biznisu jasnú červenú. To je názor spotrebiteľa - verejnosti. Existuje práve vďaka internetu (a teda providerom) alternatíva,ako predávať svoje diela ... priamo bez predražovania distribútormi a bez komplikovaného prerozdeľovania odmien.Niektorí autori to už pochopili.

(pokr. v ďalšom príspevku)

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Ad I.Telec 2:

Tento názor spotrebiteľa Vy a autori,kolektívni správcovia a
distribútori chcete "korigovať" tzv. "súkromnoprávnym platobným zaťažením" - náhradnými odmenami. Pri pojme súkromnoprávne platobné zaťaženie (čiže podobne ako poplatok,daň) sa pravým civilistom dvíha žlč v žilách. Autonómia vôle tu nehrá žiadnu rolu,subjekt má prosto predpisom uloženú platobnú povinnosť,z ktorej ekvivalentný osoh nemá žiaden (presne takto funguje daň). Nuž,ak takto chcete z dôvodu "všeobecného kultúrneho záujmu na všeobecnom dobre umeleckej alebo vedeckej tvorby" predpismi zasahovať do súkromného práva ... ale autori,u tých už je nutné brať podľa Vás ohľad na autonómiu vôle,veď "spotrebiteľ nesmie namiesto autora rozhodovať o použití jeho diela". Aká to rovnosť!

Žiadna konkurencia poskytovateľov pripojenia (providerov) a filmových producentov neexistuje. To už môžu analogicky "súťažiť" aj prevádzkovatelia kúpaliska a autobusári,s tým,že napr. redukciou spojov klesnú "kúpaliskárom" príjmy zo vstupného,lebo sa do tej obce s kúpaliskom ľudia nedostanú,takže zaiste budú v konkurenčnom vzťahu,či?

"Potřebujeme vycházet z předpokladu poctivosti a slušnosti chování jiných lidí (třeba i filmových a nahrávacích studií nebo i států)." - až mám pri toľkej obhajobe pocit,že ... Čiže z predpokladu poctivosti prevádzkovateľov úložných služieb netreba vychádzať,tých môžeme a priori vynechať,hneď ich nazveme v rámci paušalizácie parazitmi,všakže? A môžu si napísať klauzúl,že nezodpovedajú za obsah,koľko chcú,že?

No,ACTA nielenže nerieši všetko,ale o nejakej vyváženosti v nej niet ani slychu. Trojkrokový test? Pomernosť práv? No, nie, načo. Právo na podnikanie,na slobodné vyhľadávanie a šírenie informácií. "Zapomeň, drahá." Len čo najpodrobnejšie opísať práva "duševných vlastníkov". Referencia na také samozrejmé dokumenty,ako EDĽP či nejaké Pakty (MPP o obč. a ploit. právach) - prázdna množina. Zato dohoda TRIPS sa tam spomenúť nezabudla.

A sme v informačnom veku ... súťaž sa presúva na internet, evolúcia pokračuje a to pekelne rýchlo. CD a DVD sú na vymretie,augmented reality a iné "on-line zábavky" a pod. klopú na dvere. A vo Vašom 32 stranovom článku uvažujete o obmedzovaní poskytovateľov pripojenia? O rozšírení systému náhradných odmien pre "vymierajúci" copyrightový priemysel (lebo to očividne chcú spotrebitelia - kanál priamo od autora k poslucháčovi,príjemcovi tvorby,nehľadiac už na "tričká" (kvázi by-products),"3D kino predstavenia" a pod.)? O konzervácii stavu,ktorý podľa verejnej reakcie patrí maximálne do fantázie? O ACTA,ktorá pre ČR a SR je zbytočná (keďže to tu podľa Vás už dávno máme) a navyše je vágna a nevyvážená? To snáď nemyslíte vážne ...(snáď).

Ozaj,prečo je dĺžka patentu 20 rokov od prihlásenia a čas ochrany majetkových autorských práv 70 rokov od smrti autora,keďže jednak vlastnícke právo všetkých vlastníkov má rovnaký zákonný obsah aj ochranu, a jednak náklady na vytvorenie predmetu patentu sú v priemere vyššie ako náklady na vytvorenie autorského diela? Toto ACTA tiež vyrovnáva,keď už tak myslí na "chudáčikov vlastníkov"?

Ondrej Pivarči

Ivo Telec řekl(a)...

ad Ondrej Pivarči:

Zdá se mi, že se už točíme v kruhu.

Snad jen pár poznámek (aniž bych ale musel mít poslední slovo):

- nový obchodní model "práv na síti" existuje (někdy i léta); viz např. iTunes Store, Apple Store, Netflix, český a slovenský MusicJet, český Suprapholine, české Voyo atd. atd. Běžné obchody on line. Některé e zatím rozbíhají, ale to je jiná věc.

- nový alternativní (tzn. neobchodní model) rovněž tak existuje; viz Creative Commons, různé open software, veřejné licence, Linux atd. atd.

Co však také existuje a narušuje tržní prostředí, je nekalá konkurence (výše uvedenému) ze strany některých podnikatelů v síťových službách, viz Megaupload apod. Proto ten zásah FBI.

Tato konkurence (nekalá) se přenáší i vůči nahrávacím a filmovým studiím samým, resp. vůči distributorům a kinům.

"Hlas spotřebitelů, hlas lidu!" Trochu bych s tím byl opatrný. "Lid" si někdy žádá i to, co není hospodářsky reálné. "Lid" si někdy žádá i obnovení trestu smrti, dovedeme-li tuto tezi do krajnosti. "Lid" by rád snížil či snad zrušil daně a žil ze "vzduchu".

Jiná otázka:

- Podnikatelé skutečně nemusí automaticky promítnout náklady na náhradní odměny do spotřebitelské ceny; např. tehdy, chtějí-li získat soutěžní výhodu na trhu právě nízkou cenou. Příklady z praxe znám. Ostatně, sazby odměn jsou stanoveny zákonem, viz příloha českého a. z. Nejde o žádné podstatné částky. Opakuji jen, že systém je výsledkem společenského konsensu. V demokratické společnosti nelze žádný zákon nikomu „nadekretovat“. Také se to ani nestalo. Sám jsem se zúčastnil mnoha veřejných projednávání různých koncepcí.

- Chceme-li hovořit o "novém modelu", musíme uvést, v čem je dnešní, zavedený, obchodní model on line a dnešní, zavedený, neobchodní model tak špatný, že musí být radikálně opuštěn.

(Pozor, nemluvím o "kamenných obchodech", ale o obchodech on line a o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.)

-- dále musíme podrobně rozvést všechny možné dopady a rozebrat hospodářskou rovnováhu, atd. atd. Analyzovat ceny i z právního hlediska přiměřenosti atd. Posoudit zaměstnanost v umění a vědě a dopady na státní rozpočet aj.

Zastáváte názor „veřejnosti“ (spotřebitelů). Zatím tu ale nikdo nemluvil o názoru skladatelů, textařů, režisérů, kameramanů, scénáristů, herců a hudebníků z povolání nebo vědců. Leda snad málem až posměšně … Třeba slyšet všechny strany … Zdůrazňuji např. hudebníků z povolání. Hospodářsky nejde o amatérské kapely, o malé kluby nebo vesnické tancovačky.

Touha spotřebitele má význam, třeba i marketingový aj. Spotřebitel však není „pánem díla“. Možná to je trochu tvrdá teze a u některých spotřebitelů určitě neoblíbená, ale musíme veřejně říci, kdo je kdo. Jelikož nejsem politik, mohu si "dovolit" říkat i nepříjemné věci bez ohledu na touhy "voličů" a vlastní touhu po zvolení.

- Dohoda ACTA nemusí odkazovat na to, co platí beztak. Lidskoprávní smlouvy apod. Dohoda ACTA není právním rozborem ani učebnicí nebo osvětovým textem, ale jen prvkem komplexního právního řádu. Jedná se o text legislativní v rámci celého systému. Tak tomu ale bývá i u jiných předpisů. Např. odkazy na Listinu či Ústavu v běžném předpisu by Legislativní rady vlády ihned vypustila jako nadbytečné.

- U otázky neporovnatelné délky trvání majetkových práv máte pravdu. Nejsem zastáncem prodlužování, k němuž došlo v EU u majetkových práv autorských. Nově k nim v EU dochází u majetkových práv výkonných umělců, která se počítají ovšem zcela jinak a kde by to mohlo mít jistý sociální význam pro žijící umělce, což byl také evropský důvod. Přesto jsem byl spíše proti a postoj ČR byl přinejmenším zdrženlivý a za předsednictví ČR v Evropské radě tato otázka ustoupila do pozadí. V tomto případě ale jde skutečně o otázku sociální. Nicméně, razil jsem tezi, že problém veřejného důchodového pojištění nelze řešit soukromou zátěží trhu.

Anonymní řekl(a)...

Ivo Telec: Nikde jsem nepsal za "všechno" mohou "jen" hudební a filmoví investoři, ale že jejich podnikatelský model má určité společenské důsledky. Tihle investeři měli vždy lepší "páky" na zákonodárce než warezáci, domáci stahovači, lidskoprávní aktivisté (myslím teď skutečné ne jejich karikatury ve smyslu dojičů českých a evropských dotací) či spotřebitelé. Nyní se snaží na moc zákonodárnou a výkonnou tlačit (legitimními i zcela nelegitimními prostředky), ať se nám to líbí nebo no, i zbylé skupiny.

Když to velmi zjednoduším, tak warezáci internetovým vandalismem, stahovači snahou o ochranu svého soukromí a statu quo, a spotřebitelé např. tím, že nechtějí volit strany, které podporují, aby se cena jimi zakoupeného CD zvyšovala o nesmyslný poplatek. Stejně tak by asi postupovali, kdyby se cena dřeva zvyšovala o poplatek pro nábytkářský průmysl, protože i židli z IKEI si doma někdo může z toho dřeva levněji "obšlehnout". A do toho se pak ještě kromě investorů, warezáků, stahovačů, podnikatelů na internetu a spotřebitelů ještě pletou ochránci lidských práv, kteří si dávají pozor (někdy přehnaný, jindy zcela oprávněný), aby nebyla přijímána legislativa, které bude umožňovat státu chovat se jak Velký bratr.

Většině politiků jde zejména o moc, takže se nedivím, že když to pro ně bylo dříve "osobně výhodné" šli na ruku organizacím typu OSA, když nyní hrozí, že by jim voliče mohla možná přetáhnout Pirátská strana, ale ještě daleko spíše ta z parlamentních stran, která společenskou vlnu rychle zachytí, začínají se chovat jinak.

Jakub Malinovský

Anonymní řekl(a)...

Ad I. Telec (28.02.12 12:15):

Áno, máte pravdu, nové obchodné aj neobchodné modely existujú, jedným z nich je aj "nosná časť internetu", a to služba World Wide Web (open-source), a na tento fakt by autori a spol.(takto zjednoduším vlastníkov nehmotných statkov a ich distribútorov + kolektívnych správcov práv) nemali zabúdať, pretože im otvára práve tie možnosti, ktoré sa nazývajú "nový obchodný model".

Nekalá konkurencia neexistuje, pretože poskytovatelia úložných služieb nekonkurujú autorom a spol.,lebo neposkytujú diela,ale úložný priestor (áno, aj za odplatu). Že to užívateľ zneužije, za to oni nemôžu,je to jeho zodpovednosť (Váš argument so zbraňou). Aj tak však považujem prémiové účty za zvrhlé, pretože ich dosah sa vzťahuje nielen na poskytovanie úložného priestoru,ale aj napr. na manažment uložených súborov a tam je to už nekalá súťaž "Vášho typu".

Bez ohľadu na uvedené mi zásah FBI príde hrôzostrašne neprimeraný,pretože pádom Megauploadu stratili aj tí užívatelia,ktorí nešírili nič nezákonne,všetok riadne zaplatený priestor a prišli o uložené dáta (aj keby to boli rodinné fotografie na heslo).
Navyše, Megaupload nie je de lege lata oprávnený skúmať (smernica o el. obchode) obsah uložených dát a ich protiprávnosť,je len povinný odstrániť tie dáta,ktoré preukázateľne porušujú copyright (najprv toto musí mať preukázané)
Proporcionalita žiadna a nezachytil som žiadne vyhlásenie FBI,že by za takýto brutálny zásah do súkromia mienili nahrádzať škodu (čiže pohoršujem sa stále). Paušalizáciu na percentá odmietam (na spôsob "ak 99 % nie je prispôsobivých" ... atď.).

Hlas ľudu je hlas trhu,či sa Vám to páči alebo nie. Spotrebiteľ-ľudia určujú dopyt, a in concreto chcú lacnejšie diela, voči monopolom autorov a distribútorov protestujú. Nič nelegitímne na tom nevidím, tlak kolektívnych správcov a distribútorov na "výrazný zisk" vytvára reakciu - bežná evolúcia na trhu. Trest smrti s tým nemá nič spoločné, to sú hrušky v jablkách.


Opakujem, systém nie je výsledkom spoločenského konsenzu. Keby tomu tak bolo, proti ACTA by neprotestoval nikto. Podnikatelia (konkrétne výrobcovia nosičov) nemusia premietnuť tieto náhrady
do cien, avšak jednak prečo by to robili (zaťažení sú všetci, toto nevytvára selekciu) a jednak przniť súkromné právo vynútenými daňami sa mi zdá neproporčné a neprimerané (keďže práve výrobcovia a dovozcovia nosičov sú tí,ktorí cez svoje výrobky umožňujú rozmnožovanie diel;keby nebolo nosičov,autor si môže písať všetky výtlačky ručne),voči výrobcom nosičov paušálne nespravodlivé (predpoklad kolektívnej viny je totiž ten,že každý nosič bude a priori použitý na skladovanie nelegálnej rozmnoženiny).

(pokr. v príspevku 2)

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Ad I. Telec 2:

Dnešný zavedený model je jednoducho špatný v tom, že v záujme "ochrany údajného vlastníctva a údajných legitímnych majetkových nárokov autorov a spol." sa pomaly všetci ostatní tomuto majú prispôsobovať a to aj proti ich vôli na báze legislatívy. Žiadna autonómia vôle pre výrobcov nosičov,pre poskytovateľov pripojenia a ďalsích (napr. operátorov TELCO),na ktorých sa podľa Vášho článku majú rozširovať odmeny.

Lepší obchodný model je ten,kde autori zarábajú bez "spol." priamo predajom cez internet (toto nie je bežné,iTunes Store a spol. takýmito nie sú),za primerané ceny,a kde ochrana majetkových práv trvá len do smrti autora,kde sa neplatia žiadne paušálne náhrady, a kde sa nezákonné podnikanie s cudzími dielami postihuje konkrétne a nie paušálne s využitím "percent" a "kolektívnej viny".

"Dohoda ACTA nemusí odkazovat na to, co platí beztak. Lidskoprávní smlouvy apod." - veď teoreticky nemusí,ale prečo potom odkazuje na TRIPS? Prečo je vágna? Prečo je treba prijímať,keď tvrdíte,že už tu takú reguláciu máme? Prečo neberie ich obsah do úvahy,ale vymýšľa ťažkopádne vlastné konštrukcie?

Inak, argumentácia v reagovanom príspevku už vyznieva menej jednostranne ako vo Vašom 32 stranovom článku,aspoň po prečítaní oboch mám ten dojem. Ak tvrdíte,že som "obhajca" spotrebiteľov a nevidím názor hudobníkov z povolania ... položím túto otázku: "Čo si myslíte o priemerných ziskoch vydavateľstiev,hudobníkov,filmárov,scenáristov,spevákov,hercov a pod.?" Existujú nejakí, ktorí živoria alebo nemajú na dôstojný život? Ja si myslím,že takí takmer neexistujú a že zisky sú v priemere neadekvátne,čo súčasná legislatíva fixuje a na niečí úkor (veď tzv. celebrity - to je okrem politikov samý spevák,herec a pod.). A myslím si,že moja alternatíva rýchlo vyčistí kvalitu od dnešnej záplavy diel,pretože ľudia sú ochotní za kvalitu a značku platiť (viď značkové oblečenie a pod.).
Rešpektujem náklady na tvorivú duševnú činnosť, viem, že je nutné ich vynaložiť, aj snahu o primeraný zisk toho, kto náklady vynaložil a/alebo tvorivú duševnú činnosť vyvinul. Nerešpektujem však nerovnosť vlastníka hmotných a nehmotných statkov, pri ktorej vlastník hmotného statku (veci) musí vynaložiť náklady na každú jednotlivú vec a "vlastník nehmotného statku" (autor a spol.) musí vynaložiť náklady len raz (na vytvorenie diela) a s každou ďalšou predanou rozmnoženinou jeho zisk lineárne až exponenciálne rastie. Tu vidím základ nedôvodných ziskov autorov a spol. a základnú vadu dnešnej koncepcie "duševného vlastníctva", keď pojmom vlastníctvo zastrešujeme aj práva k nehmotným statkom,hoci sú kvalitatívne iné ako práva k veci.

Ondrej Pivarči

Ivo Telec řekl(a)...

Určitě by chtělo podrobněji rozebrat model, o kterém hovoříte. Zde na to ale není místo. Může to vypadat pěkně na papíře (na webu), ale hůře již to může být proveditelné ve všech sociálních vazbách.

- Co se hudebníků z povolání týče, nejedná se nutně o obecně známé celebrity. Prodloužení doby ochrany majetkových práv výkonných umělců se v EU týkalo (a týká) zejména studiových hudebníků, kterých je hodně a nejsou "celebritami". Tak také politicky argumentovaly orgány EU. Rovněž argumentovaly relativně krátkou dobu ochrany ve srovnání např. s USA a částí "zbytku" světa. (I u nás proběhla masivní mediální kampaň hudebníků za prodloužení doby trvání práv.)

Právo autorské a právo výkonných umělců má, krom jiného, i dvě širší funkce:

- kulturní a sociální. Nesmíme však na ně nahlížet ani očima celebrit, ani očima amatérských či poloprofesionálních kapel. Věcný záměr prodloužení ochrany se týkal hlavně "středu" a sociálních zájmů po dobu života hudebníka. (A přiblížení stavu v EU některým světovým ekonomikám jako je USA.)

Ivo Telec řekl(a)...

I takhle lze normálně podnikat na síti. I toto je nový, zavedený, obchodní model (nevím, proč by měl být "něčím jiným" nahrazen):

http://www.apple.com/itunes/25-billion-app-countdown/rules/

Anonymní řekl(a)...

Zajímavá diskuze - dovolte mi dodat několik zkušeností z praxe v knihovně:
1.Připravuje se novelizace autorského zákona.V současné době platí naše malá knihovna Dílii ročně cca 500,- Kč za kopie .Poskytujeme ostatním knihovnám meziknihovní výpůjční službu - 2 Kč za stránku.Nevím, jaký je současný stav - ale původní návrh novelizace AZ počítal s nahrazením současných plateb za přesný počet kopií ročním paušálem 25.000,- Kč za jednu kopírku/tiskárnu, což by pro naši knihovnu znamenalo roční platbu 75.000,- Kč.
Většina našich kopírovacích strojů slouží pro bezplatné služby vědeckým pracovníkům.
..........................
2.Na diskuzi - při setkání představitelů Dílie s knihovníky - hovořili zástupci Dílie o lidech, kteří si stáhnou dílo pro svou vlastní osobní potřebu jako o zlodějích. Když jeden z knihovníků poukázal na platný autorský zákon, který toto umožňuje, rozčilovali se, že tomu tak není a velice tvrdě dotyčného slovně napadali.
.............................
3.Online kniha je velmi specifická - její ochrana trvá 70. let po smrti všech původců tj. všech autorů, ilustrátorů, překladatele atd.Pro knihovnu je prakticky nemožné u zahraničních online knih zjistit, zda u někoho z té skupiny tato lhůta ještě probíhá či nikoli.
Navíc výroba online knihy je cenově nesrovnatelná s výrobou normální knihy - je o mnoho levnější. Přesto se prodává za stejné ceny a nesmíte ji jako soukromá osoba ani půjčit ani někomu prodat, zatímco s normální knihou to běžně udělat můžete. Zástupci Dílie velmi zavádějícím způsobem českým knihovníkům vtloukají do hlav, že online knihu nesmějí ani půjčit.Přitom již i v Čechách existují speciální knihovní systémy, které to v souladu s požadavky autorského zákona umožňují.
......................
4.Nemohu souhlasit s tvrzením, že autorský zákon slouží autorům.Do nedávna Dília zastupovala pouze české autory - a přesto jí v předcházejících letech stát platil za každou výpůjčku našich knih, jejichž autoři jsou převážně zahraniční.
........................

Anonymní řekl(a)...

Pokračování:
5.Naše knihovna ročně zaplatí vydavatelům za online časopisy pro naše vědce cca 4 milióny Kč.Pokud byly časopisy ještě v papíru, mohly si knihovny, které objednávaly různá portfolia časopisů, přeposílat žádané články přes meziknihovní výpůjční službu a snížit tak náklady.Zakoupené časopisy jim zůstaly fyzicky v archívech.
S nástupem online časopisů a konsorcií mají knihovny často stejné portfolio v rámci stejného konsorcia a zakoupené časopisy jsou trvale uloženy na serveru u vydavatele.Jsme tam napojeni všichni a pokud vydavatel zkrachuje, budeme všichni nahraní.
Stáváme se čím dál více závislými na vydavatelích, kteří mají čím dál více monopolní postavení na trhu.S každou novou smlouvou přichází tvrdé navyšování cen.
...................
6.Pro naše autory, kteří publikují v zahraničí, nemají platby Dílie prakticky význam. Zažitou praxí je předávat svůj copyright vydavateli.Od téhož vydavatele si pak vědec kupuje časopisy, ve kterých publikuje,za přemrštěné částky.
...................
7.Naštěstí se v poslední době začínají více prosazovat alternativní modely.Tzv. open access, kdy vědec zaplatí vydavateli při publikování svého článku cca 3000,- USD a vydavatel pak nechá tento článek volně přístupný veřejnosti.
Někteří vydavatelé nechají autora vyvěsit na svůj web nebo uložit do vlastního digitálního archívu organizace preprint či postprint článku. Pravidla jsou však velmi chaotická a dochází k absurdním situacím - např. ACS někdy povoluje uložit postprint do archívu, pokud to autorovi přikazuje zaměstnavatel. Elsevier naopak vylučuje uložení do archívu, pokud to autorovi přikazuje zaměstnavatel.
Každopádně - bezplatné zpřístupnění plného textu článku veřejnosti a tím pádem i vyhledávačům může autorovi přinést vyšší počet citací - má z toho tedy sám větší prospěch.
Pokud se týká knih, některá odborná zahraniční vydavatelství začala s praxí, kdy je online verze knihy volně stažitelná z jejich webu a zároveň nabízejí k prodeji i její papírovou verzi.
......................
Nezbývá než doufat, že v budoucnu převládnou tyto alternativní modely.
Ze zkušeností své praxe považuji Dílii za neprůhlednou organizaci (občanské sdružení), která pod záminkou spravedlivých odměn autorům tyje z celkového neutěšeného právního stavu v této republice.Knihovny se např. musí řídit smlouvou, kterou za ně sjednala s Dílií Národní knihovna - tato smlouva je však tajná, jak nám bylo sděleno, takže si jí nesmíme přečíst.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Anonymní:

Děkuji za řadu podnětných připomínek a poznámek, které je možné zohlednit při novelizaci autorského zákona a při posouzení jeho provádění.

Škoda, že se jedná o reakci anonymní. Nevím, proč ...

- k bodu 2: pokud zástupce Dilie něco takového řekl, tak se spletl, což by ale neměl s ohledem na předpoklad odbornosti správce majetku. Každý se ale někdy můžeme splést ... Možná tím někdo z Dilie myslel takové stahování, kdy již stahovač vystupuje z domácího prostředí na veřejnost a kdy stahované dílo zároveň zpřístupňuje veřejnosti.

- k bodu 4: autorský zákon chrání autory nejen české, ale i zahraniční (podobně tomu je i naopak v cizině). Na tom snad není nic špatného ani divného. Jedná se o zvláštní předpis mezinárodního práva soukromého.

- k závěru: Národní knihovna ČR je zákonným zástupcem veřejných knihoven při jednání se správci práv. Pokud by snad Národní knihovna jednala v rozporu s oprávněnými zájmy veřejných knihoven, nezbylo by než uplatnit vůči ní veškeré možné právní nároky. Výkon zástupčího práva by byl vadný a proti oprávněným zájmům zastoupených veřejných knihoven, což se stát nesmí. Muselo by se ale jít do podrobností případu, na což zde není místo.