27 října 2010

Soumrak užitečného internetu? (Díl II)

V minulém postu jsem se věnoval službám typu Google Street View a současně se pokusil analyzovat, zda tato služba je zpracováním osobních údajů vyžadující notifikaci v České republice u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dospěl jsem k závěru, že nejde vůbec o osobní údaje, byť mnoho komentátorů vyjádřilo opačný názor (a pro nějž mám porozumění, neboť současná definice toho, co má být považováno za osobní údaj, tuto názorovou šíři připouští – bohužel pro správce, bohudík pro subjekty údajů). V každém případě, slíbil jsem podívat se na celý problém dál. Jenom připomínám, že nehovořím o nejožehavějším tématu „upgradovaného“ Street View, kterým bylo sbírání údajů z volně dostupných wi-fi sítí, ale jen o obrazových záznamech.

Zopakuji zákonnou definici ze zákona č. 101/2000 Sb. (Zákon): zpracováním se rozumí systematická operace s osobními údaji (§ 4 písm. e) Zákona), přičemž Zákon se vůbec nevztahuje na nahodilé shromažďování, pokud nejsou údaje dále zpracovávány (§ 3 odst. 4 Zákona). Uvedená výluka (další nezmiňuji s ohledem na zřejmou nepoužitelnost pro náš případ) ne zcela odpovídá textu směrnice, která svou působnost naopak vymezuje pozitivně: podle čl. 3 směrnice 95/46/ES se „… směrnice … vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů, jakož i na neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou obsaženy v rejstříku nebo do něj mají být zařazeny.“ Zatímco tedy směrnice požaduje aplikaci na jakékoliv automatizované zpracování a vedle toho na manuální, při němž je používán tzv. rejstřík (uspořádaný soubor osobních údajů přístupných podle určených kritérií), tak Zákon oboje sdružuje pod pojem systematického shromažďování a do opozice staví nahodilé shromažďování.

Na první pohled se zdá, jako by česká úprava byla benevolentnější, resp. umožňovala širší nakládání s osobními údaji, než jak jej umožňuje směrnice. Pokud by totiž nahodilé shromažďování bylo zajišťováno automatizovaně, tak by se na něj měla vztahovat směrnice, ale už ne Zákon (za předpokladu, že po takto nahodilém shromáždění již nedochází k dalšímu zpracovávání), což by ale, pokud je směrnice správně implementována, nemělo nastat.

Dle mého názoru je toto ale opět místo, kde musíme přihlédnout k účelu, který si správce dat určí pro zpracování, a to ovlivní i nahlížení na pravidla jak podle směrnice, tak podle Zákona.

Možná si někdo řekne, že automatizovaně nelze shromažďovat nahodile. Kdo viděl film Smoke, tak si jistě vzpomene na majitele obchodu s doutníky Auggieho Wrena, který každý den vyšel na roh ulice před obchůdek a vyfotil si křižovatku. Měl z toho pěkné album. Bylo to album nahodilých fotek nebo mělo systém? V albu měl uvedená data, místo bylo zřejmé a čas taky (ráno) a pak samozřejmě obsahovaly osobní údaje – podobizny osob, které na křižovatce zrovna v danou chvíli byly. Při tomto manuálním (neautomatizovaném) zpracování chybí rejstřík, který by byl uspořádán „podle zvláštních hledisek týkajících se osob“, jak to zmiňuje směrnice v bodu 15 preambule. Album tedy není ničím jiným než nahodilou databází náhodně se vyskytujících podobizen (osobních údajů). A teď si odmyslete to, že to činil jen pro osobní potřebu a směrnice by se na něj nevztahovala (pokud bychom tedy přestěhovali ten roh ulice z New Yorku někam do Evropy) a například by místo obřadné procedury se stativem a foťákem na černobílý film umístil nad firmu svého obchodu kameru, která mu tu fotku jednou za den udělá sama. V neděli při cigáru by si prohlédl sedm nových snímků. Povýšil by Auggie díky technickému upgradu nahodilé album na rejstřík ve smyslu směrnice?

Při gramatickém výkladu směrnice musím dojít k závěru, že ano; nahodilé album na počítači (nahodilé proto, že ani při přemíře dat z digitální fotografie nebude triviální systém třídit fotky podle osobních údajů, ale nanejvýše podle času, případně různých údajů o expozici – a výslovně vylučuji software, který umožňuje například detekováním lidských tváří fotky dále katalogizovat) bude odpovídat definici automatizovaného zpracování. Tento výklad je i logický, neboť cílem ať už směrnice nebo Evropské úmluvy č. 108 je ochrana lidského soukromí, kterou si zasluhuje s ohledem na vyšší dopady nových technologií zpracovávajících osobní údaje snadněji, rychleji, levněji. A to naplňuje i Auggieho fotografická vášeň, kterou může zneužít ten, kdo se nabourá do jeho počítače.

Pokud však na tuto situaci aplikuji český Zákon, tak se dle mého názoru uplatní výjimka, že jde o nahodilé shromažďování osobních údajů, které dále nezpracovávám. Jediným zpracováním je totiž ono pořízení (expozice) a uložení do elektronického alba, tedy shromáždění, avšak dále není vytvářen žádný rejstřík, který by umožňoval snadný přístup k osobním údajům – snímky budu muset procházet podle data, což není zvláštní hledisko týkající se osoby.

Jak už jsem výše naznačil, česká úprava není zřejmě až tak přísná, jak to vyžaduje směrnice. Při snaze o použití eurokonformního výkladu se daleko nedostaneme, neboť Zákon zcela jednoznačně stanoví výjimku ze své aplikace a nečiní v tomto vůbec ohled na to, zda jsou zpracovávány osobní údaje automatizovaně či nikoliv.

V tuto chvíli mám na výběr: buď prohlásit českou právní úpravu za nesouladnou s pravidly EU, anebo se pokusit ještě o jednu interpretaci, která dle mého názoru docela dává smysl.

Když se znovu podíváme na definici zpracování osobních údajů, pak se tím podle čl. 2 písm. b) směrnice rozumí „jakýkoli úkon nebo soubor úkonů s osobními údaji, které jsou prováděny pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů“. Už v předešlém postu jsem se pokusil doložit, že povaha zpracovávaných údajů závisí i na účelu, tj. že neplatí automatické a absolutní pravidlo, že kterýkoliv údaj, pokud je přiřaditelný fyzické osobě, má být považován za osobní údaj. A evropští regulátoři včetně toho českého k tomuto obyčejně přihlížejí zcela v souladu s tím, co obsahují stanoviska WP 29. Pokud tedy účelem shromažďování, ať už automatizovaného či ručního, není zpracování osobních údajů, avšak tyto přesto z povahy věci se incidenčně do ukládaných databází mohou dostat, i tak bychom takovou databázi neměli považovat za databázi osobních údajů a nakládání s touto databází pak není zpracováním ve smyslu směrnice, neboť chybí základní prvek – osobní údaje.

A to je právě to, na co míří česká zákonná úprava, pokud přidává v § 3 odst. 4 dovětek, že „tyto údaje nejsou dále zpracovávány.“ Nakonec to zákon akcentuje tak, že v dovětku už nepoužívá „osobní údaje“, ale pouze jen „údaje“. Česká právní úprava je tedy v tomto ohledu zcela v souladu s evropskými pravidly.

Také to znamená, že by se na Auggieho poloautomatizovanou databázi nevztahovala zákonná úprava týkající se ochrany osobních údajů. A zpátky ke Street View: co má Auggieho album společného s hromadou fotek pořízených z ulic projíždějícím googlevozem? Dle mého názoru velice hodně. Snímky jsou zaznamenávány zcela náhodně, jediná systematika je snaha o úplné pokrytí komunikací zanesených do mapy, čas nehraje vůbec roli (zajímavý postřeh – noční snímky, které by pro mnoho lidí mohly být ještě citlivější záležitostí, tam nehledejte). A pokud jde o nejdiskutovanější osobní údaje, které se na záznamech vyskytují, pak jejich životnost není dlouhá – alespoň Google deklaruje, že než jsou snímky dále zpracovány, proběhne jejich automatické rozmazání. Ať se tedy snažím nahlížet na celý systém Street View sebepřísněji, nemohu najít žádný existující účel pro zpracování osobních údajů. A v souladu s tím, co jsem říkal výše, nepovažuji Street View za systém, ve kterém by docházelo ke zpracování osobních údajů v tom rozsahu a kvalitě, které by jej podřadily pod zákonnou úpravu Zákona.

Co vadí na Street View v Česku?

Dle informací dostupných na webu Úřadu je například (ovšem slovo „například“ je diskutabilní, protože jiné problémy zveřejněny nebyly a buď tedy nejsou, nebo nejsou tak relevantní, že by o nich měla vědět veřejnost; opomíjím formální stránku stanovení zpracovatele na území ČR) problémem výška, ze které kamera na googlevozu snímá ulici. Prý tak vidíme přes ploty a zídky, což je prý „nad rozsah běžného pohledu z ulice“. Jestli si dobře pamatuji prohlášení předsedy Úřadu v médiích, může tak být například zaznamenán počet dětských botek na zápraží. Hmm, diskutujeme zde o obecných dopadech nových technologií a „co by kdyby“, nebo se bavíme o úřadu, jehož kompetence určuje zákon? Není to poprvé, kdy se Úřad vyjadřuje nikoliv jen jako strážce osobních údajů, tak jak mu pravomoci svěřil Zákon, ale pouští se do širších souvislostí ochrany soukromí a osobnosti upravených v civilním právu. Jakkoli by tedy mohl mít pravdu a varovat před nebezpečnými trendy majícími dopady na lidské soukromí, není oprávněn tak činit, zejména ne v rámci správního řízení. Buď musí jasně označit, které fotky „přes plot“ obsahují osobní údaje, nebo to nemůže být Úřad, který v této věci bude dále postupovat.

Když se podíváme na to, kde v Evropě zrovna Google pořizuje nové snímky ulic, zjistíme tyto země: Itálie, Holandsko, Španělsko, Norsko, Irsko, Dánsko, Belgie. Z obrázků ulic není patrné, že by se záznamy z těchto zemí lišily od těch našich, a přesto jsem nezaslechl, že by příslušné úřady hodlaly nějak zakročit proti Street View (naopak Německo se svou snahou o na míru ušitý nový zákon je prozatím extrém a nejsem si jistý, zda aféra s daty wi-fi sítí nebyla jen záminkou). Ovšem, harmonizace ochrany osobních údajů není v EU tak jednolitá, příslušné směrnice umožňují mnoho variací. Přesto bych si z vlastní praxe troufal tvrdit, že přinejmenším základní instituty ochrany osobních údajů, o které jde v tomto případě, se v těchto zemích shodují, neboť jsou založeny právě na definicích obsažených ve směrnicích. Ačkoliv tedy konkrétní přístupy jednotlivých států mohou se lišit například s ohledem na historii toho kterého národa (například na whistle-blowing je obecně v Česku s ohledem na negativní vztah k udávání pochopitelně nahlíženo též negativně a nemá to co dělat s platným právem; v Německu se dle tisku zřejmě také spíše jedná o východoněmeckou záležitost), neočekával bych až tak zásadní rozdíly.

Nakonec to může být vlastně úplně jednoduchý, neprávní důvod. I na úřadech jsou jen lidi a přestože dle pravidel EU má jít o nezávislé úřady, někdo je přeci jen musí jmenovat či navrhnout, a nezávislost se postupně vytrácí. A tak jak nám Evropou putuje volební vlna či se mění politické klima, tak se i pohybují formace s vysokým tlakem na ochranu soukromí, občas se zatáhne mračny těžkými od pokut. Protože toto ale není téma do tohoto blogu, shrnu to jednoduchým konstatováním bez dalšího rozebírání, zda Evropa neudělala chybu, když ochranu osobních údajů svěřila úřadům namísto běžné soudní ochrany.

A jak je to s budoucností „užitečného internetu“? V tomto jsem optimista, protože pokud je něco shledáno užitečné, tak si to zcela jistě, byť možná přes počáteční potíže, nakonec najde svou legální cestu. A jako demokrat musím ctít názor většiny – pokud se usnese na nepřípustnosti něčeho, tak to prostě nebude. Dokud ale zákon něco nezakáže, tak odmítám aktivismus příslušných úřadů, které se pasují do role ochránců a zachránců, a to platí obecně, nejen u osobních údajů.

16 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jestli úřad nebo soud nehraje moc roli, kromě toho nic nebrání podat hromadnou žalobu postiženýchna škůdce i na úřad.

Přiznám se, že jsem věřil, že by mohl nějaký úřad především obchodní databáze a jejich zpracování hlídatm bohužel se potvrdilo tvrzení o neefitivitě úřední práce a místo každodenní systematické práce protektora se vymýšlí v kanclu vyhlášky, politiky, sepisují eseje a neuvěřitelně dlouhé bla-bla zprávy o činnosti a dělají školení a mezinárodní (úřednické) konference zpravidla poblíž lyžařského střediska.

Jan Vrba

Anonymní řekl(a)...

Obávám se, že po čase se apliakce street view, které si cením protože ukáže náš život a v naší době bohužel s rozmazanejma tvářema (co bych za to dal kdyby to samé existovalo např. z roku mého narození 1970), nebo třeba z youtube stane placená služba a pak se začně řvát o tom, že jsem byli zneužiti atp.

Jinak nápad to byl skvělej a žádnej nápad ouřady se mu nevyrovná.

Michal Skácel

Anonymní řekl(a)...

Ukázka nadbytečného zákona pod velkými hesly.

Jindřich Vostrý

Anonymní řekl(a)...

Začnem takmer od konca článku, a to k "vysokému tlaku na ochranu súkromia podľa politickej vlny", ak som správne porozumel autorovi. Dnes v súkromnoprávnych vzťahoch (prečo sa asi tak volajú) si napríklad zamestnávatelia veľmi radi "vypomáhajú" napr. keyloggermi, aplikáciami typu "Baracuda" na sledovanie používania počítača, mnoho "súkromných" programov (snáď spamboty ešte nie sú nástrojom štátnej politiky a moci) prehľadáva voľne dostupné "náhodne zaznamenané osobné údaje" na webstránkach (napr. e-maily), Google používa už nielen cookies atď. Pri takomto tlaku v IT svete na súkromie užívateľov internetu sa ťažko čudovať, že existuje reakcia, ktorú autor článku označil vyššie uvedeným spôsobom.

Myslím si, že vďaka technologickému pokroku je v rovine de lege ferenda vymedzenie pojmov typu "spracovanie osobných údajov" hra so slovíčkami, pretože ak služba Street view umožňuje "nazerať ponad ploty", ako uvádza autor článku, stačí si spomenúť na prípad von Hannover v. Nemecko a vyjadrenie ESĽP na margo prekonávania prekážok chrániacich prirodzene ľudské súkromie pred ľudskými zmyslami. Aj K. Knap píše, že "nikto proto nemusí strpět, aby jeho soukromí bylo proslíděno při překonání existujících překážek příslušnými pomůckami (napr. za pomoci teleobjektivů, žebříků, ale i letadla atd.)". Uvedené konanie (nazeranie ponad ploty v rámci služby SW) síce nie je "spracovávaním osobných údajov", ale je zásahom do súkromia (súčasťou tejto sféry sú aj osobné údaje) a tak závažného charakteru, že je vhodné mať príslušný správny orgán, aby chránil súkromie dotknutých osôb. Podobne ako pri osobných údajoch, možnosť automatizovaným spôsobom zdieľať "súkromnú sféru" nejakých ľudí na internete je závažné narušenie súkromia (už len pre možnosť tieto údaje externým pozorovateľom - užívateľom internetu ľahko zaznamenať, pokiaľ by ho to zaujímalo). Toto nielenže výrazne uľahčuje stalking, ale aj môže byť zneužiteľné v prípadnom spore.

De lege lata, smernica uvádza (v anglickom znení - originál), že sa vzťahuje na spracovanie údajov, ktoré sú aj čiastočne osobnými údajmi, a to takých, ktoré sa majú stať súčasťou registrových záznamov. Bod 15 Preambuly navyše hovorí o osobných dátach, ktoré však nemusia byť dominantnou zložkou súboru dát. Napr. pri stafáži tiež nie je dominantou zachytená osoba, ale jej podoba je súčasťou takéhoto diela a preto takáto podobizeň požíva rovnako príslušnú ochranu. Čiže hoci pri službe Street view sú osobné údaje možno nepodstatnou súčasťou záznamu z ulice, záznam ulice je realizovaný automatickou operáciou, výstupom je dátový súbor, osobné údaje sú jeho súčasťou.

A teda, je možné na verejnosti - verejne prístupnom mieste (napr. na náhodne zvolenej ulici) voľne natáčať i fotografovať kohokoľvek? Je možné túto jeho fotografiu či video voľne šíriť? Kým na prvú otázku podľa mňa možno odpovedať áno, na druhú už sotva. Ak SW je služba, ktorá sprístupňuje voľne šíriteľný záznam "života na ulici" vo forme štrukturovaných súborov (už skutočnosť, že v dátovej podobe je stream ľahko dekódovateľný prehrávačom, je dôkazom určitej štruktúry dát) a tento záznam obsahuje osobné údaje (čo podľa mňa obsahuje, pokiaľ je tam jediný spoľahlivý identifikačný znak), je predmetom úpravy danej smernice 95/46/EHS. A derivatívne potom pôsobnosť Úradu.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

To bude asi omyl, protože koukat někomu přes plot můžete jak dlouho chcete a čím chcete. Stejně právo jako má "poškozený", tj. stát na svém pozemku a pozorovat motýly, má i jeho soused a na obecním dokonce kdokoli.

Ad absurdum byste museli zrušit lanovky a výhledy na horách.

Michal Vavroň

Anonymní řekl(a)...

Ad M.Vavroň:

No, nazerať ponad plot môžete, koľko a komu chcete, ale akurát tak vlastnými zmyslami. Neprípustné je používanie pomôcok a dokonca verejný prenos, čo je v prípade služby Street view. Verejným prenosom sa totiž sprístupní sféra "za plotom", ktorá inak neslúži očiam verejnosti (pokiaľ je plot nepriehľadný a nad výškou očí, je zrejmé, že má slúžiť na zabráneniu pohľadu verejnosti), naraz veľkému množstvu cudzích osôb, čo je automaticky závažný zásah do súkromia. Spravodajská zákonná licencia sa neuplatňuje.

Výhľad na horách - je pohľad ľudskými zmyslami z "výhodnej pozície" danej prírodnými podmienkami, s ktorými má dotknutá fyzická osoba počítať, pretože ich môže ľahko predvídať. Použitie ďalekohľadu je síce zásahom do súkromia (ale možno tvrdiť, že nespôsobuje zodpovednosť za zásah podľa OZ), ibaže jednou osobou, bez záznamu a verejného prenosu, čiže žiadna vysoká závažnosť.

Lanovky - vlastník nehnuteľnosti sa mohol "vyjadriť v správnom konaní" pri stavbe lanovky ako osoba dotknutá na právach (ak bola postavená neskôr, ako "plot"), resp. rozumne predvídať, že z predtým postavenej lanovky mu možno vidieť "do dvora" a zabezpečiť si ho pred takýmto pohľadom (opäť platí vyššie uvedené pri pohľade s ďalekohľadom z lanovky). Pri posudzovaní sankcie za zásah do súkromia sa samozrejme berú do úvahy aj iné okolnosti prípadu, toto iba ako hrubý náčrt.

Štátne a obecné pozemky sú verejne prístupné, ak účel ich využitia tomu nebráni. Štátu ani obci nemožno chrániť súkromie, ktoré nemajú. Ak v obecnom byte žije súkromná osoba v nájme, chránené súkromie tejto osoby, nie obce.

Anonymní řekl(a)...

Opět a stále se mýlíte. Klidně si můžete postavit k sousedovu pozemku žebřík a koukat přes plot včetně okuláru. (Neprípustné je používanie pomôcok a dokonca verejný prenos, čo je v prípade služby Street view.)

Opačný výklad by znamenalo, že na svém pozemku nemůžet např. vylézt na strom, protože by tam bylo vidět :-)
Btw u lanovek žádné limity na "očum" nejsou. Přečtěte si nejprve aspoń technické nároky na výstavbu. Já vím ve stavebním zákoně to není, ale jistě se výsledku dopátráte. Pokud je tam v pořádku odstupová vzdálenost a v Praze i "požární spad", příp. zastínění, máte smůlu. Počítám, že lanovka moc nezastíní :-)

Michal Vavroň

Anonymní řekl(a)...

Ad Vavroň:

Skúste vyliezť na ulici na strom a s použitím okuláru hľadieť niekomu do dvora, schválne, aku reakciu to vyvolá. Na svojom strome sedieť a mať v ruke aj kameru mať môžete, dotyčný natáčaný dvor a objekty typu ľudia v ňom to však zaručene nepoteší.

Avšak služba Street view, to je niečo podobné, ako keby na okolitých stromoch okolo niekoho dvora sedelo 300 ľudí s cvakajúcimi fotoaparátmi, pričom je na stromoch napísané na tabuľke, že fotografie sa okamžite zverejňujú. Chcem vidieť toho vlastníka, ktorého by takýto prístup okolia neobťažoval. Toto je otázka miery. Podľa mňa, ak sused postavil dostatočne vysoký nepriehľadný plot nad výšku očí, zrejme chce, aby mu hocikto do dvora nehľadel. Ak ja vyleziem na strom a budem mu pozorovať niekoľko hodín jeho dvor, stojí ma to čas a náklady, ktoré obvykle okrem stalkerov nikto nevynakladá a teda hrozba voči sfére súkromia je minimálna (i tak je očumovanie ďalekohľadom neoprávnený, aj keď nepatrný zásah do súkromia). Street view za použitia minimálnych nákladov môže zastúpiť oných 300 fotografov a bez problémov realizovať závažný zásah do súkromia.

Odstupová vzdialenosť pri lanovkách zaručí určitý odstup aj pre oči turistu z lanovky, avšak platí najmä to, čo som uviedol v predošlom príspevku. Existencia administratívnoprávnych noriem pre výstavbu lanovky neznamená, že ak vlastníci priľahlých nehnuteľností
namietnu pri neskoršej stavbe lanovky možnosť zásahu do ich súkromia, že im nemôže byť vyhovené. Je to neobvyklý jav, ale možný a potom som zvedavý na reakciu stavebného úradu, čím odôvodní verejný záujem.

Celé posudzovanie takého prípadu však bude o primeranosti zásahu. Podľa mňa v prípade street view, pokiaľ kamera na aute dovidí ponad súkromný plot a nedovidia tam z ulice bežné ľudské oči, je zásah neprimeraný, aj s prihliadnutím na okolnosti verejného prenosu, ľahkej reprodukovateľnosti záznamu a značného rozsahu možných príjemcov informácií.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Žádná přiměřenost se neuplatní, jak jste na to proboha přišel? Váš pozemek nebo vnější fasáda domu není žádný soukromý prostor ze své podstaty. Vy si na něm můžete dělat, co chcete a soused na svém také. Sousedské vztahy v Obč. pak upravují něco jiného.

Naopak (správní) střet se zákonem by nastal, kdybyste si chtěl udělat 3 metrový plot, protože některé ÚP počítají s plotem do cca 1,9 cm.

Nic ve zlém, chápu, jak to myslíte, ale taková rozsáhlá ochrana soukromí neexistuje. To je jako když kouká paní A z okna svého vytu do okna bytu pana B v jiném domě :-). Takové street view existuje v Čechách už od dob odchodu předků z jeskyně.

Michal Vavroň

Anonymní řekl(a)...

Ad M.Vavroň:

Ok, ja rozumiem, čo chcete povedať, skúsim preto inak:

Vlastnícke právo vlastníka je v medziach zákona vec užívať, požívať atď. Právo na súkromie znamená možnosť vlastným prejavom vôle ohraničiť a vymedziť sféru svojho súkromia, a to s obmedzeniami na základe verejného záujmu, práv a slobôd iných a pod.

Citujúc z učebnicovej klasiky ochrany osobnosti od Knapa et al. (s. 342) - preložené: "Súkromie nekončí pri domových dverách vlastného domu, aj keď v prvom rade zahŕňa práve vnútorné časti domu. Súkromie podľa tohto rozsudku (mysli sa judikat nemeckeho spolkoveho dvora - BGH) tak zahŕňa aj všetky časti nehnuteľnosti, ktoré vo svojom celku vytvárajú priestor života osoby, za podmienky, že tieto miesta sú - či obvyklým spôsobom či stavbami, resp. inými krajinnými okolnosťami - chránené pred pohľadmi tretích osôb ..."

Inak povedané, ak mám 3 metre vysoký plot (teraz nie je podstatná otázka tienenia - to je asi tá 1,9 m hranica podľa správka, i keď takýto ÚP považujem za nepochopiteľný a na hrane súladu so zákonom), tak mi nikto zo stromu nemá čo čumieť do dvora, lebo tým plotom dávam jasne najavo, že chcem na dvore súkromie. To nie sú "výstavné záhradky" susediek na priedomiach, ktoré sa malomeštiackym spôsobom potrebujú pochváliť, ako im rastú v záhone kvety.

Reagujúc tak na Vašu prvú vetu, môj pozemok je súkromným vtedy, keď si to sám určím a vhodným prejavom vôle to dám najavo aj svojmu okoliu (postavím si nepriehľadný vysoký plot). Na mojom pozemku si to snáď môžem dovoliť. Čo sa týka tienenia, predsa toto je prekážkou v susedských vzťahoch iba vtedy, ak tam sused nechce mať z určitého dôvodu tieň. Či a priori ideme správnym právom upravovať susedské vzťahy normami na výšku plotu? V Nemecku by sa takejto legislatíve asi nepotešili, predpokladá sa totiž, že rozumní susedia sa dohodnú, napr. "mňa stalkujú a Ty chceš svetlo, tak ja na plot dám zvonku smerom k Tebe odrážavé plochy, aby si mal svetlo ..." a pod. Pokiaľ nie, rozhodne obec, poťažmo súd, ale normatívne? Asi relikt z nejakej doby.

Vaša tretia veta: "Vy si na něm můžete dělat, co chcete a soused na svém také" - z čoho mi logicky vychádza, že si ho ako vlastník môžem aj vyčleniť ako súkromný priestor pre seba, či? výsledok = v priamom rozpore s Vašou vetou druhou.

Ondrej Pivarči

Šimon Klein řekl(a)...

Ondrej Pivarči: Argumentujete zajímavě, ale o tom ta otázka přece jen asi není. Street wiew nepředstavuje žádné opakované nebo snad dokonce systematické sledování nějakého místa a není spojen ani s konkrétním časovým údajem, kdy byl záběr pořízen. Stejně tak neposkytuje uživateli lepší výhled, než má např. cestující v autobuse (navíc je výška snímání dána objektivní nutností, aby bylo vidět přes zaparkovaná auta). Tímto způsobem je sice systematicky pokryta velká oblast, ale každé jednotlivé narušení soukromí není imho větší, než když nějaký školák umístí na youtube video ze školního výletu na Kokořín.

Anonymní řekl(a)...

Ad Š. Klein:

Posunul som argumentáciu trochu do inej roviny, z toho dôvodu, že "nazeranie ponad ploty" a spol. bolo uvádzané v článku R. Otevřela ako "problém" vytýčený UOOÚ. Že správny orgán pritom nekoná v zákonných medziach, ako autor článku upozorňuje, je pre môj pohľad na vec nie podstatné.

To, že Street View nie je opakovaným ani systematickým zaznamenávaním deja na určitom mieste, tvrdíte až príliš jednoznačne. Aj keby nebolo, už 1 fotografia súkromného miesta, na ktorom sa slečna von Hannover producíruje v spodnom prádle, a jej následné zverejnenie je protiprávnym zásahom do súkromia. Či? Myslím si, že čas zaznamenania takejto fotografie veľmi nehrá rolu.

"Tímto způsobem je sice systematicky pokryta velká oblast, ale každé jednotlivé narušení soukromí není imho větší, než když nějaký školák umístí na youtube video ze školního výletu na Kokořín" - tento argument silne zaváňa argumentáciou ad lapidem. umiestenie videa "z Kokořínu" na youtube totiž môže byť rovnako narušením súkromia, súbežne aj protiprávnym zásahom do práva na podobu, podobizeň ... autorské práva ponechám stranou.

Objektívne právo, aby správanie podľa neho bolo predvídateľné a zároveň aby chránilo tie záujmy, ktoré chrániť má (determinant vôľa či veda či ...), má určiť rozumné kritériá, ktoré môže jednotlivec pri určení svojho súkromia použiť, a jedným z nich je, že ak jednotlivec disponuje dostatočným oprávnením k ovládaniu určitého priestoru, si ho mohol určitým a zrozumiteľným prejavom vôle vyčleniť ako súkromný a nikto mu do neho nemohol zasahovať, bez ohľadu na to, či sa niekomu zdá zásah "drastický", "akurátny", "možný", "vtipný" a pod. Myslím, že uverejnenie videa zo školského výletu kdekoľvek bez súhlasu jeho protagonistov možno dôvodne považovať za zásah do súkromia, nakoľko
ak by aj dal spolužiak súhlas na to, aby bol natočený na video, neznamená to bez ďalšieho, že obvyklým použitím jeho podobizne je vystavenie videa na youtube. Nakrútenie súkromného priestoru jednotlivca, ktoré mu spôsobí ujmu na osobnosti (napr. sa tam bude nachádzať zbierka jeho pornočasopisov), hoci by sa na videu sám jednotlivec nenachádzal, avšak súkromný priestor možno priemerným úsudkom identifikovať ako jeho priestor a spomínané časopisy ako jeho časopisy (napr. na lavičke na jeho záhrade) [porov. fiktívny román a jeho osobnostný dopad v knihe K. Knapa], taktiež takéto uverejnené video na youtube predstavuje nedovolený zásah do súkromia, a je jedno, či je to "video z gardenparty".

Nuž, pravdepodobne citlivosť niektorej časti populácie z čias minulého režimu na to, čo je súkromné a čo verejné, je dosť posunutá smerom k zverejňovaniu čohokoľvek, veď "poctivý človek nemá čo skrývať". Aj napriek tomu, že napr. masturbácia nie je "nepoctivá" aktivita a nie je v súkromí zákonom zakázaná (na verejnosti je to priestupok až trestný čin), asi by málokomu bolo príjemné, keby sa zábery z takejto jeho aktivity dostali "čo i len na youtube".

Hoci súkromie už nie je len o zásade "to be let alone", poriadna a poctivá zákonná úprava k nemu chýba.

Ondrej Pivarči

Šimon Klein řekl(a)...

Ondrej Pivarči:
Předně- plošné snímkování ulic googlem není levné a vzbuzuje velkou pozornost, myslím tedy, že můžu s velkou pravděpodobností tvrdit, že se snímkování dosud neopakovalo a opakovat se v dohledné době nebude.

Myslím, že právo na soukromí vykládáte nesmyslně extenzivním způsobem.
Není mi nic známo o tom, je-li na street wiew někdo zachycen ve spodním prádle. Je-li tomu tak a ten člověk s tím není spokojen, jistě se proti takovému narušení svých práv může bránit, tak jako by se mohl bránit, kdyby se náhodně ocitl na onom myšleném videu na youtube, které zaznamenává pohled z okna autobusu cestou na Kokořín (osobnostní práva spolužáků jsem neměl na mysli; dejme tomu, že na videu vůbec nejsou). To, že může být hypoteticky takovým videem někdo dotčen, jistě není důvod, aby bylo plošně zamezeno školákům dávat na youtube svá videa z výletu.
Stejně tak hypotetické náhodné narušení soukromí jediným snímkem ze street wiew není důvodem k zavržení celého souboru čítajícího desetitisíce fotografií.

Právo na soukromí není, ostatně jako žádné právo, zcela absolutní. Může se střetávat s jinými právy a nemusí vždy vyhrát. Dovolím si srovnání se satelitními mapami, které jsou taktéž volně k dispozici na internetu.
Takové mapy umožňují přiblížení, při kterém jsou rozeznat jednotliví lidé, je jimi vidět přes jakkoli vysoký plot a je možné poznat, jaký majetek se za plotem skrývá. Přesto mi jistě dáte za pravdu, že narušení soukromí je v takovém případě legitimní (a ve své podstatě nepatrné).
Píšete, že i jen jedna fotka může narušit soukromí jednotlivce - ano, může a činí tak možná každá druhá.
Ostatně většina pohlednic ukazuje něčí zahrádku, okna něčího bytu, nebo alespoň něčí pozemek.
Otázkou ale je, zda narušuje soukromí do takové míry, aby bylo proti takovému zásahu soukromí právem chráněno. Tak široké právo na soukromí, jak ho zde popisujete, dle mého názoru neexistuje.

Anonymní řekl(a)...

Ad Šimon Klein:
Súhlasím s tým, že každá druhá fotka možno narúša právo na osobné súkromie. Satelitné mapy, ktoré umožňujú priblíženie tak, že možno rozoznať jednotlivých ľudí, sú tiež neoprávneným zásahom do súkromia. Prečo? Odpoveď ďalej.

Tvrdíte, že právo na súkromie nie je právom absolútnym, interferuje s inými. Tvrdím, že ako súčasť osobnostného práva je elastické a pôsobí erga omnes. Tvrdíte, že Vám mám dať za pravdu, že narušenie súkromia satelitnou snímkou je legitímne a nepatrné. Ale ja Vám za pravdu nemôžem dať.

Satelitné snímky, asi ako každý reprodukovateľný dátový záznam, sú ľahko šíriteľné a kopírovateľné. Môže ich súčasne vidieť množstvo ľudí. Takže opäť prirovnám ku 300 fotografom, schválne, koľko ľudí si pozrie video zo školského autobusu na Kokorín, keby bol na ňom náhodou zachytený na dvore suseda šúľok dynamitu?

Plošný zákaz školákom dávať videá na youtube nie je komplexné riešenie, ale čistý holizmus. Zákaz dávať videá by sa mal vzťahovať len na tie, kde je neoprávnené zasiahnuté do cudzej osobnosti. Keď môže cenzurovať youtube videá kvôli oveľa väčšej banalite (autorské právo - čo je dosť podľa mňa nešťastný krok), prečo osobné súkromie môže byť videom narušené?

Právo na súkromie sa môže stretávať s inými právami a nemusí vyhrať. Fajn, ktoré závažnejšie, resp. "legitímnejšie" oprávnenie vidíte voči právu na súkromie pri satelitných snímkach či službe Street view? Knap uvádza vo svojej učebnici viacero zaujímavých "západných" judikátov na tému súkromia a vôbec zásahu do osobnosti. Myslíte si, že ESĽP v prípade von Hannover v. GER či Scialia v. ITA tiež uvažuje o "absolútnom práve". Tvrdíte, že vnímam právo na súkromie príliš extenzívne. Myslíte si, že ak si vlastník pozemku postaví 3 m vysoký nepriehľadný plot na rovinatom pozemku a možno zo stromu 300 m vzdialeného a stromov v susedovej záhrade mu vidieť na časť pozemku, že nedal dostatočne najavo, že si neželá, aby mu niekto čumel do dvora? Vidíte nejaké iné právo suseda, ktoré by bolo potrebné chrániť voči právu na súkromie v prípade, ak sused sedí na svojom strome, čumí s kamerou ponad plot na dvor dotknutého a nahráva si ho, ako sa opaľuje bez šiat / so šatami / kreslí si a pod.?

A áno, väčšina pohľadníc ukazuje niečiu záhradku, okná ... ibaže tieto nie sú podľa vôle vlastníka chránené proti pohľadu iných (nie je vymedzená konaním vlastníka súkromná sféra), kdežto ak Street view nazerá do dvora pohľadom, ktorý ľudské oko bežne z ulice nemá, je to niečo iné.

Tvrdíte, že hypotetické náhodné narušenie jediným snímkom nie je dôvodom k zavrhnutiu služby Street view. No, ja nehovorím o zavrhnutí celého nápadu Street view, ale o jeho zosúladení s právom na súkromie a ochranu osobných údajov. Analogicky, hypotetická možnosť autonehody predsa nie je dôvodom, aby auto bolo vybavené airbagmi ("nepotrebný byrokratický výdavok" atď.), či? No, zaiste dôvod na vybavenie airbagom je. Aj ohrozenie súkromia službou Street view je dôvod na jej takú zmenu, aby nemohla narušovať súkromie (napr. kopírovať obvyklý pohľad ľudského oka čo do výšky a uhla pohľadu, prípadne monitorovať z vyššej výšky len čisto verejné priestranstvo).

A ešte na záver, tvrdíte, že plošné snímkovanie ulíc nie je lacné. Fajn, ale Google danú činnosť nerobí z dobročinnosti, ale za účelom zisku. Istotne je čiastkovou motiváciou ťažiť aj z pohľadu do súkromia iných, resp. očakávať o výsledok služby Street view záujem aj práve z dôvodu, že táto je schopná toho, čo bežné okoloidúce oči nie = zaznamenávať a zachytávať časť privátnej sféry, hoci len náhodne. Kto chce, si za peniaze extrahuje z náhodného záznamu, čo chce. Street view v diskutovanej podobe uľahčuje inváziu do súkromia a to je jeden z motívov zisku Google, že po takomto aspekte bude dopyt.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

zajímavá přestřelka mezi studentem a školou o zveřejnování fotografií z promocí a imatrikulací bez souhlasu focených:-)
http://www.facebook.com/pages/Praha-Czech-Republic/FPBT-Praha/156249471063054

Kdo má pravdu ? Opravdu má právo škola zveřejnit fotografii s vaší osobou na netu ?

Michal Trnka

Anonymní řekl(a)...

Teď když na to koukám, tak bych to spíše tipoval na bývalého studenta :-)

Podlé mého názoru jde o prezentaci školy částečně na školním webu a částečně na externím webu rajce.net , tj. de facto o reklamu, takže by k tomu souhlas aktérů měli mít. Nějaký jiný názor ?


Michal Trnka