Michal Ryška: Může soud v řízení o katastrální žalobě zkoumat platnost smlouvy?
Nejsem velkým příznivcem dvoukolejnosti soudních řízení ve věcech, v nichž bylo rozhodováno správními orgány (realizovaných podle povahy věci buď v rámci správního soudnictví dle s.ř.s. nebo naopak v rámci civilního soudnictví dle páté části o.s.ř.). Faktem ovšem je, že tato dichotomie objektivně existuje a zaměstnává nejen zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb. Zda je ideální, aby tímto způsobem (tj. při řešení kompetenčních ping-pongů) vynakládalo svůj čas a energii šest specializovaných vrcholných soudců (tři z Nejvyššího soudu a tři z Nejvyššího správního soudu), ponechávám stranou - je ovšem jasné, že pokud by tato dichotomie byla odstraněna, ping-pong by odpadl.
Rozhodování ve věcech vkladových žalob, tj. žalob ve věcech vkladu práva k nemovitostem, spadá do soudnictví civilního, a to v prvním stupni u krajských soudů (§ 249 odst. 2 o.s.ř.). Účastníkem řízení dle zákonné koncepce, na níž je řízení dle části páté o.s.ř. postaveno, přitom katastrální úřad, který o věci rozhodoval, vůbec není (§ 250a odst. 1 o.s.ř. a contrario). To je samo o sobě dosti problematické, neboť úřad, který napadené rozhodnutí vydal, má takto značně ztížené možnosti „obhájit“ si svůj produkt před soudem – ty jsou redukovány pouze do písemného vyjádření k zaslané žalobě (§ 250c odst. 2 o.s.ř.). Mezi účastníky přitom typicky není ve věci sporu a svorně sledují shodný procesní zájem – úspěch žaloby (povolení vkladu do katastru). I pokud tedy soud posoudí věc nesprávně, ke vkladu práva přesto dojde, neboť všichni jsou spokojeni a odvolání nikdo nepodá. Není ani důvodu některému z účastníků podle úspěchu ve sporu ukládat povinnost k náhradě nákladů řízení (tu ovšem nelze uložit ani katastrálnímu úřadu, neboť není účastníkem řízení a jiné zákonné ustanovení v tomto ohledu neexistuje, takže svorní účastníci jsou nuceni soudit se „mezi sebou a za své“).
Výjimečně však nastávají situace, kdy jeden z účastníků nemá na povolení vkladu zájem a vkladové žalobě se reálně brání. V tomto rámci může vyvstat otázka, zda lze v řízení dle části páté o.s.ř. argumentovat také neplatností vkladové listiny. Je-li např. prodávajícím proti navrženému vkladu práva kupujícího namítáno, že kupní smlouva je absolutně neplatná, může se soud touto otázkou v daném typu řízení věcně zabývat?
Domnívám se, že nikoli. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 48/97 ze dne 5.5.1998 již bylo v minulosti konstatováno, že „[v] řízení o povolení vkladu vlastnického práva katastrální úřad nezkoumá platnost smlouvy, ale listinu, na základě které má být vklad povolen, zkoumá pouze z hledisek v zákoně v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, taxativně vymezených. Z jiných důvodů není katastrální úřad oprávněn listinu zkoumat, takové případy přísluší zkoumat výhradně obecným soudům. Pokud by katastrální úřad překročil meze své přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem.“
Katastrální úřad by tedy měl svou verifikační činnost koncentrovat toliko na zkoumání kritérií dle § 5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb. („vkladového zákona“) a zkoumání jiných důvodů „přísluší výhradně obecným soudů“. Těmito obecnými soudy však podle mého názoru soudy v rámci řízení dle části páté o.s.ř. - s ohledem na charakter tohoto řízení - být nemohou. V tomto specifickém typu řízení (§ 244 a násl. o.s.ř.) se totiž rozhoduje o věci, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem (katastrálním úřadem), a meze rozhodovací činnosti soudu jsou tak omezeny tím, aby se jednalo o stejnou věc (§ 244 odst. 1 o.s.ř.), tedy o věc projednávanou ve stejném právním rámci tvořeném zkoumáním vkladových podmínek dle § 5 odst. 1 vkladového zákona. Pokud katastrální úřad ve vkladovém řízení není oprávněn platnost věcné smlouvy zkoumat, musí totéž platit i pro rozhodovací činnost soudu v řízení dle části páté o.s.ř., a to se všemi atributy včetně možného rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny. Soud totiž rozhoduje o stejné věci při stejných limitech a mantinelech, ve kterých je koncentrována přezkumná činnost katastrálního úřadu, tj. vždy toliko v rámci podmínek dle § 5 odst. 1 vkladového zákona. V opačném případě by se soud dopustil excesu z čl. 2 odst. 3 Ústavy (čl. 2 odst. 2 Listiny) a došlo by rovněž k nedůvodnému porušení principu rovnosti účastníka řízení před správním orgánem (katastrálním úřadem) a před soudem v řízení dle části páté o.s.ř. – v obou případech přitom, jak již uvedeno, jde o „stejnou věc“.
Zkoumání otázky platnosti smlouvy soudem tak není vyhrazeno právě pro řízení dle části páté o.s.ř. (rozdílně oproti řízení dle části třetí o.s.ř.). Tento závěr činím s plným vědomím existence rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3022/2006 ze dne 19.8.2008, kterým (avšak pro jiné účely), došlo k vyslovení závěru opačného:
„Došlo-li k projednávání téže právní věci, jež byla správním orgánem řešena podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. ("rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad“) v občanském soudním řízení (§ 244 odst. 1 občanského soudního řádu), musí být o projednávané právní věci rozhodnuto plně ve smyslu ustanovení § 6, § 120, § 152 odst. 1 a § 153 odst. 1 občanského soudního řádu, aniž by soud odkazoval žalobce na podání “žaloby u soudu podle třetí části občanského soudního řádu“ (§ 79 a násl. občanského soudního řádu). V ustanovení § 245 občanského soudního řádu je také ohledně řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, zdůrazněno přiměřené užití ustanovení části první až čtvrté (tedy i ustanovení části třetí) občanského soudního řádu.“
14 komentářů:
Děkuji za pěkný námět na čtvrtý díl Legislativního Sherwoodu :-)
Situace, že se navzájem musí žalovat strany se shodným zájmem, je tak pathologická, že by původce (M. Mazance) za to měli účastníci s vidlemi honit jednou denně každé ráno kolem Nejvyššího správního soudu.
To ale není nic proti tomu, co mi udělal Městský soud v Praze (senát 5 Ca): odmítl mi správní žalobu a donutil mě podat civilní žalobu bez žalovaného. Obvodní soud pro Prahu 2 byl naštěstí natolik rozumný, že vyhověl mému návrhu a podal kompetenční žalobu, jinak opravdu nevím, jak by to dopadlo!
Ad Tomáš Pecina:
Moudrému zákonodárci se pátá část o.s.ř. (taktně řečeno) prostě příliš nepovedla, jak již druhý odstavec postu naznačil. Dalším problémem je třeba nemožnost kasace správního rozhodnutí civilním soudem (a tedy i snížení efektivity rozhodování dle části páté o.s.ř.), což výstižně shrnula i Eliška Wagnerová v disentním stanovisku k nálezu Pl. ÚS 26/08:
„Správní orgány tak nejsou obecným soudem skrze kasaci svých rozhodnutí přímo nuceny opravovat své právní názory při rozhodování obdobných kauz v budoucnu. Naopak, své chyby mohou dále opakovat, aniž by se jim věci vracely, a aniž by tak na ně byl vyvíjen tlak k akceptaci názorů vyslovených správním soudem, kdyby rozhodoval on. Fakt, že správní orgány se bez dalšího tlaku soudním rozhodnutím dobrovolně ne vždy podvolí, je Ústavnímu soudu znám z jeho praxe (viz nedávné, dokonce mediálně prezentované, odmítnutí podrobit se rozhodnutí Ústavního soudu ze strany správních úředníků - rozhodnutí ve věci I. ÚS 1835/07). A tak lze uzavřít, že se dotčená oblast rozhodování správních orgánů vskutku vymyká efektivní soudní kontrole, což je v právním státě naprosto nepřípustné.“
Pokračování:
Existuje-li skutečně politická vůle analyzovat fungování soudní soustavy a hledat možnosti zjednodušení (deklarovaná i v koaliční smlouvě), doufám, že nezůstane jen u mediálně vděčného rušení "nepopulárních" vrchních soudů. Mimochodem - skvělé argumenty proti rušení VS přinesl soudce VS Praha Ladislav Derka v časopisu Soudce 6-7/2010 v článku "Je zrušení vrchních soudů reformou justice?" (včetně toho, že ping-pong mezi soudy by zůstal zachován a přesunul by se jen z roviny vertikální do roviny horizontální).
Rád bych se v rámci deklarovaných snah o zjednodušení soudní soustavy dožil i odstranění předmětné dichotomie zrušením části páté o.s.ř. a přesunutím této agendy výhradně do správního soudnictví, kam primárně náleží. To tím spíše, že soukromé a veřejné právo není odděleno "čínskou zdí" (Pl. ÚS 26/08) a hranice mezi množinou veřejnoprávních a soukromoprávních vztahů může být "nezřetelná" (IV. ÚS 349/03 a Pl. ÚS 26/08). Stavět zcela rozdílný režim soudní ochrany na něčem, co je (nejen podle ÚS) občas "nezřetelné", a zaměstnávat tím speciální jednotku špičkových soudců, to mi příliš racionální a "jednoduché" nepřipadá.
Ad hlava 5. OSŘ:
Vtipné je taky rozhodování dle § 5 OZ - pro své potřeby jsem si shromáždil veškerou dostupnou judikaturu i literaturu, a stále panují spory, zda se má postupovat dle hlavy 5. či 3. OSŘ. Ve správním soudnictví prý přezkum není možný, neb se rozhoduje o "občansko-právní" věci (jakkoliv se zároveň zdůrazňuje, že se nerozhoduje o otázkách právních, což navíc není úplně pravda), a přezkum ve spr.soudnictví je proto vyloučen. Osobně si myslím, že by přezkum měl být možný - pokud někdo neumí postupovat dle s.ř., nechť mu to někdo hodí na hlavu - právo na spravedlivý proces, zde na půdorysu s.ř., snad má právo každý bez ohledu na causu. Takhle musí účastník rovnou k obecnému soudu, kde buď soud dle hlavy 5. OSŘ samostatně rozhodne jako by znovu tutéž věc (a nemá moc nutit správní orgány ke změně postupu, pokud něco polepily), nebo lze dát třeba rovnou vlastnickou žalobu, aniž by ale opět kdokoliv zkoumal, zda správní orgán nepochybil. A že tedy správní orgány chybují, jak na běžícím pásu - nejde-li o úřad/magistrát velkého města, úředníci tápají a § 5 OZ jim opravdu nejde (mají-li jednu 5ku za rok, proč by taky obsáhle studovali).
Jinak pokud by někdo zveřejnil takové rozhodnutí dle hlavy 5. OSŘ, budu vděčný, pořád si stejně nedokážu dost dobře představit, jak soud vlastně bude postupovat a co všechno posuzuje třeba u toho § 5 OZ (do jaké míry otázky právní, a do jaké faktické).
Dosud jsem byl přesvědčen, že rozhodnutí podle § 5 ObčZ se přezkoumává ve správním soudnictví (a takový přezkum by měl být vzhledem k zatímní a dočasné povaze rozhodnutí o obnovení pokojného stavu naprostou výjimkou).
Tomáši Pecinovi:
Vidle mohu zapůjčit, mám je na chalupě a to v provedení hnojném i podávkovém (podávky jsou lehčí, ale špičatější). I běh kolem soudu by mi jistě prospěl. Jen s tím honěným je to složitější. Zastávám od počátku názor - a netajím se jím - že rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu práva (nebo zamítnutí vkladu práva) je rozhodnutí z oboru práva veřejného, nikoli soukromého a měl by se jím ke správní žalobě zabývat soud veřejného práva a nikoli soud civilní; do režimu páté části o. s. ř. podle mého nepatří.
Mohu si ten názor dovolit, protože proces před civilními soudy ve věcech soukromého práva, kde podle zákona rozhodl správní orgán, měl vypadat měrou dosti značnou jinak, a měl být upraven samostatným zákonem; jeho koncepce, kterou jsem v potu tváře načrtl, ale zemřela mláda někdy koncem roku 2000, je hluboko pohřbena v mém archivu a psaní "dnešní" páté části o. s. ř. se ujal někdo jiný. To se nevymlouvám, koneckonců "do tkaniček" jsem celou reformu podle pověření vázal já, ale otcovství § 249 odst. 2 o. s. ř. popírám až do těch hrdel a statků.
Jinak ale chci žít a umřít na obecném principu, že pokud už zákonodárce svěří pravomoc rozhodnout věc soukromého práva správnímu orgánu, měla by se věc poté dostat k pořadu práva (protože jen tam se účastník domůže konečného rozhodnutí o tomto právu), a ne k soudu správnímu (který posoudí zákonnost rozhodnutí, v lepším případě kasíruje a věc vrací zpátky správnímu orgánu k novému rozhodování a tak dále, da capo al fine). Pokud by ale - de lege ferenda - soud správní měl dokonce rozhodnout věc samu (a tedy řešit spor o soukromé právo ve věci samé), pak by byl specializovaným civilním soudem a - řečeno s Horatiem - "nemusel vstávat z hrobu duch"; reforma správního soudnictví se snad nemusela ani dělat. Že se udělala a že vznikl Nejvyšší správní soud, to je dnes už zapomenutá historie odvíjející se od většiny jednoho jediného hlasu v ÚPV PS. A kdo ví, zda právě ten jeden rozhodující hlas nebyl ovlivněn argumentem o potřebsě revitalizace principu právního dualismu.
Možná už je to z dnešního pohledu jen reminiscence starého procesního ještěra, ale pořád jsem přesvědčený, že "prosincovka" (přesněji čl. XV odst. 1 základního zákona státního č. 144/1867 ř. z., o moci soudcovské) zavedla správný princip, který fungoval (a nevrzal) až do roku 1952. Srov. k tomu také shodný ústavní princip § 105 Ústavy 1920, zákon č. 217/1925 Sb. z. a n. a dobrá zdání Hoetzela a Háchy k němu v Hoetzelově učebnici).
Tehdy ovšem nejspíš nikdo neměl fantazii tak bujnou, že by předpovídal zánik knihovních soudů, nebo si představil právní úpravu, podle které vklad práva, který provede katastrální úřad, bude považován za rozhodnutí ve věci práva soukromého.
Je dost jiných věcí, pro které mne účastníci mohou prohánět vidlemi. Paragraf 249 odst. 2 o. s. ř. k nim ale určitě nepatří.
Michal Mazanec
Ad TP:
srovnej rozsudek NSS ze dne 10.2.2004, čj. 4 As 23/2003 - 52, rozsudek NSS ze dne 30.3.2006, čj. 8 As 2/2005 - 32, rozsudek NSS ze dne 16.8.2006, čj. 4 As 55/2006 - 92, určitě usnesení NSS ze dne 8.10.2008, čj. Konf 8/2008 - 4, dále rozsudek NSS ze dne 11.9.2008, čj. 1 As 58/2008 - 101, rozsudek NSS ze dne 10.11.2008, čj. 8 As 37/2008 - 66, rozsudek NSS ze dne 11.3.2009, čj. 1 As 7/2009 - 40 a rovněž nález ÚS ze dne 4.6.1998, sp.zn. III. ÚS 142/98 a určitě stanovisko ÚS ze dne 13.5.2003, sp.zn. Pl. ÚS - st. 18/03.
Časem chci napsat polopatického průvodce řízením o § 5 OZ, vyvěsím to pak na net a mohu na JP napsat stručný post o několika nedořešených (resp. sporných) otázkách (okruh vztahů chráněných dle § 5 OZ, otázka nastolení nového pokojného stavu, ne/spornost řízení, právní/ústavní hlediska v řízení, soudní přezkum...) s odkazem na celý text.
Jinak rozhodnutí Moravského Krumlova dle § 5 OZ, které máte na Paragraphu, je opravdu zábavné:-) Třeba ale díky němu bude nějaký pěkný judikát:-)
Ad Tomáš Pecina a Michal Mazanec:
Ono taky běhat kolem NSS (a to ani bez vidlí) dost dobře nejde - honěný by musel obíhat celý blok, tj. běžet až kamsi směrem k ÚS a "pod hodinami" zahýbat doleva :o)
Je pro mě velmi překvapující, že "autorská práva" k páté části o.s.ř. mají být připisována komusi odlišnému.
Neméně překvapující pro mě je, že i dle názoru dr. Mazance "rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu práva (nebo zamítnutí vkladu práva) je rozhodnutí z oboru PRÁVA VEŘEJNÉHO, NIKOLI SOUKROMÉHO" - znám totiž jen oficiální názor, pod který je právě dr. Mazanec podepsán (např. Konf 100/2005 - 34), který je zcela OPAČNÝ:
"Lze uzavřít, že pokud katastrální úřad zamítl návrh na povolení vkladu zástavního práva k nemovitostem, rozhodoval ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř. o právní věci vyplývající z OBČANSKOPRÁVNÍCH vztahů, jejichž projednání a rozhodování bylo zákonem svěřeno jinému orgánu než soudu. V takových věcech lze a je nutno podat rovnou žalobu podle nové páté části o. s. ř. V souzené věci pak pro příslušnost soudu platí zvláštní pravidlo, kdy ustanovení § 249 odst. 2 o. s. ř. zakládá k řízení o žalobě ve věcech vkladu práva k nemovitostem věcnou příslušnost v prvním stupni krajským soudům."
Uznávám, že i vzhledem k § 249 odst. 2 o.s.ř. je situace u vkladových žalob de lege lata stanovena jasně "ve prospěch" civilního soudnictví, jsem ale rád, že i dle názoru dr. Mazance tam tyto věci patřit nemají. Uvidíme, zda se tím pro účely deklarované reformy justice de lege ferenda inspirují i jiní.
Ad MR:
Bylo by to nekonzistentní, pokud bych v rozhodnutích (asi jich bude víc) zvláštního senátu vyslovoval vlastní názor opačný než zde. Jenže zákon zkrátka oním neblahým ustanovením § 249 odst. 2 o. s. ř. vřadil vklady práva do katastru mezi rozhodnutí ve věcech soukromého práva a zvláštnímu senátu žádný prostor pro vlastní názor neposkytl. Jak praví klasik: "Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat".
Aspoň do nejbližšího legislativního veletoče.
Michal Mazanec
Ad JP:
Díky, to je ale podle mě zcela špatně: správní orgány přece podle § 5 ObčZ nerozhodují o občanskoprávních vztazích, toliko o poskytnutí veřejnoprávní ochrany pokojnému stavu.
Ad MM, MR a vidle:
Vhodný model i výběr trasy bych ponechal na aktérech (tj. vidle na honících, výběr trasy na honěném, v závislosti na tom, kudy bude prchat). Vhodnou alternativou je oběh Moravského náměstí.
Další "šíleností" je, že proti průtahům u zvláštního senátu nelze brojit stížností a ani nelze podat návrh na určení lhůty, protože v prvém případě by patrně museli předsedové NS a NSS nejdříve vyřešit svůj kompetenční konflikt, ve druhém by se musel pro tento účel sestavit ještě zvláštnější zvláštní senát, který by o návrhu mohl rozhodnout.
Skutečně, nádherný námět pro můj seriál o bizarnostech českého práva!
Ad Michal Mazanec:
Plně souhlasím. Poté, co již nyní znám Váš názor, mi šlo v zásadě o to, že zvláštní senát v citovaném rozhodnutí (a je jich na toto téma skutečně více) nepřistoupil k žádné výhradě proti zákonodárcem zvolenému řešení (či dokonce ke kritice moudrého zákonodárce).
Obdobné výtky jsou přitom jinak dobrým a inspirativním zvykem zvláštního senátu (např. Konf 4/2007 – 6 a „rozpor s převažujícím názorem na veřejnoprávní charakter expropriačního aktu“ či dokonce Konf 126/2008 - 15 a „podnět k úvahám nad racionalitou práce zákonodárce“).
Racionalita zvoleného řešení totiž u vkladových žalob často uniká i advokátům (čest výjimkám) a lze se tedy stále setkávat se žalovanými katastrálními úřady, návrhy na zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu či požadavky na povinnost katastrálního úřadu nahradit náklady řízení.
Jakoby i advokáti podvědomě tušili, že vkladové žaloby mají patřit právě do správního soudnictví. Snad to vytuší i moudrý zákonodárce...
Ad vidle: honění MM s vidlemi bych si ještě rozmyslel. Nastoupená jednotka Konfu podporována odstřelováním z bašt Moravského náměstí č. 5 by mohla být tuhým soupeřem.
Ad hraničení mezi část pátou o.s.ř. a s.ř.s.: Když jsem o tu tématiku zavadil kdysi poprvé, přišlo mi to také jako dost blbost. V mezidobí, také pohledem jinam, až tak ne. Problémem totiž není vzájemně se utvrdit, že je část pátá o.s.ř. nepovedená (to asi odsouhlasíme), ale jak to napsat jinak, respektive jaké zvolit jiné kolizní kritérium pro rozhraničení mezi civil a správu. Možností je hodně: problém ale je, že žádná z nich bohužel sama o sobě nezaručí až takový přehled. Dělící kritérium může být např.:
Obsahové – tedy zde to spadá do jednotlivých větví na základě toho, o ČEM bylo rozhodováno, jestli o právu veřejném či soukromém.
Institucionální – zde se to dělí podle toho, KDO rozhodl, zda správní orgán či jiný subjekt.
Zájmové – dělícím kritériem je PROČ bylo v dané věci rozhodováno, tedy zda v soukromém či veřejném zájmu.
Možná jsou i další kritéria, stejně jako jejich kombinaci či jejich současná aplikace, která pak jurisdikci jednoho či druhého zužuje. Jejich volba se často vyvíjela v různých historických skocích a často je to stejný i větší chaos, než máme my.
Společným problémem všech těch definic je, že vlastně odkazují někam jinam. Tu na definici veřejného či soukromého práva, tu na různé definice institucí. Ta zájmové je pro našince taky dost úlet – tím pádem spadnou třeba do jurisdikce francouzských správních soudů smlouvy uzavřené mezi soukromými subjekty, které ale naplňují obsahem smluvního závazku veřejný zájem. Takže Conseil d´Etat bude kupříkladu rozvíjet radostně judikaturu týkající se náležitostí uzavírání smluv. Obdobně s náhradou škody způsobenou veřejnou mocí.
Takže mám obavu, že spory podobného typu (a následné v jednotlivých kauzách) budou asi vždycky. Dobré by ale byla alespoň najít nějaké kritérium, které by je minimalizovalo. Myslím, že minimalistický program by mohl pro začátek být udělat ze tří procesů (dle s.ř.s., dle hlavy páté a pak dle o.s.ř. obecně) jenom procesy dva …
Ad TP:
No, mně se to také moc nezdá. Už jen proto, že ne každý chce řešit spor dle části 5., příp. 3., OSŘ, ale třeba mu jen vadí nedodržení spravedlivého procesu. Správní orgány tak nikdo nemůže klepnout přes prsty a nebudeme mít judikaturu.
Tam, kde vadí špatné rozhodnutí (např. byly chybně posouzeny podmínky ne/poskytnutí ochrany, viz ten Krumlov, kde zásah ještě není, natož zřejmý), tak je asi postup dle části 5. OSŘ na místě, pokud by se ovšem rozhodovalo dle úplně stejných kritérií, jako předtím ve spr.řízení. Jak ale u soudu takové řízení dle části 5. OSŘ skutečně vypadá a co se tam posuzuje, bohužel nevím a budu vděčný za vysvětlení od toho, kdo již takové řízení vedl či jinak absolvoval.
Žonglování s tím, že 5ka je občanskoPRÁVNÍ věc, i když tu nejde o právo, je patrné ve většině mnou výše zmíněných judikátů. Někde tam 5ku dokonce téměř ztotožňují s řešením sporů dle § 127 odst. 1 OZ.
Okomentovat