Michal Ryška: Degradují Lidové noviny "cenu života"?
V postu o degradujícím paušálu, který jsem na Jiném právu v březnu publikoval, jsem se poměrně kriticky vyjadřoval k převažující praxi českých soudů ve věcech navyšování zákonem stanovené "ceny života". Pro účely odškodnění takto fatálních zásahů do rodinného života jsou totiž jednorázové paušály dle § 444 odst. 3 obč. zák. nedostatečné, přesto mají být i podle rozhodnutí Nejvyššího soudu chápány jako standard. Nastínil jsem také to, že ve věcech ochrany osobnosti existují v tomto směru současně i rozhodnutí "průlomová", která pokřivený obraz vytvářený degradujícími paušály alespoň trochu narovnávají (podstatný obsah tohoto pravomocného rozsudku lze najít v Právních rozhledech 2/2009, s. 71-75).
Zdá se, že další takové rozhodnutí právě přibylo, a to přímo z dílny soudu vrchního. Lidové noviny dnes referují o mediálně poměrně známém případu úmrtí čtyřletého chlapce při operaci nosních mandlí v semilské nemocnici (titulní avízo "Kolik stojí život dítěte? Podle soudců 620 000. Rozhodnutí soudu, na které se dlouho čekalo" a článek "Cena za smrt jediného syna - 620 tisíc" na s. 3). Při četbě článku jsem byl ale docela zmaten. Ať jsem to četl, jak jsem to četl, nevyšlo mi z toho nic jiného, než že se Lidové noviny dopustily docela velkého úletu. Kritizovaný Vrchní soud v Praze vydal totiž - podle přímo z článku dostupných informací - rozhodnutí, kterým "cenu života" navýšil z řádu statisíců na částku sedmimístnou:
1) Otec i matka ze zákona dostali od pojišťovny každý 240 tisíc korun, míra jejich utrpení na jedné a provinění nemocnice na druhé straně jim ale přišla nesouměřitelná, a podali proto žalobu kvůli způsobené nemateriální újmě.
2) Královehradecká kolegyně Adámková jim loni v červnu se slovy "medicína není všemocná" přiřkla každému 260 tisíc korun.
Kontrolní mezisoučet: v tuto chvíli jsme tedy v součtu paušálů dle § 444 odst. 3 obč. zák. a satisfakcí dle § 13 odst. 2 obč. zák. již na částce jeden milion korun (500 tisíc pro každého z rodičů).
3) Podle Lidových novin rodiče "o mnoho lépe nepochodili" před 14 dny ani u Vrchního soudu v Praze. "K té původní částce jsme přidali každému 50 tisíc korun. Každý z rodičů dostane 310 tisíc korun," řekl LN mluvčí soudu Jan Fořt.
Sečteno a podtrženo, každý z rodičů obdrží na základě (pro novináře zjevně nepřehledného) součtu jednorázových paušálů a dalších finančních satisfakcí částku 550 tisíc. "Cena za smrt jediného syna" byla tedy nakonec vyčíslena na 1,1 milionu korun.
Žádná částka zde nemůže být adekvátní satisfakcí - vždyť co může být horšího než ztratit dítě, navíc jediné. Rozhodně ale nelze přehlédnout, že vrchní soud nakročil v souzené věci od degradujících paušálů směrem ke spravedlnosti. Namísto silného pískotu si proto toto rozhodnutí zaslouží spíše slabý potlesk. V konkrétním případě se totiž zdá, že k degradaci "ceny života" přispěly svým zpravodajstvím v nezanedbatelné míře i Lidové noviny.
24 komentářů:
Byť je to v celkovém úhrnu 1.100.000,- (odškodné 2 x 240 + imateriální újma 2 x 310), je pravdou, že pořád je to ve srovnání se Západem málo. Ale v naší české kotlině to není až tak špatný výsledek, tím spíš, když se k tomu žalobci stavějí tak, že tím "nemocnici vlastně chtějí vytrestat" a šroubují svůj požadavek do desítek milionů korun...
Syn nestojí 1,1 mil. Proč přijímáte i ve svém opravném článku jejich logiku ?
Teď by mě jenom zajímalo, zda by se o peníze nemohli zajímat i prarodiče a sourozenci.
Ludvík Gerendáš
1,1 milionu = jednopokojový panelákový byt na malém městě. Dvouletý výdělek při vyšším platu. Jedno lepší auto... Nic moc. Tuším že náhradní matka, která dítě odnosí a porodí, si v ČR bere od 350-500 000. A to je jen těhotenství a porod. Vzhledem k těmto částkám - když už budeme mluvit věcně, mi to připadá nepřiměřené. Jako přiměřené odškodnění za takovouto újmu bych viděla sumu o řád vyšší.
kromě toho: pokud budeme věřit údajům uvedeným zde http://finance.idnes.cz/cim-starsi-dite-tim-vyssi-naklady-zveda-je-zabava-a-znackove-obleceni-1i4-/viteze.asp?c=A100406_1363333_viteze_hru
tak čtyřleté dítě stálo rodiče na nákladech nějakých 300 000 Kč. částka 1,1 milionu tak skutečně rodičům uhradí pouze náklady na těhotenství, porod a péči o dítě. citovou újmu už ne.
1) Ad Martin Drtina:
Možná, že je to málo i v porovnání s Východem (proto taky ten "slabý potlesk") - viz 200 tisíc euro zde:
http://spravy.pravda.sk/sk_domace.asp?r=sk_domace&c=A090204_193740_sk_domace_p29
U nás je realita taková, že dosavadní judikatorní limit za neoprávněný zásah do práva na rodinný život (např. smrt osoby blízké, záměna dětí, Cizkrajov) na jednoho žalobce je jeden milion korun. Byl již několikrát dosažen, a to i pravomocně (pokud vím, tak 1x KS Brno pravomocně hned v 1. stupni - dopravní nehoda, 1x KS Brno ve spojení s VS Olomouc - jedna z matek při záměně dětí, 1 x KS České Budějovice ve spojení s VS Praha - chlapec z Cizkrajova + 15 milionů náhrady škody na zdraví vedle toho).
Je-li mi známo, milionový limit dosud nebyl jediným žalobcem nikdy pravomocně překročen. V součtu při několika žalobcích (s jejich samostatnými nároky) se ale samozřejmě občas dostaneme na částky vyšší - plus minus 1,5 milionu na rodinu. Kromě v postu uváděného odkazu viz třeba i záměna dětí a "šest rozsudků v jednom".
Je docela pravděpodobné, že ty částky budou v odůvodněných případech stále narůstat - už i NS totiž (byť jen velmi opatrně) připustil preventivní působení peněz (30 Cdo 4431/2007 ze dne 7.10.2009):
"Relutární zadostiučinění plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučiní nelze vylučovat."
2) Ad Ludvík Gerendáš a prarodiče:
Jak už jsem jindy psal, z hlediska paušálů prarodiče narazí na nedostatek aktivní legitimace podle § 444 odst. 3 obč. zák., ve vztahu k § 13 odst. 2 obč. zák. je situace otevřená (pominu-li promlčení).
Podobnou věc právě řeším: vražda, trestní rozsudek, tři pozůstalí se domáhají náhrady podle § 444 i § 13 odst. 2 ObčZ. Žalovali jsme u vlastního šestiletého syna pět milionů, u nevlastního dvanáctiletého syna, který žil ve společné domácnosti, dva miliony, a u družky tři miliony. Jsem zvědav, jakou míru "mimořádnosti" soudy této situaci přisoudí.
Hodně zdejším právníkům stále nedochází, že nejde o náhradu škody a proto srovnání s bytem nebo s náklady na výchovu je pomýlené.
Jana Horáková
MR: na JP ale někteří (včetně mě) prosazují sankční (tj. preventivní i trestající v jednom) funkci náhrady im. újmy už dávno s tím, že nejde jen o to, aby poškozený byl utěšen, ale aby se to škůdci opravdu nevyplatilo. Nevidím důvod, proč by někdo nemohl vyhrát třeba 20 milionů, když se jedná např. o zcela zásadní porušení všech právních zásad společností, která "na to má". Přijde mi dost omezené mít nějaký limit pro limit - přiznáme to do milionu, protože tak se to přiznává...
Spíš mi přijde, že se jedná o rovnostářský relikt minulosti - když mu dáme moc peněz, to bude bohatý a vlastně na tom vydělá. Jenže bohatství není špatná vlastnost a on na tom ve skutečnosti zas tak nevydělá...
1) Ad srovnání s majetkem:
Přestože zde jde o nemajetkovou újmu na neocenitelných statcích, to srovnání s cenou jednopokojového bytu není od věci zase až tolik, jak se může zdát. Pokud sledujete ankety, co je pro lidi v životě nejdůležitější, žebříček priorit je konstantně takový, že na prvních dvou místech se umísťují spokojená rodina a pevné zdraví. Majetek (včetně vybydlených panelákových bytů) se nachází níže. A již opakovaně bylo i na tomto blogu konstatováno, že situace, kdy věcná škoda vzniklá na autě, které usmrtilo člověka, může být vyšší než imateriální újma na osobnostních právech, je dosti absurdní.
2) V postu mi ale šlo i o něco jiného - totiž, že natolik seriózní deník, jakým LN bezesporu jsou, může s informacemi pracovat takto zavádějícím způsobem a ze zdeformovaných informací učinit navíc téměř zprávu dne. Čímž jsem si vzpomněl na post Tomáše Němečka o krásně mluvících právnících a obraně novinářů (a na diskuzi k němu):
http://jinepravo.blogspot.com/2008/07/kdy-prvnci-krsn-mluv-ii.html
Ad Martin Bílý:
1) Myslím, že co do sankčního efektu jsme ve shodě. Sankční působení satisfakcí prosazuju taky - viz třeba můj článek Výše a účel náhrady nemajetkové újmy v penězích při ochraně osobnosti (Právní rozhledy 9/2009, s. 305-308) nebo tento post (a část týkající se punitivní složky náhrad):
http://jinepravo.blogspot.com/2009/07/umelci-pod-okny-soudu-aneb-prvni-krok.html
2) Z mediálně známých rozsudků je na sankčním efektu postaveno např. rozhodnutí v třebíčské kauze záměny dětí. Nezbývá než doufat, že argumentačně ovlivní i jiné souzené případy neoprávněných zásahů do osobnostních práv.
3) Na druhou stranu - i citelné sankce musí být přiměřené a nesmějí se ocitat zcela mimo realitu. "Napálit" rozsudek na 20 milionů, to může být efektní, ale nikoli efektivní (ve smyslu faktické vykonatelnosti rozsudku). Systém pojištění odpovědnosti za zásah do osobnostních práv totiž poskytuje výrazně nižší krytí, než je tomu u náhrady škody na zdraví.
4) Možná byste se v těchto souvislostech divil (jste-li řidič), kdyby za Vás pojišťovna z "povinného ručení" odmítla zaplatit cokoli nad rámec paušálů s tím, že na ochranu osobnosti se pojištění nevztahuje (a neexistuje ani možnost připojištění). Ten převis v odškodnění si každý řidič v České republice musí případně nést ze svého.
Pane Ryško,
k vašemu srovnání života a majetku dle hodnotových anketových žebříčků.
Hodnota nesouvisí s cenou!!! To jsou základy ekonomie, např. prakticky nulová cena vody nebo vzduchu oproti luxusní kosmetice.
Jistě řekně 9 z 10, že větší hodnotu má voda než kosmetika, přesto je púoměr ceny přesně opačný. Proto nemá smysl takové věco srovnávat.
Za další náhrada škody se týká věcí, které vlastníme, příp. vlastního zdraví. Cena vzpomínek je úplně něco jiného.
Jana Horáková
Ještě dodatek:
Pro další vývoj v této oblasti může být naprosto zásadní, jak dopadnou opravné prostředky ve věcech, v nichž souhrn přiznaných náhrad za zásah do rodinného života činí již ty miliony - dovolání v třebíčské kauze (pravomocných 1,1 mil. + 2,1 mil.) a odvolání do 1,55 mil. za smrt vedle pojišťovnou zaplacených paušálů 720 tisíc, tj. celkem 2,27 mil. (http://zpravy.idnes.cz/ridic-bmw-zabijel-pod-vlivem-pervitinu-pozustalym-zaplati-1-5-milionu-122-/krimi.asp?c=A100226_132139_krimi_cen). Až budoucnost tedy ukáže, zda snahy o zvýšení "hodnoty života" mohou být v našich podmínkách úspěšné nebo zda najdou své uplatnění pouze na JP v rámci názorů "kluků, co spolu mluvíme".
Je mi celkem nejasné, pánové, o čem je tu řeč.
Sankčním odškodněním je milion za uražený stěrač, nikoli pět milionů za zaviněnou (nebo dokonce úmyslnou) smrt druhého člověka. U těchto případů bych vůbec o sankční složce náhrady nemluvil, sankce je tu plně zajišťována prostředky veřejného práva a vůči poškozeným (pozůstalým) by působilo nanejvýš netaktně přiznat satisfakci s tím, že se jí naplňuje sankční účel.
Pane Ryško, hodnota a preference osob nesouvisí s cenou statku, ale s celkovým užitkem. Cenu definuje mezní užitek. Proto je voda levná a drahokam drahý.
Argumentovat nějakými anketami je možné dobré pro laiky, ale relevantní argument to není.
Petr Vavroch
1) Paní Horáková-Vavroch a žebříček priorit:
Jako silný právní argument jsem to opravdu nemyslel. Je jasné, že hodnotu nevyčíslitelných statků (jako je právo na rodinný život) exaktně "ocenit" nelze - neumím to ani já, ani žádný jiný soudce, který o těchto věcech rozhoduje. Proto taky ve vztahu k "ceně" užívám ty uvozovky. Jde ale o otázku životních priorit a zde má společnost karty rozdány jasně. Nejsilnější karty se jmenují "právo na rodinný život" a "právo na zdraví". První karta ale zatím u našich soudů jako trumfové eso příliš neplatí. O nic jiného mi nešlo.
Mimochodem - i cena vody může být za určitých okolností výrazně dražší než cena diamantu.
2)Ad Tomáš Pecina:
V našich právních podmínkách s Vámi nemůžu souhlasit. Je-li standardní újma "oceněna" na 240 tis., pak navýšení peněz je prováděno s poukazem na míru újmy nebo okolnosti zásahu. A přestože ty dvě složky nelze někdy příliš dobře odlišit (intenzivnější okolnosti usmrcení přímo navyšují i intenzitu újmy), ve vztahu k té druhé složce o "sankci" hovořit lze. Hodnotíme totiž i míru zavinění původce zásahu a za spáchání civilního deliktu ho nejúčinnějším soukromoprávním prostředkem (tj. penězi) trestáme.
Vím ale, že Vy jako jeden z mála (zde) sankční charakter satisfakcí odmítáte - tím je dána i naše rozdílná optika.
TP: Buď se můžeme dívat na NU (nem. újmu) jen z hlediska poškozeného. Pak by platilo, co říkáte.
Ale my můžeme přihlédnout i k povaze škůdce a vzít zadostiučinění jako prevenci a sankci. Samozřejmě když se zvolí jako příklad přejeté děti, tak to je krajní situace a rozdíly nevyniknou, ale vezměme si třeba obyčejnou urážku, pomluvu atd. v novinách.
Když zvážíme "jen" dobré jméno u nějakého člověka, dojdeme k nějaké částce. Ale když přihlédneme k zisku novit z takového chování, tak mu dáme víc, aby se jim to opravdu nevyplatilo. Úvaha by pak byla následující - žalobce žádá 200, my si myslíme, že za tu urážku by bylo vhodné a obvyklé 100, nicméně protože vydavatel na tom profituje a je třeba jej opravdu odradit, přiznáme celých 200.
Mluvím teď o něčem, co není můj obor, ale souhlasím s tím, že porušování zákona se nesmí vyplácet. Ať už jde o trestní či správní delikt, kde se primárně trestá (pokud to nebereme jako náhradu újmy vzniklou veřejnému zájmu) a jen málo odškodňuje, nebo o delikt civilní, kde se řeší především náhrada škody, příp. odškodnění, satisfakce. V zájmu právní čistoty by se mohla (např. u ublížení na cti) přiznat jedna částka jako odpovídající náhrada či kompenzace za vzniklou újmu (poškození dobrého jména, cti, důslojnosti) a ještě jedna částka by se uložila zvlášť (s tím, že bude vyplacena státu), jen proto, aby se to lumpovi nevyplatilo, ale proč nezohlednit sankční aspekt v jedné souhrnné částce, kterou přiznáme celou poškozené osobě - když na ní chce třeba Blesk vydělat, tak holt jednou vydělá někdo na Blesku, a dobře mu tak.
Do diskuse bych jenom doplnil pochybný aspekt zavinění ve vztahu ke škodě rodině. Ano, mohl z nedbalosti někoho špatně operovat, ale určitě nechtěl někomů z rodiny způsobit "smutek".
Pokud bude odškodnění stavěno na tvrzeních "dědiců", pak je škůdce stavěn do roce pasivního účastníka řízení, kdy si dědicové budou vymýšlet story o milovaném atp.
Nechť škůdce platí dětem nějaké reparace příjmů a pak nějakou pušál pokutu (klidně nazvanou cenou života), ale dnešní free-judge povídačky v odůvodnění o chudácích příbuzných jsou nepřezkoumatelné.
Michal Lamel
Ad Michal Lamel:
Subjektivní pocity a pláč nehrají nijak zásadní roli. Rozhodující je objektivní hledisko - v daném případě ztráta jediného (!) dítěte.
Viz i test posouzení zásahu formulovaný - byť v jiných souvislostech - NS (30 Cdo 4431/2007):
"Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby."
Ad význam zavinění lékaře:
Zavinění lékaře má být zohledněno i podle ÚS (ve věci NŠ na zdraví) - viz 3. kritérium dle III. ÚS 350/03 a Pl. ÚS 50/05:
"Ústavní soud vycházel z následujících kritérií, která v daném případě byla splněna nebo k nimž mělo podle jeho názoru být přihlédnuto:
- závažnost způsobené škody na zdraví, tzn. zda byly zasaženy (poškozeny) životně důležité orgány,
- možnost vyléčení či eliminace způsobené škody, tzn. zda v důsledku poškození je poškozená omezena ve svém způsobu života a jestli je nucena k pravidelným kontrolám u lékařů, dalším operativním zákrokům či se v důsledku poškození zdraví stala alespoň do určité míry závislá na přístrojovém vybavení,
- mělo by se přihlížet k míře zavinění (nedbalosti) operatéra, tedy nakolik došlo k odchýlení od standardního (řádného) postupu při operaci.
Ad ML:
Chcete tvrdit, že operatér nemohl tušit, že pacient má nějaké příbuzné?
Tímto směrem posouváte posuzování náhrady za zaviněnou smrt do polohy, že rodiče musí prokazovat, že měli své přejeté dítě rádi. K takovému šílenému excesu ovšem nepřivedli dokazování ani ti nejhorší ze soudců specialisovaných na ochranu osobnosti (mám na mysli pražské duo Lobotková-Stamidisová a Kalfeřtovou z Liberce).
Mimochodem, současná úprava § 444 ObčZ by mohla vést k tomu, že nemocnice odmítne pacienta s odůvodněním, že má příliš mnoho příbuzných, takže by se jim takové risiko ekonomicky nevyplatilo. I z toho je patrné, k jakým koncům přivedla právo rozhodovací praxe NS.
V USA je celkem běžné, že takto nákladově rizikové skupiny jen tak někdo neošetří. Lékařská výmluva se vždy najde. To je také důsledek podobných pohádek dědiců.
Z citací p.Ryšky je celkem jasné, že njde o žádné "objektivní" prvky, ale zcela subjektivní.
Michal Lamel
Ad ML:
"Takto nákladovými rizikovými skupinami" myslíte lidi s příbuznými? Nebo diskriminačně pouze s mnoha příbuznými? Mimochodem - žádný z nich není "dědicem" osobnostních práv pacienta (rozdílně třeba oproti Québecu).
Dříve, než začnete strašit odmítnutím poskytnutí zdravotní péče, doporučuji si o tom něco přečíst. Nemusíte se trápit studiem zákona, pro inspiraci stačí třeba tohle:
http://www.llp.cz/cz/liga-v-mediich/uz-rodite-nemocnice-vas-musi-prijmout-z413
Zajimavy clanek o ekonomickych teoriich vypoctu ceny lidskeho zivota je ve "Financni policii" LNz 3.5. Upozornuji, ze clanek z linku brzy zmizi, resp. se presune do starsich postu.
http://byznys.lidovky.cz/bleskovky.asp?idostrova=ln_byznys&idrubriky=ln-doprava
A btw ZADNOU metodou se autor nedostal pod prumernou "cenu zivota" v radech desitek milionu Kc.
Martin Raz
Okomentovat