Soudní přezkum "řádného procesu" spojeného se zkouškami na vysokých školách
Na vysokých školách pomalu končí zkouškové období, a proto by mohlo naše čtenáře jistě zajímat nedávné rozhodnutí NSS, podle něhož i vysoké školy musí dodržovat procesní nastavení zkoušek podle svých vnitřních předpisů (slovy NSS „řádný proces“). Nebude-li náprava procesně pochybeného zkoušení sjednána vnitřním stížnostním mechanismem uvnitř vysoké školy, může se student dovolávat žalobou ke správnímu soudu ochrany svého veřejného subjektivního práva na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem.
Rozhodnutí NSS ze dne 17. 12. 2009 čj. 9 As 1/2009-149 ve věci Ing. Mgr. L. M. proti Univerzitě Karlově, Právnické fakultě je vlastně jakýmsi dalším příkladem k zajímavému postu Davida Kosaře Vánoční soudní „nadílka“. V této věci stěžovatel, bývalý student PF UK, neuspěl u státní souborné zkoušky na PF UK v Praze, která se konala dne 16. 10. 2006 před zkušební komisí složené z předsedy Doc. JUDr. V. M. (správní právo – hodnocení 3), Doc. JUDr. J. M. (občanské právo – hodnocení 4), Prof. JUDr. O. N., CSc. (trestní právo ‑ hodnocení 4) a JUDr. M. Z., CSc. (obchodní právo – hodnocení 3) (studenti z Prahy jistě snadno uvedená jména učitelů odanonymizují). Následně student požádal děkana PF UK o změnu klasifikace III. SSZK z „neprospěl“ na „dobře“, s tím, že brojil především proti výsledku zkoušky v oboru občanského a trestního práva a v důsledku jejího nestandardního průběhu žádal o změnu své klasifikace. Děkan v reakci na studentovo podání připustil, že jednotliví členové zkušebních komisí mohou mít specifický styl projevu včetně způsobu zkoušení, který ne vždy musí všem vyhovovat, avšak neshledal žádný důvod, proč by dva členové dané komise právě v daný den a právě stěžovatele chtěli jakkoliv poškodit či ponížit. To, že stěžovatel chtěl uplatnit svou připravenou odpověď, kdežto zkoušející trval na jiném zaměření odpovědi a na reakci stěžovatele na jeho námitky, ještě nemusí znamenat, že měl stěžovatel pravdu a jím připravená odpověď byla perfektní. Současně z toho lze stěží objektivně dovodit, že došlo ke stěžovatelem namítanému hrubému zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod a k porušení jeho veřejných subjektivních práv. Dále uvedl, že změna klasifikace z „neprospěl“ na „dobře“ není možná, neboť hodnocení přísluší pouze komisi, která studenta zkoušela. Určení klasifikace „od stolu“ nepřísluší ani děkanovi fakulty, který u zkoušky nebyl přítomen, nepřísluší však ani studentovi samotnému, který může jen stěží objektivně posoudit svůj výkon.
Městský soud v Praze usnesením shledal žalobu na rozhodnutí děkana PF UK jako nepřípustnou a odmítl ji podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s tím, že v daném případě Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze nerozhodovala jako správní orgán.
NSS sice kasační stížnost studenta zamítl, významně však závěry městského soudu korigoval. NSS zdůraznil především to, že s konáním každé zkoušky není spojeno pouze její ohodnocení, ale zákon s konáním zkoušky spojuje také subjektivní veřejné právo studenta na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d)], přičemž tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. V tomto kontextu lze v kontrole jejich dodržení spatřovat výkon státní správy. Jinými slovy veřejná vysoká škola, resp. její orgán rozhodující ve věci dodržení podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání státní zkoušky je vykonavatelem veřejné správy, která na něho byla přenesena právě prostřednictvím akreditace daného studijního programu a registrace vnitřních předpisů, včetně studijního a zkušebního řádu.
Rozhodování ve věci dodržení stanovených podmínek během zkoušky se tedy nepochybně týká rozhodování o právech a povinnostech studenta, na které se vztahuje ustanovení § 68 zákona o vysokých školách; to znamená, že pokud student v tomto směru podá žádost, musí být o této žádosti rozhodnuto a student o tom musí být prokazatelně uvědoměn (§ 68 odst. 1 a 2 uvedeného zákona). Příslušný orgán vysoké školy přitom rozhoduje jako orgán veřejné správy.
[…]
Za situace, kdy děkan veřejné vysoké školy rozhoduje v postavení orgánu veřejné správy, je z povahy věci nutné, aby své rozhodnutí odůvodnil, bez ohledu na to, zda dané rozhodnutí spadá do zákonem taxativně vyjmenovaných případů, kdy je třeba rozhodnutí o žádosti studenta odůvodnit a kdy jsou proti zamítavému vyřízení žádosti připuštěny opravné prostředky (§ 68 odst. 3 a 4). Pokud by tomu bylo naopak, postrádal by soudní přezkum rozhodnutí svůj smysl a napadené rozhodnutí by bylo nutné pro nepřezkoumatelnost zrušit, neboť by v řízení před soudem – při neznalosti důvodů či úvah, jimiž se děkan při posuzování dané věci řídil – nebylo co přezkoumávat; nehledě na to, že nedostatečné odůvodnění svým způsobem eliminuje i smysluplný výkon práva na podání žaloby podle soudního řádu správního.
Současně je zde i ústavní rovina celého problému, neboť právo na řádné odůvodnění a jemu odpovídající povinnost správního orgánu je jedním ze základních principů materiálního právního státu, kterým je respektování zásady předvídatelnosti zákona, právní jistoty a vyloučení prostoru pro případnou svévoli ze strany exekutivní moci, respektive rozhodujících správních orgánů. […] Navíc je třeba připomenout i stěžovatelem uváděné úvodní ustanovení § 1 písm. b) zákona o vysokých školách, které konstatuje, že vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy umožňují přístup k vysokoškolskému vzdělání v souladu s demokratickými principy. Mezi demokratické principy ve smyslu, v němž je tento pojem zákonem o vysokých školách užit (tedy v podstatě principy rovnosti a zákazu diskriminace a neodůvodněně nerovného zacházení jako esenciální zásady materiálního právního státu), jistě patří i fundamentální zásady správního řízení, dle kterých je nutno zohlednit při rozhodování věci konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, přičemž tyto zásady nacházejí svůj výraz právě v odůvodnění rozhodnutí […]
V daném případě nicméně nebyla žaloba přípustná proto, že student se v daném případě domáhal změny klasifikace známky. Student při konání státní zkoušky však „nemá právo na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s ní související, který je primárně určován podmínkami danými studijním programem, resp. studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách]. „Řádný proces“ garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi studenty za obecným způsobem stanovených podmínek.“ Klasifikací státní zkoušky jsou proto hodnoceny vědomosti studenta, které nemohou být podrobeny soudnímu přezkumu. „Princip přezkumu (státních) zkoušek na vysoké škole nespočívá a ani spočívat nemůže v přezkumu vědomostí uplatněných studentem při výkonu zkoušky a přezkumu tomu odpovídajícího ohodnocení ze strany zkoušejícího, nýbrž v přezkumu zákonnosti těch postupů, které lze ve smyslu shora uvedeného podřadit pod výkon státní správy.“ NSS podal příklady podmínek porušení podmínek „řádného procesu“, např. z důvodu neúplného či chybného obsazení zkušební komise, případně jiného porušení pravidel stanovených právními či studijními předpisy. To by mělo vést k anulaci příslušné zkoušky.
Na druhou stranu nelze říci, že vykonáním opravného termínu a úspěšným složením zkoušky „napodruhé“ ztrácí student možnost brojit proti původní zkoušce, která proběhla v rozporu se studijními předpisy: „eventuální nezákonný postup při prvním konání státních zkoušek (porušení „řádného procesu“) nemůže být zkonzumován úspěšným vykonáním zkoušky na druhý pokus. Jinými slovy počítal–li by se neúspěšný pokus zkoušky, která probíhala nezákonným způsobem, do platných pokusů, nelze bez dalšího vyloučit, že by taková zkouška sama o sobě nemohla zasáhnout právní sféru dotčeného studenta.“
Rozhodnutí NSS ze dne 17. 12. 2009 čj. 9 As 1/2009-149 ve věci Ing. Mgr. L. M. proti Univerzitě Karlově, Právnické fakultě je vlastně jakýmsi dalším příkladem k zajímavému postu Davida Kosaře Vánoční soudní „nadílka“. V této věci stěžovatel, bývalý student PF UK, neuspěl u státní souborné zkoušky na PF UK v Praze, která se konala dne 16. 10. 2006 před zkušební komisí složené z předsedy Doc. JUDr. V. M. (správní právo – hodnocení 3), Doc. JUDr. J. M. (občanské právo – hodnocení 4), Prof. JUDr. O. N., CSc. (trestní právo ‑ hodnocení 4) a JUDr. M. Z., CSc. (obchodní právo – hodnocení 3) (studenti z Prahy jistě snadno uvedená jména učitelů odanonymizují). Následně student požádal děkana PF UK o změnu klasifikace III. SSZK z „neprospěl“ na „dobře“, s tím, že brojil především proti výsledku zkoušky v oboru občanského a trestního práva a v důsledku jejího nestandardního průběhu žádal o změnu své klasifikace. Děkan v reakci na studentovo podání připustil, že jednotliví členové zkušebních komisí mohou mít specifický styl projevu včetně způsobu zkoušení, který ne vždy musí všem vyhovovat, avšak neshledal žádný důvod, proč by dva členové dané komise právě v daný den a právě stěžovatele chtěli jakkoliv poškodit či ponížit. To, že stěžovatel chtěl uplatnit svou připravenou odpověď, kdežto zkoušející trval na jiném zaměření odpovědi a na reakci stěžovatele na jeho námitky, ještě nemusí znamenat, že měl stěžovatel pravdu a jím připravená odpověď byla perfektní. Současně z toho lze stěží objektivně dovodit, že došlo ke stěžovatelem namítanému hrubému zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod a k porušení jeho veřejných subjektivních práv. Dále uvedl, že změna klasifikace z „neprospěl“ na „dobře“ není možná, neboť hodnocení přísluší pouze komisi, která studenta zkoušela. Určení klasifikace „od stolu“ nepřísluší ani děkanovi fakulty, který u zkoušky nebyl přítomen, nepřísluší však ani studentovi samotnému, který může jen stěží objektivně posoudit svůj výkon.
Městský soud v Praze usnesením shledal žalobu na rozhodnutí děkana PF UK jako nepřípustnou a odmítl ji podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s tím, že v daném případě Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze nerozhodovala jako správní orgán.
NSS sice kasační stížnost studenta zamítl, významně však závěry městského soudu korigoval. NSS zdůraznil především to, že s konáním každé zkoušky není spojeno pouze její ohodnocení, ale zákon s konáním zkoušky spojuje také subjektivní veřejné právo studenta na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d)], přičemž tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. V tomto kontextu lze v kontrole jejich dodržení spatřovat výkon státní správy. Jinými slovy veřejná vysoká škola, resp. její orgán rozhodující ve věci dodržení podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání státní zkoušky je vykonavatelem veřejné správy, která na něho byla přenesena právě prostřednictvím akreditace daného studijního programu a registrace vnitřních předpisů, včetně studijního a zkušebního řádu.
Rozhodování ve věci dodržení stanovených podmínek během zkoušky se tedy nepochybně týká rozhodování o právech a povinnostech studenta, na které se vztahuje ustanovení § 68 zákona o vysokých školách; to znamená, že pokud student v tomto směru podá žádost, musí být o této žádosti rozhodnuto a student o tom musí být prokazatelně uvědoměn (§ 68 odst. 1 a 2 uvedeného zákona). Příslušný orgán vysoké školy přitom rozhoduje jako orgán veřejné správy.
[…]
Za situace, kdy děkan veřejné vysoké školy rozhoduje v postavení orgánu veřejné správy, je z povahy věci nutné, aby své rozhodnutí odůvodnil, bez ohledu na to, zda dané rozhodnutí spadá do zákonem taxativně vyjmenovaných případů, kdy je třeba rozhodnutí o žádosti studenta odůvodnit a kdy jsou proti zamítavému vyřízení žádosti připuštěny opravné prostředky (§ 68 odst. 3 a 4). Pokud by tomu bylo naopak, postrádal by soudní přezkum rozhodnutí svůj smysl a napadené rozhodnutí by bylo nutné pro nepřezkoumatelnost zrušit, neboť by v řízení před soudem – při neznalosti důvodů či úvah, jimiž se děkan při posuzování dané věci řídil – nebylo co přezkoumávat; nehledě na to, že nedostatečné odůvodnění svým způsobem eliminuje i smysluplný výkon práva na podání žaloby podle soudního řádu správního.
Současně je zde i ústavní rovina celého problému, neboť právo na řádné odůvodnění a jemu odpovídající povinnost správního orgánu je jedním ze základních principů materiálního právního státu, kterým je respektování zásady předvídatelnosti zákona, právní jistoty a vyloučení prostoru pro případnou svévoli ze strany exekutivní moci, respektive rozhodujících správních orgánů. […] Navíc je třeba připomenout i stěžovatelem uváděné úvodní ustanovení § 1 písm. b) zákona o vysokých školách, které konstatuje, že vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy umožňují přístup k vysokoškolskému vzdělání v souladu s demokratickými principy. Mezi demokratické principy ve smyslu, v němž je tento pojem zákonem o vysokých školách užit (tedy v podstatě principy rovnosti a zákazu diskriminace a neodůvodněně nerovného zacházení jako esenciální zásady materiálního právního státu), jistě patří i fundamentální zásady správního řízení, dle kterých je nutno zohlednit při rozhodování věci konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, přičemž tyto zásady nacházejí svůj výraz právě v odůvodnění rozhodnutí […]
V daném případě nicméně nebyla žaloba přípustná proto, že student se v daném případě domáhal změny klasifikace známky. Student při konání státní zkoušky však „nemá právo na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s ní související, který je primárně určován podmínkami danými studijním programem, resp. studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách]. „Řádný proces“ garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi studenty za obecným způsobem stanovených podmínek.“ Klasifikací státní zkoušky jsou proto hodnoceny vědomosti studenta, které nemohou být podrobeny soudnímu přezkumu. „Princip přezkumu (státních) zkoušek na vysoké škole nespočívá a ani spočívat nemůže v přezkumu vědomostí uplatněných studentem při výkonu zkoušky a přezkumu tomu odpovídajícího ohodnocení ze strany zkoušejícího, nýbrž v přezkumu zákonnosti těch postupů, které lze ve smyslu shora uvedeného podřadit pod výkon státní správy.“ NSS podal příklady podmínek porušení podmínek „řádného procesu“, např. z důvodu neúplného či chybného obsazení zkušební komise, případně jiného porušení pravidel stanovených právními či studijními předpisy. To by mělo vést k anulaci příslušné zkoušky.
Na druhou stranu nelze říci, že vykonáním opravného termínu a úspěšným složením zkoušky „napodruhé“ ztrácí student možnost brojit proti původní zkoušce, která proběhla v rozporu se studijními předpisy: „eventuální nezákonný postup při prvním konání státních zkoušek (porušení „řádného procesu“) nemůže být zkonzumován úspěšným vykonáním zkoušky na druhý pokus. Jinými slovy počítal–li by se neúspěšný pokus zkoušky, která probíhala nezákonným způsobem, do platných pokusů, nelze bez dalšího vyloučit, že by taková zkouška sama o sobě nemohla zasáhnout právní sféru dotčeného studenta.“
NSS i přes dílčí nesprávné odůvodnění městského soudu dospěl ke stejnému závěru jako městský soud, a to, že v souzené věci možnost věcného přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí děkana ve věci klasifikace u státní zkoušky dána nebyla. Vědomosti uplatněné studentem při výkonu zkoušky nepodléhají přezkumu ve správním soudnictví. Jak však bylo uvedeno, dodržování náležitého procesu spojeného s vykonáváním zkoušek přezkumu podléhá.
46 komentářů:
Tato extense rozhodovací pravomoci soudů do sféry dosud pokládané za výhradní doménu školských zařízení je potěšující: patnáctiletá klientka dostala teď v pololetí neprávem třídní důtku, ve světle závěrů rozebraného judikátu zvážíme správní žalobu :-)
Všechny na NSS bych vás vyloučil pro podjatost :-)
alternativní odůvodnění :
Chtěli jste si to s ex profesory ještě přes rozhodnutí vyřídit ale zas jste dost líní na to, aby jste chudáky přezkušovali :-)
Michal Strnad
Označení pravidel samotných jako "řádný proces" vede ke komickým formulacím jako je např. "porušení řádného procesu". Příchuť absurdity nezmírňuje ani použití angl. uvozovek, jak to zde činí Zdeněk.
ad Sobek : zvlášť pokud předmětem zkoušky byl správní proces a kluk ho neznal a na soudu žádá "správný proces" :-)
Na petitu je ale vidět, že tu státnici ze správy dostat neměl. Měl přeci žádat opakování zkoušky a nikoliv lepší známku.
Jan Vrchota
P.S. : má nějaká práva profesor, když k němu přijde úplný blbec to jen tak "zkusit" v naději že termín zkouška je od toho verba odvozen?
Není totální neznalost nejen přičinou pro "nevyhověl nebo F" ale i pro vyhození ze školy, když podle studijního řádu má student pilně studovat ?
ad Sobek : má užití anglických uvozovek ve vaší připomínce nějaké netušené konotace ?
Tuším že ano, ale při ranní kávě po celonočním milován í nejsem s to váš komplikovaný humur docenit :-) Help
Jan Adam
Proč se neanonymizuje i titul ?
např. I.M.L.M. proti UK
..složené z předsedy D.J.V.M., D.J.J.M., P.J.O.N.C a J.M.Z.C.
Jan Káně
Nějak z toho newspeaku není zřejmé, v čem vlastně byla porušena "pravidla". Domyslel-li jsem si to správně, chce NSS říct, že u zkoušky měla padnout otázka a odpověď a vůbec se tam nemělo na dané téma diskutovat?
Jak pak má zkoušející zjistit, jestli student předmětu skutečně rozumí nebo je jen nabiflovanej?
Jaká ta pravidla tedy dnes jsou a v čem konkrétně byla porušena?
"To, že stěžovatel chtěl uplatnit svou připravenou odpověď, kdežto zkoušející trval na jiném zaměření odpovědi a na reakci stěžovatele na jeho námitky, ještě nemusí znamenat, že měl stěžovatel pravdu a jím připravená odpověď byla perfektní." - může mi to někdo přeložit do srozumitelštiny?
P.H.
K P. H. : to co citujete, není vůbec nic z právního názoru NSS, ale popis toho, co se stalo předtím (jde o citaci korespondence mezi fakultou a studentem). Právní názor NSS začíná až níže.
Pravidla jsou něco jiného, než uvádíte, NSS dává příklad neúplného či chybného obsazení komise (píšu o tom v postu). Je třeba dobře číst (možná ještě lépe celý rozsudek, na který je v textu postu proklik), než činit unáhlené závěry o výkladu tohoto rozsudku.
Z.K.:
Pane kolego, odpusťte si ty mentorské manýry, buďťe tak laskav. Vím dobře, že cituji děkana Gerlocha, citovaného v rozsudku. Ale nikde se nelze dozvědět, co konkrétně se vlastně u zkoušky stalo a na co tedy vlastně všichni reagují.
Je hezké, že pravidla mají být dodržována, to vím i bez NSS, ale já se ptám, jaká ta pravidla v tomto konkrétním případě jsou a v čem konkrétně byla porušena. Bez toho je Váš post o ničem.
P.H.
Obsahovou stránku věci nezná nikdo a podle toho rozhodnutí vypadá : opakuje jen stará známá fakta, tzn. že neúplná komise není komisí atp.
Zde šlo bohužel jen o sebepropagaci soudu.
Milan Vrchota
P.S. vy jste někdo pochopil, o co tam ve skutečností konkrétně šlo ?
upřímně říkám, že nevím, oč v této kauze přesně šlo, z odůvodnění soudu však vyplývá, že to není podstatné, protože se žalobce (stěžovatel) domáhal na PF UK nikoliv anulace zkoušky, ale změny klasifikace, a to nebylo možné (blíže viz odůvodnění rozhodnutí).
Mimochodem našel jsem na webu podobné spory o :
a) povinnosti vstupní/výstupní prohlídky studentů na škole:
http://www.primat.cz/forum/re-vstupni-prohlidka-t6248/#post-6670
b) férovosti a přípustnosti zkoušky po 2-8 hodinovém čekání na chodbě:
http://www.primat.cz/forum/vcht-vysoka-skola-t13/predmety-t14/n101005-obecna-a-anorganicka-chemie-t1691/zkouskova-pisemka-t5699/
a někteří studenti se s tím už opravu moc "nepáraj". Stojí si za to přečíst i vedlejší diskuse.
Martin Durych
Dovolil bych si vyjádřit subjektivní názor na průběh zkoušky, tak jak ho předpokládám dle svého dlouholetého studia postupu zkoušení jednotlivými zkoušejícími PF UK.
Zkouška probíhala pravděpodobně následovně:
Doc. JUDr. V. M. (správní právo – hodnocení 3) – pan docent je znám jako férový zkoušející, který nic nedaruje, ale odpustí drobnou nepřesnost, student zvládl zkoušku dobře
Doc. JUDr. J. M. (občanské právo – hodnocení 4) - pan docent je znám tím, že ne vždy panuje shoda mezi ním a zkoušeným studentem, co je obsahem otázky, zjevně ve své stížnosti student naráží na něj, neboť v minulosti to byl Doc. JUDr. J. M., který vyhazoval studenty ze zkoušek z těchto důvodů
Prof. JUDr. O. N., CSc. (trestní právo hodnocení 4) – pan profesor je znám jako férový zkoušející, avšak pedant, potrpí si na přesné a jasné vyjadřování a precizní a přesné odpovědi, student zjevně neuměl, případně neznal správnou terminologii
JUDr. M. Z., CSc. (obchodní právo – hodnocení 3) – velmi přísná zkoušející, student zjevně zvládl látku velmi kvalitně, u jiného zkoušejícího si dovoluji tipovat známku 1-2
Podle mě celý problém spočívá v naprosto subjektivním hodnocení, které nelze později podrobit kontrole z důvodu důkazní nouze. Navrhoval bych, aby se PF UK porozhlédla v civilizovaných zemích, jak mají vypadat zkoušky – vše písemně na anonymní bázi. V případě sporu je možné posoudit písemnou práci znovu. Pokud PF UK nezavede obligatorní písemné zkoušky, měla by ze zkoušek minimálně pořizovat audio záznam, nejlépe audio-video záznam, aby v případě sporu bylo možné posoudit, zda byl student přístupem pedagogů poškozen či nikoliv.
JS
PS: Z pochopitelných důvodů bych nerad zveřejnil své jméno, snad autor pochopí a přesto zveřejní příspěvek.
Rozhodně není pravda, že by "v civilizovaných zemích" byly zkoušky pouze písemné. Z osobní zkušenosti (z první ruky či osobní zkušenosti) vím o ustních zkouškách v Belgii, Německu, Dánsku, Švýcarsku, Rakousku a jinde (tuším, že dokonce převažují).
Problém je spíš v nastavení systému ústaních zkoušek, zárukách a možnosti oprav. Někde třeba jeden zkoušející klade otázky a druhý hodnotí, jinde zase musí být na zkoušce přítomní dva (bez dělby práce) apod.
No, nevím jak na právech v cizině, ale třeba ekonomie v Berlíně se zkoušela také ústně.
Kameru u toho bych mít nechtěl, ono se to může také obrátit proti studentům.
Jan Krha
Mně na celém rozhodnutí zaráží ten formalismus. Copak je faktický problém, když zkušební komise má o jednoho člena méně ? Jako ex student si vpzomínám na desítky malých nespravedlností u zkoušek (tak jak jsem je vnímal já) ale přijde mi, že je po zkušenostech s jinými oblastmi typu černá jízda MHD nebo parkování lepší, když je to z přezkumu vyloučeno.
Od NSS bych očekával aktivitu v jiné směru - že ve své bokovce řekne něco o tom, že zkoušející jako vykonavatel pravomoci správního orgánu nesmí studenty urážet ani jinak ponižovat, nesmí je nechat čekat několik hodin na chodbě, musí jim dát víceméně přesnou hodinou zkoušky, musí se archivovat písemný test nebo protokol o ústní atp.
Michal Jedlička
Z.K.:
Díky za upřímnost, tu oceňuji (upřímně).
Tiše jsem doufal, že to někdo vážně ví, o co tam doopravdy šlo, protože zkoušky na VŠ jsou kapitola sama o sobě a stály by za samostatné téma:
- debatovat/nedebatovat?
- volit/nevolit zkoušejícího?
- jak odlišit, kde končí názor a začíná neznalost?
Vždy se mi vybaví jeden kolega, který na zkoušce za správního práva paragraf po paragrafu odrecitoval tehdy fungl nový zákon o obcích, nejmenovaná zkoušející T.Č. tála a tála, já tuhnul a tuhnul, neb recitovat jsem neuměl, a pak se ukázalo, že kolega není schopen odpovědět na doplňující otázku, jaký je rozdíl mezi správou a samosprávou.
P.H.
Trpíte zvláštním stihomen, že ústní nebo písemná zkouška je ekvivalentem znalostí a dovedností.
Smiřte s tím, že stejně jako IQ měří pouze ja jen IQ (aniž někdo přesně ví, co to IQ znamená) , tak známka je jen ukázkou, jak jste napsal test nebo jak jste něco vyprávěl.
Pokud se nepíší průběžné testy jako na technických školách a existuje pravděpodobnost, že v testu je cca více jak 70% probrané látky, pak je test pouze kombinací náhody (jako otázku si vytáhnete), pamatováka a projevu. Vzhledem k tomu, že existuje zpravidla 30-50 otázek a vybere se pouze 1, pak ze znalostma to má společného právě jen tu jednu třicetinu až padesátinu.
Souhlasím s názorem, že NSS měl více zmínit podmínky zkoušky (čekání, los, narážky vyučujících, tiché prostředí atp.).
Na druhou stranu tlak na větší podíl písemných testů na úkor subjektivních povídánek by měl jít od akademického senátu a ne od soudu.
Jan Cibere
ad Cibere : souhlasím s následující malou připomínkou: Ano, v USA/UK se píší povětšinou testy na úkor ústních. Problém přenosu do ČR je v tom, že povaha a návyky USA/UK občanů vylučují jednu českou didaktickou vlastnost : šprtání věcí nazpaměť a jednu povahovou : opisování.
Například u čínských nebo indických emigrantů 1. a 2. generace v USA se vykytují obdobné symptomy také, protože jsou na to v jejich původních zimovištích zvyklí.
Tudíž přechod směrem do písemných testů v ČR nepomůže, protože pro české učitele je jednodušší kontrolovat paměť než porozumění. Nakonec i to porozumění se čeští studenti naučí nazpaměť a výsledek se od ústní zkoušky nebud mnoho lišit s vyjimkou zachované písemné dokumentace. Podle mého názoru 90% českých studentů nedosahuje úrovně studenta průměrné UK/USA univerzity a obávám se, že naše dnešní mladá generace je na tom ještě o mnoho hůře.
Opisování testů, uplácení vyučujících a studijních, seminárky a diplomky dělané na zakázku, protekce, dokonce i psaní testů staršími spolužáky na zakázku jsou na českých univerzitách nejen humanitního zaměření běžným jevem. A protože čeští vyučující neumějí a někdy ani nechtějí (a nejdou k tomu ani škol nuceni, naopak jde o počet studentů a školné nebo dotace) kontrolovat své vlastní studenty, zákon ani soudní rozhodnutí tomu nepomohou.
Proto mě mrzí, když p.Kuhn nebo p.Kysela sem dají podobný judikát, ale sami nic pro zlepšení stavu právního vzdělání na PF UK nedělají.
Petr Michal
Jen stručně k poslednímu postu: Dovoluji si upozornit, že Jan Kysela není moje alter ego, a post jsem sem dal já. Jan Kysela není dokonce ani zdejším bloggerem, a pokud se nepletu, tento blog nikdy žádný jeho post nepublikoval.
Jinak nemyslím si, že já osobně nutím studenty šprtat se něco nazpaměť. Spíše právě naopak.
Jinak diskuse jde poněkud mimo judikát: ten se přece vůbec nevyjadřuje k tomu, jak v ČR probíhají na VŠ zkoušky, tím méně kriticky (a určitě není úkolem soudní moci, aby říkala, zda mají zkoušky probíhat ústně či písemně, resp. aby obsáhle mentorovala o úrovni studentů či učitelů). Smyslem judikátu je jen a pouze určit, za jakých okolností zkoušková procedura (nepřímo) podléhá přezkumu správní justice. Nic více.
Pokud vím, tak učíte na stejné katedře a vaše předmety jsou povinné pro všechny stupně na PF UK. Neptal jsem se, jak zkoušíte vy, ale co jste udělal proto, aby se na PF UK nezkoušelo stylem, který popisuje ten nebožák v petitu. p. Kyselu tedy nechám stranou.
Nad samotným judikátem žádná diskuse nebude, protože je "věcně" o ničem. Ohledně odůvodnění děkanů už přeci existují dávno judikáty ve věci odůvodnění rozhodnutí o vyměření poplatku za studium.
Petr Michal
Ano, diskuse jde "poněkud" mimo judikát, protože judikát sám o sobě je nezajímavý.
P.H.
Jednoho originálního a zajímavého rozhodnutí bychom se mohli dočkat před prázdninami: podle editorialu EJIL je na 25. června 2010 v Paříži nařízeno jednání ve věci pomluvy. Editor (JHHW) se jí měl dopustit tím, že na žádost autorky recenzované publikace nestáhl negativní recenzi na její dílo.
Zuzana Trávníčková
Koukám a koukám, že se zde v diskuzi nějak neobvykle koncentrují hodně protivní diskutéři - proč sem vůbec píšete, Pavle Hasenkopfe a Petře Michale?
Jan Potměšil
A Vy, Jene Potměšile? P.H.
Ad P.H.:
To je mi tedy odpověď. Já sem píšu buď abych se na něco zeptal, nebo abych "přispěl s troškou do mlýna", pokud si myslím, že mám co říct, nebo abych někomu odpověděl na dotaz; eventuálně abych dal zpětnou vazbu, když sem někdo píše jen proto, aby řekl, jak je to tu blbé a diskutéři či autoři postu jsou blbí.
Nyní doufám odpovíte i Vy, a to jinak než otázkou.
Jan Potměšil
Ohledně pozitivity doporučuji jeden citát ze Žertu.
Jan Sysel
JP: Ne. Vaše otázka se odchyluje od tématu a nadto je osobní a hloupá. Myslel jsem, že zrovna Vám bude stačit jen náznak. P.H.
Nejprve musím vyzdvihnout, že se jedná - v oblasti vysokého školství - o rozsudek, který nastiňuje další odpovědi na dosud ne příliš hlasitě kladené otázky.
Nejsem si však úplně jist, zda soud v souvislosti s tímto případem zodpověděl vše, co měl a tak, jak by bylo očekávatelné.
Jinými slovy: lze i toto rozhodnutí považovat za další dílek z mozaiky, v níž soudní moc – větev správního soudnictví – svým způsobem hledá rozsah vymezení ingerence soudní moci do prostoru svěřeného orgánům veřejné správy?
Z mého úhlu pohledu se nejedná o přelomové rozhodnutí – již zde existuje tzv. kauza justičního čekatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007-197, www.nssoud.cz), která podobný způsob přezkumu „procesu“ správního orgánu (rozuměj prezidenta republiky) umožnila.
Paralely jsou zřejmé: Jakkoli na jmenování do funkce soudce není právní nárok, uchazeč o tuto funkci může před soudy „proces“ napadat a správní orgán je povinen o nejmenování vydat rozhodnutí – tj. odůvodnit, jaký ze zákonných požadavků nebyl naplněn a proč, neboť toliko v důsledku takové odůvodněné překážky může být uchazeči sděleno, že k výkonu tohoto povolání nebude povolán. Nikdo nemůže pochybovat o tom, že takové odůvodnění nebude (nemůže) lakonicky citovat zákon, protože správní soudy budou trvat na uvedení zcela konkrétních důvodů.
Naopak ve zde předestřené kauze napadené státní zkoušky mi přijde, jakoby soudy ponechaly samosprávě prostor k úvaze (o vědomostech zkoušeného) a striktně se omezují na kontrolu zcela formálních předpokladů, tj. dodržení "procesu", jenž umožňuje studentovi vůbec zkoušku skládat. Zde si dovolím odbočku a kritickou poznámku: jako student bych tedy měl preventivně před každou zkouškou zkoumat, zda děkan dodržel vnitřní předpisy vysoké školy a zkušební komise je skutečně pouze v tom složení, jak je předpisy předepisováno. Proč? … aby mi z moci úřední (po deseti měsících) nebyla zkouška anulována v rámci přezkumného řízení! V tomto směru se do úvah se vkrádá i otázka, zda nebylo odůvodnění koncipováno a motivováno snahou reagovat i na problém tzv. rychlostudentů plzeňské právnické fakulty (v tomto směru jde o moji spekulativní úvahu, jíž nechci vyjádřit ani sympatie, ani odstup k tomuto přístupu).
Vrátím-li se zpět k problému a uvažuji-li správně, pak sice student má právo na zkoušku za garantovaných podmínek, ale nemůže být činěno předmětem přezkumu, zda prokázal své vědomosti v šíři, hloubce a způsobem, jak bylo zkušební komisí požadováno. Jinými slovy soudy se vyhýbají možnosti, že – na rozdíl od kauzy justičního čekatele – může existovat cílená diskriminace a zjevná libovůle. To je ovšem hořké poznání, protože tyto nešvary (jemně řečeno) se prostě dějí ! Možná ale, že tím soudy chtějí jen naznačit, že se proti nešvarům na akademické půdě má brojit veřejným vystupováním na shromáždění akademické obce, psaním dopisů a stížností, vyvoláním stávky studentů atp.
Není tento soudní náhled naivní? Trochu mi to totiž připomíná boj o čistotu procesů v ODS na Praze 5. Tam si též soudy nechtějí pálit prsty, ale vnitřní stranický očistný mechanismus nefunguje, preferenční hlasy u voleb nestačí, prostě starosta bude starostou, i kdyby se voliči z Prahy 5 odstěhovali ...
V rozhodnutí soudu jsem asi přehlédl, jak je vůbec akt zkušební komise kvalifikován. Nesložení zkoušky za určitých okolností vede k vyloučení ze studia, o čemž se vydává (věřím, že přezkoumatelné) rozhodnutí. To ovšem nevydává zkušební komise, nýbrž děkan. A děkan v odůvodnění lakonicky odkáže na výsledek zkoušky. Podkladem pro jeho rozhodnutí je však výsledek subsumovaného aktu (?) zkušební komise. Subsumovaný správní akt se zhusta vymkne soudní kontrole, protože při druhém, nebo třetím pokusu student u zkoušky uspěje a ke kontrole finálního rozhodnutí nikdy nedojde. Malá odbočka: efektivnějším nástrojem ke kontrole regulérnosti zkoušení by sice bylo užití doktríny tzv. řetězených aktů, to by však z důvodů kapacitních kladlo na soudní systém nesnesitelné nároky.
Jestliže NSS v rozhodnutí citoval i listinu – protokol o zkoušení – kde je uvedena jen otázka, položená zkoušenému a hodnocení odpovědi ve smyslu: uspěl (s příslušnou známkou), nebo neuspěl, pak to lze těžko považovat za příkladný přístup zkušební komise. Rozhodně v případě neuspěl by měly být důvody uvedeny – a to právě pro případ následného přezkumu.
Jaký je totiž rozdíl mezi přezkumem vyloučení ze studia kvůli nesložení zkoušky a případem, kdy správní soud přezkoumává stavební povolení a v jeho rámci subsumovaný akt, přičemž případně zjištěná nezákonnost subsumovaného aktu má vliv na zákonnost aktu finálního, jenž je pak z tohoto důvodu zrušen … a soudy se s nezákonností subsumovaného aktu vypořádávají v odůvodnění svého rozsudku? Předpokládám, že soudy v těchto případech jistě aplikují přezkumnou pravomoc v celé šíři a v těchto intencích zkoumají i subsumovaný správní akt …
Další otázkou je, zda lze pojmout akt zkušební komise jako projev správního uvážení.
Jestliže ano, pak se domnívám, že věc je podobná problematice procesu udílení státního občanství, na nějž rovněž není právní nárok - např. z rozsudku NSS ze dne 20.8.2009, čj. 5 As 39/2009 - 81, www.nssoud.cz, se lze dozvědět:
"Úkolem soudu zajisté není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. I když správní orgán rozhoduje na základě volné správní úvahy, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil. I v těchto případech musí správní orgán respektovat stanovené procesní postupy i elementární právní principy správního rozhodování. Nezákonnost takovéhoto rozhodnutí pak může spočívat mj. v překročení nebo zneužití stanovených mezí správního uvážení (ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s.), nebo může být způsobena porušením procesních předpisů."
Omlouvám se všem, kteří na tomto místě čekají nějaké hodnocení, věc nemusí být judikatorně ukončena … v současné chvíli však konstatuji, že NSS stále (a neunavně) hledá, kde mohou (a mají) končit meze soudního přezkumu.
Ludvík Matoušek
Ačkoliv si spíše myslím, že dohled nad způsobem zkoušení by měl být vnitřní věcí školy, tj. v daném případě nejvýše úrovně univerzity, mám určité pochopení a míním, že je snaha jednotlivých studentů a popř. i NSS vést tlak na právnické (!) fakulty ke korektnosti zkoušení přiměřená.
Dokonce i požadavku studenta ne na opakování, ale na změnu hodnocení, rozumím, byť je v zásadě při současném způsobu hodnocení pedagogy na místě jen obtížně realizovatelná. Jedná se o to, že pokud se student připravuje na těžkou zkoušku, jako je např. zkouška státní, tak věnuje 3-4 týdny svého života dosti intenzivní přípravě. Anulace zkoušky a opakování pak v zásadě nepomůže, protože znovu musíte za čtvrt nebo půl roku věnovat měsíc života na novou přípravu na státnici, neboť se to mezitím zapomene. Je-li pochybení a nedokáže-li škola provést opakování státnice v termínu 1-2 týdnů po řádném termínu, tak je to situace zralá spíše na náhradu škody, než jen na anulaci.
IMO lze korektnost za současného stavu zajistit právě a především přítomností více osob, kteří poněkud korigují ty zkoušející, jejichž hodnocení nebo způsob zkoušení se vymykají. Na druhou stranu chápu i pedagogy, že je zkoušení musí šíleně nebavit a že se třeba u státnic většinou 3/4 času nudí. To je i věcí celkové koncepce studia, kdy se převážně vyučuje tím, že se přezkušuje, věci nedostatku financování právnických fakult atd.
Být NSS tak bych apriori nevylučoval možnost přezkumu vědomostní stránky u zkoušky. Stalo se mi, že jsem zpracoval na téma státnicové otázky asi 10-12 stránkový traktát, jehož tvorbě jsem věnoval řádově 40 hodin času v době 1-2 měsíců před státnicí, přitom jsem byl schopen dokázat své autorství i množství vynaloženého času, a přesto mne zkoušející na danou otázku u státnic vyprovodil.
Kromě toho bývá student krátce po zkoušce schopen popsat její téměř doslovný průběh, což by mohl uvést třeba do své stížnosti. A pokud ostatní zkoušející jeho průběh potvrdí ..., lze přezkoumat, zda byl průběh zkoušení korektní nebo nebyl, i po věcné stránce, např. znaleckým posudkem. Spoluzkoušející by se museli k tomu vyjadřovat pochopitelně rovněž krátce po zkoušce ... nevidím důvod, proč by nemohla být zkouška přezkoumána i po věcné stránce.
Jsou to pochopitelně dveře k neustálému přezkoumávání nespokojenců se vším ...
Jinak na právech je ústní projev součástí "vzdělání" a proti ústním zkouškám z tohoto důvodu principielně nejsem, byť by to nemělo být jediné kriterium. Jsou lidé, kteří skvěle analyzují, ale potřebují čas - nejsou pohotoví, jsou lidé, kteří si výborně pamatují, jsou skvělí rétoři ... Právo potřebuje všechny z nich, byť na různých místech.
Ten judikát je fakticky užitečný tím, že dává jasně najevo, že lze soudně napadat zkoušku na vysoké škole z hlediska její procesní čistoty, tedy, zda proběhla v souladu s příslušnými studijními předpisy (zajímavé mj. z hlediska zpráv a příběhů o plzeňských doktorátech včetně např. doktorské právo pro nevidomé). NSS jde samozřejmě do široka a zabývá se ve věci pouze tím, že kdo špatně žaluje (chce po soudu "opravit" známku - zřejmě ve stylu předseda senátu zkouší správu, přísedící si rozdělí zbytek), neuspěje - zřejmě žalobce dostal za státnici tu čtyřku oprávněně :)-
Jinak NSS využívá situace a preventivně se brání dalším podobným hloupým žalobám - ve svém i v obecném zájmu.
Z hlediska průběhu zkoušek - každá zkouška - ústní i písemná je do značné míry subjektivní a každý zkouší jinak - to se nezmění - někdo je dávač a někdo krvavý ... (každý nechť dosadí dle své zkušenosti či z doslechu).
A ani studenti nejsou bez viny - asertivita je pozitivní vlastnost, ale je mnohem častěji zaměňována s něčím jiným. Pár příkladů - Pro primo: student po "prohrané" bitvě argumentuje tím, že to nedostal, protože se ho zkoušející (profesor!) bojí jako potenciálního konkurenta. Co s takovým studentem, bohužel na nic přiměřeného a v mezích zákona realizovatelného nepřicházím.
Pro secundo - obor všichni poznáte: pane kolego, jaké znáte zajištění závazků? Ano, je to těchto pět(skutečně o "trochu" více): zástavní právo, zadržovací právo a z těch dvou dalších obligačních způsobů ručení. To jsou všechny? Ano, jistě. Tak nashledanou příště. Student vychází bez použitého indexu a glosuje na chodbě: Ta sv...! Všechno jsem mu řekl a on mě pro nic za nic vyhodil. Oba příběhy jsou ze života.
Malé poučení - zkoušky jsou veřejné, to je docela užitečná věc.
Jinak na závěr - znalecký posudek na to, zda prof. O. N. umí trestní právo, to bych chtěl opravdu vidět!
Zdravím
Jarda
Ad Huck:
Tím jste narazil na velmi bolestný aspekt soudobého českého školství: student není přezkušován z toho, co umí, ale co se naučil ke zkoušce. Odškodnění by pak mohlo mít formu jakéhosi bolestného za duševní utrpení, které tím zkoušený utrpěl, a celé vysokoškolské vzdělání je v tomto nazírání sledem svého druhu iniciačních rituálů.
Výsledky takových absolventů v praxi i jejich sebereflexe přirozeně odpovídají způsobu hodnocení: důležitý je získaný titul, dosažený status, nikoli vědomosti nebo schopnosti.
Čili se vracím ke své původní otázce, kvůli které jsem do této debaty vstoupil, tj. jaká jsou pravidla zkoušek na PF UK a v čem konkrétně byla v tomto případě porušena? A přidám si: proč se s tím judikát vůbec nevypořádává a není to z něho poznat? P.H.
Ad PH: Protože žaloba byla nepřípustná. Proto se NSS nemohl věnovat ani tomu, zda snad pravidla byla porušena. Význam judikátu spočívá v tom, že ujasňuje, na základě jakého porušení lze v těchto věcech žalovat; na tuto konkrétní věc však správní soudy "nedosáhly".
Takže:
1. žaloba byla nepřípustná
2. proto se NSS nemohl pravidlům vůbec věnovat
3. a tak se ujasnilo, jaké porušení pravidel je žalovatelné a jaké ne?
Snad abychom toho raději nechali, ne?
P.H.
Asi toho fakt necháme, vidím, že jsem pro Vás asi nesrozumitelný ...
Snad ještě poslední pokus: NSS NEMOHL VYSLOVIT, zda a jaká pravidla byla V TÉTO KAUZE porušena, neboť se žalobce v řízení před děkanem domáhal něčeho, na co neměl nárok.
Současně však NSS v obecné rovině korigoval názor MS-P (který dovozoval en bloc nepřípustnost obdobných žalob) a vysvětlil, co vlastně lze v těchto typových věcech napadat (jen porušení procesu, nikoliv samotné hodnocení - a dal k tomu příklady), a čeho se lze domáhat (jen anulace zkoušky, nikoliv změny klasifikace). MS-P měl odmítnout žalobu, ale na základě jiných důvodů(ty důvody vysvětlil NSS).
Z.K.: No dobře, skládám zbraně. Ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že k té obecné rovině, k závěru, že se žalobce po děkanovi domáhal něčeho, na co neměl nárok, se nedá dospět bez znalosti toho, co se u zkoušky vlastně semlelo, a že to NSS mohl - pro větší srozumitelnost - zmínit.
Druhá věc (a kvůli té jsem tuhle debatu vyvolal /to je vysvětlivka speciálně pro Jana Potměšila/): Zkoušky často jsou přehlídkou zvůle a subjektivismu kantorů. A to zdaleka není namířeno jen proti PF a jen proti UK. Bylo by dobré začít s tím něco dělat. Za nás to bylo ještě fajn, ale my jsme byli poslední "sametový" ročník, na nás si netroufli. Ale z toho, co se občas doslechnu dnes, je vidět, že zkoušejícím dost otrnulo ... a neplatí to jen pro zkoušející, ale pro společnost obecně, sám to vnímám jako jakousi druhou, plíživou normalizaci.
P.H.
PH: U zkoušky se semlelo to, že zkoušený (později žalobce) nebyl srozuměn s hodnocením jeho odpovědí :-)
ad Peřina :
tam se stalo něco jiného. Student odpověděl a zkoušející chtěl odpovědět na něco jiného.
Takže NSS nám řekl, že komise musí být X-členná, protože je v předpise, že má být X-členná, ale to že komise vůbec nebude studenty poslouchat, bude hrát piškvork nebo spát a při hodnocení bude jednat svévolně už soudnímu přezkumu nepodléhá.
Nezlobte se na mě, ale to je o ničem. Student by měl mít například právo udělat si ze zkoušky záznam.
Současně ale přiznávám, že se divím proč studenti nechodí jako veřejnost na státnice. Jednak by to byla sranda - protože s tím vyučující vůbec nepočítají a dělají to v kabinetech zavření a jednak by si učitelé nedovolili zmiňovaná svinstva.
Jsou státní zkoušky v Praze (pro p.Sobka k odstranění jeho vtípků speciálně uvádím na PF UK:-) vůbec veřejné ?
Michal Volejník
P.S. : nezkoušíte an státnicích doufám pane Kuhne ve svém kabinetě ?
Tohle bude trošku OT, nebudu se vyjadřovat k výroku soudu, ale k samotným státnicím. Mám je čerstvě za sebou na PrF MUNI a převažující pocit je, že jde do velké míry o štěstí. Nejsem a nebyl jsem nikdy vynikající student, dost mi nesedne styl výuky, ale důvody samozřejmě leží i v mém charakteru, přípravě na státnice jsem věnoval zmíněné 3-4 týdny, a bylo mi jasné, že neudělat je by bylo velmi snadné. Stačí smolná kombinace vyučujícího a otázky - klasicky otázka spadá do okruhu, kterému se vyučující intenzivně věnuje, a nepatří k těm, na které by se student připravil tip top. Velmi snadno se zkouška vědomostní zvrhne ve zkoušku telepatie - "tak kterých pět institutů do této oblasti patří? No, tento taky, ale myslím ještě na něco trochu jiného..." A pak už záleží jen na benevolenci zkoušejícího, jak vyhodnotí danou nevědomost. Pokud jde o nevědomost z jeho pohledu zásadní, má student smůlu, a to přestože může bez problémů ovládat 90% materie daného předmětu.
Ad absurdum byl tento systém dotažen při zkoušce obchodního práva. Písemný test, 16 otázek po 4 odpovědích. Každou odpověď je třeba ohodnotit jako pravdivou, nebo nepravdivou. Pokud je odpověď chybně ohodnocena jako pravdivá, pak za celou otázku dostane zkoušený 0 bodů. K úspěšnému absolvování písemné části je nutné získat 8 bodů (polovina otázek). V extremním případě tedy je student neúspěšný po 9 chybných odpovědích z 64!
Perfektní zkoušky byly na fakultě mezinárodního práva - nebyly testovány jen paměťové schopnosti, ale také porozumění, a to díky praktickým příkladům (právní rozbory, konstrukce smluv...). Kéž by takových bylo více.
Michal VOlejník:
státnice se u nás (na PFUK) dělají v běžných seminárních místnostech-a nikoli v kabinetě a veřejnost k nim přístup pochopitelně má (i dkyž to zas tak často využíváno není-ono totiž dívat se na státnice neni nic moc zábavného)
A docent Kühn tedy opravdu v kabinetu státnice nezkouší
Miroslav Makajev
P.S. a lepší než takovéhle-odpusťe mi to-pitomé otázky by bylo lepší si přečíst předpis nebo se jít na nějakou státnici podívat-během uplynulých týdnů bylo možností dost
Taky to téma trochu rozšířím. Sám se pohybuji jako trochu právně poučenější laik i kolem školství, zatím základního a středního.
Na jednu stranu školství potřebuje aby jím pronikly "řádné procesy".
Moje dítka chodila na trochu alternativní základku a navíc bylo jedno z nich dost nemocné a druhé mělo specifické poruchy učení spjaté s med. diagnozou. Rodiče byli svérázní, ale výrazní, jen učitel skvostný, druhý za moc nestál.
A to se najednou vyrojí problémů s právním pozadím, počínaje rozhodnutím o žádosti o integraci a individuální plán (možná mimo správní řád, ale v rámci správní činnosti, vyžaduje řádné zdůvodnění; navíc asi i antiskriminace), rozhodnutí o konání zkoušek v předmětu kvůli delší nemoci, spor o hodně ulítlý trest uložený učitelem za domácí úkol (kompetence - nejsem extremista, od toho kantora pak odešlo cca 16 dětí ze třídy), přestup na jinou školu (rozhodnutí ředitele přijímající školy), přijímací řízení na SŠ s celý tím zvláštním mechanismem doplňování dalších dětí za přijaté nenastoupivší pomocí odvolání a autoremedury, získání informací o proběhlé kontrole ve škole od bránící se ČŠI (stížnost rodičů spolužáka) na základě 106/99 Sb. atd. Jednou z otevřených ran je třeba i otázka doplňkové povinnosti lékaře vedle rodičů potvrzovvat omluvenky (školy někdy žádají, lékaři odmítají) a už vůbec ne bezplatně.
Školství by ale zřejmě potřebovalo (aspoň to tak cítím) velmi speciální úpravu, protože se v něm protínají právo na vzdělání, kompetence školy a rodičů, kázeňské trestání, historická akademická svoboda a autonomie, ... Jinak skutečně brzy skončíme u toho, že se žáci budou soudit o neplatnost přezkumu známky zkušební komisí, a rozhodně o přijímací řízení, vyloučení, ... ?
Perlička na okraj: Porušení školního řádu většinou řeší kázeňská opatření v tomto řádu. Ta se týkají dětí, v hodně demokratických školách je uvedeno, že na porušení ze strany učitele dopadá pracovní řád. Ale co porušení řádu ze strany rodiče :).
A to zas není tak neobvyklé, rodič s dítkem odjede na hory bez omluvy ... a dítko slízne 36 neomluvených hodin a 2 z chování. Nebo mu omluví nepřítomnost až po týdnu a dítko dostane důtku. A to už vůbec nemluvím o otázkách proporcionality trestů apod.
Karel Vážný
Na PF UK mě zkoušely vždy v kabinetech a vždy jsem tam byl sám, max. dva studenti.
Nikdy se nedělali zkoušky/státnice/rigorozky ve veřejně přístupných místnostech.
viz. http://www.prf.cuni.cz/detail_dm.php?id_aktualita=8863
Jan Musil
Zajímalo by mě, zda by se v případě, jestliže rektor v rámci obhajoby disertační práce sestaví komisi dle tohoto ustanovení "...komise pro obhajoby disertačních prací v příslušném oboru je alespoň sedmičlenná, jmenovaná rektorem z profesorů, docentů a význačných představitelů oboru. Nejméně dva členové komise nesmí být členy akademické obce ..." ale až na předsedu komise není nikdo odborníkem na danou věc, ale jsou to "pouze univerzální docenti a profesoři", tak zda je možné žádat rektora o změnu komise a při nevyhovění podat žalobu. - Díky za odpověď
Okomentovat