Svobodný pohyb jaderných elektráren
Soudní dvůr dnes rozhodl ve druhé předběžné otázce týkající se Jaderné elektrárny Temelín. Zatímco první rozhodnutí Soudního dvora (C-343/04) se týkalo příslušnosti rakouských soudů, toto rozhodnutí jde již k věci. Konkrétně k otázce, zda mohou fyzické či právnické osoby před rakouskými soudy vznášet zápůrčí žaloby či žaloby o náhradu škody vůči provozu, který byl úředně schválen v jiném členském státě. Klíčovou otázkou byl výklad § 364a ABGB, respektive § 364 odst. 2 ABGB, které by podobnou žalobu umožňovaly s ohledem na provozy povolené v jiných členských státech, zatímco s ohledem na povolení vydaná rakouskými úřady nikoliv.
Soudní dvůr zde vcelku předvídatelně konstatoval, že takto ne: podobné rozlišování mezi úředními povoleními je diskriminací z důvodu státní příslušnosti. V relativně dlouhém rozhodnutí mě zaujaly tři věci:
1) Kauza je jedním ze vzácných případů, kdy se aplikačně „oprášila“ Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energie, tedy druhé dosud existující Evropské společenství (Smlouvy o ESUO vypršela v roce 2002 a její zbytky byly převzaty do rámce SES).
2) Případ je také zajímavým příkladem toho, jak se může Soudní dvůr naprosto minout s argumentací generálního advokáta. GA Poiares Maduro si ve svém stanovisku popovídal o výkladu čl. 43 SES a existenci přeshraničního prvku, pak vzal hopem zbylé čl. 10, 12, a 28 SES, a naprosto pominul jakékoliv aspekty Smlouvy ESAE, které byly naopak těžištěm argumentace Soudního dvora. Toto „minutí“ bude asi dáno tím, že existenci Smlouvy ESAE pominul předkládající linecký soud a GA jel po kolejích vytyčených předkládajícím soudem. Pokud ale předkládající soud „netrefil“ korektní právní základ práva ES, Soudní dvůr si jej běžně, jak ostatně konstatoval i zde v bodě 81 odůvodnění, překvalifikuje.
3) Konečně úděsně formulovány jsou předběžné otázky samotné, které předložil linecký Landesgericht; skutkový a právní propletenec na 4 stránky textu (v odůvodnění reprodukován pod bodem č. 54), který v každém soudci, který něco takového otevře, musí vzbudit nutkavou potřebu stavět jaderné elektrárny. Na druhou stranu je to ale skvělý studijní materiál pro praktickou výuku, jak předběžnou otázku neformulovat.
Soudní dvůr zde vcelku předvídatelně konstatoval, že takto ne: podobné rozlišování mezi úředními povoleními je diskriminací z důvodu státní příslušnosti. V relativně dlouhém rozhodnutí mě zaujaly tři věci:
1) Kauza je jedním ze vzácných případů, kdy se aplikačně „oprášila“ Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energie, tedy druhé dosud existující Evropské společenství (Smlouvy o ESUO vypršela v roce 2002 a její zbytky byly převzaty do rámce SES).
2) Případ je také zajímavým příkladem toho, jak se může Soudní dvůr naprosto minout s argumentací generálního advokáta. GA Poiares Maduro si ve svém stanovisku popovídal o výkladu čl. 43 SES a existenci přeshraničního prvku, pak vzal hopem zbylé čl. 10, 12, a 28 SES, a naprosto pominul jakékoliv aspekty Smlouvy ESAE, které byly naopak těžištěm argumentace Soudního dvora. Toto „minutí“ bude asi dáno tím, že existenci Smlouvy ESAE pominul předkládající linecký soud a GA jel po kolejích vytyčených předkládajícím soudem. Pokud ale předkládající soud „netrefil“ korektní právní základ práva ES, Soudní dvůr si jej běžně, jak ostatně konstatoval i zde v bodě 81 odůvodnění, překvalifikuje.
3) Konečně úděsně formulovány jsou předběžné otázky samotné, které předložil linecký Landesgericht; skutkový a právní propletenec na 4 stránky textu (v odůvodnění reprodukován pod bodem č. 54), který v každém soudci, který něco takového otevře, musí vzbudit nutkavou potřebu stavět jaderné elektrárny. Na druhou stranu je to ale skvělý studijní materiál pro praktickou výuku, jak předběžnou otázku neformulovat.
3 komentáře:
Mě tam dostalo vyjádření LO:
"Formulaci jasných odpovědí jednak znemožňuje přílišná délka uvedených otázek, jakož i okolnost, že tyto otázky zmiňují velké množství argumentů a skutkových okolností."
Já bych je sice dost zestručnil, nicméně argument "je to dlouhé a složité, takže na zamítnutí" naštěstí nedošel uznání, jinak by to byla božská hudba pro naši justici:-)
Mno a nebo prostě měl AG Maduro pocit, že mu přijel správný podvozek na rozšíření dopadu volného pohybu... :)
Přijal-li by soud jeho pohled, netýkalo by se to zdaleka jenom jaderných elektráren - působí to na mně jako takový usazovací Cassis (budu se červenat, nebyla-li by to žádná novinka :) ).
Jinak moc zábavné přečíst si, co se snaží (snažili) upéct Land Oberösterreich a Landesgericht Linz :))
Ad J. Kocmánek: zajímavý postřeh. Nevím ale, proč by se právě Maduro chtěl pouště právě do tohoto. Tedy přesněji jinak: je to jistě jeho parketa (svobody pohybu), ale spíš proč by byl Cassis v rámci ostatních svobod pohybů (mimo zboží) něco vhodného. Byl by to dost krok zpět: Cassis je o vzájemné uznatelnosti standardů a vlastně federální přístupu na trh. Judikatura svobody usazování tento bod ale už dávno překonala a už se točí okolo nepřímých důsledků a přístupu na trh. Takže navrhovat nyní Cassis v rámci článku 43 SES je něco jako chtít nacpat někomu, kdo se vozil v BMW, zpětně Warburka. Nebo jste měl na mysli něco jiného?
Okomentovat