LN: Za vším stojí Motejl
To není nová teorie justičního spiknutí, ale upozornění na sobotní rozhovor, který přinesly Lidové Noviny (Renata Kalenská) s Otakarem Motejlem. Neleznete jej zde a rozhodně stojí za přečtení.
27 ledna 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nejčtenější příspěvky všech dob
- Zadržení zloděje v samoobsluze podle nového občanského zákoníku
- (Auto)regulace a kartelizace: návrh na prodloužení koncipování ze 3 na 5 let
- Pavel Molek: Rudé a hnědí aneb o dvou právních podáních
- Nejnespravedlivější rozsudky
- Kubo Mačák: Banánový judikát?
- Znalecký posudek - dobrý sluha, ale zlý pán
- Právo davu
- Obrana feminismu
- Občanský zákoník zdrcený novelou novel? Část I.
- Tomáš Sobek: Disciplinární řízení v Plzni
17 komentářů:
jen jestli to četli i ti, kteří by se nad sebou měli zamyslet...
Opravdu stojí za přečtení. Stáří má výhodu v tom, že člověk v zásadě může otevřeně říkat to, co si skutečně myslí.
Pavel C.
K zamyšlení je to jistě dobré i pro ty, o nichž se v daném rozhovoru nemluví :) Mě tam zvláště upoutala zmínka o funkci předsedkyně Nejvyššího soudu jakožto hlavní reprezentantky soudnictví. Do jaké míry je v ČR zavedenou praxí, že právě předsedkyně Nejvyššího soudu reprezentuje soudnictví? Jakým způsobem tato praxe vznikla? A jakým způsobem se pak tato role projevuje nebo projevovat má? Protože sám v tomto ohledu příliš velké znalosti nemám a v době před paní doktorkou Brožovou jsem se ještě říší divů justice projížděl na houpacím koni, byl bych moc rád, pokud by se mi zde na toto téma podařilo rozproudit diskusi.
Nejprve se pokusím shrnout pár myšlenek, jež mě k tomuto tématu napadly. Roli reprezentanta soudnictví lze dle mého názoru chápat dvojím způsobem, jednak jako určitou charismatickou autoritu, jež je ostatním provozovatelům své profese (nejen morálním) vzorem, jednak jako mluvčího celé jedné složky státní moci. V druhém případě se pak stává ideálním komunikačním ventilem soudů a ochráncem jejich nezávislosti vůči útokům či nepatřičné kritice ze strany exekutivy nebo médií, popř. veřejnosti. Ve Spojeném království tuto funkci zatím zastává Lord Chancellor, nicméně po vzniku Nejvyššího soudu plánovaném na rok 2009 ji zřejmě předá právě jeho předsedovi. V ostatních zemích Common Law je tato funkce tradičně spojována s osobou ministra spravedlnosti, jež se často snoubí také s rolí nejvyššího státního zástupce.
Vzhledem k tomu, že v posledních letech je doktorka Brožová obětí cílené diskreditace ze strany představitelů exekutivy, její role reprezentanta soudnictví tím zřetelně trpí. Zde se dostávám do úskalí své krátké paměti, neboť nejsem schopen si odpovědět na otázku, zda se její předchůdci či ona sama před začátkem svých sporů s prezidentem Klausem této role nějak aktivněji zhostili. V současnosti se mi nicméně zdá, že soudnictví svého jasného reprezentanta postrádá. Jakoby se však objevovali další kandidáti rekrutující se i z jiných vysokých postů. Ať už je to v např. nejvyšší státní zástupkyně, jíž mnohé mediální kauzy nutí postup svého úřadu hojně vysvětlovat, nebo předseda soudcovské unie. Pod vlivem přečteného článku pak ve mně bují pocit, že na základě své vysoké autority by za něj mohl být považován i sám doktor Motejl.
Tak teď jen doufám, že jsem druhým odstavcem možnou diskusi spíše nezadusil.. :)
Doktor Motejl? Z pozice osobní autority nebo postu, jež zastává ve svém úřadu?
Osobně si nedokážu představit, proč by měl být právě on oním reprezentantem justice vzhledem k tomu, že k justici již dnes má vztah de facto žádný...Pokud opomeneme jeho zkušenosti z minula.
Osobně se nedomnívám, že lze hovořit o "představiteli" justice jako o jedné osobě, jež by byla za všech okolností totožná. K tomuto by bylo třeba zřídit např. úřadu "zastupování justice ve věcech .......". Do té doby si myslím, že reprezentantem justice (Pokud se dá vůbec o tomto subjektu takto hovořit) bude vždy ad hoc osoba, jež bude k vyjednávání přizvána za justici. Tz. Předsedové soudů, nej.stát.zástupkyně, ministr atd.
Bylo by dle vás lepší, kdyby skutečně nějaký ofic.reprezentant pro celou justici byl?
Nemyslím si, že by role reprezentanta justice musela být nutně institucionalizovaná. Ostatně tak tomu není ani ve výše zmíněných zemích Common Law. Sama o sobě by spíše mohla plynout z morální a odborné autority člověka, jež je jistě pro jmenování do nejvyšších postů justice zapotřebí. Jeho role by spočívala v tom, že by veřejnosti tlumočil názor justice, byl by jejím advokátem v medíálních kauzách a kauzách s politiky. Snažil by se docílit toho, aby se soudnictví pro veřejnost stalo průhlednější a srozumitelnější.
Co se týče dokrotora Motejla, zmínil jsem ho především kvůli jeho osobní autoritě, jež se mmj. zakládá právě na jeho zkušenostech z let minulých. Ve svém rozhovoru se navíc jasně vyjadřuje proti shazování autority představitelky NS a kritizuje přístup současných představitelů exekutivy, jenž jako by naznačoval, že moc soudní by dle jejich názorů měla být exekutivě podřízená.
Kauza doktorky Brožové a případ doktora Langera svědčí o tom, že soudcnictví by svého arbitera jistě potřebovalo.
Ano, také si nemyslím, že je nutností mít tento post nějak institucionalizován. Potíží jen je, že se nedá v podstatě hovořit o představiteli justice, protože jím bude de facto každý a zároveň nikdo. Síla osobnosti je sice krásná, ale každá osoba mění svá stanoviska a tedy by se dlouhodobě jistě nedalo mluvit o nějakém představiteli. Pakliže se otázka ptala na aktuálního představitele justice v České republiky, tak jsem to původně nepochopil správně, ale vzhledem k tomu, že jste spojoval českého reprezentanta s posty reprezentujícími justici v zahraničí jsem otázku pochopil takto. Proto se domnívám, že nelze charakterizovat reprezentanta justice jako osobu jednu, ale skupinu, jež reprezentuje vždy v každém odlišném prostředí. Jen by mně zajímalo, kdo justici reprezentuje např.ve vztahu k "běžným občanům"? Ministr? Snad ano, ale přece jen mi zde schází bližší vztah právě k justici.
ad Motejl: Ano, toto v článku dělá, ale jakou skutečnou autoritu má? Zde by nebylo možná špatné vyhlásit "anketu o nejvlivnější osobu právního prostředí", resp. použít již některé, které byly uskutečněné. Otázkou však je, nakolik jsou tyto ankety skutečně vypovídající o síle osobnosti a schopnosti "reprezentace". Domnívám se, že spíše reflektují vědomostní autoritu. Kdo by tedy mohl být skutečným reprezentantem justice? prof.Hollander? JUDr.Rychetský? JUDr.Brožová? JUDr.Baxa? Či někdo mimo soudní soustavu?
Arbitera či reprezentanta? Úloha obou subjektů je dle mého názoru poněkud odlišná....Já se věnuji spíše 2.možnosti.
Domnivam se, ze JUDr. Baxa takovou roli arbitera a zaroven reprezentanta plni, ovsem pouze ve vztahu k NSS.
Na Ustavnim soude by se na post podobne funkce hodila podle meho nazoru treba JUDr. Wagnerova.
Ovsem najit univerzalni osobnost, ktera by reprezentovala celou justici je u nas asi kapku problem...
K reprezentaci justice veřejnosti bych přidal ještě dvě jména, a sice advokáta Ivo Jahelku a soudce Berku. Mediální (nejen odborný) obraz justice se nedá podceňovat. Pamatujete si seriál "Na lavici obžalovaných justice?"
Z tohoto rozhovoru jsem zděšen. Nikdy jsem, myslím, neměl zbytečné illuse, ale to, že i česká justice je primárně o vyřizování osobních účtů, nás nevede na kýžený Západ, ale na stranu opačnou.
Je mi líto, ale přispívá k tomu i ombudsman. Jsem ten poslední, kdo by obhajoval kroky presidenta republiky, ale jeho snahu deklarovat některé své pravomoci za prerogativy považuji za zcela legitimní. Je selháním justice, že o tom nedokáže rozhodnout rychle.
Kučeru asi trefil šlak :)
Tomáši Hüllemu:
Svůj první post jsem zde napsal, aniž bych měl v případě české justice jasno. Proto mě právě upoutala věta dr. Motejla o předsedkyni NS, jakožto reprezentantce justice. To, že by role případného reprezentanta (slovíčko arbiter jsem použil nevhodně) měla být spojena s vysokou funkcí v justici mi přijde rozumné, nicméně pokud v ČR taková praxe zavedená není, dokáži si představit, že by ji mohli zastávat právě lidé s vysokou osobní autoritou.
Současný stav, kdy se "reprezentant" rekrutuje pro každý případ ad hoc, má i ten neblahý důsledek, na nějž upozornil Martin Bílý - také negativní publicita může v očích veřejnosti vytvořit typ představitele justice, který ovšem potřebnou autoritu postrádá.
Aby tuto roli zastával ministr, je jistě dobrý nápad. Jen je škoda že v ČR je to funkce především politická. Vychází ze současné české politické kultury, která má s definováním autorit poměrně velký problém. To je ale rys, jenž lze asi vztáhnout na celou naší společnost, že :)
Zajímavým způsobem se k této otázce vyjadřuje D. Woodhouse, v článku, jenž lze nalézt zde: http://icon.oxfordjournals.org/cgi/content/abstract/5/1/153
Dává zde příklad Austrálie, kde ministr roli reprezentanta justice odmítl, resp. zdráhal se uznat nepsanou konvenci, jež mu ji připisovala. Po této kauze se jí tedy ujal právě předseda NS.
Problém právní profese u nás je jakási neprostupnost mezi justicí a ostatními skupinami právníků. Ten kdo je v čele takové instituce jako je Nejvyšší soud by měl být určitým leaderem profese (nebo jedním z leaderů) uznávaným pro svou činnost a své názory. Někdo kdo strká právo dopředu, kdo je znám svým inovativním přístupem k právní argumentaci, jehož publikace případně rozhodnutí jsou všeobecně známé. Zkrátka někdo jako byl Lord Denning, MR. Dr. Brožová je z tohoto hlediska poměrně nečitelná, ale možná se mýlím. Mohl by mi někdo připomenout nějaké její zásadní články či právní věty, které vytvořila. Děkuji.
Ad Václav Mynařík: později reaguju, ale přeci. Neumím si představit, že charismatická autorita půjde právě do soudnictví. Tam by se asi moc neuplatnila, podle mého názoru.
Nejlepší je, když zrovna Dr. Motejl moralizuje. Za to, že u nás neproběhla očista justice, je odpovědný v prvé řadě on. O čem teď vůbec mluví! Michal Hrous
Ad J. Louda: zaplaťpánbůh si mohu již dovolit nesouhlasit. Není jich mnoho, ale zvolna se vyskytují i takové zjevy, jako jsou charismatičtí soudci.
Ad M. Hrous: myslím, že Dr. Motejlovi trochu křivdíte. Pokud si dobře vzpomínám, tak on sám ve svých pamětech opakovaně sebemrskačsky přiznává, že s ohledem na případnou očistu justice v devadesátých letech selhal (Jiná otázka je, co mohl s ohledem na tehdejší justiční substrát a naprostý nezájem o justici v první polovině let devadesátých vlastně dělat).
O čem medituje v daném rozhovoru je spíš, jak se mohli proměnit lidé, kterým on do justice a do určitých funkcí pomohl. No a to je vždy tak trochu sázka do loterie: já osobně netuším, jak by se kupříkladu v horizontu deseti či dvaceti proměnili lidé, o kterých si myslím, že je dnes znám, především tedy v případě, kdy by se v mezidobí dostali k hezkému korýtku.
Mrzí mě, že jsem nestihl zareagovat dříve, proto děkuji Michalu Bobkovi za jeho reakci, s níž v mnohém souhlasím. Česká justice v současné době jistě své silné osobnosti má. A myslím si, že mezi ně lze počítat i dr. Motejla, právě díky jeho schopnosti kritické sebereflexe. Samozřejmě otázkou zůstává, jakým způsobem (a jakou formou) tyto osobnosti v budoucnu ovlivní obraz justice navenek.
Okomentovat