Rotující senáty?
Onehdy se mi zdál zvláštní a nadmíru živý sen. Někdy kolem roku 2020 nastala situace, že prostě „došli“ předsedové soudů. Časové omezení funkčního období spojené s nemožností jejich opětovného jmenování, zavedené v roce 2009, totiž vedlo k tomu, že několik stovek soudců, ochotných tyto funkce vykonávat, již do nich nemohlo být instalováno, a nikdo další o to prostě nestál. Ministerstvo spravedlnosti proto muselo prosadit novelu zákona o soudech a soudcích, kterou se tyto funkce otevřely i pro kandidáty z ne-soudců a dokonce i z ne-právníků. Mohla proto v mém snu nastat situace, kdy se do výběrového řízení na manažerskou funkci předsedy jednoho ze soudů přihlásili tři adepti: Magdalena Dobromila Rettigová, Vjačeslav Tichonov a Homer Simpson. Výběrová komise každému z nich stanovila jediný úkol: vymyslet způsob vytváření tříčlenných senátů. Zápis z průběhu výběrového řízení vypadal přibližně takto:
Uchazečka M. D. Rettigová představila komisi model senátu coby „spokojené rodinky“. Je založený na zásadě, že jednou ustavené senáty nelze za žádných okolností rozdělovat či jinak měnit. Za klíčové totiž považuje to, aby soudci v tříčlenných senátech spolu dobře vycházeli, aby se měli rádi, společně chodili na oběd a na dovolené a aby si ve volném čase – alespoň ti zdatnější - rovněž vyměňovali recepty. Doporučuje také, aby se seznámily jejich rodiny, děti navštěvovaly stejná školská zařízení, což je navýsost efektivní i z hlediska jejich doprovázení a hlídání. Dobrá parta totiž znamená dobré pracovní výsledky a tedy i kvalitní judikaturu, prostou od vyostřených a kontroverzních názorů. Stejně jako v každé správné rodině se i v dobrém senátu špinavé prádlo pere uvnitř, takže zásadně nežádoucí je vůbec uvažovat o případných disentech a podobných náznacích veřejně ventilovaného nesouhlasu s právními názory. Dobrá rodinka (poznámka zapisovatele: zde se uchazečka zjevně přeřekla, měla na mysli senát) nechodí ani do názorových kolizí s jinými senáty a svoje problémy si prostě vždy vyřeší, aniž na to upozorňuje navenek. Závěrem uchazečka zdůraznila, že soudci by měli společně navštěvovat také kroužky, které by rozvinuly jejich znalosti a schopnosti a dále utužily kolektiv: např. keramiky, aerobiku, kreslení či modelování.
Uchazeč V. Tichonov navrhl model flexibilně složených „útočných formací“. Vycházeje ze zásady, že soupeř dělá výkon, je třeba proti nejlepším advokátům nasadit nejkvalitnější senáty. Rozvrh práce proto musí být nastaven tak, aby předsedu soudu nikterak nesvazoval a aby mu naopak umožnil přizpůsobit se aktuálnímu nápadu, a to nejen z hlediska jeho výše, nýbrž zejména obsahu. Každé agendě se proto podle úvahy předsedy soudu přidělí koeficient náročnosti a podle výkonnosti jednotlivých soudců se sestaví trojky tak, aby nejobtížnější věci rozhodovali nejvýkonnější soudci. Výkonnost soudce se bude bodovat, a to např. tak, že za napsání rozsudku následně publikovaného ve sbírce rozhodnutí se budou přidělovat tři body a za podíl na jeho přípravě v senátu jeden bod. Každý kvartál bude třem soudcům s nejvyšším počtem vyřízených věcí přiznána prémie deseti bodů. Rovněž tři soudci s nejmenším procentem „svých“ rozhodnutí zrušených instančně nadřízeným soudem budou za uplynulý kalendářní rok ohodnoceni deseti body. Výkonnostně slabší soudci budou vytvářet obranné trojky, tzn. budou rozhodovat agendu méně komplikovanou a méně mediálně zajímavou. Případné nesváry mezi jednotlivými senáty ve smyslu kolize „elitních“ a „obranných“ formací (senátů) jsou jednoduše řešitelné pravidelnými tréninkovými pobyty na „báze“, resp. školeními a semináři pro soudci, kde se vyčistí atmosféra. Zlepšení výkonnostně nejslabších soudců zajistí speciální kondiční tréninky, pomocí nichž dojde k většímu prokrvování obou mozkových hemisfér a tedy i k následným vyšším intelektuálním výkonům. Navíc, každý měsíc bude veřejně vyhlášen tabulkově nejhorší soudce, který bude povinen celému soudu na vlastní náklady vyprat taláry.
Uchazeč H. Simpson představil model „atomové elektrárny“. Jeho jediným zjevným zájmem bylo to, aby se nemusel o nic starat a aby proto fungoval systém. Konkrétně ve svém vystoupení uvedl, že hodlá být i jako předseda soudu v práci maximálně toliko povinných osm hodin, a ty bude trávit výhradně pojídáním koblih a šášaburgrů, které mu budou za peníze z reprefondu nosit sekretářky. Proto budou senáty rotovat, tzn. podle předem stanoveného klíče se každé dva roky vždy jeden soudce „posune“ do senátu jiného. Tím bude zajištěna jak kontinuita senátní činnosti, tak dojde zároveň i k potřebnému „okysličování“ senátního života. Rozvrh práce tak bude předvídatelným způsobem nastaven na neomezenou dobu do budoucna a zajistí zcela spravedlivou a vyváženou spolupráci všech soudců v rámci určité specializace. Tím nemůže být předseda soudu ani ryze teoreticky nařčen z ovlivňování rozhodovací činnosti soudců a zároveň bude zajištěna názorová pluralita a zdravé jiskření mezi soudci, což ve svém výsledku znamená jejich vzájemné obohacování z hlediska způsobu uvažování a stylu práce. H. Simpson pak hodlá sedět ve svojí kanceláři a pojídajíce dříve označené dobrůtky pouze hledět na pultík, který mu bude signalizovat toliko možné krizové situace, vzniklé např. odchodem některého ze soudců do důchodu, a tedy potřebu oslabený senát doplnit novým soudcem.
Konec zápisu z výběrového řízení.
V mém snu ve výběrovém řízení zvítězil Homer Simpson a byl to sen růžový. Pro koho byste se ve výběrovém řízení rozhodli vy?
Uchazeč V. Tichonov navrhl model flexibilně složených „útočných formací“. Vycházeje ze zásady, že soupeř dělá výkon, je třeba proti nejlepším advokátům nasadit nejkvalitnější senáty. Rozvrh práce proto musí být nastaven tak, aby předsedu soudu nikterak nesvazoval a aby mu naopak umožnil přizpůsobit se aktuálnímu nápadu, a to nejen z hlediska jeho výše, nýbrž zejména obsahu. Každé agendě se proto podle úvahy předsedy soudu přidělí koeficient náročnosti a podle výkonnosti jednotlivých soudců se sestaví trojky tak, aby nejobtížnější věci rozhodovali nejvýkonnější soudci. Výkonnost soudce se bude bodovat, a to např. tak, že za napsání rozsudku následně publikovaného ve sbírce rozhodnutí se budou přidělovat tři body a za podíl na jeho přípravě v senátu jeden bod. Každý kvartál bude třem soudcům s nejvyšším počtem vyřízených věcí přiznána prémie deseti bodů. Rovněž tři soudci s nejmenším procentem „svých“ rozhodnutí zrušených instančně nadřízeným soudem budou za uplynulý kalendářní rok ohodnoceni deseti body. Výkonnostně slabší soudci budou vytvářet obranné trojky, tzn. budou rozhodovat agendu méně komplikovanou a méně mediálně zajímavou. Případné nesváry mezi jednotlivými senáty ve smyslu kolize „elitních“ a „obranných“ formací (senátů) jsou jednoduše řešitelné pravidelnými tréninkovými pobyty na „báze“, resp. školeními a semináři pro soudci, kde se vyčistí atmosféra. Zlepšení výkonnostně nejslabších soudců zajistí speciální kondiční tréninky, pomocí nichž dojde k většímu prokrvování obou mozkových hemisfér a tedy i k následným vyšším intelektuálním výkonům. Navíc, každý měsíc bude veřejně vyhlášen tabulkově nejhorší soudce, který bude povinen celému soudu na vlastní náklady vyprat taláry.
Uchazeč H. Simpson představil model „atomové elektrárny“. Jeho jediným zjevným zájmem bylo to, aby se nemusel o nic starat a aby proto fungoval systém. Konkrétně ve svém vystoupení uvedl, že hodlá být i jako předseda soudu v práci maximálně toliko povinných osm hodin, a ty bude trávit výhradně pojídáním koblih a šášaburgrů, které mu budou za peníze z reprefondu nosit sekretářky. Proto budou senáty rotovat, tzn. podle předem stanoveného klíče se každé dva roky vždy jeden soudce „posune“ do senátu jiného. Tím bude zajištěna jak kontinuita senátní činnosti, tak dojde zároveň i k potřebnému „okysličování“ senátního života. Rozvrh práce tak bude předvídatelným způsobem nastaven na neomezenou dobu do budoucna a zajistí zcela spravedlivou a vyváženou spolupráci všech soudců v rámci určité specializace. Tím nemůže být předseda soudu ani ryze teoreticky nařčen z ovlivňování rozhodovací činnosti soudců a zároveň bude zajištěna názorová pluralita a zdravé jiskření mezi soudci, což ve svém výsledku znamená jejich vzájemné obohacování z hlediska způsobu uvažování a stylu práce. H. Simpson pak hodlá sedět ve svojí kanceláři a pojídajíce dříve označené dobrůtky pouze hledět na pultík, který mu bude signalizovat toliko možné krizové situace, vzniklé např. odchodem některého ze soudců do důchodu, a tedy potřebu oslabený senát doplnit novým soudcem.
Konec zápisu z výběrového řízení.
V mém snu ve výběrovém řízení zvítězil Homer Simpson a byl to sen růžový. Pro koho byste se ve výběrovém řízení rozhodli vy?