O právnických fakultách v Praze
V Praze existují dvě Právnické fakulty Univerzity Karlovy: ta kamenná a ta virtuální. Ta kamenná zkouší a uděluje diplomy. Na té (a z té) virtuální se skutečně studuje. Již několik let je veřejným tajemstvím, že minimum studentů PF UK se na zkoušky připravuje z učebnic předepsaných pedagogy. Některé obory smysluplnou učebnici pro studenty postrádají, jiné jich zase mají hnedle několik, „ideálně“ sepsaných znepřátelenými pedagogy, kteří pak u zkoušky žárlivě „potírají“ byť jen zárodky myšlenek od toho druhého. Co mě ale v nedávných debatách se současnými studenty PF UK překvapilo, byla míra tohoto jevu: podle odhadů některých z nich si učebnici nepřečte ani 20% ze studentů, kteří se připravují na zkoušku.
Absence odbytu „učebnic“ sepsaných pedagogy PF UK, externě vydaných v drahých nakladatelstvích a následně předepsaných studentům, mě vůbec netrápí. Právě naopak: se škodolibým zadostiučiněným si říkám „dobře jim tak“. Jak jsem již psal jinde, podobný styl „vydělávání“ na studentech mi přijde nemravný. Domnívám se, že by mělo patřit k povinnosti pedagoga vyučujícího určitý předmět dát zdarma (na fakultním intranetu) k dispozici veškeré materiály (legislativu, judikaturu a skripta), jejichž pročtení a pochopení zaručí studentovi zdárné složení zkoušky.
Co mě ale fascinuje je rozsah a význam „virtuální“ fakulty v Praze. Ve virtuálním světě vznikla skutečně „parafakulta“, na které lze „studovat“ bez návštěvy té kamenné. Zdeněk Kühn tuto situaci ve svém příspěvku „Učitel, student a virtuální svět práva“, který vychází (snad v březnu 2008) v již anoncovaném „Jiném právu Offline“ (berte to jako (ne)nápadnou reklamní vsuvku ;-), připodobňuje ke známé nalejvárně Dr. Čečelína, která fungovala v dobách První republiky jako reálné místo studia pro studenty pražské právnické fakulty. Paralela je to zdařilá s ohledem na postřeh, že skutečné místo studia je rozdílné od toho formálního. Existují však i odlišnosti: za prvé, současní Dr. Čečelínové poskytují svá moudra zdarma. Za druhé, nejedná se o jednu osobu (podnik). Virtuální fakulta není koncentrována na jeden server či webovou stránku: jedná se spíš o plejádu různých internetových zdrojů, na které studenti umisťují svépomocí vypracované okruhy k jednotlivým předmětům, výpisky, zápisky a zpracované okruhy ke zkouškám. Mezi nejznámější budou asi patřit stránky http://www.pravo.wz.cz, www.vakobobri.cz, aj.
Tyto a další stránky jsou výstupem studentské tvořivosti, které jsou zdarma přístupné ostatním. Přístup zdarma překvapí společně s kvalitou zpracovaných otázek. I v šerém dávnověku mého (spíše distančního) studia na PF UK existovala možnost získat od pečlivějších spolustudentů (zpravidla tedy studentek) věci typu zápisky z přednášek; nepamatuji se však, že by existovala podobná síť, která pokrývá zřejmě všechny předměty na fakultě vyučované. Obojí mile překvapí: tedy jednak již zmiňovaná kvalita (často se jedná o skutečná skripta) a dále pak volný přístup.
Mezi anonymními „Matkami Terazami“, které dávají zdarma k dispozici plody dlouhých dnů své práce, exceluje autor, který se stylově po česku podepsal „Jára da C.“. Ten zpracoval kompletní zkouškové otázky ke všem závěrečným státnicovým předmětům (čtveřice „občan, obchod, trest, správa“). Pokud se jedná skutečně o dílo jednoho člověka, tak si zaslouží nejenom přezdívku českého velikána.
Myslím, že nárůst výše popsaného jevu pouze demonstruje další ze selhání právnické fakulty, která v době rozšiřujících se informačních technologií není schopna poskytnout nejenom minimální virtuální studijní servis, ale ani základní studijní materiály v podobě skript. Různé podoby zápisků a zpracovaných okruhů tak nahrazují to, co by měli poskytnout pedagogové v podobě volně přístupných skript, souborů judikatury a souborů k samostudiu. Systém tuto absenci řeší svépomocí mimo fakultu. S mírnou (ale vážně jenom mírnou) nadsázkou lze říct, že skutečným pedagogem již není profesor v oboru x, ale Jára da C., který, co se týče pedagogického působení na studenty, hravě strčí do kapsy kteréhokoliv vyučujícího právnické fakulty.
Absence odbytu „učebnic“ sepsaných pedagogy PF UK, externě vydaných v drahých nakladatelstvích a následně předepsaných studentům, mě vůbec netrápí. Právě naopak: se škodolibým zadostiučiněným si říkám „dobře jim tak“. Jak jsem již psal jinde, podobný styl „vydělávání“ na studentech mi přijde nemravný. Domnívám se, že by mělo patřit k povinnosti pedagoga vyučujícího určitý předmět dát zdarma (na fakultním intranetu) k dispozici veškeré materiály (legislativu, judikaturu a skripta), jejichž pročtení a pochopení zaručí studentovi zdárné složení zkoušky.
Co mě ale fascinuje je rozsah a význam „virtuální“ fakulty v Praze. Ve virtuálním světě vznikla skutečně „parafakulta“, na které lze „studovat“ bez návštěvy té kamenné. Zdeněk Kühn tuto situaci ve svém příspěvku „Učitel, student a virtuální svět práva“, který vychází (snad v březnu 2008) v již anoncovaném „Jiném právu Offline“ (berte to jako (ne)nápadnou reklamní vsuvku ;-), připodobňuje ke známé nalejvárně Dr. Čečelína, která fungovala v dobách První republiky jako reálné místo studia pro studenty pražské právnické fakulty. Paralela je to zdařilá s ohledem na postřeh, že skutečné místo studia je rozdílné od toho formálního. Existují však i odlišnosti: za prvé, současní Dr. Čečelínové poskytují svá moudra zdarma. Za druhé, nejedná se o jednu osobu (podnik). Virtuální fakulta není koncentrována na jeden server či webovou stránku: jedná se spíš o plejádu různých internetových zdrojů, na které studenti umisťují svépomocí vypracované okruhy k jednotlivým předmětům, výpisky, zápisky a zpracované okruhy ke zkouškám. Mezi nejznámější budou asi patřit stránky http://www.pravo.wz.cz, www.vakobobri.cz, aj.
Tyto a další stránky jsou výstupem studentské tvořivosti, které jsou zdarma přístupné ostatním. Přístup zdarma překvapí společně s kvalitou zpracovaných otázek. I v šerém dávnověku mého (spíše distančního) studia na PF UK existovala možnost získat od pečlivějších spolustudentů (zpravidla tedy studentek) věci typu zápisky z přednášek; nepamatuji se však, že by existovala podobná síť, která pokrývá zřejmě všechny předměty na fakultě vyučované. Obojí mile překvapí: tedy jednak již zmiňovaná kvalita (často se jedná o skutečná skripta) a dále pak volný přístup.
Mezi anonymními „Matkami Terazami“, které dávají zdarma k dispozici plody dlouhých dnů své práce, exceluje autor, který se stylově po česku podepsal „Jára da C.“. Ten zpracoval kompletní zkouškové otázky ke všem závěrečným státnicovým předmětům (čtveřice „občan, obchod, trest, správa“). Pokud se jedná skutečně o dílo jednoho člověka, tak si zaslouží nejenom přezdívku českého velikána.
Myslím, že nárůst výše popsaného jevu pouze demonstruje další ze selhání právnické fakulty, která v době rozšiřujících se informačních technologií není schopna poskytnout nejenom minimální virtuální studijní servis, ale ani základní studijní materiály v podobě skript. Různé podoby zápisků a zpracovaných okruhů tak nahrazují to, co by měli poskytnout pedagogové v podobě volně přístupných skript, souborů judikatury a souborů k samostudiu. Systém tuto absenci řeší svépomocí mimo fakultu. S mírnou (ale vážně jenom mírnou) nadsázkou lze říct, že skutečným pedagogem již není profesor v oboru x, ale Jára da C., který, co se týče pedagogického působení na studenty, hravě strčí do kapsy kteréhokoliv vyučujícího právnické fakulty.
70 komentářů:
napada ma len tak pre inspiraciu tato sranka http://www.eliteskills.com/free_education/?foo=x kde su zozbierane prednasky poprednych US univerzit v elektronickej podobe...
problem pravo.wz.cz a podobnych, je nekonzistentna kvalita. domnievam sa vsak, ze to je problem vyriesitelny napr. zlepsenim pouzitych technologii zmienovanych webov
Rozumím té nadsázce, ovšem je trochu zavádějící - na studentskách webech jsou k nalezení materiály (často kvalitně) pojednávající toliko to, co u zkoušek chtějí profesoři slyšet. Neprospívají tedy k myšlení práva, nýbrž k získání diplomu. Jako distanční student PF mám dojem, že máme-li v Praze dvě školy, tu formální, kamennou, a potom nějakou školu směřující k právnímu vzdělání, bude tou druhou spíš Jiné právo - jakkoli i tohle je třeba brát s nadsázkou.
naprosto souhlasím s autorem. jen pro ilustraci: k jednosemestrálnímu předmětu Dějiny státu a práva evr.zemí a USA se vyžadují učebnice v hodnotě dosahující téměř 2000 Kč...
Bohužel musím souhlasit. Ze své zkušenosti z jiné fakulty si pamatuju případ přednášejícího, který přednášel už několik let stejně, ale své přednášky odmítal dát k dispozici, zřejmě se obával neúčasti. Výsledek:
1) přednášky kolovaly okopírované stejně, jen v nevalnější kvalitě
2) přednášky byly stejně k ničemu a moc lidí tam nechodilo, protože se nic nového nedozvěděli, diskuze se vesměs nekonala a přečíst si to dovedli taky.
Jaký to pak má smysl?
Ten prispevek se mi libi, zni to vsechno velmi pekne. Ale zajimalo by me, ktere vydavatelstvi by vydalo ucebnici, pokud by vedelo, ze text je zaroven poskytnuty jejich hlavni cilove skupine zadarmo. I kdyby byl k textu nejak autentizovany pristup, tak by se to driv nebo pozdeji dostalo na verejnost. Vzpomenme na kauzu kolegy Dvoracka z Brna a jeho diplomove prace.
Jestli by se ale opravdu nejake takove nakladatelstvi naslo, potom urcite nevidim duvod pro tajeni obsahu pred studenty.
Zajímavé je, že i reakce (některých) vyučujících na PF UK je podobná, jako před více než sedmdesáti lety: namísto, aby se vyučující zamysleli nad kvalitou svých učebnic, tak se snaží potírat využívání alternativních materiálů.
Legračně působí tohle varování Katedry obchodního práva ze dne 9. dubna 2007 (http://www.prf.cuni.cz/detail_dm.php?id_aktualita=6887):
"Zjistili jsme, že hlavním zdrojem pro přípravu k postupové zkoušce u některých studentů je materiál „Obchodní právo – vypracované otázky k postupové zkoušce“ z 6. 2. 2004 uložený na webových stránkách www.pravo.wz.cz.
Obsah tohoto textu je zastaralý; odpovědi jsou neúplné a někdy dokonce i chybné.
Pro přípravu na zkoušku tak jako jediný podklad tento dokument není v žádném případě dostačující.
Základním zdrojem pro přípravu jsou učebnice uvedené v seznamu povinné literatury a předepsané právní předpisy."
V době, kdy katedra upozorňuje na zastaralost informací v alternativních materiálech, je mezi základní literaturou učebnice prof. Pelikánové z roku 1998 (viz třeba tady, literatura ke státní zkoušce: http://www.prf.cuni.cz/documents/folder/1444/Statni%20zaverecna%20zkouska.doc.-otazky2m.doc).
Ale abych byl férový: to sdělení neříká, že se alternativní materiály nesmějí použivat; pouze upozorňuje na jejich nedostatečnost, v čemž má katedra zřejmě pravdu (ale to myslím ví každý rozumný student).
Jiný zkoušející si prý alternativní studentské materiály vytiskl a teď studenty "chytá" na to, co je v nich chybně. Stejně, pokud si dobře pamatuji Paměti Viktora Knappa, kde se o tom psalo, chytal studenty používající pomůcky Dr. Čičelína, prof. Hobza...
Přesto však nesouhlasím s Michalem, že by měly být veškeré materiály dostupné volně on-line na webu. Jde o to, jaké. Pokud se jedná o různé sebrané dokumenty, kde je autorský vklad toho, kdo je shromáždil, minimální, tam souhlasím. (Viz např. všechny možné "Dokumenty ke studiu práva XXX"). Ty by měly být volně dostupné.
Něco jiného je skutečná učebnice. Jenže ty u nás neexistují. U nás se studentům dávají převyprávěné texty zákonů, nafouknuté co nejvíce a ztežující studium nad únosnou míru. Pokud by však někdo napsal skutečnou učebnici, nevím, proč by ji měl dávat studentům zadarmo (a nevím o učebnici např. na Oxfordu, která by takto dostupná byla - pozor, opakuji, neplést s různými "readery", kde vyučující SHROMÁŽDÍ materiály, které požaduje po studentech).
Další možností jest, že učebnice na daný předmět je obsolentní, již několik (7) let tak, že je z ní možno použít pouze předmluvu a věnování. To poté ani jiná možnost nezbývá. Na druhou stranu nejsem velkým příznivcem virtuální fakulty už z toho důvodu, že poté studium vskutku ztrácí smysl. Dále, jak již bylo výše naznačeno, pasivní přístup většiny ostatních studentů vede k množení chyb. Proto, jak avizoval Matěj, je místní web stále větším zdrojem poznání, než ty studentské, bohužel častokrát i než novoklasiciskní zdi pfuk.
Nemůžu než souhlasit s autorem. Po celou dobu studia jsem se vždy na začátku každého semestru účastnila přednášek. Ve valné většině případů jsem však zjistila, že je to ztráta času, který mohu využít zcela jinak (např. prací v praxi, kde jsem konečně pochopila, o čem to právo vlastně je). Přednášející v podstatě jen přeříkávají obsah jimi napsaných knih - navíc s tím, že kolega, který napsal jinou knihu je lidově řečeno "vedle". A velký problém je i s učebnicemi. Některé jsou nesrozumitelně psané, jiné zase podobné učebnici pro základní školy. O zastaralosti a ceně se ani vyjadřovat nemůžu (nechci si kazit den). Co mi však vadí nejvíce je, že učebnice ani přednášející neučí studenta myslet, ale bezmyšlenkovitě se naučit encyklopedické znalosti (které jsou za týden po zkoušce pryč)a pak je stejně bezmyšlenkovitě převyprávět zkoušejícímu. A hlavně se trefit do jeho názoru na věc. Touto cestou bych ráda poděkovala těm pár výjimkám, na které budu vzpomínat jako na opravdové vyučující. Tímto zdravím zejména Doc. Kühna a Prof. Skřejpka, na které od prvního ročníku stále vzpomínám.
Doufám, že se studenti v budoucnu už nebudou učit juristickou metodologii podle scholastických blábolů z učebnic teorie práva ale že budou používat sbírky řešených příkladů reálné argumentace. Tyto příklady by měly být volně dostupné na webových stránkách s tím, že budou v interakci se studenty průběžně upravovány a doplňovány o alternativní řešení.
Pro zpřesnění: při "poskytovaní zdarma studentům v rámci intranetu" jsem psal o skriptech, nikoliv o učebnicích. To jsou kvalitativně odlišné projekty - skriptum zachycuje základní poznatky, heslovitě/stromovitě řazené, systematiku a orientaci v oboru. Učebnice či komentářová literatura by měly být na úplně jiné úrovni.
Underuniverzita existuje též na právnické fakultě ZČU v Plzni. Nepochybuji, že podobné stránky mají studenti v Brně a Olomouci. Stránek zaměřených na přednášky, vypracované otázky, varianty zápočtových testů včetně správných odpovědí, vypracované otázky ke státnicím je pro PF ZČU též požehnaně. To není nic divného. Divné však je, že tyto materiály stačí na 95% všech zkoušek a zápočtů, které na PF ZČU probíhají. Mluvím teď z vlastní zkušenosti. Před zahájení studia práv jsem se těšil na zajímavé přednášky, diskuse nad právními problémy, seminární práce které někdo bude číst... jenže taková realita není. Alespoň ne v Plzni. Realita je taková, že na přednášky nemá smysl chodit. Přednášející pouze čtou své vlastní učebnice. A to všichni. Pokud je nečtou, čtou pozámky které jsou již slovo od slova k nalezení na internetu. Semináře jsou tím samým. Seminárky nikdo nevyžaduje, když už ano, tak je nečte, nedává zpětnou vazbu. Zápočty jsou za účast, nebo za směšný léta kolující test, který je stále stejný.
Proč by tedy měl student do školy chodit, když se nedozví nic co by si nemohl přečíst v klidu svého domova?
Naučit se alespoň část textu na zpaměť dokáže každý a to je co na ZČU stačí a není pro to třeba chodit do školy v jiné dny než o zkouškovém.
Jediné mi ale po roce a půl studia práv vrtá hlavou:
Proč proboha musí takto špatné studium trvat nesmyslných 5 let???
na delsi komentar se chystam, zatim jen telegraficky k Tomasi Sobkovi:
ja osobne doufam, ze v budoucnu se studenti (alespon ti doktorsti) VUBEC s nejakou metodologii setkaji... Az na drobne, byt vyznamne vyjimky (zvlaste pak cely podobor "zaklady trestni odpovednosti") totiz absentuje nejen vyuka metod "pravni prace", ale zejmena take vubec jakakoli metodologie (ve smyslu oduvodneni pouzitych metod, jsou-li vubec jake) vedecke prace.
a jeste telegraficky k ceskym (prazskym) ucebnicim: za nejvetsi problem povazuji to, ze jsou psany tak, ze se vubec obsolentnimi v podstatne mire stat mohou. Po mem soudu by ucebnice (ktera ma i jiste vedecke ambice, a tak se ty nase vsechny tvari) mela jit mnohem vic do hloubky jednotlivych institutu a platnou pravni upravou se zabyvat jenom jaksi "mimochodem", zvlaste v prostredi legislativnich bouri, ze... V tomto smeru za ukazkouvou povazuji prave ucebnici obchodniho prava I. Pelikanove (jeji a par dalsich casti) z minuleho stoleti, ktera mi k priprave na postupku z obchoda (psal se rok 2003/4) bohate stacila - pokud jsem ovsem vyklad korigoval uzetkem. Za typicky priklad jejiho pristupu povazuji kapitolu o firemnim pravu, ktera byla napsana roky predtim, nez se institut "firmy" v nasem platnem pravu objevil. I proto je mi ale zahadou, proc je ta jeji nova ucebnice napsana tak nejak "divne" (priznavam, ze jsem ji moc podrobne necetl, ale krome obsahleho historickeho uvodu si pamatuju jenom pro neekonoma zcela nesrozumitelny vyklad ucetnictvi...).
Ad Martin Marek
1)Přednášky jsou přežitek. Za celé své právnické studium jsem byl jen na dvou přednáškách a to byly první dvě. Nelituji toho.
2)S některými svými studenty/kami komunikuji jen e-mailem. Pro pobavení moje včerejší mailová odpověď jednomu studentovi, který si ke splnění zápočtu zvolil překlad odborného textu:
Váš překlad je děsný!!! Hned první větu "The topic of this paper is mercy, and the role it plays, or should play, in our moral
thinking." jste přeložil "Téma tohoto článku je milost a postavení těchto her nebo mohou být hrou v našem morálním myšlení." To je vtip?
Ad Peter Brezina: Přesně tak.
Stačí se podívat, jak je napsána Filipova učebnice ústavního práva. To je podle mě taky dobře napsaná učebnice. Pokud ji srovnám s ostatními učebnicemi stejného předmětu, tak je ten rozdíl ještě výraznější.
Bohužel u nás často učebnice vypadá jako výrazně zjednodušený komenář k a aktuálnímu znění zákona(oblíbenou praxí je pak pouhé opsání paragrafu s mírným pozměněním slovosledu, případně převzetím části důvodové zprávy jako třešničky na dortu). Lepší než podobné učebnice je ale úzetko, které stojí desetinu ceny.
Za mých mladých let jsme se v Plzni všichni učili z poznámek od Peťi Bezoušky. Kdo je neměl, jakoby neexistoval :-) V době předinternetové jsme je rozšiřovali na disketách. Jo to byly zlatý časy :-)
ad: Tomáš Sobek
1) Kéž by názor o přežitku současných přednášek na PF ZČU mělo více vyučujících. Pak by se snad dala očekávat změna. Dobré právní přednášky jsem zažil, ne sice na PF ZČU, ale proto bych je úplně nezatracoval.
2) Komunikace e-mailem je skvělý pokrok, i když ji nabízí jen výrazná menšina vyučujících PF ZČU. Bohužel z oné menšiny u některých vyučujících to nabídkou fakticky končí, což studentovi obvykle dojde po druhém, třetím odeslání stejného e-mailu bez jakékoli reakce z druhé strany.
Mně ten překlad vtipný přijde :-) Na štěstí (nebo ne?) mám od Vás stejný text, takže alespoň vím, že takhle ne ;-)
Protože patřím k oddaným studentům virtuální „lidové“ univerzity a snažím se její myšlenku rozšířit i na jiná učiliště (viz. např. http://s-ips.info/wiki/index.php/Hlavn%C3%AD_strana), nejednou jsem se nad možností zkvalitnění materiálů poskytovaných studenty zamýšlel. Jednotlivé texty je především nutné rozdělovat na výpisky z tištěných materiálů a na poznámky z přednášek. První skupina se z pochopitelných důvodů vyznačuje mnohem vyšší kvalitou, zatímco ta druhá je z důvodu absence kontroly (např. srovnáním s přednesem pedagoga následující rok) a často i slabé kvality přednesu samotného, mnohem nižší. Samozřejmě ideálním řešením by bylo, kdyby pedagog tato „skripta“ psal sám. Pak by z toho těžily obě strany. Student by jistě uvítal, že jeho učební materiál je pravidelně aktualizován (třebaže jen v elektronické podobě) a navíc bez faktických chyb. Nedělám si klamné iluze, že by se pak zvýšila návštěvnost přednášek, ale snad by to mohl být první z popudů, aby na přednáškách byly probírány (i pro pedagoga) zajímavější věci, nebo lépe – zajímavějším způsobem. Jenže zvýšení zájmu o studium je do značné míry podmíněné také zintenzivněním práce... a u mnohých pedagogů se mi zdá, že příprava z hodiny na hodinu je přes jejich akademickou erudovanost nepřekonatelný problém. V tomto ohledu si mohou klidně podat ruku se studenty – jenže tak před námi vyvstává otázka, kdo by měl koho motivovat k lepším výkonům a menší povrchnosti? S nadsázkou řečeno student je tvor roztěkaný a pokud jeho zájem není podporován, často otupěle opadá. Pedagog je zase znechucený nezájmem studentů o slova již tisíckrát řečená, resp. je říká způsobem, jenž o tom všechny přítomné dokáže bezpochyby přesvědčit... Jak tedy z tohoto magického kruhu ven?
ad libor f.
Jo doba i fakulta v Plzni se řítí nezadržitelně dál. Ve svých patnáctinách už její studenti šíří materiály přes web, e-mail, osobní stránky, ICQ a sdílení dat :-)
Takovým dobrý nástrojem pro zpřístupňování různých studijních materiálů ze strany učitelů jsou třeba "interaktivní osnovy" v rámci ISu na Masarykově univerzitě. Na některých osvícenějších katedrách už je i docela slušně využívají.
Zajímavé je, že učitelé, kteří tak činí, podle mě nemají žádné problémy s účastí na přednáškách nebo s prodejem knih. Třeba taková prof. Rozehnalová dává na IS power pointy ze všech svých přednášek a stejně tam má slušné návštěvy. A její Právo mezinárodního obchodu je jedna z mála učebnic, kterou jsem si v poslední době koupil.
Ad studentka 5...: Situaci na pfuk bych neviděl zas až tolik černě, myslím, že jde vážně o vyučující se kterým se máte čest setkat a pokud se mýlím, je zde alespoň mnoho výjimek, jež potvrzují pravidlo, a na které mám štěstí. Loňský rok jsem zažil jednu přednášku z Teorie práva (bohužel jsem nucen využít toliko neoblíbené anonymity, neb bych mohl být nařčen z lámaní kamene na pomník osobě této stránce blízké), před kterou byly zveřejněny materiály k pročtení a judikatura vztahující se k tématu, efekt v aule i v mé paměti byl úměrný přípravě přednášejícího, jehož semináře uvázly nesmazatelně v mé paměti. Samozřejmě, situace není tolik růžová, autorských čtení za účasti hrstky nejotrlejších studentů je stále nadbytek, ale myslím, že po letošním občanském právu prof. Dvořáka, chápu, že jde opravdu jen o iniciativu pedagoga, který může ve své hodině a půl mnohonásobně překonat kapitoly v učebnici formou přátelské rozpravy se studenty. Pominu-li komičnost situace, kdy si student vybírá, dle životopisu a hodnocení, svého kantora, který by jej mohl něco naučit, nebo naopak nic nenaučit, ale zároveň si od něj netroufl na konci semestru cokoliv žádat, musím říci, že seminární výuka je z mého pohledu, při výběru určitých doporučených jmen, nadmíru uspokojivá.
Ad Vašek: Obecně chápu proces vzdělávání, jako dialog mezi učitelem a žákem, problém je, že se častokrát ani jednomu mluvit nechce, kantor svou látku dobře zná a tak nevidí důvod, proč by měl dělat něco navíc, student ji nezná, ale ví, že se ji z těchto zdrojů stejně nedozví. Myslím, že cesta z bludného kruhu je práce obou (pokud je něco takového možné), tedy čím více zaměstná pedagog své studenty před výkladem ( a tím i sám sebe), tím méně budou zaměstnáni něčím jiným při něm či mimo něj. Možná, že absence materiálů v kombinaci se stylem přednášek je méně motivující, než opak, kdy by student mohl být přilákán nastíněnou problematikou.
Skvela tema, planoval som nieco podobne napisat, nieco ako "Tienove univerzity". A podla mna vobec nie je prehnane tvrdit, ze dotycni samovrahovia co vypracuvaju otazky si zasluzia ten titul rovnako, ako mnoho zasluzilych drzitelov titulu/ov.
Súhlasím s autorom, že vyučujúci by mal poskytovať (elektornicky) či už legislativu, súdne rozhodnutia, prípady a aspon odkazy na skriptá, alebo súvisiace voľne prístupné články.
Strávil som rok na Tilburg University, kde každý študent mal prístup na stránky predmetov, kde pred každým seminárom konkrétny profesor zverejnil program seminara, powerpoint prezentáciu, vsetku povinnu literaturu (bud odkazy na SSRN, alebo naskenovane casti skript), odporucanu literaturu, prakticke pripady atd..
Okrem toho, ze to ulahcilo pripravu na seminar, zlepsilo to aj jeho kvalitu, kedze vacsina studentov prisla na seminar uz so zakladnymi znalostami temy.
Musim povedat, ze na PF UK (Bratislava) som sa s nicim ani len trochu podobnym nestretol. Dokonca casto sa sirili spravy, ze ak sa ku konkretnemu profesorovi student nepripravuje z jeho ucebnice, nedostane skusku. (neuznaval argumenty kolegov...) :)
ad Veladnl
"... ak sa ku konkretnemu profesorovi student nepripravuje z jeho ucebnice, nedostane skusku."
V Česku vznikají učebnice teorie práva tak, že se opisují ty starší, takže něco takového nehrozí. Lenost vítězí nad ješitností.
V Olomouci virtual uni splyva s kamennou uni (resp.betonovou), bo vela pedagogov, najma z mladsej generacie vyuziva jeden spolocny mejl na serveru seznam.cz, kde spolu so studakmi zverejnuju materialy ku studiu, plus vysledky zo zapoctov. Jeden sukromny virtualny svet stud. materialov ma aj Dr. Cerny z obchodneho prava. www.michalcerny.eu.
Tak toto je už na PF UK naprosto klasické téma... Ovšem musím říci, že osobně jsem se setkala s nemalým počtem přednášek, na které má smysl chodit a které zdaleka nejsou jen autorským čtením. A rozhodně je člověku ku prospěchu, pokud navštěvuje semináře - ovšem musí vědět čí:-).
Myslím, že je tu trochu problém v tom, že paradoxně zrovna v prváku je většina přednášek naprosto nepoužitelných (semináře ovšem podle mě cenu mají)- navíc jste v učebně, kam se celý ročník rozhodně nemůže nacpat - tedy znechuceni davem a pak i tím, co slyšíte. No a to většinu lidí tak odradí, že se příště neobtěžují - hlavně když zjistí, že většinou stačí přečíst matroš z wztka. No a k tomu se připočte i dosti značná cena učebnic, které zdaleka nejsou tak hodnotné, aby se do nich člověku chtělo investovat těžce vydělané peníze.
Další problém je v tom, že bohužel značná část zkoušejících chce slyšet jen to (a přesně tak), co je napsáno v jimi předepsané učebnici a alternativy se neberou. To je potom fakt těžké, nepoužít wztko:-).
Já osobně wztko taky používám, ovšem jenom z něj bych nebyla schopna se učit a dost mě překvapuje, že někdo to dokáže. Prostě si musím výpisky udělat podle svého a z více zdrojů, jinak tomu nerozumím. A navíc jsou v těch materiálech chyby....a některé materiály vytvořené z učebnice jsou natolik nesrozumitelné (protože samotná ta kniha je těžkopádně napsaná), že z toho nic nepoberete.
Jak na člověka pak zapůsobí osvěžujícím dojmem, když si koupí nějakou knihu k určitému tématu, která je srozumitelná a ještě donutí k přemýšlení, protože najednou vidíte problém tam, kde byste jej ani nečekali!!! A najednou je to i zajímavé!!!
Mohu ještě přidat zkušenost ze zahraničí - byla jsem na stáži ve Francii (na zcela jiném oboru ovšem), klasické přednášky jsme vlastně neměli, u všeho šlo o diskuzi a taky si tím vyučující ověřoval, že chápeme, o co jde. Když už se přednášelo, tak věci, na které není literatura, resp. které jsou složitější a je dobré vidět je i z jiného úhlu pohledu. Byla to skvělá zkušenost a je škoda, že u nás to prostě pořád nefunguje. I když jiné obory (většinou ty, které se nestudují masově) fungují i u nás jinak než jen jako fabrika na vydávání diplomů...
Ovšem taky je to o personální politice školy - k některým vedoucím semináře (a na některé předměty) se lidé tak hrnou, že se do učebny nevejdete, pokud tam nejste dobře půlhodiny předem, a jinde to zeje prázdnotou...no a dělá se s tím něco? Pak jsou tu určití vyučující, kteří jistě mají své odborné kvality, ale postrádají jakékoli pedagogické schopnosti - prostě jejich předávání informací je neskutečné...no a dělá se s tím něco?
A tak nakonec člověk chodí do školy jen na určité tváře a jinak se neobtěžuje, protože pro něj má větší význam jít raději do knihovny nebo čerpat na netu...
Navíc se musí vzít v úvahu, že dost velké procento lidí chodí do práce a často i na plný úvazek...
Odhad 20% je zřejmě přehnaný. Na internetové diskusi PF UK jsem udělala malou anketu, ze které v tuto chvíli vyplývá, že 47% studentů čte na zkoušku učebnice celé a 39% je používá alespoň částečně.
Důvod, proč studenti rádi využívají pramenů z "virtuální" fakulty tkví dle mého názoru v tom, že studenti se snaží často za každou cenu věnovat přípravě na zkoušku co nejméně času. Je pak poměrně racionální, že si stáhnou výcuc z učebnice na 100 stránek, ve kterém je to podstatné z učebnice.
Pravdou ale také je, že učebnice jsou často velmi tlusté a i pro studenta, pro kterého je studium prioritou, není zrovna jednoduché je přečíst. Zvlášť když se student stane obětí pedagogického boje a má předepsané učebnice jak od autora A, tak od autora B, který ne se vším souhlasí s autorem A. Mluvím konkrétně o trestním právu, kde byl takový boj na PF UK vyřešen tak, že máme v povinné literatuře na jednu zkoušku učebnice za 3693 Kč, počet stránek dohromady činí 3492.
Otázka je, zda materiály z "virtuální" fakulty umožní studentům získat potřebný přehled a schopnost vidět souvislosti. Jsem toho názoru, že nikoliv. Získají tak nutný základ pro zkoušku. Získají tak ale základ pro život? Ne, neobhajuji tloušťku (natož nehoráznou cenu) většiny učebnic. Svět není černobílý, chtělo by to nějaký rozumný kompromis.
Tak jsem se o tom v pátek bavil s mými studentskými přáteli, a musím trochu korigovat Michalův (a nutno říci i můj) naivní předpoklad, že tady všichni vypracovávají otázky zdarma. O některých to samozřejmě platí, řada těch prací je ale obchodována, a na web se dostane často v rámci škodolibosti, aby "obchodník" neměl ze své činnosti přehnaný prospěch. Jinými slovy, řada (zdaleka ne všechny) z těch internetových věcí jsou asi výplody porušení copyrightu. Tím se ale dostávám do klasického problému ochrany autorských práv a internetu, a odbíhám od tématu (za což se omlouvám).
Pokud existenci virtuální pražské fakulty (resp. jakékoli jiné) vidíme v prostředí zmíněných webů, P2P sítí, komunikačních programů a internetovách diskusí, má oproti té kamenné ještě jednu výhodu. Je velice communication friendly. Odpověď na jakoukoli otázku dostanete na virtuální fakultě online nebo do několika hodin, kdežto v kamenné někdy vůbec. Na PF UK svého času byly tak nejoblíbenější konzultační hodiny z ústavního práva u "prof." Všeználka a část funkcí studijního oddělení nyní plní Hanka Vítová, a to vše zcela nad rámec bežné studenstké konverzace...
Jen na okraj diskuse. Jako vše ostatní, má i virtuální univerzita i své negativní vedlejší účinky. Minulý týden jsem opravoval seminární práce (jde o jednu soukromou ekonomickou školu) přičemž jsem zjistil 90% opsání jednoho zdroje, který zřejmě na síť pověsili s jistě dobrým úmyslem studenti PF. Ale to už je asi riziko každého vývoje.
Petr Zima
Kdyby bylo jediným negativem materiálů na internetu jejich opisování, nebylo by to podle mě tak hrozné - mám pocit, že okopírované poznámky (přednášky, výpisky) se šířily vždycky a na netu jsou přístupné stejně studentům i vyučujícím, což by snad mohlo vést i k tomu, že jsou podvody snadněji odhalitelné. Větším problémem je vážně značně kolísavá úroveň těchto materiálů - já osobně jim zrovna moc nevěřím, ale znám dost studentů, pro které jsou vypracované otázky jediným zdrojem informací a podle toho také vypadá úroveň znalostí.
Někdo tady na diskuzi zmiňoval přednášky=autorská čtení, mám stejný názor - bohužel mám ze svých spolužáků pocit, že jim jde mnohem víc o co možná nejsnadnější proplutí těmi pěti ročníky ( a bohužel i s co možná nejméně "zbytečně zatěžujícími" informacemi = všemi, které by nebyly využitelné u zkoušky) a proto to nakonec dopadá tak, že na jedny z nejzajímavějších přednášek (právní dějiny - prof. Vlček), které místo elementárních informací přinášely POROZUMĚNÍ tématu, chodilo okolo 15 lidí (z 600!)a pro "autorská čtení" nestačila kapacita přednáškových místností...
A naprosto souhlásím s tím, že je smutné, ŽE TOHLE V 90% STAČÍ! To je ale myslím problém českého školství obecně, úroveň požadavků je nízká, což jen podporuje vrozenou lidskou pohodlnost a lenost... Chodila jsem na 8-leté gymnázium, kde se průměrně inteligentní člověk nemusel učit nikdy a ti mírně"pod" jen hodně zřídka. (Maturitu složila více než polovina lidí s průměrem 1, na vysokou se dostali všichni.) Nějak se nemůžu ubránit pocitu, že takhle by to být nemělo...
Náš vzdělávací systém je založený na velkoprodukci pologramotných absolventů s papírem, kteří sice nečtou a neumí formulovat smysluplnou větu, ale za to se umí rychle naučit nějaký seznam hesel.
Ad T. Sobek
Myslím si (stejně jako prof. Cepl), že by proto mělo být v Čechách více menších právnických fakult. Ať si pak každý vybere, zda chce profesionála (kterého bude muset odpovídajícím způsobem zaplatit), nebo zda mu stačí méně kvalifikovaný právník. Protože je vše na čtyřech fakultách, které se musejí vypořádat s nadpočtem uchazečů, tak ta úroveň být ani vyšší nemůže. Tím se ale zase dostáváme k problematice koncepce českého právnického vzdělávání.
Jan Jůn
Zase si vybavuju Michalův článek, kde tento stav kritizoval a nabízel řešení, a zase jen souhlasím. Kdyby se vyházely předměty, které se studují jako "vata" (etika, sociologie atd.), kdyby se ty nezbytné související učily opravdu se vztahem k právu a ne odděleně a tedy zbytečně, kdyby doba studia byla kratší, aby tak reflektovala nutnost několikaleté praxe jako koncipienta atd. či možnost magisterského studia na jiné univerzitě, kdyby se učila opravdu teorie a ne text zákona, pak by se to hnulo dál...
s autorem v něčem souhlasím, ale pár poznámek:
- pokud vydavatelé dávají autorům (v tomto případě učitelům) cca 8-10 procent z ceny knihy, tak bych nevyčítal drahá skripta těmto kantorům-autorům, ale spíše pánům Beckům...
- pokud učitelé (co tak vím) berou zlomky platů např. soudců či st.zástupců, tak se jim vůbec lidsky nedivím, že si chtějí přivydelat psaním drahých knih (avšak pokud to propojíme s minulou poznámkou, tak jim to stejně do techto (rovnez z verej. zdrojů realizov. platů) nedorovná...
- většina knih právnických je na prd, at je píše akademik či soudce...:)
praktický právník
Ad první poznámka "praktického právníka"
Potom ať autoři nechodí k Beckovi, ale nechají to vydat klidně v Levných knihách. Obsah knih se tím nezmění. Čtenářům je snad jedno, které nakladatelství to vydalo a díky nižší ceně by pravděpodobně stoupl prodej (dost možná i u laiků).
Co jiného se dalo čekat než proměna alternativního a virtuálního zdroje studentských poznatků v hlavní pramen jejich poznání? Právnická fakulta v Praze je přeci školou, kde se především zkouší, i proto citace prof. Cepla ve věci akutní absence další právnické fakulty v Praze byla k tématu určitě velice trefná. Minimálně přístup studentů ke studiu a fakult ke studentům by se v mnohém změnil.
K tématu bych ale rád doplnil. Podívame-li se dnes kolem, kteréhokoli vědeckého oboru, který je předmětem vysokoškolského studia, u každého z nich nalezneme jeho virtuální obraz v podobě webowých stránek, P2P sítí atd. O tom, že se na každého studenta valí hromada balastu, který zakrývá a rozmnělňuje hledanou podstatu věci snad málokdo pochybuje. Nic není důležitější, než v tomto informačním šumu neustále zvažovat, zda předmět naší pozornosti, ať už je to skriptum, učebnice, výcuc, článek v periodiku, komentář, soudní rozhodnutí, Člověk a demokracie na Čro 6 a v neposlední řadě ani blog jinepravo a další je tím nejvhodnějším zdrojem informací v dané věci. Jednotu v mnohosti hledá alespoň v Evropě:)stále více lidí. Není třeba se tedy bát toho, že existence fakulty je nějak zásadně ohrožena jejím virtuálním stínem. Kromě Aluminia:) je kvalitní zdroj informací v 21. století alternativou ropného vrtu ve století 20. Pokud studenti budou platit za ´autorská práva´ třeba tím, že sami upraví stávající nebo vypracují nové materiály ke studiu, nemusíme si s jejich kvalitou do budoucna nijak lámat hlavu. Virtuální obraz tak považuji za velice užitečný z hlediska dostupnosti, jak cenové, tak co do náročnosti. Jak už jsem ale řekl, pokud se zařadí do plejády dalších kvalitních pramenů právního poznání, jedině dobře.
Ani přednášející se nemusí bát o své přilepšení, pokud jejich učebnice budou pevným a stabilním (nikoli statickým) bodem v prostředí legislativních smrští. V tomto případě totiž jejich autorské čtení bude pro studenty, alespoň s odstupem času více než jen promarněným časem. Naučit se žít ve světě mnohosti není jednoduché, ale za to kvalitní a to samé platí o volbě a neustálém přeměřování zmíněných zdrojů. Stejně jako právo nemá jediný pramen, tak ani způsob jeho poznání nemůže vycházet z jediného zdroje. V tomto směru, nelze profesoru Ceplovi upřít, že myšlenka vytvoření přirozeného hodnotového ratingu fakult a s tím i souvisejících studijních materiálů, zázemí, praktických dosahů a taktéž kvality pořednášejících je to, na čem musíme my všichni zapracovat.
Pochválen buď každý, kdo svůj díl již přidal.
ale nechají to vydat klidně v Levných knihách - a ti dávají autorům větší procento? to si nejsem jist :-)
porád je lepší dostat 8 proc. z 900 Kč (u Becka) nez 8 pr. z 150 kc u Levných knih.
Taky to lépe vypadá lépe na docenturu či profesuru vydávat u tzv. prestižních nakladatelů typu Beck, Linde a Aspi :-))
Oswald
ad Hanka
ja se dle sveho soukromeho pruzkumu bohuzel domnivam, ze 20% je prehnane vysokych. Cim pozdejsi rocnik, tim mene lidi cte ucebnice a chodi na prvni pokus "to zkusit" z materialu. Ani se tomu nedivim. Vetsina knih totiz zadne hlubsi souvislosti nez materialy nebo tvuj prepis prednasek neposkytne. Jiste, existuji i vyborne ucebnice (Pelikanova: Obchodni pravo), ale vetsina je plna "omacky" nebo jenom prepsanim predpisu (Obchodni zavazkove vztahy). Vysledek srovnani se zahranicnimi ucebnicemi zpohledu uzivatele si dovolim oznacit za tristni, pricemz nemluvim o tloustce ani cene. Napriklad Evropske pravo (Beck) ma podobny pocet stran jako De Burca a je mirne levnejsi, nicmene druha jmenovana obsahuje nasobne vice informaci. To se vydanim v LK asi nezmeni.
ad Zdenek Kucera
zajimava otazka je co vse lze za virtualni fakultu povazovat. Servery se dost casto meni (v soucasnosti zazivame boom) a stalici je jedine diskuse (P2P nebo IM si nedovedu dost dobre predstavit). Pokud se podivame na napr. vseborec.cz, realna virtualni fakulta u nas v podstate neexistuje. K situaci kdy studenti navstevuji jen dany server a zkousky tak mame nastesti jeste daleko.
Souhlasim, ze komunikace a virtualni existence nasi alma mater je zanedbana (cest vyjimkam). Na druhou stranu informace z Diskuse nejsou nijak spolehlive a zpusobily i nemalo zmatku a problemu.
Naprosto nejhorší knížky vydává Olomouc
ad Dan
Aspoň v něčem má Olomouc primát.
Olomouc přenechá tento primát brněnské fakultě a její učebnici státovědy.
Oproti Praze, Olomouc nepotřebuje internetovou fakultu, protože si vydává vlastní skripta a učebnice a zajišťuje jejich přístupnost v knihovnách...
ad Olomouc ad Brno:
A nebo patří primát Praze za Teorii práva od samotného děkana Gerlocha? Jejíž již 4 vydání (stejně jako ta předchozí) neobsahuje jedinou citaci ani seznam použité literatury. Autor ji tedy celou kompletně vymyslel. Osobně se domnívám, že oproti tomu je "Budilova aféra" hadr.
Proč by si tedy měli studenti kupovat učebnice a neměli sdílet poznámky nebo učebnice na internetu, když děkan právnické fakulty UK vydává knihy bez citací a uvedení zdrojů?
A ještě si na závěr neodpustím řečnickou otázku:
Měli by tedy vůbec být postihováni studenti FPR UK (nebo též jiných fakult, kde je TP od Gerlocha za povinnou četbu) za plagiátorství?
ad Martin Marek
učebnice prof. Gerlocha mi v prvním ročníku přišla jako velmi dobře napsaná. Měl jsem pocit, že bere v úvahu komu je primárně adresována-začínajícím studentům práv, často čerstvě po střední škole s přeci jen jiným rozhledem a schopností číst právnické texty než jakou má absolvent s několika lety praxe.
Její přehlednosti, výstižnému vyjádření a struktorovanosti textu(členění na kapitoly, odrážky, odstavce, číslování etc.) se dle mé zkušenosti málokterá další kniha vyrovnala(napadá mě Ústavní právo prof. Klímy z Plzně).
Z mého subjektivního pohledu splnila svůj pedagogický účel a citace mi nijak nechyběly :).
ad M. Marek
Nemohu teď ověřit, zda prof. Gerloch opravdu neuvádí ani seznam literatury, ale budu Vám věřit. Zvažte však, že učebnice prof. Gerlocha je psaná stylem skript, která mají poskytnout přehledný úvod do problematiky. Je to něco úplně jiného než například učebnice prof. Knappa.
Asi by se i tak slušelo uvádět odkud autor čerpá, ale:
1) Většinou jde o základní a notorické údaje, definice a členění. Nevím, komu konkrétnímu lze připisovat jejich autorství.
2) Domnívám se, že spousta dalších pasáží jsou autorovy úvahy na dané téma, které tedy tím pádem opravdu vymyslel.
ad J. Klesla
Nepochopil jsem poznámku o učebnici prof. Pelikánové. Nevím, zda myslíte tutéž starší učebnici jako P. Brezina o několik příspěvků před Vámi, nebo tu současnou.
Pokud myslíte tu starou, tak máte možná pravdu, já jsem ji neviděl.
Pokud ale myslíte tu novou, tak ta podle mě není příliš kvalitní jako učebnice. Uvedu proč. Předesílám, že si prof. Pelikánové vážím jako odbornice a autorky podle mě vynikajícího komentáře (mimo jiné). Její učebnice ale nepodává příliš ucelený výklad problematiky. Některá zásadní témata jsou opomenuta, ostatní jdou do různých hloubek, takže to celé působí jako nějaké "kapitoly z obchodního práva". Jistě vysoce zajímavé a kvalitní čtení, ale ne to pravé ořechové pro člověka, který vidí obchodní právo poprvé v životě a chce do něj proniknout, ale autorka ho místo toho okamžitě navede na poměrně detailní teoretické problémy a úvahy de lege ferenda.
Nakonec student zjišťuje, že k přípravě na zkoušku mu učebnice příliš nepomáhá, že o smyslu některých zásadních a relativně neměnných ustanovení a o jejich vzájemném vztahu učebnice zarytě mlčí. V mém případě jde číst komentář a doufá, že se k učebnici prof. Pelikánové jednou šťastně vrátí.
Tím pádem ale učebnice nesplnila svou úlohu učebnice.
Mne prijde, ze se to cele toci kolem techto otazek:
Ma byt ucebnice uvahova nebo popisna
Ma byt jedinym pramenem pro pripravu na zkousku nebo to ma byt jeden z mnoha
Ma ucebnce nahradit i text zakona nebo pri studiu je treba nahlizet do obou
Ma byt ucebnice psana stylem nutno precist od A do Z nebo kapitoly jsou relativne nezavisle a je mozne nahlednout jenom tehdy, kdyz tapu (jako prirucka)
Ma obsahovat relativne stabilni informace (tzn. abstrahovat obecne a trvale) nebo ma byt na jedno pouziti (prezvykat zakon)
Ma byt ucebnice jednonazorova (pouze stanoviska autora) nebo ma prezentovat ruzne nazory a pristupy k problemu a odkazovat na ne / nebo se k nim ma i vyjadrovat??? Popr. v jakem pomeru to v ucebnici ma byt.
Ad anonymni: Pri zmineni prof. Vlcka se mi vybavila jedina veta, kterou jsem si kdy z jakekoli prednasky na pravech zapamatoval, a to (mozna to nebude presne, ale v tomhle smyslu): Musim se ptat, co vam mam tady vlastne mame rict. Nez dokoncite fakultu, zakony se zmeni a budou se pak i dal menit. A to je myslim cely problem prav. Co posluchaci na prednasce, ctenari v ucebnici rict, aby to pro nej melo hodnotu, ktera nezmizi po slozeni zkousky, popr. s dalsi novelou, ale bude trvala.
A dale, v jakkekoli ucebnici uplne postradam navod k uchopeni a studiu prava. Zatimco kazda ucebnci ma stabilne kapitoly jako subjekty, prameny, interpretace, blablablba, ale jak pristupovat k rozebirane materii zadny navod nepredklada.
Ad anonymní
Mám informaci od jednoho nejmenovaného spoluautora jedné nejmenované učebnice vydané od C.H.Beck, dostal za to prý 2500 Kč a to je vše. Nejsem si tedy zrovna jistá, zda se to počítá na procenta.
Není větší prestiž, když autorovou knížkou bude argumentovat a citovat ji více lidí (protože si ji za méně peněz více lidí koupí), než prestižní nakladatelství?
Ad Jan Klesla
Oba se evidentně setkáváme s různými lidmi. Ty se pohybuješ více v praxi, tedy mezi pracujícími studenty, ti asi učebnice moc nečtou, dohání to praxí (pokud se dostanou k jiné praxi, než té u kopírky). Já se pohybuji mezi těmi, co navštěvují fakultu poctivěji (zase tak málo jich není, alespoň co se týče seminářů), velká většina z nich se učí z učebnic. V Tvém okolí je to 20%, v mém je to 80%, dohromady nám to dává ten průměr z diskuse.
Stále si myslím, že ideální stav by byl, kdyby učebnice nebyly ke zkoušce vůbec potřeba a stačily by jen přednášky a semináře. A učebnice by byly pro zájemce, pro prohloubení vědomostí, případně pro ty, kteří nejsou přítomni na výuce. Realita je, jaká je, chce se od nás víc, budiž. Učebnice, které jsou téměř jen opsáním zákona znám, ty jsou opravdu zbytečné (resp. je pak na výběr, zda přečíst učebnici, nebo zákon). Takové ale nejsou zdaleka všechny. Myslím, že úvahy de lede ferenda, střípky z historie a judikatury, studentům jen prospějí a v materiálech na netu nejsou. Další otázka je, jestli tyto informace "nad rámec" mají být zkoušeny.
Ad zmiňovaný prof. Cepl
Pan profesor si asi neuvědomuje, že peníze jsou dnes až na prvním místě, v tom tkví hlavní kámen úrazu.
Nehledě na to, že pokud by měla podle něj výuka vypadat tak, jak jsem měla sama možnost ve 2. ročníku poznat (jeho přednášky), tak nemá smysl se vůbec do snahy o zakládání nových fakult pokoušet. Právě jeho styl výuky mi nedal naprosto nic. Pan profesor by zřejmě řekl, že problém je to můj.
Gerlochova Teorie práva je dobrá leda tak našrotit se na zkoušku, nelze z toho vyvodit, o čem to právo opravdu je, žádné souvislosti, jen a jen výcuc z Knappa, jsou to opravdu skripta a jsou především určena těm, kdo chápou teorii práva aspoň v rámci, zatímco Knapp, země buď mu lehká, aspoň vysvětlí, kde k tomu přišel a jak, dává studentovi perfektní základ pro obhajobu myšlenek - proč tomu tak je. Neříkám samozřejmě, že prof. Knapp je bůh v teorii práva, ale dal mi v prvním ročníku daleko více než již zmíněný profesor výše.
(Teď by mohl někdo namítnout o jeho neznalosti logiky a zastaralé informatice právní:)
Dále docela oceňuji seminární praktikum pro teorii, nabylé znalosti ihned k ozkoušení;)
2 Hanka: dostal za to prý 2500 Kč , tak to kecá nebo do ní napsal jen 3 stránky :)
ach ta falešná česká skromnost :)
Viktor Knapp u nás zakotvil mylnou představu, že existuje jakýsi obor teorie práva, který je tak široký, že zahrnuje jak filosofické otázky jako je třeba spor exklusivní vs. inklusivní positivismus, tak i zcela konkrétní praktické problémy jako je třeba význam interních instrukcí.
To vede k absurdním situacím. S kolegou jsme nedávno dělali revizi státnicových otázek z teorie práva. Oba jsme tvrdili, že polovina otázek tam nepatří, protože to není teorie práva, ale každý jsme měli na mysli opačnou polovinu.
Rozhodně bychom měli oddělit tyto tři předměty:
1.Systematický úvod do studia práva
2.Juristická metodologie
3.Filosofie práva
Gerlochova Teorie práva je dobrá leda tak do šrotu :)
jinak lepčí jeden olomouckej absolvent než 3 pražští :)
Jen na okraj, poměrně zajímavou verzí virtuální PFUK mi přijdou čerstvé stránky www.wikiskripta.cz - technologie wiki přímo vybízí k neustálému zkvalitňování materiálů, narozdíl od nekonečného stahování stále stejně chybných výtahů z wz a podobných (nemyslím to hanlivě vůči jejim autorům). Jsem zvědavá, jestli se projekt wikiskript bude rozvíjet.
Gerlochova učebnice teorie práva je vhodná pro střední školy. Aspoň víme jaké má pan děkan představy o VŠ studiu.
Základní mýlka. Ač je Gerlochova (spíše však Boguszakova) kniha presentována jako učebnice a je v tvrdých deskách, ve skutečnosti jsou to scripta, a to velice dobrá. Srovnat si to můžete třeba z Krčmářovými skripty z první republiky, byť ty jsou o občanském právu.
Učebnicí je Knappova Teorie práva a lepší asi napíše až Tomáš Sobek.
ad Kapitoly z obchodního práva. Ano, neměla by to být učebnice základního kursu, nýbrž specialisačního, např. o podniku.
Pokud mám dobré informace, tak v Brně píšou novou učebnici. Třeba bude lepší než Knappova.
Nechapu co je spatneho na teorii prava od prof. Gerlocha. Ta kniha nema ambici byt "bibli" ani se nikde netvrdi, ze prinasi zasadni a revolucni myslenky. Na druhou stranu, pravidlo, ze: "Vsichni si prectou Boguzsaka, ale pochopi to z Gerlocha" plati v absolutni vetsine pripadu - mluvime tady o studentech prvniho resp. druheho rocniku PF.
mohl by mi nekde z vyse diskutujicich objasnit, jaky je rozdil mezi ucebnici (kterou zjevne kladou na nejaky piedestal) a skripty?
jinak Gerlochovu Teorii prava povazuji za docela kvalitni ucebnici/skripta predmetu Uvod do studia prava, ktery se v Cechach z jistych duvodu oznacuje jako Teorie prava (ze tam spousta veci chybi je druha vec, nicmene ji povazuji za kvalitni uvod do studia prava v CR - psat jinou ucebnici ma smysl az pote, co se pripadne zmeni styl a obsah vlastniho studia...). a u Tomase Sobka bych se proto spise primlouval za to, aby napsal nejakou poradnou knizku - tim ceske pravni teorii pomuze mnohem vic, nez nejakou "ucebnici"...
no a obecne ma ceska ucebnice teorie prava (ted v tom normalnim smyslu, tedy toho, co se u nas vlastne neuci a uz vubec ne pod timto nazvem) asi takovy smysl jako puvodni ceska ucebnice evropskeho prava. ma se vzit neco poradnyho z venku, prelozit a doplnit (mym momentalnim favoritem je tohle, jelikoz je to uzasne ctive a dostatecne precizni; obecne by se samozrejme mel prelozit standard, tedy Harrisovy Filosofie prava, ale to je docela dlouhe, zato mnohem podrobnejsi; obe knizky jsou nebo brzy budou v Praze v knihovne).
a jeste jeden kandidat, z pera mladsi generace: Brian Bix. taky by uz mel byt v Praze v knihovne.
Ad Petr Urban
Pokud těmi "kapitolami z obchodního práva" reagujete na můj příspěvek, tak souhlasím. A samozřejmě i ohledně knihy prof. Gerlocha.
Ad Peter Brezina
Podle mého názoru skripta přínášejí stručný a jasně strukturovaný (často v bodech) přehled o látce, jakési výpisky. Definice základních pojmů a členění, žádné rozsáhlé úvahy, kritické poznámky a detailní rozbory. Zkrátka něco co má usnadnit tu nejzákladnější orientaci a poskytnout kostru, na kterou se nabalují další vědomosti.
Neříkám, že je má představa správná. Pouze jsem na jejím základě "bránil" knihu prof. Gerlocha, kterou považuji za kvalitní skripta.
ta otazka taky smerovala na jine osoby :)
abych to upresnil: pokud ma byt typickym prikladem "pravnicke ucebnice" Knappova Teorie prava, tak si asi nerozumime, jelikoz tu ja povazuji za vedeckou monografii s pedagogickym dopadem (a zjevne i zamerem ;) ja si take myslim, ze je ze vsech ceskych knih nadepsanych Teorie prava nejlepsi (a ze me taky nejvic "naucila"), ale to je dano hlavne tim, ze jsem "ucebnice" zanechal jiz kdesi na stredni a na VS jsem se, pokud to ovsem slo, snazil pracovat s texty, ktere staly za precteni a nemely autoritativni povahu "ucebnice"...
Jak správně naznačil Peter Brezina, neměli bychom plést teorii práva (přesněji teorie práva) s úvodem do studia českého práva, který se v Česku klamavě (a legračně) označuje jako "teorie práva".
Myslím, že má smysl udělat český "handbook" současných teorií práva a dokonce se o tomto projektu uvažuje.
Jak uvedl Tomáš Sobek, "theorii práva" je třeba rozčlenit na:
1. Právní propedeutika
2. Juristická methodologie
3. Právní filosofie
Právní filosofií by mělo studium práv končit, nikoliv začínat, jako to bylo za doc. Veverky.
Právní propedeutika jakžtakž funguje. Ale myslím, že juristická methodologie si zaslouží českou učebnici a výuku někdy uprostřed studia.
Mezi učebnicí a synthesou vlastně není rozdíl. A scripta jsou jsou vlastně výpisky / výtah z učebnice.
Nic proti jinojazyčným učebnicím, ale jejich problém je, že z pochopitelných důvodů nereagují na český theorický i praktický kontext.
Předpokládám, že juristickou methodologií míníte legal reasoning.
Právnické studium v Česku je téměř výlučně faktografické (know that).
Juristická metodologie je prakticky zaměřená (know how). Jak interpretovat ústavu a jak prostý zákon? Kdy argumentovat per analogiam a kdy naopak e contrario? A podobně. V současné době se v teorii práva intenzivně diskutují meta-metodologické otázky, tedy Jak dělat teorii práva?
ad cesky theoreticky kontext: vzhledem k jeho siri by to myslim nebylo tezke dohnat, to jsem ostatne minil tim "rozsirenim" :)
ad handbook:
napad je to jiste dobry, jiz proto, aby tem modernim teoriim v CR rozumel alespon nekdo :)
presto si ale myslim, ze v prvni fazi by bylo rozumnejsi (a rychlejsi) neco prelozit (osobne lehce vaham mezi Riddallem a Bixem) a opatrit doplnujici studii.
a aby to nevypadalo, ze tim jenom odrazuju: k tomu prekladu se hlasim ja, takze jestli to do roka nebude, dstete siru :)
Pozdě ale přece.
Chtěl bych říci, že problém podle mě není v učebnicích (i když jsou to často jen přepsané zákony), ale v přístupu k výuce. Dle mé představy by přednášející neměl opakovat učebnici. Studenti by si měli na přednášku danou kapitolu přečíst a s přednášejícím už pak probírat jen příklady, zajímavosti a nejasnosti. A podle toho by měl i přednášející pak zkoušet, aby poznal, kdo na ty přednášky chodil a má o to skutečně zájem. Neříkám, že by měl vyhodit toho, kdo nechodil, ale promítnout to do ohodnocení.
Dle tohoto modelu by se možná četly učebnice i víc. Ale moc bych to nepřeceňoval, studenti si nekupují učebnice, protože jsou drahé a často zbytečně zdlouhavé. Pokud při studiu někdo pracuje, logicky nemá čas strávit s učebnicí dva týdny a sáhne po výpiscích. Problém je tedy možná i v tom, že se studenti musí namemorovat zbytečně moc látky, na což často není čas. A stejně to za dva týdny zapomenou. Dával bych přednost menšímu množství probírané látky s tím, že by se šlo více do hloubky. Udrží se to pak v hlavě déle.
Osobně si učebnice zpravidla kupuji a výpisky z internetu používám jen na opakování.
Dávat učebnice zadarmo na internet je myslím u nás nereálné. Kdo by je pak psal?!
Jestli jsem opakoval, co už tady někdo řekl, tak se omlouvám. Nemám čas číst všechny příspěvky, protože musím číst tlusté učebnice:).
Argonantus:
Mám dojem, že původně zajímavá debata sklouzává k pitvání jednotlivých učebnic.
Nicméně díky tomu komentátorovi, který pravil, že "teprve v praxi pochopíte, o čem to právo je".
Studenti práv mohou díky různým www vystudovat práva a splnit zkoušky snadno a rychle, a pokud je právo skutečně zajímá a baví je to, pak mohou věnovat volný čas například té praxi. Jít na soud, radit, psát smlouvy.
narozdíl od většiny pedagogů jsem totiž zastánce zcela opačného přístupu; od praktických pokusů k teorii. Teorie bez předchozí praxe nemá vůbec žádný smysl; je to ztracená energie. To platí o zdrcující většině přednášek a učebnic vůbec, i těch údajně "dobrých".
Okomentovat