úterý 24. května 2016

O energetickém právu

Jsem ráda, že můj předchozí příspěvek vyvolal tak živou debatu. Také bych ráda poděkovala iniciátorům iniciativy GO-CZECHIA za korekci: jejich iniciativa existuje již od roku 1997 a jejich úsilí přesvědčit českou vládu aby přidala ‚Czechia‘ do databáze trvalo 23 let (23 LET !!). Je neuvěřitelné, kolik energie se muselo investovat, aby se tento proces zahájil.

Teď, když jsem Vás zaujala, Vás nenechám jen tak snadno utéct! Tento týden se chci s Vámi podělit o kratší příspěvek na téma mého hlavního výzkumného zájmu: energetické právo. Chci Vás přesvědčit, že je to téma, o kterém byste měli vědět, a to bez ohledu na Vaši profesní specializaci.

Začněme (mojí) definicí energetického práva. Podle mého názoru se jedná o právo týkající se regulace našich energetických zdrojů v nejširším slova smyslu. Netřeba říkat, že to znamená, že se energické právo protíná a překrývá s mnoha dalšími oblastmi práva, a kromě toho také interaguje s jinými vědními obory, hlavně s politologií a ekonomií.

Dokážu si představit, že termín ‚energetické právo‘ může okamžitě vyvolat asociace s příliš technickými (nudnými) otázkami, které nepůsobí na lidskou představivost tak jako humanitární právo, lidská práva anebo mezinárodní trestní právo. Lhala bych, kdybych řekla, že energetické právo občas není velmi technická a složitá záležitost. Ale vidět tento obor takto zjednodušeně by byla chyba. Hlavně v dnešní době je oblast energetického práva dynamičtější než kdy jindy a ovlivňuje nás všechny.

Jak zacházíme s našimi zdroji energie a jak je regulujeme, ve skutečnosti souvisí skoro se vším, co děláme. Tato souvislost přitom funguje na tak základní úrovni, že o ní v našem každodenním životě raději ani příliš nepřemýšlíme. Ocitáme se mimo jiné v paradoxní situaci: Na jedné straně naše poptávka po energii stále roste, společně s růstem celosvětové populace, a musíme zabezpečit spolehlivé zdroje energie pro světové obyvatelstvo. Na druhé straně se také musíme přeorientovat na udržitelný rozvoj a zmírňování změny klimatu, jak opět potvrdil výsledek COP21 v Paříži v 2015. Tyto cíle se zdá být velmi náročné skloubit.

Zažíváme několik zásadních změn v oblasti energií, jejichž důsledky jsou bezprecedentní. Ráda bych upozornila na dvě změny, které jsou mezi sebou propojené. Značně ovlivňují energetický sektor a oblast energetického práva a budou mít přímý dopad na naše životy: důsledky ‚energetické transformace‘ (energy transition) a liberalizace energetického trhu.

Energetická transformace a její důsledky
Jsme svědky energetické transformace na mnoha úrovních. Náš slavný česko-kanadský kolega Václav Smil o tom napsal ve své knize Energy Transitions: History, Requirements and Prospects (2010).[1] Každá doba má své dominantní palivo. Přešli jsme od věku dřeva (před rokem 1950) do věku uhlí (do 1940) a ropy (1940 – dnes). Nyní se zdá, že přecházíme do éry plynu, a doufejme, že brzy – raději dříve než později – začne věk obnovitelných zdrojů energie. Jako vždy, právní předpisy a zavedené struktury za tímto vývojem zaostávají, což však bude nezbytné řešit. Dovolím si Vám předložit dva příklady.

Za prvé jsme svědky obrovské změny v oblasti fosilních paliv. OPEC kartel ztrácí své dominantní postavení a ceny ropy jsou na historicky nízké úrovni. Budoucnost může přinést spoustu dalších neočekávaných změn. Obnovitelná energie a mezinárodní obchod s ní jsou na vzestupu. Když se podíváme na mezinárodní obchodní normy (WTO), je otázka, jestli energie vyrobená ze znečišťujících fosilních paliv je z právní perspektivy ‚stejná‘ (‚like‘) jako energie získaná čistými, obnovitelnými prostředky. Jinými slovy, mohou být považovány za ‚stejné‘ ve smyslu mezinárodního obchodního práva (WTO, Světová obchodní organizace)?[2]  Může země diskriminovat dovoz špinavé energie na základě toho, že je ‚jiná‘ než čistá energie? Na tuto otázku zatím není jasná odpověď. Ale takové právní rozdíly mohou mít dalekosáhlé důsledky pro životní prostředí.

Za druhé se transformace netýká jen druhů energie, které používáme a které obchodujeme. Je ještě jedna další, zásadní změna, která nás významně ovlivňuje: digitalizace prakticky všeho kolem nás. To znamená, že chování spotřebitele energie se také mění a bude měnit i nadále. Do nedávna jsme byli jen pasivní spotřebitelé elektřiny, ale teď už ji můžeme také generovat sami (např. tím, že máme solární panely na našich střechách). Tuto elektřinu můžeme vrátit zpět do rozvodné sítě. Tento koncept spotřebitele energie, který je současně i jejím výrobcem, se nazývá ‚prosumer‘. Naše energetické systémy jsou však zatím stále nastaveny v jednom směru a nejsou přizpůsobeny na tuto flexibilitu. To samé platí i pro doprovodné právní normy, například na úrovni EU: neodrážejí tuto novou realitu. V právu koncept ‚prosumer‘ ani neexistuje. Tyto problémy musíme řešit, pokud se chceme posunout kupředu směrem k modernímu, udržitelnému a inteligentnímu energetickému systému.




Liberalizace energetického trhu a její dopady
Přicházíme k další výzvě: liberalizace energetického trhu. V minulém století byly energetické společnosti převážně vertikálně integrované a státem vlastněné, což neumožňovalo konkurenci (nebo pouze omezenou). Evropská politika vnitřního trhu s energií zavedla postupnou liberalizaci s cílem zavést hospodářskou soutěž tam, kde je to věcně možné. Evropská unie se toho snaží dosáhnout prostřednictvím ‚oddělení‘ (unbundling), tj. rozpojení vertikálních tržních struktur. Například výroba energie, její přenos a její prodej byly skoro vždy prováděny jedním (státním) podnikem. V současné době už musí být tyto procesy výroby a přenosu od sebe odděleny. Zásadní myšlenka tohoto vývoje je zlepšení situace pro spotřebitele: bude mít víc volby, a energetický trh by měl tím pádem být také víc transparentní. Jak se můžeme dočíst, spotřebitelé energie jsou stále víc aktivní a rozhodují ve stále větším počtu o tom, jaký typ energie a od jakého poskytovatele používají. Je ale jasné, že zákony schválené na úrovni EU jsou výsledkem vysoce politického procesu: členské státy EU často neoplývají spokojeností a nadšením ze zásahů do jejich energetické a průmyslové politiky.

Procesy jako ‚oddělení‘ (unbundling) s sebou nesou také vetší geopolitické aspekty, které někdy můžou mít neočekávané důsledky. Některé existující mechanismy řešení sporů se například najednou mohou stát fórem pro řešení kontroverzních a vysoce politických energetických sporu: nedávno Rusko zahájilo spor proti EU před WTO.

Hlavní tvrzení ruské strany spočívá v tom, že tento třetí energetický balíček EU je diskriminační a v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace. Rusko tvrdí (a je třeba říci, že pravděpodobně ne neprávem), že jeho státní podnik Gazprom musí pro přístup na energeticky trh EU splnit přísnější požadavky než energetické společnosti z EU.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak bude tento případ rozhodnut, a to zejména s ohledem na nedávné politické vývoje. Fascinující je zejména to, že energetické spory v rámci WTO jsou stále ještě relativně nový fenomén, a pravidla WTO navíc nebyla napsána s obchodem s energií na zřeteli. 

Více specializovaný režim by byl Energy Charter Treaty (ECT), ale Rusko vystoupilo z této smlouvy v roce 2009. Ačkoli ECT poskytuje pravidla pro obchod s energií, jakož i investiční pravidla, žádné spory týkající se obchodu s energií zatím navíc v tomto fóru nebyly řešeny. Bylo by proto také velmi užitečné přehodnotit vztah mezi oběma smlouvami (WTO a ECT) a podívat se, co se tyto režimy mohou jeden od druhého naučit. 

V současné době je tato situace pouze indikátorem toho, jak roztříštěné je globální energetické prostředí a jeho pravidla. Pro ty, kteří se o toto téma zajímají, jsem o tom nedávno pro jeden švýcarský think tank napsala ‚policy brief‘ určený pro širší – ne jen akademické – publikum. Můžete si ho přečíst a stáhnout zde.

Tyto dva drobné příklady – tj. energetická transformace a liberalizace energetického trhu s dilematy, které z nich vyplývají – jsou jen špičkou ledovce výzev, které nás v energetickém právu čekají. Jsem si jistá, že energetické právo bude právníkům působícím v akademii i praxi a tvůrcům politiky, poskytovat „palivo pro myšlení“ (fuel for thought) na desetiletí ne-li staletí. Krása energetického práva je, že je akademicky zajímavé, ale zároveň bude vždy mít praktický význam a uplatnění.

___________________________________

[1] V Smil, Energy Transitions: History, Requirements and Prospects (Praeger, 2010).

[2] Ve smyslu článku III:2 a III:4, General Agreement on Tariffs and Trade (GATT)

Žádné komentáře: