úterý 5. července 2011

Bude se příští prezident ČR podílet na kreování dvou ústavních soudů?

O tom, že prezident České republiky má obrovský vliv na složení českého Ústavního soudu, není sporu. Jelikož jsme při jmenování soudců Ústavního soudu převzali americký model, bez posvěcení prezidenta se nikdo soudcem Ústavního soudu stát nemůže. Ne nadarmo se proto prvnímu ústavnímu soudu někdy říká „Havlův ústavní soud“ a druhému ústavnímu soudu „Klausův ústavní soud“.

Otázka zní, co s tím udělá přímá volba prezidenta. Pokud bude přijat návrh předložený vládou (viz zde), tak v podstatě nic. Vládní návrh totiž stávající úpravu jmenování soudců Ústavního soudu ponechává nedotčenou. V minulosti však zazněly návrhy (zejména z řad ČSSD – viz zde a zde), aby se se zavedením přímé volby prezidenta prodloužil i jeho mandát z pěti let na šest – a to s odůvodněním, že by se tím ušetřilo, neboť by se volba prezidenta mohla konat zároveň se senátními volbami. Netuším, nakolik má tento návrh stále oporu a jak je tato podpora velká, ale mám s ním problém.

V čem spočívá problém? Za předpokladu, že bude příští prezident zvolen v lednu 2012, by prodloužení mandátu prezidenta na 6 let vedl mj. k tomu, že by se příští prezident podílel na kreaci ne jednoho, ale hned dvou ústavních soudů. Připomeňme si, že Václav Klaus by měl (pokud nedojde k nějaké nepředvídané události) nominovat ještě maximálně tři nové soudce Ústavního soudu (náhradu za Elišku Wagnerovou, Františka Duchoně a Jiřího Muchu). Záměrně uvádím „maximálně“, protože u posledně jmenovaného soudce visí velký otazník, jestli to Václav Klaus vůbec stihne (Jiřímu Muchovi končí funkce v lednu 2013, tj. jen pár týdnů před tím, než Václav Klaus opustí Hrad).

To znamená, že příští prezident bude v období od března 2012 (Václavu Klausovi končí mandát 7. března 2013) do prosince 2015 (poslední přijde na řadu nástupce Vladimíra Kůrky, kterému končí mandát v prosinci 2015) moci nominovat přinejmenším 12 nových soudců Ústavního soudu. Presumujme, že příští prezident obhájí svůj mandát (což je vzhledem k vysoké popularitě prezidentského úřadu v ČR, ať už ho zastává kdokoliv, velmi pravděpodobné). Pokud zůstane prezidentský mandát pětiletý, tak příští prezident „dojmenuje“ své tři soudce mezi léty 2022 a 2023 a zkompletuje svůj „třetí“ Ústavní soud. Pokud se ale prezidentský mandát protáhne na 6 let, tak příští prezident nejen, že „dojmenuje“ tři soudce mezi léty 2022 a 2023, ale rovněž nanominuje většinu „čtvrtého“ Ústavního soudu v letech 2023 až 2025!!!

Co k tomu dodat? Jméno příštího prezidenta České republiky je velká neznámá. Ať už se jím stane kdokoliv, možnost nominovat soudce dvou ústavních soudů po sobě by byla obrovská institucionální chyba, protože by mohlo dojít k zakonzervování Ústavního soudu na dvě dekády. Jak říká Lucius Fox v Temném rytíři: „This is too much power for one person“.

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

No je tu ještě schvalování Senátem. Více mě znepokojuje v civilizovaných zemích neobvyklá možnost být ústavním soudcem jmenován opakovaně - nezávislosti ústavních soudců to neprospívá.
Luděk Belán

Martin řekl(a)...

Ono vůbec americký model )jmenování prezidentem, schválení senátem) se do našeho ústavního systému moc nehodí. Já osobně bych upřednostnil systém, který navrhoval tuším prof. Gerloch:

Funkční období soudce ÚS by se prodloužilo na 15 let, ale bez možnosti opakovaného jmenování. 3 soudce by volila Poslanecká sněmovna, 3 Senát, 3 Nejvyšší soud, 3 Nejvyšší správní soud a zbylé 3 třeba prezident nebo vláda. (Nikoliv nutně v tomto složení, jde o princip.) Každých 5 let by se pak oměňovala třetina soudců (za každého "volitele" jeden).

David Kosař řekl(a)...

S obojím nelze než souhlasit. Problém je v tom, že za stávající situace Vaše návrhy vyžadují novelu Ústavy, což je krajně nepravděpodobné.

Osobně si akorát myslím, že 15 let je zbytečně dlouhý mandát. Pokud by bylo více jmenovacích/nominovacích těles, 9 (ESLP) či 12 (BVerfG) let by bohatě stačilo.

BTW i mě by zajímalo, kdo do české Ústavy propašoval americký model jmenování soudců ÚS. Že by neviditelná ruka Vojtěcha Cepla st.?

kocour řekl(a)...

Snížíte-li počet soudců (tj. i senátů) a současně nesnížíte počet projednávaných věcí, prodloužíte "čekací dobu".

Cestou, kterou začal jít ESLP, tj. cestou v podstatě svévolného výběru kauz, bych šel nerad.

P.H.

Martin Bílý řekl(a)...

Nejsem si jist, zda je ideální, aby byť i část soudců ÚS volili ti, o jejichž aktivitě pak tito budou rozhodovat, tj. představitelé justice a zákonodárců. Bojím se, že by to vbuzovalo podezření z účelového výběru, a to i tam, kde by účelový vůbec nebyl. Naopak v tom systému chybí zapojení akademie.

Martin řekl(a)...

Martin Bílý: Alespoň je tam jakási vyváženost, soudce jmenují zástupci moci soudní, výkonné i zákonodárné. Zapojení akademie by bylo trochu komplikované. Ale dovedl bych si představit jakýsi hodnotící výbor, jako má třeba ESD, který k jednotlivým kandidátům zaujímá právně nezávazné (ale fakticky velice významné) stanovisko.

kocour: Tenhle problém bych neřešil zvyšováním počtu soudců - tím bychom dále posunuli ÚS do pozice další "odvolací instance", což podle mě není úplně ideální. Od toho je tu Nejvyšší soud (velký počet soudců řešící velký počet případů). Spíš bych hledal cestu, jak ÚS odlehčit (menší počet soudců, méně případů, ale významných).
Prof. Gerloch navrhoval senátní rozhodování zrušit, senáty by fungovaly jako "filtry" a meritorně by se vše řešilo v plénu, což je na můj vkus až moc radikální. Ale nějakou cestu, jak odlehčit senátům a posílit postavené pléna, by to chtělo.
(Mimochodem, příští týden řeší ÚS asi nejstarší plenární věc, kterou má na seznamu - Pl. ÚS 9/08)

Ostatně, já za mnohem významnější problém považuji jmenování členů bankovní rady ČNB, kde není prezident ani omezen Senátem, což je světová rarita. Dneska co celkem klape, protože náš prezident je náhodou taky profesor ekonomie, ale kdo ví, kdo přijde po něm.