pondělí 7. března 2011

O plagiátech a politice

Při čtení různých novin v průběhu posledních dvou týdnů sleduji zajímavé propojování a přelévání mezi světem akademickým a politickým. Osud plagiátů a jejich prolínání s vnitrostátní a mezinárodní politikou se stává zajímavou srovnávací studií na téma veřejné etiky.

Přelití akademie do politiky je nedávné odstoupení německého spolkového ministra obrany, Karl-Theodora zu Guttenberga. Svobodný pán totiž opsal části své disertace, kterou obhájil na Univerzitě v Bayreuthu. Na opsání se přišlo zdá se skutečně náhodou: jeden německý (byť levicový) profesor veřejného práva v Berlíně dlouhodobě zkoumá otázky, o kterých zu Guttenberg psal. Chtěl si tedy přečíst, jak se na dané problémy veřejného práva dívá „pravice“. Při čtení práce se mu však zdály některé pasáže stylisticky podivné, jinak formulované a odlišné od zbytku. Dohledáním v Googlu zjistil, že se jednalo o veřejně přístupné politické dokumenty, s ohledem na které byla citační kultura pana ministra poněkud laxní.

Univerzita v Bayreuthu ministrovi obratem sebrala doktorský titul. Zvládla to dokonce v řádu týdnů. Na druhou stranu to nebylo zas tak problematické, protože ministr sám pochybení uznal. S ohledem na současnou českou „praxi“ ve stejné problematice je vtipné, že Němci také nemají pro „odebírání“ vysokoškolských titulů zvláštní řízení. Titul ministrovi sebrali podle obecného ustanovení správního řádu o zpětvzetí nezákonných správních rozhodnutí s tím, že plagiát je jasně v rozporu s obecnými požadavky na původnost práce a vnitřními předpisy univerzity. Tak nevím. Když vidím ten postup a jeho rychlost, tak váhám nad dvěma možnostmi. Za prvé, ten německý „Rechtsstaat“ bude asi dost pochybný, když si dovolí brát zpět diplomy bez výslovné zákonné procedury. Za druhé, německý „Rechtsstaat“ bude v pořádku. Jenom ukazuje, že kde je vůle s nekorektně udělenými diplomy něco dělat, tam je i cesta.

Zu Guttenberg složil všechny funkce (kromě ministra také prý mandát ve Spolkovém sněmu), byť ho tedy kryla jak strana, tak spolková kancléřka. Všichni ho litují a volají, aby se vrátil. Nu, on se asi vrátí, nicméně až za pár let. A o poznání silnější. Na rozdíl od některých politiků v jiných státech, kteří budou na sesli viset až k naprostému sebezničení, totiž pochopil, že krátkodobá ztráta je střednědobá výhra. Vtipné jsou pak ale komentáře z jiného evropského tisku na téma odstoupení zu Guttenberga: kupříkladu noviny ze severu Itálie volají, ať jim Němci dají zu Guttenberga a vezmou si za něj kteréhokoliv italského ministra. Římské deníky pak moc nechápou, o čem je řeč. Jakože by měl ministr odstoupit, když opíše kus disertace? Proč proboha?

Současná situace okolo London School of Economics (LSE) je pak zajímavým příkladem opačného pohybu: kdy se vývoj v mezinárodní politice zpětně přelévá do akademického světa. Skutečnost, že mladý Kaddáfí obhájil v roce 2008 na LSE doktorát by asi za normálních okolností moc nikoho nezajímala. Na jeho disertační práci by se nadále prášilo v knihovně LSE a asi by ji ani nikdo nečetl (navíc údajně byla do knihovny zařazena pod jiným jménem, takže by nikoho nezlákalo ani jméno autora). Nicméně v okamžiku, kdy mladý Kaddáfí velí v těchto dnech v Libyi jednotkám, které střílejí do demonstrantů, v mezidobí tedy už spíš slušně vyzbrojeným povstalcům, tak se jak jeho doktorát, tak styky LSE s Libyí dostávají pod drobnohled.

Přijít na to, co z klubka vztahů LSE s libyjským režimem je ještě v normálu a co již nikoliv, je za těchto okolností obtížné. V minulých dnech odstoupil ředitel LSE s tím, že neuváženým přijetím sponzorských darů od libyjské vlády a nadací poškodil pověst školy. Nezávislá komise (nepředsedá ji Sir Humphrey Appleby, ale bývalý Chief Justice, Lord Woolf – tak třeba i na něco přijde ;-) má přezkoumat jednak Kaddáfího disertaci (je to či není plagiát) a pak také finanční toky mezi libyjským režimem a jeho různými nadacemi či fondy a LSE. Že LSE za tučné školné vzdělávala libyjské úředníky není myslím nic šokujícího. Své tlapky v podobném „governance“ korýtku pro různé úředníky různých států a režimů má každá větší světová univerzita. Pokud součástí studijních plánů v oboru (Global) „Governance“ nebyl základní kurz „potlačování opozice“ či povinně volitelný předmět „střelba do demonstrantů“, tak je možné se tak maximálně bavit o poměru cena/výkon za nějaký podobný kurz, ale s výjimkou některých aktivistů to nikdo moc nevnímá jako až takový etický problém. Co už se jeví trochu problematičtější je, když čerstvý doktor necelý rok po obhajobě svého doktorátu věnuje své univerzitě skrze (státní) nadaci, které předsedá, jeden a půl milionu liber. Buď se jedná o zatraceně dobrý „fund-raising“, anebo už o něco jiného. Nu, nechme se překvapit.

Je to pouze při návratu do české kotliny, kdy se člověk uklidní. Osobní odpovědnost za opsané práce nikdo nedovozuje (fuj, taková levná populistická gesta). Podvod je v pořádku, pokud je povýšen na systém. Že „soukromá morálka“ příliš nefunguje, to je v transformačních společnostech vcelku běžné. Stále více a více mě v poslední době však fascinuje role veřejnoprávní „regulace“ v celém tomto českém diplomovém byznysu. Akreditační komise a MŠMT vždy bránily, minimálně v oboru právo, jakékoliv akreditaci oboru „právo a právní věda“ soukromými školami, aby byla zaručena ta „kvalita“. Chce ale po Plzni ještě někdo s vážnou tváří tvrdit, že akreditační komise chrání v Čechách kvalitu studia? Jak už kdysi na tomto blogu zaznělo z úst jednoho komentátora, co by vysoká škola musela ještě dělat, aby jí byla někdy odebrána akreditace? Pokusy na lidech? Vivisekce bez souhlasu „pacienta“? Anebo že by nešlo ani tak o jakoukoliv rozumnou kvalitu, jako spíše o ochranu titulového kartelu a jeho členů na uměle uzavřeném trhu, vynucovanou státními prostředky?

9 komentářů:

Jan Šmakal řekl(a)...

Vzhledem k tomu, že von und zu Guttenberg před plénem Bundestagu prohlásil, že jeho přehlédnutí a chyby nebyly ani vědomým, ani úmyslným podváděním, nejsem si úplně jistý, že se skutečně přiznal k tomu, co udělal. Dle mého totiž není možné nevědomky opsat úvod vlastní disertace (o zbytku ani nemluvě).
Ostatně jeho dopis do Bayreuthu, ve kterém navrhuje odebrání titulu, byť je toho názoru, že jeho práce má i přes své nedostatky vědeckou hodnotu, také mnohé naznačuje.

A k tomu Rechtsstaatu - universita mohla vycházet z již existující judikatury (jak rozsáhlé nevím) a od "autora" se distancoval i jeho Doktorvater Peter Häberle, proto bych si konkrétně z té rychlosti nic nedělal.

Anonymní řekl(a)...

Ad Šmakal. :
Německo : Přiznání z plagiátorství, resp. z totální kopie je sice hezká a potřebná věc, na druhou stranu je to asi těžké u podobných typů lidí. Chápu, že si chtějí zachovat tvář, ale to prostě nejde ve střetu s objektivní realitou. A nemyslím si, že se tento člověk může vrátit do politiky, a to právě proto že nic nepřiznal. K tomu přiznání ho totiž budou při oznámení návratu noviny a okolí nutit.

ČR:
Dodnes nikdo na PF UK nevyšetřil známou informaci, jaktože jeden bývalý ministr vnitra dostal známku z právní němčiny ačkoliv její obecnou verzi prokazatelně vůbec nezná, o ztracené diplomce o 30 stránkách z 80% opsaného testu ani nemluvě. Osobně jsem zažil, že dostal z klauzury z občana ačkoliv na ni v danný termím vůbec nebyl.
Kdyby PF UK chtěla, pak by bývalému premiérovi mohla dávno titul odebrat. Zeptejte se ale zdejších docentů p.Kuhna, Kysely apod., zda někdy o to akademické orgány školy žádali anebo zda by mohli popsat průběh třetí státnice :-) Anebo pojdmě výš, zeptejte se p. Pitharta a Rychetského, zda ho někdy u zkoušky z politologie a ústavka viděli. Ryba totiž smrdí od hlavy a někdo na PF UK mu to musel vydláždit.

Plagiátorství a tituloúplatkařství nezabrání žádný zákon anebo akademický etický kodex vyvěšený na rektorátě, ale každodenní nekompromisní dodržování etických zásad vědecké a akademické komunity. PF UK jakož i Plzeň by dávno o akreditaci přijít měly, ale to není hlavní problém. Podobné věci se podle vyjádření mnoha kolegů dělaly na konci 90.let i v Brně anebo v Olomouci (uznávání neexistujích zkoušek anebo tématicky absolutně odlišných, zásahy studijního do SISu ohledně termínu zkoušky anebo přímo známky za úplatek). Hlavní problém je, že tento stav akademické obce prakticky všem vyhovuje, protože v něm sami vyrostli, uměli se v něm prosadit a participují na něm.

UK : LSE je především dobře vydělávající podnik a nikoliv univerzita, škola s perfektním PR v rozvojových zemích a s mnoha inzeráty v Economistu (asi stejně početnými jako UN odbočka - Africká nadace pro fair-trade ropy :-)). Chápu, že se musíme všichni nějak živit, pak je ale lepší to přiznat a nehrát si na to, že je Kaddafi ml. PhD, protože kdokoli ho slyšel pozná, že je to namachrovaný playboy a ne vědec. Na druhou stranu je pochopitelné, že tento synáček kvůli nekvalitní disertaci ze své pozice neodstoupí, zvlášť pokud jeho otec není v žádné státní funkci a jeho pozice je vlastně jen syn svého otce. A je pravda, že podobní PhD borci pověst LSE moc neohrozí a pokud ano, tak vedení LSE slíbí změny ale tituly nebere zpět, protože v UK by to nebylo fér a navíc nemají u Britů de facto žádnou hodnotu. Tím, že mu titul neodeberou, to jenom potvrdí, ale PR to už nějak opraví a třeba to vzbudí zájem úředníků o studium na LSE u nějaké jiné úspěšné africké zemi. Zvlášť když lze čerpat dotace na studium z fondů UN anebo EU.


P. Musil

Anonymní řekl(a)...

Mně se ten italský flegmatismus líbí. Na nic si prostě nehrají, tituly si nepíšou. Přiznejme si, že ekonomie ani věda nejsou skutečná věda ani to není filosofie, proto dávat PhD tituly je komická záležitost, maximálně dobrá tak pro zdůvodnění výdaju na následnou pitku. Když čtu někdy rozhodnutí soudu podepsaném Ing. Bc. Mgr.et.Mgr. JUDr. Janem Mýdlem PhD., tak začnu chápat, že pro samé studium neměl čas na pochopení platného práva a textaci odůvodnění se již nedivím.

Petr Damborský, t.č. jenom Mgr. ale přemýšlím o speciální pedagogice kvůli komunikaci s českou justicí

Anonymní řekl(a)...

Ad Šmakal: nelze pochybovat o vědecké hodnotě 99% veškerých disertací na PF UK :-), o rigorozkách pak ve 100% případů. Píšou se na právech nyní i bakalářky ? Pokud ano, pak je vidět až kam hluboko jsme klesli (o akademické "obci" ani nemluvě).

Btw kolik má škola a školitel z jednoho doktoranda a rigorozáka ? Slyšel jsem že školitelé mají 1000/měs za kus.

Jan Michna

Ivo Telec řekl(a)...

V případě „odebírání diplomů“ skutečně jde o vůli nebo nevůli, ať si kdo chce říká, co chce. Někteří akademičtí hodnostáři totiž nechtějí mít „problémy“. Je to jako na vojně, kde každý říkal „za mé služby se nic mimořádného nestalo“. Jenže tam jsme „švejkovali“, protož nám nic jiného nezbývalo, abychom to vůbec „přežili“.

Mravní uhýbání hodnostářů při řešení akademických podvodů je, krom jiného, projevem jejich vlastní lidské nedůstojnosti a snížené odborné způsobilosti.

Akademický hodnostář, hodný toho jména, se pozná nikoli podle čepičky na hlavě při promocích, nýbrž podle toho, zda a jak zvládne svůj úřad i po stránce veřejné morálky. Neumí-li to, má se raději věnovat své vědě anebo odejít do praxe, je-li praxe schopen, a neaspirovat na to, na co zatím nemá.

Za významnou akci v popisovaném německém případu považuji provolání podepsané 23 tisíci doktorandy pobouřenými demonstrací dvojího měřítka. Viz http://www.lidovky.cz/povstani-elit-po-nemecku-0xm-/ln_noviny.asp?c=A110303_000062_ln_noviny_sko&klic=241601&mes=110303_0

U nás známe provolání opačné.

Druhá věc, k Akreditační komisi. Asi v roce 2001 jsem se zúčastnil akreditačního jednání, které se týkalo soukromé vysoké školy se zájmem o bakalářskou právní specializaci v oboru právo duševního vlastnictví. Udivilo mě, jak funkcionáři, někteří pražští právní vědci, vehementně bránili české „kamenné právnické fakulty“ před možnou novou konkurencí. Jednalo se o nezakrytý zabraňovací proces, jak bránit přístupu na vzdělávací trh. Jinak řečeno, došlo k vybočení z akreditačního zákonného rámce. Tudíž nastalo selhání akreditačních struktur a části právnické elity.

Anonymní řekl(a)...

ad Petr Damborský:
Spíše u těchto lidí platí, že pro samé přebíhání z jedné školy na druhou neměli na vlastní studium čas a v podstatě neumí ani jeden obor pořádně :-) a proto si to antikomplexují vyšším počtem znaků u svého jména. Jinak nemám nic proti více školám ale proti multiplikaci citací titulů u jmen. To prostě považuji za směšné a maloměštácké a za chorobný projev mentální a charakterové nedozrálosti (jedináčkovská kritika L.H. je toho pak jen patologickou verzí) . Možná ale že tento u nás tak častý stav kromě láce studia je způsoben tím, že první obor člověka neuspokojí, tak hledá něco jiného a že je poblém více na straně škol, které znechutí formalismes a šprtáním nezáživných keců (sic!). Dovedu si ale představit, že druhou školu budu normálně studovat v 35letech, kdy se exhaustnu z úředničiny,obchodu anebo justice a budu chtít změnit obor. Ohledně disertací bych viděl problém v tom, že se essayismus rozšířil v akademickém světě jako rakovina a bylo by lepší zrušit bakalářskéa a diplomové práce na MA, protože jejich užitek je limitní nula.



Michal Voříšek

Anonymní řekl(a)...

Právnické fakulty nabraly v 90.letech tempo pouze v každoročním nárůstu náborů prváků neudělaly tu "chybu" profesorů na VŠE toužící po druhém platu, že by při akreditaci nepřímo povolili nové právnické fakulty. Konkurence se netrpí (analogie s notáři, advokáty a soudci čistě náhodná:-).

Outsourcing přijímaček na no-name firmu, zrušení studijních kruhů, kreditní systém a bakalářky jen dokreslili, že učitelům na PF v ČR je všechno jedno, jedinné je se udržet na škole za každou cenu.


Ivana Sladká

Anonymní řekl(a)...

Byv téměř osloven panem Musilem, mohu ke studiu S. Grosse v Praze podotknout jen tolik, že jsem v roli pomvěda byl před řádkou let přítomen jeho zkoušce z politologie a jeho práci jsem četl. Následně byla oznámkována P. Pithartem. Mám za to, že se týkala změn režimů a nebyla špatná. O jiných zkouškách jmenovaného nic hodnověrného nevím.

Pokud jde o odměny za vedení doktorandů a pisatelů rigorosních prací (p. Michna), dostává konzultant při odevzdání rigorosní práce 4 tis. Kč (kandidát konzultanta mít nemusí, pak nedostane nikdo nic). U disertací je to markantně více, ale nevím přesně kolik: existuje nějaká částka stanovená rektorátem, která se násobí koeficienty podle doby studia.

Velká část kvalifikačních prací v oboru právo není právě dechberoucí, ale nemyslím, že je to jinde diametrálně odlišné (těžko to může být jinak při počtu absolventů všech stupňů).

Zadržování přímé konkurence zavedeným fakultám zvýhodňuje držitele slovenské akreditace (Panevropská univerzita v Praze, Brně a Ostravě), který nabízí studium se všemi příslušnými tituly, aniž by byl vystaven kontrole české AK. Podle mých informací však na půdě této školy nevzniká tým konkurujících, jiných a jinak učících učitelů - vesměs tu existuje personální propojení se stávajícími fakultami, čímž ovšem soutěž moc nefunguje.

Jan Kysela

Anonymní řekl(a)...

Ještě k Ivaně Sladké:

Převedení přijímacího řízení soukromým firmám bylo reakcí na aféry s podezřelými přijímacími testy. Kreditní systém nevymýšlejí právnické fakulty, ale univerzity pod taktovkou ministerstva a pod vlivem Boloňské deklarace. V Praze bakalářské studium není, takže nejsou ani bakalářské práce.

Jistě existují někteří učitelé právnických fakult, kteří na nich chtějí působit za lecjakou cenu. Určitě je však mnoho jiných. Asi v tom nebudeme výjimkou. Je to důvod ke zrušení fakulty, hromadnému propouštění, řízeným sebevraždám?

Jan Kysela