sobota 3. července 2010

Jan Potměšil: Sporné přestupkové judikáty NSS III.

5. Koncentrace řízení a navrhování důkazů v rámci odvolání – rozsudek NSS ze dne 22.1.2009, č.j. 1 As 96/2008 – 115:
Ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu stanovuje, že „K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.“ Dle NSS cit. ustanovení s ohledem na právo na obhajobu a charakter přestupkového řízení jako řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy na vedení řízení o přestupku nedopadá. Podobně je neaplikovatelné i ustanovení § 52 správního řádu (Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení…).

NSS doslova říká, že „Podle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích má obviněný z přestupku právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Tato práva náležejí obviněnému po celou dobu řízení o přestupku: zákon o přestupcích výslovně neomezuje jejich uplatňování na určité stádium řízení (třeba řízení v I. stupni), a takové omezení není možno dovodit ani z povahy věci. Podle druhé věty citovaného ustanovení nesmí být obviněný donucován k výpovědi ani k doznání; tím se ale nechce říci, že by obviněný měl jen dvě možnosti – totiž buď od počátku vypovídat a navrhovat důkazy ve prospěch svých tvrzení, nebo až do skončení řízení mlčet a ke své věci se nijak nevyjádřit. Naopak je na obviněném, jakou procesní strategii zvolí: může tedy od počátku do konce svůj čin popírat; přiznat se k němu a s orgánem vedoucím řízení spolupracovat při objasňování okolností činu; nebo se přiznat, poté (například v odvolání) ale svůj čin popřít a navrhovat důkazy svědčící pro tuto novou verzi. Obviněný v přestupkovém řízení není totiž povinen poskytovat správnímu orgánu při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí veškerou potřebnou součinnost, jak to od jiných subjektů správních řízení žádá § 50 odst. 2 správního řádu (…): z toho nutno dovodit jak to, že může být procesně i zcela pasivní, tak to, že k procesní aktivitě se může rozhodnout i v pozdější fázi řízení, a správní orgán se musí s touto jeho aktivitou (v podobě uplatňování nových tvrzení a navrhování nových důkazů) vypořádat. Protichůdné postoje obviněného v různých fázích řízení jistě nijak neusnadňují správnímu orgánu jeho činnost; to ale nemůže být důvodem pro omezení práv obviněného v odvolacím řízení. S ohledem na nutnost poměřovat práva obviněného z přestupku s právy obviněného z trestného činu lze konečně poukázat i na § 249 odst. 3 trestního řádu, který zajišťuje nepravomocně odsouzenému možnost uplatňovat v odvolání nové skutečnosti a důkazy.

Odůvodnění judikátu lze považovat za přesvědčivé a nelze s ním než souhlasit, na druhé straně se však otevírá praktický problém v podobě návrhů, třeba na doplnění dokazování, vznesených až v rámci odvolání či odvolacího řízení, kdy je pak otázkou, jak v daném případě postupovat – zda lze nový důkaz odmítnout i v rámci odvolacího řízení (např. z důvodu, že už nepřispívá k dalšímu objasnění věci) nebo zda věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně, aby mohl nový důkaz zohlednit, resp. vypořádat se s ním, a obviněný z přestupku nebyl připraven o právo podat odvolání proti rozhodnutí vydanému za změněné důkazní situace (srovnej třeba i § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu). Podstatná je též otázka, z jakého důvodu vracet věc znovu správnímu orgánu prvního stupně, zda např. z důvodu nezjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), jakkoliv rozhodnutí před uplatněním nových důkazů logicky vycházelo ze všech dostupných či možných důkazů, aniž by správní orgán o nových skutečnostech věděl. Zde bych uvítal poznatky z řízení trestního, tedy jak jsou podobné situace řešeny v trestních věcech.

S ohledem na závěry judikátu nebude účinné ani „protiobstrukční opatření“ v podobě možnosti určit usnesením dle § 36 odst. 1 správního řádu, do kdy mohou účastníci činit své návrhy, neboť obviněný z přestupku může své návrhy, usnesení-neusnesení, činit kdykoliv. Pro úplnost pak odkažme opět na problém v podobě rizika prekluze, tj. zániku odpovědnosti za přestupek, kdy obviněný z přestupku může účelovým doplňováním dokazování až v odvolacím řízení oddalovat konečné pravomocné rozhodnutí a postihu za přestupek se nakonec vyhnout.

6. Vzbuzení veřejného pohoršení – rozsudek NSS ze dne 19.2.2004, č.j. 2 As 69/2003 – 50:
Dle § 47 odst. 1 písm. c) ZPř se přestupku dopustí ten, kdo „vzbudí veřejné pohoršení“, více už zákon neuvádí. NSS v případě muže sankcionovaného za vzbuzení veřejného pohoršení tím, že se na své zahradě pohyboval poloodhalen v bederní roušce, čímž údajně pohoršoval zvědavé sousedky, konkretizoval následující podmínky naplnění dané skutkové podstaty přestupku: "Veřejné pohoršení" ve smyslu § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích nastává v případě současného naplnění tří znaků: musí být spácháno veřejně, jednání musí subjektivně pohoršovat zpravidla více než dvě osoby, které budou tomuto jednání obvykle přítomny současně, a musí být v rozporu s tím obsahem mravnosti, na němž se společnost shoduje. Správní orgán neporovnává toto jednání s mravností stanovenou podle vlastních kritérií, nýbrž je poměřuje s obecnou společenskou shodou o obsahu mravnosti.“

V praxi je však za právě uvedených podmínek spáchání zmíněného přestupku prakticky neprokazatelné, neboť nelze-li dohledat pohoršené osoby, jakkoliv se bude jednat o jednání objektivně pohoršlivé, nelze ani prokázat naplnění skutkové podstaty daného přestupku. V praxi je tak podobný přestupek efektivně řešen pouze v blokovém řízení, kde nelze podat odvolání (a pozdější námitky o nepřítomnosti pohoršených osob lze zohlednit max. v přezkumném řízení dle § 94 a násl. správního řádu) nebo tam, kde se správní orgán zmíněným judikátem řídit nebude. Dohledat subjektivně pohoršené osoby, které zároveň měly i objektivní důvody k pohoršení (a nejsou „pohoršeny“ jen z důvodu postranních úmyslů, např. snahy uškodit obviněnému z přestupku, ale jsou pohoršeny „opravdu“), kdy projednávaný skutek bude i objektivně pohoršlivý, je totiž nadlidský úkol a zmíněné ustanovení by při výkladu striktně se řídícím výkladem NSS mělo být v praxi spíše mrtvým ustanovením zákona (policie při oznamování přestupku uvádí jako svědky max. strážníky či policisty, kteří zas dle výkladu MV pohoršeni být nemohou, a „svědkové z lidu“ by zase policistům, potažmo správním orgánům, za obtěžování v podobě nutnosti chodit svědčit kamsi na úřad a nechat se vyslýchat mj. pro důvody jejich údajného pohoršení, pěkně poděkovali – v době vydání judikátu navíc za daný přestupek hrozila pokuta v max. výši 1.000,- Kč /nyní jde o max. 5.000,- Kč/.)

De lege ferenda by asi bylo vhodnější danou skutkovou podstatu přestupku přeformulovat, např. analogicky k výtržnictví dle trestního zákona, kde postačuje dopustit se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti (…), aniž by bylo třeba řešit pocity a názory eventuálních svědků, není-li jinak o zavrženíhodnosti jednání pachatele pochyb.

7. Soudní přezkum blokové pokuty – rozsudek NSS ze dne 6.2.2008, č.j. 3 As 58/2007 – 117:
Tento judikát vysvětluje důvody nemožnosti obnovy řízení v případě uložení blokové pokuty. Obecně úvodem upozorněme, že blokovou pokutu nelze ve správním řízení přezkoumat z důvodu, že žalobce nevyčerpal opravné prostředky (dobrovolně se jich vzdal souhlasem s řešením věci blokem) a co se týče obnovy řízení, lze se max. domáhat, aby správní orgán o obnově rozhodl, obnovu však z podstaty věci povolit nelze. Přezkum bloku je možný (a v praxi se tak často děje) jen v rámci přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu u správního orgánu.

NSS v nyní diskutovaném judikátu mj. uvedl, že „Úvodem je na místě zopakovat, že blokové řízení je svou povahou řízením specifickým, zkráceným, zjednodušeným, ve kterém do značné míry splývá řízení se svým výsledkem – uložením pokuty. Jednou ze zákonem vyžadovaných podmínek pro tento postup je souhlas účastníka řízení s uložením pokuty. Pokud účastník tento souhlas nedá, postupuje se v řízení podle § 67 a násl. ZPř a věc se projedná a rozhodne ve standardním správním řízení. (…) Podle § 62 odst. 1 (starého) správního řádu připadá v úvahu obnova „řízení ukončeného rozhodnutím, které je v právní moci“. Přistoupí-li Nejvyšší správní soud na tezi, podle níž lze pokutový blok považovat za správní rozhodnutí, je na místě konstatovat, že řízením ve smyslu citovaného ustanovení může být pouze řízení blokové. Návrhem na obnovu blokového řízení však stěžovatel fakticky zpochybňuje splnění podmínek pro to, aby vůbec mohlo být toto řízení vedeno – tvrdí, že přestupek nebyl spolehlivě zjištěn, resp. odvolává svůj souhlas s uložením pokuty. Vrácení řízení do počátečního stadia, konkrétně do fáze před udělením souhlasu s uložením blokové pokuty (o něž stěžovatel zjevně usiluje), by ovšem navodilo situaci, za které by nebylo možno v blokovém řízení pokračovat, neboť by nebyla splněna jedna ze zákonem vyžadovaných podmínek – souhlas s uložením blokové pokuty. Jakákoli „obnova“ řízení o přestupku, byl-li projednán v blokovém řízení, je tak z povahy věci vyloučena, neboť podmínkou sine qua non tohoto řízení je souhlas účastníka se zjištěním přestupku a uložením sankce. S ohledem na znění § 62 (starého) správního řádu nelze rovněž akceptovat, aby návrhem na obnovu řízení, které v daném případě proběhlo, tj. řízení blokového, bylo ve skutečnosti zahájeno řízení podle § 67 ZPř, které v projednávané věci neproběhlo. Podpůrný argument pro závěr o nemožnosti brojit proti uložení blokové pokuty návrhem na obnovu řízení lze pak nalézt rovněž v rozsudku NSS ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, publ. pod č. 505/2005 Sb. NSS, podle kterého není žaloba proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení přípustná, neboť žalobce nejen že nevyčerpal opravné prostředky, ale vědomě souhlasil, že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové zjišťování spojené s dokazováním a následně i právní posouzení jeho jednání. Nebylo-li totiž – ze svobodné vůle účastníka řízení – provedeno formalizované skutkové ani právní posouzení věci, nelze následně tvrdit, že skutkové okolnosti byly odlišné (vyšly najevo nové skutečnosti), resp. že je nutno doplnit dokazování. Není tedy proti smyslu právní úpravy obnovy řízení její nepřipuštění v případě rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, jak argumentuje stěžovatel, ale bylo by naopak proti smyslu blokového řízení, aby byla v jeho případě z uvedeného důvodu obnova povolena. Podmínkou obnovy řízení pak skutečně není předchozí vyčerpání řádných opravných prostředků (…), z povahy věci však je takovou podmínkou proběhnuvší standardní správní řízení, ve kterém byly předmětem posuzování skutkové a právní otázky. Neproběhlo-li takové řízení, není ve smyslu § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu „co obnovovat“.

Zmíněný judikát vyjasnil otázku přípustnosti obnovy řízení v případě řízení blokového, kde se dříve obnova řízení připouštěla s jakousi neurčitou představou, že místo „zopakování“ blokového řízení, čehož pachatel přestupku jistě dosáhnout nechtěl, se věc předá do běžného přestupkového řízení obecnímu úřadu, což NSS přesvědčivě odmítl. Pro úplnost znovu upozorněme, že není vyloučen (alespoň dle převažující praxe) přezkum rozhodnutí vydaného v blokovém řízení (resp. bloku) dle § 94 a násl. správního řádu.

21 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Ad 6: "v případě muže sankcionovaného za vzbuzení veřejného pohoršení tím, že se na své zahradě pohyboval poloodhalen v bederní roušce, čímž údajně pohoršoval zvědavé sousedky" - podle mého názoru, když to bylo na jeho zahradě, tak to nebylo na veřejnosti (sousedé nejsou oprávněni se na jeho zahradu dívat), nehledě na to, že bederní rouška by měla dostačovat i na veřejnosti.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad "veřejnost" zahrady - i otázce, zda je zahrada "na veřejnosti", se NSS, pokud si dobře vzpomínám, podrobně věnoval.

Jinak k blokovkám se doufám ozve kolegyně Morávková, má řadu námětů k otáze soudního přezkumu blokovek (co blokovka za 30.000 Kč - nelze přezkoumt? a pokud bychom přezkum připustili, co by bylo jeho předmětem, nelze-li zpětně už nic o blokovém řízení dohledat?). NSS má již asi 4 nebo 5 navazujících judikátů, kterým se ke svému prvnímu nálezu týkajícímu se obnově řízení u blokovek vrací a potvrzuje svůj názor.

Obecně blokovku nelze dle NSS přezkoumat ve správním soudnictví, neboť žalobce (stěžovatel) nevčerpal řádé opravné prostředky (vzdal se jich). Nelze povolit ani obnovu řízení, která je z povahy věci u blokovek vyloučena (viz výše cit. judikát), avšak o žádosti o obnovu řízení je třeba rozhodnout (jde o normální řízení o žádosti).
Zrušit blokovku lze v přezkumném řízení, to však může nastoupit max. do roka od uložení (tj. právní moci) blokovky. Jiná možnost zrušení (odstranění) blokovky není.
Otázkou je možnost vyslovení nicotnosti blokovky - správní orgán by mohl vyslovit nicotnost jen v případě uložení blokovky absolutně věcně nepříslušným orgánem, což se nestává. Se soudním přezkumem nicotnosti nemám zkušenosti, žalobu by navíc bylo nutno podat do 2 měsíců, o podivné blokovce se však lidé dozví zpravidla až při exekuci.

Co považuji za nejvážnější problém, jsou blokovky ukládané psychicky nemocným (min. nejsou procesně způsobilí, resp. způsobilí chápat smysl blokového řízení) a dále blokovky ukládané osobám, které se vydávají za někoho jiného (bratr, bratranec, bývalý spoluvězeň, širší rodina, i cizí člověk...). Zejména městská policie neověřuje podobu, stačí jí jméno a jméno matky za svobodna. Řešíme pak pravomocné, 1,5 roku staré blokovky napsané na osobu X, ovšem jménem osoby X podepsané osobou Y, která se za X vydává. S tím už nejde nic dělat, max. lze policii doporučit, ať pokutu nevymáhá s tím, že pokud bude, může oběť chybně uložené pokuty vymáhat škodu způsobenou nesp.úř.postupem a/nebo nezák.rozhodnutím.
Jiný nápad, jak se vypořádat s blokovkou, kde je omyl v osobě (a souhlas de facto třetí osoby, tj. souhlas s blokovkou zcela itrelevantní), příp. s blokovkou uloženou procesně (a zřejmě i deliktně) nezpůsobilé osobě, neznám - uvítám jakékoliv nápady k řešení.

Anonymní řekl(a)...

Ad omyl v osobě delikventa:
Nešlo by se proti takto uložené pokutě bránit v exekučním řízení tím, že to rozhodnutí není pravomocné, neboť nebylo řádně oznámeno tomu domnělému delikventovi?
Jan Kašpar

Občasný blogger řekl(a)...

ad koncentrace řízení
podle mě nebylo nezbytně nutné v případě vztahu § 82 odst. 4 SŘ a § 73 odst. 2 ZPř ze strany soudu argumentovat tak sofistikovaně, ale stačilo odkázat na § 50 odst. 3 ZPř, který má po mém soudu před 82 odst. 4 SŘ přednost, neboť pokud má správní orgán povinnost něco zjistit i bez návrhu, nemůže se současně odvolávat na ustanovení, které v podávání návrhů omezuje účastníka řízení, existuje nicméně přinejmenším rozhodnutí NSS č,j, 3 Ads 141/2009 - 70, které se týkalo jiného správního deliktu podle zákona o zaměstnanosti a v něm se NSS v zásadě bez dalšího, tedy přinejmenším bez jakéhokoliv zkoumání jeho vztahu k § 50 odst. 3 SŘ odvolal na § 82 odst. 4 SŘ a konstatoval, že žalovaný správní orgán k novým námitkám uplatněným v odvolání nemohl přihlédnout - napadá mě jedině to, že roli mohla hrát právě skutečnost, že jde o jiný správní delikt, u kterého zásadně platí, že osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila - toto pravidlo ale v době, kdy o správním deliktu rozhodovaly správní orgány, součástí zákona o zaměstnanosti nebylo, jinak by snad šlo argumentovat jeho předností před ustanovením § 50 odst. 3 SŘ a tím, že přenáší (alespoň v určitém rozsahu) danou povinnost na účastníka řízení, nicméně NSS podle všeho v daném případě vyložil § 82 odst. 4 SŘ zcela izolovaně, což podle mě nelze, byť to mnohé správní orgány rovněž dělají (možná bylo možné do § 82 odst. 4 SŘ otrocky napsat, že ustanovení § 50 odst. 3 tím není dotčeno, nicméně věty o tom, že nějaké ustanovení není jiným dotčeno, pokládám obecně za nelogické, neboť pokud opravdu není dotčeno, nemá by smysl to do zákona dávat - v takových případech jde naopak o to, že jedno ustanovení jiným dotčeno je, ale naznačuje se tím potutelně, že se k tomu nemá hledět)

JV

Občasný blogger řekl(a)...

ad obnova blokového řízení
a argumentací NSS mám problém - jistěže návrhem na obnovu blokového řízení stěžovatel zpochybňuje splnění podmínek pro to, aby vůbec mohlo být toto řízení vedeno a odvolává svůj souhlas s uložením pokuty, tento souhlas však po mém soudu nelze tak přeceňovat – souhlas je jen procesní podmínkou toho, aby mohlo být vedeno blokové řízení, nemůže snad ale mít ten důsledek, že by převážil nad ostatními hledisky, tedy zejména hlediskem legality a povinností zjišťovat skutkový stav, navíc přísně vzato nejde o „souhlas“ ale o „ochotu pokutu zaplatit“, tedy jakýsi implicitní souhlas s vyřízením věci v blokovém řízení, v případě blokového řízení se navíc zcela běžně připouští a provádí přezkum v přezkumném řízení (a to i za použití § 95 odst. 2 správního řádu!), a to zejména v případech, kdy se přestupek objektivně nestal, tzn. stav věci nebyl spolehlivě zjištěn, tedy nebyla slněna jedna ze zákonných podmínek pro blokové řízení, vychází se přitom z toho, že ze způsobů rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního řádu připadá v úvahu jen zrušení rozhodnutí, nic jiného – ani v daném případě se nevychází z toho, že by souhlas měl převážit nad podmínkou spolehlivého zjištění přestupku, lze to stavět i tak, že spolehlivé zjištění je podmínkou materiální, kdežto (implicitní) souhlas podmínkou formální, nedostatek materiální podmínky, i když vyjde najevo později, však po mém soudu zpochybňuje legalitu blokového řízení jako takového, "souhlas" s vyřízením v blokovém řízení neznamená, že se nesmí ex post zkoumat splnění podmínky spolehlivého zjištění přestupku, navíc připouští-li se to v přezkumném řízení – připustí-li se tedy, že udělením souhlasu nemůže být překryt případný nedostatek spolehlivého zjištění přestupku, tedy fundamentální podmínky blokového řízení, těžko připustit, že by to nemělo mít žádné procesní důsledky, problém může být jinde, spíše však faktický než právní – podle § 100 odst. 2 správního řádu o obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, což by byl v daném případě správní orgán, který rozhodoval v blokovém řízení (viz zejm. § 86 zákona o přestupcích), což by znamenalo vést řízení o obnově především na úrovni obecní policie a Policie ČR, k novému řízení poté, co by bylo rozhodnuto o obnově řízení, by byl podle § 102 odst. 1 správního řádu příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni, což by zřejmě nemohl být správní orgán příslušný k blokovému řízení, neboť pro jeho vedení by již nebyly splněny podmínky, takže by musel rozhodnout správní orgán příslušný na základě § 53 zákona o přestupcích, resp. příslušný na základě ustanovení jiného zákona v dané speciální oblasti státní správy, jinak závěr NSS o možnosti (tedy spíše nemožnosti) obnovy blokového řízení o přestupku se zřejmě analogicky vztahuje i na řízení o vydání příkazu na místě podle § 150 odst. 5 správního řádu, což je také odrůda blokového řízení
JV

Občasný blogger řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad nové důkazy a odvolací řízení:

Obviněný může nové důkazy navrhovat kdykoli, což ale přirozeně neznamená, že důkazy navržené v odvolacím řízení by musely nutně "projít" prvním stupněm. Tak je to i v trestním řízení a není s tím problém.

Ad obnovu blokového řízení:

NSS se tímhle judikátem nevyznamenal. Situace, kdy přichází obnova v úvahu, jsou sice poměrně řídké, ale vyloučit je paušálně nelze, to je porušení práva na spravedlivý proces. Týká se to zejména situace, kdy je pachatel ve skutkovém omylu (tj. myslí si že spáchal, ač to není pravda), který později pominul. Jiné vady se dají řešit buď v přezkumu nebo v nicotnosti, ale na skutkový omyl nic jiného než obnova nefunguje a nelze ji tudíž vyloučit.

Anonymní řekl(a)...

ad Jan Potměšil:

Blokové řízení a MP

100% městských policií se kterými spolupracuji, si u blokové pokuty na místě nezaplacené si ověřuje totožnost u Policie ČR způsobem jakým se dotazuje právě PČR (nebudeme metodiku zveřejňovat, kdo ví tak ví a dalším do toho nic není), nebo je osoba rovnou předvedena na policii a porovnává se podoba osoby s fotografií.
Na druhou stranu strážníci mohou dělat pouze to co jim ukládá zákon a vstup do registrů je možný teprve 8 dnů.

Na druhou stranu jsou bohužel vcelku časté případy, že osoba s omezenou nebo zcela odňatou způsobilostí toto nemá v rozporu se zákonem uvedeno ani v OP a ani to není v CRO, nebo to má v OP a v CRO nikoliv (i takové jsem viděl).

Osoby, které nemají procesní způsobilost, tak tam je pokuta uložena zcela v rozporu se zákonem a není co řešit - buď si město (stát) exekuci odpustí, nebo bude sám solit za škody způsobené nesprávným úředním postupem.
osobně si myslím, že správní řád by měl dávat pro tyto zákonné případy neomezenou (nebo alespoň velmi dlouhou) možnost zrušení takového rozhodnutí.

Jinak judikáty NSS ohledně nemožnosti přezkoumání blokových pokut, protože se vzdal projednání se mi na jednu stranu stranu zdají uhozené. Analogicky tedy prvoinstanční rozhodnutí (příkaz nebo i rozhodnutí), pokud se neodvolám, tak jsem se vzdal práva na odvolání a nelze toto rozhodnutí přezkoumat? Praxe je poněkud jiná - tedy dvojí právo???
Trochu přitažené za vlasy.

s pozdravem

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

ad JV:

Obnova řízení u obecní policie a Policie ČR.
Máte pravdu, tak se ve skutečnosti děje, obnovu řízení (§ 100) rozhodne obecní policie té dané obce nebo oddělení policie, které pokutu udělilo a dál se přestupek zašle s oznámením místně a věcně příslušnému orgánu.
v praxi ovšem nastávají dvě situace - drtivá většina strážků si s tím neví rady (nikdo je to vlastně neučil), a tak nemají-li někoho znalého na úřadu (tam si také mnohdy neví rady i když je to teoreticky učili při ZOZ), tak to posílají na krajský úřad a ten rozhoduje.
Mno a v druhém případě policie/obecní policie si stojí za svým a tak to posílají na krajský úřad přímo.
Ovšem ani krajské přady nejsou vševědoucí a tak jsem viděl zrušené blokové pokuty v případech, kdy bylo zcela zřejmé že blokovka je oprávněná (výborně vypsaná a stvrzená).

No a mimo jiné pašíkovi pěkně naroste zpravidla hřebínek a mává tím rozhodnutím po celém městě:-(

Patrik Šebesta

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad P.Šebesta - blokovky uložené měšťáky:
Pochybné blokovky se čím dál více množí, MP bohužel místo převzetí odpovědnosti posílá BP k přezkumu "vejš", a sice naznačí, že je něco v nepořádku, ale zároveň tvrdí, že jinak je BP vlastně OK, protože měšťák neporušil žádnou normu při ztotožňování. Dokonce jednou MP počkala cca 4 měsíce od podnětu k přezkumu, aby už přezkum nebyl možný, a pak (celkem 4 BP) teprve předala - nevím proč, budou mít další 4 "pravomocné" pokuty, které by však neměli vymáhat.
Jinak k rozporu mezi přípustností přezkumu a nepřípustností obnovy - rozdíl vidím v charakteru obou řízení, na druhé straně je zřejmé, že v praxi přezkum reálný je a široce se praktikuje - podobně by pak měl být reálný i přezkum soudní, jakkoliv si jej zatím neumíme představit a soudy se z přezkumu blokovek vyvlékly (stále čekám na dr.Morávkovou a její zásady správního trestání dle Rady Evropy a mezin.úmluv, resp. na podnětné myšlenky k otázce soudního přezkumu BP:-))

Ad J.Kašpar - s tou právní mocí je to dobrý nápad, min. v případě, kdy jsem si jist omylem v osobě, je jasné, že BP nikdy nemohla nabýt právní moci.

Ad J.Vedral - velmi děkuji za podrobné komentáře - s tou koncentrací řízení mě překvapuje, pokud někdo u správních deliktů odkazoval na § 82 odst. 4 s.ř. - min. od onoho judikátu o (ne)koncetraci postupujeme stejně jak u přestupků, tak u správních deliktů (ať se účastník brání kdy chce a jak chce).

Nutno říci, že pokud účastník neříká něco zásadně nového, ale jen rozšiřuje a futruje to, co už řekl na prvním stupni, není s novými důkazy takový problém (a třeba u rozkladů ani na 82/4 s.ř. neodkazuji a raději se vypořádám se vším). Popravdě řečeno se zcela novým důkazem jsem se totiž ještě nesetkal - přesto by mě praxe trestních soudů v takovém případě zajímala - možná rozvede svůj post/reakci p. Pecina, předem díky.

Jinak - p. Šebesto - co veřejné pohoršení? určitě jste řešil... A k minulým dílům - co říkáte odkládání návrhovek usnesením?:-)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad JP:

V trestním řízení existuje právo na odvolání (mj. podle P5-2 Úmluvy), to se ale nevykládá tak, že by obviněný měl právo, aby jím navržené důkazy provedly a/nebo hodnotily soudy obou stupňů. Tedy postačí posouzení odvolacím soudem, bez ohledu na to, zda obviněný důkazy neoznačil první instanci záměrně nebo bez své viny.

Anonymní řekl(a)...

Ad blokové řízení

Závěr NSS, že řízení o uložení blokové pokuty nelze dost dobře obnovit, považuji za docela dobře odargumentovaný. I v případě nových důkazů je podle mne možné rozhodnutí o bloku zrušit v přezkumu (nezákonnost spočívající v nespolehlivém zjištění skutečného stavu), byť je to tak trochu cesta z nouze. Ale v případě obnoveného bloku vzniká řada procesních potíží (viz diskuse výše), kterým se lze přezkumem vyhnout.

Nesouhlasím ovšem se závěry NSS vyslovenými v jiných jeho rozhodnutích, konkrétně např. v rozsudku čj. 6 As 49/2003 – 46 ze dne 29. 12. 2004. Nemožnost soudního přezkumu rozhodnutí vydaných v blokovém řízení (blokových pokut) je podle mne problematická z mnoha důvodů. Velmi stručně načrtnu ty, jež považuji zásadní.

Prvním je institut souhlasu s uložením blokové pokuty. Jednak jsem se v praxi zhusta setkala s tím, že „obviněný“ nebyl dostatečně (potažmo vůbec) informován o důsledku svého souhlasu. V jednom případě, který jsem řešila, dokonce policie nutila podezřelého z přestupku blokovou pokutu zaplatit s tím, že pokud tak neučiní, dopouští se přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Podezřelý se tím přesto k zaplacení blokovky donutit nenechal a policie skutečně oznámení na spáchání přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele podala (a co hůř, příslušná přestupková komise ho dokonce uznala vinným, toto rozhodnutí bylo následně samozřejmě vyšší instancí zrušeno). V určitém ohledu může být souhlas problematický i z hlediska zásady zákazu sebeobviňování, ale to je na trochu jinou diskusi.

Druhým problémem je spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. V této věci jen naznačím, že potíže může působit např. pokračování v přestupku, potažmo dílčí útok (za nějž je pachatel postihován jako za přestupek blokem) může být ve skutečnosti dílčím útokem pokračujícího trestného činu (platí např. pro majetkové delikty).

Třetí problém spatřuji v subjektu. Jak už Honza Potměšil uvedl, jde zejména o případy chybné identity či duševní nezpůsobilosti pachatele.

Čtvrtý problém podle mne spočívá v tom, že soudnímu přezkumu podléhá podle s.ř.s. v zásadě jakékoli rozhodnutí správního orgánu, pokud není ze soudního přezkumu (explicitně) vyloučeno (§ 64 odst. 1 s.ř.s.). Nepovažuji za únosné a hlavně zákonné, aby soud svojí vlastní rozhodovací činností nad rámec zákona zužoval okruh přezkoumatelných rozhodnutí správních orgánů.

A konečně pátý problém je v kolizi názoru NSS s mezinárodními závazky ČR, konkrétně čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle něj mají být mj. veškerá trestní obvinění projednávána před nezávislým orgánem soudního typu – dle judikatury ESLP je přitom možné, aby o těchto obviněních rozhodovaly i správní orgány za předpokladu možnosti následného soudního přezkumu jejich rozhodnutí. V tomto směru se vyjadřuje i doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R(91)1 o správněprávních sankcích, i když v tomto případě (na rozdíl od Úmluvy) nejde o závazný právní instrument. Ve prospěch vyloučení soudního přezkumu nelze v případě blokovek argumentovat ani nízkými sankcemi, neboť např. podle § 42a odst. 7 písm. f) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, lze v blokovém řízení uložit pokutu do výše 30 000 Kč. To už podle mého názoru rozhodně není drobná sankce. Navíc Úmluva ani ESLP soudní projednání/přezkum na výši sankce neváží.

K této problematice odkazuji též na článek Lucie Madleňákové s názvem Probíhá v ČR řízení o uložení správních sankcí a jejich ukládání dle zásad Rady Evropy? , který vyšel ve Správním právu č. 2/2010 (str. 65 – 89).

Jitka Morávková

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JM:
Co se týče přístupu k soudu, lze odkázat i na rozsudek NSS ze dne ze dne 21.05.2008, čj. 4 A 9/2007-197, publ. pod č. 1717/2008 Sb.NSS:
"Rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví vymezuje na zákonné úrovni soudní řád správní, konkrétně ustanovení § 4 ve spojení s § 2 s. ř. s. Zákonná definice obsahuje tři prvky. Za prvé, jedná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených. Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy." - s tím, že: "S ohledem na ústavní principy je nezbytné rozsah kompetenčních výluk ve správním soudnictví vykládat restriktivně: pouze ty věci, které zákonodárce výslovně vyňal, jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny."


Rozsudek o soudní nepřezkoumatelnosti blokovek (rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46) je také ve Sb.NSS (č. 505/2005 Sb. NSS) - a teď babo raď.

Na druhé straně mi argumentace NSS u blokovek přijde celkem logická (a přinejmenším všichni, kdo blokovky dávají, jsou za výklad NSS neskonale vděční, soudci jistě také). Otázkou je, zda někdo přijde na jinou, stejně přesvědčivou, argumentaci, která by ji vyvracela. Rozpor s mezin.závazky je fajn, ale uvítal bych (proti)argumentaci v limitech národního práva.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
jelikož jsem byla přímo i nepřímo vyzvána, abych se zapojila do diskuze ohledně přezkoumávání blokových pokut soudy, nejprve předesílám, že souhlasím s dr. Morávkovou. Osobně bych neviděla ten největší problém s nemožností obnovy, spíše s nepřezkoumatelností soudem. Začnu od konce: dle Doporučení Rady Evropy, které je zmiňované výše, je možné "anulovat" zásady spravedlivého procesu dle tohoto Doporučení (informace o obvinění, o důkazech, dostatek času na přípravu, právo slyšení a odůvodnění rozhodnutí), pokud "osoba s tím souhlasí". Samostatná zásada přezkoumatelnosti soudem však vyloučena nemůže být ani v případě souhlasu obviněného. Doporučení nehovoří nic o nutnosti možnosti podat odvolání, ale minimálně toto rozhodnutí musí být přezkoumatelné soudem. Správně je v diskuzi naráženo na "praxi", která "povoluje" přezkum. Takže je pouze jakousi dobrou vůlí praxe, aby přezkum vykonala. (Jen jako poznámka: toto je velice dobrý příklad toho, proč - ač některými teoriemi deklarovaná - zásada dvouinstančnosti ve správním řízení neplatí.) Listina v čl. 36 uvádí: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Z toho jasně vyplývá, že pokud má být přezkoumávání blokových pokut z pravomoci správnch soudů vyloučeno, musí to stanovit zákon. Diskutabilní je také otázka, zda bloková pokuta 30 000 nezasahuje do některého z práv chráněných Listinou (což dle mne jasně zasahuje). Další otázkouje, zda takto do práv chráněných Listinou zasahuje i pokuta 1 000?Samozřejmě chápu NSS, proč takto argumentuje. A osobně nevím, jak se dostat ze situace, že soudy budou blokovky odmítat pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek odůvodnění. K tomu jen férově dodávám, že pokud s tím osoba souhlasí, tak dle Doporučení rozhodnutí odůvodněno nemusí být. Také se stotožňuji s problematikou souhlasu: 1)osoba nepodepisuje, že dává nějaký souhlas a s čím, 2) osoba častokrát není vůbec poučena, že pokud zaplatí, "má smůlu", příp., že vůbec může "nesouhlasit", 3) otázkou je zásada nesebeobviňování a 4) možná také nemožnosti vzdát se předem svých práv 5) konečně, obviněný se tak vzdává nejen práva na odvolání, ale také na soudní přezkum (6 As 49/2003).

Lucia Madleňáková

Anonymní řekl(a)...

Ad blokové řízení

Shodou okolností jsem zrovna dnes získala „zajímavý“ poznatek o blokovém řízení, resp. o způsobu jeho vedení.

V jednom druhdy okresním městě má městská policie svérázný přístup k blokovému řízení. Nejen, že potenciálního obviněného vůbec nepoučí o právních následcích blokového řízení, ale tyto osoby nutí k zaplacení blokové pokuty tím, že jim nechce po ztotožnění vrátit osobní doklady, dokud pokutu nezaplatí. Aby toho nebylo málo, tak pokutu ukládá i za něco, co přestupkem vůbec není, a to konkrétně za nepřekažení páchání přestupku (vzbuzení veřejného pohoršení) jinou osobou. Jsem skutečně zvědavá, až uvidím onen blok na vlastní oči, co tam je uvedeno za paragraf. Takže s tím „dobrovolným“ souhlasem u blokovek je to zjevně, aspoň někde, pořádně nahnuté. A se zásadou legality také… Už bych dokonce uvažovala o tom, zda nejde o zneužití pravomoci úřední osoby.

Jitka Morávková

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JM:
No, a protože přece souhlasil a protože se přece dobrovolně vzdal možnosti běžného správního řízení a opravných prostředků, blok ne a nepřezkoumáme - nazdar!

Jako zlý byrokrat vítám omezení překošatělých opravnných prostředků v rámci správy i soudnictví, na druhé straně tady opravdu vzniká problém, jak likvidovat nezákonné bloky, se kterými jako by už nikdy nejde nic udělat.

Anonymní řekl(a)...

Jitka Morávková

Tak to bych chtěl prosím vidět také:-) takovou exotiku aby člověk pohledal.
Na druhou stranu jsem k takovým zaručeným "informacím" od pachatelů velmi skeptický, protože pravda je většinou někde uprostřed a mnohdy je to naprosto jinak, než jak strana tvrdí.

Nejsem zastáncem nadužívání trestních oznámení, a osobně bych oznámení na určité druhy trestných činů nebo od určitých okruhů lidí (například dlužníků na věřitele) podrobil nějaké vysoké finanční kauci, zde, pokud by strážníci postupovali tak, jak píšete, tak plně postačuje § 4d zákona o obecní policii, kde je mj. uvedeno "Ministerstvo vyzve strážníka k přezkoumání odborné způsobilosti v době platnosti osvědčení před zkušební komisí ministerstva, pokud z vlastní činnosti nebo na základě podnětu obce dospěje k důvodné pochybnosti o tom, že strážník je odborně způsobilý."

Patrik Šebesta

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad PŠ a přezkoumání odborné způsobilosti:
Vy jste lump!:-) Fakt jste mě pobavil. Zdá se, že chcete rozvrátit obecní policie! Vždyť oni přece jen chtějí dle obecných zásad morálních udržet veřejný pořádek! To nesledujete Hříšné lidi města pražského? To byl jiný pořádek! I Vy legalisto!:-)
Za situace, kdy ZPř nezná ani spolupachatelství, natož organizátorství, návod, pomoc, je ale skutková podstata "nepřekažení přestupku" vskutku humorná. Ono ani "přenášení židlí na náměstí z hospody do hospody" (o což v daném případě šlo) je obtížně subsumovatelné pod nějakou skutkovou podstatu - napadá mě jen neoprávněné užívání cizí věci. Třeba zde ale mají obecně závaznou vyhlášku o veřejném pořádku, která zakazuje nošení židlí po náměstí, a pak by šlo o § 46/2 ZPř:-)

Anonymní řekl(a)...

Ad PŠ:
Se zájmem jsem si přečetla tuto diskusi. Připojuji se k názoru Patrika Šebesty. Pokud je nějaký strážník schopen uložit blokovou pokutu za nepřekažení "přestupku", je to na přezkoumání jeho odborné způsobilosti. Stačí zaslat podnět na Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnosntí politiky a my už se o to postaráme.
Milena Bačkovská OBP, MV

Anonymní řekl(a)...

ad: Jan Potměšil

Tak teď jste mne kolego urazil:-)), zrovna já, který kdykoliv je to možné, "nadává" úředníkům (těm, kteří si to zaslouží) nadřízených správních orgánů do právních legalistů a formalistů, a mlátí jim o hlavu judikáty NSS, ÚS, ESD i ESLP...
Čím jsem si to zasloužil?! :-)

Ale k věci:
Hříšní lidé města pražského:-) 90% naprostá filmová fikce, protože tak idilická doba tehdy rozhodně nebyla. Blíže tomu jsou spíše asi Četnické humoresky, i když též na hony vzdálené od skutečnosti.

Co se týká skutečnosti, že strážníci nemohou zcela dle (jak píšete) "obecných zásad morálních udržet veřejný pořádek", tak to poděkujte Vašemu ministerstvu vnitra, kde dnes pracujete, které připravilo novelu zákona o obecní policii a protolačilo jí parlamentem, kde mj. vyšktrlo nádhernou větu, podle které strážníci velmi často postupovali právě ve Vámi popsaném případě - upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů a činí opatření k nápravě (§ 2 odst. 1 písm. e), k 1.1.2009 zrušeno).

Jinak jsem zastáncem institutu obecních (městských) policií, ale co nesnáším, je, pokud strážník zbytečně buzeruje nebo dokonce působí v rozporu se zákonem. Nutit někoho, aby podepsal blokovou pokutu pod pohrůžkou, že se jinak dopustí neuposlechnutí výzvy úřední osoby, není ani tak na přezkoumání odborné způsobilosti, jako na okamžitý vyhazov. Stejně tak, jako čekání 4 měsíce od podnětu, aby nemohl být přezkoumán atd.
Přesně tací kazí jméno obecní (městské) policie a potom se nesmíme divit, že je strážníků nadáváno do "sběračů hovinek" (doslova takto) atp.

Patrik Šebesta

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad PŠ:
Vždyť to byl žert...:-)
Ale jinak souhlas co se týče kritiky některých (mnoha) strážníků - jakkoliv znám strážníka, který rád prohlašuje "posledních sedm let všechno řeším domluvou" (takový rozumný strejda), tak se až nepříjemně často setkávám s nesmyslnou horlivostí a snahou dávat pokuty (blokovky) za kdejakou hloupost, kterou lze stejně dobře řešit domluvou. U nás se pak strážníci zlobili a byli ublížení, že zatímco oni chtěli dát aspoň 1.000, my jsme na Ú MČ dávali vždy míň, příp. napomenutí, příp. věc odkládali. Teď jsem se díval na jeden "spis" městské policie, a u blokovek je jen poučení o způsobu placení, o právech, povinnostech a následcích akceptace BP nic. Proto také strážníci (i státní policie) tolik tlačí na BP - mají věc vyřízenou a nejde s tím už nic dělat. Neznám jediný případ, kdy by někoho na následky vyřízení věci blokovkou upozorňovali.