úterý 17. listopadu 2009

Listopadová stávka na právnických fakultách aneb mohou být právníci revolucionáři?

V těchto dnech, kdy si připomínáme dvacet let od listopadového převratu, je určitě dobré si trošku zavzpomínat a využít možností, které skýtá Jiné právo, k připomenutí a také k otevření diskuse o průběhu stávky na právnických fakultách. Pokusím se tohoto úkolu (coby nejstarší ze stálých bloggerů) alespoň částečně zhostit. Jelikož jsem si však tehdy nevedl podrobný deník a ohledně řady faktů se mohu mýlit, pokusím se spíše uvést jen několik subjektivních dojmů, které ve mně i po těch dvaceti letech zůstaly. Budu velmi vděčen, když tyto střípky a dojmy doplní či naopak vyvrátí kdokoliv z dalších pamětníků, ať už z řad tehdejších studentů, učitelů či právnické i neprávnické veřejnosti. Zejména budu rád, když zareaguje i někdo z kolegů, kteří zažili stávku na fakultě v Praze, o níž samozřejmě nemohu podat svědectví.

Prvním typickým znakem budoucích právníků v Brně bylo v listopadu 1989 to, že začali stávkovat jako úplně poslední (pominu-li studenty Vojenské akademie Antonína Zápotockého, které však jejich velitelé v kritických dnech prostě zavřeli do učeben a kasáren), nicméně stávkování se jim natolik zalíbilo, že v něm vydrželi nejdéle ze všech. Proč začali právě právníci stávkovat jako poslední? Nabízím dvě možná vysvětlení.

Předně, nelze popřít, že právě právnická fakulta byla jednou ze škol nejvíce prokádrovaných, a to nejen mezi učiteli, ale také mezi studenty. Tvrdím, že ve většině případů v osmdesátých letech rozhodným kritériem pro přijetí na fakultu vůbec nebyly znalosti, nýbrž politická kritéria, klientelismus či korupce. To se samozřejmě naplno projevilo i během stávky.

Druhé vysvětlení spatřuji v tom, jak zaměření určitého vzdělání utváří či dokonce deformuje studenty. Jestliže fakulty, které představovaly nezpochybnitelné tahouny revoluce (v Brně zejména filosofická fakulta a JAMU), začaly stávkovat okamžitě a velmi spontánně a do stávky se zapojili prakticky všichni studenti, snažili se právníci nejprve získat „demokratickou legitimitu“. Pro většinu z nás (mám tím na mysli vznikající stávkový výbor) totiž bylo nemyslitelné a také trošku i neslušné mluvit za někoho jiného, když jsme ještě neznali jeho názor. Proto jsme v pondělí 20. 11. nejprve obcházeli studenty na kolejích a svolali shromáždění na úterý 21. 11. do přednáškového sálu (dnešní kulturní dům Musilka) a sbírali jsme podpisy na petici, kterou se studenti souhlasně vyjadřovali k zahájení stávky. Teprve poté, co počet podpisů překročil nadpoloviční většinu všech studentů, došlo k volbě stávkového výboru a stávka mohla naplno začít. Právníci prostě nezačínají revoluci emotivním výstřelem z Aurory či dobytím Bastily, nýbrž dobře promyšlenou peticí...

Dlužno dodat, že právníci mezi ostatními studenty nebyli nikdy příliš oblíbeni a byli vnímáni možná jako nejvíce konformní s tehdejším režimem. Když se proto v Brně rozšířila informace (s jakou chutí jsme na náměstí Svobody nosili transparent s logem fakulty, používaný během prvomájových oslav, a křičeli „Právníci jsou s vámi!“), že stávkují dokonce už i oni, mělo to podobný ohlas jako vystoupení Karla Gotta na balkónu Melantrichu: když totiž do revoluce vstoupili i opatrní a všemi mastmi mazaní právníci, bylo všem ostatním jasné, že je již rozhodnuto. Ani jsme si neuvědomovali, jakým nezamýšleným symbolem mohou být právníci v revolučních dobách...

Maximální snaha o co největší zdání legitimity byla ostatně přítomna i během všech dalších událostí. Velmi opatrně totiž stávkující studenti na fakultě „přebírali moc“. Jelikož bylo jasné, že vedení fakulty se hned tak s někým nebude vůbec bavit, bylo první setkání formulováno jako „setkání s rozšířeným fakultním výborem SSM“ a teprve postupně se z tohoto neuchopitelného orgánu stal skutečný stávkový výbor (mimochodem i díky této fintě bylo možno pro účely stávky využívat svazácké peníze). Rovněž volba předsedy stávkového výboru byla typicky právnická: byl totiž zvolen nejstarší z nás, který již měl navíc před jménem titul inženýr a zejména byl reformním členem KSČ. Hned zpočátku byly proto cíleně otupeny očekávané výhrady v tom smyslu, že jsou studenti příliš revoluční či apriori antikomunisticky zaměření.

Skutečnost, že v první fázi byl stávkový výbor formálně označen za „rozšířený fakultní výbor SSM“, byla ostatně možná i proto, že řada vedoucích svazáků byla současně tahouny stávky. Opět se v praxi potvrdilo, že mezi masou studentů je vždy pouze úzká skupinka aktivních, a nikoliv náhodou se proto stávkový výbor skládal převážně z organizátorů formálních akcí typu sportovních turnajů, pochodu Brno-Mikulov, brigád apod., a také akcí neformálních - antiplesů, závodů smíšených dvojic BAM, turnajů v mariáši či populárního „flašing medou“.

Od listopadových událostí jsem hluboce přesvědčen o tom, že právníci již svojí přirozeností prostě nejsou uzpůsobeni k tomu, aby iniciovali revoluce. Na straně druhé jsou však výbornými technology moci. To se projevovalo v průběhu stávky např. tím, že studenti na JAMU něco vymysleli, nicméně způsob provedení tohoto nápadu začasté připadl právníkům. Například padl požadavek okamžitého propuštění všech politických vězňů, bylo však namítáno, že vlastně žádní političtí vězni neexistují, protože žádná takováto skutková podstata v trestním zákonu obsažena nebyla. Bylo proto třeba právní terminologií vysvětlovat, že politickým vězněm je třeba i ten, kdo šířil soukromé nahrávky alternativní hudby či samizdaty (a byl odsouzen za nedovolené podnikání) anebo kdo se údajně dopustil tzv. pobuřování tím, že se zúčastnil opoziční demonstrace. Za možná největší praktický přínos právníků Listopadu pak považuji právní poradny, kde studenti vyšších ročníků za aktivní pomoci některých brněnských advokátů poskytovali bezplatné právní rady komukoliv, kdo o to požádal. Rovněž řada výjezdů do různých továren a mimobrněnských obcí byla organizována tak, aby se jich pokud možno účastnil i někdo z právníků. Často totiž na těchto akcích padaly otázky typu: a jak to je s generální stávkou z hlediska zákoníku práce; co si máme představit pod svobodnými volbami; jak máme odvolávat svoje poslance apod. Sebekriticky přiznávám, že jsme na tyto otázky zdaleka ne vždy znali odpovědi, nicméně snažili jsme se alespoň vyvolat zdání, že po právní stránce revoluce nepředstavuje žádný zásadní problém...

Další poznámka se nutně musí vztahovat k našim tehdejším učitelům. Bohužel, nezbývalo nám než závidět kamarádům (zejména) z řad filosofů či umělců, kteří hned od počátku cítili obrovskou podporu a sympatie od mnoha svých vyučujících. Již od prvních dnů, kdy všichni věřili, že jde o úplně všechno a byli přinejmenším přesvědčeni o tom, že riskují (přinejmenším) svoji profesní existenci, totiž na jiných fakultách učitelé poskytovali studentům svoje pracovny, radili jim a sami vytvářeli tlak na zkompromitovaná vedení fakult. Nerad bych někomu křivdil, nicméně na právnické fakultě o podobné podpoře bohužel nemohlo být vůbec řeči. Někteří učitelé vystupovali otevřeně proti studentům, anebo k nám určité sympatie možná i chovali, nicméně nikterak je otevřeně nedokázali projevit a pouze vyčkávali, jak se situace nakonec vyvine.

Jako na čestnou výjimku budiž vzpomenuto na tělocvikáře, zejména na Honzu Urválka a Věru Večeřovou, kteří nám od prvopočátku velmi pomáhali, poskytli nám v rozhodujících chvílích (do vyhlášení okupační stávky) azyl ve svých pracovnách a bylo ihned zcela jasné, na jaké straně barikády stojí. Z dalších učitelů nám pomáhal snad jen Jiří Kroupa, pozdější děkan. Naopak postoj vedení, tvořeného děkanem E. Vlčkem a proděkany M. Špičákem, L. Kubů a M. Pekárkem, byl zcela jasný: úplný distanc od stávky a ochota k omezené komunikaci se studenty, zásadně však vyjímající řešení politických otázek (vítány byly proto spíše otázky typu: „Jak je možné, že někdy na Sušilkách neteče teplá voda?“) a odmítající diskusi s „rozvratnými živly“. Byl např. vysloven zákaz vstupu chartistů na naši fakultu s tím, že pokud tento zákaz bude porušen, veškerý dialog končí. Skutečně se také jednou v aule stalo, že když byl mezi diskutujícími "odhalen" Jan Šabata (s potěšením konstatuji, že JŠ později právě naši fakultu úspěšně vystudoval), vedení jako jeden muž vstalo a opustilo jednání s tím, že je ochotno se vrátit až poté, co chartista odejde z akademické půdy. Dnes již s úsměvem vzpomínám třeba i na to, jak si proděkan Pekárek v průběhu diskuse před polozaplněnou aulou vzal slovo a řekl něco v tom smyslu, že spočetl studenty v sále a ti již nepředstavují nadpoloviční většinu všech a je proto namístě se zeptat, za koho vlastně ještě stávkový výbor mluví a zda stávka ještě trvá. Klopotně jsme argumentovali tím, že ostatní studenti jsou na výjezdech, demonstracích či že mají jinou práci...

Faktem je, že přinejmenším u právníků nelze říci, že by stávkovali všichni anebo alespoň převážná většina. Většina bohužel hned po vyhlášení stávky odjela z Brna a nevím, zda se poté rekreovali na horách, seděli doma a dívali se na televizi anebo zakládali občanská fóra v místě svého bydliště. O to více bych chtěl vyzvednout ty desítky spolužáky, kteří navenek nebyli příliš vidět, nicméně odvedli během stávky rozhodující práci. Jistě, každý si zapamatoval mluvčího v aule, vyjednávače s vedením fakulty, pisatele různých programových prohlášení či charismatického řečníka na výjezdu. Nic z toho by však nebylo možné bez dokonalého servisu, který existoval právě díky „bezejmenným“ dělníkům revoluce: hesla bylo třeba překreslit na plakáty, stávkující studenti se někde museli najíst, výjezd bylo třeba organizačně domluvit, na vrátnici se musely držet hlídky apod. Právě tyto zcela nezištné lidi považuji za to úplně nejcennější, co jsem během stávky poznal. A protože od stávky uběhlo dvacet let, mohu i trošku bilancovat: bývalí spolužáci zažili a stále zažívají velmi zajímavé profesní kariéry. S klidným svědomím však mohu říci, že ti z nich, kteří do stávky naskočili hned na jejím začátku, a to za cenu velkých osobních rizik, a neučinili tak vůbec z nějakých kariérních či ideologických důvodů, nýbrž prostě proto, že je ani nenapadlo stát bokem v situaci, kdy se každý slušný člověk konečně musel ozvat, zpravidla nezklamali ani v budoucnu a jsou z nich mimořádně kvalitní lidé v osobním životě i v právničině. Naopak, o řadě jiných, kteří se do stávky z opatrnosti nezapojili buď vůbec anebo až v době, kdy byl výsledek zřejmý, nezřídka slyším, do jakých kšeftíků se později zapletli a s jakým výsledkem.

Další dominantní vzpomínkou na tehdejší události byla značná naivita a nedostatek fantazie právníků. Když např. padl požadavek, že do jednoho týdne musí padnout ústavně zaručená vedoucí úloha KSČ, argumentovali jsme svým radikálnějším kolegům z jiných fakult tím, že to nejde tak rychle, že legislativní proces má určité fáze, že je třeba zrušit i další navazující ustanovení apod. a vůbec nám tehdy nedošlo, že v revoluci jde prostě všechno a podobnými komplikacemi se není třeba až tak trápit.

Nesporným vrcholem naší naivity byla snaha zjistit, co je vlastně ta tajemná StB a jak funguje. Naše znalosti byly v tomto směru velmi omezené na seriál o majoru Zemanovi, takže jsme měli jen povědomost o tom, že se v určité fázi vyšetřování odněkud vynoří plukovník Žitný, nabitý všemi informacemi a úkolující běžné kriminalisty. Protože oslovení učitelé z fakulty nám v podstatě sdělili, že o žádné StB neví (!), vypravili jsme se pod průhlednou záminkou na krajskou správu SNB na Kounicově ulici, kde tři z nás přijali dva policisté, o nichž jsme se až se značným odstupem dozvěděli, že se jednalo o krajského šéfa StB a o jeho zástupce. Museli z nás mít ohromnou legraci... Byť dodnes mne mrazí z jejich sebevědomí, když např. uváděli něco ve smyslu: chlapci, kdybychom chtěli, dokážeme během okamžiku u veřejnosti diskreditovat celé studentské hnutí. Třeba v tomto trezoru za vámi máme seznam vašich spolužaček, které si přivydělávají prostitucí. Kdybychom jen chtěli...

Není možné psát o Listopadu a nezmínit ohromný společenský étos a fantastickou důvěru, kterou veřejnost ke studentům chovala. Lze poukázat na stovky příkladů, kdy prostí občané přišli na fakultu a darovali studentům peníze, nosili jídlo (později i vánoční cukroví) a v několika případech nám dokonce anonymní lidé přivezli svoje auta a předali klíčky s tím, že až je nebudeme potřebovat, máme je vrátit. Troufám si tvrdit, že této důvěry jsme nezneužívali a přinejmenším v prvních dnech tento étos opanoval všechny stávkující studenty: zavilí návštěvníci osvěžoven řadu týdnů nepozřeli alkohol, vyhlášení studijní absentéři se stali workoholiky a najednou jsem tak začal potkávat i kolegy, s nimiž se střetnout v přednáškovém sále bylo vyloučeno, a naopak řada studentů a především studentek, vzorně si vždy plnící svoje studijní úkoly, najednou z okupované fakulty kamsi záhadně zmizela.

Ze všech důvodů, volně poskládaných výše, považuji měsíc, který jsem mohl před dvaceti lety prožít jako student třetího ročníku právnické fakulty, za svůj vůbec nejhezčí v životě. Věřím, že podobný pocit mají i mí tehdejší spolužáci. Jakkoliv tedy lze uvést tisíce věcí, které se od té doby nepovedly, nenechme si zkazit to nejpodstatnější: žije se nám mnohem lépe a svobodněji než v minulosti a naše děti doufejme už nikdy nedokážou plně pochopit, jak vlastně komunistický systém mohl fungovat.

Přeji všem hezké prožití dnešního svátku svobody!

58 komentářů:

Tomáš Sobek řekl(a)...

Skvělý post. Možná by bylo zajímavé vědět, jak listopadové události vnímali učitelé, dnešní profesoři, kteří v té době byli zhruba ve věku, který má dnes Vojtěch Šimíček.

Ondrej.Rucka řekl(a)...

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=8091 pohled Zdeňka Koudelky zveřejněný na blogu aktualne.cz

Michal Bobek řekl(a)...

Moc děkuji O. Ručkovi za odkaz na článek Z. Koudelky. Krásně ukazuje, jak se může lišit vnímání stejné události. Zaujal mě hlavně následující odstavec:

"Došlo ke změně studentské stávky ve stávku okupační. Stávkový výbor zakázal některým učitelům vstup na fakultu a ovládl ji. Děkan Eduard Vlček respektoval stávkový výbor, byl u studentů oblíben jako pedagog, proto měl důvěru studentů. Stávkový výbor spolupracoval s oblíbenými učiteli – např. pozdější děkan Jiří Kroupa, obsadil kanceláře učitelů marxismu-leninismu, měl klíče od fakulty, peníze ze sbírek, zdarma potraviny z menzy, k dispozici auta. Pochopil jsem Leninův výrok: „Moc ležela na ulici, tak jsme ji zvedli“."

Anonymní řekl(a)...

Pro srovnání : PF UK nestávkovala ve skutečnosti prakticky vůbec. Pro jistotu se zrušily hodiny a většina studentů odjela z kolejí domů.
Co bylo zajímavé byla ale lednový strach návrativších se osmašedesátníků (P.Pithart, Pavlíček) z přechodu k plné demokracii a ke kapitalismu.

Michal Sodomka

Jan Šmakal řekl(a)...

Kdežto na naivitě a nedostatku fantazie právníků se shodli:

"Proděkan Milan Pekárek proklamoval, že stávku studentů lze považovat za neomluvenou absenci s možností neudělení zápočtu."

Anonymní řekl(a)...

Nesouhlasím, na bolševických revolucích po válce se tehdy mladí právníci podepsali výrazně. Nakonec i Iránská reovluci dělali právníci, V Polsku jichy bylo také plno.
Rozdíl byl v tom, že po válce česká právnické fakulta byla plná intelektuální elity, v 80.letech byla plná prověřeného plebsu z normalizačních rodinek.

Milan Prostějovský

Anonymní řekl(a)...

Studoval jsem tehdy na MFF UK a chování pražských judiků bylo katastrofální. Část z nich byla ubytována na Tróji mezi námi. Shrbená páteř a klientelismus byl pravděpodobně jedním z důležitých předpokladů studia, protože skoro všichni totiž ze strachu odjeli domů.

Jiří Michalík

Vladimír Mráz řekl(a)...

Ad Milan Prostějovský:
Nejen na mladí bolševici byli právníci. Marx nedostudoval práva v Bonnu a Berlíně, Mahátma Gándhí studoval v Indii a Londýně, Fidel Castro promoval v Havaně,atd.
Jinak chování studentů PF UK v listopadu 1989 nebylo dle mého názoru obecně odlišné než na jiných univerzitách v Praze - sám jsem studoval a byl jsem pár týdnů členem stávkového výboru na ČVUT.

Ad Jiří Michalík:
Nemyslím si, že odjezd studentů z Prahy domů byl většinově iniciován nějakým strachem. Část, zejména 1. a 2. ročníků neměla v Praze takové vztahy a zájmy, aby zůstávala, jejich aktuální místo bylo jinde.
Shrbená páteř a klientelismus je pak předpokladem studia části (to chci zdůraznit) studentů na
jiné současné právnické fakultě...

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Revoluci na PFUK v Praze zahájil Radim Seltenreich. V pondělí ráno 20.11.1989 mluvil ke studentům v "bazénu" a díky němu se také právníci vydali na odpolední, podle mého vůbec nejdůležitější demonstraci.
Přidal se k němu Valentin Urfus a někdo třetí, koho si už nepamatuju (bohužel). Výslech svědků by to objasnil.

Ostatní učitele a studenty bylo třeba do revoluce tahat; zprvu se jen vyděšeně plížili po chodbách. Podrobnosti dalších dní si pamatuji jen částečně, protože jsem už nebyl student, a jen jsem tam často chodil. Myslím, že OF založili 24.11.

Anonymní řekl(a)...

Tuším ten třetí byl Vojtěch Cepl starší, tehdy snad nucený specialista na bytové právo, ale už je to 20 let a mohu se mýlit. Já byl tehdy teprve v prváku a rozkoukával se. P.H.

Anonymní řekl(a)...

Na pražských právech byla tehdy nejlepší reakce p. Knappa, který vvěsil na svých dveřích leták, že žádá zásah lidových milicí.

Celý týden po 17.listopadu byla budova PF UK prakticky prázdná, studenti raději odjeli domů a existovalo několik "samozvanců", co se za stávkový výbor považovalo ale to spočívalo jen ve vyvěšení nápusi na balkon "Stávka".
Prof. Cepl mezi nimi rozhodně nebyl. Mladý Urfus ano. Fakulta se schovala pod Univerzitu a nijak nevyčuhavala. Nejagilnější kromě AMU, byla MFF UK. Například na zmiňovaném ČVUTu se nedělo také nic (existuje hezká reportáž Večerních novin z té doby,kde ještě 24.11. tvrdil "stávkový výbor" ČVUTu, že chtějí jen akademické svobody a že už se normálně učí).


Ivan Nový

Anonymní řekl(a)...

Ad P.H.: To je možné. Včera, keď sme s kamarátmi kráčali po Národnej triede, v momente, keď sa zo všetkých strán ozvala zvuková nahrávka policajných sirén a krokov, spomenula som si na svedectvo o listopadu 1989 od jedného študenta PF UK (písané v roku 1992), na ktoré som narazila na internete v septembri krátko potom, čo sa na stránkach Jiného práva rozpútala diskusia vo veci Melčák. Študent sa volal Matěj Cepl a v svojom vyznaní okrem iného podával svedectvo o ceste Národnou triedou 17. listopadu 1989, bitke, rozbitej hlave a ztrate viery v ľudí. To svedectvo na mňa hlboko zaposobilo, asi preto som si naň včera v podvečer spomenula.
Včerajšie davy účasť právnikov pohltili, z tých, ktorých poznám, som videla len pár. Na Václavku v dialke v dave sa črtali hlavy Ceplových sledujuce Inventuru demokracie.
Katarína Kuk.

Martin Bílý řekl(a)...

Líbí se mi teze o profesionální deformaci právníků, kteří vidí, že všechno nejde hned:-) Platí to i dneska, když podnikatel má bleskové vize "dneska zřídíme společnost, zítra vypíšeme veřejnou zakázku, pozítří fúzujeme" annechápe, že to není jen tak...a někdy výjimečně praxe ukáže, že to je jen tak a právní stránka se veze.

Jinak se ale nezměnilo ani to, že právníci jsou lidé vesměs opatrní, kteří nejdřív myslí a pak jednají...je to vážně zajímavý post. Zajímaly by mě i postřehy z jiných právních oborů, než z akademie. Co třeba justice? Advokacie?

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Když je tak propíráno naše jméno, strohá fakta:

1) Cepl starší nebyl tím třetím revolucionářem od prvého dne. Do věci se zapojil někdy během týdne, nepamatuji se přesněji, možná v pátek, kdy vzniklo OF na právech a revolucionářů bylo už vícero.

2) Nemluvil jsem o Urfusovi ml., kterého neznám, nýbrž o Valentinu Urfusovi, učiteli z dějin. Kdo v tom vidí jemnou kritiku Dana Dvořáčka a jeho bojů proti historii na právech, má pravdu, neb dva ze tří revolucionářů nejméně byli historici.

3) Svědectví tehdy studenta Matěje Cepla mohu potvrdit.

4) Poznámka o Inventuře demokracie míří do budoucnosti a je důležitá. Koho to zajímá, nechť si zjistí, o co v té Inventuře šlo, a dále o tom přemýšlí. Nebo dokonce jedná.

Anonymní řekl(a)...

Revolta právníků nastáváa jen tehdy, když je studium spojene s obecnou morálkou. V dobách konjuktury a konzumismu se z právnických fakult stává hnízdo středostavovské úlisnosti.
Proto byli judici mezi obětmi revolt roku 1848, 1914, 1939, 1948 ale nikoliv v roce 1918, 1968 nebo 1989, kdy v nich naopak shrbenost studentů (a společnosti vůbec) dosahovala vrcholu.

Mezi další právníky revolucionáře patří i mladý Gustav Husák a poměrně dost židů (ateizovaných) v řadách KSČ.

Josef Trávník

Anonymní řekl(a)...

Valentin Urfus ve stávkovém výboru nebyl na 100 % a ani nemohl být. Šlo o poměrně známého normalizátora. Podle mě šlo o jeho vzdáleného přibuzného.

Milan Teplý

Anonymní řekl(a)...

Vzpomínám si, že 19.11.1989 byl vypnut na příkaz shora přívod vody na brněnské studentské koleje a to trvalo minimálně jeden týden. To by mohlo vysvětlovat útěk některých studentů. V Praze co si pamatuju podobný problém nebyl.

Ludvík Hnát
ex stavební fakulta

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Milan Teplý:

Valentin Urfus byl vyhozen (zřejmě po r. 1968) z lidové strany, tudíž nevím, jak mohl něco normalizovat. Myslím také, že byl věřící katolík - to se zeptejte Radima, ten to bude vědět přesněji.
Netuším, proč by měl být ve stávkovém výboru, pokud šlo o studenty; byl už tehdy docela pokročilého věku.

Trvám na tom, že dne 20.11.1989 ráno, kdy ještě nebyl žádný stávkový výbor, podpořil Radima Seltenreicha, neb jsem to osobně viděl. Tehdy vůbec nějaká revoluce na právech vznikla; a je otázka, kdy by jinak na práva vůbec dorazila.

Účast nějakého mladšího Urfuse ve výboru tím pochopitelně vyloučena není.

Anonymní řekl(a)...

http://cs.wikipedia.org/wiki/Valentin_Urfus

pro úplnost

Tomáš Sobek řekl(a)...

"Myslím také, že byl věřící katolík ..."

Vojtěch Cepl správně naznačuje, že ne každý katolík je věřící člověk.

Anonymní řekl(a)...

Otázka vztahu katolicity a víry je poměrně zajímavá a je o tom napsáno poměrně dost spisků. Především je taková diskuse zbytečná, protože zkoumat něčí konfesi je směšné a nemožné.

Představa, že mezi normalizátory nebyli věřící je také poměrně směšná. Například husitská církev dosáhla maximálního počtu členů v roce 1952 (1,5 mil) a mnozí z nich dodnes tvrdí, že o útlaků vůči katolické církvi nic nevěděli :-) Československá strana lidová byla plná nejen husitských kolaborantů s reřimem. Pravda, že by skutečně věřící katolík normalizoval je patrně vyjimečná, protože by mu hrozila tzv. automatická exkomunikace, na druhou stranu kolik bylo mezi 1,2 mil členů KSČ opravdových komunistů ?

Radim Tvrdý

Anonymní řekl(a)...

Fakt, že se do porevoluční vřavy dostávaly komunistické zjevy nebyl ojedinělý. Například poslankyně Buzková byla za svého studia na pražských právech předsedkyní celofakultního SSM.

Pavel Kasík

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Já bohužel (nebo bohudík) nejsem s to o listopadové fakultě v Praze nic uvést. Nabídnu ale pohled na revoluci z venkovského gymnázia ve středních Čechách.

O zbití studentů na Národní třídě jsem se dozvěděl někdy kolem poledne v sobotu, a to ze Svobodné Evropy. Tuším večer pak hlásili poprvé zprávu Petra Uhla o mrtvém studentovi. I s odstupem dvaceti let si vybavuji totální šok po vyslechnutí této relace.

Trochu paradoxně se však v pondělí 20. 11. na našem gymnáziu normálně učilo. Revoluce k nám na venkov dorazila až v úterý, kdy jsme poprvé odmítli studovat, objevili se první vysokoškolští studenti (ty ale ředitel nepustil do budovy gymnázia). Chtěli jsme se tehdy peticí připojit k požadavkům stávkujících VŠ studentů, ale mělo to humornou a poněkud absurdní dohru. Ve středu 22. 11. jsme měli "diskusní" fórum s představiteli OV KSČ (nikoho jiného k nám tehdy nepustili), kde všechny naše argumenty okresní a velmi sebejistý aparátčík "rozbil" na padrť. Dodneska si pamatuji, jak se nás s vítězným úsměvem ptá, ať mu jmenujeme alespoň jednoho politického vězně, který má být propuštěn z vězení (jeden z požadavků stávkujících studentů bylo právě propuštění všech nespravedlivě uvězněných politických vězňů). V tu chvíli jsme si na nikoho nevzpomněli (uvěznění např. Petra Uhla, který byl tehdy asi mediálně nejznámějším uvězněným disidentem, nikdo z nás nezaregistroval), z té diskuse jsme proto vyšli jako totální hlupáci.

Z naší třídy, ve které bylo asi 35 lidí, se v průběhu prvého týdne tak osm lidí stavělo za režim, ať už ze zbabělosti (to většinou), nebo z přesvědčení daného rodinnou výchovou.

Do Prahy jsem pak vyrazil až v pátek odpoledne, takže jsem si užil ještě poslední napínavou demonstraci před odstoupením Jakeše.

Ten první týden po 17. 11. až do Jakešovy demise byl určitě jednoznačně nejnapínavější. Deset dnů po 17. 11. už bylo relativně jasné, že partaj Karla Urbánka nový dech nenabere a většina aspoň trochu uvažujících začala hromadně převlékat kabáty. V pondělí 27. 11. se už naše škola účastnila generální stávky opět jednotně a na příkaz ředitele, kterému po sobotních miliónových demonstracích na Letné najednou už VŠ studenti v budově gymnázia nevadili.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Martin Bílý:

Po kratším váhání přijímám výzvu; Městský soud v Praze se setkal s revolucí dne 21.11.1989, na schůzi ROH, které předsedal Jaroslav Bureš. Řešila se jediná otázka - zda odsoudit zásah na Národní. Vznikly tři rezoluce; tzv. "rezoluce mladých", která zásah ostře a rázně odsoudila, "rezoluce odborů", která zásah rovněž odsoudila, i když méně razantně, a konečně "oficiální rezoluce", která zásah chválila a odsoudila demonstranty.

Po pohnuté rozpravě vyhrála hlasováním těsně rezoluce odborů před rezolucí mladých, oficiální rezoluce měla podporu minimální, asi 5% přítomných, leč zejména na vedoucích místech.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Tenkrát jsem žil v Krnově na severní Moravě, kde malí komunisti nad německým katalogem Quelle nadávali na velké komunisty, že tohle spotřební zboží u nás není ani v Tuzexu. Si vzpomínám, jak mi soused říká: "Nepotřebuju svobodu, ať mě klidně zavřou, ale chcu na cele video."

Anonymní řekl(a)...

1) 20.11.1989 jsem přišel "ráno" na fakultu, Bazén plný lidí, vepředu dva lezli na bednu a snažili se mít řeči - byli to Seltenreich (ano, na něho jsem zapomněl, upřímná velká omluva, ale on pak zase splynul s davem a nijak nevyužil situace k další kariéře, ergo sešel z očí, sešel z mysli ...), a druhý byl Vojtěch Cepl. Cepla si pamatuji, i když už nevím, co povídal.

2) Valentin Urfus byl v naší generaci poměrně hodně oblíbený - to by asi jako normalizátor nebyl, ale to je jen můj dohad. Třeba byl normalizátor a neprasklo to na něj.

3) Zbytek svých vzpomínek, zejména těch vázajících se k týdnu před 17.11., snad raději připojím až ke své závěti :-)

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Sobek vystihnl přesně úpadkovou konzumní náladu 70. a 80.let. Prvorepubliková generace, se kteerou se v 50.letech děly všelijaké věci, odcházela do důchodu a přicházela na vedoucí místa generace narozená v letech padesátých. Tehdy byl morální, ekonomický, ideový a společenský úpadek patrně největší a proto mohlo dojít k převratu. Nikdo totiž už víc ztratit nemohl. Lidí neznali řemeslo, vysoké školy nestály za nic a státní správa a firmy se potáceli v naprosté letargii.
Katarze posledních 20 let jen ukázala schopnosti této znormalizované generace v plné kráse. V Protektorátu střední generace shrbila strachy svou rovnou páteř, v 80.letech už střední generace neměla co hrbit, těm rovná páteř ani nenarostla.

David Okoun

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Pan Sobek vystihl možná spíš rozdíl mezi Prahou a ne-Prahou; a možná to byla záležitost jen některých vzdálenějších lokalit. Tady na náměstích ani ve stávkových výborech nebyla o Neckermanu řeč; západní "časáky" s módou a podobně kolovaly mezi lidmi celá osmdesátá léta a nikoho by to nezvedlo ze židle.

to Josef Trávník
Já bych právníky určitě neodepisoval; na Národní byli také (konkrétně třeba ten Seltenreich), a hlavně, bylo jich opravdu hodně toho 20.11., kdy se v Praze rozhodovalo, zda vůbec nějaká revoluce bude.
Právníci - idealisti existovali vždycky. I v těch úplně nejhorších dobách.

Anonymní řekl(a)...

Teď tedy z těch vyprávěnek nevím, zda tehdy vystoupil Cepl mladší nebo starší, počítám, že starší. Byl jsem v druháku a do školy jsem po víkendu dorazil v úterý a byla skoro prázdná.

Můj osobní názor a dojem a názor mého strýce, který byl na fakultě na poč. 80.let je takový, že pánové Knapp, Urfus i Cepl st. spolupracovali s režimem naplno a každý z nich se snažil po revoluci dostat na vrchol a dělal ze sebe zavilého antikomunistu. Měli štěstí v tom, že jejich obor nebyl nijak konfliktní (s vyjimkou Knappovy opravdu hrůzné tvorby z 50.let ale to bylo i tehdy už hodně dávno). Také nebylo najednou mnoho pamětníků, kteří by narozdíl od studentů věděli, co dělali před 10 lety, mnohá jejch díla zmizela z knihonvy hned v prosinci atp.

Většina studentů PF patrně revoluci vítala ale nezapomínejte, že tam bylo hodně dětiček potentátů a nevědělo se, zda ti neskončí za pár dnů na kandelábru, takže opatrnost byla z jejich pohledu na místě.


Jaroslav Dvořák

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Pane Dvořáku,
20.11. nevystoupil na fakultě ani jeden Cepl. Byl jsem přítomen, ale nebyl jsem student ani učitel, takže jsem nechal slovo povolanějším. Můžete věřit, nebo ne.

Stran názoru vašeho anonymního strýce - nemohu vám vyvrátit dojmy, ale postavení nekomunisty odjakživa a člověka vyhozeného z lidové strany (Cepla st. a Urfuse) bylo poněkud odlišné od postavení jednoho z několika mála akademiků práva, autora občanského zákoníka r. 1950, atd., čili pana Knappa.

Ale chápu, že dnes už je všechno jedno - hodinky jako holinky.

Anonymní řekl(a)...

Jen jsme se ptal, který Cepl vystoupil, nic víc.
Ohledně lidové strany jsem nepochopil vaší argumentaci. Copak členství v lidové nebo například národně sociální strana něco vypovídá o pozdějším chování a spolupráci s režimem ?
Nelépe to vystihl Jaroslav Durych, který v roce 1924 napsal o lidovcích, že se u nich "pěstuje úcta ke klobásám a hanáckému zelí se Šrámkem" a pak Karel Čapek v Zoon politicon v dopise Jaroslavu Durychovi "klerikální partaj. Prosím Vás snažně, pane doktore, čtěte klerikální listy; shledáte, že většinou by bylo velmi zbytečno jim doporučovat ctnost loajality, pokud je to tisk tak potměšilý, chvílemi omezený a skoro vždy neupřímný. Stěžujete si, že všemu, co vzniká z katolického ducha, se vtiskuje cejch opovržení; ach, pane, vrhněte se tedy na kolena a ve jménu božím proste luďácké pátery, Pražský večerník, pana Sádeckého a tolik jiných, skrze které pohoršení pochází, aby si pověsili žernov osličí na šíji a vrátili katolicismu kousek důstojnosti! ".

Konkrétně se postavení achování pánů Urfuse, Cepla a Knappa nelišilo v bývalém režimu v ničem. Že byl a je každý jiný, je ale jasné.

Jaroslav Dvořák

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

to Jaroslav Dvořák

Ne, vy jste se "jen neptal", vy jste velmi osobně zaútočil na mého otce a pana Urfuse.

Takže aby tato debata měla nějaký smysl, bylo by opravdu vhodné znát jméno vašeho strýce. Ono by se totiž možná leccos objasnilo.

Anonymní řekl(a)...

Ad J. Dvořák: "Konkrétně se postavení a chování pánů Urfuse, Cepla a Knappa nelišilo v bývalém režimu v ničem."

Prepáčte, ale podla mna je podstatný rozdiel medzi postavením aj chovaním V. Knappa a V. Cepla, st.

Knapp si svojimi právnymi expertizami neváhal svoju polievočku prihriať počiatkom 50. rokov, kedy okrem iného získal tiež profesúru na PF UK Viz napr. zde http://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_K. Svojim dalším posobením v 60 rokoch ako aj po roku 1989 sa stal pre mňa V. Knapp symbolom právnika chameleona neostychajuceho sa menit vlastny nazor v zavislosti od zadania toho ktorého režimu.

Narozdiel od neho akademik V. Cepl mal v podstate šťastie s 50. rokmi nebol konfrontovaný. Jeho kariéra započala v 60. rokoch, vďaka ktorým V. Cepl má možnost vstrebávať západné vzdelanie v Oxforde a Michigane. http://www.usoud.cz/clanek/1998
Aj to je dovodom, prečo mal v období normalizacie utrum, pri svojom vzdelani posobil na pravach len na pozicii asistenta. V období normalizácie je dokonca zaradeny na zoznam nepriatelov republiky. Habilituje sa až v 89.

Naviac pokial viem bol vždy V. Cepl starší pre priamosť svojich názorov na PF UK považovaný za potížistu, ktorého je nie je možné odmietnuť s ohladom na jeho renomé a postavenie. Preto mi nepride, že by sa u prof. Cepla prejavovala knappovská poplatnosť.

Katarína Kukanová

Anonymní řekl(a)...

Nijak jsem neútočil, pouze jsem napsal svůj názor. Všechny pány jsem zažil osobně a myslím, že tím nikoho neurazím, pokud řeknu, že učitelé na PF UK před revolucí museli s mocí spolupracovat anebo že si jejich chování lidé pamatují.
Nemohu za to, že jeden z nich je váš příbuzný a berete si to osobně. Nechci s vámi proto ani polemizovat, žádný argument jste nakonec neuvedl. Možná by vám pomohlo, kdybyste jsi na papír napsal, kdy se ti vaši "lidovci" na fakultu dostali, jaká byla jejich (nejen habilitační) díla ze 70. a 80.let a proč nejsou všechna v knihovně PF. Podobnost s Plzní čistě náhodná.

Můj citovaný strýc se jmenoval a jmenuje Jiří Doležel, ale nevím k čemu vám to bude, neb se právem od studií neživí.

Jaroslav Dvořák

Anonymní řekl(a)...

Tak teď to nechápu už vůbec ? Kolik je zde vlastně Ceplů ? Jednou syn, pak otec, nakonec strýc. Trochu to zde smrdí sebereklamou, ale třeba se mýlím.

Petr Vácha

Anonymní řekl(a)...

Pane Ceple, nebuďte paranoidní. Jak by mohlo jméno nějakého strýce něco objasnit ?

Sdílím Dvořákům názor na zmíněné osoby a považuji zaštiťování se stranou Lidové fronty za nesmyslné.

Petr Janda

Anonymní řekl(a)...

Ad Katarína Kukanová : Nechci nikoho urážet nebo hájit, ale chtělo by to fakta.
1/
Prof. Ceplovi bylo v roce 1968 pouhých 30 let, proto byl na katedře pouhý asistent. Docentem se člověk tehdy stával až po cca 45 roce věku, spíš po padesátce.

2/
Mohu vás ujistit, že v 70.letech žádný potížista na PF UK nepracoval :-)

3/
Na stáže do zahraničí vyjížděli jen vysoce prověření.

Urfusem jsem měl jako člověka rád, ale to nic nemění na tom, že občas psal režimu poplatné báchorky o dějinách.

Michal Skalník

Anonymní řekl(a)...

Ohledně toho, že právníci byli zpočátku k revoluci poněkud vlažní, jsem si vzpomněl na Hayeka, který o tom někde píše. Bohužel už se mi ale všechno plete dohromady, a tak nedokážu přesně odkázat na dané dílo. Každopádně tam píše něco v tom smyslu, že právníci obvykle brání nějakým rázným, radikálním změnám (jsou to takoví "konzervativci" lpějící na statu quo), ale že když už se pro ně nadchnou, stávají se hlavními hybateli událostí.

Václav Novák

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Petr Vácha:

Jsou celkem tři (jediný diskutující) a vskutku se mýlíte; dva nepřítomné sem vnesli ostatní diskutující.
Strýc patří panu Dvořákovi (jemuž děkuji za objasnění záhady).

Michal Skalník:
Fakta jsou skoro přesná, leč ne úplná. V roce 1968 mohl jezdit kdokoli kamkoli (a pak byl zase konec).

Stejně tak vaše ujištění také není úplně dokonalé; speciálně na dějinách existovali lidé, kteří nesměli učit. Konkrétně třeba pan Karel Kučera. Kdyby řekl on, že mu všichni připadají stejní a poplatní režimu, neřeknu ani popel. Příznačné je, že takovou potřebu vymezovat se neměl, když žil.

Také vám utekl drobný detail, že někteří učitelé nebyli nikdy v žádné straně. Třeba Alena Winterová, ať mluvíme taky o někom dalším.

Jinak chápu, že ze strany studentů se možná jevili být všichni učitelé stejní kolaboranti. Nic proti tomu. StB na to měla trochu jiný názor.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Pane Jando,
nejsem paranoidní, jen poněkud nasrán; obvinění z kolaborace s komunismem mi docela vadí.

A nesmyslné je vyčítat panu Urfusovi stranu, ze které byl vyhozen, což značí, že v ní v době normalizace již NEBYL. Tento způsob normalizace (jak zněl názor pana Dvořáka) mi připadá poněkud bizarní.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Pane Dvořák,
já s vámi ale polemizovat chci. Poměrně brutálně jste obvinil dva lidi z kolaborace s komunismem a přirovnal je k právníkovi z Gottwaldovy kanceláře.

Žádáte důkazy, ale nepředložil jste sám žádné. Jsem staven do nemožné role, kdy mám prokázat nevinu něčím, co nebylo konkrétně popsáno.
Držím se tedy normalizátora.

Pokud rozdělíte množinu učitelů na normalizátory a normalizované, pak je zřejmé, že aby normalizátor mohl někoho normalizovat, musí být do jisté míry mocensky zajištěn, být perspektivní mocenský kádr, případně být za účelem normalizování přímo vyslán (i takoví tam byli). Rozhodně nemůže mít tak evidentní a zjevné průsery, jaké měli zrovna tihle dva pánové; jeden celoživotní nestraník, občas vyslýchaný StB (podrobnosti viz parlamentní rozprava, která proběhla u otázky, zda má být ústavním soudcem), druhý vyhozený z lidové strany; oba zjevně přežívající coby zkrachované existence až do listopadu.

To, že nepodepsali Chartu ani neudělali nic výtečného a disidentského, to je zjevné; a jejich báječnou kariéru po listopadu (ústavní soudce a děkan) lze samozřejmě přičíst tomu, že nebyla velká konkurence; ale vězte, že kdyby se nějaká kolaborace našla, našlo by se jistě i dost snaživců, kteří by na ni radostně poukázali.

Peter Brezina řekl(a)...

Ach jo... Tech plivancu se tady asi nezbavime...

Par postrehu pul generace za pametnikama (ja byl v 89 taky ve druhaku, ale na zakladce ;) tudiz vse k veci je spis z druhe ruky:

a) netusim, k cemu je dobre zabyvat se tim, jake meli za bolsevika "postaveni" jednotlivi clenove akademicke obce. Rozumel bych kdyztak tomu, kdyby se tady zacli resit nejake skutecne "kadry", ale todle...

b) k V. Ceplovi: od pametnika jsem slysel zhruba toto: "no rozumis, my jsme v tech 80. letech vsichni psali takove to 'v souladu se zavery n-tyho sjezdu KSC...', a on Vojta najednou prisel s tim, ze je nutne opustit ty nesmysly s osobnim uzivanim bytu a vratit se k najmu". Mne to jako dukaz toho, ze to nebyl "konformista", postacuje. Naopak jsem rad, ze na te skole nejak vydrzel a pusobil i pred listopadem, a pokud zustal pro studenty "v sedi" a nejak jim splyval s Knappem, beru to jako uspesnou kamuflaz.

c) pokud V. Urfuse opravdu vyhodili z Lidove strany, pak to JE dukaz toho, ze sotva mohl byt normalizatorem. To neni argumentace stranou Narodni (ne Lidove, ze) fronty, to je argumentace sankci udelenou (pravdepodobne) za jednani protikladne tomu, co mu je prisuzovano. Mimochodem, pokud mi je znamo, pan profesor je zatim mezi nama, tak bychom jej mohli prestat pohrbivat tim minulym casem...

d) Zejmena si myslim, ze ten post je o tom, jaka ta revoluce byla, a ne o tom, jaka byt mela. A jako ctenar bych se te intence docela rad drzel. Na ukazovani prstem byl cas prave pred 20 lety, dneska uz nam k tomu schazi ten kontext, bez nehoz tim padem vidime jenom narod zlocinnych kolaborantu...

e) V osobnejsi (osobnostni) rovine to tema ceka na dukladnejsi historiograficke zpracovani. Nicmene si myslim, ze by melo cekat nekde u piva (pak me nezapomente zavolat prosim :) a ne na verejnem blogu.

Anonymní řekl(a)...

Soudit konkrétní lidi a hodnotit jejich svědomí nemá valný smysl. Každý můžeme pouze popsat, kdo co viděl a co si pamatuje. Na fakultě byli jistě daleko horší typy než Knapp, na druhou stranu nějakou velkou normalizaci fakulta nepotřebovala, ta byla vybraná již od 50.let a v 60.letech byla naprosto pasivní.

Můj osobní názor na chování těch tří pánů je ale přesně opačný než názor p.Cepla. V. Knapp byl duší komunista minimálně do svých 40.let, takže ty Stalinovy spisky psal z přesvědčení, pak byl obstaven a šel "dělat vědu". Od té doby se choval slušně a jeho díla jsou čitatelná i dnes. Nevím, zda byl Urfus nebo Cepl ve straně, ale Urfus psal dost hrozná díla ke zkouškám jako např. Recepce římského práva a římsko právní kultura za feudalismu a v počátcích kapitalismu (vybrané otázky). Pan Cepl byl tehdy šedá myška jako většina učitelů a nikdo ze spolužáků si na něho vůbec nepamatuje. Ani nevím, co psal nebo učil. Možná by bylo dobré jeho "průšvihy" připomenout. Opravdu je neznám a dovoluji si ze 100% jistotou tvrdit, že stranická buňka by se o jeho osud postarala hodně rychle. Učitelé odcházeli například jenom proto, že nějaký jejich příbuzný okradl soc. společnost o pár cihel.

Ceplovo podání chování prof. Cepla a Urfuse mě přijde, jakoby na fakultě v 70.letech (nejen v 80.letech!) existovala nějaká opozice. To ale není pravda.

K 17.listopadu dodám jen historku, že jsem přebíral od různých bolševických atašé a pseudodiplomatů jejich zbývající zálohy na výdaje po jejich návratu do vlasti (řádově i několik milionů Kčs v tvrdých měnách), vyučtování bylo - to se musí nechat - perfektní a všichni mi vyprávěli, že se první měsíc v cizině báli, že je dav pověsí. Tak aby byl pohled i zdruhé strany :-)

Ivan Kozel

Anonymní řekl(a)...

Tak to dopadne v Čechách vždycky. Jeden bude tvrdit, že byla fakulta sice znormalizovaná ale ti jeho byli slušní a ten druhý, že to jsou všichni kolaboranti, protože tehdy učili. Objektivní pravdy se nedobereme, nechť si každý vybere.


Martina Sládková

P.S. : jak víte, že A.W. nebyla ve straně ?

Anonymní řekl(a)...

Nezlobte se na mě, ale tvrzení pana Cepla mě přijdou stejně hodnověrná jako ta slavná od pí. Císařové (pro neznalé asitentka 1959, docentka 1976 :-) Nic ve zlém, ale někdy je lepší mlčet.

Miroslav Král

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Copak je vám zase nevěrohodné, pane Král?

http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/011schuz/s011013.htm

Guy Peters řekl(a)...

ad Katarína Kukanová. Vzhledem k tomu, že jsem ten článek o Knappovi na wiki psal já (až na 2 odstavce), tak bych ho nepřeceňoval. Původně jsem myslel, že bude zárodkem mnohem širšího článku, ale k tomu jsem k tomu ze známých důvodů neměl příležitost a ostatní wikipedisté ochotu či schopnosti.

Guy Peters řekl(a)...

a on Vojta najednou prisel s tim, ze je nutne opustit ty nesmysly s osobnim uzivanim bytu a vratit se k najmu".
Pokud vím, tak to aktivně prosazovali Knappová, Knapp a ještě jeden slavný civilista, jehož jméno mi bohužel momentálně vypadlo. Kratochvíl se Stunou byli dost osamoceni, koneckonců OZ 1964 byl výsledkem reformismu vedoucího k Pražskému jaru. Establishment roku 1968 byl marxistický; Tvář byla v 60. letech jen jedna.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Vážení,
vyřizovat si osobní účty tímto způsobem přes diskusní forum mi přijde trochu nedůstojné.

Nevím, nakolik dělal Prof. Cepl v normalisaci s režimem kompromisy, a ani mě to nezajímá, protože je to pro mne vynikající konstitucionalista, odborník se vzácnou schopností vystihnout jedinou větou důležitou věc nebo zásadní aspekt, který by ostatním jinak unikl.

Vážím si ho a vděčím mu za mnoho, bez něj bych právu rozuměl o poznání méně, a opakuji, že jeho normalisační minulost je mi lhostejná.

Na otázku, zda právník může dělat revoluci, odpovídám záporně: revoluce je právu bytostně cizí a každému právníkovi se proto musí příčit – ostatně proto neexistuje nic jako právní odvětví revoluční právo. Jako ex-student matfysu se na zdrženlivost studentů PF UK pamatuji, ale ve světle předchozího jí rozumím a neodsuzuji ji. Právník-idealista je podle mne především špatným právníkem.

Anonymní řekl(a)...

Prava v Praze jsem koncila v cervnu 1989, v listopadu 89 jsem pracovala jako cekatelka Mestskeho soudu v Praze.

Neni pravdou, co vyse napsal Pavel Kasik, ze Petra Buzkova byla predsedkyni fakultniho vyboru PF UK. Nebyla ani jeho clenkou, pokud si dobre pamatuji. Nevim, jestli nebyla treba clenkou rocnikoveho vyboru, ale to zase nebyla moc vyznacna funkce, to nikdo nechtel delat. Velky svazak byl napr. Ludek Sekyra a mohla bych jmenovat radu jinych, dnes prevazne advokatu.

O Urfusovi se povidalo, ze ma nejake potize s rezimem. Knappa jsem nikdy nazivo nevidela, Cepla st. take ne, ten jen vedl seminare, neprednasel.

Ovsem musim zde napsat, ze si mimoradne vazim postoju Cepla ml., ktere projevoval na schuzich Mestskeho soudu v Praze jako mlady soudce v listopadovych dnech a ktere si velice dobre pamatuji. Totez plati o JUDr. Ceplove.

Andrea Bednaříková

Anonymní řekl(a)...

Ted mi dochazi, ze Cepl ml. nemohl byt v listopadu 89 soudcem, musel byt cekatelem, kdyz chodil na schuze na MeS v Praze (jinak by schuzoval na obvodnim soudu - cekatele patrili pod MeS). Kazdopadne jeho postoje v prvnim tydnu byly natolik odvazne, ze by ho jiste od soudu byvali byli vyhodili, kdyby revoluce byvala byla nezvitezila.
Tolik aspon me vzpominky na mladi.

Andrea Bednaříková

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Původně jsem nechtěl žádný osobní flame, ale něco jiného, kam mířilo připomínání těch pár statečnějších.

Připomenutí, že ač jsou právníci obecně vnímáni jako podezřelý mezičlánek mezi člověkem a opicí, a byli za komunismu jednou z nejznormalizovanějších profesí, přece jen se v pravý čas nějací statečnější našli. A opravdu v pravý čas, kdy se něco rozhodovalo, ne až "když už se to hodilo". Všude - v Brně, v Praze, v obci nevímjaké. Takže se potom dalo vůbec v právnické profesi pokračovat a šlo na něco navazovat.

A viděl bych v tom naději a zjevnou analogii k dnešní situaci, kdy už začíná být slušnost zase třeba, a kdy je pověst právníků jako celku velmi nahnutá.

Anonymní řekl(a)...

Glorifikace práva nastává na západě někdy v 70.letech a od poloviny 90.let to jde s tou pověstí právníků všude v západním světě hodně dolů. S tím pane Ceple nic nenaděláte, pokud jsou vysoká očekávání, jsou i velké pády. U nás jsem jen o cca 15 let opoždění.

Pana soudruha Sekyru si pamatuji ze schůzí SSM velice dobře :-) Možná by ho redaktoři mohlo požádat o rozhovor tohoto developera, že bychom se nasmáli. Buzková byla předsedkyní SSM na škole - to vím jistě.

Právníci byli v mnoha revolucích, je unich daleko větší míra idealismu než např. u ekonomů (obchodníků, finančníků atp.) a méně než u herců (ne o moc:-). Nechápu, proč by člověk idealista nemohl být skvělý právník. Myslím si přesný opak.

Roman Tkáč

Anonymní řekl(a)...

Opravdu jsem necekala, ze do diskuse na Jinem pravu bude nekdo psat nepravdive nebo minimalne hodne nepresne informace. Ne ze by na tom az tak zalezelo, ale ceho byla Petra Buzkova predsedkyni na pravech v Praze? Urcite ne fakultniho vyboru SSM, nebyla ani jeho clenkou. Jiste ne sveho rocnikoveho vyboru SSM. Maximalne tak sveho kruhoveho vyboru, pokud neco takoveho existovalo, coz uz presne nevim, a tech kruhu jsme v rocniku (chodila jsem s ni do rocniku) meli myslim 14, tedy nic moc funkce. Snad mohla mit nejakou funkci v SČSP, Svazu československo-sovětského přátelství, neco takoveho si dokonce matne vybavuji, jak o tom tak premyslim, ale to nebylo totéž co SSM.
Nebyla a neni to moje kamoska, ale fakt by se tu nemely psat nepravdy ani nepresnosti.

Andrea Bednaříková

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nechápu, proč by člověk idealista nemohl být skvělý právník. Myslím si přesný opak.

Podotýkám, že vystudovaným právníkem byl mj. i Lenin, ale že skvělým, to bych se tvrdit neodvažoval.

Anonymní řekl(a)...

Lenin bezesporu schopným právníkem i revolucionářem byl. Jeho analýza carského Ruska byla poměrně pokroková (ve vztahu např. k německé vědě) a jeho návrhy, pozemková reforma atp. bych nezatracoval.

Michal Sokol

Huck řekl(a)...

> Například na zmiňovaném ČVUTu se nedělo také nic (existuje hezká reportáž Večerních novin z té doby,kde ještě 24.11. tvrdil "stávkový výbor" ČVUTu, že chtějí jen akademické svobody a že už se normálně učí).

To je nesmysl. Budovy ČVUT fakult elektrotechnické, strojní, stavební v Dejvicích byly okupovány od 20.11. cca 10:00 hodin a okupace skončila až někdy v prosince, nejpozději před vánocemi, výuka se již ten zimní semestr ale vůbec nerozjela. V budovách na Karlově náměstí se neučilo, krom toho se vyvíjela čilá studentská činnost i na strahovských kolejích. Vůbec nevím, že existoval stávkový výbor ČVUT, především byly stávkové výbory fakultní, které přímo komunikovaly s "ústředním" stávkovým výborem na FAMU. Na úrovni fakult se lidé znali, tak to tam ustavili. Tak od úterý-středy 22.11. se začalo masivněji formovat OF z pedagogů fakulty. Kromě úzkého vedení školy (děkan - člen MV KSČ) pedagogové studenty podporovali, byť většinou jen morálně.

Na FEL se činnosti účastnilo aktivně odhadem tak 30% studentstva, možná i více, byť různě aktivně - někdo chodil aspoň na denní demonstrace, další různě prováděli nebo pomáhali propagační činnosti, další dělali výjezdy na venkov atd.

Hlavní stávkový výbor sice byl na FAMU (nebo AMU?), ale ta škola byla mrňavá. Takové ČVUT mělo 20 tis. studentů, UK asi 30 tisíc. Bez těchto mas studentů by to prostě nešlo.

PFUK poskytovalo ostatním studentům poměrně cenné právní rady - jak se chovat při zadržení policií (běžně se stávalo), při podání vysvětlení, kdy je možno lhát bez trestních sankcí, jak nelépe vypovídat. Pokud se PF něčím lišila od ČVUT, tak to bylo tím, že na PF letáky rozmnožovaly studentky písařky psaním na stroji s průklepáky, zatímco jinde se tiskly na počítačových tiskárnách nebo zestudentěných kopírkách.

Ještě se pamatuji na jednu aktivitu, která později (prosinec) vzešla z PF - pracovní skupina pro návrh nového VŠ zákona. Postupně jednala i na MŠkolství, aby zešla na úbytě, neboť v plénu 30+ osob se žádný zákon sepsat nedá.

Ondřej Urfus řekl(a)...

Ondřej Urfus
Myslím si, že fakt, že zde zmiňujete mého otce, postrádá celkově smysl. Je to pederast, a tudíž se choval jen tak, jak se naskytla situace. Je známo, že ten, kdo podlehne tomuto společenskému jevu, je snáze vydíratelný. V tomto smyslu si myslím, že zapadá i celá záležitost s mým dědečkem. Podléhal stejnému neduhu.