Souboj s odborným textem a kouzlo přepisování
Zná to asi každý, kdo
se pere s vlastním (odborným) textem: Jak přenést myšlenky z hlavy na
papír, aby zněly přesvědčivě a byly dostatečně podložené? Jak strukturovat
text, aby dával smysl? Jak napsat dizertaci (článek, paper…), která skutečně
něco nového přinese a nebude jen shrnutím posbíraných informací či převyprávěním
myšlenek ostatních?
Někteří lidé jsou možná
schopni vyšvihnout na papír brilantní text, nad kterým budou nadšením vzdychat
ještě další generace, tak nějak samo sebou, přirozeně, intuitivně, bez nutnosti
zvlášť přemýšlet nad tím, co všechno je k dobrému psaní potřeba. My
ostatní jsme bohužel odkázáni na trnitou cestu pokusů a omylů, psaní, škrtání,
mazání, dalšího psaní, nadějných záblesků, že teď už jsme konečně přišli na ten
správný způsob, následných bezútěšných povzdechů, že se nám opět nedaří, a tak
pořád dokola. Ti nejzuřivější zoufalci pak propadnou (falešné?) myšlence, že klíč
k dobrému akademickému psaní lze nalézt v učených knihách, příručkách
anebo v poučkách
moudrých starců. A tak čtou, co jim přijde pod ruku, a nenechají si ujít
žádnou příležitost, jak vyslechnout rady těch zkušených, ostřílených a
respektovaných; to vše v (marné?) naději, že z jednotlivých pokynů jednou
sestaví účinnou zbraň, jíž tu nestvůru v podobě vlastního textu nadobro
zkrotí.