Slavomíra Henčeková: Ještě jednou k anexi Krymu a ke svobodě projevu hoteliéra (tentokrát z Německa)
V ne příliš
dávné době vzbudil rozruch nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2019, sp. zn.
II. ÚS 3212/18 – Právo na
svobodu projevu v rámci podnikání (anexe Krymu), o kterém psal
následně Robert Zbíral i zde na Jiném právu a
ještě dříve Štěpán Paulík, Kamila Abbasi a Svatava Veverková zde na Právo21 a mnozí
další na sociálních sítích nebo někde jinde (jako např. Jan Wintr zde, nebo např. zde na České justici). Reakce byly
zejména kritické.
V mé ne příliš
dávné práci na analytickém oddělení Ústavního soudu jsem v uplynulém
měsíci narazila na jedno, resp. dvě rozhodnutí německého Spolkového ústavního
soudu, které se domnívám, že by v debatě k tomuto rozhodnutí měla
ještě zaznít. A tak jsem se rozhodla vám, věrným čtenářům Jiného práva,
poskytnout rozbor tohoto rozhodnutí, který byl i součástí únorového bulletinu,
který pravidelně vydává analytické oddělení Ústavního soudu, a nadto připojit
několik vlastních poznámek, které se do bulletinu nevešly a ani vlastně úplně
nehodily. Bude to dlouhé, ale snad i zajímavé, tak odpusťte.
Celý příspěvek