Tereza Ševelová: Máme genderový problém? Máme. Pomůže nám britská inspirace?
Žádná žena ještě v ČR nevyhrála soudní spor ohledně diskriminace na základě pohlaví. Mnoho případů pracovní diskriminace na základě pohlaví (ani jiných diskriminačních sporů) se k českým soudům zatím nedostalo, a ty, které ano, byly ve většině případů zamítnuty. Větší kauzy je možno spočítat na prstech jedné ruky – Ústavní soud zatím řešil pouze 5 případů a ve všech si na nerovné zacházení stěžovali muži. Jsou tedy ženy vůbec diskriminovány, a pokud ano, co s tím?
Česká společnost ženám stále ve velké míře přisuzuje genderové charakteristiky setrvávající u kulturních a sociálních stereotypů a pochybuje o schopnosti žen uplatnit se v „mužském“ světě pracovního prostředí. V ojedinělých případech, kdy je na téma postavení žen otevřena veřejná debata, lze vnímat několik proti sobě jdoucích přístupů – od přesvědčení, že rovnosti již bylo dosaženo, až ke zpochybnění potřeb a schopností žen být ve skutečně rovném postavení. Ženy jsou tak v souvislosti s prací a zaměstnáním často zasaženy diskriminací, která dále komplikuje jejich zapojení do pracovního trhu. To se odráží na umístění ve světových žebříčcích mapujících rovnost pohlaví, ve kterých se Česká republika pravidelně pohybuje hluboce pod průměrem celosvětového srovnání – v posledním šetření Světového ekonomického fóra za rok 2016 ohledně rovnosti pohlaví se Česká republika umístila na 77. místě z celkově 144 zkoumaných zemí světa. Toto umístění je výrazně pod průměrem EU – za ČR byl z členských států zařazen pouze Kypr, Řecko, Slovensko, Maďarsko a Malta.[1] Česká republika postrádá delší tradici uvažování o rovnosti pohlaví, a do současnosti toto téma širší veřejnost spíše odmítá.
Velká Británie naproti tomu soustavně obsazuje přední místa hodnocení genderové rovnosti (v roce 2016 obsadila 20. příčku výše zmíněného žebříčku). Rovnost pohlaví představuje ve Velké Británií významné téma, kterému je tradičně věnováno mnoho pozornosti a na něž je kladen důraz ve všech sférách života. Téma prosazování rovnoprávnosti žen a mužů je v britském veřejném prostoru považováno za „mainstreamové“, a přestavuje součást standardní celospolečenské debaty. Pokud jde o formální zabezpečení, britská právní úprava tvoří pevný rámec, o který se opírá činnost tělesa rovného zacházení, realizace implementačních strategií, soudní obrana proti diskriminaci, a v neposlední řadě působí jako normativní formulace žádoucího chování vedená příkladem veřejného sektoru. V takovém uspořádání je prostor pro efektivní spolupráci s veřejností, která má možnost zapojit se do diskuze s cílem nalézt co nejvhodnější způsoby boje proti diskriminaci žen v pracovním prostředí. Je nasnadě, že pravidla vzešlá z dialogu jsou veřejnosti bližší, a je ochotnější je dodržovat.
V České republice delší tradice diskuze o rovnosti žen a mužů chybí. V souvislosti s návratem do Evropy sice ČR pracovala na formálním zabezpečení genderové rovnosti skrze zákony, instituce a strategie, ke skutečné rovnosti však ještě chybí velký kus cesty. Český právní rámec ochrany žen před diskriminací vychází z požadavků práva EU, a je možno říci, že do velké míry odpovídá uspořádání ve Velké Británii. Uplatňování právních norem je však v Česku problematičtější. Implementační plány jsou spíše teoretickými deklaracemi, individuální obrana velmi komplikovaná až nemožná a institucionální zabezpečení postrádá konkrétně formulované rozložení úkolů a časových harmonogramů. Veřejný sektor nepodniká významnější aktivity k motivaci lidí, které by mohl vést příkladem. Důležitou roli hraje těleso rovného zacházení, chybí mu však efektivní prosazovací nástroje. Většina zmíněných snah vychází „shora“, z nařizovacích pozic, a společnost, která prosazované myšlenky nepřijala za své, se jim tak spíše brání. Zároveň je však třeba jako rozhodující faktor uznat povahu společnosti. Tu je třeba brát v úvahu, pracovat s ní, a kroky k zabezpečení rovnosti mužů a žen podnikat současně z obou směrů – jak ze strany autoritativního uspořádání právního a institucionálního rámce rovnosti, tak ze strany kultivace společenského prostředí k větší toleranci, pochopení a respektu k oběma pohlavím, přičemž posledně jmenovaný směr lze označit za klíčový způsob postupu na cestě ke skutečně rovnoprávnější společnosti.
Blíže k tématu viz diplomovou práci autorky Ochrana žen před diskriminací v pracovním prostředí – britská inspirace zpracovanou pod odborným vedením JUDr. Kateřiny Šimáčkové. Plný text práce dostupný ZDE.
Česká společnost ženám stále ve velké míře přisuzuje genderové charakteristiky setrvávající u kulturních a sociálních stereotypů a pochybuje o schopnosti žen uplatnit se v „mužském“ světě pracovního prostředí. V ojedinělých případech, kdy je na téma postavení žen otevřena veřejná debata, lze vnímat několik proti sobě jdoucích přístupů – od přesvědčení, že rovnosti již bylo dosaženo, až ke zpochybnění potřeb a schopností žen být ve skutečně rovném postavení. Ženy jsou tak v souvislosti s prací a zaměstnáním často zasaženy diskriminací, která dále komplikuje jejich zapojení do pracovního trhu. To se odráží na umístění ve světových žebříčcích mapujících rovnost pohlaví, ve kterých se Česká republika pravidelně pohybuje hluboce pod průměrem celosvětového srovnání – v posledním šetření Světového ekonomického fóra za rok 2016 ohledně rovnosti pohlaví se Česká republika umístila na 77. místě z celkově 144 zkoumaných zemí světa. Toto umístění je výrazně pod průměrem EU – za ČR byl z členských států zařazen pouze Kypr, Řecko, Slovensko, Maďarsko a Malta.[1] Česká republika postrádá delší tradici uvažování o rovnosti pohlaví, a do současnosti toto téma širší veřejnost spíše odmítá.
Velká Británie naproti tomu soustavně obsazuje přední místa hodnocení genderové rovnosti (v roce 2016 obsadila 20. příčku výše zmíněného žebříčku). Rovnost pohlaví představuje ve Velké Británií významné téma, kterému je tradičně věnováno mnoho pozornosti a na něž je kladen důraz ve všech sférách života. Téma prosazování rovnoprávnosti žen a mužů je v britském veřejném prostoru považováno za „mainstreamové“, a přestavuje součást standardní celospolečenské debaty. Pokud jde o formální zabezpečení, britská právní úprava tvoří pevný rámec, o který se opírá činnost tělesa rovného zacházení, realizace implementačních strategií, soudní obrana proti diskriminaci, a v neposlední řadě působí jako normativní formulace žádoucího chování vedená příkladem veřejného sektoru. V takovém uspořádání je prostor pro efektivní spolupráci s veřejností, která má možnost zapojit se do diskuze s cílem nalézt co nejvhodnější způsoby boje proti diskriminaci žen v pracovním prostředí. Je nasnadě, že pravidla vzešlá z dialogu jsou veřejnosti bližší, a je ochotnější je dodržovat.
V České republice delší tradice diskuze o rovnosti žen a mužů chybí. V souvislosti s návratem do Evropy sice ČR pracovala na formálním zabezpečení genderové rovnosti skrze zákony, instituce a strategie, ke skutečné rovnosti však ještě chybí velký kus cesty. Český právní rámec ochrany žen před diskriminací vychází z požadavků práva EU, a je možno říci, že do velké míry odpovídá uspořádání ve Velké Británii. Uplatňování právních norem je však v Česku problematičtější. Implementační plány jsou spíše teoretickými deklaracemi, individuální obrana velmi komplikovaná až nemožná a institucionální zabezpečení postrádá konkrétně formulované rozložení úkolů a časových harmonogramů. Veřejný sektor nepodniká významnější aktivity k motivaci lidí, které by mohl vést příkladem. Důležitou roli hraje těleso rovného zacházení, chybí mu však efektivní prosazovací nástroje. Většina zmíněných snah vychází „shora“, z nařizovacích pozic, a společnost, která prosazované myšlenky nepřijala za své, se jim tak spíše brání. Zároveň je však třeba jako rozhodující faktor uznat povahu společnosti. Tu je třeba brát v úvahu, pracovat s ní, a kroky k zabezpečení rovnosti mužů a žen podnikat současně z obou směrů – jak ze strany autoritativního uspořádání právního a institucionálního rámce rovnosti, tak ze strany kultivace společenského prostředí k větší toleranci, pochopení a respektu k oběma pohlavím, přičemž posledně jmenovaný směr lze označit za klíčový způsob postupu na cestě ke skutečně rovnoprávnější společnosti.
Blíže k tématu viz diplomovou práci autorky Ochrana žen před diskriminací v pracovním prostředí – britská inspirace zpracovanou pod odborným vedením JUDr. Kateřiny Šimáčkové. Plný text práce dostupný ZDE.
[1] Viz výslednou zprávu
z posledního šetření Světového ekonomického fóra ohledně rovnosti pohlaví.
The Global Gender Gap Report 2016. Dostupné na
<http://www3.weforum.org/docs/GGGR16/WEF_Global_Gender_Gap_Report_2016.pdf>.
str. 10-11.
Žádné komentáře:
Okomentovat