Jak neškodit Čechům souzeným represivními režimy

Děkuji správcům za pozvání k jinopsaní a Jakubovi Drápalovi za rozverné představení. Vzal jsem si jeho výzvu k malému kázání k srdci a budu dnešní příspěvek směřovat k apelu na zamyšlení se nad naším jednáním (což je ostatně pro postní dobu charakteristické).

Ačkoliv jsem si kdysi myslel, že se jako právník můžu věnovat úzké oblasti lidských práv nebo náboženské svobody, praxe mne přivedla k poznání, že pro účinné hájení náboženské (či jiné) svobody klientů je třeba dobrá znalost řady právních i neprávních disciplín. Proto i můj úvodní příspěvek věnuji aktuálnímu případu, jehož středem se náboženská svoboda sice vine, ale podél její cesty musí právník zápasit s řadou náboženských i nenáboženských monster. Jde o případ Petra Jaška, který byl v prosinci 2015 jako křesťanský humanitární pracovník zadržen v Súdánu a 26. února 2017 se po 14 měsících v súdánských vězeních vrátil do vlasti.

Osobně-právní kontext

Hned v úvodu se sluší uvést můj zájem na věci: poskytoval jsem (a stále poskytuji) rodině Petra Jaška právní služby v souvislosti s jeho procesem v Súdánu a hledáním cest k brzkému návratu. Mou rolí bylo především koordinovat právní aktivity (Petr Jašek měl samozřejmě súdánského obhájce), pomáhat rodině zorientovat se v právních aspektech případu a komunikovat s osobami, které zištně či nezištně nabízely svou pomoc.

Již od prvního rozhovoru s rodinou v prosinci 2015 jsem si kladl otázku, nakolik může má pomoc spočívat v tom, co tradičně označujeme právními službami. Know-how, které jsem využil totiž kromě mezinárodního práva veřejného, mezinárodního trestního práva, mezinárodní ochrany lidských práv a mezinárodní politiky vycházelo z dobré znalosti křesťanských společenství, mezinárodních (humanitárních) neziskových organizací a mezináboženského dialogu. Navíc v kontextu země, která má k ideálu právního státu velmi daleko.

Specifika súdánského trestního práva

Pochopení "zákonitostí" súdánského práva a justice je důležité pro hledání odpovědí na otázku položenou v názvu tohoto příspěvku. I když se v řadě politických zpráv a proklamací mohou vyskytovat tvrzení o nezávislosti justice, je třeba počítat s tím, že tajná služba nebude provádět pouze vyšetřování, ale bude se podílet i na průběhu řízení před soudem. Členové tajné služby se proto mohou vyskytovat nejen v rolích důležitých svědků, ale také v roli samotného soudce. To vše v situaci, kdy pravidla trestního procesu umožňují soudci upravovat průběh řízení dle momentálního uvážení.

Súdánské trestní právo navíc nezná nic jako usnesení o zahájení trestního stíhání, ze kterého by bylo možné vyčíst popis skutku, ve kterém je spatřováno naplnění určité skutkové podstaty trestného činu. Stejně tak neexistuje institut obžaloby sdělené před začátkem soudního řízení, na základě které by bylo možné vystavit obhajobu. K formulaci konkrétních obvinění ve vztahu k jednotlivým obviněným dochází až v průběhu řízení před soudem na základě důkazů provedených žalobci a následně obhájci.

V případě Petra Jaška a jeho tří spoluobviněných jsme proto až do finální části hlavního líčení nevěděli, zda a z čeho bude který z nich obviněný. Při vedení obhajoby jsme proto museli vycházet z kvalifikovaných odhadů, co by asi tak mohli našemu klientovi přišít.

Svým způsobem však na konečném výčtu naplněných skutkových podstat příliš nezáleželo. Mezi obviněními totiž byly trestné činy proti státu (vedení války a špionáž), které je možné trestat smrtí, doživotím, odnětím svobody na kratší dobu nebo propadnutím majetku. Súdánský trestní zákoník nezná odstavce odstupňované podle závažnosti trestného činu, takže se trest může pohybovat kdekoliv na naznačené škále.

O čem ten případ vlastně byl?

Podstata všech obvinění se točila kolem toho, že se Petr Jašek setkal s lidmi, kteří skutečně či údajně trpěli pod současným režimem. Šlo především o místní křesťany, jejichž kostely byly údajně zničeny. Měl také zdokumentovat zranění při demonstraci popáleného studenta, aby na základě fotografií mohli západní lékaři doporučit další léčbu; skutečnost, že studentovi předal peněžní dar na léčení byla interpretována jako finanční podpora nepřátelských rebelů. Sbírání informací o trpících bylo obžalobou chápáno jako špionáž, do které dle súdánského trestního zákoníku patří také shromažďování informací, jež mohou Súdánu uškodit politicky či ekonomicky. V šíření těchto informací pak bylo spatřováno pobuřování a šíření nepravdivých zpráv. Do toho se přidalo obvinění z nelegálního překročení hranice s Jižním Súdánem v roce 2012, kdy ještě hranice mezi těmito dvěma státy nebyla vytyčena. A vzhledem k tomu, že Súdán v minulosti vykázal zahraniční neziskové organizace, které považoval za nepřátelské, byl Petr Jašek obviněn i ze spolupráce s neregistrovanými organizacemi.

Z právě uvedeného přehledu údajné trestné činnosti Petra Jaška a jeho spoluobviněných (z nichž 2 byli křesťanští kazatelé), je zřejmá vykonstruovanost a politický charakter celého případu. Pochybnosti nelze mít ani o náboženském rozměru celého procesu zjevně namířeného proti súdánským křesťanským komunitám. Obhajoba se proto logicky snažila dovolat náboženské svobody, ale soudce na tento způsob argumentace neslyšel.

Jakým hlasům tedy soud dopřával sluchu?

Cokoliv může být použito proti Vám

V důkazech se objevovaly více či méně důvěryhodné informace, ze kterých by mohlo být usuzováno na nepřátelský vztah Petra Jaška k Súdánu a jeho současnému režimu. K takovému účelu se dají použít nejen informace a dezinformace o samotném obžalovaném, ale také o jeho přátelích, spolupracujících organizacích nebo vlasti - České republice.

Společně s dalšími lidmi pracujícími na případu jsme se proto nacházeli v následujícím rozpolcení: Na jednu stranu jsme si byli vědomi toho, že je třeba vyvíjet veřejný tlak na súdánský režim, aby si byl dobře vědom možných následků nespravedlivého odsouzení. Na druhou stranu bylo třeba veřejnou mobilizaci provádět takovým způsobem, aby nevyústila v excesy, které by obžalovanému před soudem uškodily.

Mou hlavní obavou bylo, že někomu ujedou nervy nebo se bude chtít efektním způsobem zviditelnit - a zvolí takovou formu jednání, kterou budou žalobci moci interpretovat jako čin nepřátelský k Súdánu, islámu, rase nebo něčemu jinému, na čem jim záleží. Snažil jsem se proto korigovat alespoň některé nepravdivé informace, které se v médiích objevovaly a které měly potenciál být převzaty súdánskými orgány. Vysvětloval jsem řadě aktérů, jak jejich dobře míněné úsilí může dotyčnému vězněnému spíše uškodit. A usiloval jsem o to, aby s rodinou Jaškových bylo možné spojovat minimum postojů, které by se mohly hodit obžalobě.

Obezřetnost a rozvaha

Jsem rád, že k žádnému excesu nakonec nedošlo. Zároveň si však uvědomuji, že tomu tak nemuselo být. A že k něčemu neblahému může snadno dojít v nedaleké budoucnosti, když stane před soudem represivního režimu jiný občan České republiky.

Důvodem mých obav je především lehkovážná sebestřednost politiků, novinářů a dalších veřejně činných osob, s jakou běžně přistupují k příběhům jaškovského typu. Texty v průběhu soudního procesu i po návratu do České republiky velmi často pracovaly s černobílou optikou "my vs. oni", kdy my jsme samozřejmě ti civilizovaní a oni jsou různě nálepkovaní barbaři. Vycházely z toho, že důležité je dosažení osobních cílů (být viděn jako zastánce pronásledovaných křesťanů, dosáhnout vysoké čtenosti zmínkou o mučení islamisty atp.), ale přehlížely možné důsledky takových jednání pro osoby vydané na milost a nemilost represivních režimů.

Samozřejmě se nestavím proti jasnému označovaní jednotlivých pochybení problematických režimů. Stejně tak nejsem zastáncem umlčení lidskoprávního hlasu pro ekonomické výhody, které nám to může dočasně přinést. Jen si myslím, že je třeba se intenzivně zamýšlet nad tím, jaké důsledky může mít ta která forma kritiky (či veřejného štváčství), jaké zoufalé činy fanatických jedinců může vyvolat a jak může být zneužita v politických procesech, jež ze zásady nehrají fér.