Cesta ke vzniku Mezinárodního trestního soudu a současný stav
V oblasti mezinárodní trestní justice si letos připomeneme již osmnácté výročí přijetí Statutu Mezinárodního trestního soudu. Tento Statut byl přijat na Diplomatické konferenci zplnomocněných zástupců ke zřízení Mezinárodního trestního soudu, která se konala od 15. června do 17. července 1998 v Římě (z čehož se odvozuje obecně vžitý název Římský statut) a v platnost vstoupil po dosažení potřebných šedesáti ratifikací dne 1. července 2002. Mezinárodní trestní soud tedy letos v červnu „oslaví“ své 18. narozeniny. V lidském životě se jistě jedná o významný mezník, je tomu tak však i u Mezinárodního trestního soudu?
Z pohledu historie a vývoje práva jako celku lze považovat mezinárodní právo veřejné jako celek a mezinárodní právo trestní jako jednu z jeho odnoží zvláště stále ještě za relativní novinku. Mezinárodní právo trestní se začalo postupně rozvíjet až v posledních sto letech, jeho vývoj ale určitě můžeme označit za poměrně dynamický a stále nabývající na významu.
Jedním z vůbec prvních pokusů o stíhání zločinů podle mezinárodního práva byla Versailleská mírová smlouva z roku 1919, která měla za cíl vydat k potrestání před mezinárodním tribunálem bývalého německého císaře Viléma II. a další osoby, obviněné z „urážky mezinárodní morálky“ a porušení válečného práva. Moderní mezinárodní trestní právo se však začalo formovat až po druhé světové válce. V roce 1945 došlo za účelem stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropské Osy ke zřízení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku (tzv. Norimberský tribunál) a o rok později byl zřízen Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ v Tokiu (tzv. Tokijský tribunál), jehož smyslem bylo stíhání a potrestání japonských válečných zločinů po druhé světové válce. Oba tyto tribunály byly příslušné ke stíhání zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a položily tedy základy stíhání nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva.
V 90. letech 20. století pak došlo k ustavení dvou ad hoc mezinárodních trestních tribunálů, Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), příslušného ke stíhání zločinu genocidy, zločinu závažných porušení Ženevských úmluv, porušení pravidel a obyčejů války a zločinů proti lidskosti spáchaných v první polovině 90. let na území bývalé Jugoslávie, a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR), který reflektoval zločiny, ke kterým došlo ve Rwandě a okolních státech v roce 1994, přičemž úprava věcné příslušnosti tohoto tribunálu se od úpravy příslušnosti Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii lišila v tom, že Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu nebyl vzhledem k samotné podstatě událostí, ke kterým ve Rwandě došlo, příslušný ke stíhání porušení pravidel a obyčejů války. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu ukončil svou činnost k 31. prosinci 2015 a Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii je taktéž v poslední etapě své existence. Agenda obou tribunálů byla postupně přebírána Zbytkovým mechanismem pro mezinárodní trestní tribunály (UNMICT), který se dělí na dvě „pobočky“ (branches) – agendu Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu převzala pobočka sídlící v Arushe v Tanzánii a agendu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii postupně přebírá pobočka Zbytkového mechanismu sídlící v nizozemském Haagu.
Současnou podobu mezinárodního trestního soudnictví doplňují ještě tzv. hybridní tribunály zřizované OSN, jako například Zvláštní soud pro Sierra Leone nebo Speciální tribunál pro Libanon. Tyto tribunály jsou považovány za „hybridní“ proto, že obsahují řadu prvků typických spíše pro vnitrostátní, nikoli mezinárodní soudní orgány. Zvláštní soud pro Sierra Leone vznikl, podobně jako například Norimberský tribunál, na základě bilaterální mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Sierra Leone a OSN jako reakce na občanskou válku probíhající v Sierra Leone od roku 1991 až do roku 2002. Tento tribunál byl nadřazen národním soudům. Svou činnost ukončil v roce 2013, přičemž zbývající funkce převzal jeho Zbytkový mechanismus. Speciální tribunál pro Libanon, další z tzv. hybridních tribunálů, vznikl na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1757 z 30. května 2007. Touto rezolucí bylo rozhodnuto o vstupu v platnost ustavující bilaterální mezinárodní smlouvy uzavřené mezi OSN a Libanonem. Jedná se o zatím nejkratší dobu fungující tribunál, jelikož činnost tohoto soudu byla zahájena teprve dne 1. března 2009. Jeho jurisdikce je omezena na teroristické útoky, které se odehrály v Libanonu v letech 2004 a 2005.
V současnosti však v oblasti mezinárodní trestní justice zaujímá nejvýznamnější místo Mezinárodní trestní soud. Jeho vznik v roce 1998 započal zcela novou etapu mezinárodního trestního soudnictví.
Mezinárodní trestní soud je nezávislý, permanentní trestní soud, který má jurisdikci nad nejzávažnějšími zločiny podle mezinárodního práva spáchanými po 1. červenci 2002, kdy Římský statut oficiálně vstoupil v platnost. Takto pojatou jurisdikcí se liší od výše zmíněných mezinárodních tribunálů, které vždy mají jurisdikci omezenou na zločiny spáchané na jasně vymezeném území ještě před vznikem konkrétního tribunálu.
Římský statut dosud ratifikovalo celkem 124 států a Mezinárodní trestní soud se v současné době zabývá již třiadvaceti trestními případy týkajícími se devíti různých států, kterými jsou Uganda, Demokratická republika Kongo, Súdán, Středoafrická republika, Keňa, Libye, Pobřeží Slonoviny, Mali a Gruzie. Nejnověji, konkrétně 26. ledna 2016, bylo vyšetřování zahájeno ohledně Gruzie, a to konkrétně ohledně zločinů, ke kterým mělo dojít v roce 2008 v Jižní Osetii. Úřad prokurátora současně prověřuje také situaci například v Afghánistánu, Kolumbii, Nigérii, Palestině či na Ukrajině. Mezinárodní trestní soud tak, zdá se, konečně ztrácí svou nelichotivou přezdívku „soud pro Afriku“. Vzhledem k prověřování situace na Ukrajině se zájem Mezinárodního trestního soud poprvé obrátil i na Evropu, čímž se i pro nás stává čím dál více „skutečným“.
Historicky první (a také dlouho očekávaný) rozsudek Mezinárodního trestního soudu byl vynesen 14. března 2012 a týkal se zločinů spáchaných v Demokratické republice Kongo. Uvedeným rozsudkem byl Thomas Lubanga Dyilo shledán vinným ze spáchání válečných zločinů. Dne 10. června 2012 mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, který byl následně potvrzen i odvolacím senátem. Thomas Lubanga Dyilo uložený trest nyní vykonává ve věznici v Demokratické republice Kongo.
I druhý rozsudek se týkal Demokratické republiky Kongo. Dne 7. března 2014 byl Germain Katanga shledán vinným ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů spáchaných v Ituri, Demokratická republika Kongo, v roce 2003. Dne 23. května 2014 mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, který byl následně v prosinci 2015 odvolacím senátem zkrácen na konečných 8 let a 4 měsíce odnětí svobody, přičemž tento trest vykonal k 18. lednu 2016.
Mezinárodní trestní soud zatím vynesl pouze jediný zprošťující rozsudek, a to vůči Mathieu Ngudjolo Chui, který byl obviněn ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na území Demokratické republiky Kongo. Zprošťující rozsudek byl vynesen 18. prosince 2015 a potvrzen odvolacím senátem 27. února 2015. V jednom případě došlo k ukončení řízení ještě před vynesením rozsudku, a to z důvodu nedostatků důkazů. Tento případ se týkal keňského prezidenta Uhuru Muigaie Kenyatty, který byl obviněn ze spáchání zločinu proti lidskosti.
Nyní se očekává vynesení dalšího rozsudku, k čemuž by mělo dojít už dnes, 21. března 2016, ve dvě hodiny odpoledne. Poprvé se rozsudek bude týkat jiné země než Demokratické republiky Kongo, a to konkrétně Středoafrické republiky. Ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti byl obžalován Jean-Pierre Bemba Gombo.
Ačkoli se může zdát, že tři rozsudky za čtrnáct let existence (Mezinárodní trestní soud začal fakticky fungovat až po nabytí platnosti Římského statutu, k čemuž došlo v roce 2002) Mezinárodního trestního soudu nejsou nijak mnoho, je třeba si uvědomit, že Mezinárodní trestní soud nedisponuje žádným donucovacím aparátem a jeho úspěšné fungování je tak zcela závislé na právní pomoci poskytované mu smluvními stranami Římského statutu (které se ke spolupráci zavázaly jeho ratifikací) a eventuálně i státy, které jeho smluvními stranami ani nejsou. Ukázkou toho, do jaké míry fungování Mezinárodního trestního soudu závisí na aktivní spolupráci států, je například výše zmíněný případ Kenyatta, kde z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany Keni nebylo možné získat dostatek důkazů a řízení tak muselo být zastaveno.
Otázce spolupráce států s Mezinárodním trestním soudem je věnována značná pozornost. Lze tak doufat, že se situace bude zlepšovat, čímž by nepochybně došlo i k upevnění postavení Mezinárodního trestního soudu, zlepšení jeho fungování a zrychlení řízení. Závěrem se hodí říci, že Česká republika má na dobrém fungování Mezinárodního trestního soudu i „osobní“ zájem, neboť v prosinci 2011 byl na zasedání Shromáždění smluvních stran Římského statutu v New Yorku jedním ze soudců Mezinárodního trestního soudu zvolen český kandidát JUDr. Robert Fremr.
Z pohledu historie a vývoje práva jako celku lze považovat mezinárodní právo veřejné jako celek a mezinárodní právo trestní jako jednu z jeho odnoží zvláště stále ještě za relativní novinku. Mezinárodní právo trestní se začalo postupně rozvíjet až v posledních sto letech, jeho vývoj ale určitě můžeme označit za poměrně dynamický a stále nabývající na významu.
Jedním z vůbec prvních pokusů o stíhání zločinů podle mezinárodního práva byla Versailleská mírová smlouva z roku 1919, která měla za cíl vydat k potrestání před mezinárodním tribunálem bývalého německého císaře Viléma II. a další osoby, obviněné z „urážky mezinárodní morálky“ a porušení válečného práva. Moderní mezinárodní trestní právo se však začalo formovat až po druhé světové válce. V roce 1945 došlo za účelem stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropské Osy ke zřízení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku (tzv. Norimberský tribunál) a o rok později byl zřízen Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ v Tokiu (tzv. Tokijský tribunál), jehož smyslem bylo stíhání a potrestání japonských válečných zločinů po druhé světové válce. Oba tyto tribunály byly příslušné ke stíhání zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a položily tedy základy stíhání nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva.
V 90. letech 20. století pak došlo k ustavení dvou ad hoc mezinárodních trestních tribunálů, Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), příslušného ke stíhání zločinu genocidy, zločinu závažných porušení Ženevských úmluv, porušení pravidel a obyčejů války a zločinů proti lidskosti spáchaných v první polovině 90. let na území bývalé Jugoslávie, a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR), který reflektoval zločiny, ke kterým došlo ve Rwandě a okolních státech v roce 1994, přičemž úprava věcné příslušnosti tohoto tribunálu se od úpravy příslušnosti Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii lišila v tom, že Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu nebyl vzhledem k samotné podstatě událostí, ke kterým ve Rwandě došlo, příslušný ke stíhání porušení pravidel a obyčejů války. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu ukončil svou činnost k 31. prosinci 2015 a Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii je taktéž v poslední etapě své existence. Agenda obou tribunálů byla postupně přebírána Zbytkovým mechanismem pro mezinárodní trestní tribunály (UNMICT), který se dělí na dvě „pobočky“ (branches) – agendu Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu převzala pobočka sídlící v Arushe v Tanzánii a agendu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii postupně přebírá pobočka Zbytkového mechanismu sídlící v nizozemském Haagu.
Současnou podobu mezinárodního trestního soudnictví doplňují ještě tzv. hybridní tribunály zřizované OSN, jako například Zvláštní soud pro Sierra Leone nebo Speciální tribunál pro Libanon. Tyto tribunály jsou považovány za „hybridní“ proto, že obsahují řadu prvků typických spíše pro vnitrostátní, nikoli mezinárodní soudní orgány. Zvláštní soud pro Sierra Leone vznikl, podobně jako například Norimberský tribunál, na základě bilaterální mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Sierra Leone a OSN jako reakce na občanskou válku probíhající v Sierra Leone od roku 1991 až do roku 2002. Tento tribunál byl nadřazen národním soudům. Svou činnost ukončil v roce 2013, přičemž zbývající funkce převzal jeho Zbytkový mechanismus. Speciální tribunál pro Libanon, další z tzv. hybridních tribunálů, vznikl na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1757 z 30. května 2007. Touto rezolucí bylo rozhodnuto o vstupu v platnost ustavující bilaterální mezinárodní smlouvy uzavřené mezi OSN a Libanonem. Jedná se o zatím nejkratší dobu fungující tribunál, jelikož činnost tohoto soudu byla zahájena teprve dne 1. března 2009. Jeho jurisdikce je omezena na teroristické útoky, které se odehrály v Libanonu v letech 2004 a 2005.
V současnosti však v oblasti mezinárodní trestní justice zaujímá nejvýznamnější místo Mezinárodní trestní soud. Jeho vznik v roce 1998 započal zcela novou etapu mezinárodního trestního soudnictví.
Mezinárodní trestní soud je nezávislý, permanentní trestní soud, který má jurisdikci nad nejzávažnějšími zločiny podle mezinárodního práva spáchanými po 1. červenci 2002, kdy Římský statut oficiálně vstoupil v platnost. Takto pojatou jurisdikcí se liší od výše zmíněných mezinárodních tribunálů, které vždy mají jurisdikci omezenou na zločiny spáchané na jasně vymezeném území ještě před vznikem konkrétního tribunálu.
Římský statut dosud ratifikovalo celkem 124 států a Mezinárodní trestní soud se v současné době zabývá již třiadvaceti trestními případy týkajícími se devíti různých států, kterými jsou Uganda, Demokratická republika Kongo, Súdán, Středoafrická republika, Keňa, Libye, Pobřeží Slonoviny, Mali a Gruzie. Nejnověji, konkrétně 26. ledna 2016, bylo vyšetřování zahájeno ohledně Gruzie, a to konkrétně ohledně zločinů, ke kterým mělo dojít v roce 2008 v Jižní Osetii. Úřad prokurátora současně prověřuje také situaci například v Afghánistánu, Kolumbii, Nigérii, Palestině či na Ukrajině. Mezinárodní trestní soud tak, zdá se, konečně ztrácí svou nelichotivou přezdívku „soud pro Afriku“. Vzhledem k prověřování situace na Ukrajině se zájem Mezinárodního trestního soud poprvé obrátil i na Evropu, čímž se i pro nás stává čím dál více „skutečným“.
Historicky první (a také dlouho očekávaný) rozsudek Mezinárodního trestního soudu byl vynesen 14. března 2012 a týkal se zločinů spáchaných v Demokratické republice Kongo. Uvedeným rozsudkem byl Thomas Lubanga Dyilo shledán vinným ze spáchání válečných zločinů. Dne 10. června 2012 mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, který byl následně potvrzen i odvolacím senátem. Thomas Lubanga Dyilo uložený trest nyní vykonává ve věznici v Demokratické republice Kongo.
I druhý rozsudek se týkal Demokratické republiky Kongo. Dne 7. března 2014 byl Germain Katanga shledán vinným ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů spáchaných v Ituri, Demokratická republika Kongo, v roce 2003. Dne 23. května 2014 mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, který byl následně v prosinci 2015 odvolacím senátem zkrácen na konečných 8 let a 4 měsíce odnětí svobody, přičemž tento trest vykonal k 18. lednu 2016.
Mezinárodní trestní soud zatím vynesl pouze jediný zprošťující rozsudek, a to vůči Mathieu Ngudjolo Chui, který byl obviněn ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na území Demokratické republiky Kongo. Zprošťující rozsudek byl vynesen 18. prosince 2015 a potvrzen odvolacím senátem 27. února 2015. V jednom případě došlo k ukončení řízení ještě před vynesením rozsudku, a to z důvodu nedostatků důkazů. Tento případ se týkal keňského prezidenta Uhuru Muigaie Kenyatty, který byl obviněn ze spáchání zločinu proti lidskosti.
Nyní se očekává vynesení dalšího rozsudku, k čemuž by mělo dojít už dnes, 21. března 2016, ve dvě hodiny odpoledne. Poprvé se rozsudek bude týkat jiné země než Demokratické republiky Kongo, a to konkrétně Středoafrické republiky. Ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti byl obžalován Jean-Pierre Bemba Gombo.
Ačkoli se může zdát, že tři rozsudky za čtrnáct let existence (Mezinárodní trestní soud začal fakticky fungovat až po nabytí platnosti Římského statutu, k čemuž došlo v roce 2002) Mezinárodního trestního soudu nejsou nijak mnoho, je třeba si uvědomit, že Mezinárodní trestní soud nedisponuje žádným donucovacím aparátem a jeho úspěšné fungování je tak zcela závislé na právní pomoci poskytované mu smluvními stranami Římského statutu (které se ke spolupráci zavázaly jeho ratifikací) a eventuálně i státy, které jeho smluvními stranami ani nejsou. Ukázkou toho, do jaké míry fungování Mezinárodního trestního soudu závisí na aktivní spolupráci států, je například výše zmíněný případ Kenyatta, kde z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany Keni nebylo možné získat dostatek důkazů a řízení tak muselo být zastaveno.
Otázce spolupráce států s Mezinárodním trestním soudem je věnována značná pozornost. Lze tak doufat, že se situace bude zlepšovat, čímž by nepochybně došlo i k upevnění postavení Mezinárodního trestního soudu, zlepšení jeho fungování a zrychlení řízení. Závěrem se hodí říci, že Česká republika má na dobrém fungování Mezinárodního trestního soudu i „osobní“ zájem, neboť v prosinci 2011 byl na zasedání Shromáždění smluvních stran Římského statutu v New Yorku jedním ze soudců Mezinárodního trestního soudu zvolen český kandidát JUDr. Robert Fremr.
Žádné komentáře:
Okomentovat