Soutěžní právo v New York Times, Prof. Hovenkamp a další zajímavé rozhovory

S ohledem na to, že jsem tím, co někteří označují za "competition geek", mne opravdu potěšilo, když jsem si dnes přečetl nedávný článek v New York Times - konkrétně článek: The Shadow of Steve Jobs in Apple’s Maps Push, který se v nezanedbatelné míře věnoval některým otázkám soutěžního práva s ohledem na výměnu mapové aplikace v iPhonech na vlastní mapy od Apple. Ač v některých odkazech (a ostatně i v headeru příslušné internetové strány v NYT) se na příslušný článek referovalo způsobem, že "Apple's Map App Could Raise Antitrust Concerns", v textu článku myslím takové obavy pár jednoduchými argumenty v podstatě vyvrací prof. Hovenkamp.

Zjednodušeně řečeno, aby to vůbec mohl být problém museli byste mít dominanci na produktu (zde smartphone), s nímž příslušnou aplikaci svážete, což lze s ohledem na celkovou převahu smartphonů s Androidem zřejmě vyloučit (tedy pokud bychom se nepustili do nějakého kostrbatého zužování relevantního trhu). Navíc i tak jsou podmínky pro příslušný závěr poměrně striktní (a rozhodně nesdílím názor či indikaci názoru autora daného článku, že k rozšíření alternativních internetových prohlížečů vedle IE přispěla nějak zásadně soutěžní kauza Microsoft; k evropskému kontextu dané kauzy viz např. moje dřívější posty: tady a tady). Prof. Hovenkamp je mj. autorem výborné publikace The Antitrust Enterprise a určitě ví, o čem mluví. Danou publikaci všem doporučuji.

Pro zájemce o soutěžní právo či soutěžní politiku také doporučuji k přečtení další rozhovory se soutěžními právníky na blogu Chillin' Competition od mého posledního postu na dané téma. Tyto další rozhovory lze opět nalézt v sekci  The Friday Slot a zahrnují např. rozhovory s Damienem Geradinem, Eric Gippini Fournierem či Einer Elhaugem. Moc zajímavé čtení - přinejmenším pro soutěžní právníky. Pro zajímavost na tomto místě vybírám již v mém minulém postu vypíchnuté odpovědi na otázku po průměrné době věnované práci v jednom týdnu:

"Too long.  Fortunately I love what I do and have an understanding wife, our children have grown up, and the firm has a generous sabbatical and vacation policy."

"Way too many hours, probably around 75 or so. I am often asked how I split my time between private practice and academia. The answer is simple: I work full time at Covington and academic work comes on top. Now, there is a great degree of cross-fertilization between these different activities and, in any event, I like to teach and write papers so much that abandoning that side of my work is currently unthinkable."

"Probably too much. I don’t count the hours but it should be possible to do the math. At any given time I have 40 or 50 cases pending before the EU courts and in a typical year I present oral argument in eight to twelve hearings, sometimes more. I should say that litigation is less than half of my workload. "

"70 hrs.  Sad, but true.  I really should learn to say “no” more often, but when so many wonderful opportunities arise, it is hard to say no, and I figure I better make hay while the sun is shining."

Nicméně u některých lze nalézt určité zpochybnění jinak jednoznačného trendu "way too many hours" - viz např. odpověď:

"Business secret.

Now seriously, I never was a working hours addict and in my current status I enjoy “civilized” working times. G. van Hecke learned us that working evenings and week-end was “slavery”. Unfortunately you cannot do without and no-work week-ends were few…"

Popř. jistě pravdivá:

"I have realized that hours in the office and efficiency don’t necessarily match up."

Že by světlo na konci tunelu ...?