Reflexe konce mandátu E. Wagnerové v médiích
Nestává se příliš často, aby čeští novináři psali kvalitně a zajímavě o ústavních soudcích. Příkladem takovéto výjimky je zajímavý článek Davida Klimeše o odcházení E. Wagnerové z ÚS Eliška Wagnerová neodchází po špičkách na E15. Naprosto souhlasím s Klimešem, že Wagnerová je nejvýraznější postavou "druhého" Ústavního soudu, která zásadním způsobem přispěla k rozvoji judikatury ÚS (což v žádném případě nevylučuje můj osobní nesouhlas s některými jejími rozhodnutími). Článek určitě stojí za přečtení.
21 komentářů:
Doporučuji též text (rozhovor) "Ústavní soud se nesmí bát kritiky, řekla Wagnerová před odchodem".
Ztotožňuji se a společně s autorem odkazovaného článku doufám, že tak výraznou osobnost nejen právního prostředí uvidíme a hlavně uslyšíme brzy opět v nějaké výrazné funkci.
J. Kolba
A ještě aktuálně:
rozhovor s EW: Místopředsedkyně Wagnerová: Základní práva jsou víc než vyrovnaný rozpočet,
dále text advokáta L.Müllera zveřejněný v LN: O jedné pozitivní stopě Elišky Wagnerové
a konečně jakési "Top 10" judikátů EW (trochu odlišné od souhrnu uvedeného v prvním komentáři, resp. odkazu) zveřejnil i Tomáš Němeček ve svém sloupku v příloze Právo a Justice Lidových novin dne 19.3.2012.
"Základní práva jsou důležitější než vyrovnaný rozpočet" ...
Pokud je potřeba něčí základní práva sponzorovat, pak je otázkou, zda to jsou opravdu základní práva (srovnej klasikou diskuzi k rozdílu mezi svobodou od a svobodou k). A hlavně mi nějak chybí logický závěr takové úvahy - pokud výkon takových "základních práv" uvrhne státní rozpočet do trvalého dluhu, tak jak se to donekončena bude platit? Jak jsme se přesvědčili s Řeckem, žít na dluh trvale není tak jednoduché.
Nemohu si pomoci, ale EW pokládám za občas silně zaslepeného ideologického soudce a některé její judikáty dokazují, že se občas zuby nehty drží nějakého principu a odmítá uznat, že existují i jiné principy a že je třeba mezi nimi vážit (což je IMHO právě důvod, proč si platíme ÚS). Typicky ona slavná prohlídka kravína bez soudního příkazu, což je jeden z judikátů EW, kde disendy dávají asi 10x větší smysl než majoritní rozhodnutí. :-/
ad Tomáš Marný:
Podle toho, jak ten rozhovor čtu, tak se v pojetí E. Wagnerové stává ochrana lidské důstojnosti čímsi podobným jako due process v judikatuře USA: dá se s tím odůvodnit skoro cokoli.
Přijde mi to ale systematicky špatně: pokud mám v Listině výslovně upravena sociální práva, tak je to vůči právu na lidskou důstojnost speciální úprava.
Ale samozřejmě, je to novinový rozhovor, kde se nevyhnutelně zjednodušuje. Jsem ale zvědav, jak se s tím poprali v komentáři k Listině.
Velký význam Wagnerová podle svých slov přiznávala nejen mediálně sledovanému přezkoumávání zákonů, ale také individuálním stížnostem běžných lidí. "Byly pro mě stejně závažné, a mnohdy závažnější, protože jsem za tím vždycky cítila ten konkrétní lidský osud," řekla Wagnerová.
Ano, v tom je Wagnerová výjimečná a nesmírně cenná. Škoda jen, že si úspěšnou kariéru pošpinila krajně spornými rozhodnutími z poslední doby.
Pár komentářů:
1. Zdeněk Koudelka v prací Elišky Wagnerové u Ústavního soudu (zjištěno pomocí nalus.usoud.cz):
Eliška Wagnerová dva krát coby soudce zpravodajkyně citovala Zdeňka Koudelku (II.ÚS 2048/09, Pl.ÚS 52/03) a jednou uvedla odlišné stanovisko v zamítnuté ústavní stížnosti skupiny poslanců, zastoupenou Zdeněkem Koudelkou, kde uvedla že stížnost by osobně zřejmě vyhověla (Pl.ÚS 61/04). To pro osoby, které by chtěli znát názor Elišky Wagnerové na Zdeňka Koudelku coby ústavní soudce.
2. David Klimeš píše v článku pro e15 výše: "Trochu opomíjený je její nález ohledně cukerných kvót, který ale jasně vymezil unijnímu právu možnost zásahů do českého práva."
Komentář: onen "trochu opomíjený" nález EW je jednomyslně přijatý nález ÚS, Pl.ÚS 50/04 ze dne 08.03.2006 s názvem: Cukerné kvóty III. "Potud, pokud". Nález poskytl potřebnou judikaturu pro hladkého zamítnutí ústavní stížnosti senátu ČR na Lisabonské smlouvy (Pl.ÚS 19/08); a to v okamžiku, když Ústavní soud musel jednat mimořádně rychle, měl na sebe opřené oči Evropy a nesměl udělat chybu. Bez judikatu o cukerných kvot III a bez EW by ústavní stížnost nebyla tak rychle vyřízená; pod časovým tlakem mohlo by hrozit, že by se Ústavní soud rozhodl způsobem, který by oslabil jeho judikaturu a jeho postavení v očích veřejnosti a politiků.
Níže uvádím pdle mého názoru nejzajímavější část tohoto nálezu.
Pokud jde o podstatné náležitosti demokratického právního státu, ty podle čl. 9 odst. 2 Ústavy leží dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce. Ústavní soud již ve svém prvním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93 (Sbírka rozhodnutí, svazek 1, nález č. 1; vyhlášen pod č. 14/1994 Sb.) týkajícím se zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu konstatoval, že konstitutivní principy demokratické společnosti v rámci ústavy jsou postaveny nad zákonodárnou pravomoc a tím ultra vires Parlamentu. V dalším nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 26, nález č. 80; vyhlášen pod č. 403/2002 Sb.) Ústavní soud uvedl, že žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.
Pokud by proto výkon delegovaných pravomocí byl orgány ES realizován způsobem regresivním vůči dosavadnímu pojetí podstatných náležitostí demokratického právního státu, jednalo by se o realizaci v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, která by si vyžadovala opětovné převzetí těchto pravomocí vnitrostátními orgány České republiky.
http://kraken.sv.cz/Pl.%C3%9AS50/04
3. Dále bych se rád pozastavil nad skutečnosti, že EW je zřejmě soudkyně, která nejvíce ovlivnila české soudnictví posledních 10 let.
Myslím si, že její judikatorní smršť před odchodem - šest kvalitních a zásadních nálezů během 30 dnů - se může stát legendárním.
Jedná se snad o nejen český a možná i evropský rekord počtu zásadních judikátů během jednoho měsíce.
Kromě zrušení dovolacího nesmyslu k NS v o.s.ř. z důvody dětinského trucování NS aplikovat judikatury ÚS se zaslouží čestná zmínka "disentující" odmítnutí ústavní stížnosti coby soudkyni zpravodaj ve věci, kde odmítnutí bylo nevyhnutelné.
4. Ocenují kuráž EW a její odhodlanost se nevzdat zejména ve vztahu k NS, kde jsou 88% muži, nebo na tomto "blogu", kde více než 90% příspěvků od začátku roku napsali muži.
5. Zhodnocení
Eliška Wagnerová ve svém působení v Ústavním soudu "se zasloužila o svobodu a demokracii". Její působení je příkladem pro mladší generace soudců.
Přejeme jen, aby EW své zásluhy bude sbírat dál, třeba jako ministryně spravedlnosti, prezidentka ČR (i když kandidovat rezolutně odmítá) nebo poradkyně prezidenta (někdo ty ústavní stížnosti prezidenta napsat musí a ohlídat naši ústavu).
Naše republika Elišku Wagnerovou i nadále potřebuje.
Peter Zbornik napsal: "4. Ocenují kuráž EW a její odhodlanost se nevzdat zejména ve vztahu k NS, kde jsou 88% muži, nebo na tomto "blogu", kde více než 90% příspěvků od začátku roku napsali muži."
Ježíšimarjá! To se bude v rámci politické korektnosti a genderové citlivosti sledovat už i to, kolik mužských a ženských rozsudků kdo zrušil??? Jděte s tou politickou korektností do socialistické zákonnosti! Jestli se takového kádrování a počítání kvót dostane i do výkonu justice, tak to můžeme na spravedlnost už úplně zapomenout :-/
Elišku Wagnerovou jsem ocenil ve svém listopadovém postu 10+10 ("Pro mě jednoznačně první dáma české justice, soudkyně, které bych si nestyděl říct o autogram a jejíž fotografii si klidně pověsil nad postel, právnička s rozhledem a schopností hledat spravedlnost daleko mimo úzký rámec a mentální obzor většiny svých kolegů.").
Víc k tomu netřeba dodávat.
ad Tomáš Marný:
Přiznám se, že stav, kdy na NS je 88% mužů, mne docela hodně znervózňuje. O to víc, že na okresních soudech to tak - pokud vím - rozhodně nevypadá.
A o to víc, že NS vnímám z trojice ÚS, NS a NSS jako nejslabší článek.
Skutečně se nestává příliš často, aby čeští novináři psali kvalitně a zajímavě o ústavních soudcích - ve včerejších Hospodářských novinách v (nutno podotknout jinak kvalitním) textu Jiřího Leschtiny s názvem "Cesta ústavní lvice k lidské důstojnosti" se dokonce dozvíme, že EW byla předsedkyní Nejvyššího správního soudu...
Nad posledními nálezy nesoucími pečetidlo EW (nenárokové dovolání, kauza spisovatele Viewegha a "spojená" věc M.Michala...) ovšem nejednoho napadne že "Eliška má ráda divočinu"
1. Oprava
Nejdříve bych chtěl opravit chybu svého předchozího komentáře.
Na NS nejsou 88% mužů, ale pouze 75%.
Z webu www.nsoud.cz vyplývá, že z 41 soudců Občanskoprávního a obchodního kolegia jsou 10 ženy a ž 22 soudců Trestněprávního kolegia jsou 4 ženy. To dělá celkem 16 žen z 63 soudců, neboli 25% žen a 75% mužů.
Omlouvám se za chybu výše a působený zmatek a děkují za pochopení.
2. Názorová pestrost nemusí obnášet kvóty
Ad Tomáše Marného: Otázka zastoupení žen a mužů v justici je složitá. Ženy a muži mají v některých otázek různý pohled na svět a různé názory v následku různých životních zkušenostech. Z tohoto pohledu je i přirozené diskutovat vyváženost soudních orgánů nejen z pohledu zastoupení jednotlivých pohlaví ale třeba z pohledu věkového nebo kulturního (např. lidé, které dlouho byly v zahraničí apod). Dva poslední pohledy asi jsou důležitější než pohled první. To však nemusí nutně znamenat kvóty ale spíše vyžaduje uznání, že pohledy na právo jsou různé a mohou se navzájem obohacovat a doplňovat.
3. Skupinové myšlení v NS, ÚS a NSS
Když jsou skupiny obsažené stejnými typy osob (třeba vyrostli během totality, jsou vě stejném věku, se stejným vzděláním a většinou stejné pohlaví), tak existuje riziko, že dojde k zhoršení rozhodování této skupiny a může i vzniknout syndrom skupinového myšlení.
"Syndrom skupinového myšlení (angl. Groupthink) je způsob myšlení jednotlivců, úmyslně odpovídající zachování shody ve skupině. Skupinové myšlení v zájmu shody skupiny potlačuje nezávislost rozhodování jedince a jeho samostatnost, dochází k tlaku na uniformitu a sebecenzuře. Soudržnost a solidarita ve skupině se stává důležitějším než reálné zvažování faktů. Groupthink může způsobit, že skupina (typicky výbor nebo velká organizace) učiní špatná nebo nerozumná rozhodnutí, o kterých by každý člen mohl individuálně usoudit a zvážit, že nejsou moudrá."
Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_skupinov%C3%A9ho_my%C5%A1len%C3%AD
K syndromu skupinového myšlení existuje bohatá literatura a jeden z důvodu vzniku skupinového myšlení je, že členy skupiny si navzájem jsou velmi podobní co se týče pohled na svět.
Takže kladu si otázku zda existuje skupinové myšlení nejen v NS, ale třeba taky u různých skupin soudců ÚS, nebo v NSS, který vede k řevnivosti a rivality mezi těchto orgánů české vrcholní justici.
Dále si kladu otázku zda syndrom skupinové myšlení do jisté míry nemůže vysvětlit proč NS soustanvně ignoruje nejen judikaturu ÚS ale taky judikaturu ESLP a tím i zvýší zátěž jak na ÚS tak ESLP.
Stejný problém ignorování judikatury ÚS existuje, jak jsem pochopil z tohoto "blogu" i v NSS, i když neznám detaily.
Myslím si, že rivalita mezi NS, ÚS a NSS je vážný problém, který znemožňuje vytváření funkčního justičního systému v ČR, který slouží k zabezpečení vlády práva v ČR.
4. Rivalita mezi ÚS, NSS a NS musí zkončit
Problém řevnivosti mezi ÚS, NSS a NS by se měl řešit oficiálně a otevřeně u jednoho stolu (nebo proč ne kongresu), třeba pomocí mediátora a ne přes prazvláštních zaujatých postů na tento "blog" nebo v médiích.
Dále bude nutně legislativně udělat pořádek ve třídě a uzákonit vztah NSS, NS k ÚS a ESLP, aby byla respektovaná judikatura ÚS a ESLP.
Náměty možných řešení jsem coby právní lajk, z důvodu nedostatečné diskuse o jističní reformě nastínil v diskusi zde: http://jinepravo.blogspot.com/2012/03/nenarokove-dovolani-je-protiustavni.html
Je nutné, aby všichni zúčastněné strany aktivně podnikly kroky k ukončení stavu vzájemného ignorování mezi ÚS, NS a NSS. Hlavní zodpovědnost leží u ministerstva spravedlnosti.
Alternativa není pasivní čekání na generační obměnu za 10, 20 nebo 30 let.
Ad Peter Zbornik: pokud Vám šlo o problém groupthinku na NS, obávám se, že Váš původní příspěvek to ne zcela jasně vystihl. Viz:
"Ocenují kuráž EW a její odhodlanost se nevzdat zejména ve vztahu k NS, kde jsou 88% muži ..."
Jestli budeme někoho hlasitě chválit za to, že se nebojí občas zrušit mužský rozsudek, tak jsme na tom hodně špatně ... :-/ Opravdu je to tak úžasná zásluha a hrdinství?
Pokud jde o groupthink, nemyslím, že nutně souvisí s pohlavím soudců. Spíš jde o jejich odsloužené roky, dobu, kdy studovali, a zažitá schémata, kterých se těžko vzdávají (viz třeba kolik bojů bylo třeba, než justice přijala, že odškodnění za ztrátu obou nohou nemůže být vyhláškových 12.846,50 Kč nebo kolik).
Současně si dovolím upozornit na nápadně rostoucí poměr ex-soudruhů se zvyšujících se instancí. Část z nich jsou opravdoví odborníci, významá část tam však je jen a pouze proto, že tam přežívají ještě z dob komára a není žádný způsob, jak je vyhodit, třebaže žádný přínos pro justici nejsou. :-(
ad Tomáš Marný:
Máte pravdu, hledat nějakou zvláštní odvahu v tom, že jako žena navrhla zrušení rozsudku vydaného muži (zvlášť když takové rozsudky na NS nutně musí převažovat), asi opravdu není třeba.
Na druhou stranu, pokud je na NS 25% žen, což IMHO neodpovídá ani podílu mezi soudci obecně (podle vygooglitelných údajů 64%), ani mezi obyvateli s VŠ právnickým vzděláním obecně (37,5% žen - mezi aktuálními absolventy dokonce 46%), naznačuje to, že selekce do NS je zjevně biased.
A, pokud je selekce biased ohledně pohlaví (což je IMHO problematické samo o sobě), bude velmi pravděpodobně biased i v jiných (méně viditelných) parametrech, což je ještě mnohem horší.
Velký podíl soudců jmenovaných totalitním režimem už by pak byl jen shnilou třešničkou na zahnívajícím dortu, protože i postupná obměna by byla zřejmě schopna vytvořit zase jen nějak jinak deformované těleso.
„Tomášovi Marnému“
1. O zrušení "mužských rozsudků".
Tomáš Marný řekl(a)... "Jestli budeme někoho hlasitě chválit za to, že se nebojí občas zrušit mužský rozsudek, tak jsme na tom hodně špatně ... :-/ Opravdu je to tak úžasná zásluha a hrdinství?"
EW jsem nechválil že "se nebojí občas zrušit mužský rozsudek", používáte "podsunutý argument" ("straw man") - viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Falacie#Podsunut.C3.BD_argument_.28straw_man.29 a http://en.wikipedia.org/wiki/Straw_man
Bod 4 svého předchozího příspěvku pro odstranění případných nedorozumění přeformulují takto:
V NS, drtivá většina soudců
a. je narozená v 50. letech,
b. vyrostli v totalitě,
c. nemohli vycestovat na západ,
d. byly vyškolené v komunistického pojetí "práva" a
e. ze 3/4 jsou soudci NS muži.
Vzhledem k tomu, že Eliška Wagnerová má výrazně odlišné zkušenosti oproti soudcům NS
- bydlela dlouhodobě v zahraničí,
- nemusela sloužit v totalitním soudnictví a
- je žena,
oceňují tím více její kuráž a její odhodlanost se nevzdat v prosazování vlády práva v ČR, zejména ve vztahu k NS a navzdory zaujatých názorů, které se na tomto "blogu" objevuje.
Pod čarou lze i podotknout, že na tomto "blogu" taky hrozí skupinové myšlení, jelikož více než 90% příspěvků od začátku roku napsali mladí muži a komentáře k tomuto blogu píšou skoro výhradně muži. EW se od většiny přispěvovatelů na tento "blog" liší nejen svým věkem ale taky svým pohlavím. Konec bodu 4.
2. O rozdílných zkušenostech a pohledů na justici mezi soudkyň a soudcům.
Myslím si, že soudce a zejména soudkyně, by neměli být nucené si vybrat mezi upřednostňování porodu dítěti a zakládání rodiny nebo kariéry, což jsem pochopil se často stává.
Mužské a ženské soudci soudí třeba případy sexuálního obtěžování či diskriminaci pohlaví rozdílné a to je do jisté míry přirozené.
Genderově míchané skupiny zabraňují vzniku skupinového myšlení, viz např. http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1580487
3. Bývalé soudruzi.
Tomáš Marný řekl(a)...Současně si dovolím upozornit na nápadně rostoucí poměr ex-soudruhů se zvyšujících se instancí.
Jak to myslíte? Můžete tvrzení doložit?
4. Reforma soudnictví.
4a. Měření kvality práci soudců
Tomáš Marný řekl(a)...část z nich jsou opravdoví odborníci, významá část tam však je jen a pouze proto, že tam přežívají ještě z dob komára a není žádný způsob, jak je vyhodit, třebaže žádný přínos pro justici nejsou. :-(
Nesouhlasím, že "není žádný způsob, jak je vyhodit".
Nevidím nic, co by ohrozilo samostatnosti justici, pokud by byly veřejné statistiky soudních případů jednotlivých soudců (délka řízení, výroky atd. podle různých charakteristik - třeba korupčních kauz apod, počet zrušených rozsudků ÚS a ESLP, stížnosti atp.).
Takto by se třeba mohl srovnávat práce jednotlivých senátů NS apod. A podle toho stanovit kritéria, které práce soudce NS musí spolňovat.
4b. Náměty jak reformovat NS legislativně
1) ministr spravedlnosti se souhlasem předsedy NS a případně po rozhodnutí kárného soudu přemístí soudce NS k soudu nižší úrovni (viz zákon č. 6/2002 o soudech a soudcích), tj. soudce, které by nesplnil kriteria pro působení v NS by mohl působit dál ale na úrovni, kde je kvalifikovaný, alternativně se dle § 72 mění nebo se vytvoří "zvláštní právní předpis", aby bylo možné přeložit soudce NS na soud nižší stupni po souhlasu předsedy NS a ministra spravedlnosti.
3) § 87 zákona 6/2002 o soudech a soudcích (kárné provinění soudce) třeba by se mohl použít mnohem častěji.
Kárné soudci by měli již od začátku své kariéry pouze řešit kárné záležitosti, aby se minimalizovala zaujatost a cechová loajalita - jedná se o podobný problém jako když policie vyšetřuje případné zločiny jiných policistů.
Je potřebné zákon měnit tak, aby byla vyloučená svévole politiků, zachovaná nezávislost soudnictví a zároveň zkvalitněný výkon soudů.
Nikdo se nás neptal, jestli chceme žít ve světě podle Elišky Wágnerové. Tolik k ústavní "demokracii".
Ad Tomáš Sobek:
Nikdo se nás neptal,jestli chceme na tento svět přijít. Tolik o životě.
Jan Kolba
Ad T.Sobek:
Oceňuji smysl pro lakonický a suchý humor, kde stačí několik slov. To neumím. Vaše věta je ale zároveň hozenou rukavicí pro další diskuzi. Na téma "Jaký je (by byl) svět podle Elišky Wagnerové".
Ve světle nálezu sp. zn. I. ÚS 1849/08, který jsem dodnes nestrávil, se obávám, že by to byla libertariánská "cochcárna", kde člověk ví, že u soudu a ve vězení to bude pohoda, neboť osobní svoboda, soukromí a lidská důstojnost lumpa jsou nedotknutelné, podstatně hůře se však mají poškození, a policie je jen takový neformální orgán nezávazně doporučují legální chování. Úřady jsou tu pak pro to, aby vyhověly tomu, kdo přijde první nebo víc křičí a víc si stěžuje, zákon nezákon.
Stát je vnímán jako nepřítel, což je velmi podobné neoliberalismu, tzn. jakkoliv třeba EW odmítá (pro mě velmi sympaticky) privatizaci funkcí státu, i tak útočí na stát a oslabuje ho stejně intenzivně, tentokrát ovšem z pozic řekl bych až libertinských, ne-li anarchistických.
Co se týká světa podle Elišky Wagnerové, Wagnerová je progressivistka, nikoliv libertariánka, libertinka či anarchistka, a proto má s námi liberály mnohé společné. Především úctu k lidským právům a jednotlivci před repressí a Ordnung muß sein za každou cenu. Protože Vy skoro každou klassifikaci považujete za nálepkování, raději nebudu uvádět, který levicový směr si tak váží pořádku a legalismu.
Ad Jan Potměšil:
I. ÚS 1849/08: "Nejvyšší správní soud v obiter dictu napadeného rozhodnutí sice jednoznačně přisvědčil stěžovateli, že předmětný skutek přestupek nezakládal, a správní orgán [Úřad MČ Praha 1, komentář PZ] tudíž nebyl oprávněn od stěžovatele a limine vysvětlení požadovat, dovodil však, že pokud stěžovatel výzvy neuposlechl, je přesto rozhodnutí [Magistrátu hl. m. Prahy, komentář PZ] o uložení pořádkové pokuty v souladu se zákonem.
[...]
„Přirozeně, že nelze v praktickém životě vyloučit situaci, kdy při výkonu veřejné moci jedná její orgán v omylu, ať už skutkovém, či právním, v jehož důsledku se dopouští excesu (jednání ultra vires). Existence omylu však rozhodně nemůže být důvodem pro ospravedlnění excesu. Omyl veřejné moci nelze nikdy interpretovat v neprospěch jednotlivce tak, že tento je přesto povinen (i za použití donucení v podobě sankcí) se výkonu pravomoci, pohybující se ovšem ultra vires, podrobit.“
Myslím si, že situace, popsaná výše dobře vystihl Franz Kafka ve své knize Proces z roku 1914:
["hlídač", který "zatkne" K. říká] "Náš úřad, pokud jej znám, a znám jen nejnižší stupně, nehledá přece vinu v obyvatelstvu, nýbrž je, jak se praví v zákoně, vinou přitahován a musí pak vyslat nás hlídače. Takový je zákon. Kde by tu byl možný nějaký omyl?"
[...]
K. byl telefonicky vyrozuměn, že se příští neděli bude v jeho záležitosti konat jakési malé vyšetřování. Dostalo se mu upozornění, že tato vyšetřování budou za sebou následovat pravidelně, i když snad nikoli každý týden, tedy přece častěji. [...] Rozumí se, že se musí dostavit zcela určitě, na to netřeba snad zvlášť upozorňovat.
[...]
„Není pochyby,“ řekl K. velmi tiše, „o tom, že za všemi projevy tohoto soudu, v mém případě tedy za mým zatčením a za dnešním výslechem, je jakási velká organisace. [...] A smysl této velké organisace, vážení pánové? Záleží v tom, že se zatýkají nevinní lidé a že se proti nim zahajuje nesmyslné a ponejvíce, jako v mém případě, bezvýsledné řízení.
Zdroj: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/franz-kafka/proces.html a http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/franz-kafka/proces-2.html
Diskuse o judikatu I. ÚS 1849/08 na Jiné Právo:
http://jinepravo.blogspot.com/2010/04/jitka-penkavova-nekolik-uvah-k-nalezu.html a
http://jinepravo.blogspot.com/2011/10/pavel-uhl-o-discipline.html
Pěkný popis judikátu I. ÚS 1849/08 od Ligy lidských práv:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/neuposlechnuti-protipravni-vyzvy-nemuze-byt-prestupkem-z395
a zde (str. 49): http://www.llp.cz/_files/file/publikace/LLP_manual_Policista_07-2_E-VERZE_FINAL.pdf
Citují: "Právo každého neuposlechnout zjevně nezákonnou výzvu policisty se opírá o ustanovení Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR – "nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá"
Dále bych pro pořádek ještě uvedl čl. 4 odst. 4 Listiny, který byl v nálezu použitý: "Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena."
ESLP zřejmě by rozhodnutí ÚS nezměnila. ESLP výjimky ze zákazu sebeobvinění jasně vymezila a mezi nich nepadá excesy správních orgánů, viz: http://www.cardozolawreview.com/content/30-3/ASHWORTH.30-3.pdf.
EW, v souladu s judikaturou ESLP, přispěla k tomu, že se ČR ještě více vzdálila od své tragické minulosti, kdy úřady a policejní složky mohly šikanovat občané, například tím, že je svévolně předvolaly k výslechu.
Ad PZ:
Dobře, že jste odkázal na ty další články na JP a související diskuze. Tam už je vše obsaženo, tedy rozbor vnitřní rozporuplnosti judikátu a nerespektování předchozí judikatury ÚS. Ono totiž nešlo jen o neuposlechnutí údajně nezákonné výzvy, kdy absenci přestupku rozpoznal první až NSS.
Okomentovat