Jak je důležité míti přilbu

Jakkoliv se to zatím podle počasí příliš nezdá, brzy začne cyklistická sezóna. Čeští cyklisté se od zahraničních liší mj. tím, že téměř všichni jezdí v cyklistických dresech a ochranných přilbách. Zatímco v Německu nebo Holandsku jezdí na kole manažeři v obleku i studenti na přednášky, cizinci se zdá, že v Česku jezdí na kole jenom sportovci. Nedávným rozsudkem k tomuto zajímavému aspektu české cyklistiky přidal své též český Nejvyšší soud. Podle NS totiž nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 18 let je porušením prevenční povinnosti podle § 415 OZ. Proto může v rozsahu, v němž se toto nepoužití podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 OZ.

Rozsudek NS ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008, zatím není dostupný, což souvisí s již níže diskutovaným náběhem na novou internetovou publikaci judikatury NS. Proto shrnu z rozhodnutí dostupná fakta kauzy i argumentaci NS poněkud obšírněji.

V této kauze se žalobce po žalované pojišťovně domáhal plnění náhrady škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění), způsobené mu následkem dopravní nehody, při které dne 10. 6. 2004 řidič osobního automobilu srazil žalobce jedoucího na kole. V dané věci bylo nesporné, že nehodu zavinil řidič motorového vozidla, který při odbočování nedal přednost a srazil protijedoucího cyklistu. Jakkoliv se z rozhodnutí nedozvíme, co přesně se cyklistovi stalo, muselo jít o zranění velmi vážné, což se zrcadlí též v diskutovaných částkách. Obvodní soud pro Prahu 1 totiž výši náhrady za ztížení společenského uplatnění (ZSU) určil podle znaleckého posudku a zvýšil stanovené odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na šestinásobek, tedy na 9 514 800 Kč, jako adekvátní náhradu za ZSU. Žalobce neměl na hlavě ochrannou přilbu, čímž argumentovala žalovaná pojišťovna. Soud nicméně odmítl spoluzavinění žalobce podle § 441 OZ, jelikož z jeho strany nedošlo k porušení právního předpisu (žádný právní předpis nošení přileb cyklistům starším 15 let neukládá) a počínal si tak, jak považoval za dostačující při svých zkušenostech s jízdou na kole.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2008 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci přiznal o 10 % méně. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce porušil svou prevenční povinnost podle § 415 OZ, jelikož musel na základě svých dlouholetých zkušeností vědět, že použitím ochranné cyklistické helmy lze předejít vážným následkům v případě dopravní nehody, tudíž ve smyslu § 441 OZ dovodil, že žalobce spoluzavinil škodu, která mu vznikla, a podle § 136 OSŘ určil míru spoluzavinění poměrem 10 %. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v otázce zvýšení odškodnění.

Žalobce v dovolání nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu v otázce spoluzavinění. Odkazoval na ustálenou judikaturu a odbornou literaturu, podle níž aplikace § 415 OZ je možná jen tehdy, když neexistuje právní úprava konkrétního jednání. Jelikož povinnost cyklisty mít přilbu podle zákona č. 361/2000 Sb. platí pouze pro osoby mladší 18 let, žalobce se domnívá, že z jeho strany nedošlo k porušení žádné právní povinnosti. Zdůrazňuje, že v trestním řízení byl jednoznačným iniciátorem nehody řidič automobilu, který při odbočování nedal žalobci přednost a narazil do něj.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v otázce spoluzavinění žalobce potvrdil (viz § 441 OZ, podle něhož byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám).

V dané věci šlo o posouzení, zda nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let je porušením prevenční povinnosti podle § 415 OZ a okolností zakládající jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 OZ.

Podle § 415 OZ je každý povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Toto ustanovení tedy ukládá každému povinnost jednat tak, aby vzhledem ke všem okolnostem nezavdal příčinu ke vzniku škody na zdraví, na majetku a jiných hodnotách. Avšak aplikace § 415 OZ přichází v úvahu jen tehdy, neexistuje-li právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje, což v daném případě znamená posouzení jízdy na kole bez ochranné přilby. (Srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I, Komentář, 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 1049; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17, pod C 1212).

Podle § 58 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2001, tedy v době, kdy vznikla žalobci škoda na zdraví (dále jen zákon o silničním provozu), cyklista mladší 15 let je povinen za jízdy použít ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.

Existence právního předpisu (zákona č. 361/2000 Sb.), který přímo upravuje povinnost cyklisty mladšího 15 let používat ochrannou přilbu, však nevylučuje aplikaci § 415 OZ na projednávaný případ. Na věc je totiž nutno nahlížet tak, že osobám mladším 15 let zákon ukládá použití ochranné přilby bezpodmínečně, aby byly v každé situaci chráněny, zatímco u osob starších ponechává na jejich uvážení a zodpovědnosti, kdy je potřebné přilbu použít a kdy nikoli. Ve vztahu k osobám mladším 15 let tedy konkrétní právní úprava existuje, a proto by použití § 415 obč. zák. v jejich případě nepřicházelo v úvahu, zatímco nošení ochranné přilby osobou starší 15 let výslovně upraveno není, a proto § 415 obč. zák. uplatnit lze. Je přitom nepochybné, že použití ochranné přilby cyklistou v silničním provozu je žádoucím a způsobilým prostředkem odvrácení, či alespoň zmírnění následků škody na zdraví v případě dopravní nehody, jak správně konstatoval odvolací soud.

Dovolací soud tedy uzavřel, že nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let je porušením prevenční povinnosti podle § 415 OZ a může v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 OZ.
[…]

Komentované rozhodnutí je klasickou ukázkou složitého případu aplikace práva. Ustanovení § 415 je totiž formulováno způsobem, který ve většině reálných případů vylučuje nekontroverzní závěry o povinnostech spojených s všeobecnou prevenční povinností. Toto ustanovení vychází z toho, že vedle zákonných povinností spojených se zákazem někomu škodit lze předpokládat též řadu dalších povinností, které zakazují někomu škodit. Tyto povinnosti nemají základ v konkrétním textu právního předpisu, ale vycházejí z všeobecných předpokladů náležité opatrnosti, které lze požadovat po běžné osobě v určitém typu lidského chování. Velmi hezky toto pravidlo vystihnul obecný zákoník občanský, který hovořil o domněnce, že každý, kdo má užívání rozumu, je schopen takového stupně píle a pozornosti, jakého může býti použito při obyčejných schopnostech (§ 1297 OZO). Určování významu § 415 je kontextuální, vychází z reálného lidského života a z reálných mezilidských interakcí. V jistém smyslu je dáno normativní sílou fakticity (G. Jellinek). Jak si všímá K. Eliáš ve svém Velkém akademickém komentáři (Linde 2008, s. 777-779), poměrně široká koncepce § 415 je v rozporu se soudobými trendy. Např. Principy evropského deliktního práva rozlišují vznik povinnosti „jednat za účelem ochrany ostatních před škodou“ (1) jestliže tak stanoví zákon nebo (2) jestliže jednající vytváří nebo kontroluje nebezpečnou situaci nebo (3) když existuje zvláštní vztah mezi stranami nebo (4) pokud závažnost újmy na jedné straně a jednoduché odvrácení škody na druhé straně vybízí k takové povinnosti. Všimněme si jen, že bod (4) do jisté míry odráží slavný test, který vytvořil soudce Learned Hand, podle něhož odpovědnost má škůdce tehdy, pokud náklady na prevenci nepřesáhnou součin výše hrozící škody a pravděpodobnosti jejího vzniku. V každém případě cit. ustanovení Principů se zde neuplatní, protože směřuje k ochraně jiného. Spoluzavinění Principy neupravují v detailech vůbec.

Otázka, zda tu má být obecná povinnost nosit ochranné přilby, přitom byla předmětem poměrně detailní diskuse v Poslanecké sněmovně. Argumentováno bylo mj. tím, že pokud by se takováto povinnost vytvořila, postihlo by to nejen „městské“ cyklisty, ale i cyklisty „venkovské“. Poslanci poměrně expresivně líčili představy venkovských babiček, které jsou nuceny jezdit v ochranných přilbách („…požadavek, aby cyklisté nosili ochranné přilby, je nesmyslný. Neboť představa, že babička jedoucí na kole na mši, má přilbu, se vymyká zdravému rozumu.“ – HN 7.7.2004). To vedlo ke kompromisu, podle něhož se tato povinnost vztahuje jen na osoby mladší 18 (původně 15) let.

Nejvyšší soud po šesti letech nicméně vytvořil „slabší“ povinnost nošení přilby, jejíž porušení nemá veřejnoprávní dopady (nejde o porušení zákona o silničním provozu), ale má dopady soukromoprávní – jde o porušení obecné prevenční povinnosti, kdy cyklista zraněný na hlavě závažnost svého zranění spoluzavinil. Docela by mne zajímalo, jak by se NS postavil k situaci, kdy příště motorista srazí onu „babičku jedoucí na mši“, o které hovořili poslanci.

Rozhodnutí NS je kontextuální ve vztahu k reáliím české cyklistiky. Když jsem tuto kauzu diskutoval se zahraničními studenty na PF UK, Francouzi, Nizozemci či Španělé jen nechápavě vrtěli hlavou. V tamních zemích je totiž nošení přilby záležitostí několika málo sportovců či cyklistů, kteří provozují rizikové sporty. Nikoho by tam asi nenapadlo vůbec hovořit o tom, že cyklista své zranění „spoluzavinil“. Francouzská studentka mi přímo řekla, že si takovéto rozhodnutí ve Francii naprosto neumí představit, protože by bylo v rozporu se základními zásadami francouzského práva (ordre public). V Česku, kde je jízda na bicyklu životu nebezpečná, a kde pod koly auta zahynul i předseda neziskového sdružení Auto*Mat Jan Bouchal, je však situace zjevně odlišná.

PS: podstatně horší však je, pokud je § 415 OZ dokonce základem trestní odpovědnosti. Viz např. usnesení 6 Tdo 513/2007.