Michal Ryška: Big Brother v bytovém domě
Nová doba přináší nové žaloby. Pryč jsou časy pamětníků, kteří se při ochraně osobnosti kdysi zabývali v zásadě pouze spory o nactiutrhání. Dnes je katalog žalovaných zásahů do osobnostních práv výrazně pestřejší a právo na ochranu osobnosti tak již v žádném případě není onou monotónní oblastí jako ve svých počátcích. Jednou z příčin této pestrosti je nepochybně i rozvoj techniky a existence takových technických prostředků, o kterých se pamětníkům ani nesnilo. To s sebou přináší i dříve neřešené právní otázky - na jednu z nich, tj. problematiku neodsouhlaseného pořízení a důkazního využití zvukových a obrazových záznamů týkajících se osobnosti člověka, poukázali v dřívějších postech již Tomáš Pecina, Zdeněk Kühn a Jan Potměšil. V tomto postu se zaměřím na problém související - tedy na monitorování soukromí obyvatel bytového domu prostřednictvím kamerových systémů.
O nájemci, který se nechtěl stát Zvěřinou z Václaváku
Nepochybně mezi námi existují lidé, kteří s životem ve stylu Velkého bratra žádné větší potíže nemají a vyhledávají ho dokonce i cíleně. Ne každý je ovšem exhibujícím Vyvoleným - běžný člověk nese naopak monitorování soukromého života bez vlastního souhlasu jen úkorně a s nelibostí. K zajištění právní ochrany má pak k dispozici mimo jiné i možnost podání žaloby na ochranu osobnosti s uplatněním zdržovacího a odstraňovacího nároku.
Krajský soud v Brně před časem takové žalobě pravomocně vyhověl. Rozsudek byl vydán za situace, kdy žalovaní vlastníci domu bez souhlasu žalujícího nájemníka bytu instalovali v přízemí u vchodu kameru, která snímala do domu vstupující a z domu odcházející osoby. Tímto způsobem docházelo k pořizování záznamů, které umožňovaly identifikaci osob. Kamera byla vlastníky u vchodu umístěna s odůvodněním, že je třeba zajistit ochranu majetku a pořádek v domě, neboť žalobce si u nich stěžoval na vykrádání poštovní schránky. Žalující nájemce s takovým opatřením intenzivně nesouhlasil a domáhal se zákazu pořizování záznamů a demontáže kamery.
Soud ve vzniklém sporu řešil kolizi práv žalobce na soukromí (§ 11 obč. zák.) a na ochranu před neschváleným pořizováním a shromažďováním obrazových záznamů (§ 12 odst. 1 obč. zák.), tj. ústavně garantovaných práv (čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny), s právem žalovaných na ochranu vlastnictví, které má rovněž své ústavní garance (čl. 11 odst. 1 Listiny). V obou případech se tedy jednalo o základní lidská práva ústavně chráněná a k řešení kolize mezi nimi bylo využito standardního testu proporcionality metodologicky postaveného na několika krocích.
Z hlediska vhodnosti, tj. posouzení způsobilosti zvoleného prostředku dosáhnout sledovaného účelu, soud přisvědčil obraně žalovaných s tím, že zavedení kamerového systému je obecně způsobilé přispívat k účinnější ochraně majetku a pořádku v domě. Z hlediska potřebnosti a hlediska minimalizace zásahu (tj. analýzy plurality možných prostředků způsobilých dosáhnout sledovaného účelu a volby takového prostředku, který ústavně chráněnou hodnotu omezuje v míře nejmenší) se soud naopak ztotožnil s konstrukcí, dle které je nepochybně možné zvolit pro dosažení sledovaného účelu prostředky, kterými nebudou osobnostní práva žalobce nikterak narušována - zejména zajištění chráněného vstupu, zavedení režimu pravidelného zamykání včetně kontroly dodržování tohoto režimu apod.
V rámci poměřování (zvažování) závažnosti v kolizi stojících práv účastníků soud vyšel i ze závěrů obsažených ve velmi výstižném stanovisku Úřadu pro ochranu osobních údajů. Při řešení vzniklých kolizí je dle něj zapotřebí zkoumat, nakolik je zasahováno v případě monitorování toho kterého prostoru do práv osob na soukromí. Existují v tomto směru dva základní okruhy prostor v domě. Jednak jsou v domě prostory, které se práva na soukromí v zásadě příliš netýkají, tj. prostory, v nichž obyvatelé domu nežijí svůj soukromý život a monitorování těchto prostor v zásadě do soukromí obecně nezasahuje - typicky půdy či sklepy. Naopak jsou ale v domě dány prostory, v nichž obyvatelé domu požívají vyšší míry soukromí, tj. prostory spjaté se soukromým a osobním životem lidí z domu. Typicky se jedná o takové prostory, v nichž je možno monitorovat pohyb osob a získávat v tomto směru informace různého druhu o soukromém životě obyvatel domu, kdy, s kým, v jakém stavu přicházejí nebo odcházejí z domu apod. včetně návštěv. Právním důvodem a podmínkou instalace kamerového systému v těchto prostorách může být pouze souhlas všech obyvatel domu.
V daném případě se jednalo o situaci spadající do druhého okruhu prostor, tj. o situaci spojenou se zásahem do prostor spjatých se soukromým a osobním životem žalobce, v důsledku kterého bylo možno monitorovat soukromí žalobce a skutečnosti popsané ve stanovisku Úřadu pro ochranu osobních údajů. Stalo se tak v rozporu s dlouhodobým intenzivním a výslovně vyjadřovaným nesouhlasem žalobce s monitorováním vlastního soukromí i v rozporu se zásadou minimalizace zásahu do osobnostních práv.
Nikdo přitom nemůže nutit obyvatele domu, aby bez vlastního souhlasu žili "ve stylu velkého bratra" a jejich pohyb při vstupu do domu, který v těchto prostorách tvoří součást jejich soukromého osobního života, byl monitorován obrazovými záznamy umožňujícími neoprávněné získávání informací o jejich soukromém životě. Soud proto pravomocně dovodil, že ze strany žalovaných došlo umístěním kamery u vstupu do domu proti vůli žalobce k neoprávněnému zásahu do práva na soukromí jako osobnostního práva žalobce ve smyslu § 11 obč. zák. (ústavně chráněného dle čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny) a rovněž k neoprávněnému zásahu do práva žalobce na ochranu před neschváleným pořizováním a shromažďováním obrazových záznamů dle § 12 odst. 1 obč. zák. (ústavně chráněného dle čl. 10 odst. 3 Listiny). Žádná zákonná licence pro takový zásah současně nebyla dána. Soud proto ve smyslu § 13 odst. 1 obč. zák. žalovaným zakázal pořizování a shromažďování obrazových záznamů z kamerového systému a uložil jim povinnost demontáže.
Prevence musí být
V řízení bohužel nebyla posuzována otázka případných finančních satisfakcí žalobce, který se pouze nechtěl stát Zvěřinou z Václaváku a o žádné peníze mu nešlo. Pro inspiraci však zmíním kauzu, v níž ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů došlo za obdobné situace k uložení sankce v řádu statisíců. Částka ve výši 180 tisíc poté nebyla správním soudem označena za sumu nepřiměřenou - správní soud naopak zdůraznil preventivní charakter sankce na žalobce i ostatní osoby. Vyslovil přitom právní větu, kterou bych osobně nechal tesat do zlata: "Majetkové poměry žalobce nemohou při rozhodování o výši pokuty převládat, neboť uložení pokuty má především preventivní charakter, aby žalobce své jednání v budoucnu již neopakoval, přičemž musí působit i na ostatní osoby, aby se podobného trestného jednání nedopouštěly." Soukromí je zkrátka právním statkem hodnotným a úroveň právní ochrany by tomu měla odpovídat. Také prevence musí být - snad nám to dojde i při ochraně osobnosti.
46 komentářů:
Panebože, to jste si všichni zbláznili ? Monitorování vstupu včetně záznamu je v USA absolutně normální a někdy i jediné možné řešení bezpečnosti obyvatel v domě. Chodba je jistě neprivátní prostor a pokud přijde domů vožralej s partou prostitek, tak ho mohou vidět a natočit si na video všichni lidé před domem a obyvatelé domu. Navíc jsou záznamy z domovní kamer snad nějak ochovávany a po čase skartovány.
Zde je vidět, kam může vést neznalost reálií. Přeji soudcům, aby si také zažili bezmoc obyvatel domu.
Jan Kučera
ad " monitorován obrazovými záznamy umožňujícími neoprávněné získávání informací o jejich soukromém životě "
Buď vadí samotné získávání informací, tj. kamery anebo správa již pořízeného záznamu. Pokud je to první, pak je rozhodnutí soudu nesmyslné, protože je zcela legální natáčet na soukromou kameru (např. drženou v ruce) prostor na chodbě. Stejně tak je možné tam člověka vidět !!! Samozřejmě samotné natočení neimplikuje "neoprávněné získávání informací".
Pokud vadí záznam videa, pak by měl petit znít jinak a nelze to ani řešit odstraněním samotné kamery.
Tak nevím, ale zde soud poněkud těžce ujel. Navíc jde o celkem běžnou záležitost v západní Evropě. Počítám, že český soud zruší i recepční v domech (to je taky celke mstandard na západě od nás).
Michal Tvrzený
Souhlasím, jen bych doplnil, že právně zajímavá situace vzniká v případě, že v domě je se souhlasem všech obyvatel namontován kamerový systém a do domu se přistěhuje nový vlastník bytu/nájemce/spolužijící osoba, který/která s jeho provozováním nesouhlasí.
Požadavek, aby z domu byla odstraněna recepce nebo domovnický byt s výhledem do halu (nebo jiná obdoba tradiční francouzské instituce concierge), bychom patrně odmítli, avšak požadavek na demontáž kamerového systému by mohl být posouzen jako legitimní.
Nesouhlas s komentujícím plénem a naopak plný souhlas s rozhodnutím soudu. Už mám těch kamer plné zuby. Mimochodem, k jejich účinnosti viz např. nedávný skandál v Moskvě.
Ad TP: Situaci s novým nájemníkem jistě lze řešit v rámci nájemní smlouvy (a jejího případného neuzavření), pokud si komunita v daném domě libuje v takovémto exhibicionismu. Pak se tam rozhodně nastěhovat nehodlám. Naopak do toho, kolik milenek chodí za mnou do bytu a kdy, je naopak nájemníkům velké kulové.
Také se domnívám, že vstupní prostory a chodby domu nejsou určeny k soukromému životu obyvatel domu. Prostě jimi procházejí, stejně jako procházejí po ulici před domem.
K. Dlouhý
Copak nový nájemník. Stačí změnit názor :-)
Jan Crha
Málokdy soud pomůže k růstu kriminality jako tímto rozhodnutím.
Soud sice provedl "test proporcionality", ale možnost, že by právo ostatních vlastníků moho převážit, zamítl tak rázně, že se zjevně o žádný test proporcionality vůbec nejednalo a soud už měl předem jasno, že právo nájemníka nebýt natáčen je prostě absolutní.
Co by se tedy muselo stát, aby při "testu proporcionality" soud rozhodl naopak? Snad že by dům byl zamykán na 10 zámků a přitom by se tam každý týden někdo vloupal a vybílil celý byt, pak už by vlastníci mohli doufat, že si tam s laskavým svolením soudů a úřadu mohou dát kameru? (Ze způsobu, jakým byl vyřešen test proporcionality, tak se obávám, že ani to ne).
ad Jakub Moc : zde nejde o subjektivní pocity v libování si nebo nelibování se. Někomu vadí i ranní kamery na ČT2 při mém nejoblíbenějším pořadu.
Zde jde o zcela jednoduchhý a jinak neřešitelný problém, když nájemník nebo jeho častá návštěva zapomene například zamknout atp. Na západě je kamerový bezoečnostní systém u bytových domů zcela běžný, ty o hodně lepší byty mají recepci. Osobně v tom nevidím praktický rozdíl (a i v těch recepcích budou mít jistě také obrazovky s kamery v okolí domu, garážích, u výtahu atp.).
V Čechách jde klasicky o vychýlené kyvalo a papežtější než papež. Z odůvodnění je vidět, že lze zargumentovat různými protichudnými zájmy celkem cokoliv.
Chodba stejně jako třeba společná podzemní garáž je společná a nikoliv privátní část domu a pokud dochází ke krádežím, loupežím, přepádávání starších osob atp., tak kamerový systém vidím jako smysluplné řešení, která neukazuje více než by bylo normálně vidět.
Jen jako extrem uvádím, že v veskrze protestantském Holandsku je normální nemít v oknech ani záclony a kameruje se tam kdeco, od normálních ulic, zastávek autobousů, veřejných úschov kol nebo dokonce vnitřku tramvají. U nás na univerzitě jsou kamery na chodbách a dokonce i ve velkých posluchárnách, pokud je tam dražší vybavení. Holandanům to z principu nevadí, protože nemají, co skrývat. Já jsem na tom podobně.
Petr Hanus
Stačí si uělat srovnávací studii v Německu, Francii nebo Rakousku, aby člověk pochopil, že je rozhodnutí našeho soudu nesmyslné. Buď dotyčný soudce v těchto zemích nikdy nebyl nebo nezná evropskou srovnávací judikaturu.
Především ale pozbyl selského rozumu.
Milena Kočí
Majiteli domu opravdu nezávidím - nejdřív jej systematicky prudí kverulant-paranoik kvůli údajnému vykrádání schránky, a pak, když přijme drahá opatření, jej týž nájemník neméně intenzivně prudí kvůli kameře, a ještě vyhraje soud. V dalším dějství: "opět někdo vykrádá schránky", majitel nájemníka inzultuje, zruší poštovní schránky a poté prohraje soud kvůli šikaně nájemníka;-)
Neznám konkrétní okolnosti, ale vzpomínám si naopak na případ, kdy majitelka domu zavedla místo klíčů vstup na karty (šikanózně dala navíc každému bytu jen jednu kartu) a vchod monitorovala kamerou (záznam se nahrával, ale po 24 hodinách přemazával). Povědomí o pohybu nájemníků v bytě používala např. k tomu, že nájemníka vstoupivšího do výtahu ve výtahu za jízdy zablokovala pootevřením dveří v přízemí, v noci neoblíbeným nájemníkům opilá zvonila na zvonky a dělala jiné naschvály. ÚOOÚ ani na kartách (které také monitorovaly pohyb) ani na kameře nic závadného neshledal. Tak nevím, zda není soud přísnější než ÚOOÚ.
Jinak v souvislosti s kamerovými systémy lze odkázat nejen na stanovisko ÚOOÚ ke kamerám v bytových domech (http://www.uoou.cz/files/stanovisko_2008_1.pdf), ale i na stanovisko týkající se kamerových systémů obecně (http://www.uoou.cz/files/stanovisko_2006_1.pdf).
Za inspirativní považuji i Podnět Rady vlády pro lidská práva
k využívání kamerových a jiných sledovacích systémů, min. pro shrnutí různých EU dokumentů, věci se týkajících, zde: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/aktuality/Podnet-Rady-ke-sledovacim-systemum.pdf (příp. zde: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/aktuality/ministr-pro-lidska-prava-navrhuje-presnejsi-pravidla-pro-kamerove-a-sledovaci-systemy-65956/).
Jan Potměšil
Nechápu, proč když si žalobce stěžoval na vykrádání schránky a nechtěl kamery, proč se na něho ostatní spolumajitelé nevykašlali. Oni mu schránku a jeji "nevykradatelnost" zajišťovat nemusí.
Jinak ale je škoda, že soud těmto čecháčkovským permanentním stěžovatelům vyšel vstříc, protože v civilizovaném světě jde o celkem běžnou a legální praxi.
Také mi není jasné, proč soud nazval svévolnou úvahu jako test proporcionality, ale zní to hezky. Už samo slovo proporcionalita implikuje subjektivní hodnocení a zde není ani napsáno, co by se muselo stát, aby "test" vyšel pozitivně ve prospěch kamer.
K návrhům soudu :
a) zajištění chráněného vstupu - to je myšlen zámek ? To más snad každý dům. Soudu asi nedošlo, že spolumajitele mají návštěvníky, známé, řemeslníky, ošetřeovatele, uklízečky a že tady mají moc a jakoby odpovědnost majitelé klíčů a ti ostatní je neznají.
b) zavedení režimu pravidelného zamykání včetně kontroly dodržování tohoto režimu apod. - co to je ? to má snad každý dům. Jak můžete někoho nutit, aby zamkl ?
Je mi smutno, podobně nesmslné rozhodnutí z 90.legt v trestních věcech znamenaly pro společnost bezprizorní ochranu. Kolik pachatelů tehdy uniklo a kolikškody se napáchalo. Toto je akademická ukázka justiční hlouposti, kdy snaha soudce proslavit se převýší všechno ostatní - především pak zdravý rozum.
Olina Černá
Na chodbě mohu někoho potkat, ale jsou tu dva rozdíly: 1. dobře ho vidím; 2. není to pokaždé. Hlavně ten druhý rozdíl, rozdíl v intensitě invase, je pro výsledek testu proporcionality rozhodný.
K některým komentářům:
1) Hlavně nepaušalizovat - nepřípustnost kamery není absolutní. Vždy jde o přiměřenost použitého prostředku okolnostem, které se mohou různit.
2) V konkrétním případě zní otázka následovně: Je zájem na ochraně soukromí závažnější, významnější a funkčně vyšší než zájem na ochraně poštovní schránky, která "prý" byla kdysi vykradena? Jednoznačně ANO - a to i v kontextu dalších okolností (byla-li zde řeč o šikaně, tak např. podání žaloby směřující k ukončení nájmu bytu, která byla zamítnuta s tím, že žádný výpovědní důvod není dán).
1) Ad Jan Potměšil:
Z Vámi odkazovaných dokumentů je pro tyto účely validní pouze to, co se týká: i) činnosti subjektů soukromého práva, ii) monitorování soukromých míst.
Souhlas i proporcionalita jsou zdůrazňovány i ve Vašich odkazech. Toho je třeba se držet - zkuste v tomto duchu zargumentovat otázku položenou v mém předchozím příspěvku a neobracet přitom šikanující stranu.
2) Ad Libor Dušek:
Žádná násilná ani majetková kriminalita se před umístěním kamery v domě nekonala. Proč ty uvozovky?
Právo vlastníka bytového domu chránit svůj majetek a umístit ve svém domě (ne skrytou) kameru nemůže být vzhledem k intenzitě tohoto práva omezeno právem osob vstupujících do jeho budovy nebýt předmětem obrazového záznamu v místech, kde mohou být tyto osoby kýmkoliv spatřeny. Citované stanovisko ÚOOÚ je známkou trendu, že ochrana majetku je podružná (musí se ale jednat zásadně o cizí majetek) a že vlastnictví bytového domu je něco společensky neetického. Je bezvýchodná situace vlastníka, který koupil (nebo i zrestituoval či zdědil) bytový dům a za současného protiústavního stavu prohloubeného nelegitimní a nepředvídatelnou novelizací zákona č.107/2006 Sb. se snaží značným úsilím a za značné finanční prostředky dům udržet, přičemž je jeho majetek (i věci některých nájemců) ničen a odcizován.
Vít Pejšek
Pane Ryško, ona ta kamera měla chránit jenom poštovní schránku nebo šlo o monitoring vstupu ?
Smyslem kamer je přeci to, že si potencionální kriminálník (zloděj, násilník, lupič) rozmyslí před ní vstoupit a pokud ano (třeba proto že si ji nevšimne), pak slouží jako důkaz (v obecném slova smyslu), že v domě v inkriminovanou dobu byl.
Proporcionalitu ač zní opravdu hezky, nelze zargumentovat. To je otázka subjektivních kriterií a neb objektivních skutečností. Nadneste se na čtení odůvodnění evropského soudu nebo českých soudů v trestních věcech a zamyslete se nad samotnou logikou pojmu proporcionalita, tj. porovnání hrušek s jablkama.
Petr Michalík
Proč Big Brother ? Zde přeci nejde o veřejnou produkci a smyslem není exhibice ale ochrana majetku v domě. Užití bulvárních titulků často ukazuje chabost obsahu. A nemýlil jsem se. Co na to chcete diskutovat ?
Podle hledisko A vs. hledisko B si každý rozhodne podle sebe. Pro mě je kamera na chodbě v pohodě. Druhý mlže mít jiná názor a poměr hledisek A:B.
Martina Nováková
Dovolím si trochu jedovatě poznamenat, že při současné úpravě doručování je na dohledu na poštovními schránkami zvlášť silný zájem!
Stejně jako část debatérů se přikláním k názoru, že právo osob nebýt spatřen na monitoru ve společných průchozích prostorách domu, kde je může na vlastní oči spatřit kdokoli od ostatních nájemníků přes pošťáka po instalatéra, je velmi, velmi slabé, zejména pokud jde o uzavřený okruh a záběru nebudou nikde veřejně vystavovány.
Ad Michal Ryška:
Odkazy jsem doplnil zejména pro účely shromáždění pramenů k tématu, když už jste otevřel téma kamerových systémů; samozřejmě u Vašeho postu platí, že lze využít jen to, co se týká soukromých osob mimo veřejná místa.
Co se týče "obracení šikanujících stran", tomu moc nerozumím. Šikanovat může majitel i nájemník, tady bych viděl problém spíš na straně nájemníka-kverulanta, kde majitel udělal tu chybu, že se mu snažil vyjít vstříc (kverulant nežádá řešení, ale konflikt a potvrzení o špatnosti okolního světa).
Co se týče zájmu na ochraně soukromí versus zájmu na ochraně poštovní schránky, vypadá to přehledně a jasně. Ale nemusí jít jen o schránku, ale o bezpečí celého domu a všech nájemníků. Jinde přece kamery také jsou, schránky-neschránky. Zajímavé by bývalo bylo, kdyby se na stranu žalovaného připojili zbylí nájemníci, že kamery kvůli ochraně svého majetku a bezpečí chtějí, všichni.
Jan Potměšil
Na celé věci se mi jeví absurdní zkoumat, proč tam ta kamera je. Jde totiž o celkem zajímavou lekci pro právníky od Aristotela nebo tomistů. Vynechám thesi a antithesi a přejdu k syntesi.
I. Otázka
Změní něco na přirozenosti kamery důvod, pro který byla nainstalována ?
II. These
Kamera zaznamená pohyb osob bez ohledu na důvod její instalace.
III. Synthese
Přirozeností kamery je věrný záznam obrazu a zkoumat důvody její instalace nedává proto smyslu.
IV. Závěr
Zkoumat sílu zásahu vzhledem k účelu pozbývá smyslu, soud může kamer jenom zakázat nebo nezakázat obecně, jinak jeho argument nespočívá v realitě. Realitou není individuální tvrzení žalovaného ale výsledek přirozenosti kamery.
Milan Záhorka
Myslím, že existuje několik úrovní souvisejících s instalací kamery:
Instalace něčeho, co vypadá jako kamera, ale je to jen maketa.
Instalace skutečné kamery, ale její dráty nejsou zapojeny.
Instalace skutečné kamery, ale ta je vyvedena pouze na monitor v místnosti domovníka, který, pokud tam je, se na ní podívá tu a tam.
Instalace skutečné kamery, ale ta je vyvedena pouze na monitor v bytě majitele, který se na ní může kdykoliv podívat. A třeba si tam i nekontrolovaně (pod krytím práva nedotknutelnosti obydlí) může tajně nahrávat záznamy.
Instalace skutečné kamery, ale ta je vyvedena pouze na monitor bezpečnostní služby, která sleduje několik domů a má opatření proti zneužití obrazu a případných záznamů.
K tomu přistupuje např. ještě záznam na nekonečnou smyčku, reálný záznam a prohlížení. Každá z variant má jinou intenzitu narušení soukromí.
Podle mne by bylo rozumné, pokud by existovaly přesné procesy, tj. u každé veřejné kamery tabulka kdo ji spravuje, proč, kde jsou záznamy, jak dlouho se uchovávají, kde je možno se seznámit s tím, kdo přistupoval k záznamům, a proč, a možnost seznámit se s náhodným úsekem (pro posouzení kvality).
Provozované systémy by musely mít akreditaci a pravidelnou kontrolu a log přístupu.
Mnohá potíž s majiteli bytových domů je v tom, že oni si myslí, že jsou hlavně majiteli a přitom jsou díky právu na bydlení vlastně jenom poskytovatelem určité sociální služby. A to jim po restituci vlastně zapoměli říci. Podobně jako třeba lékaři, nebo sociální služby jako takové, čili podnikají v oblasti, která je pod zvláštní regulací, kvůli Listině a smlouvám.
Karel Vážný
Ad Jan Potměšil:
1) Šlo o to, že při neznalosti konkrétního případu vycházíte z nesprávných premis a kráčíte tak k opačnému kategorickému úsudku o šikanující straně - viz. můj 1. komentář, bod 2 in fine.
2) Obecně ale máte jistě pravdu v tom, že šikanózní postupy mohou být shledány na obou stranách. Vše je věcí posouzení konkrétního případu.
Ad Jan Vučka
1) Argumentace ostatními nájemci, pošťákem či instalatérem je IMHO zcela mimo. Nikdo z nich Vás nebude sledovat permanentně a pokud ano, můžete pomoc proti stalkerovi případně vyhledat u orgánů činných v trestním řízení - v daném případě tedy i sám u sebe:o)
2) Neméně jedovatě lze protiargumentovat, že při současné úpravě doručování není zájem na ochraně poštovní schránky nikterak zásadní a problém v klidu vyřeší zřízení schránky datové. Vedlejším efektem zavedení datových schránek se tak může stát i zvýšení ochrany soukromí obyvatel domu:o)
Příklady p. Vážného ukazují přístup úřednický : Rozdělme, ohodnoťme a zpapírujeme.
I.
Stále zde slyšíme paranoidní obavu z toho, že bude někdo hledat v záznamech, kdo kdy domů přišel a kdy odešel, případně s kým (to je asi maximum, co umí kamera zaznamenat). Počítám, že mikrofon to nemá.
II.
Odchody a příchody lze zjistit i jinak a nejde o žádnou privátní informaci. Něco jiného by bylo, kdyby kamera mířila na dveře bytu.
III.Stalker není slídič, ale slídič a obtěžovatel v jednom. Samotné slídění bez přímých vlivů na druhého , je jednáním, které zákon nezakazuje. Stalker je něco jako neodbytný nápadník.
Pokud zůžíte stalkera na čumila, pak můžete zavřít do basy 3/4 domova důchodců a všechny invalidní důvhodce z Prahy. Mimochodem jak by se třeba hodnotil, kdyby si člověk sedl před vaše dveře (do společných prostor) a četl si knížku ? Neobtěžuje, jenom čumí (pokud dveře otevřete) a nic neříká :-)
Toto není dobré rozhodnutí a ani dobré odůvodnění. Ochrana majetku je hodnota, která by se měla respektovat.
Jan Krtil
K výše uvedeným komentářům, týkajícím se naprosté běžnosti kamerových systémů v bytových domech (Petr Hanus, Olina Černá):
Že je v západní Evropě bezproblémově možné umístit kamerové systémy v bytových domech, je možná dáno i tím, že západní Evropa nezažila dobu, v níž domovnice (správkyně, domovní důvěrnice či důvěrník apod.) dokázala jednotlivým obyvatelům domu dělat neskutečné peklo - třebas z politických důvodů.
Možná právě na základě této zkušenosti a snad i zkušenosti s příslovečnou českou závistivostí a "zvědavostí" může být v České republice zájem na ochraně soukromí v bytových domech pociťován naléhavěji.
Martin Tomášek
Pane Tomášku, především kalvinská část Evropy zažila několikastaleté slídění v soukromých bytech daleko hrubšího zrna než u nás za protektorátu nebo v 50.letech. Povšimněte si, že v (ex) kalvinských zemích nemají lidí záclony ani rolety, nemají dokonce ani ploty. V současnosti s ústupem počtu věřících už tento open trend ustupuje, ale důvodem bylo přesvědčení, že není před společností (protestantskou církví) nutné cokoliv skrývat a ten kdo se tomu protoivil asi dělá něco špatného. A nebojte, viník, u nejž bylo něco špatného shledáno, si pak v neděli užil před communiem peklo skoro skutečné (a narozdíl od naší STB veřejné). V Ženevě zrušili právo městské rady (složené povětšinou z pastorů) vstoupit do bytu s právem kontroly morálky až někdy v 60.letech.
Nemusím už jen pro zajímvost doplňovat, která země Evropy zavedla nejpozději povinnou školní docházku (katolická Itálie v 50.letech) a volební právo pro ženy (kalvinské Švýcarsko v 60.letech). Například otroctví bylo legální v Saudské Arábii do konce 60.let.
Víte, ono je mezi různými ideologiemi celkem málo rozdílu a je škoda, že pokud se zakáže nacismus a komunismus, nezakážou se i podobně tupé věroučné ideologie, které naopak zařadíme pod ochranu svobody víry (judaismus, křestanství a islám).
K věci : upozorním jen na marnost takových rohodnutí, protože dnes existují minikamery vybavené mikrofony, o kterých vědět ani nebudete.
Jan Hrdina
2) V konkrétním případě zní otázka následovně: Je zájem na ochraně soukromí závažnější, významnější a funkčně vyšší než zájem na ochraně poštovní schránky, která "prý" byla kdysi vykradena? Jednoznačně ANO - a to i v kontextu dalších okolností (byla-li zde řeč o šikaně, tak např. podání žaloby směřující k ukončení nájmu bytu, která byla zamítnuta s tím, že žádný výpovědní důvod není dán).
Obávám se, že nemohu souhlasit již s takovýmto zadáním otázky, protože jej považuji za kapciozní. Soud zcela opoměl, že zde máme cosi jako ústavně zaručenou ochranu listovního tajemství. Tedy, že se zde střetávají dvě ústavně garantovaná práva stejné povahy.
Osobně bych si dále nedovolil posuzovat kameru, respektive její umsítění, samo o sobě. Podle mého je nezbytné posuzovat celý režim nakládání s informacemi takto získanými.
Navíc monitorovat přiměřeným způsobem vstup do domu je podle mého jen velmi málo citelný zásah do soukromí, nad nímž zájem na ochraně majetku či listovního tajemství bohatě převáží.
Nicméně těžko hodnotit rozsudek na základě jednoho článku, byť je třeba dát za pravdu hlasům kritizujícím bulvarizující titulek.
K datovým schránkám podotýkám tolik,že život zatím mnohem více komplikují, než usnadňují a mnohdy nefungují prostě vůbec.
Ad Zdeněk Tesner:
Relevantní kolize práv snad imanentně předpokládá rozdílnost subjektů těchto práv. Zde však nikdo jiný, jehož práva by byla porušena či podle okolností reálně ohrožena, zjištěn nebyl. Čímž jsme zpět u nutnosti individuálního posouzení případu a nesmyslnosti zcela paušálního řešení.
Navíc nutit cizince nebo starší osoby k datovým chránkam považuji za zhýralost.
Ilona Švadlenková
M. Ryška
Nesouhlasím. Je třeba šetřit a tedy i chránit všechna ústavně garantovaná práva subjektu. Námitka by spíš měla směřovat na to, že onen subjekt by sám měl posoudit, který z možných zásahů považuje za citelnější. Nicméně zde je třeba vidět i rovinu zájmu vlastníka nemovitosti.
Drobný problém je, že i formou publicity jste dodal paušální rozměr tomuto konkrétnímu řešení Vy, což lze vidět i na některých reakcích v této diskusi.
Argument cizími zeměmi není správný, každá společnost má v tomto směru jiný práh citlivosti, a je dobře, že české soudy respektují místní zvyklosti.
Vzpomněl jsem si na úvodní scénu z Krejčíkova Pensionu pro svobodné pány: v případě, že už by tehdy existovaly kamerové systémy, asi by Landovský s Abrhámem neměli proti slečně Mossiové (Věře Ferbasové) šanci.
Ad Zdeněk Tesner:
1) Obávám se, že při totožné identitě subjektu právně relevantní kolizi nevykouzlíte. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. O kolizi (a návazném posuzování proporcionality, minimalizace zásahu etc.) lze uvažovat až ve vztahu k právům druhých.
2) V postu zmiňované rozsudky i stanovisko ÚOOÚ se snažily o vyvážený pohled, vždy podle okolností. Hned v prvním komentáři jsem zdůraznil, že nelze paušalizovat. Co k tomu víc říci a neurazit?
Ještě k tomu "bulvárnímu" nadpisu:
Jasně, že BB je hyperbola, ovšem hyperbola pro tyto účely nejen mnou používaná - viz. soutěž Big Brother Awards:
http://www.bigbrotherawards.cz/content/vitezove-souteze-o-nejvetsi-slidily-big-brother-awards-2009
ad "Relevantní kolize práv snad imanentně předpokládá rozdílnost subjektů těchto práv".
Pro mě není tento rozudek nijak překvapivý, jde o standard (bohužel nízký).
k citaci :
a) nepoužívejte slovo imanentní, když neznáte jeho původ i význam, totiž že jde o protiklad k transcendentní (přesažný) a nikolv jak se autor citátu domnívá, "v sobě zahrnující". Zde je lepší vužít klasického filosofického termínu "přirozený/přirozeně". Já vím, zní to hezky, ale pokud neznáte pojmy jako Imanentní Trojice a Ekonomická Trojice z dogmatické teologie, pak bych se používání slova imanentní, pokud možno vyhnul vzhledem k odlišnému významu a možným nevhodným konotacím.
b) každé povinnosti v právním slova smyslu odpovídá i něčí právo v právním slova smyslu (nebudu se zabývat některými obskurními teoriemi o to, že povinnost je také zvláštní případ práva), proto je možná kolize práv u jednoho subjektu. Praktický dopad to bude mít nicméně nulový, protože rozumný subjekt vyřeší kolizi sám svým vlastním rozhodnutím a před soud se to nedostane.
Michal Ježek
Činnosti trolla imanentní může být i vystupování pod jménem fotbalisty z Kladenska, který si dal vlastní gól a zemřel na selhání srdce. Ach jo ...
Buďte prosím věcný. Nebo vás mám také paranoicky zažádat občanku a o elektronický podpis ? Poučil jsem vás pouze o správném významu slova, nic víc.
Michal Ježek
nefotbalista zato živý
P.S. : Osobně se sice domnívám,že by cizí termíny měli použivat jen lidé s alespoň základními znalostmi řečtiny/latiny, ale obávám se, že poloblbům tlačícím užíváím cizích temrínů na formu zakrývajíc tak nulový obsah (nemyslím tím vás) v tom stejně nezabráním.
Je sice velmi správné, že se snažíte ostatní vzdělat v oblasti správného užívání cizích termínů, nicméně mýlíte se, imanentní má i v angličtině dvojí význam: viz M&W.
Někdy může být významově přesnější termín inherentní, s ním je ale problém, že ho málokdo zná.
Co se třeba podívat do slovníku?:
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/imanentni
František Doleček
Nezbývá mi, než se připojit k hlasům upozorňujícím na přehnanou démonizaci kamer. Zatímco vrátný nevadí, kamery vadí. Přitom u kamer ještě nikdo informace nesleduje, nesbírá, nevyhodnocuje. V záznamech se hledá, jen když se něco stane, zatímco vrátný pozoruje lidi co dělají celou dobu. Pokud někomu takový režim vadí, může se přestěhovat nebo si vodit hosty které nechce aby někdo viděl třeba na hotel. Ještě bych připojil poznámku ke světu - překvapivě jednou ze zemí s největším počtem kamer je jedna z nejbezpečnějších zemí na světě - Japonsko. Když se zeptáte místních proč ty kamery, když je tam tak bezpečno, řeknuo vám, že pro jistotu, aby bylo ještě bepečněji. A díky tomuto přístupu je tam tak bezpečno. Jinak bych ještě podotkl, že mají kvalitu záznamu zhruba DVD. Když vidím u nás stále používané černobílé kamery , tak se nedivím, že se jich pachatelé nebojí. Doporučuji každému investovat do co nejlepší kvality bezpečnostních kamer.
Petr Dvořák
Sice se do diskuse zapojuji pozdě, ale jsem k tomu vnitřně nucen, neboť se domnívám, že na toto téma by mělo zaznít ještě mnohé, co nebylo vyřčeno.
Byli to pan Záhorka a následně pan Vážný, kteří se dostali velice blízko klíčovému nedostatku citovaného rozhodnutí. Zatímco ke sporům o povahu chodby jakožto veřejného či soukromého prostranství nelze již více přidat, byly to právě tyto věci, které se mi osobně na rozsudku nelíbí:
- soud se převážně zabýval pouze důvodem instalace kamery (tedy "účelem" ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů) a současně
- soud zcela pominul posoudit další aspekty zpracovávání videozáznamu.
Soud sice zvažoval, nakolik je zásah do soukromí minimalizován, ale při vyvažování jednotlivých prvků rozhodných pro zjištění oné přiměřenosti se nevypořádal dle mého názoru se všemi v úvahu přicházejícími, namísto toho přišel s úsměvnou pohádkou o režimu pravidelného zamykání. Vůbec se tak nezabýval tím, co a za jakých podmínek se děje s videozáznamem, což je teprve ono hlavní zpracování osobních údajů, které je způsobilé neoprávněně zasahovat do soukromého a osobního života subjektu údajů.
Pokud by například videozáznam probíhal na digitální záznamové médium, s dobou uchování jeden nebo dva dny (dostatečná doba na zjištění, že v domě byl spáchán nějaký přestupek nebo trestný čin), byl by uzamčen nebo jinak (např. softwarově) zabezpečen před přístupem jen jediné osoby a vlastní pravidla obyvatelů domu by stanovila, že zkoumán může být jen v případě incidentu a i v takovém případě je neprodleně předán policii, pak se domnívám že test proporcionality by splněn byl. Schválně uvádím až absurdně přísná pravidla, v konkrétním případě by zřejmě mohly být pravidla i o trochu volnější.
Samotné znění rozsudku se mi taktéž jeví jako nepřiměřené, zejména pokud jde o demontáž zařízení. Soud samozřejmě může uložit příslušné opatření tak, aby dosáhl upuštění od zásahů do soukromí, toho však mohl dosáhnout i pouhým zákazem pořizování záznamů. Pokud by kamera zůstala pouze v on-line režimu, nelišila by se od stále přítomného dozoru na chodbě, například vrátného. V tomto ohledu tedy dle mého názoru soud přikročil až k exemplárnímu "potrestání".
Nakonec je ještě škoda (i když s ohledem na kvalitu rozhodnutí vlastně asi štěstí), že se soud nezabýval ekonomickou otázkou celé věci. Při vyvažování práva na soukromí a dalších práv, které se provozovatelé kamerových systémů snaží chránit, totiž jakoby chybělo prosté posouzení hodnoty přijatých opatření. Například Úřad pro ochranu osobních údajů by to snad považoval i za sprosté - snažit se penězi ocenit právo na soukromí a cokoliv jiného. Ptám se proč, když už i život a zdraví může mít konečně svou rozumnou cenu dle české judikatury? Místo toho je právo na soukromí chápáno jako hodnota s nevyčíslitelnou hodnotou a je jí dávána absolutní přednost. Nelze pak např. uspět s argumenty, že řešení, které by sice ještě vyhovělo testu proporcionality dle v rozsudku užitých měřítek, by bylo stěží obhajitelné finančně. Vrátíme-li se zpět ke kameře u vchodu - soudu by nevadila kontrola režimu zamykání, tj. nájemníci by si měli najmout nějakého kontrolora, který by jim za 15 tisíc měsíčně hlídal, zda je zamčeno. Proč by nebylo lepší zaplatit za jednoduchou kamerku pár tisíc s následnými zanedbatelnými náklady na provoz, jim soud nevysvětlil. Jak dlouho budeme ještě totalitní minulost zneužívat k vyžadování nepřiměřeně vysokých standardů na ochranu soukromí a zpomalovat přirozený ekonomický vývoj probíhající na západ od nás (či v zemi vycházejícího slunce)?
Richard Otevřel
Ad Richard Otevřel:
Souhlasím s Vámi, že tato hlubší zjištění mohou být obecně relevantní. V konkrétní věci aĺe byla v důsledku obstrukčních postojů žalovaných bližší skutková zjištění zcela vyloučena - žalovaní jednoduše odmítli v tomto směru soudu cokoli sdělit či předložit. Již z knih profesora Macura (např. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení) přitom víme, co (při respektování principu ekvivalence a sankce za porušení procesních povinností) takový procesní bojkot může znamenat - totiž obrácení důkazního břemene a neúspěch bojkotujícího ve sporu.
Ovšem, již při psaní svého komentáře jsem se obával, že konkrétní detaily průběhu řízení (které jsem neznal) mohly uvedený spor "uzemnit". Jsem však optimistou a věřím, že jednoho dne se dočkáme zásadních judikátů z oblasti soukromí, které jinde ve světě rostou jak houby po dešti.
Richard Otevřel
Vážení přátelé, pokud je někomu milejší kamerový systém bez záznamu, u kterého může sedět sousedka Kelišová 24h a neznamená to útok na ničí soukromí, neboť vlastně nezaznamenává a nemonitoruje, je to jeho gusto. Takový systém jen ohlásíte a UOOU s tím nedělá nic. Je nepopiratelné, že kamerový systém jako preventivní prostředek proti vandalismu prostě funguje. Tím, že zmetkům, kteří vám něco ničí odejmete anonymitu jim otrávíte jejich snažení natolik, že se jdou vyřádit raději jinam. Kamery vidí většina normálních lidí jako prostředek na jejich obranu a pod dohledem toho vševidoucího oka bez mozku se cítí bezpečněji. Ve výtahu se nahle nebojíte jet sami s cizím člověkem, protože co si dovolí, když je na Vaší straně kamera a záznam. Tyhle věci ale soudy nezohlednují. Směřují nás do šedé zóny. Takže pokud chcete kamerový systém, pořiďte si IP kamery, nazvěte je systémem bez záznamu a sifrovaná data přenášejte kamkoliv mimo právní dosah CR nebo EU. Server v Rusku vám ochotně poskytne prostor pro Vaše data, vše funguje přes internet, vše je de jure čisté jako slovo boží. Ať žijí technologie!
Zcela souhlasím s rozhodnutím soudu. Pokud se v jiných státech lidé dobrovolně vzdávají práva na soukromí, je to jejich věc. Já jsem však šťastný, že žiji v zemi, kde mne ještě (v objektu, jehož jsem také vlastníkem) nikdo proti mé vůli nesleduje. Jinak je to samozřejmě ve veřejném prostoru.
S kamerami ani recepcí nesouhlasím ze zcela praktických důvodů. Onehdá mi v počítačové učebně Západočeské univerzity jistý student ukradl telefon. Zapomněl jsem si ho u počítače a odešel. Za 10 minut jsem se vrátil a telefon tam nebyl. Vstup do učebny je na čipovou kartu, v učebně jsou kamery. Když jsem to chtěl řešit s ZČU a argumentoval právě tím, že mají dotyčného natočeného na kameře, bylo mi řešeno, že ano, ale nemohou jeho jméno prozradit. Celé jsem to předal policii, které se případ nepodařilo vyřešit.
Takže se spíš ptám, jestli skutečně chci někomu ukazovat, kdy a kam chodím, kdo mne chodí navštěvovat a v kolik, ideálně to ještě napojit na bonus kartu v nějakém obchodním řetězci, aby se i vědělo, cože si v té igelitce domů nesu.
Rezignace na bližší zkoumání místních podmínek je to, co se mi na postupu Úřadu při jeho rozhodování snad ve všech možných oblastech lidské činnosti, ale vždy od stolu a bez snahy z úřední povinnosti skutečně kontrolovat dlouhodobě nelíbí. Kolik lidí v domě například s takovým postupem opravdu nesouhlasilo, proč to na začátku byly jen schránky a později i další prostory, kdo, kdy a jak uchovával záznam....Ve vztahu vlastník domu-nájemci bychom určitě identifikovali množství potencionálních nebezpečí ze zneužití dat a ukazatelů nepřimeřenosti pořízení záznamu, ale na druhou stranu třeba i mnoho důvodů, proč by bylo na místě, aby v konečné instanci soud mohl zpracování pouze omezit a nikoli zcela zatratit a potvrdit sankci. Motiv zřizovatele kamery nelze zcela opomíjet, jak ve vztahu k účelu zpracování )viz. aktuální předběžná otázka NSS), tak i pro určení jeho přimměřenosti jako v tomto případě. M
Život je dobré, když máte ty vaše láska kolem sebe, říkám to proto, že když jsem měl problémy s mým milencem i nikdy neviděl život jako dobrá věc, ale díky Dr. AGBAZARA z AGBAZARA chrámu mi pomohl, aby kouzlo, které přivedl můj milenec zpátky ke mně v prostoru 48 hodin. Můj manžel mě opustil kvůli jiné ženě po 7YEARS manželství, ale Dr.AGBAZARA pomozte mi kouzlo, který ho přivedl zpět ke mně do 48 hodin. Nebudu vám říct více informací o sobě, spíše budu radit pouze ti, kteří mají problémy tam vztahu nebo manželství kontaktovat Dr.AGBAZARA chrámu přes tyto detaily přes; (agbazara@gmail.com) nebo agbazara@gmail.com
Zabij z češtiny.
Okomentovat