Anonymizační mánie stále žije
Otázka anonymizace judikatury je jedním z evergreenů tohoto blogu. Nutno říci, že se ledy za několik posledních roků hnuly, nejprve v praxi Ústavního soudu, později v praxi Nejvyššího správního soudu. Anonymizace se na obou soudech velmi redukovala (byť by to podle mne šlo zúžit ještě dále, a nevidím důvod, proč se nadále mají - až na výjimečné případy - anonymizovat jména fyzických osob. Ale o tom se tady již napsalo hodně). Co mne však opakovaně zaráží, je anonymizace judikatury Nejvyššího soudu. Čtenáři tak v rozsudku 3 Tdo 1174/2004 zůstane zapovězeno nejen to, že českým vydavatelem knihy Mein Kampf je M. Zítko, ale dokonce i to, že autorem knihy Mein Kampf je Adolf Hitler (a anonymizován byl pro jistotu i název knihy). Anonymizována jsou jména měst, vodních nádrží a přehrad, jména soudců, značky automobilů, názvy úřadů, jména deníků (MF Dnes je pro jistotu MF D.), ba dokonce i jména zemí (tak například Velká Británie je anonymizována jako V. B.). Anonymizace se děje švejkovsky, tedy nejjednodušší je anonymizovat úplně všechno, až z rozhodnutí zůstává nesrozumitelný text plný zkratek. Z judikátů zůstávají trosky, sdělnost informací je omezena a dohledatelnost judikatury je velmi ztížena. Vše zde uvedené sice již bylo mnohokráte řečeno, vše však bohužel zůstává při starém.
14 komentářů:
Naprostá pravda. Když hledám judikáty např. k neplatnosti usnesení valné hromady apod., tak mne anonymizace až tak netrápí. Ovšem zkuste hledat judikáty k nekalé souteži, např. u Budějovického Budvaru. I když víte sp. zn., tak není šance zjistit, o co v kauzách Budějovického Budvaru versus Budějovického měšťanského pivovaru vlastně šlo, co si měl který z nich přestat tisknout na etikety. Rozhodnutí v kauze Miss České republiky versus Česká miss si bez sp. zn. nemáte šanci najít - když už najdete, tak podle zkratek odvodíte. Ideální by bylo neanonymizovat aspoň v těch rozhodnutích, kde na jistém slovním označení opravdu záleží, ba kdy je přímo zásadní pro pochopení úvah NS.
Obecně jsou možnosti vyhledávání na www.nsoud.cz ubohé, na nápravě se prý pracuje, ale už nějak dlouho.
Andrea Bednaříková
Pokud se tak někde děje, tak pokládám za hanebné anonymizovat jména soudců.
To by si zahrávalo s důvěrou veřejnosti; krom toho, že to obchází ustanovení o veřejnosti jednání.
Anonymisace jmen soudů je v některých senátech NS bohužel běžnou věcí: anonymisován byl např. v Šimsově kause J. Pácal (teď se mi nechce hledat odkaz: s ohledem na anonymisaci by to mohla být práce i na několik hodin).
Dávám k "dobru" rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, v němž bylo považováno za vhodné nahradit iniciálami vlastní jména v názvech rozsudků ESLP (v originále neanonymizovaných), a to nejen u jmen stěžovatelů, ale dokonce i u názvů žalovaných států: „[...] Uvedené je akceptováno za předpokladu, že výše příslušných náhrad bude stanovena na základě rozhodnutí, jež jsou v souladu s právní tradicí daného členského státu, jsou rychlá, dostatečně odůvodněná a vykonávaná bez průtahů, a to tak, aby korespondovala především s hladinou životní úrovně v jednotlivých členských státech a částkami, které jsou v tom kterém státě vypláceny z titulu různých újem (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. března 2006 ve věci A. proti I., popř. rozhodnutí ze dne 19. října 2004 ve věci D. proti S.).“ :-)
Ad vyhledávání na webu NS:
Na nápravě se pracuje už dlouho. Jediný problém je ministerstvo spravedlnosti, které odmítá dát Nejvyššímu soudu již několik let peníze na (ve zkratce) lepší vyhledávácí systém …
S tou anonymizací je problém. Ale kancelář NS ČR v tomto směru často překračuje vydané interní směrnice. Akorát to při množství vydaných rozhodnutí nemá kdo kontrolovat…
K nekalé soutěži je skvěle anonymizovaný tento rozsudek NS SR (2 Obo 189/2007)...
Pokiaľ ide o posledný odkaz, NS SR už zrejme pracuje na náprave a rozhodnutie z internetu stiahlo. :-)
Zdá sa ale, že na Slovensku je momentálne debata nie o tom, či anonymizovať, ale vôbec o tom, či zverejňovať rozhodnutia na internete. Že sa o tom vedie debata, je dobré, výsledok je smutný.
http://www.sme.sk/c/5146894/rozhodnutia-sudov-na-internete-nebudu.html
Cite: "Na nápravě se pracuje už dlouho. Jediný problém je ministerstvo spravedlnosti, které odmítá dát Nejvyššímu soudu již několik let peníze na (ve zkratce) lepší vyhledávácí systém …"
Na Salvii je fulltextové vyhledávání realizováno pomocí http://www.ucw.cz/holmes/
Kód fulltextu je zdarma, postačí jen implementace, což je den až dva práce.
Ad J. Kmec: ano, naprostá pravda, a to máš ještě štěstí, že jsi vyhmátl rozhodnutí, kde po anonymizaci judikátu ESLP zbylo ještě datum, takže existuje alespoň nějaký orientační bod. Když jsem kdysi pro psaní "Judikatury a právní argumentace" procházel rozhodnutí NS, kde byl zmiňována štrasburská judikatura, tak jsem často nacházel taky odkazy typu: "jak již opakovavě konstatoval ESLP v rozhodnutích ve věci A. C. proti N. a D. proti I., vazební důvody ... ".
To je pak teprve dohledatelná judikatura ... ;-)
"Pokiaľ ide o posledný odkaz, NS SR už zrejme pracuje na náprave a rozhodnutie z internetu stiahlo. :-)"
Tak teď jsem se tak krásně a zdravě zasmál :)
Jiné právo je zjevně mocnější, než bych býval čekal...
Ad MK
Ano, i Salvia je pro vyhledávání judikatury NS lepší. Nicméně i NS má na webu fulltextové vyhledávání. Sice se s ním dá jen sotva smysluplně pracovat, ale má.
Když se již toto téma opět objevilo na stránkách Jiného práva, nedá mi a podělím se o svůj nejoblíbenější anonymizovaný judikát (25 Cdo 2174/2006). Nejvyšší soud zde pojednává o psovi B. Barvitě popisuje, jak B. někoho považoval za druhého člena smečky a mohl mít pocit, že ho musí chránit. Na jednom místě to však Nejvyššímu soudu uteklo: a tak vím, že se jmenuje Brutus. Ano je to brutus.
Filip Melzer
Vtipná je i kauza Sovák (1 Skno 10/2008).
Zde sice NS ponechává u rozhodnutí ESLP aspoň datum, ale na druhé straně pracuje s judikaturou ESLP natolik umně, že z ní dovozuje něco, co v ní vůbec není (samozřejmě bez odkazu na konkrétní odstavec rozsudků ESLP, ze kterých své dalekosáhlé závěry dovozuje, takže se to nedá ani vyvrátit).
Nemohu si nepřidat krásnou anonymizaci doktrinální literatury, na kterou v jednom rozsudku odkazoval NSS. Je to čj. 5 As 36/2006 - 48 ze dne 4. října 2006 (přístupné na www.nssoud.cz). Ta pasáž zní:
"Iterpretační přístup, požadující, aby žalobce tvrdil zkrácení toliko na hmotných právech, a zkoumající, zda úkon, jímž se tak mělo stát, nějaké (a jaké) subjektivní hmotné právo nebo povinnost založil, změnil, zrušil či závazně určil, není jediný myslitelný i z dalších důvodů. Lze totiž poukázat jednak na německou literaturu z oblasti správního soudnictví, která předmět sporu nechápe materiálně, ale procesně (např. E., E.: V. K. 10. vydání, C. H. B., M., 1998, zejm. s. 155 a 1002 a násl.). Předmětem sporu není subjektivní hmotné právo, ale procesní nárok, jenž se skládá z předmětu nároku (z toho, čeho se žalobce domáhá), a ze základu nároku (jenž je dán skutkovým dějem, jímž je odůvodňován žalobní petit). V oblasti civilního procesu je toto pojetí ostatně již dostatečně vžité (srov. M., J.: Předmět sporu v civilním soudním řízení. MU, Brno, 2002).
Dále je možno poukázat na § 2 odst. 1 zákona č. 36/1876 ř. z., o nejvyšším správním soudě, z něhož současný § 65 odst. 1 s. ř. s. zcela zjevně vychází. Toto ustanovení na rozdíl od § 65 odst. 1 s. ř. s. nedefinovalo pojem rozhodnutí; pouze v návaznosti na čl. 15 základního zákona č. 144/1867 ř. z., o moci soudcovské, stanovovalo, že „Nejvyšší správní soud rozhoduje ve všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu byl poškozen ve svých právech.“.
J. H. (H., J.: Soudní kontroly veřejné správy. 2. vydání, V., Praha, 1926, s. 22) k tomu dodával, že ochrana se poskytuje „jen proti jejich rozhodnutím a opatřením, tedy aktům, které by mohly vůbec zasáhnouti do právní sféry občanovy. Rozhodnutím a opatřením rozuměti je zajisté - … - jen ty úkony správních úřadů, kterými se buď autoritativně deklaruje, co už je právem, nebo se zakládají pro občana práva a povinnosti. Jde o to, aby se akt mohl dotknouti právní sféry občanovy. …beze sporu sem patří i pouhé výroky určovací“. H. tedy klade důraz nikoliv na založení, deklaraci či určení právního vztahu, ale na to, zda se rozhodnutí dotýká právní sféry občana."
Podle jakého klíče někdo došel k závěru, že zanonymizuje všechny autora a pak také názvy zahraničních komentářů, to vážně netuším ... ;-)
Okomentovat