12 srpna 2008

Pavel Molek: Jessup v praxi aneb gruzínský pohled

Je mým neskonalým potěšením umístit na blog příspěvek od, jak by pravili klasici, "my learned and noble friend" Pavel Molek. Aby nedošlo k mýlce: Pavel je stálým přispěvatele Jiného práva. V současnosti se však snaží učinit zadost své pověsti tichého a roztržitého jihočeského dojiče koz. Odjel tudíž pečovat o rodinou farmu do jižních Čech a své příspěvky na blog posílá pouze v motácích na starých disketách 3, 5 palce vynalézavě ukrytých na dně bandasek s čerstvě nadojeným mlékem. Zde jsou ... :

Když jsem se před pár měsíci spolu s Katkou Novotnou podílel na přípravě týmu brněnské fakulty na mezinárodněprávní PHILIP C. JESSUP INTERNATIONAL LAW MOOT COURT COMPETITION, představoval jsem si, jak to bude výborné, až budou členové týmu jednou s obdobně zdařilou argumentací hájit zájmy státu nebo jeho příslušníků ve skutečném mezinárodněprávním sporu. Pokud je mi známo, náš tým zatím takovou možnost nemá. Zato našim potenciálním soupeřům z Gruzie nečekaná realita takovou příležitost do cesty postavila a ke mně se dostal jejich neoficiální právní posudek na současný konflikt Ruska a Gruzie nazvaný „NON-PAPER: GEORGIA IN STATE OF WAR WITH THE RUSSIAN FEDERATION”. Vzhledem k tomu, jak se situace na frontě mění každou hodinou, nebyl dosud v českých médiích patrně čas se nad touto novou kavkazskou válkou zamyslet z právního hlediska. Alespoň čtenáři Jiného práva by ale takovou možnost mít měli, proto přikládám relevantní části z tohoto argumentačně zdařilého posudku formou českou-anglické makarónské prózy. Jedná se samozřejmě o pohled jednostranný. Pokud máte k dispozici obdobně zdařilý posudek proruský, rád uveřejním i jej, stejně tak se těším na komentáře zde přítomných rusofilů, ovšem předpokládám, že ruská síla je spíše v tancích, počtu vojáků a mediální síle, než v mezinárodněprávních argumentech, proto vás sám nechám odkázány na pohled gruzínský. Ten budu sice prokládat svými komentáři, nebudu se však vžívat do role nestranného moderátora, neboť přiznávám, i v tomto konfliktu (a tím i v tomto postu) patří mé sympatie tomu, kdo je menší a brání se.

Autoři rozdělili svůj posudek na tři části: popis faktického stavu, ius ad bellum (tedy právo k válce) a ius in bello (tedy právo, jež má být respektováno během války). Popis faktického stavu vynechám a ponechám čtenáře odkázaného raději na přeci jen objektivnější česká média, neboť gruzínští kolegové zde popisují pouze akce ruské armády a taktně mlčí o původní své policejní akci v Jižní Osetii (celek je k nalezení v aktualizované podobě na „bratrských” stránkách http://russiangeorgianwar.blogspot.com). Stejně tak vynechám část ius in bello věnovanou aplikaci humanitárnímu, neboť tato otázka by post nestravitelně nafoukla. Zaměřme se tedy jen na to, čím jsou podli nich ruské akce na gruzínském území:

Autoři (podepsán je Tamar Gongadze) se nejprve zabývají tím, že Ruská federace porušila principy zákazu použití síly a dopustila se aktu agrese

“1. Russia Violated the Principles of the UN Charter and carried out Act of Aggression
The Russian has argued in the course of last two days that it has been acting in accordance with the principles of international law, namely it has been acting in self-defense and entered to territory of Georgia in order to defend its citizens/nationals on the territory of South Ossetia, Georgia. It shall be noted, that South Ossetia (Tkshinvali Region) is part of Georgia that has been under control of the separatist regime supported by the Russian Federation.

First it is retained that acts of the Russian Federation constitute violation of the prohibition of the use of force ad constitutes act of an agreesion. And second, the acts of the Russian Federation cannot be justified under the self-defense, either under the treaty law or customary rules of international law.

Article 2 paragraph 4 of the UN Charter stipulates that “All Members shall refrain in their international relations from the threat or use of force against the territorial integrity or political independence of any state, or in any other manner inconsistent with the Purposes of the United Nations.” As it is clarified by authoritative scholar Simma in A Commentary to the UN Charter, the prohibition includes any use of armed force, even small and temporary operations that do not result in any deprivation of territory.”


Kdyby chtěli být autoři sarkastičtí (což asi nemohou už vzlhedem k tomu, že by museli trhat vlastní “maso”), podotkli by, že ruským politikům už patrně došlo, že ozbrojeným útokem v současnosti není možné legálně přímo získat cizí území, ale nepostřehli, že jej nesmějí použít ani k tomu, aby “pouze” posílili své přiznivce a občany v sousední zemi, či pomohli svrhnout nepohodlného, neboť prozápadního, prezidenta této země.

“The Russian Federation has been carrying out armed attack against Georgia since early morning of 8 August 2008, by carry out targeted bombing of various regions of Georgia.

It is noteworthy that there are certain exceptions to the prohibition of the use of force strictly defined by the UN Charter. Namely, the legitimate use of Self-defence under Article 51 is one of such exceptions. Another exception is actions mandated by the Security Council under Chapter VII of the Charter. The former is argued by Russian as a lawful ground for use of force and the legal arguments are given below. The latter is not relevant to the given facts and thus not discussed.

In addition, it represents a typical example of intervention that goes against the territorial integrity and political independence of Georgia.

According to the Article 1 of the 1974 Resolution 3314 on the Definition of Aggression, “Aggression is the use of armed force by a State against the sovereignty, territorial integrity or political independence of another State, or in any other manner inconsistent with the Charter of the United Nations”. The definition almost repeats the wording of article 2.4 of the UN Charter. The difference lies within the term “armed force” inserted and the “threat” of use of force omitted. It is thus evident that according to the definition proposed by the resolution, unlike article 2.4 of the UN charter, aggression takes place only in case an “armed force” is used and the “threat of use of force” does not constitute aggression under international law.

The Resolution contains seven provisions defined as aggression:
o Invasion or attack by armed forces of one State upon another State, occupation or annexation resulting from this;
o Bombardment or the use of any weapons by one State against another State;
o Blockade of ports or coasts of one State by armed forces of another State.
o Attack on armed forces of one State by armed forces of another State;
o Using a State’s armed forces within another State, when this presence is with the agreement of the receiving State, but when the usage is contrary to the terms agreed upon or the presence is for a longer time period than agreed upon;
o One State allowing another State to use its territory for perpetrating acts of aggression against a third State;
o Sending armed bands, groups, irregulars or mercenaries into another State to carry out acts of force amounting to acts of aggression as they are defined above or substantial involvement therein.
The acts listed in article 3 are not exhaustive and according to the article 4 the SC has discretion to consider other acts as acts of aggression under the provisions of the UN Charter.”

Z těchto sedmi (demonstrativně uvedených) bodů Rezoluce definující agresi přitom Ruská federace naplňuje první čtyři, přičemž nelze vyloučit ani splnění bodu pátého (není mi známo, zda se oni ruští mírotvorci umístění v Jižní Osetii, kvůli nimž a na jejichž ochranu prý ruská armáda přišla, připojili k následné invazi na gruzínské vnitřní území, či se na území Jižní Osetie zapojili do operací protiřečících jejich původnímu poslání) a sedmého (stejně tak mi není známo, jakou roli hraje v současnosti Ruská federace v podpoře jihoosetinských separatistických bojůvek).

“It is evident from the current situation in the territory of Georgia that the actions of the Russian Federation clearly amount to the acts of aggression. From early hours of August 8 territory next to South Ossetia in particular cities of Gori, Kareli and nearby villages, were bombed. The Russian Federation’s clear aggression leads to the sorrowful results for Georgia Moreover, even today, when Georgia is still ready for the peaceful negotiations, the Russian Federation continues bombing Georgian territory.“

Tato výčitka je možná nejpřesvědčivější z hlediska mezinárodního společenství. Jakkoli totiž právně leží vina nejen na ruské straně dopustivší se agrese, ale i na straně gruzínské, jejíž forma „dělání pořádku“ v separatiské oblasti měla vzbudit zdvižený prst – což je něco jiného než bleskové obsazení podstatné části území útočnou válkou - mezinárodního společenství, nelze přehlédnout, že Rusko ignoruje i výzvy k ukončení bojů a s obskurní radostí, kterou asi nepochopí nikdo, kdo neseděl v tanku, jemuž nic nestojí v cestě, postupuje dál a dál…

„2. Russian can not lawfully invoke right of self-defense as legal grounds for intervention in Georgia

Under treaty law, Article 51 of the UN Charter recognizes the inherent right of self-defence. The right to self-defence enshrined in Article 51 applies to cases where an “armed attack” occurs against a Member of the United Nations. The exercise of this right is subject to the State concerned having been the victim of an armed attack (Nicaragua case 1986, ICJ). Existence of prior armed attack carried out by state against a state is essential (Palestinian Wall case, ICJ). In order to be legitimate, a military action carried out in self-defence must meet the requirements of necessity (no other alternative action is possible) and proportionality (the response is proportionate to redress the initial attack).

Not all violations of article 2.4 of the UN Charter constitute an “armed attack”. The latter only exists when force is used on a relatively large scale and with substantial effect. ICJ stated in the Nicaragua case: “[...] an armed attack must be [...] of such gravity as to amount to” an actual armed attack”.


It is argued that the Russian Federation may not invoke the principle of self-defence since the incidents in the region of South Ossetia, which constitutes an integral part of Georgia and is recognized as such by the international community, did not constitute an “armed attack” of Georgia against the Russian Federation. In addition, it is submitted that the military action of the Russian Federation did not meet the requisite of necessity since other diplomatic means were available in order to redress the issue and of proportionality, as far as the military operation carried out by the Russian Federation affected and caused damage to the whole territory of Georgia on which casualties were fixed among the civilian population and civilian objects.”

Zde patrně autoři narazili na samé jádro nepochopení mezi Gruzií a Ruskem, které tkví v tom, že to, co mezinárodní společenství uznává za suverénní stát, má Putin a Medveděv stále za “blízké zahraničí”, a tudíž ruská svoboda vytrčit pěst nekončí podle nich tam, kde začíná gruzínský nos, neboť gruzínský (a stejně tak estonský, lotyšský či ukrajinský) nos je pořád tak trochu ruský nos. Tímto pohledem samozřejmě cesta ke Tbilisi je pouze cestou výchovnou (jak právě v těchto hodinách bezelstně uvedl i sám ruský prezident), nikoli agresí (v jednom z dalších postů, asi za devět dní, se budu věnovat zásadě socialistického internacionalismu a jeho vlivu na českou teorii mezinárodního práva po roce 1968). Je otázkou, zda mezinárodní společenství tuto logiku přijme.

“Self-defense in customary international law is based on the "Caroline Doctrine," which established the state's right to use force in order to defend itself against real and imminent threats that require immediate response in circumstances where all peaceful means of resolving the dispute have been exhausted and the response is essential and proportional to the threat (Caroline Case).

It is argued that the Russian Federation cannot invoke its customary right to self-defence since:
o The Russian Federation has not faced the real and imminent threat leading to self-defence. The confrontations in the region of South Ossetia, which was caused by the Russian Federation itself, posed real and imminent threat to Georgia;
o Even if there existed any kind of threat to the Russian Federation, it has not exhausted all peaceful means for the settlement of the dispute, as far as even today, when Georgia is ready for the peaceful negotiations, the Russian Federation continues bombing Georgian territory.”

Argumentace sebeobranou by ze strany Ruska působila skutečně komicky (leda by se prokázalo, že Gruzie svými akcemi usilovala o destabilizaci i Severní Osetie, což však dosud nikdo nenamítal, zejména ne sami Rusové, ostatně k tomu sami sobě nedali příležitost, když se nezdržovali diplomatickými jednáními), čehož si je ostatně gruzínský prezident vědom, pročež neustále upozorňuje na rozdíl ve velikosti obou zemí.


“3. Russia can not justify its act under the pretext of “Protection of Its National Abroad”

Russian Federation has been threatening Georgia to use force “for the protection of its nationals” in the Georgian two breakaway regions of Abkhazia and Tskhinvali Region.

It is argued, that international law does not recognize the legality of use of force for the protection of the “nationals abroad” as such and existing practice shows that, States have argued the right to protection nationals abroad within the context of the right of self-defence.

Furthermore, the International Law Commission in its First Report on Diplomatic Protection of 2000, approved by the General Assembly by its resolution, emphasized that the state practice in combination with the prohibition of use of force under Article 2(4) of the UN Charter outlaws use of force under the pretexts of diplomatic protection. The only exception to this provision, permitting the unilateral use of force by States, is Article 51, which deals with the right of self-defense. The illegality of Russia’s possible invocation of the right to self-defense has been discussed above."

Nepřiměřená (na rozdíl od ochrany, jejíž přiměřenost je alespoň plausibilní, viz rychlé zásahy na ochranu vlastních občanů v uneseném letadle na území státu, který ji nedokáže či nechce poskytnout) ochrana vlastních občanů či soukmenovců formou útoku konvenčními salami je skutečně obskurní argument, zvlášť při vědomí toho, že byl použit i při útoku Třetí říše na Polsko a předtím při rozkládání Československa.

“Thus, any use of force by the Russian Federation against Georgia can only be categorized as an illegal armed reprisal, which is clearly prohibited under international law.”

Možná bude v budoucnu opravdu zvažováno, kdo nese za konflikt větší díl viny. Ať už ale bude zjištěno jakékoli gruzínské pochybení v oné prvotní policejní akci na území Jižní Osetie, bude to právě absolutní zákaz ozbrojených represálií, který povede k nutnému závěru o protiprávnosti následných ruských akcí, tedy námořní blokády, bombardování a konečně vojenského obsazení podstatné části území svého menšího souseda.

Jak vidno i z této redakčně upravené části “ne-papíru” jessupových gruzínských kolegů, zatím je na straně Gruzie mezinárodní právo a argumentační schopnosti. Snad z toho rozumnější část mezinárodního společenství, včetně ČR, odvodí, že by na této straně mělo být i toto společenství, parafrází starého rčení řečeno, že bude platit, kam právo, tam plášť. Bude-li tomu tak, měli bychom se zasazovat o to, že když už mezinárodní společenství nedokázalo konflikt zastavit, mělo by aspoň v souladu s mezinárodním právem určit jeho důsledky, tedy zejména neuznání jakékoli změny oproti stavu před 8. 8. 2008, neboť důsledkem zákazu použití ozbrojené síly v mezinárodních vztazích je i neuznání jakýchkoli zisků touto cestou dosažených. Budu tak doufat, že Gruzii bude zaručena územní integrita v dosavadních hranicích (včetně obou separatistických oblastí) a s dosavadním statutem, že bude odsouzeno jakékoli vměšování Ruska do gruzínských vnitřních záležitostí (zde si hodně slibuji od pana prezidenta Klause, třeba ho k akci pohne noční můra představy, kdy Medveděv vyzve k rezignaci i jej), že bude trváno na odchodu všech ruských sil z celého gruzínského území s výjimkou dosud akceptovaných mírotvorných sil a na kompenzaci škod, které Gruzii způsobilo to, že právě ji si prezident Medveděv zvolil za cíl své “intronizační války”, která je patrně jakýmsi nezbytným rituálem každého ruského vladaře. Dokud Rusko takové kroky nepodnikne, doufejme, že EU i USA využijí všechny právem povolené prostředky k jejich vymožení, tedy zejména restrikci v diplomatických vztazích, ukončení ukončitelných ekonomických výhod dosud Rusku přiznaných, pozastavení členství v Radě Evropy s vyhlídkou jeho případného ukončení. Vzhledem k ruské pomalosti (jak víme, ta je značná zejména při odchodu odkukoliv, kam už ruský voják doputoval) lze přitom očekávat, že tyto úkoly bude řešit ještě i české předsednictví v EU. Tak snad naší vládě pomůže při formulování postojů Unie i v jejích dalších volbách týkajících se naší zahraniční orientace a forem zajištění naší bezpečnosti nejen trvající úcta k mezinárodně právním závazkům ČR formulovaná v článku 1 odst. 2 naší Ústavy, která nás nutí i postavit se společně s mezinárodním společenstvím proti aktu agrese a neuznat jeho důsledky, ale i ona nyní jubilující vzpomínka na nedávné doby, kdy měly ruské tanky do Prahy stejně blízko, jako mají dnes do Tbilisi...

53 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

BTW a trochu (ale naozaj iba trochu :)) OT: Dá sa napadnúť rozhodnutie o uznaní/neuznaní cudzieho štátu z dôvodu porušenia MPV, resp. Ústavy? Mám pocit, že argumentácia posledného odstavca postu si o to koleduje...

a k samotnému postu: darmo, žijeme v časoch, keď medzinárodnému spoločenstvu až tak nevadí "humanitárne bombardovanie", "tajné väznice", útoky na štát za akty non-state hráčov a považovanie civilnej infraštruktúry za legitímne vojenské ciele, čo je smutné a určite nikomu neprospieva. A myslím, že chápanie sebaobrany sa od Nicaragui posunulo v dôsledku situácie vo svete už trochu inde...

...držím palce rozumným ľuďom, kiež by o takejto činnosti študentov bolo počuť aj v iných prípadoch (a za posledných 10 rokov je materiálu na MPV-analýzy neúrekom, že :)). Ja by som im ale v rámci moot-courtu dal opačnú pozíciu (právne obhájiť ruskú "aktivitu").

Anonymní řekl(a)...

a ešte jednu osobnú:

"...prvotní policejní akci na území Jižní Osetie...",

"...“intronizační války”, která je patrně jakýmsi nezbytným rituálem každého ruského vladaře."

Mať tak vo všetkých veciach jasno, tak mám krásny život. sancta simplicitas.

Ale asi som sa už rozmaznal tým, že poväčšinou sa jinoprávnici snažia o argumentáciu a nie o osobné výlevy (možno to, čo tvrdí P.Molek je pravdou, a dokonca aj v definícii Tomáša Sobka :), ale neviem, kto z nás má dnes dostup k informáciám, ktoré sa aspoň trochu blížia k realite).

Anonymní řekl(a)...

Od té doby, co Kosovo není Srbsko, si může Gruzie o právu na územní integritu nechat jen zdát. IMHO se to dalo čekat...

Anonymní řekl(a)...

To, že se "známý rusista" Václav Klaus k věci dosud nevyjádřil, je také vyjádřením svého druhu...

Jakub Jošt řekl(a)...

Ak vo mne smerom k pravu vzbudil gruzinsky konflikt nejaky dojem, tak najskor ten, ze medzinarodne pravo sustavne straca aku taku autoritu.
.
Gruzinsko bombardovalo Juzne Osetsko uzkoncom jula. V tom case sa tam nachadzali "smolkovia", OSN modre prilby. Situacia sa mala riesit v den, ked Gruzinsko delostrelecky atakovalo Tshkinvali. Popri tom par modrych prilieb zomrelo (clovek ma sem tam pocit, ze to je vlastne ich jedina uloha - cakat na smrt).
.
Na zaklade tejto situacie ziadali Rusi zasadnutie BR OSN, nakolko v JO zije kopec Rusov (ano, Rusi velkopansky rozdavali obcianstva, na podstate to ale nic nemeni). Ukoncenie gruzinskeho zasahu zablokovali VB a USA. Nasledne Rusi vstupili na uzemie JO a situaciu poriesili po svojom.
.
Taky pohlad zhora priniesol Mark Almond, historik na Oxforde: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2008/aug/09/georgia.russia1
.
OSN sa opat raz prizeralo, a aktivitu zastavenia bojov pochovalo. Dalsia vec co mi z toho vyplyva je pokrytectvo kombinacie EU+USA. Ako pise Almond, mafianmi ovladana Cierna Hora, nehovoriac o Kosove ovladane masiarmi z UCK, maju pravo na sebaurcenie. Ked chce nieco podobne, len za diametralne odlisnych okolnosti, JO ci Abchazsko, tak ide o rozpinavost Ruska (ktora sa od Jelcina zo svojich zakladni len stahuje).
.
Sympatie so slabsim su zrejme v poriadku. Je vsak otazka, ci sa Saakasvilli necitil silnejsim (vid. link na clanok). Preco sa Gruzinci v tomto pripade nedockali tzv. humanitarneho bombardovanie, ako Srbi?
.
Par za trosku OT, ale naozaj si nemozem pomoct s pocitom, ze medzinarodne pravo je momentalne velmi instrumentalne vnimane.

Jakub Jošt řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jakub Jošt řekl(a)...

Takto to dopadne, ked clovek berie rady od Petra Brezinu :D...prosim akehokolvek admina, nech ten nepodareny link zmaze, pardon, a dakujem. Teraz mi to snad vyjde.
.
Mark Almond - Guardian.

Anonymní řekl(a)...

J.Jošt: krásne slovné spojenie z tvojho linku :"...if bombastic local leaders..." :)

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Je mi líto, že se JP snižuje k takové jednostranné a černobílé politické agitce. Jde v postu jenom o to, kopnout si do Ruska nebo o nějaký vyšší princip mravní či právní? Jestliže jde o to druhé, kde jsou pak posty o Iráku nebo Kosovu?

Lada Vyhnánek řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Komárek řekl(a)...

Ondřeji Ručkovi:

Myslím, že Pavel to ve svém postu píše celkem jasně:

Jedná se samozřejmě o pohled jednostranný. Pokud máte k dispozici obdobně zdařilý posudek proruský, rád uveřejním i jej, stejně tak se těším na komentáře zde přítomných rusofilů, ovšem předpokládám, že ruská síla je spíše v tancích, počtu vojáků a mediální síle, než v mezinárodněprávních argumentech, proto vás sám nechám odkázány na pohled gruzínský.

Snad chápete, že není v našich silách vyjadřovat se k úplně všemu (třeba k válce v Iráku anebo k mezinárodnímu uznání Kosova). Ale třeba si najdete čas Vy, vypracovat namísto krátkého odsudku úrovně Jiného práva právní posudek postupu Ruska v Gruzii. Nemyslím, že by tomu kdokoliv na JP bránil.

Anonymní řekl(a)...

Ad: J.K.: Na niektoré veci je ťažké rozumne reagovať (dokonca aj z citovaného): "...zde přítomných rusofilů, ovšem předpokládám, že ruská síla je spíše v tancích, počtu vojáků a mediální síle, než v mezinárodněprávních argumentech...".

Holt critical thinking... zosmiešniť prípadných diskutujúcich už pred diskusiou (Schopenhauer by mal radosť :):) ).

Podľa mňa najhorší post na JP (o obsahu teraz až tak nehovorím, nemám dostatočné informácie, ale spôsob elitného klubu adorantov mi vadí)...

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Ad Jan Komárek:
Dovolte mi ponechat hozenou rukavici nepozvednutou, neboť na podobné kratochvíle nemám (zatím?) ani znalosti, ani čas.

Anonymní řekl(a)...

Zdá se mi, že pro argumenty snižující rozjaření z právní argumentace Gruzie nemusíme chodit příliš daleko, tedy zatím ani nemusíme překročit pomyslnou rusko-gruzínskou hranici. Včera totiž Gruzie proti Rusku iniciovala řízení před Mezinárodním soudním dvorem, které po zajímavé argumentaci gruzínských studentů bohužel dle tiskové zprávy ICJ nenese ani stopy. Gruzínská strana totiž pro mě překvapivě obviňuje Rusko z porušení Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace. Kromě toho, že Gruzie všechnu vinu vrhá na všechny ruské elementy i s ničivou silou separatistického tance, žádá také spravedlnost pro dobu přesahující trvání vlastní státní nezávislosti (1990-2008). Stěžované články navíc představují všechna hmotně právní ustanovení Úmluvy... od zákazu diskriminace, přes zákaz státního apartheidu, vyzívání k použití násilí, nenávistnou propagandu až po nedostatečnou podporu mezikulturního dialogu. A při tom všem se Gruzie ani moc nesnažila použít standardní kontrolní mechanismy této Úmluvy zakotvené v článcích 11 a násl.

Přiznávám, že mi z toho rozum stojí a ústa se otevírají v užaslém obdivu. Možná se totiž v gruzínské administrativě mílím – možná její zástupci patří k oné skupině hollywoodských právníků, která pro zintenzivnění prožitku jistého vítězství sází schválně na nejslabší kartu. Mno, už se těším, až bude k případu zveřejněna podrobnější dokumentace :)

Tisková zpráva ICJ:
http://www.icj-cij.org/docket/files/140/14659.pdf?PHPSESSID=c6a3905b5f90249c6c15357a5c9bedd0


To Jakub Jošt:
Před zahájením ruské invaze gruzínské jednotky delší čas bojovaly především při vnitřní abchazské hranici. Právě v tomto regionu došlo k následným ztrátám na životech ze strany perzonálu pozorovatelské mise OSN (ostatně UNOMIG měla mandát jen pro hraniční region Abcházie v okolí Kodorského údolí). Je ale pravda, že Rusko svou invazí zareagovalo až na zahájení gruzínské „policejní akce“ na území Jižní Osetie.
Shrnutí těchto událostí lze nalézt v reportu UN-GS z konce července:
http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N08/427/22/PDF/N0842722.pdf?OpenElement

Mandát UNOMIG:
http://www.unomig.org/glance/mandate/

To K. Csach, Ondřej Ručka:
Myslím, že tomuto postu křivdíte. Jeho hlavní náplní je právní argumentace týkající se aktuálního mezinárodního sporu. Politický ráz mu vtiskla až diskuse pod ním.

Anonymní řekl(a)...

Vďaka za tie linky.

... a je to naozaj UNOMIG, alebo JPKF? Mne sa (matne) zdá, že sú to dve rôzne záležitosti.

"The June 24, 1992 Sochi Agreement established a cease-fire between the Georgian and South Ossetian forces and defined both a zone of conflict around the South Ossetian capital of Tskhinvali and a security corridor along the border of South Ossetian territories. The Agreement also created the Joint Control Commission (JCC), and a peacekeeping body, the Joint Peacekeeping Forces group (JPKF). The JPKF is under Russian command and is comprised of peacekeepers from Georgia, Russia, and Russia’s North Ossetian autonomous republic (as the separatist South Ossetian government remained unrecognized). South Ossetian peacekeepers, however, serve in the North Ossetian contingent. The Organization for Security and Cooperation in Europe (OSCE) agreed to monitor the ceasefire and facilitate negotiations."

Link na zdroj - text samotnej dohody som narýchlo nenašiel.

A čo sa týka politického rázu, to som postu nevyčítal (asi málokto má reálne informácie na to, aby to vedel posúdiť, takže sú to nateraz iba pocity a vášne - hoci títo asi neprišli kempovať), vyčítal som mu bojovnosť voči prípadným diskutujúcim a neznesiteľnú ľahkosť bezkritického presvedčenia, na ktorú na JP nie som (našťastie) zvyknutý...

Jakub Jošt řekl(a)...

Ad Vaclav Minarik...ok, meni to nieco na mojom prispevku (pytam sa, lebo celkom nerozumiem)?

K tej politike, nemozem sa zbavit dojmu, ze v tomto pripade je politika dolezita. Osetania, ktori bojoju v minimalnej miere o svoju pravo na sebaurcenie, su protezantom ruskej cizmy, ktora obnovuje imperium. Kosovski Albanci, v cele s obchodnikom s organmi, ktori palia kostoli a kradnu uzemie tak ako aj domy, su, po americky, len dosledkom dlhodobej politickej dohody. Skratka pravo na sebaurcenie sa inak vyklada pri gruzinskych rusoch ako pri kosovskych albancoch. Myslim, ze toto skreslenie prava sa tazko vysvetluje bez politickeho dovetku. Ale zaujimave su aj cisto pravne analyzy. Len ako vravi Kristian, este nevieme, ci nahodou etnicke cistky nesposobil Saakasvili, ci neporusil zmluvu uznanu OSN a OBSE, atd. To by zrejme pravnu analyzu znacne zmenilo...podoba gruzinskeho podania mozno nebude nahodna.

Jakub Jošt řekl(a)...

preklep: Vaclav Mlynarik - ja mam na tie mena smolu, pardon

Tomáš Pecina řekl(a)...

Spolek vzájemných obdivovatelů, říkají tomu Poláci… No, chlapci z toho vyrostou, a pořád lepší než opačný extrém.

Nepatřím k těm, kteří věří v existenci iuris in bello, takže se k mezinárodněprávním argumentům nechci vyjadřovat: právo má ten, kdo má lepší tanky a kanóny, a v poslední době se rozmohl zvyk uplatňovat ius post bellum, právo vítěze odsoudit, morálně i pseudoprávně, protagonisty poraženého. To se, obávám se, ve středověku nedělalo, a vracíme se tím k mravu divochů (možná si vzpomenete na scénu z filmu The Man Who Would Be King, kde s hlavou poraženého nálečníka Ootaha hrají fotbal.

Anonymní řekl(a)...

Dvakrat jsem mel moznost videt ruzne ruske tymy na Jessupu. Poprve v naproste euforii kdyz jsme postoupili pres nejakou vesnickou americkou univerzitu do osmifinale a myslel jsem ze jsem mistr sveta amoleta. Ti rusove meli rozhodne nejlepsi kontinentalni tym, koukal jsem na ne s otevrenou pusou - byli o tridu vys. Rok na to jsem videl jako administrator souteze rusky tym v semifinale. Byli jeste lepsi. kDyz se mi letos nahodou dostali do ruky statistiky, vsimnul jsem si ze v roce 2002 nebo 03 byli uz ve finale. Pochopitelne to nic extra nedokazuje .... ale kdyz uz jsme u toho Jessupu a Ruska .... predstava ze rusove jsou troubove co si radsi zastrili nez aby se trapili nad MPV je naivni.

Anonymní řekl(a)...

Tak som si povedal, že sa k zvláštnej teoretickej figúre - subsumpcie bez zistenia skutkového stavu - nevyjadrím...

...ale celú noc mi nedal spať tento prímer plauzibilnosti (?): "Nepřiměřená (na rozdíl od ochrany, jejíž přiměřenost je alespoň plausibilní, viz rychlé zásahy na ochranu vlastních občanů v uneseném letadle na území státu, který ji nedokáže či nechce poskytnout) ochrana vlastních občanů..." a musím povedať, že som si mohol vlasy vytrhať, ale nepochopil som ho... ...snáď mi ho niekto (viem, že Pavel je asi na farme bez internetu, takže niekto iný) objasní.

A ako vraví Jakub, odôvodnenie žaloby gruzíncov asi naozaj nebude náhodným :).

Pavel Molek řekl(a)...

Vážení kolegové,
díky za možnost vyzkoušet si, jestli mi nastavení mého prohlížeče umožní alespoň psát komentář, když už ne věšet si své posty (ale Michal to udělal vskutku dojemně).

Je mi vyčítáno, že je post politický a jednostranný, a tudíž i nejslabší: Ano, s touto vědomou jednostranností (snad si pro jednou mohu tváří v tvář okolnostem odpočinout od snahy o objektivitu) jsem do toho šel, otevřeně jsem ji přiznal a děkuji všem, kteří ji vyvážili proruskými argumenty, byť bohužel kritiky jednostrannosti toho mého postu, bylo v komentářích nepochopitelně více. Nepodceňuji také argumentační schopnosti ruských právníků, jen mě mrzí, že se - alespoň do českých médií a BBC - nedostala na světlo dříve než záběry na ruské tanky.

Další kritika směřovala vůči tomu, že jsme se na blogu obdobně nepostavili i ve vztahu k Iráku a Kosovu. To je opět ten druh kritiky, který Jinému právu podsouvá ambici vyjadřovat se ke všemu a obsáhnout celou právní současnost (i předblogovou minulost, mluvíme-li o invazi do Iráku), kterou jednoduše nemáme. Věřím, že Lubko Majerčík, se kterým se od roku 2003 o Irák coby odpůrce americké invaze hádám, se teď vědoucně směje kdesi ve Štrasburku, ostatně jsem plány na invazi kritizoval i v diskuzi s britskými a španělskými spolustudenty mezinárodního práva, kterou jsem na to téma zorganizoval na podzim 2002 v Aberystwythu, kde jsem tou dobou studoval. I uznání Kosova ze strany ČR beru toliko jako nutné zlo, ale mám ve svém okolí příliš mnoho povolanějších, než abych se k němu vyjadřoval. Takže se nebojte o mou názorovou konzistenci ve vztahu k principu územní integrity.

Co se týče nedůvěry v iuris in bello, ta by mne mrzela, neboť se jedná o "právo za války", tedy zejména o právo humanitární....

A jinak se přiznám, že v drtivé většině věcí kolem sebe nemám jasno, ale jestli mi něco znepříjemnilo život v minulém týdnu, tak je naopak jasné vědomí toho, že na malý národ, který se teprve nedávno opět domohl své samostatnosti, útočí někdo, kdo jej chce po sedmdesáti letech nadvlády opět poučovat, vychovávat a silou mu radit, jakého má mít prezidenta. Vůbec netvrdím, že gruzínská část akce nebyla chybou, ba že nebyla protiprávní - to snad posoudí MSD - ale reakce Ruska mi až příliš připomíná reakci Třetí říše na předválečné zacházení s českými a polskými Němci. Netvrdím stejně tak, že naše První republika měla vztah k Němcům, Maďarům, Slovákům a Těšínsku vyřešený zcela správně a ideálně, koneckonců obsazení čtyř německých provincií, Těšínska a dvakrát Slovenska jsme také uskutečnili vojensky (jen jsme měli tenkrát víc síly a lepší spojence než Gruzie na začátku devadesátých let, takže jsme nemuseli přistupovat na nějaké kondominium) ale jak mohly vypadat naše dějiny, kdyby nám v roce 1938 Francouzi a Britové raději vyslovili jednoznačně podporu, než podepsali Mnichov s pocitem, že není třeba dráždit Německo kvůli malému státu, který má také svůj kus másla na hlavě... Stává se mi to velmi zřídka, i vzhledem k mé profesi, ale někdy je asi třeba vidět věci jednoduše.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Myslíte, že by dějiny vypadaly o tolik jinak, kdyby se Francie a U.K. postavily za Benešovu vládu? Celkem bych si dovolil pochybovat, Hitler byl rozhodnut a připraven bojovat třeba proti celému světu – nezapomínejte, že to byl fanatik a stál za ním zfanatisovaný národ.

V iurem in bello nevěřím právě proto, že humanitární zacházení obvykle zajišťuje jen vítězné straně: poražení nejenže nemají na něco takového právo, ale bývají pravidelně postaveni před soud za to, že během války toto právu porušovali, přestože – čistě statisticky – není možné, že by v tolika válkách vždy pochybili právě jen poražení. Válečné právo se tak instrumentalisuje a slouží opačnému účelu, než pro který bylo vytvořeno.

Lubomir Majercik řekl(a)...

Palko, diky moc za zahajeni diskuse a upozorneni na zajimavy zdroj. Na cele veci je fascinujici, jak se Rusko poucilo ze zapadniho pojimani legality/legitimity utoku (a v tomto pripade se spis mas narok smat ty vis a vis Irak :-)). Jednak Putin (!) hned na zacatku oznacil gruzinsky postup za genocidu s 2000 jihoosetinskymi obetmi, druhak zacal volat po mezinarodnim tribunalu, ktery by mel toto chovani prosetrit. Nater legality nadherny - mohlo by se diky temto tvrzenim oprit jednak o humanitarni intervenci/doktrinu Right to Protect.

A zminovany argument sebeobranou by taky nebyl uplne bez opory. Takto argumentovalo nekolik zemi pri snahach ochranit vlastni obcany v zahranici proti vuli cilove zeme - Grenada 83, Panama 89, Entebbe 76, Dominikanska republika 65. RB na tyto akce vetsinou diky vetu nereagovala a odsouzeny, navic zdaleka ne jednomyslne, byly jen ve VS. Pritom treba USA na Grenade a Paname zasly daleko dale nez RF ted, kdyz pomahaly nastolit novy rezim. Samozrejme souhlasim s tim, ze treba oproti Entebbe byl soucasny rusky postup daleko vice neprimereny.

ad TP
Co se tyce argumentace jednostrannosti ius in (post) bellum, tak se tento argument stepi na dve otazky. Obvineni a odsouzeni. Co se tyce obvineni, tak dnesni tribunaly (kdyz uz jsou zalozeny) bezne postihuji vsechny strany konfliktu (na druhou stranu obzalovani NATO pred ICTY bylo odmitnuto), coz se ale nezdarilo v Norimberku (argumenty vy take - tu quoque nebyly brany v potaz) ani Tokiu (tam se to aspon odrazilo v disentech). Druhou veci je odsouzeni, kdy bezne dochazi k zprosteni viny na obou stranach, coz mluvi v neprospech argumentu "spravedlnosti vitezu". Na druhou stranu, je-li zprostovani vyrazne jednostranne, tak to casto vzbuzuje podezirave komentare jako nedavno u Albance Haradinaje. Jestli tam byl ale zamer soudcu ci prokuratury (nedostatek dukazu), to bez blizsiho posouzeni nelze jednoznacne prokazat.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Neměl bych celkem nic proti odsouzení nacistických zločinců v Norimberku, ale vadí mi, když se někdo snaží stejný princip naroubovat na všechny pozdější konflikty: vítězové jsou vždy ušlechtilí bojovníci za správnou věc, zatímco poražení váleční zločinci himmlerovského ražení.

Anonymní řekl(a)...

Mam bohuzel pocit, ze bude hur. Dnesni noviny cituji ruskeho ministra zahranici Lavrova, dle ktereho "Gruzie pozbyla pravo na uzemni celistvost". V dosavadni dohode o primeri neni (opet dle novin ze 14.8.) o "uzemni celistvosti" Gruzie ani stopy, naopak je tam formulace, ze status Abchazie a Jizni Osetie bude predmetem jednani... Plati jeste, ze vojenskou silou nelze legitimne ziskat cizi uzemi ?

Vzdycky mi prislo pozoruhodne, jak dobre mezinarodni pravo funguje ve vecech technickych, jako napr. Mezinarodni postovni unie, a jak strasne selhava ve vecech zasadnich, jako napr. zakaz agrese. Ukazte mi jediny konflikt, ktery se kdy podarilo zazehnat pro rozpor s mezinarodnim pravem... Ale co take cekat, kdyz uz Sturmova ucebnice MPV obsahuje ve vztahu k bombardovani Jugoslavie z r. 1999 floskuli, ze mezinarodni pravo se v praxi stale vyviji a prave jsme svedky zrodu noveho prulomu do zasady teritorialni integrity - humanitarni intervence. Byt to povazuji za peknou koninu (od sepsani Charty OSN je obycejove pravo na pouziti sily dost sporne), zadny pravni system nemuze zustat pravnim systemem, pokud se pravidla meni dle aktualni situace.

Martin Raz

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Martin Raz: Ano, já doufám, že stále platí, že nelze získat cizí území použitím síly, jakkoli nepochybuji, že Rusové využijí legální nátěr (díky, Lubko, to spojení ještě někde použiji) a nejprve nechají Jižní Osetii a Abcházii vyhlásit samostatnost na základě práva na sebeurčení, a teprve poté tyto pravděpodobně neživotné (i z důvodu nepravděpodobnosti mezinárodního uznání) územní útvary nechají vstoupit do své široké slovanské náruče...Náš úkol (tedy EU a USA) by pak podle mne měl být, nepřijmout jakoukoli změnu situace oproti stavu před začátkem konfliktu, ostatně to hlavní, co jsem chtěl k argumentaci gruzínských kolegů připojit, byl důraz právě na poválečné důsledky zjištění toho, že šlo ze strany Ruska o agresi, a těmi by mělo být nekompromisní vymáhání zásady ex iniuria ius non oritur, podle níž - při aplikaci na mezistátní konflikt - je jedno, zda v něm vyhrajete či prohrajete, protože je vám stejně zakázáno sníst plody (a teď nemyslím na ty hodinky či fotoaparáty ukradené českým novinářům patrně jihoosetinskými jednotkami) svého vítězství....

Jediným důsledkem by tak mělo být vědomí Gruzínců, že do budoucna je (stejně jako jiné západně uvažující postsovětské republiky) před Ruskem patrně neochrání mezinárodní právo či státní hranice, neřkuli umírající systém OSN, ale jedině plné členství v NATO, neboť jakkoli Rusko patrně neslyší na státní suverenitu svých bývalých provincií, na Damoklův meč aktivace článku 5 Severoatlantického paktu by slyšelo.

A v lepším případě by pak po této válce mělo být obecně zjevné, že průlom do mezinárodního práva a zásady teritoriální integrity je pořád ještě těžší než průlom do linií třicetkrát slabšího protivníka.

Pavel Molek řekl(a)...

A ještě ad Tomáš Pecina: historie nezná sice kdyby, ale snad si mohu na dobrou noc dovolit - když už jsem oživil naše mnichovské trauma - takovou ošklivou pohádku, jak by to třeba vypadalo, kdyby se události roku 1938 odehrávaly podle vzorců, která teď sledujeme v Gruzii. Třeba nám budou jaksi bližší...

Bylo nebylo...Představme si, že v rámci politiky appeasementu a v důsledku Hitlerových hrozeb byla naše vláda přinucena akceptovat v roce 1936 širokou míru autonomie všech těch čtyř německy mluvících provincií (tedy Sudetenland, Deutschböhmen, Deutschsüdmähren a Böhmerwaldgau, nepletu-li se), které se na podzim 1918 chtěly od Československa odtrhnout, ale byly zavčasu obsazeny naší armádou. Tato autonomie měla být přitom zaručena i omezenými pozorovatelskými jednotkami Wehrmachtu rozmístěnými v těchto provinciích.
V reakci na nepokoje v těchto provinciích se československá vláda rozhodla v srpnu 1938 zjednat pořádek nejprve četnictvem a poté armádou. Německem byla obviněna, že použila i letectvo proti Liberci a Teplicím, kde zasáhla i hlavní německou pozorovatelnu a sídlo Henleinovy vlády a z celých Krušných Hor že do Říše směřují zástupy uprchlíků. Československo sice tvrdí, že to byly pouze pozorovatelské lety a použití dělostřelectva připouští pouze proti tělocvičně Konráda Henleina, kde byl tajný sklad zbraní, nicméně Německo vysílá nejprve protestní nótu vládě Francie a Spojeného království, kde hlásí, že takové ponižování českých Němců - zejména těch, kteří přijali říšské občanství - už nebude trpět a druhý den napochoduje dvacet z jejích sta připravených divizí do Sudet. Británie a Francie volají po klidu zbraní a oboustranném vyklizení sporných území. Československá armáda je přesilou nucena k ústupu a tak po několika dnech návrh na příměří akceptuje. Wehrmacht ovšem vítězně postupuje dál vědom si své neopakovatelné šance a vstupuje do Plzně, poté obsazuje Hradec Králové a Litoměřice, aby zajistil dostatečné předpolí. Menší jednotky se vydají ke Kladnu. Situace využije maďarská menšina v Podunají a vzbouří se. Na podporu jí přijdou za německé podpory čtyři maďarské divize doprovázené menší německou tankovou skupinou hájit jejich právo na sebeurčení. Obsadí nejen maďarsky hovořící území, ale postoupí až k Trenčínu, kde plánují vytvořit přes Bílé Karpaty koridor spojující je s německými jednotkami u Brna.

A v tuto chvíli se mezinárodní veřejné mínění rozdělí na dvě skupiny. Jedna tvrdí, že je třeba Německo okamžitě donutit ke stažení zpátky za Krušné Hory, Jeseníky a Šumavu a Maďary za Dunaj, s výjimkou jednotek, které už byly na sudetských územích, ty by však měly být výrazně posíleny pozorovatelskými jednotkami neutrálních států, aby se neopakovaly excesy z žádné ze stran. Druhá zdrženlivě připomíná, že Československo má nejspíš také máslo na hlavě, a proto je třeba nejprve důkladně prošetřit, jak to bylo od počátku, a pak se uvidí. Němečtí vojáci se zatím zabydlují v litoměřických kasárnách a posílají domů pohlednice z Řípu, Českého Krumlova a Litomyšle. Konrád Henlein je zvolen prezidentem Spojených německých provincií.
Ke které skupině byste se názorově přidali? Dobrou noc.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Československo nemělo v prvé řadě právo jednat s Němci jako s národnostní menšinou, ale od počátku jim mělo přiznat status státotvorného národa. Vámi popisovaný scénář je klidně možný, nicméně v r. 1936 bylo už na jakékoli rozumné řešení pozdě, tehdy už byl rozpad Československa zřejmě neodvratný. Kromě toho nasazujete Henleinovi neprávem psí hlavu, ale to by bylo na delší povídání.

Tomáš Němeček řekl(a)...

Ruskou právní argumentaci bohužel k dispozici nemám, ale pro představu přikládám článek Sergeje Lavrova (můj sečtělý a ctěný kolega editor Petr Kamberský získal práva k reprintu v HN od Financial Times i od tiskového agenta pana Lavrova, tak snad ctihodní gentlemani snesou přetištění i zde).
TN


HN.IHNED.CZ 14. 8. 2008 00:00 (aktualizováno: 14. 8. 2008 00:03)

Sergej Lavrov: Proč byla ruská reakce správná

Pro některé z těch, kdo se v posledních několika dnech stali svědky bojů na Kavkaze, je vysvětlení jednoduché a snadné. Odvážná Gruzínská republika s pouhými několika miliony obyvatel byla napadena obřím východním sousedem - Ruskem. K tomu přidejte stereotypy z období studené války a máte před sebou skutečný příběh o Davidovi a Goliášovi - i s konotacemi dobra a zla. Zatímco tuto verzi příběhu prezentuje většina západních médií, skutečnost je naprosto odlišná.

Rusko konflikt nechtělo

Budu hovořit zcela otevřeně. Toto není konflikt, který by vyvolalo Rusko; toto není konflikt, pro který se Rusko rozhodlo. V tomto konfliktu není vítězů. V době před gruzínskou invazí Rusko naplňovalo rezoluci Rady bezpečnosti OSN požadující stažení gruzínských a jihoosetských sil. Rezoluce, která mohla zabránit krveprolití, byla zablokována západními zeměmi.

Minulý pátek, poté, co se čelní představitelé zemí celého světa sjeli u příležitosti olympijských her do Pekingu, zahájily gruzínské síly mohutný útok na region Jižní Osetie, který byl již šestnáct let de facto nezávislý. Většina obyvatel tohoto regionu jsou ruští občané.

V souladu s dohodou z roku 1992, kterou Gruzie uzavřela, jsou tito obyvatelé pod ochranou malého počtu ruských mírových sil. Pozemní a letecké útoky vedly k usmrcení příslušníků mírových sil a přibližně 1600 civilistů, čímž došlo k humanitární krizi a k exodu 30 tisíc uprchlíků. Gruzínský režim odmítl vytvoření humanitárního koridoru a gruzínské síly bombardovaly humanitární konvoj. Existují i jasné důkazy spáchání brutálních zločinů - tak vážných a systematických, že se prakticky jedná o genocidu.

Hájíme své občany

Není proto velkým překvapením, že Rusko na tento nevyprovokovaný útok na své občany reagovalo vysláním ozbrojených sil do Jižní Osetie. Žádná země na světě by nezůstala nečinně přihlížet tomu, jak jsou její občané zabíjeni a vyháněni z jejich domovů. Rusko Tbilisi opakovaně varovalo, že v případě potřeby bude chránit své občany silou, a že jeho jednání v takovém případě bude zcela v souladu s mezinárodním právem, včetně článku 51 Charty OSN o právu na sebeobranu.

Rusko při své vojenské reakci na gruzínský útok na ruské občany a mírové jednotky reagovalo zcela přiměřeně. Ruským taktickým cílem bylo vytlačit gruzínské jednotky z regionu, do kterého nemají podle mezinárodních dohod právo vstupovat.

Přes prohlášení gruzínské strany o jednostranném zastavení palby zůstávaly ruské mírové síly a podpůrné jednotky pod neustávajícími útoky, což potvrdili pozorovatelé i novináři přítomní v regionu. Rusko nemělo jinou volbu než se zaměřit na vojenskou infrastrukturu mimo region, která byla využívána pro pokračující gruzínskou ofenzívu. Ruská reakce byla cílená, úměrná a legitimní.

Nechceme anektovat Gruzii

Rusko je obviňováno z využívání konfliktu ke svržení vlády a k získání kontroly nad zemí. To je zřejmý nesmysl.

Po zajištění bezpečnosti v regionu prezident vyhlásil konec vojenských operací. Rusko nemá v úmyslu anektovat nebo okupovat jakoukoliv část Gruzie a opakovaně potvrdilo své stanovisko pokud jde o její suverenitu. V nadcházejících několika dnech, za podmínky, že se Gruzie zdrží vojenských operací a její síly zůstanou mimo region, bude Rusko pokračovat v diplomatických krocích nezbytných ke konsolidaci tohoto dočasného zastavení bojů.

Chcete Gruzii v NATO?

Gruzínský prezident Michail Saakašvili prohlásil, že "pokud Rusko nezastavíme, pokud ho nezastaví celý svět, mohou ruské tanky zítra vstoupit do kteréhokoliv hlavního města v Evropě", a při další příležitosti dodal, že "už se nejedná pouze o Gruzii. Jedná se o Ameriku." Je jasné, že Gruzie z tohoto sporu chce udělat něco více než pouze krátký krvavý konflikt v regionu.

Představitelé zemí NATO na západě by měli zvážit, zda chtějí, aby muži a ženy z jejich ozbrojených sil byli v budoucnu odpovědní za vyhlášení války na Kavkaze panem Saakašvilim.

Rusko je členem Rady bezpečnosti, skupiny osmi vyspělých průmyslových zemí a partnerem Západu v celé řadě problematických otázek, jako jsou Blízký východ, Írán, či Severní Korea. V souladu s plněním své odpovědnosti světové velmoci a garanta stability na Kavkaze bude Rusko i nadále usilovat o zajištění mírového a trvalého vyřešení situace v regionu.

Autor je ministrem zahraničních věcí Ruské federace (Vyšlo poprvé ve Financial Times)

http://www.ihned.cz/c4-10076520-26406590-000K00_d-proc-byla-ruska-reakce-spravna

Anonymní řekl(a)...

Máločo ma prekvapí, ale vývoj diskusie ma teda prekvapil vrchovato. Povyťahujem nejaké veci z reakcie:

"...jen mě mrzí, že se - alespoň do českých médií a BBC - nedostala na světlo dříve než záběry na ruské tanky."

Aha, to je ten problém, pán nesledoval televíziu v piatok ráno :). Nevadí, odporúčam si prehľadať archívy správ cca do desiatej :), potom sa to už sypalo dole vodou. A v časoch internetu to zas až tak ťažké nie je, že. :) jeden timeline máš tu (česko slovenská verzia toho, čo postupne zverejňovali aj ruské média - prezri 7.8. a 8.8., daj si námahu tieto údaje vidieť KRITICKY (chýbajú tam zdroje, ale s troškou námahy sa dá nájsť aj obdobný a so zdrojmi správ - len sú v AJ a RJ, tak ich tu nedávam :)) a porovnať so správami rôznych televízií, stránkami BR OSN, atď...)

Vytrhnem z kontextu (ale nemyslím, že by som tým ubral z významu):

"...že na malý národ, který se teprve nedávno opět domohl své samostatnosti, útočí někdo, kdo jej chce po sedmdesáti letech nadvlády opět poučovat,"

"...nepochybuji, že Rusové využijí legální nátěr.."

"...ale někdy je asi třeba vidět věci jednoduše."

To je politika a kádrovanie, čo: 1. Nemá (mať) s aplikáciou MPV čo do činenia
2. Likviduje rozumnú diskusiu na úrovni JP a posúva na úroveň SME

Ale vráťme sa k právu a uvedenému prímeru plauzibilnosti:

Názor z postu: Je prípustné zasiahnuť na ochranu svojich štátnych občanov v lietadle obsadenom teroristami v cudzom štáte, ak štát "pobytu" lietadla nejaví záujem vec vyriešiť, ale nie je prípustné zasiahnuť, AK štát "pobytu" týchto občanov aktívne kynoží... Zvýrazňujem slovko AK, nakoľko "právo" sú implikácie, ktoré majú svoje podmienky a iba po ZISTENÍ skutkového stavu a uskutočnení subsumpcie... ale to naozaj musím opakovať??? Ešte stále prímeru nerozumiem. A tento prímer je paradoxne gordickým uzlom celej analýzy... (a paradoxne, na jeho riešenie nepotrebujeme vedieť, čo sa skutočne stalo, len právne argumenty). A potom môžeme skĺznuť do primeranosti akcie/reakcie, precedentálneho významu predchádzajúcich postupov, atď... (btw., to by bola ale téma pre Z.Kühna či M.Bobka - záväznosť aplikačného precedensu v MPV :):):):))

Neriešme si traumy z minulosti (Rusko nie je ZSSR, ani Tretia Ríša, 2008 nie je 1938). Veci jednoduché nie sú, ide o život (doslovne) a to na oboch stranách (resp. všetkých troch, štyroch), hoci nám sa to môže javiť inak.

Ale na odľahčenie smutnej témy a zvláštneho horkého pocitu si dovolím silno OT - vždy ma príjemne udivuje, že vlastne asi všetci, čo sme študovali v zahraničí poznáme nejakých Gruzíncov (a prirástli nám k srdcu, že :)). Na to, že sú taký malý národ sú dosť šikovný, čo do zahraničného štúdia, čo poviete? Čím to je? Nemohol by to byť recept aj pre našich? Nezdá sa mi, že by ich domáca vláda nejako osobitne v tomto podporovala.

Pavel Molek řekl(a)...

Moc děkuji Tomáši Němečkovi za přetisknutí stanoviska ministra Lavrova, myslím,že to je přesně to, co chybělo této diskuzi k tomu, aby má jednostrannost byla aspoň trochu vyvážena. Navíc to stanovisko je velmi přesvědčivě napsané, zvlášť když si představím, že ho pronáší přímo - velmi seriózně a důvěryhodně působící - ministr Lavrov.
Slabší se mi zdá argument toho, že velká část obyvatel jsou ruští občané, to je jistě pravda, ale je to jako kdyby Maďarsko přikročilo k dalšímu kroku ve své politice obnovování velkých Uher: nejprve rozdám svým soukmenovcům v sousedních státech maďarské občanství a v druhém kroku je začnu coby své občany hájit proti jejich původní zemi.
Pak ta opakovaná zmínka o genocidě je možná až příliš expresivní a nepodložená, nicméně propagandisticky jistě působivá.

Navíc je to dobrá ukázka toho, že mezinárodněprávní argumentací lze obhájit leccos (ostatně k doktrinální obhajobě invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se dostanu doufám za týden) a vzhledem k tomu, že její používání je vždy alespoň zčásti předpojato zahraničněpolitickou orientací pisatele, je jen otázkou, zda ji nepřizná (a tváří se pak objektivně) či přizná (a cítí - jako já - že jej to opravňuje používat i sarkastické či ironické argumenty). Otázka, zda je možné být v MPV objektivní (kromě sporů států, k nimž nemáme žádná vztah), a zda je lépe v otázkách, kde objektivní nejsme (a zrovna vztah k Rusku a USA či historické sentimenty má nějak nastaven asi každý z nás), tuto neobjektivitu přiznat a postupovat v souladu s ní s otevřenými kartami (tím mým je hlavně onen historický sentiment k zasahování do cizích záležitostí ze strany Ruska a jeho předchůdců), nebo si hrát na rádobyobjektivního karatele schopného nezaujatého nadhledu, a proto kritizujícího nás prosťáčky s názorem. Je to zkrátka téma pro rozbor nějakého postmodernisty, který by posoudil, který z postupů je lepší. Já pro tentokrát zůstanu radši rybou než ichtyologem...

Máte-li někdo i argumenty právní, budu rád i za ně. Co se týče popisu "skutkového stavu", dovoluji si odkázat na velmi zdařilou analýzu - a na rozdíl od mých komentářů podrobně seznámenou se stavem na místě - na stránkách http://www.amo.cz/publikacefiles/amo_policy_paper_gruzie_4_2008.pdf.
Jejím mottem, s nímž se nemohu než ztotožnit, je teze, že postup Gruzie byl mimořádně nezodpovědný, postup Ruska byl neodpustitelnou agresí.

Anonymní řekl(a)...

MPV má dostatočné mechanizmy, aby zhodnotilo, či je "genuine link" medzi štátnym občanom a štátom (IMHO nedám ruku do ohňa, že v tejto situácii boli naplnené). Takže je dosť dobre možné, že z pohľadu MPV nebudú splnené podmienky ochrany svojich štátnych občanov. (Aj) Preto porovnanie s Maďarskom neobstojí.

A vďaka, za objasnenie prímeru :)

Pavel Molek řekl(a)...

Na vysvětlenou, uznávám, že se zpožděním: kouzlo je v tom, že rozdíl mezi Entebbe 76 a Gruzií 08 není v tom, ZDA zasáhnout, ale JAK a v tom je též jádro přiměřenosti. Bleskový zásah speciální jednotky limitovaný na území letiště je totiž jistě menším zásahem do územní suverenity než obsazení dvou separatistických území a rozsáhlého nárazníkového pásma formou konvenční války. Kdybych si mohl vybrat, viděl bych větší problém v tom, pokud by nějaké cizí tanky vjely do Krušných Hor a Sudet než v akci cizího speciálního komanda na území ruzyňského letiště. Jinak řečeno, kdyby Rusko zasáhlo proporcionálněji, mohli jsme si ušetřit nejslabší post na Jiném právu. Zároveň by se ale asi nezdařilo americko-polské jednání o radaru a NATO by mělo o pár nadšených zájemců o členství méně...

Anonymní řekl(a)...

vďaka. Už sme na podobnej vlne, aj keď sa musím priznať, že mne celkom nelahodí to, že MPV povoľuje akciu ozbrojených síl jedného štátu na území druhého štátu bez jeho súhlasu (teda nielen to JAK, ale aj to ZDA).

Podľa mňa by ruskú vojnovú operáciu bolo z pohľadu MPV potrebné skúmať takto
A. Ak to má byť paralela s Entebbe:
1.boli cieľom Gruzínskych akcií z pohľadu MPV štátni občania RF?
2. Má RF právo chrániť svojich štátnych občanov na území iného štátu vojenskou silou bez jeho súhlasu?
3. Aké sú podmienky takejto ochrany?

Ja by som osobne váhal pri 1. (spĺňa rozdávanie pasov genuine link?), s 2. nesúhlasím (môj "politický názor", takpovediac de lege ferenda)...

Proporcionalita je taká zvláštna vec. Otázka proporcionality (dajme tomu, že podmienka sub 3.) je podľa mňa determinovaná okrem iného aj intenzitou efektívnej hrozby (kvalitou, kvantitou, predpokladom trvania, obnovenia, atď.), a tá bola v prípade šikovnej operácie v Entebbe dosť limitovaná a hrozba (povedal by som) akciou IDF pominula (pôvodcom hrozby boli teroristi, ohrození boli pasažieri). Neviem, či situácia RF/G/JO nie je trochu odlišná. Z ruského pohľadu bola efektívnou hrozbou armáda Gruzínska (schopnosť ohroziť bezpečnosť ich občanov), teda hrozba mohla byť zlikvidovaná až likvidáciou armády. Ak by tí teroristi v Ugande pobehovali po svete s diaľkovým ovládaním od bômb, tiež by bolo pochopiteľné ich prenasledovanie...

Ak to porovnám s kampaňou proti Belehradu v 1999 (nerád to robím), tiež si nemyslím, že proporcionálna odpoveď by bola iba zničenie jednotiek ZRJ v Kosove. Ak mal Sadám SCUD 300 km od chráneného objektu, je pochopiteľné, že to bola hrozba chráneného objektu.

B. Ak to má byť paralela s "humanitárnym bombardovaním" na ochranu kogentných pravidiel MPV, tak by tá postupnosť vyzerala inak (nemuseli by to byť štátni občania, atď...)

V oboch prípadoch (pre zjednodušenie) prezumujem to, že gruzínske akcie sú protiprávne.

PS: A s tým najslabším postom to neber až tak osobne, podľa mňa to bola podpásová pred-argumentácia proti prípadným inonázorcom a nie obsah, ktorá ma vytočila do obrátky. Číta sa to dobre.

PS2: Myslím, že keby BR OSN robila svoju prácu tak ako má a na prvom zasadnutí by rozhodla, nebol by tento problém...

Anonymní řekl(a)...

Ad K. Csach: Argumentace Bushovy administrativy obhajujici "valku" proti terorizmu jde jenom o krucek dal nez vase argumentace v poslednim postu.

FYI Tamar je jmeno zenske, nikoliv muzske.

Marija Bartl

Jan Petrov řekl(a)...

Pravo na sebeurceni je kouzelna oblast. Povazte:

1) Byli jsme pasaci, kdyz jsme se narodnostne urcili odtrzenim od Rakouska Uherska -- a pak jsme byli znovu pasaci, kdyz jsme v narodnostnim sebeurceni (odtrzeni od CSR) zabranili nemeckym regionum.

2) Mozna se lze tesit na, doslova plamennou, ruskou obranu prava na narodnostni sebeurceni. Jako treba v Cecensku.


Nemam dost informaci. Proto se mi jevi jako mozne, ze zasah Ruska byl OK.

OT: V Iraku mozna vice lidi zahynulo ne v americkych vojenskych akcich (bombardovani, prestrelky...), ale v dusledku znicene infrastruktury (guerily, nemoci...).

Jan Petrov řekl(a)...

(Pro jistotu: Mam na mysli odtrzeni nemeckych provincii po prvni svetove.)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Byli jsme pasaci, kdyz jsme se narodnostne urcili odtrzenim od Rakouska Uherska -- a pak jsme byli znovu pasaci, kdyz jsme v narodnostnim sebeurceni (odtrzeni od CSR) zabranili nemeckym regionum.

A do třetice jsme byli pašáci, když jsme autochtonní obyvatelstvo německé národnosti částečně vyvraždili, částečně vyhnali a zabrali si jeho majetek i území pro sebe.

Jan Petrov řekl(a)...

Koukam, ze jsem v nezamyslenem dvojbloku s T. Pecinou udusil diskuzi. Coz jsem nechtel. Mimo jine jsem reagoval na vetu P. Molka: "autonomie všech těch čtyř německy mluvících provincií [...], které se na podzim 1918 chtěly od Československa odtrhnout, ale byly zavčasu obsazeny naší armádou" A rikal jsem si, ze kdyz jsme se dostali az k alternativnim historiim, pak diskuze uz snese ledasco.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Diskuse je raněna, ale snad přežije; já myslím, že jste výtečně ilustroval thesi, že nic jako válečné právo ve skutečnosti neexistuje, že je jen právo vítěze, lex victoris.

KVS řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
KVS řekl(a)...

Dovoluji si p.t. osazenstvo upozornit na tématicky shodný blog Dr. Koudelky na dané téma zde: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=4265

AD Tomáš Pecina: Jsem tady dosti nová, nemám dočteny všechny příspěvky dozadu, ale právní rozbor odsunu německé národnostní menšiny bolestně postrádám. Vždycky se to odbylo Benešovými dekrety, podle mého názoru značně klackem přes nohy. Co se týká zabavení majetku vysídlených, to už je vůbec silná káva. Pokud byste to považoval za vhodné, nabízím spoluúčast. Vzali bychom to od Pittsburgu...
Váš (??) termín "státotvorný národ" je úchvatný.

AD Pavel Molek: To načasování Rusko x Osetie s ohledem na Česko -Americký a Polsko-Americký radar mi přijde též coby drobná strategická chybka, která se soudruhům vloudila.... KVS

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad KVS:

Ovšem; Češi nakonec nedodrželi ani Pittsburgh, ve kterém Slovákům sliboval autonomii. Ve Washingtonské deklaraci už se hovoří o jednotném národě.

Termín "státotvorný národ" je dobový a toto postavní je přesně tím, co Němci, ač v počtu tří milionů, od Čechů a Slováků v nové republice nedostali, ač na to měli plné právo.

Anonymní řekl(a)...

Tomáš Pecina: Mám za to, že celý Norimberský tribunál byl chybou. Ten postup, který původně navrhoval Churchill, by možná byl nakonec lepší, byť jím navrhovaná čísla popravených byla přehnaná.

Zkrátka nelze se snažit si hrát na spravedlnost pokud tak činíte spolu s těmi, vedli útočnou válku proti Polsku, terorizovali pobaltské státy, spáchali masakr v Katyni a páchali neuvěřitelné množství dalších válečných zločinů.

Tomu, aby byli v převládající propagandě vítězové bráni jako ušlechtilí bojovníci za správnou věc, zatímco poražení jako ukrutní váleční zločinci nelze zabránit, ale je škoda, že tomu jsou úzpůsobena nejen masmédia, ale i právo. Kladu si kacířskou otázku, zda by v konečném důsledku nebylo lepší Saddáma Husajna po potřebných výsleších strčit zuřícímu davu na náměstí či jej někde v ústraní popravit než s ním dělat fraškovitý soud. Zkrátka oddělit výkon pomsty a práva.

Někdy z těch ukázkových procesů mám i dojem, že skuteční zločinci získávají zbytečnou auru mučedníků. Asi proto jelikož všichni vědí, že je to "tak trochu úplně" fraška s předem daným výsledkem a nezmění to ani ti, kteří vyváznou s nižším trestem či jsou osobozeni. Někdy to anopak působí i pochybosti, zda dotyčným nebyl udělen nízký trest, jen aby se neřeklo, že je proces nespravedlivý (typicky Neurath).

Adéla Blattná

Anonymní řekl(a)...

Takmer som zabudol vyzdvihnúť našich študentov pri diskutovaní o úlohe MPV a humanitárneho, či vojnového práva. Možno niekoho zaujme ich videnie na niektoré problémy moderného MPV. Tu je zborník z nedávneho študentského sympózia na tému Právo ozbrojených konfliktov a humanitárne právo v 21. storočí.

Jan Komárek řekl(a)...

U právě smazaného komentáře, přidaného pod nickem "Tekel" jsem si nevšiml podpisu, který byl v komentáři připojen (Michal Holas). Autorovi se omlouvám, a jelikož není v mé moci tam příspěvek vrátit pod jeho nickem, níže jej kopíruji v původním znění:

Michal Holas:
Přestože si autora velmi vážím, musím se v tomto případě připojit k jeho kritikům. Snad je to má vina, ale nepochopil jsem co je cílem tohoto článku.
Autor tvrdí, že jde o právní pohled na věc. S tím nemohu souhlasit. Osobně se domnívám, že ryze právní pohled na věc zde nejen není relevantní, ale ani možný. Abychom se vůbec mohli bavit o argumentaci Gruzínců proti Rusku, museli bychom se nejprve vypořádat s právem na sebeurčení národů. To je ale mnohem více politický, než argumentační problém, který je v celém světě nevyřešený. Právní pohled je tedy natolik ovlivněn geopolitickým a politickým viděním světa, že pomalu přestává být právním.

Článek tak na mě působí jako právní analýza viděná přes skla brýlí mezinárodních vztahů(které autor vystudoval). To je ovšem trochu problematické, protože kupříkladu z pohledu politologa realisty je mezinárodní právo jen to, co jsou ochotny státy mezi sebou dodržovat. Pokud Rusko jako velmoc úmluvy nedodržuje, pak se z hlediska mezinárodních vztahů o mezinárodní právo ani jednat nemusí a tak se z tohoto pohledu paradoxně nedopouští protiprávního jednání

Co tedy autor zamýšlel, když vybral a veskrze kladně okomentoval několik článků z Gruzínské analýzy? Nešlo snad jen o to popíchnout rusofili a rozpoutat diskuzi:)?
Na závěr bych si dovolil ještě jednu otázku. V čem spatřujete paralelu mezi rokem 1968 a současnou situací? Respektive v čem, kromě toho, že se v obou případech angažovalo Rusko.

25.8.08 10:19

Teken řekl(a)...

Michal Holas je mé jméno a komentář jsem vložil já.

Pavel Molek řekl(a)...

Omlouvám se, že tak cirkuluji mezi oběma posty, v nichž jsem se (zde silně, v postu k roku 1968 jen letmo, ale přece, tam jsem také "dopíchl" tu otázku paralely obou situací, na které směřovala otázka v posledním komentáři zde) dotkl rusko-gruzínského konfliktu, ale stejně mi už dlouho leželo v hlavě právě to srovnání perspektiv, na které Michal Holas naráží, když zvažuje, zda lze na problém nahlížet právně či nikoli. Různé perspektivy totiž vedou k různým výsledkům a abych v tomto bodě odkryl karty, uvedu postupně, kam vedou jednotlivé perspektivy mě. Napadají mne (protože jsem opravdu vystudoval i mezinárodní vztahy) celkem čtyři a snad jejich oddělení odstraní některá nedorozumění spočívající právě v jejich různé aplikaci:
1. Mezinárodněprávní: porušení mezinárodního práva je podle mne na straně Ruska. To, že jeho akce naplnila definici zakázané agrese, protože mu nesvědčí žádný z titulů k omezení územní suverenity svého souseda, jsem se pokusil dokázat již všude výše.
2. Obecně právní (divná kategorie, vím...): Každý z nás má už obecné právní a spravedlnostní hodnoty, mnohdy jdoucí mimo rámec jednotlivého právního odvětví (například MPV) vžité asi hodně pod kůží. Takovým pohledem je třeba říct, že i když Gruzii zatím nebylo prokázáno pokud vím nic, co by porušovalo mezinárodní právo (ale nevylučuji, že bude), tak z hlediska obecné spravedlnosti je patrné, že na celé situaci i ona nese svůj díl viny na rozpoutání konfliktu a je jen otázkou osobního citu, do jaké míry je tato míra menší než míra zavinění Ruska, ale je tu (na rozdíl od vnímání mezinárodněprávního, v níž je podle mě zatím Gruzie "čistá").
3. Zahraničně politické: to je předurčené tím, že Gruzie je patrně náš budoucí spojenec v NATO a nyní navíc nepřítel našeho...obecně problematického skorosouseda. Gruzie opět vede.
4. Mezinárodněpolitické: paradoxně možná nejtěžší, protože Gruzie spustila něco, co bude patrně ovlivňovat neblahým způsobem celosvětovou bezpečnost a ochladí atmosféru na několik dlouhých let. V tomto směru sehrála roli jiskry na sudu střelného prachu...
Inu různá prizmata vedou k různým závěrům...

Anonymní řekl(a)...

S tými rôznymi perspektívami sa nedá nesúhlasiť. Najmä tá 4-tá je osobitné dôležitá. Ale aj tak mi nedá (opäť-zas-raz) nepovzdychnúť si nad tým, že je ťažko vo svetle povedaného považovať za právne konformnú akciu v Entebbe, kde došlo (v rámci záchrannej akcie) k zničeniu takmer celých vojenských vzdušných síl Ugandy (za 30 minút, žeby kolaterál damáž?), a to o to viac, keď ochrana vlastných občanov v zahraničí je z pohľadu MPV (s. 11) ešte stále taká zvláštna a sporná vec... Proste MPV dostáva za posledné roky takú facku, z ktorej sa tak ľahko nepozviecha a OSN mlčí. Ako niektorí vravia (inač zaujímavé čítanie) nejako sa nepodarilo prispôsobiť sa novým podmienkam (IMHO by stačilo trvať na zachovaní MPV aj v prípadoch, kedy nám to nevyhovuje, nie iba vtedy, keď prizma 1 je zhodná s 3 a 4).

PS: Ani Al Kájde, Iraku (okrem ´91), Afganistanu, Paname, Nikaragui, Kube nebolo pokiaľ viem právoplatne preukázané nič, čím by porušila medzinárodné právo... toľko k prizme 2.

Pavel Molek řekl(a)...

Ad K.Csach: Vida, právem jsem doufal, že rozdělení pohledů debatu projasní. Ano, taky si myslím, že na Vámi uvedené země nebylo zaútočeno proto, že by se dopustily porušení MPV (s výhradou porušování lidskoprávních standardů, které jsou již součástí ius cogens v mezinárodním právu, ovšem určení míry jejich porušení dostatečné k vojenskému zásahu je náramný problém...aby nakonec Slovensko nezaútočilo na nás kvůli klecovým lůžkům a my na Slovensko kvůli svobodě provevu ve Ficově pojetí...), ale že útok byl dán čistě zahraničně politickou úvahou (či mezinárodněpolitickou, protože v případě USA - narozdíl od ČR;) - mohou tyto pohledy splývat), tu více, tu méně zdařile oblepenou mezinárodněprávní argumentací. Rusko tak vlastně nyní dokazuje, že stejný postup jako Američanům, projde i jim, a jak naznačuje EU, tak asi opravdu projde (zatímco USA by si samozřejmě přály, aby tímto způsobem stály nad právem jen ony, ostatně dělají to přeci jen méně pohoršujícím způsobem než Rusové v Gruzii). Možná je to nová definice velmoci...

P. S.: Neodpustím si poznámku, že ve zničení "celého ugandského letectva" nevidím takovou pohromu. Nejen proto, že si za to Idi Amin mohl svou příchylností k teroristům sám, ale hlavně proto, že to už nezní tak katastroficky, uvědomíme-li si, že to není totéž, jako zničit třeba RAF, protože šlo o 11 starých Migů 17 stojících na letišti (i když nepochybuji, že Idi Amin i s nimi mohl budit v pralese respekt, jak to uměl jen on...). Takže "celé ugandské vojenské vzdušné síly" mi zní podobně jako "české vojenské námořnictvo" nebo "maďarská ponorková flotila"...;)

Teken řekl(a)...

Michal Holas:

Já s se nedomnívám, že by tyto čtyři perspektivy věc vyjasnily. Všechny totiž vychází z faktu, že obě sporná území, jsou součástí Gruzie. Přijmeme-li toto za fakt, pak samozřejmě nejde s panem Molkem nesouhlasit. Ovšem přikloníme-li se k názoru, že jsou separatistické oblasti na Gruzii nezávislé (a Rusko je jako takové již uznalo) je situace zcela jiná a za agresora lze bez problémů označit Gruzie. Proto mi nezbývá než zopakovat, že je nejprve nutné zabývat se právem na sebeurčení národů, kterému se autor bohužel vyhýbá. Štěpení států a vznik nových byl vždy,jak jsem již zmínil, problém spíše vojensko-ekonomicko-politický než právní. Obávám se tedy, že právní analýza vycházející z tohoto předpokladu nemá hodnotu.

Nakonec jen zmíním, že se nedomnívám, že existuje relevantní paralela mezi rokem 68 a konfliktem v Gruzii. Základním pravidlem komparace je srovnávání srovnatelného. Přičemž mezinárodní prostředí v roce 68 a v roce 08 jsou nesrovnatelná.
Hledejme tedy raději paralelu v jiných konfliktech. Např. Čečensko. Jak dokáže Rusko odůvodnit, že přiznává suverenitu etnikům v Gruzií, když samo tak na vlastním území nečiní? Toto je dle mého názoru nejdůležitější rozdíl, mezi mocenskou politikou USA a Ruska, které jsou často k sobě přirovnány. Nevím o tom, že by USA tiše likvidovalo obyvatelstvo, některého svého státu, který by usiloval o autonomii.

Anonymní řekl(a)...

Ad: Pavel Molek: Súhlas, MPV a medzinárodná politika sú ťažkými súpermi :). Inak je celá Rusko-Gruzínska záležitosť hlúposťou epických rozmerov. Z ruského medzinárodnopolitického pohľadu je asi veľmi dobre premyslený ťah s "uznaním" JO a Abch. Ruskou Federáciou (inak tiež nezmysel, ke´d v tom ostane sama s Venezuelou a prípadne aj SCO). A to paradoxne stopnúť začlenenie Albánska do Kosova, keď už neboli schopní zastaviť jeho odštiepenie. Teraz je myslím každému jasné, čo bude pokračovať, ak niekoho napadne, že sa Kos a Alb spoja (a myslím, že na Ukrajine ako krajine druhého sledu v tejto logike sa to už prejavilo).
Takže asi si opäť medzinárodná politika úraduje ako niekedy... ale to už nie je o MPV.

PS: Ohľadne Ugandských vzdušných síl: argument mal poukázať na to, že to s tou "primeranosťou" je také ošemetné (rozumej: nezmysel). Podľa iných (dokonca dosť vierohodných) správ to nebolo iba niekoľko (takmer všetky letuschopné) Migov-17 ale aj 7x21, ale nepodarilo sa mi dohľadať časy dodávok 21-iek do Ugandy. V časoch, kedy IDF v Entebbe zasiahlo, mal tento útok dosť veľký vplyv na regionálne rozloženie síl. Koľko má asi ČR Gripenov? a SR Migov-29? :)

PS2: Netreba sa báť, Slováci sú so svojim územím viac ako spokojní, a proti radaru si netrúfnu :).

Anonymní řekl(a)...

Hi there,

I have a question for the webmaster/admin here at jinepravo.blogspot.com.

Can I use part of the information from this blog post right above if I give a link back to this website?

Thanks,
Mark