neděle 13. května 2018

Jan Lhotský: Konflikt v Sýrii – jak na mezinárodní trestní spravedlnost? (1. část)

Arabské jaro. Tento optimisticky znějící termín zahrnuje řadu politických změn v severní Africe a na Blízkém východě včetně Sýrie. Protesty proti syrské vládě začaly v březnu 2011. Byly však násilně potlačeny, až celá situace přerostla v občanskou válku. Během následujících více než sedmi let jsme svědky rozsáhlých zločinů, které jsou bezpochyby v rozporu s mezinárodním právem. Proč nebyly zodpovědné osoby dosud postaveny před spravedlnost? A co je možné učinit, aby se tak v budoucnu stalo?

Rada OSN pro lidská práva jedná o Sýrii
Ve standardní situaci je za trestní spravedlnost zodpovědný stát, na jehož území ke zločinům dochází. V případě Sýrie však na vnitrostátní policii a justici spoléhat nelze, jednak z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu a různých skupin kontrolujících různá území, a jednak z důvodu důvěryhodných informací o účasti státních představitelů na páchání zločinů, a tedy neobjektivitě případných vyšetřovacích a soudních orgánů.

Co se týče možnosti svěřit jurisdikci vůči zločinům páchaným v Sýrii mezinárodní instituci, v roce 2014 se Francie pokusila v Radě bezpečnosti OSN prosadit rezoluci, jež by postoupila situaci v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu. Rezoluce však byla z politických důvodů vetována ze strany Ruska a Číny.[1]

V první části tohoto článku se budu zabývat současnými mezinárodními orgány, které situaci v Sýrii monitorují, poté shrnu možnosti trestání zodpovědných osob, které jsou k dispozici již za současné situace. Ve druhé části příspěvku se vyjádřím k možnosti vytvoření ad hoc trestního tribunálu i případnému postoupení situace v Sýrii Mezinárodnímu trestnímu soudu.

Orgány OSN monitorující a vyšetřující situaci v Sýrii a Iráku
Již od roku 2011 v Ženevě funguje tzv. Vyšetřovací komise pro Sýrii (Commission of Inquiry on Syria), která situaci porušování lidských práv a páchání zločinů v Sýrii monitoruje.[2] Komise již vydala přes 20 zpráv, z nichž některé obsahují závěry a doporučení. Tyto však nejsou podporovány Radou bezpečnosti OSN. Danou situaci patrně nejlépe ilustruje skutečnost, že renomovaná členka Komise Carla del Ponte v srpnu 2017 oznámila, že vzhledem k frustraci z toho, že práce Komise není politicky podporována, rozhodla se z Komise odstoupit.

Dalším orgánem, který v Sýrii monitoruje používání chemických zbraní, je Organizace pro zákaz chemických zbraní (Organization for the Prohibition of Chemical Weapons, OPCW). V roce 2015 Rada bezpečnosti vytvořila tzv. Společný vyšetřovací mechanismus (Joint Investigative Mechanism, JIM) OSN a OPCW, který měl mandát identifikovat původce chemických útoků.[3] Podle závěrů mechanismu byly za některé útoky zodpovědné syrské vládní jednotky a za některé radikální teroristická organizace Islámský stát (ISIS).

Jelikož rozhodování Rady bezpečnosti je s ohledem na Sýrii zablokované, Valnému shromáždění OSN na konci roku 2016 došla trpělivost a schválilo rezoluci, která vytvořila tzv. Mezinárodní, nestranný a nezávislý mechanismus pro Sýrii (International, Impartial and Independent Mechanism on Syria).[4] Tento Mechanismus má úzce spolupracovat s Vyšetřovací komisí pro Sýrii a je nadán mandátem jednak shromažďovat a analyzovat důkazy, a dále připravovat dokumenty za účelem usnadnění trestního stíhání na národní nebo mezinárodní úrovni. Daný Mechanismus, který bude sídlit v Ženevě, tedy nebude soudem. V případě potřeby ale má být schopný poskytnout důkazy vnitrostátní justici nebo mezinárodnímu soudu, pokud by v budoucnu pachatele zločinů v Sýrii soudil.

Vzhledem k tomu, že ISIS ovládal části území v Sýrii i v Iráku, je namístě zmínit rezoluci Rady bezpečnosti ze září 2017, která vytvořila tzv. Vyšetřovací tým (Investigative Team) týkající se zločinů ISIS v Iráku.[5] Tento tým má podporovat vnitrostátní činnost iráckých orgánů za účelem trestního stíhání představitelů ISIS. Nebude se tedy jednat o novou instituci, nýbrž mezinárodní podporu domácích snah, které budou zaměřeny výhradně na zločiny spáchané ze strany ISIS na iráckém území. Avšak vzhledem k tomu, že ISIS ovládal území v Iráku i v Sýrii, za zločiny spáchané v obou těchto zemích mohou být zodpovědní titíž představitelé ISIS.

Které zločiny podle mezinárodního práva jsou relevantní?
Když se podíváme blíže na události v Sýrii i závěry výše uvedených orgánů, není příliš pochyb o tom, že v Sýrii byly (nebo jsou) páchány válečné zločiny, zločiny proti lidskosti i genocida.

Co se týká válečných zločinů, jsou dokumentovány četné události naplňující definici tohoto zločinu, včetně úmyslných nebo nerozlišujících útoků na civilisty, použití nekonvenčních zbraní a úmyslné hladovění civilistů či bránění přístupu humanitární pomoci. Řada ozbrojených skupin se zdá být odpovědná za válečné zločiny.

Jelikož řada zločinů byla páchána v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku proti civilnímu obyvatelstvu, dané události mohou být vyšetřovány také jako zločiny proti lidskosti. Podle závěrů Vyšetřovací komise pro Sýrii lze předpokládat, že jak syrské vládní jednotky, tak ISIS jsou odpovědní za páchání této kategorie zločinů.

V souvislosti s genocidou je třeba uvést zločiny ISIS na severu Iráku spáchané proti etnické a náboženské menšině Jezídů v srpnu 2014, pro které se užívá pojem „masakr v Sindžáru“ (Sinjar Massacre). V červnu 2016 uvedla Vyšetřovací komise pro Sýrii, že ISIS spáchal zločin genocidy (a rovněž zločiny proti lidskosti a válečné zločiny) proti Jezídům, přičemž Komise dodala, že genocida proti Jezídům pokračuje.

Současné možnosti stíhání pachatelů
Vzhledem k tomu, že v současné době nelze předpokládat, že by bylo možné zločiny spravedlivě vyšetřovat vnitrostátně v Sýrii, a žádný mezinárodní soud nemá vůči zločinům páchaným na území Sýrie jurisdikci, je namístě se zamyslet nad tím, jaké jsou za současné situace možnosti potenciální pachatele soudit vnitrostátně v jiných zemích.

První variantou je souzení tzv. zahraničních bojovníků (foreign fighters) poté, co se vrátí domů. Konflikt v Sýrii přilákal řadu bojovníků z evropských i jiných zemí, kteří se přijeli dobrovolně zapojit. A protože mají občanství dané země, po návratu mohou být trestně stíháni. Vůči těmto pachatelům má stát jurisdikci na základě principu aktivní personality – pachatelem je jeho občan. V praxi ale není jednoduché tyto bojovníky usvědčit, a to především z důvodu složitosti získání důkazů z jiné země, ve které navíc probíhá ozbrojený konflikt. Navíc tito pachatelé většinou nepatří k těm, kteří jsou nejvíce zodpovědní za zločiny podle mezinárodního práva.

Další možností je souzení pachatelů, jejichž oběti jsou občany jiného státu (např. popravy amerických občanů příslušníky ISIS). Daný stát pak má jurisdikci na základě principu pasivní personality – obětí je jeho občan. V uvedených případech je ovšem především složité dané pachatele fyzicky dopadnout.

V případech, kdy je určitá osoba zodpovědná za spáchání zločinu podle mezinárodního práva a vnitrostátní právo určitého státu takovou možnost připouští, lze založit příslušnost státu na principu tzv. univerzální jurisdikce (universal jurisdiction). Jinými slovy, pachatele válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo genocidy je možné zatknout a stíhat v jiném státě, pokud tento stát proces na základě univerzální jurisdikce umožňuje. V praxi řada zemí odpovídající úpravu má, a proto patří v současné situaci možnost takového procesu k těm reálnějším variantám, jak by bylo možné dosáhnout spravedlnosti vůči jednotlivcům zodpovědným za ty nejzávažnější zločiny.

Přestože toto právně možné je, jedním dechem je ovšem třeba dodat, že úspěšné uskutečnění takového trestního řízení má řadu praktických překážek. Je třeba odpovědné osoby dopadnout či dosáhnout jejich vydání na území relevantního státu. Překážkou mohou být rovněž existující imunity státních představitelů na základě obyčejového mezinárodního práva. A rovněž je nutné získat dostatek důkazů, což může být obtížné. Na druhou stranu právě v této věci by mohl efektivně pomoci již jmenovaný Mechanismus pro Sýrii, který použitelné důkazy shromažďuje.

Když však shrneme výše jmenované současné způsoby, jak lze docílit trestní spravedlnosti, je zřejmé (a v praxi jasně patrné), je se jedná o možnosti nedostatečné. Je tedy třeba dospět k závěru, že nejvíce zodpovědní pachatelé by měli být souzeni na mezinárodní úrovni.


Možnost zapojení mezinárodního soudu bude tématem druhé části příspěvku. Celý článek byl uveden v Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci v březnu 2018.

Poznámky
[1] Návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN S/2014/348, 22. 5. 2014.
[2] Rezoluce Rady OSN pro lidská práva S-17/1, 23. 8. 2011.
[3] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2235 (2015), 7. 8. 2015.
[4] Rezoluce Valného shromáždění OSN 71/248, 21. 12. 2016.
[5] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2379 (2017), 21. 9. 2017.

Zdroje
JIM report S/2016/738, 24. 8. 2016.
JIM report S/2017/904, 26. 10. 2017, odst. 36 a 46.
Van Schaack, Beth. 2016. Mapping War Crimes in Syria, ILS č. 92, 282–339.
HRC report 19/69, 22. 2. 2012, odst. 126.
HRC report 32/CRP.2, 15. 6. 2016, s. 1–2.
Waltman, Gerald. 2016. Prosecuting ISIS, MLJ č. 85 (3), 817–855.

Fotografie
Rada OSN pro lidská práva jedná o Sýrii, autor: US Mission Geneva, zdroj: Flickr, CC BY-ND 2.0.

Žádné komentáře: