úterý 19. srpna 2014

Martin Kopa: Pohádková právnická fakulta

Už jste někdy přemýšleli o tom, jak by vypadala Vaše vysněná právnická fakulta? Určitě se Vám honilo hlavou, kdo by tam učil a co by se tam učilo. Ale hrálo by roli, jak by se tam učilo? Jak by vypadala Vaše ideální právnická fakulta po stránce metod výuky? Řeknu Vám, jak by vypadala moje.

Za prvé by na takové fakultě vůbec nebyly přednášky. Když si vzpomenu na svá vlastní studia, asi nikoho moc nepřekvapím, když uvedu, že přednášky nebyly žádná sláva. Každému přednášejícímu jsem vždycky dal šanci, a když to bylo špatné (což často bylo), už jsem nepřišel. Přednášky mi bohužel většinově nic nedaly. Bývalo rozumnější a efektivnější si samostatně k tématu někde něco přečíst. A touhle „Do It Yourself formou“ s většinovou absencí na přednáškách a naopak povinnou účastí na seminářích jsem vlastně ta práva vystudoval.

Přednášky měly úspěch, jen když se objevil někdo z praxe (např. přednášky „hostujících“ soudců NSS ze správního práva byly vždycky skvělé), nebo nás přednášející dokázal strhnout svým zápalem a nadšením pro věc (jaksi mi teď u psaní naskočil profesor Josef Fiala, který se před svými přednáškami z občanského práva vždy rozčiloval, že přednáškový sál nejde zamknout, aby nerušili opozdilci). Chyba byla taky na mé straně, protože jsem si mnohdy připadal jako „dřevák“. Vnímat hodinu a půl mluveného slova o tématech, o kterých jsem moc netušil, nefandil jim, nebo jsem se v nich někde na počátku ztratil, bylo zkrátka nad mé síly. Pokud tedy přednášející neměl úspěch, většinou jsem po půl hodině doufal v rychlý flash-forward na konec protrpěné devadesátiminutovky.

Z fakulty jsem si pak nejvíce odnesl z těch seminářů, které byly koncipovány interaktivně (např. z občanského či správního práva). A úplně jednoznačně nejvíc z předmětů dovednostních, konkrétně např. z účasti na Vis mootu. Proto si zpětně na základě téhle své zkušenosti říkám, že přednášky většinově neměly mnoho smyslu. Vlastně jsem je ani nepotřeboval a obešel se bez nich. A bojím se, že výše uvedené by se dalo bez větších aktualizací přenést i do současného stavu přednášení na všech našich právnických fakultách.

Abych se pokusil najít i argumenty na druhé straně břehu, legitimním cílem pro konání přednášek může být např. absence dobrého učebního textu k danému předmětu, snaha o zaměření se pouze na problematickou nadstavbu toho, co se studenti dočtou v učebnicích, či efektivita přenosu informací od přednášejících ke stovkám studentů naráz. Nicméně pokud po večerech netrénujete stenozápis, škrábete (jako např. já), nemáte tu odvahu se přednášejícího na něco zeptat (někteří by Vám to totiž pěkně spočítali…), nebo si jeho přednes k pozdějšímu přehlednějšímu zpracování dokonce nahrát, nebude ta efektivita přenosu informací příliš vysoká. Tomu samozřejmě nenahrává, když je půlka obecenstva podobně „dřevěná“ jako jsem býval já.

Pro zařazení do curricula mé pohádkové fakulty by zkrátka přednášky musely být většinově mnohem „akčnější“, jako tomu bývá na zahraničních univerzitách. Nikdy například nezapomenu na přednášku Kathariny Pistor ze srovnávacího práva na Columbii. Byl to vlastně spíš megaseminář, který měl větší grády než mnohé české semináře s desetinovou účastí. Adresná nečekaná otázka přednášejícího sem, rychlá a chytrá odpověď studenta tam, diskuze, nesouhlas, boj argumentů, všechno tam bylo. Záživné a účinné. Tak nějak by to muselo vypadat. Třeba bych se ani tak nestyděl za svůj tehdejší Acer mezi samými MacBooky jako tenkrát.

Tolik k tomu, jak by se na mé „snové“ právnické fakultě neučilo. Jak by se na ní ale učit mělo? Asi také nepřekvapím, když se přiznám k tomu, že bych nejradši měl celý studijní program zaměřen jen a pouze klinicky. Studenti by pracovali v několika malých „advokátních kancelářích“ a nedělali by nic jiného, než že by řešili reálné problémy svých (nejdříve virtuálních a později živých) klientů. Hlavním metodou výuky by byl výhradně tzv. problem-based learning (PBL). Víte, o co jde?

PBL je jednoduše pecka. Funguje na základě opačného principu oproti tradici, která nám káže se nejdříve obecně naučit teorii, kterou budeme později konkrétně aplikovat. V rámci PBL jako první přichází problém, konkrétní případ. A až v jeho kontextu se studenti „za chodu“ učí o relevantních právních principech, které souvisí s jeho možným řešením. Myslím, že budu mluvit za mnohé z Vás, když napíšu, že takhle jsme se stejně všichni naučili v praxi nejvíc. Nejlepší platformou pro PBL je pak „klasická“ právní klinika se živými klienty, kterou lze případně nahradit „instantní“ simulací.

Spolu s relevantní teorií studenti díky PBL také rozvíjí dovednosti. Například poprvé zjistí, že v praxi Vám nikdo neřekne, v jakém jste zrovna předmětu, a že je důležité znalosti propojovat. Musejí se tak vydat do doposud zcela neznámých končin práva a jako jednotná kancelář svému klientovi prakticky pomoci. Nejvíc se přitom dost možná naučí od sebe samých a z chyb, které dělají a napravují. Zjistí, že nemá v každodenní praxi cenu řešit teoretické dišputace a začnou přemýšlet nad reálnými dopady, které jejich rada nebo rozhodnutí bude pro klienta mít. Týmová spolupráce, komunikační dovednosti, výzkum, analýza skutkového stavu a příslušného práva, spolu s uměním řešit problémy a organizovat si čas jsou také dovednosti, které právník využije, ale právnická fakulta mu mnoho příležitostí k jejich potrénování nedá.

A víte, co je na tom všem nejvtipnější? Že ta moje pohádková fakulta zas tak moc pohádková není. Právě jsem Vám vlastně popsal, jak učí právo na právnické fakultě v anglickém Yorku. Strůjcem tohoto revolučního přístupu k právnímu vzdělávání je Richard Grimes, jehož workshopy a příspěvky na nedávné konferenci v Olomouci byly jedním slovem dechberoucí. Více se o PBL dočtete např. zde. Richarda Grimese popisujícího PBL si pak můžete poslechnout zde (zhruba od času 2:23), což vřele doporučuji, stojí to za to.

Nabídka ze strany fakulty se podle mého názoru v Yorku o mnoho více potkává s poptávkou studentů. Ti přednášky zřejmě úplně nevyžadují, naopak touží být (když ne přímo použitelní, tak alespoň) použitelnější v praxi. Samozřejmě je nutné uvést, že tam mají trochu jiné podmínky co do zázemí a počtu studentů, jde o poměrně malou a prestižní fakultu. Přesto nám tam (a ještě třeba v Maastrichtu) v plné nahotě ukazují, že v dnešní době tradičnímu pojetí výuky práva v podobě přednášek a navazujících seminářů zvoní hrana.


Zhruba za měsíc nám ale v Čechách začíná nový semestr, takže prozatím zvoní zvonec a pohádky je konec.

20 komentářů:

Robert Zbíral řekl(a)...

Martine víš dobře, že já určitě nejsem z těch, kteří by byli se současným stavem spokojeni, ale každá mince má dvě strany. Tvá představa je sice hezká, nicméně neaplikovatelná na současnou podobu studia práva v ČR, kdy naše fakulta (mimo Plzeň nejmenší!) má v ročníku 350 studentů, z nichž všichni opravdu nejsou (eufemisticky řečeno) "Columbia level".


Třeba přednášky jsou samozřejmě v současné podobě většinově oprávněně kritizovatelné, nicméně když jsem zkusil v prváku ve své jediné přednášce (250 přítomných...) něco na způsob sokratovské metody, bez znalosti prof. Pistorové odhaduji tak na 10 % intensity jejího výkonu, tak mě zděšené/znechucené/čerstvě probuzené/překvapené/tázavé atd. obličeje děsily ve snech ještě půl roku poté :-)



Dokud nebude preferována kvalita před kvantitou, a to na straně studentů i učitelů (oboje velmi bolestivé), budou posuny opravdu malé a spíše je nutné dobré studenty motivovat mimo hlavní osu výuky (výběrové semináře, moot courty, kliniky, SOČ atd.). Zároveň si nalijme čistého vína- jestliže je nezaměstnanost absolventů právnických fakult stále nula nula nic, tak je vlastně dnešní stav totální tragédie? Musí být každý absolvent schopen ze sebe sypat case-law ESLP jako David Kosař, rochnit se v prvorepublikových judikátech jako Filip Melzer či konverzovat o arménsko-mongolské smlouvě z roku 1253 (Stanislav Balík)?



Někdy je možná dobré sestoupit trochu na zem, nakonec kdo tu pohádkovou fakultu chce zažít, leží mu dnes svět u nohou.

Martin Kopa řekl(a)...

Čau Roberte,

díky za koment!

Té nerealizovatelnosti jsem si právě vědom, proto jsem to psal v rovině pohádky a "snění". :-)

A co se těch absolventů týče, já bych právě i tu prvorepublikovou judikaturu oželel, kdyby studenti namísto ní radši věděli, jak pracovat s datovou schránkou, nebo na kterou stranu se v jednačce vydat, když zastupují žalovaného. Absolvent si pak po právu v praxi uvědomuje, co všechno mu asi fakulta mohla nebo dokonce měla dát a nedala. V tom furt vidím deficit toho, že se na podobné - pro post-absolventský život nezbytné - dovednosti a znalosti dá zaměřit jen mimo hlavní osu výuky.

Jinak plný souhlas.

Michal Stanek řekl(a)...

Zdravím Martine,


díky za krásnou pohádku. Z pozice končícího studenta s nějakou pracovní zkušeností musím do jisté míry souhlasit s Tvým pohledem. Když vidím, co se studenti naučí při různých mootech, je naprosto evidentní, že PBL má smysl. O reálnosti té myšlenky ovšem, stejně asi jako většina ostatních, dost pochybuji.


Rád bych se Tě ale zeptal na věc související s tím, jak učit, i když ne přímo s PBL. Jak se stavíš k online vzdělávání? Nemám na mysli dnes tak populární MOOCy, ale spíš například odsunutí přednášek (nebo jejich částí, což se ukazuje jako efektivnější metoda) do informačního systému, kde by měl student nepřetržitý přístup k přednášce na videu a mohl by s ní pracovat (zastavovat, opakovat, přehrávat zpětně atd.). Možností je samozřejmě celá řada a nabídka online kurzů (mimo jiné předmětu "Justice" na Harvardu) každým dnem roste. Nejenže by to dle mě poskytlo studentovi možnost se na přednášku podívat ve svém "volném" čase, ale také daleko efektivněji zpracovávat informace (rovnou si vyhledat judikát, o kterém je řeč atp.).


Kombinovaná forma by totiž mohla poskytnout dostatek času i na kliniku (zejména v počátečních fázích se simulovanými klienty, kde se to dá dokonce provázat). Také by se tím dal odstranit ten kontrast kvalita/kvantita. Každý student je z povahy zvídavý, jen ho fakulta často ubíjí a nutí nebýt zvídavým. Těžko se bude hledat prvák, který by nechtěl mít kvalitní vzdělání a být kvalitním právníkem (výjimky samozřejmě nepočítám, ale většina to rozhodně nebude). Problém dnešního přístupu vidím spíš v tom, že to vše dělá navzdory své fakultě (tedy že to musí chtít sám a sám se o to zasloužit často mimo budovu a systém dané fakulty).


Moje vysněná fakulta co do způsobu výuky by kombinovala online přístup k základním informacím a principům (videa, opravdu základní literatura a platforma pro komunikaci s vyučujícím) a kliniku (rešerše, psaní, ostatní soft skills a specializovanější právo). Rád si poslechnu Tvůj názor.


Michal

Jan Slanina řekl(a)...

Souhlasím s důrazem na soft skills jako týmová spolupráce, komunikační dovednosti, výzkum a porozumění textu. Ale myslím si, že by měly být primárně doménou středních škol, ne-li dokonce druhého stupně základních škol. Pokud by se měly koncepčně stát tématem vysokých škol, je to špatně. Jednak proto, že jde o průřezové schopnosti, které potřebuje každý, ale hlavně proto, že na VŠ se vstupuje ve věku 19-20 let, kdy už je osobnost hodně zformována a tyhle věci už se učí hůře.


PBL je dobrá věc, ale stále znovu a znovu se setkávám s tím, že právník se od poučeného laika liší tím, že zná nejenom řešení konkrétních případů, ale také podkladové principy, koncepty a ideje. Prostě tu teorii.

michalbobek řekl(a)...

Kdyby to byla právnická fakulta skutečně pohádková, tak bych si na ni dovedl představit Jirku Kmece, který čte tento komentář a NEbuší při tom pěstí do počítače s výkřiky "Kosař!?", "Jak, Kosař?", "Proč jako zrovna Kosař?" :-))).

Jan Slanina řekl(a)...

Tady si dovolím nesouhlasit.
Naučit se ovládat datovou schránku není tak náročné, aby to musela učit škola. A stejně nevíte, jestli v zaměstnání budete používat webové rozhraní, nějakou aplikaci (třeba datovka) nebo budete ve velké firmě se sofistikovaným document management systémem, takže učit studenty detaily by stejně nemělo smysl.
Nemyslím si, že by právnická fakulta měla učit studenty až takové praktické detaily jako kam si sednout. Když skoro kamkoli nastoupíte, počítá se s tím, že nemáte veškeré praktické znalosti: když nastoupíte jako absolvent ekonomky do banky na schvalování úvěrů, tak to probíhá tak, že Vám nejdřív ukáží, jak vyhodnocovat žádost o úvěr, pak si jich sám několik posoudíte nanečisto pod dohledem zkušeného kolegy a pak teprve pracujete naostro. Neočekávají od Vás, že víte, kam položit který formulář, ale že víte, co je vlastní kapitál, a hlavně že víte, že záporný vlastní kapitál není zrovna skvělým ukazatelem zdraví firmy. Protože ty praktické znalosti získáte velmi snadno, ale tu znalost podkladových principů a teorie budete dohánět zatraceně těžko.

Martin Kopa řekl(a)...

Čau Michale,


jo, nahrané přednášky dostupné on-line by nepochybně byly super! Na brněnské fakultě informatiky a snad i na ekonomce je prý k dispozici pro studenty mají (věci znalejší čtenáři mě když tak opraví nebo doplní). Důkazem toho, že by i studenti práv něco podobného uvítali je skutečnost, že si stejně mnozí "svépomocí" nahrávky pořizují a pracují s nimi přesně tím způsobem, který popisuješ. Kdyby proto fakulta něco podobného poskytla sama, bylo by to určitě hodně efektivní, protože z toho zpracování přednášky ve "volném čase", jak píšeš, by si studenti určitě odnesli mnohem víc, než z "klasické" 90 minutové přednášky na fakultě.


Sám se přiznám, že v poslední době trávím hodně času civěním na You Tube, kde odebírám čerstvá videa z kanálů všemožných univerzit, právnických fakult, spolků i soudních institucí a můžu si tak zpracovat skvělé přednášky a talky, které tam zveřejňují. Často se tak člověk dostane k myšlenkám různých hvězd a superhvězd, na které by jinak asi nenarazil, nebo by musel trávit dny a noci čtení všech jejich knih a článků, v nichž by se těch myšlenek někdy asi ani nedovtípil. Takže to mohu z vlastní zkušenosti pro ono neverending learning vřele doporučit.


Naprosto pak souhlasím s existencí Tebou uvedeného problému, že se člověk to nejcennější často naučí navzdory své fakultě. To je právě přesně to, co mi vadí. Proto bych právě byl radši, kdyby se na právnických fakultách "ufouklo" v oblasti nepříliš účinné výuky budoucích právníků, a naopak "přifouklo" v té oblasti, která by budoucím absolventům přinesla o mnoho chutnější a výživnější ovoce.

Robert Zbíral řekl(a)...

Bohužel právě toto mnozí studenti vyžadují jako "výuku praktických dovedností". Neuvědomují si, že faktický chod pracoviště se neliší jenom mezi advokátem a právníkem na KN, ale i mezi několika advokáty sídlícími v tom samém patře. Přitom jde o věci, které se reálně doučí za týden a každý rozumný člověk bude tušit, že toto na škole opravdu probírat nemohli... (aneb spisy ukládej do skříně pod oknem systémem zleva nahoru a cesťáky vyřizuj u paní Rambouskové).

PS: To postavení v jednačce snad musí být urban legend, to se fakt najde absolvent, který za pět let studia nebyl u soudu nebo neviděl alespoň krátký záběr ve zprávách v televizi? I kdyby ano (sic), tak jde koncipient rovnou k soudu s klientem, aniž by to šel předtím omrknout? I kdyby znovu ano (doufejme 0,001 % populace), stojí upomínka "kam jdete kolego? vy, vlevo" za to, aby se o této záležitosti tradičně mluvilo pomalu jako o hlavním problému výuky práva v ČR?

Martin Kopa řekl(a)...

No to by ses divil, Roberte. Pražští soudci právě vypráví, že bývá docela veselo, když se ve dveřích objeví např. koncipient z velké mezinárodní advokátky, který 2 roky nevylezl ze své kanceláře, a o čem všem je třeba je "poučovat".
Ale beru, že jsem mohl uvést lepší příklady a že jsem to moc zobecnil. Jen prostě bojuji proti tomu, že po fakultě absolvent (i jeho zaměstnavatel...) často nabývá dojmu, že mu ta fakulta vlastně byla k ničemu a že se něco použitelného naučil až v té praxi poté, co ho tam "přeškolili". Vadí mi ta separace univerzit od právní praxe, kdy akademik přehlíží život práva a dopad jeho názorů v něm, staví se vůči "tomu praktickému" negativně, a současně praktici pohrdají "tím teoretickým". Jde o dva světy, které se furt jaksi míjejí, což možná pro svou mladickou nerozvážnost a nezkušenost pořád nejsem s to pochopit. :-) Byl bych radši, kdyby ty světy byly mnohem více propojené, jako tomu je např. ve vzdělávání budoucích lékařů.

J. Brož řekl(a)...

S tím tvrdě nesouhlasím. Samozřejmě že jde o prkotiny, ale prkotinou je to pro Vás nebo pro mě, který jsme provoz AK nebo soudu zažili, a pro ostatní (studenty) až tehdy, když jim to vysvětlíte.



Tohle české rozlišování apriori na zásadní věci a marginality si prostě z podstaty nemůže udělat ten, kdo ty věci nezná - tedy student. Kdo to nezná, pro ně je to jednuduše NEPOSOUDITELNÉ.

Proto jsou americkéí učebnice nejlepší. Nepředpokládají apriorní znalost, a dokonce bojují proti apriori hodnocení, na začátku uvedou nějaké paradoxy proti selskému rozumu. Začínají od prkotin (od toho jak o trestu za nehodu myslí babička (právo), proč je esenciální voda levnější než zbytný diamant (ekonomie), jak se prakticky derivuje (fyzikální chemie) a následne postupují dál ke složitostem rozvíjením předchozích závěrů. Tím vedou studenty k postupnému pokroku a k možnosti na jednoduchými věcmi přemýšlet (když jim tam hodítě LM-IS model od Keynese na první stránku jak v učebnici Makra na VSE, maximálně dovedete studenty k předčasnému užití emetika). Závěr, že řazení spisů je prkotina, je pak logickým vyústěním edukaci, nikolv jeho předpokladem.

Robert Zbíral řekl(a)...

Teď jsem mírně zmaten, možná mám neurony obalené tukem po obědě z čínské restaurace...

Nikde jsem přece netvrdil, že řazení spisů je prkotina, efektivní správa dokumentů je v každé kanceláři (nejen AK) základem fungování. Jen se domnívám, že systémy řazení spisů nemá vyučovat fakulta. Nebo bych si na to měl otevřít volitelku s dotací aspoň 0+2? Třeba je po tom nyní větší poptávka než v 80. letech, to ty sektory na stole v Básnících moc netáhly...

Jan Slanina řekl(a)...

No ano. Když Slanina vlezl poprvé v praxi do soudní síně, taky nevěděl kam si má sednout. Na svou obhajobu si dovoluji říci, že to bylo 11 let po absolutoriu. Takže otázka, jestli mi to na fakultě řekli nebo ne, je dost akademická, protože jsem to dost možná zapomenul.

Podle mne větší problém než separace univerzit od právní praxe je separace právníků od společensko-ekonomické reality. Spousta právníků (i advokátů) si jede svou právnickou mantru a vůbec nechápe, že společenská či ekonomická realita je prostě jiná. Z toho důvodu vidím poměrně důležité pozitivum amerického systému: mezi střední školou a právnickou fakultou musíte mít mezistupeň v podobě bakalářského studia. A ještě lepší je podle mne to, že to bakalářské studium může být klidně třeba biologie. To podle mne hodně přispívá k pestrosti osobností studentů práv, jejich náhledů na svět a tak dále.
A ne menší pozitivum vidím v tom, že řada zahraničních škol při přijímání zohledňuje to, že zájemce má nějakou praxi, sloužil v armádě, věnoval se neziskové činnosti a podobně. Nebo možnost složit přijímací zkoušky a odložit si nástup do školy o rok (to je myslím naopak ve Spojeném Království).
Prostě podle mne je důležité všechno, co přispívá k tomu, že cesta právníka nejede po přímých vyježděných kolejích základní škola - gymnázium - právnická fakulta - tříletá praxe - zkoušky - samostatný výkon právnického povolání.

Kamil Pečínka řekl(a)...

k čemu to, když před vámi sedí 45 letý soudce, který soudí od svých 28ti let a nikdy praxi a ekonomickou relitu neviděl ani z rychlíku.

Maxim Tomoszek řekl(a)...

Zdá se mi, že došlo k nepochopení toho, co se rozumí praktickými aspekty výuky práva (částečně možná kvůli nevhodně zvoleným příkladům,které uváděl Martin). Za prvé samozřejmě praktické metody nenahrazují výuku teorie - naopak, navazují na ni, doplňují ji a rozvíjejí, či dokonce mohou samy přímo teorii vyučovat. Ovšem v praktické podobě - tedy např. jak lze obecné teoretické principy využít pro řešení konkrétních problémů nebo v argumentaci. Za druhé praktické metody výuky práva obvykle sledují zároveň několik výukových cílů, takže studenty učí, jak mezi sebou souvisejí různá odvětví práva a jak se to projevuje v konkrétních praktických situacích, a spolu s teorií je také učí dovednosti, tedy jak tu teorii využít argumentačně, v psaném dokumentu, jak dohledat potřebné informace, jak sdělit výsledky právní analýzy klientovi apod. V praxi mi také nestačí vědět, že existuje nějaký judikát, ale je podstatné, jak ho mám použít v zájmu svého klienta nebo např. při tvorbě obecně závazné vyhlášky. Za třetí praktické formy výuky nejen učí, že nějaké principy nebo pravidla existují, ale také proč jsou důležité a jak je využít v praxi - to studenty více motivuje a umožní jim to komplexněji danou teorii pochopit. (Zde lze uvést paralelu s tím, proč selhává výuka matematiky na středních a základních školách).

Jan Slanina řekl(a)...

O ně jde samozřejmě zejména.

Jiří Kmec řekl(a)...

Ty vole, já věděl, že mi tu někdo zabudoval kameru a odposlech :-)))

Martin Kopa řekl(a)...

Přesně tak. Bohužel jedna má věta dovedená "way too far" pravděpodobně zastínila vše ostatní, co jsem napsal, za což se omlouvám. Napíšu stokrát někde na tabuli "Po jedenácté hodině večerní se při komentování na Jiném právu neděje nic dobrého." :-)

Ale vážně. To, co jsi napsal, Maxi, je samozřejmě velmi důležitý kontext celé věci, je to jádrem prakticky zaměřené výuky včetně PBL. Trochu jinými slovy to trefně popisuje i Richard v tom odkazovaném videu: “I'm utterly convinced that we have a responsibility as teachers and lawyers to send our students out into the world equipped to understand the role of law. And by lecturing students and telling those students what the law is, in a technical sense, is no longer enough. The students, in my view, deserve to understand how the law applies, as well as what the law is. And there is only one way, in my understanding, of making sure that that happens, and that is by giving the students the opportunity to apply principles in practice. And I say that, not to give the students the experience of “being a lawyer”, although of course that is what they get, but I do this to make sure the students understand the doctrine, understand the principles. And in my view, there is no better way of understanding principles than having to put them into practice. And making mistakes. And making errors that can be corrected and thought about. You know, the student has to have that opportunity.”

Petr Prchal řekl(a)...

Ahoj Martine, omlouvám se, že se zpožděním, bohužel jsem článek četl až
dnes nad ránem. Je pravdou, že kvalita přednášek na naší alma mater ostatně
jako kdekoli jinde by mohla být lepší a úroveň Columbia je v naší české kotlině
na dlouhá léta dopředu nemyslitelná. A všichni víme, že to není pouze otázka
snahy a píle. Kuráže s tím něco udělat máme dost. Avšak nemyslím si, že by
přednášky byly tak špatné, jak píšeš. Za nás dvou stejně jako i dnes jsou přednášky, kde si lze jen těžko sednout a jde o přednášky běžné a podotýkám
nepovinné. Proč tam ti studenti chodí? Navíc od časů, kdy jsme my dva navštěvovali přednášky, se také mnoho zlepšilo, mám na mysli inovaci studijního programu a zejm. výuku občanského práva. Možná, asi trochu neskromně řečeno, lepší osazení abychom pohledali. Smyslem přednášky má být shlédnout jevištní vystoupení profesionála, který ví víc, než kdo si pasáže čte poprvé doma a snaží se je pochopit, a proto přednáška nemá nahradit "do it yourself". Jinak určitě souhlas ohledně potřeby vést výuku i na přednáškách pomocí praktických příkladů a také souhlas se zajištěním nahrávek přímo fakultou. Žel studenti si již našli vlastní cestu, jejímž výsledkem jsou nahrávky umístěné v uložištích bez souhlasu, a tedy protiprávně.

Faire Fionwe řekl(a)...

Ze svého studia na MUNI vždycky vyzdvihuju katedru mezinárodního práva, zvláště soukromou a obchodní větev. Testy byly psané tak, že člověk musel mít učebnici přečtenou, ale nestačilo to - musel totiž navíc i přemýšlet! A jaký to byl pro některé z nás šok!

Stále si vzpomínám na jeden výběrový předmět, který si pan vyučující očividně vypsal, protože se chtěl se studenty bavit o něčem, co ho zajímalo. Myslím, že nám trvalo cca 3 semináře, než jsme si pomalu a bolestivě uvědomili, že si nemáme psát poznámky, ale přemýšlet a diskutovat. Studenti 4. ročníku. Smutné...

Moje vize: přednášky nahrané, průběžné bodování, testy, které ověřují daleko spíše pochopení učiva, než našprtání "jízdních řádů" (které se mění co dva roky) - praktické úlohy, kde hraje roli jak teoretická příprava, tak pochopení textu a schopnost argumentace, krátké, ale hojně připomínkované písemné práce (namísto absurdních 10 pojednání o ničem), kvalitní zpětná vazba od profesorů normou, a ne darem shůry.

Martin Kopa řekl(a)...

Čau Peťo,

díky za reakci!

Je pravda, že vůči některým přednášejícím bylo možná mé hodnocení nespravedlivé. Konkrétně z občanářů je např. Filip Melzer skvělý rétor, od něj se lze se v tomto směru hodně inspirovat. Určitě by spadal do té kategorie přednášejících, kteří dokážou strhnout svým zápalem a nadšením pro věc. :-)