středa 4. září 2013

Ronald Coase, 1910-2013

Dožít se více než 100 let je samo o sobě výjimečné. A pokud během té doby ještě člověk získá Nobelovu cenu, založí nový přístup k právní vědě, a přidá praktické návrhy, které zvýší blahobyt spotřebitelů v řádu miliard, jedná se o život zcela výjimečný. Takový život 2. září zakončil ve věku 102 let Ronald Coase, jeden z průkopníků ekonomické analýzy práva. Byl nejstarším žijícím nositelem jakékoliv Nobelovy ceny.
Pokud se zajímáte o ekonomický přístup k právu, dříve nebo později (spíše dříve, třeba na první přednášce) narazíte na „Coaseho teorém“. Ten dává velmi užitečné vodítko k uvažování např. o sousedských sporech, kdy jedna strana zasahuje do majetkových práv strany druhé. (V aktuálním českém kontextu je pedagogicky vděčným příkladem spor o hluk na pražské magistrále – viz rozhodnutí
NS, ÚS.) Coase změnil způsob uvažování o těchto problémech - jednak vysvětloval, že příčina sporu je vždy vzájemná a že neexistuje pouze jednosměrné působení (tj. že strana A škodí B), jak lidé do té doby uvažovali. Dovozoval, že za určitých předpokladů nemá rozložení práv (např. zda jedna strana má či nemá možnost dovolat se toho, aby jí druhá strana přestala škodit) vliv na konečný ekonomický výsledek, pokud je možné tato práva volně směňovat a jsou jasně definována. Coase ovšem pokračoval dále a zvažoval i situace, kdy tyto předpoklady splněny nejsou - tj. pokud zejména existují transakční náklady. V takové situaci samozřejmě rozvržení práv vliv na výsledek má. Ovšem na rozdíl od svých předchůdců vždy tvrdil, že snaha o regulaci, případně zdanění pro vyřešení externalit, by měla být až tím posledním východiskem, když vše ostatní selže, neboť tržní instituce mají schopnost problémy řešit – hledat cestu, která snižuje transakční náklady.


S Coaseho teorémem se setkají všichni studenti ekonomie, ať už se pohybují v téměř jakékoliv oblasti – od životního prostředí přes veřejnou volbu k právu. A ve světě se s tímto teorémem setkávají v základních kurzech také právníci. Coaseho způsob uvažování se zkrátka se „chytil“ a dal tím další směr k rozvoji ekonomie práva. Citovanost Coaseho hlavních článků o transakčních nákladech (Nature of the Firm a The Problem of Social Cost) je zcela mimo běžnou realitu (24,510 a 21,692 dle Google Scholar).


Ekonomie práva by určitě vznikla a významně se rozšířila i bez Ronalda Coaseho. Intelektuální prostředí bylo zralé na obou stranách: rozvinuly se disciplíny jako „law and gender“, „law and society“, „critical legal studies“ – „law and economics“ do toho zapadá jako jedna ze snah vysvětlit či pochopit právo prismatem sociálních věd. A ekonomie od 60-tých let expandovala do řady témat (altruismus, demografie,… ), takže právo nemohlo zůstat stranou zájmu. Ale bez Coaseho by Law and Economics vypadalo určitě hodně jinak. Uchycení ekonomického přístupu v americké právnické obci Coase personifikuje i tím, že byl zřejmě prvním ekonomem, kterého nějaká právnická fakulta (konkrétně University of Chicago) najala jako profesora (tj. jako profesora práv, ne jen jako vyučujícího kursů typu úvod do ekonomie pro právníky).

Ronaldovi Coasemu se dostalo též vzácného úspěchu, že jeho návrhy se uplatnily i v praxi. Když v 50-tých letech studoval americkou a britskou regulaci telekomunikačního sektoru, řešily regulační orgány poměrně zoufale zásadní problém - množství elektromagnetického spektra k dispozici pro vysílání televize a jiné aplikace nikdy nedostačovalo poptávce. Coasova odpověď na tento problém byla extrémně jednoduchá - převis poptávky existuje proto, že cena za nedostatkový statek (část využitelného spektra) je nulová. Stačí, když se pro rozdělení práv k elektromagnetickému spektru použije aukční mechanismus, který cenu určí a uměle vytvořený nedostatek zmizí. Ostatně je to právě cenový mechanismus, který tržní ekonomika využívá k řešení problému vzácnosti a nedostatku, neboť jakýkoliv statek je vzácný. Právě faktické centrální plánování v rámci spektra vedlo k výslednému chaosu a k jeho neoptimálnímu využívání.

Když představoval svůj návrh provádět aukce americké regulační komisi pro telekomunikace (FCC), byla reakce jednoho z komisařů: "To, co jste zde napsal, to je vtip?" V té době radikální návrh byl uklizen do akademického článku, ale nakonec se uchytil. Od konce 80. let jsou aukce na prodej částí elektromagnetického spektra běžnou součástí praxe regulačních orgánů, a to prakticky ve všech zemích - od Nového Zélandu přes Indii, Evropu až do Ameriky. Celkové výnosy z aukcí se těžko odhadují, ale jistě obnáší přes 100 miliard dolarů pro státy. A řádově mnohem více pro zákazníky! Spolu s aukcemi totiž přišlo i uvolnění podmínek licencí, a zejména jejich větší počet. A nové služby změnily svět. Jestliže ve vyspělých zemích mobilní telefony daly lidem jenom další z mnoha možností, jak komunikovat, tak v rozvojových zemích to nejčastěji byla první možnost. Ke Coaseho ideálu rozprodeje spektra bez licenčních podmínek a omezení máme ještě daleko, ale jen malé navrtání přehrady regulace spustilo změny, které změnily svět. A k lepšímu.

V posledních patnácti letech jsme oba měli pár příležitostí zažít Ronalda Coaseho „naživo“ na semináři či konferenci. Ač na vozíku, stále duševně svěží. Ještě po své devadesátce rozvířil vody novými články k případu Fisherbody a General Motors (zřejmě nejvíce rozebíraná případová studie vertikální fúze firem). A poslední knihu – o transformaci Číny – koautoroval v roce 2012.

Autoři: Miroslav Zajíček a Libor Dušek

PS: Pro zájemce o Coaseho intelektuální dědictví:
Velmi pěkný rozhovor pro Reason z roku 1997..

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

K tomuto nobelistovi, resp. k jeho dílu mám s dovolením jednu kritickou poznámku. Coaseho teroém je celkem marginální záležitost založená na zcela nereélných předpokladech a celkem mě překvapilo, že se to tady učí.. Ve Švýcarsku se o tom profesor ekonomie jen posměšně zmínil a uvedl několik příkladů, který celoý teorem postavily na hlavu. S osobou zemřelého to samozřejmě nesouvisí, ale mě se jeví, že tento "teorém", který ani teorem není, zaměňuje snížení ztráty za skutečný zisk. Přeci neplatí, že když mi jeden den neukradnou ponožky za 100,- , tak jsem tím tu stovku vydělal.

Michal Svačina

Anonymní řekl(a)...

K těm aukcím kmitočtů jen malá poznámka, aby to nevypadalo, že odborníci v 50.letech byli hloupí a my jsme chytří. Kritika jeho návrhu nebyla v tom, že by nikdo nevěřil, že se poptávka po drařších kmitočtech sníží, ale ta, že se náklady aukce přenesou jen na spotřebitele a tudíž ponesou další náklady na veřejný statek.

Návrh působil prostě absurdně, přirovnal bych to i když trochu nepřesně k aukci, kdyby se "vysoutěžil" někdo magnetismus, který by ho v aplikacích přeprodával, a my ostatní tohoto jevu nemohli zdarma využívat.

Jan Hanousek

Huťko řekl(a)...

Česť jeho pamiatke!

Coasove dielo je skutočne inšpiratívne a nadčasové v mnohých aspektoch.

Martin Husovec

Anonymní řekl(a)...

"A ve světě se s tímto teorémem setkávají v základních kurzech také právníci."
U nás se to v Teorii národního hospodářství také učí.