Roman Kramařík: Občanský zákoník je mrtvý. Ať žije občanský zákoník!
A je to tady. S blížícím se koncem roku ubývá těch, kteří věří v odklad NOZ, rychleji než světla s krátícím se dnem. Současně přibývá těch, kteří se začínají s rekodifikovanými předpisy na poslední chvíli seznamovat. Od nich často slýchám dvě otázky: 1) Proč? 2) Jak?
Na první otázku často odpovědět neumím. Například proč se ruší předkupní právo mezi spoluvlastníky a proč se ruší povinnost společníků společnosti s ručením omezeným vracet zisk distribuovaný v rozporu se zákonem? Odpověď se často tazatelé nedozví ani z důvodové zprávy. To mne ale tolik netrápí, protože pokud nebude odpověď na otázku "proč?" důležitá při výkladu rekodifikovaných předpisů (a to - bohužel - nebude pravidlem), není pro nás při práci s nimi nijak zásadní.
Naproti tomu, druhá otázka zásadní je. Jak mají být rekodifikované předpisy vykládány? Komentářů je zatím málo, byť na nich většina autorů rekodifikace a právnických celebrit usilovně pracuje. Ale i když budou, komentáře nás nespasí, protože ani nejlepší komentář neobstojí před praktickým právnickým moudrem, podle kteréhokde začíná problém, tam končí komentář. Judikáty nemáme žádné - tedy kromě těch, kterými se autoři rekodifikace při své práci inspirovali a těch, které se týkaly ustanovení SOZ, jejichž význam byl převzat do NOZ. Takže musíme vzít do hrsti výkladová pravidla, zdravý rozum a bohatou judikaturu ÚS, kterou se po celou dobu své existence snažil usměrňovat výkladové nešvary. Jenže: ani když při výkladu dva různí, inteligentní a zkušení právníci odvedou poctivou práci, nedopracují se vždy ke stejnému výkladu, natož jeho zdůvodnění. A to je problém - nejen pro nás, advokáty, od kterých budou klienti žádat, abychom jim předkládali řešení, nikoliv pochybnosti.
Právě časté diskuse nad výkladem rekodifikovaných předpisů vedly k tomu, že jsme se skupinou dalších advokátů a podnikových právníků iniciovali vznik neziskového komunitního portálu www.obczan.cz, jehož smyslem je vedení odborné diskuse nad výkladem rekodifikovaných předpisů.
Obczan.cz umožňuje uživatelům vkládat články a komentáře k jednotlivým paragrafům rekodifikovaných předpisů. Ke každému komentáři či článku můžete také vkládat diskusní příspěvky.
Pokud máte názor nebo otázku, neváhejte se do komentářů či diskuse zapojit. Ostýchavější mohou i pod přezdívkou. Diskuse je otevřená všem. Jedinou podmínkou je, že musí jít o diskusi slušnou a profesionální.
Pokud máte nějaké nápady, či byste se chtěli do práce na tomto komunitním projektu více zapojit, prosím kontaktujte nás.
A jeden vzkaz nakonec - pro ty, kteří stále věří, že třeba Senát svým opatřením účinnost rekodifikovaných předpisů odloží: zapojte se také, Vaše podněty mohou přeci posloužit pro případnou technickou novelu.
Roman Kramařík
Předseda redakční rady
www.obczan.cz
20 komentářů:
Aniž bych chtěl nějak autora nebo obczana snižovat, mám ten pocit že svůj projekt, portál, platformu, školicí středisko nebo diskusní kroužek k občanovi už touhle dobou založila každá rozumnější advokátní kancelář. Skoro jak veřejné zakázky, akorát tady se zatím závodí jen v disciplíně věštění budoucnosti z vyvrhnutých vnitřností přípravných dokumentů k NOZ a ne o to, který advokát je transparentní, transparentnější a nejtransparentnější :-)
Martin Ráž
Udělejte prosím RSS kanál, ať mohu váš web přidat do čtečky a číst jej. Jinak na něj za pár hodin po přečtení tohoto článku zapomenu. Mezi desítkami (stovkami) právnických webů se bohužel bez RSS kanálu ztratí.
nint ala: +1
RSS citelně chybí.
Díky za snahu!
Na okraj tématu aktuální doplnění stavu:
Je pro mě obrovským osobním zklamáním a ztrátou jedné iluze postoj sen. Elišky Wagnerové, kdysi advokátky, a částečně i sen. Jiřího Dienstbiera, advokáta, na jednání senátu minulý čtvrtek ohledně doprovodné legislativy a dalších zákonů. Apel Wagnerové na odložení účinnosti NOZ (a snad i ZOK a ZMPS, o nichž ale nemluvila) je zcela mimo právní a politickou realitu (shodou okolností shodný se semknutým postojem komunistů, i fakultních). Větší přípravy zavedení rekodifikace snad už ani nemohou být, komentáře jdou do tisku. Co více?
Zdá se, že mezi tzv. ústavními právníky a zbytkem právního světa je propastný rozdíl. Vůbec podle všeho nepochopili, že jde o provázání LZPS se soukromým právem, což je historický počin. O řadu věcí jsem u nás bojovali 200 let! Nepřeháním ani trochu. Jedná se také o dokončení transformace společnosti po 1989.
Na pražské a olomoucké právnické fakultě od května 2013 probíhají státní zkoušky jen z NOZ. Naprostá většina studentů s tím nemá problém, ač začali studovat podle starého a dřívější zkoušky dělali podle starého. To je asi největší vyvrácení názorů sen. Elišky Wagnerové (a komunistů).
Ale "také dobře", ztratil jsem jednu iluzi (i jako volič). Z této strany ale "nůž do zad" nikdo nečekal. A také asi nikdo nečekal takový nedostatek informací a takovou míru právní a sociální desorientace pro ty, kteří chtějí vést stát a vší lid. Zamítnutí návrhu zákona o statusu veřejné prospěšnosti je nesprávným výronem senátní moci (zejména pár jedinců)na úkor transparentnosti poměrů ve státě, pokud jde o ty, kteří chtějí veřejné dotace.
viz zde:
http://www.neziskovky.cz/clanek/1901/0/home/reakce-asociace-verejne-prospesnych-organizaci-cr-avpo-cr-na-zamitnuti-zakona-o-statusu-verejne-prospesnosti/
Kdybychom měli podle sen. Wagnerové čekat až vyjdou komentáře (vyjdou v listopadu) a odkládat o rok či více účinnost NOZ (a asi i všeho dalšího bez ohledu na legitimní očekávání i zahraničních investorů a dobré jméno státu ve světě), tak bychom museli správně odložit i účinnost LZPS z 1991 o 21 let, protože první komentář k ní (E. Wagnerová a kol.) vyšel až roku 2012!
První učebnice k NOZ vyjde teď v září! Tzv. přechodná učebnice již vyšla před časem. Komentáře i k procesním předpisům se právě připravují do tisku.
Nevím, zda jinde ve světě, kde již rekodifikovali soukromé právo (včetně řady postkomunistických zemí), měli tak rozsáhlou a důkladnou přípravu a provázanost předem.
Zdá se, že kdo tomu nerozumí nebo nechce rozumět(kromě některých politiků), je asi i okruh kolem předsedů krajských soudů.
Rekodifikace je dílem lidským, na kterém se podílely desítky schopných právníků, možná i těch nejlepších, co u nás vůbec máme. Není úplně bezchybná jako žádné lidské dílo.
Co je však nutné, musíme již jednou vstoupit do vody a být trochu odvážní. A neskončit jako se služebním zákonem! Jeho osud je varující!
Jedná se o obrovský počin, který jsme u nás dokázali učinit sami od sebe, často i z důvodu vnitřní potřeby odklonu od sovětského právního myšlení, protože lidem škodí svou rigiditou a (dnes již spíše skrytými, ale stále účinnými) totalitními prvky, které ohrožují lidská práva. A také se nám podařilo jednou něco udělat, aniž by nás k tomu tlačila EU (kromě dílčích věcí spotřebitelských).
Všichni, kteří se na tom za 13 let téměř denodenně podíleli, z nichž mnozí tím ohrozili své profesní akademické kariéry nebo přímo či nepřímo byli pracovně či kvalifikačně postiženi, protože se dostali do otevřeného střetu s rigidním sovětským právním myšlením, doktrinářstvím a s u nás zažitou sovětskou právní doktrínou, si zaslouží spíše uznání za občanskou odvahu v poněkud zatuchlém domácím právním prostředí.
Ano, může to znít celé trochu nadneseně. Stávají se ale občas historické situace, které jsou "nadnesené". To je právě jedna z nich, kterou nyní prožíváme.
O to více zamrzí nepochopení některých ústavních právníků. I jistá neúcta k vynaložené energii desítek právníků, kteří zdarma nebo téměř zadarmo chtějí v tomto státu něco změnit k lepšímu a dát lidem více práv na úrovni obyvatel právně civilizovaných vyspělých zemí.
Ivo Telec: Neměl by být občanský zákoník především srozumitelný pro neprávníky? NOZ toto nesplňuje a spíše tíhne k zavedení advokátního procesu (viz i rozhovor JUDr. Žižlavského v Konkurzních novinách)
ad anonymus:
Víte, každý předpis má svá odborná pravidla. V tom neplatí žádná výjimka. Nenechme se mýlit názvem "občanský", navozující srozumitelnost pro občany či lid. Původní český překlad rakouského zákoníku z 1811 zněl ostatně "měšťanský".
Každý předpis (či většina z nich) je odborným dílem literárním. Tak na něj musíme i pohlížet. Ovšem to je jen povrchní vnímání. Sama právní norma (příkaz, zákaz či dovolení chování) bývá skryta, protože text je jen "nosičem" této normy. Podobně např. kniha je jen "nosičem" umění.
Nejde ani tak o počet slov nebo vět, ale o právní normu, kterou z odborně literárního textu musíme vyjevit metodickým výkladem, který ale povětšině nebývá až tak těžký, aby jej zásadně nezvládl i právní laik. Jedná se totiž zejména o podstatu a smysl, resp. o účel a o hodnoty.
Řeknu Vám příklad z roku 1965, který mám od pamětníka. Z právní komise ústředního výboru KSČ přišel politický pokyn, že autorský zákon, tehdy přijatý, nesmí mít více než, tuším, 50 paragrafů, aby mu pracující lid rozuměl. Výsledkem bylo, že mu nerozuměl ani pracující lid, ani většina právníků. V počtu slov to skutečně není, jak se domnívali politici při snaze o laicizaci práva v té době.
Nový občanský zákoník je laicky srozumitelný asi tak středně. To je ovšem obrovský úspěch, protože valná většina předpisů, zejména z práva veřejného, je obtížně srozumitelná, mnohdy až příliš odborná, a to i pro právníky. Ale to je obecný problém celé lidské společnosti, která je hodně odbornická, fragmentovaná, každý zná jen ten svůj malý kousek (viz např. většina lékařů) a přeracionalizovaná.
Nový občanský zákoník se přesto tomu snaží čelit tím, že důsledně akcentuje obecně uznávané mravní zásady, např. poctivost, slušnost, důvěru apod., jakož i lidskou přirozenost. To jsou ústřední nitě celého zákoníku.
Pro "běžného" člověka tak stačí se seznámit s jeho prvními paragrafy, zbytek je "jen" detailním rozvedením úvodu. Jistě, detaily mohou být významné, ale to je i jinde a ve zcela jiných situacích. Podstatné je, že ony "detaily" jsou vedeny "na jedné vlně" lidských práv.
- Sám jsem příznivcem generálních klausulí (třeba u nekalé soutěže aj.). Jakmile ale dáme do předpisu samé generální klausule, ozve se křik, že to je příliš obecné! Jakmile tam dáme podrobnou úpravu, tzv. jízdní řád, ozve se křik, že to příliš kasuistické!
Nalézt míru v tom všem není lehké, ale za snahu to stojí.
Ad anonymní:
Co se advokátského procesu týče, pléduje se pro něj již delší dobu, viz např. článek M. Juráše v Právních rozhledech 22/2012 (str. 789).
Ad Ivo Telec:
Vždy jsem byl a budu pro nový ObčZ. Ne pro odklon od "sovětského právního myšlení", kterýžto pojem neznám a dosud nikdo ho nedokázal naplnit smysluplným obsahem, je to jen floskule. Nový ObčZ je intuitivně "správný": pokud si myslím, že by něco mělo být jinak, ve smyslu spravedlnosti a možností, tak to tam najdu. Ale "totalitní prvky ohrožující lidská práva", to zní velmi nadneseně.... Souhlasím s tím, že celou rekodifikaci bojkotovat právě teď není korektní, a už vůbec ne ze strany vážené odbornice, ale jak praví klasik, není na světě zákonodárce ten, aby....
Ivo Telec a jeho off-topic příspěvek: Nezištnost a osobní odvaha tvůrců NOZ je téměř srovnatelná s hrdinstvím a sebeobětováním největšího disidenta posledních dvaceti let Václava Klause. Čest těm, kdo 13 let "denodenně" pracovali a nyní ještě snad o něco více denodenněji pracují (všechna ta školení, semináře a konzultace - přitom žádné uznání, jen nepatrné odměny a honoráře...)
Laciný odkaz na komunisty a "sovětské právní myšlení" na jedné straně a používání militantní komunistické rétoriky 50. let (nůž do zad, sociální desorientace, ti, co tomu nerozumí nebo nechtějí rozumět, bojovali jsme 200 let!) na straně druhé, nota bene někým s velmi pochybnou minulostí a zvláštní současnou klientelou, vyvolává rozpaky nejen v právníkovi, ale zřejmě i v normálním člověku, který třeba ani NOZ "nerozumí nebo nechce rozumět" a stává se tím pádem rovněž třídním nepřítelem a brzdou pokroku. Snad jsou na tom ostatní, kdo se považují za tvůrce či evangelisty NOZ, poněkud lépe morálně i rétoricky...
NOZ není špatný (mohl dopadnout i mnohem hůř), ale pokud je to, co se teď okolo něj děje, tím nejlepším, co dokážou vyprodukovat "desítky právníků, možná i těch nejlepších, co u nás vůbec máme," nezbývá, než věřit, že horší už to snad nebude. Eliška Wagnerová ani soudci nebo (normální) advokáti, kterým to nakonec celé spadne na hlavu, to totiž bohužel asi v dohledné době nevythrnou.
Vzhůru tedy do doby, v níž se skupina chlapců, co spolu mluví, začala dávat dohromady, a jako Honza Zeman při kafi a cigaretách zakládala Sbor - do doby, kdy jsme si hráli na tradice První republiky, oháněli se svobodou a morálkou (aniž bychom měli ponětí, co znamenají) a přitom, věrni tomu, v čem jsme vyrostli, kradli jsme, neboť kdo nekradl, okrádal rodinu. Snad se ti absolventi pražské a olomoucké fakulty, o kterých Ivo Telec mluví, naučili vedle NOZ i něco z umění dobrého a spravedlivého a jednou, až to celé budou chápat, nám na stará kolena odpustí.
Anonymní právník (35 let, zdaleka ne "nejlepší z těch, co unás vůbec máme")
Praktikující právník nejsem a nejspíš ani v dohledné době nebudu, takže se mě celá "kauza" NOZ vlastně netýká, presto považuji ani ne dvouletou legisvakanci tak rozsáhlé rekodifikace za arogantní podlost, ne-li zločin na (i bez toho již velmi oslabeném) právním vědomí obyvatelstva vůbec a právního stavu zvlášť. Prý "komentáře a učebnice jdou do tisku". Úžasné, celé dny a měsíce před nabytím účinnosti NOZ, dokonce dny a týdny před publikací (nezastaví-li ji prezident) doprovodných zákonů (já vím, v daňové oblasti, a ta nás dle §1 NOZ vlastně nezajímá - ale nemá být právní řád provázaným celkem a tak i vykládán a komentován?). Právě proto, kolik času a energie řady skvělých lidí bylo věnováno přípravě této kodifikace, tomuto šílenému spěchu v závěru nerozumím. Nebo možná radši rozumět nechci...
ad Petr Kavan:
Cituji: "Ne pro odklon od "sovětského právního myšlení", kterýžto pojem neznám a dosud nikdo ho nedokázal naplnit smysluplným obsahem, je to jen floskule."
Nemáte pravdu, odklon od sovětského právního myšlení je projeven např. v:
a) nahrazení absolutní neplatnosti právních jednání neplatností relativní (v podstatě obrácený postup, nežli dnes). Absolutní neplatnost představuje projev administrativně-direktivního řízení a voluntaristicko-instrumentalistického potlačení významu subjektivních práv a privátní autonomie; to je ono sovětské právní myšlení; zároveň to je velkým rizikem pro nabytá práva, třeba i po desítkách let, kdy může být nabytí ex offo zneplatněno, i když stranám to vyhovuje a nikoho a nic tím neruší ani neohrožují,
b) principiálním oddělením subjektivních práv soukromých od subjektivních práv (a povinnost) veřejných, viz např. nešťastné soudní případy "bytu - nebytu", když někdo kdysi opomněl (re)kolaudaci, ačkoli se povahově jedná o byt jako sociální obydlí (viz jud. NS),
c) vrácení rodinného práva do o. z. a pojímání rodinného práva jinak nežli "sovětské rodiny" (to není vtip, ale termín z dobové učebnice); tedy s důrazem na subjektivní práva (a povinnosti) rodinná a např. na manželství jako soukromoprávní závazek, včetně odklonu od převážně ústavní náhradní péče o děti atd. atd.,
d) další, na což zde v diskusi není prostor; např. důraz (dle vývoje v Evropě po 2. svět. válce) na subjektivní lidská práva a odpovědnost, s čímž souvisí i opuštění sovětského dogmatu právního vztahu (nikoli jen u závazků, kde to je jasné) jako formy či druhu společenských, zejména výrobních, vztahů, kdy člověk je jen jejich "účastníkem", přičemž základ spočívá ve stranické politice řídící společnost, nikoli v subjektivních právech, odpovědnosti a privátní autonomii, pokud tím nikoho neohrožuji. Navíc absolutní právní vztah u nerelativizovaných absolutních práv je právní nesmysl, ale musel se uvádět ze stranických důvodů a stereotypně se uvádí dodnes. Stačí se podívat do učebnic (ne německých, rakouských, italských, francouzských, švýcarských, skandinávských, ale českých nebo slovenských),
e) setření rozdílu mezi sporným a nesporným řízením ve smyslu "vyššího" jednotného socialistického procesu (viz též setření rozdílu mezi soukromým a veřejným právem ve smyslu "vyššího" jednotného socialistického práva),
f) atd., včetně toho, že se nesměl používat pojem člověk a z něj odvozený pojem lidská práva (leda snad některá sociální), což ostatně v literatuře kritizoval i sám Viktor Knapp v 1966.
Co bylo sovětské právní myšlení, se běžně učí na zahraničních univerzitách, třeba ve srovnávacím právu, v právních dějinách či v právní geografii (a také na jedné fakultě u nás), a proto myslím, že nejde o floskuli, jak uvádíte, ale o terminus technicus, který má jasný dobový obsah, význam i přesah (dodnes dílem platný např. v kubánském právu). V německých či rakouských učebnicích se běžně píše o "sovětské právní rodině" či oblasti. U nás se dnes ale již potýkáme jen s residuii (do 1. 1. 2014). Stejný problém mají např. i Maďaři, viz článek maďarského autora v Právníku před pár lety), nemám ale zrovna po ruce.
Zkuste si přečíst, když už ne zahraniční autory, tak alespoň české, viz např. Komunistické právo v Československu:
http://www.komunistickepravo.cz/
ad anonymus, 20. 9. 13:
Víte, ono "bojovali 200 let" se Vám může jevit nadneseně (trochu nadnesené to jistě je, protože mi jde o literární vypíchnutí věci), ale ve skutečnosti tomu až tak není.
Mám tím na mysli spolkové právo a jeho vyjmutí ze správní agendy MV (a předchůdců) ve prospěch civilistické agendy soudní. A také zrušení povolovacího režimu u některých právnických osob, např. u mezinárodní matematické společnosti nebo její české sekce aritmetky.
Kdo ví, co to v právní (a politické) praxi všechno znamená, myslím, že to spíše ocení jako otevření u nás historicky nikdy nebývalého prostoru, než se tomu bude snad posmívat.
ad Peter Brezina:
2 dílčí komentáře, a to k vlastnictví bytů a dále k věcným břemenům vyšly asi zjara (C. H. Beck).
Nemáme u nás tolik lidí, aby to mohlo být dříve. Navíc, v porovnání s jinými státy, jsme na tom v tomto směru velmi dobře a s velkým předstihem. (Ač se Vám to může zdá stále málo a stále pozdě.) - I lidí je u nás na to celkem spíše málo. O to více je ale kritiků, co ruku k dílu nepřidají. Kritizovat cizí práci je totiž vždycky jednodušší ...
Celkově je dobré být spíše realistou s uměním možného v místě a času (Česku).
Pokud bychom měli stále vše odkládat, tak bychom nejspíše neudělali nikdy nic nebo téměř nic.
Neznám ve světových ani českých právních dějinách ani současnosti případ, kdy by se s účinností zákona nebo i reformy čekalo až na vydání komentáře. :-) - Když to navíc ani u nás není úplně pravda, viz výše (něco již vyšlo, zbytek je v tisku, atd.).
Vysokoškolská výuka v Praze a Olomouci také již delší dobu jede podle NOZ včetně učebních pomůcek podle rekodifikace, starých již pár let (i dílem veřejně přístupných).
Ad NOZ:
Tu viac súhlasím s argumentáciou I. Teleca, i keď ku viacerým jeho komentárom mám výhrady:
a) k tomu z 18.09.13, 10.46 napr. takú, že rekodifikácia nebola urobená "sama od seba", ale predpokladala ju už dôvodová správa k novele OZ v 1991, ktorá hovorila čosi o provizóriu do rekodifikácie občianskeho práva, čiže viac-menej historická nevyhnutnosť (u nás v SR to však akosi nie je zrozumiteľné).
b) k tomu z 17.09.13 12:46 napr. takú, že ak NOZ vychádzal z LZPS a má s ňou byť previazaný, tak vo výsledku to v niektorých prípadoch nebadať, napr:
1) ochrana osobnosti - práve od OZ by som čakal normatívne riešenie častého konfliktu práva na česť a na slobodu prejavu (oba plynúce z LZPS), resp. aj na súkromie a slobodu prejavu (oba tiež z LZPS), ale o práve na česť v NOZ kde nič, tu nič a o osobných dátach taktiež nič (pričom tieto sú v súčasnosti najčastejším "rozhraním" pre protiprávny zásah do súkromia a ich úprava osobitnými zákonmi, napr. § 10 ZOU, je viac než nedostatočná). Dôvodová správa uvádza tiež zvláštne predpoklady aj pri ochrane súkromia, našťastie normatívne znenie daných ustanovení § 86 a § 90 je týchto "zvláštností" zbavené. Ale aby som len nekritizoval, ochrana ľudskej integrity je v NOZ naozaj konečne "antropologická".
2) veci - LZPS používa pojem "majetok", ktorý NOZ prakticky nedefinuje (§ 495 je možno akurát "odkaz" na § 1011, ktorý ... radšej nekomentujem), pričom poňatie "veci" v NOZ považujem prinajmenšom za zvláštne, najmä spojenie "nehmotné veci" vyvoláva dojem narábania s ilúziami. Dôvodovej správe k definícii veci neviem prísť už vôbec na chuť. Hmotné aj nehmotné veci sú definované (a to sa v dôvodovej správe píše čosi o "zisťovaní a contrario"), pričom nehmotné ("Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty") tak, že vôbec nerozumiem, na aký účel je takáto definícia dobrá, zrozumiteľnosť sa blíži k nule. Rovnako vymedzenie nehnuteľností je vtipné, pretože vecné práva sú zrazu nehnuteľnosťou, dokonca aj práva, ktoré za nehnuteľnosti určí zákon. A energie ... dodávka elektriny je dodávka služby, nie veci, elektrická energia totiž koná prácu (možno ju spotrebovať, ale zaujímavo by sa k nej zriaďovalo záložné právo, "držať" ju možno veľmi obmedzene, atď.). Tomuto bežný človek neporozumie, a tak potom bude vyzerať aj aplikácia príslušných ustanovení NOZ.
3) vlastnícke právo - zaujal ma napr. § 1013 NOZ, ktorý má podľa mňa pramálo spoločného s ideou čl. 11 ods. 3 LZPS. Príkladmo netuším, čo to je "miera neprimeraná miestnym pomerom", najmä ak miestne pomery môžu vyznievať ako väčšinový názor. Ďalej napr. existujú imisie, ktoré síce neobmedzujú podstatným spôsobom užívanie pozemku, iba môžu poškodzovať životné prostredie, meniť hodnotu pozemku, atď. Tiež netuším, ako podľa § 1013 NOZ možno riešiť napr. privátne wifi siete, ktoré môžu byť tiež neželanou imisiou pôsobiacou na ľudské zdravie (emitovanou látkou sú elektromagnetické vlny), navyše sú aj spamom, pričom ich nepriaznivý účinok sa môže prejaviť až ako kumulatívny (ak je 1 sieť, nemusí to znamenať nič, ak veľa [napr. z celého "paneláku"], znamená to ujmu).
Tiež nerozumiem § 1011 NOZ a dôvodová správa ma nepresvedčila. Článok 34 ods. 1 LZPS by asi nemal zmysel, ak by práva k výsledkom tvorivej duševnej činnosti boli "nehmotnými vecami". Úplne by postačovalo, ak by bolo možné vlastniť majetok, ktorý tvoria veci (hmotné), diela (v zmysle výsledky TDČ podľa čl. 34, bežný človek použije pojem dielo aj na napr. vynález), dáta (ktoré nie sú dielom, ale sú reprodukovateľné) a práva (absolútne - OT, CP a pod., relatívne - pohľadávka). Toto by odpovedalo skôr aj "fyzike bežného života" a nemuseli by sa vymýšľať konštrukcie, laikom nezrozumiteľné a teda z regulačného pohľadu k ničomu. Mimochodom, § 1011 NOZ, kde to, čo niekomu patrí = jeho vlastníctvo, zaváňa tautológiou, navyše, vlastníctvo je ekonomická kategória.
Ondrej Pivarči
Ad Petr Brezina: Obchodní zákoník, jehož zavedení představovalo větší změnu než NOZ byl schválen 5.11.1991, ve Sbírce vyšel 18.12.1991 a účinnosti nabyl 1.1.1992-tedy po 13 dnech. Úplně stejně to platí i pro z.č. 509/1991, kterým se přepsal socialistický občanský zákoník-legisvakanční lhůta byla 13 dnů.
Pokud je u NOZ legisvakanční lhůta cca 19 měsíců, je nadstandardně dlouhá doba.
Radek Novotný
Ad Ondrej Pivarči:
a)rekodifikaci samozřejmě předvídalo provizorium z roku 1991. V diskusi na JP ale není prostor pro všechny dějinné souvislosti. Na Slovensku rekodifikaci odmítla Národná rada v roce 1996 a od té doby zatím jen bezvýsledné pokusy …,
b) normativní řešení střetu práva na čest nebo soukromí včetně osobních údajů (v rámci soukromí) a svobody projevu, po kterém voláte, by předpokládalo kasuistický přístup a další rozsah zákoníku. V praxi to ale nečiní žádné potíže, protože se postupuje podle metodiky poměřování dle situačního kontextu. Lze aplikovat též novou generální zákonnou licenci podle § 88 odst. 1, což je právě průnik proporcionality,
b)věc v právním smyslu je v různých světových právních systémech pojímána různě, aniž by to ale v praxi vyvolávalo jakékoli potíže. Pojem to je totiž nominální, nikoli reálný. Jedná se o ryze akademickou záležitost (i historickou atd.).
Dnes máme „věcná práva k nevěcem“, nově budeme mít „věci i bez věcných práv“.
Obojí je projevem určitých soukromoprávních soustav či právních rodin. Těžko říci, co je horší (nebo lepší). NOZ navíc vychází z dnešního pojetí podniku v českém právu (odlišně od slovenského obchodního zákoníku). Oproti dnešnímu stavu ale přináší NOZ výhodu sjednoceného přístupu. Dnes totiž máme hmotné věci, ale zároveň i nehmotné vlastnictví dokonce v jednom zákonu (OZ); podobně pojmově protikladný (nesmyslný) je i slovenský OZ.
Tedy, výhodou je koncepční pojmové sjednocení. Zbytek je na poněkud neplodnou akademickou debatu bez praktického významu. Odlišná světová pojetí věci v právním smyslu nemají pro běžného člověka žádný význam. Opakuji jen, že výhodou NOZ je pojmové sjednocení, buď tak, nebo jinak. Alespoň v tom je pokrok oproti vnitřně protikladnému dnešnímu OZ.
K širokému pojetí věci je vhodné si přečíst civilistickou literaturu z galo-románské právní rodiny (i rakouskou, kde je však léta patrný zužující výklad zákona).
Držba nehmotné věci není o nic lepší ani horší nežli dnešní držba práva. Jak, prosím, dnes držíte právo? Ve které ruce? I sám pojem držba je totiž pojmem právním (nominálním, nikoli reálným), a nelze proto pod ním vidět jen držení se madla v tramvaji nebo držení oje v ruce,
c) „Podstatné omezení obvyklého užívání pozemku“ zahrnuje i Vámi zmiňované „jiné“ imise. Stačí jen šířeji (a metodicky) vyložit „pozemek“. Možná by ani nemuselo jít o rozšiřující výklad. U imisí Wi-Fi (musím začít domácí síť konečně na noc vypínat!) jde v prvé řadě o zásah do práva na zdraví. Ochrana práva vlastnického je souběžná. Opět tedy běžně řešitelný případ.
§ 1011 vyjadřuje právní princip vlastnictví a jeho ochrany. Nemůžete proto na něj nahlížet jako na běžné právní pravidlo. Cit. par. by tam ovšem nemusel ani být, protože je duplicitním vyjádřením téhož principu. Ale to snad není až tak na závadu.
Výtvory ve smyslu čl. 34/1 LZPS nejsou věcmi, ale samostatnou kategorií předmětů soukromých práv, kterých je celkem asi 7 (zdaleka nejde jen o věci). U výtvorů se jedná o projevy osobní povahy (nikoli však všeobecné, ale tvůrčí).
Elektronická data jsou pouze vyjadřovací formou (kódem, jazykem) určitého obsahu, který je buď věcí (např. zvukový záznam hudby), anebo jiným předmětem soukromých práv (např. naskenovaný podpis). Podobně jako Morseova abeceda. Nejedná se o žádnou zvláštní kategorii předmětů soukromých práv, nýbrž jen o vyjadřovací formu určitých předmětů.
Ad I. Telec:
a) Nuž, NR SR z roku 1996, to je nie úplne šťastný príklad fundovaného parlamentu. Odvtedy mal x nových zložení a ... nič. V ČR sa tiež čakalo 20 rokov, dosť dlho na provizórium, najmä ak doba je rýchla.
b) V praxi to práveže spôsobuje značné komplikácie, lebo predvídať výsledok sporu je priam nemožné, v SR snáď aj viac ako v ČR. Najbežnejšou klientelou pri ochrane osobnosti sú tí, ktorí si takú "lotériu" môžu bez rizika dovoliť. Tobôž, ak absencia týchto noriem vytvára prakticky "bezprávie", kde kvôli neprehľadnosti bežný adresát práva radšej ani žalobu nepodá, hoci by "azda" mal de iure vyhrať.
Trošku kazuistiky vôbec nezaškodí, najmä ak NOZ chce byť antropocentrickým. V porovnaní s majetkovými vzťahmi, upravenými do niekedy absurdných detailov, to stále bude málo.
c) Bežného adresáta práv nezaujíma, čo je prejavom akej právnej rodiny či systému, ale skôr zrozumiteľnosť a praktickosť objektívneho práva. Ako nemáme "ohmov zákon v právnom zmysle" či "vo fyzikálnom zmysle", tak by aj vec mohla byť vecou a nie len pojmom, ktorého obsah je iný v socializme než v kapitalizme, resp. ako sa zákonodarca vyspí. To, že terajšie OZ v ČR a SR majú obdobný problém, neznamená, že NOZ má tiež vnášať zmätok do pojmov. Odlišne od "vecných práv" je pojem vec totiž používaný viac v bežnom jazyku a s odlišným významom. O držbe práva si myslím "totéž", čo o nehmotnej veci, len nehmotná vec mi viac udrela do očí.
d) Áno, pozemok zahŕňa aj vzdušný priestor do určitej výšky a priestor pod povrchom (resp. ako inak treba metodologicky a "širšie" vykladať pojem pozemok?), ale pointa o znižovaní hodnoty a poškodzovaní ŽP zostáva.
Imisie wi-fi sú len príklad, el.mag. vĺn je celé spektrum (a netýkajú sa len zásahu do práva na zdravie, prečo sa napr. vypínajú mobily v nemocniciach či lietadlách? ... pričom s rozvojom privátnych kliník, skladov rôznych látok a pod. je vhodné vedieť, aké vlny a iné "zmyslami nevnímateľné imisie" sú súčasťou vzdušného priestoru konkrétneho pozemku).
Už vidím v praxi lokálny súd, ako považuje 20 privátnych wi-fi sietí zo susediacich rodinných domov za "mieru primeranú miestnym pomerom", a "bez podstatného obmedzenia obvyklého užívania pozemku", v panelákoch, kde máte susedov aj vertikálne, je to ešte väčšia "zábava" (Briti v 50-tych rokoch 20.storočia toto síce netušili, ale i tak je zaujímavé čítať ich výhrady k panelákovej výstavbe).
Právny princíp vlastníctva? Mám skôr dojem, že § 1011 NOZ je definíciou na spôsob: "všetko, čo je y, vrátane čo je x, je y" (navyše spolu s § 495 veta prvá NOZ je celá definícia ešte "úžasnejšia"). Na závadu to nie je (resp. škodiť to asi! nebude), iba je to nepotrebné.
Ondrej Pivarči
ad Ondrej Pivarči, 30. 9. 13:
Děkuji za všechny Vaše názory.
ad b) jedná se podle mě o otázku předvídatelnosti nalézání práva. To ovšem NOZ výslovně v úvodu řeší.
Proto bych byl s další kasuistikou opatrný. Platí také, že soudce je povinen rozhodovat podle nejlepšího vědomí a svědomí a také dbát o důstojnost stavu, což se projevuje mj. i v rozhodování podle "nejlepšího vědomí" právní odbornosti. Součástí soudcovské a vůbec právní odbornosti je též používání argumentačně podloženého a metodického (tedy i přezkoumatelného) rozhodovacího postupu, např. použitím testu poměrnosti apod. Každý si tak může kolizní případ otestovat předem se zásadně předvídatelným výsledkem (nechme stranou některé mimořádné situace, kdy rozhoduje např. i světonázorová odlišnost soudce).
NOZ to těžko může řešit další a další návodnou kasuistikou (nenechme se ukolébat "legislativním optimismem"; tj. když budeme mít podrobné zákony, bude dobře).
Jedná se totiž o "soubor opatření" spíše mimolegislativních, k nímž ale nová zákonná licence "zájmová" dle NOZ přispívá.
Jiným opatřením je změna fakultní výuky práva, k níž už došlo, např. na olomoucké fakultě.
Dalším opatřením je tlak odborné veřejnosti na kárný postih soudců, kteří rozhodují zjevně neodborně, resp. svévolně bez "nejlepšího vědomí" např. bez vědomí metodického výkladu práva, tedy zjevně neodborně. Podle českého zákona to je možné. Podle převažující české kárné judikatury ale nikoli. Proto nezbývá nežli vyvolat kritickou atmosféru ve společnosti s cílem bránit se před event. zjevnou soudcovskou svévolí nebo libovůlí. Nejde o šikanování těch, co nás chtějí soudit, nýbrž o ochranu "zákazníků veřejné služby" před zjevnou svévolí projevenou např. neodborností určitého soudce (odborníka). Např. pojem "právní názor" neznamená dojem, jak jsem se dnes vyspal (či svobodu dojmů), ale argumentačně podložený logický závěr určitého usuzování. K tomu ale musí vést v prvé řadě právnické fakulty (a učit studenty právní metodologii a nikoli jakousi "sociální filozofii", v níž se skrývá stará známá "marxisticko-leninská obecná teorie státu a práva") a také Justiční akademie. Souvisí s tím i právně politický problém odmítnutí povinného soudcovského vzdělávání při pokusu o Motejlovu reformu soudnictví z počátku tisíciletí v Česku. Naopak, co tomu napomáhá, je rozšíření aktivní legitimace ve věci kárných žalob ve prospěch veřejného ochránce práv (opatření proti "zapouzdření" soudní moci). - Ale to se už dostáváme mimo téma NOZ a jeho výkladu ...
ad c) Tolik bych se nazaklínal "běžnýn adresátem" právní normy, což je ostatně také jen fikce.
Vedle "věci v právním smyslu" máme i dnes samu "osobu v právním smyslu" (právnická osoba žádnou osobou ve skutečnosti není), též máme "podpis v právním smyslu" (např. elektronický podpis není žádným podpisem v běžném, mimoprávním, významu) atd. Čili, máme více různých pojmů v právním smyslu odlišném od běžného pojetí. Zda to je úplně dobře nevím, ale je to dlouhodobě tak a v praxi to nečiní potíže.
Ad Ondrej Pivarči
S těma WiFi sítěma to trochu přeháníte, proč by lidi v paneláku (nebo v rodinných domech, to je celkem jedno) kupovali drahé routery, jen aby mohli vlnama otravovat sousedy? Každému stačí, když mu to +- pokryje jeho byt (případně jen pokoje, kde wifi reálně používá). Běžná WiFi má dosah několik metrů, s překážkama se ta vzdálenost rapidně snižuje. Těch 20 sítí budete chytat tak možná v paneláku s hodně malými byty.
BTW, tak úplně nevím, co jste myslel tím spamem – vkládání reklamních textů do SSID? Jiný spam prostřednictvím privátních WiFi v okolí si fakt nedovedu představit…
Iveta Sviráková
Užitečný odkaz k NOZ:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/vykladova-stanoviska/
Okomentovat