Michal Tuláček: Teorie fikce v novém občanském zákoníku a datové schránky
S přijetím nového občanského zákoníku se mimo jiné změní i pojetí právnických osob. Zatímco podle dosavadních předpisů jednal jménem právnické osoby její statutární orgán, podle nové úpravy ji bude statutární orgán zastupovat na základě zákonného zmocnění a samotná právnická osoba bude považovaná za nesvéprávnou. Tento přístup má nesporně své klady, protože na zastupování právnické osoby se subsidiárně uplatní obecná ustanovení o zastoupení, a tedy například jednatel se bude moci nechat zastoupit při jednání za právnickou osobu.
Zároveň však velmi pravděpodobně způsobí komplikace většině právnických osob, které si zvykly komunikovat s úřady prostřednictvím datových schránek. Podle § 18 zákona o elektronických úkonech totiž lze vůči orgánům veřejné moci provádět právní úkony prostřednictvím datových schránek, přičemž se pro takové úkony uplatní fikce písemné formy a podpisu v případě, že úkon provede oprávněná anebo pověřená osoba. Problém však spočívá v tom, že právnická osoba jakožto nesvéprávný subjekt nemůže dle nového občanského zákoníku právně jednat. Veškeré právní jednání za ni činí zástupce, tedy jiná osoba.
Datové schránky v současné době umožňují orgánům veřejné moci doručovat dokumenty jejich držitelům a zároveň umožňují vůči těmto orgánům provádět úkony (v omezené míře pak umožňují komunikovat i mezi soukromými osobami, ale to není pro účely tohoto článku podstatné). Stávající praxe je taková, že podání uskutečněné skrze datovou schránku má stejné následky jako podání elektronickou poštou s tím rozdílem, že datové schránky navíc nabízejí potvrzení o doručení zprávy, na které se nelze u emailu spoléhat. Takové podání může učinit kdokoliv a to datovou schránkou kohokoliv. Problém však nastává s procesními předpisy, které pro elektronické podání vyžadují zpravidla podpis pomocí uznávaného elektronického podpisu a nebo následné potvrzení zaslané elektronické zprávy písemným podepsaným podáním při zachování původního data doručení. Jak totiž již bylo řečeno, fikce podpisu se uplatní pouze v případě, že je právní úkon učiněn držitelem datové schránky, tedy, zjednodušeně řečeno, tou osobou, jejímž jménem je datová schránka označena.
Vzhledem k tomu, že statutární orgán je podle nové úpravy zástupcem právnické osoby, nejde o právní jednání příslušné právnické osoby, ale o právní jednání zástupce jménem zastoupeného. Pokud pak zástupce takové právní jednání vůči orgánu veřejné moci učiní skrze datovou schránku zastoupené právnické osoby (což může), tak sice takové podání bude doručeno, ale neměla by se na něj fikce dle § 18 uplatnit, protože nejde o právní jednání držitele datové schránky (který ani ze své povahy právně jednat nemůže). Zástupce tedy bude muset buď své podání elektronicky podepsat (což při současném rozšíření elektronického podpisu bude problém), a nebo jej bude muset potvrzovat jiným způsobem, což je krajně nepohodlné a povede to k tomu, že datová schránka bude pro právnické osoby prakticky nepoužitelná.
Uvedená situace je v přímém rozporu deklarovaným s účelem datových schránek. Ty tak zůstanou pouhým nástrojem pro snadné doručování ze strany orgánů veřejné moci (protože i nesvéprávným se dá doručovat), ale zásadně se oslabí jejich funkce jako komunikačního kanálu pro elektronickou komunikaci s úřadem. Nezbývá než doufat, že i zákon o elektronických úkonech bude do účinnosti nového občanského zákoníku novelizován, protože v opačném případě by to mohl být začátek konce datových schránek.
Michal Tuláček
5 komentářů:
Situaci podle mě řeší zřízení datové schránky pro nepodnikající fyzickou osobu - člena statutárního orgánu, která bude s úřady komunikovat na základě zákonného zmocnění přes svoji datovou schránku.
Ale samozřejmě by bylo lepší změnit příslušný zákon s ohledem na odlišný režim jednání za právnické osoby.
Procesní předpisy už celkem tradičně upravují jednání právnické osoby odlišně od hmotněprávních předpisů, stejně jako je odlišně upraveno hmotněprávní a procesní zastupení. Trochu opatrnosti je tedy možná na místě i u tvrzením, že pouhá skutečnost, že občanský zákoník nyní říká, že statutární orgán společnost zastupuje, znamená, že v procesních situacích dál nejedná společnost svým statutárním orgánem resp. jeho předsedou. Nevím o tom, že by součástí NOZ byla novela § 21 OSŘ, na který navazuje i SŘ.
Ale i kdyby ano, podle mne je třeba tuto mezeru překlenout výkladem s přihlédnutím k cíli a smyslu právní úpravy.
Navíc § 18 odst. 2:
(2) Úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob.
§ 8 odst. 3:
(3) K přístupu do datové schránky právnické osoby je oprávněn statutární orgán právnické osoby, člen statutárního orgánu právnické osoby nebo vedoucí organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla datová schránka zřízena.
U datové schránky vím u každého konkrétního přístupového oprávnění, komu bylo zřízeno (např. mně jako statutárnímu orgánu občanského sdružení), tedy vím, která osoba jednání činila, a zda byla osobou podle § 8 odst. 3 či nikoli.
Nikde nevidím napsáno, že by ho ta osoba musela provést ze své datové schránky.
OSŘ samozřejmě bylo nutně uvedeno zákonem 293/2013 Sb. do souladu s rekodifikací, a to včetně §21 OSŘ. V tomto směru lze připustit, že §18 odst.1 300/2008 sb. mohl možná více polopaticky deklarovat příklon k fikční teorii PO a hovořit o jednání za PO. S nepřímou podporou v textu DZ ke zmíněné novele OSŘ (konkrétně §42) je však třeba i nadále beze změn respektovat určitou specialitu zákona 300/2008 Sb., jež i nadále dává možnost (na první pohled přímo, ale ve skutečnosti v nutném zástupení)i právnické osobě provádět úkony vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky, neboť tentýž zákon rovnou stanoví okruh osob (zástupců), jejichž jednání bude přičítáno PO a tím i jej předurčuje k možnému naplnění (procesních) podmínek §21 a §42 OSŘ. Martin Cach
Souhlasím s Janem Slaninou...
Právo je uměle vytvořený systém, který by neměl mít jiné (vedlejší) účinky, než ty zamýšlené.
Pokud je možné takové nechtěné účinky vyvodit (což se stává často), ale přitom je jen trochu možný výklad opačný (které takové nechtěné účinky nepřipustí), je třeba takové účinky odmítnout a výklad normy, který takové účinky může přivodit, nepřipustit. Toť vše.
Zamýšleným účinkem NOZ jistě nebylo de facto znemožnit uživání datových schránek právnickými osobami.
Proto je výklad důsledků NOZ nastíněný autorem nejspíše právně pozitivisticky správný, ale zcela jistě by neměl být akceptován jakýmkoliv rozumným soudcem.
/řestože je tedy úvaha
Okomentovat