pátek 31. května 2013

Google Intuition vs. Google Zero?

Porušuje Google súťažné právo?





To sa v posledných rokoch snažili protisúťažné úrady zistiť na oboch stranách Atlantiku. Americká Federal Trade Commission prípad uzaverla v januári 2013. Pred Európskou komisiou prípad stále prebieha, je však už jasné, že internetový gigant z toho vyviazne rýchlo a bezbolestne. Komisia sa totiž rozhodla riešiť prípad neformálne, v rámci tzv. konania o prijatí záväzkov podľa čl. 9 Nariadenia 1/2003. V praxi to znamená: žiadna pokuta, žiadne konštatovanie protisúťažného jednania, namiesto toho Google sám navrhol riešenie situácie, ktoré je práve otvorené komentárom (do 27. 6. 2013) a v prípade, že ho Komisia schváli, bude pre Google záväzné po dobu 5 rokov.

(& off-topic: tieto alternatívne formy vymáhania súťažného práva sa v poslednej dobe objavujú stále častejšie. Znamená to, že sú lepšie? Určite sú rýchlejšie, ale čo znamenajú pre trh? A čo pre  predvídateľnosť v súťažnom práve? Nezabúdajme, že v prípade prijatia záväzkov Komisia vlastne nikdy jasne nerozhodne, či došlo alebo nedošlo k narušeniu hospodárskej súťaže... A vôbec, čo private enforcement? Google vo svojich záväzkoch totiž "expressly denies any wrongdoing or that it has any liabilityrelating to the Commission’s investigation under Article 102 TFEU.")

Ale poďme rovno k veci: čím sa teda Google (ne?)previnil proti súťažnému právu?

Google je obvinený predovšetkým z toho, že (1) vo výsledkoch vyhľadávania uprednostňuje vlastné služby a (2) neoprávnene kopíruje obsah webových stránok. (Sťažnosti tiež smerujú na problémy týkajúce sa exkluzívnych ustanovení v zmluvách s inzerentmi a na nastavenie aplikácie AdWords, tomu sa však venovať nebudem.)

Ad 1) Súťažiteľom vadí, že Google vo výsledkoch vyhľadávania zvýhodňuje vlastné služby (Google Maps, Google Reviews, Google News, Google Images, Google Translate, Google Shopping, YouTube, etc.). Príklad: zadáte do Googlu pravnicka fakulta UK, zobrazí sa Vám toto:


Vadí vám, že vám Google "vnucuje" svoje služby Google Maps a Google Reviews? Poškodzuje Vás to ako spotrebiteľa?

Ad 2) Prevádzkovatelia (spravodajských) webov sa sťažujú, že Google na ich stránky nielen odkazuje, ale taktiež nedovolene kopíruje ich obsah (tzv. scraping). Hovoríme o dvoch riadkoch textu, ktoré vidíte pod každým odkazom vo výsledkoch vyhľadávania. Príklad: chcete jednoducho a rýchlo nájsť nedávny článok na JP, ktorý hovoril o zadržaní zlodeja v samoobsluhe, napíšete preto do Googlu jine pravo samoobsluha a ako prvý odkaz vám vypadne:


Dopúšťa sa Google protiprávneho (resp. protisúťažného!) konania, keď prekopíruje dva riadky textu, ktorý je na internete verejne a zdarma dostupný? (Zaujímavá diskusia k téme prebehla na Chillin' Competition.)

A opäť: cítite sa ako spotrebiteľ poškodený tým, že nájdete pod každým odkazom dva riadky textu, ktoré vám majú pomôcť posúdiť relevanciu výsledku?

***

Druhý problém (scraping) je o niečo jednoduchší a Google ho vyriešil elegantne: zaviedol opt-out. Nechcete, aby sme z vašich stránok kopírovali? Tak my nebudeme. Vo výsledkoch vyhľadávania zobrazíme len názov webu a URL. (Vaša škoda, veľmi pravdepodobne na vás nikto neklikne...)

***
Prvý problém (zvýhodňovanie služieb Google) je však extrémne kontroverzný a Komisia sa (vďaka alternatívnemu spôsobu riešenia) pravdepodobne úspešne vyhne odpovediam na mnohé dôležité otázky. Tá najdôležitejšia z nich je: Má tento problém vôbec Komisia riešiť? (Majú sa protimonopolné úrady zaoberať otázkou, ako má Google napísaný svoj vyhľadávací algoritmus? Koho tým chránia? Súťažiteľov, ktorí Googlu závidia jeho 95% podiel na trhu?)

Filozofia Googlu sa v posledných rokoch posunula od vyhľadávania relevantných výsledkov k vyhľadávaniu individualizovaných výsledkov. Snaží sa každému z nás dať to, čo hľadáme, čo máme radi, čomu rozumieme. Snaží sa nás spoznať, pamätať si naše preferencie, čítať nám myšlienky. (Áno, je to desivé.) A snaží sa nám to dať "na prvý klik". Preto, keď do vyhľadávacieho riadku napíšeme adresu, ukáže nám mapu, keď napíšeme 100 CZK, ukáže nám, koľko je to €. Až potom prichádzajú ostatné výsledky z webu. (Fungovanie troch samostatných algoritmov je výborne vysvetlené napríklad v tomto článku.)

Súťažiteľom však vadí, že Google ponúka najprv svoje vlastné služby, až potom ukazuje ostatné relevantné výsledky. Chcú, aby sa i vlastné produkty Googlu zaradili medzi ostatné výsledky, a to podľa relevancie. Google však navrhuje iné riešenie:  labelling. Výsledky z vlastných služieb viditeľne oddelí od ostatných výsledkov a pridá k nim informáciu, že sa jedná o služby Google. Grafickú ukážku tohto riešenia nájdete v návrhu záväzkov.



To je však problém. Výsledky vyhľadávania totiž nie je možné usporiadať neutrálne. Poradie výsledkov je určené podľa kombinácie faktorov (výskyt kľúčových slov a synoným, návštevnosť stránky, "kvalita" webu, atď.), ktorým Google prikladá relevantnú váhu vo svojom algoritme. [Na tomto probléme bol založený skvelý diel The Good Wife, v ktorom sa v dokazovaní vysvetľuje, ako funguje internetové vyhľadávanie (vyhľadávač ChumHum je samozrejme Google), báječný je Judge Marx, ktorý vždy všetkému rozumie!]

Problém je však ešte niekde inde. Nesťažujú sa spotrebitelia, sťažujú sa konkurenti. Presne ako v prípade Microsoft - lenivému spotrebiteľovi určite nevadí, že mu Microsoft k operačnému systému automaticky pridá i Windows Media Player a Internet Explorer. Lenivý spotrebiteľ je za to rád, pretože mu to uľahčí život. (A áno, viem, ako dopadol Microsoft. A myslím si, že mal dopadnúť inak.) A lenivému spotrebiteľovi rovnako uľahčuje život Google, ktorý na jeho otázky odpovedá priamo, namiesto toho, aby ho posielal k ďalším zdrojom informácií.

Google už nie je len Google Search. Je to kombinácia vyhľadávača a mnohých ďalších služieb. Google najprv skúša odpovedať na otázky užívateľov pomocou informácií, ktorými sám disponuje, a až následne im ukáže, akou cestou sa majú vydať, ak chcú odpoveď predsa len hľadať sami. Google "manipuluje" výsledky vyhľadávania, ale manipuluje ich intuitívne, aby nám poskytol čo najlepší výsledok. Túto zmenu (kriticky) popisuje výborný článok The Case Against Google: "Search is just about retrieving information. Actually answering subjective questions requires a deep knowledge of the person doing the asking: Where you are, who your are friends, what your interests are, what you like and don't like."

***

Keby som bola Google a keby mi Komisia dýchala na krk, urobila by som úplne iný krok než labelling. Namiesto jedného Google Search by som predstavila dva samostatné produkty: Google Zero a Google Intuition.


Google Zero by bol obyčajný vyhľadávač. Niečo ako DuckDuckGo. Vyhľadávač, ktorý každému odpovie rovnako.

Google Intuition by bol personalizovaný, pracoval by na základe informácií, ktoré mu o sebe dobrovoľne poskytnem. Zvykol by si na to, že keď niečo hľadám, zaujímajú ma len výsledky z posledného týždňa. Rozoznal by, čo ma zaujíma, v akom jazyku som schopná si to prečítať. Do výsledkov vyhľadávania by zahrnul i dáta z môjho Gmailu, Google kalendáru, informácie o mojich kontaktoch z Google + ... A Komisia by mu nemohla nič prikazovať či zakazovať, pretože by to bol skrátka nový relevantný trh, kde Google (Intuition) zatiaľ nemá konkurenciu.

A ak by mi intuitívny Google vadil či prestal vyhovovať, jednoducho by som sa odhlásila a opäť pracovala s obyčajným vyhľadávačom.

Je to riešenie v princípe podobné tomu, ktoré zvolil Microsoft. Ten dnes predáva operačný systém Windows s predinštalovanými programami, ale tiež tzv. N-verziu, v ktorej Windows Media Player nie je (...a ktorú si skoro nikto nekupuje).

***

V dnešnom článku 102 ZFEÚ skrátka nevidím nič, čo by Google porušoval. Samozrejme, Komisia v článku 102 vždy nájde to, čo v ňom práve nájsť chce. Ale možno je čas sa zamyslieť, ako chce európske súťažné právo (konzistentne!) pracovať s tzv. novou ekonomikou (v ktorej keď zadáte do Google Images antitrust, jasne sa ukáže, o čom to dnes celé je). Možno nie som priemerný spotrebiteľ, ale nepotrebujem, aby ma Komisia chránila pred Googlom. Až budem mať pocit, že Google výsledky manipuluje príliš, dám mu zbohom a vyberiem si niektorú z iných možností

30 komentářů:

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Zuzko, díky za výbornou sérii článků z tvé lovaňské europrávní kuchařky a zejména za ten poslední. Ke Googlu se totiž tak nějak všichni vyjadřovat bojí, protože dokud někdo z Komise nevynese alespoň statement of objections (pokud k němu vůbec došlo), tak se netuší, v čem je vlastně problém.

Mám na věc určitý pohled, ale pořádně vyargumentovaná odpověď se rozlezla na 4 stránky, takže schovávám do šuplíku...Tedy jen telegraficky (a s omluvou částečně anglicky):

Problémy chování Google nejsou natolik zřetelné, dokud se neukáže, že jde o jednání na minimálně dvou spolu souvisejících relevantních trzích., a to na:

1) trhu služeb obecného (neutrálního?) vyhledávání na webu, kde je Google super-dominantní (95%, říkáš), a

2) trhu reklamních služeb a dalších služeb (Google Maps, Google Reviews, Google News, Google Images, Google Translate, Google Shopping, YouTube, atd..)

Vzhledem k tomu, že Google komerčně (že službu vyhledávání poskytuje zadarmo, neznamená, že je nekomerční) působí na primárním trhu i na souvisejících sekundárních, může jednání na dominantním primárním trhu vést k vyloučení soutěžitelů na trhu souvisejících služeb a přitom v jakési smyčce také sloužit k financování udržení monopolního postavení na primárním web search trhu.

Problematické chování (theories of harm): tying (viz Microsoft Media Player)/ constructive refusal to supply (viz Bronner, Microsoft (InterOp) a Telekomunikacja Polska)/ diskriminace (Post Danmark)...

Technicky nejzajímavější otázkou je pro mě skutečnost, že Google financuje svůj vyhledávač z příjmů z Adwords a z dalších služeb (jak ostatně vyšlo najevo v řízení před ESD ve věci Google v Luis Vuitton) -> nedopouští se jednání s exclusionary následkem ve formě cross-subsidy?(jako samostatná podstata zneužití shledána Soudem ve věci Deutsche Post), případně predation?? V každém případě nabízí zadarmo službu, jejíž náklady rozhodně nejsou nulové. Ovšem zde jsou asi jednoznačně k dispozici objective justificatoins ve smyslu čl. "102(3)" (Post Danmark)

Ad refusal to supply - je přístup k neutrálnímu webovému vyhledávači essential facility? Španělský úřad pro ochranu hospodářské soutěže začal v červnu 2012 vyšetřovat Google právě kvůli stížnosti, že vypověděl smlouvu o reklamních službách se společností prodávající technické konopí. Refusal to supply ale nemusí mít jen svoji ryzí podobu, tedy odmítnutí uzavřít smlouvu anebo vypovězení existujících smluv. V rozhodnutí Telekomunikacija Polska ESD kvalifikovat tzv. constructive refusal - postupné zhoršování kvality služeb (tedy zde např. zobrazování v inferiorním pořadí a jiné diskriminační zacházení..)Jenže, extrémní pozicí tohoto argumentu, kdy se role neutrálního internetového vyhledávače v informační společnosti blíží statusu služby obecného hospodářského zájmu, je názor, že by Google měl být znárodněn anebo podroben, jako Antarktida, nějaké mezinárodní správě…

K tvé obavě o blaho spotřebitele, Zuzko. Otázka, zda vlastně poškozuje jednání Googlu konečné spotřebitele je pláč na špatném kontinentě. Evropské právo prej vyrostlo na ordoliberalismu (ochrana volného trhu jako hodnoty samy o sobě)a tak by namítlo, že chrání spotřebitele nepřímo zajišťováním efektivní soutěže na vnitřním trhu. Byť tedy nejde přímo o ochranu soutěžitelů, jde o ochranu soutěže a tím v podstatě i „jakoby stejně efektivních soutěžitelů“ (as efficient competitiors).

„Až budem mať pocit, že Google výsledky manipuluje príliš, dám mu zbohom a vyberiem si niektorú z iných možností."
Až ta chvíle přijde, tak o tom nebudeme mít ani tucha :)

Shrnuto a podtrženo -> in dubio pro innovatione?

David Schmidt řekl(a)...

Je vskutku neférové, že Google do výsledků svého vyhledávání zahrnuje výsledky svého vyhledávání a ne např. mapy.cz.

Anonymní řekl(a)...

v prvni rade si myslim, ze uz vysledek sporu vyvolanych s Microsoftem prokazuje "smrtelne onemocneni" nekterych druhu pravnich odvetvi (soutezni pravo zejm. nekalosoutezni jednani, prava k dusevnimu vlastnictvi zejm. autorske pravo - u nas OSA, Dilia, OOA-S - placeni poplatku za vyzvaneci melodie, za pustenou hudbu z mobilu prodavace v trafice ktery kdyby to mel na sluchatka tak by to pry bylo v poradku, pausalni poplatky za prazdne nosice informaci, cd/dvd media, hdd, tiskarny, kopirky ..., prava na ochranu nemajetkove ujmy) jez si drive ci pozdeji vyzada zasadni zmenu paradigmatu. Z meho pohledu by centrem ochrany mel byt prumerny spotrebitel (stejne jako v rodinnem pravu dite). Kazdy z rozhodujicich organu (clenove Komise, jinde soudce ..) by si mel pekne na dlouhe hodiny ci spis minimalne dny a tydny sednout pred Google, regnout se na gmailu a jim spojenych sluzbach, personifikovat je, tak aby pres cookies pak Google jej umel ztotoznit a hledat treba zrovna co on v nejake kauze potrebuje ke sve praci, pak v Images zda mu vadi prime zobrazeni Obrazku... a na zaklade vlastni zkusenosti by se ukazala jasna nesmyslnost techto zalob zastitujicich se fiktivnimi spolky na ochranu spotrebitelu, to co Google provozuje neni v rozporu se zajmy spotrebitelu ale zavistivych soutezitelu. Stejne tak 10+ let po rozhodnutem boji na poli prohlizecu (netscape x internet explorer) je absurdni ta nova volba ve windows kde ma uzivatel moznost zvolit si prohlizec. Kazdy je snad svepravny a kdykoliv si Firefox, Chrome, Operu .. nainstaluje a pouziva ji kdyz ji ma radeji. To uz nebylo uplne koser jak v jiste dobe se jako balicek distribuovala oddelene od windows nova verze Internet Exploreru personifkovan pro Seznam (domovska stranka ..). Problemu vendor lock-in ohledne Microsoftu si spotrebitele jsou vedomi a presto Linux nepouzivaji, protoze proste maji radeji platformu Windows, jeste absurdnejsi je pak odstraneni Windows Media Playeru ktery je spise podprumernym produktem a kazdy sverpavny uzivatel windows drive ci pozdeji prejde na jiny prehravac. Zajimave, ze nikdo dosud nenapadl zakladni koncept Applu - symbioza hw+sw nad kterym ma plnou kontrolu a nikoho na svuj pisecek (appStore, itunes..) nepusti (naopak zakazuje defaultne a trend je ze casem uplne instalaci sw ktery nepochazi z jeho depozitaru, pokud nekdo zkusil vyrabet hw na ktery by slo nainstalovat legalne koupeny osx tvrde narazil zalobami a musel toho velmi rychle nechat) a tvrde se brani zalobami - srov. http://apple.wikia.com/wiki/TPM
Martin Levy

Anonymní řekl(a)...

jeste doplnuji: pres robots.txt ma kazdy vlastnik obsahu moznost jednoduse projevit vuli aby google indexer jeho web vynechal ... Martin Levy

Anonymní řekl(a)...

podle mého názoru, a to ani na vedlejších trzích (kromě základního trhu Google Search) nedosáhly praktiky Googlu takové intenzity, aby umožnili zásah úředních orgánů. Až se tomu tak stane (a v historii se tak již stalo) bude na místě zasáhnout, zatím nikoliv. Ostatně proti exkluzivni smlouvě mezi AT&T a Applem o výhradním prodeji IPhonu na USA trhu (a tím vyřadili ze hry ostatní mobilní operátory - Verizon, Sprint ..) taky nikdo nic neměl což byl podle mého názoru spíše příklad jež si koledoval o zásah


https://en.wikipedia.org/wiki/Standard_oil#Breakup

https://en.wikipedia.org/wiki/Bell_System_divestiture

https://en.wikipedia.org/wiki/AT%26T_Corporation

Anonymní řekl(a)...

Možná jsem už mimo dnešní dobu, ale tabloidy opravu nečtu. Nemohli by blogeři používat standardní podobu textu, tj. černé písmo na bílém podkladu ?

Jan Vrchota

Anonymní řekl(a)...

Nechci brát autorce ideály, ale představa, že momentálně google nebere data z gmailu a nepočítá s nimi v internetovém vyhledávání, je dost naivní. Takže i například vaše google dokumenty, které sdílíte s ostatními a které jsou údajně superutajované, se stanou superveřejnými jen pouhým "kliknutím" na tlačítko odeslat.

Podobně na tom je i představa, že si ze služby sbalím svých pět švestek a půjdu pod jiného providera například e-mailu či vyhledávání. Data, která někdo googlu poskytl jsou nenávratně u něj. Ten si svá data chrání, což platí pro každého providera internetových služeb ;-). Ostatně, zkoušel někdy někdo zkusit jen přesměrování e-mailů z gmailu? Vím, že před pár lety to nešlo, nedivil bych se, kdyby to zůstalo nezměněno.

No... a proto všechny technologické společnosti (kromě Microsoftu, kterému se to hodí do krámu) brečí nad připravovaným nařízením o data protection, které by mělo zavést nové instituty jako right to be forgotten či data portability.

Š. Stehlíček

Anonymní řekl(a)...

Také si myslím, že toto odvětví práva je delší dobu úpadkové a s prominutím tam, kdy chybí obsah, nastupuje terminologie. Autorské právo naopak trpí technickou neproveditelností nebo procesní nezpůsobilostí cokoliv prokázat.

MV

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Ad MV (Michale?)

naopak, vzhledem ke kauzám Google a Gazprom čekají soutěžní právo velmi zajímavé časy.

Terminologie v soutěžním právu (tedy mluvíme zde jen o čl. 102 SFEU - zneužití dominantního postavení) prakticky neexistuje, což mu mají kritici za zlé kvůli právní jistotě. Tying, bundling, margin squeeze...jsou v podstatě jen případové studie, aproximované škatulky, na základě rozhodnutí Komise a ESD v minulosti. Skutková podstata zneužití je velmi neformální, zato dosti šťavnatá, chcete-li.


Anonymní řekl(a)...

samozrejme ze si muzete nechat preposilat postu z gmail uctu (vzdycky co pamatuju to tak bylo) dpokonce si muzete zvolit zda chcete ponechat kopii na gmailu nebo ji z gmailu smazat ..
celej ucet a vsehno s nim spojene cili "umrit z hlediska googlu" muzete jednoduse:

https://accounts.google.com/b/0/DeleteAccount?hl=cs

https://plus.google.com/downgrade/?authuser=0

nastaveni soukromi

https://www.google.com/settings/privacy?tab=4

****
mam dojem ze nekteri uzivatele ve svych spikleneckych teoriich jiz ztraceji konakt s realitou ... Martin Levy

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad statement of objections: Žiaden neexistuje. V prípade konania o prijatí záväzkov Komisia totiž SO vydať nemusí. Komunikácia s Google prebieha len neformálne ("I have just sent a letter to Eric Schmidt setting out these four points...") + nedávno Komisia zverejnila ďalšie MEMO, z ktorého sú námietky zjavné.

Ad ordoliberalizmus: Áno, EÚ chráni hospodársku súťaž as such. To však neznamená, že má umelo vytvárať súťaž tam, kde žiadna nie je. Fungujeme predsa na koncepte 'as efficient competitor', nie na koncepte pluralizmus súťažiteľov za každú cenu. Keď dominantný hráč vytlačí z trhu súťažiteľa, ktorý bol menej efektívny, nejde o porušenie čl. 102.

Čl. 102 dnes hlavne chráni inovácie: na jednu stranu si súťažiteľ zaslúži benefit zo svojich inovácií, na druhú stranu sa však nesmie dostať do tak pohodlnej pozície na trhu, aby inovovať prestal. Ide teda o vyvažovanie: určité bremeno (tzv. special responsibility), ktoré sa z titulu čl. 102 ukladá na ramená dominantných hráčov, by malo viesť k posilneniu existujúcej súťaže a k ďalším inováciám. AVŠAK: v prípade Google by bol výsledok presne opačný. Ak Google dostane povinnosť zobraziť vedľa Google Maps tiež Bing Maps (a ďalšie), stráca tak motiváciu k inováciám.

Ad relevantný trh & skutková podstata deliktu: Môj návrh služby Google Intuition smeroval k vymedzeniu samostatného trhu "intuitívnych vyhľadávačov", ktorý nie je zameniteľný s trhom "obyčajných internetových vyhľadávačov". (Poznám ľudí, ktorí chceli prestať používať Google, ale zistili, že Yahoo! / Bing / Seznam proste neponúka tú istú službu => nie je substitút. Otázkou je, čo by sa stalo, keby Google svoje služby spoplatnil...)

Samozrejme je však treba počítať s tým, že argument trhu "intuitívnych vyhľadávačov" nebude úspešný. V tom prípade máš absolútnu pravdu, Tome: Google využíva svoje (super)dominantné postavenie na trhu internetového vyhľadávania k tomu, aby posilnil svoju pozíciu na sekundárnych trhoch. (A produkuje tak väčší zisk, pretože ak viac ľudí kliká na Google Maps, tak sa zvyšuje cena reklamy na Google Maps, a teda i príjmy Googlu.) Ja sa však pýtam: je takýto postup as such porušením čl. 102?

Ak sa nemýlim, pojem cross-subsidy nie je aplikovateľný, pokiaľ v hre nie sú verejné prostriedky. Je to totiž koncept vyvinutý v judikatúre k verejným podporám, nie k zneužitiu dominantného postavenia (but please, correct me if I'm wrong). Taktiež v jednaní Googlu nevidím prvky viazaných obchodov (tying), pretože používanie jedného Google produktu nie je podmienené používaním iného. Odmietnutie prístupu (refusal to supply) tiež neprichádza do úvahy - neviem si predstaviť, že by sa súťažiteľom podarilo naplniť podmienky stanovené v Oscar Bronner a dokázať, že vyhľadávač Google je essential facility a oni svoje sekundárne služby nie sú schopní ponúkať inak než cez Google Search. Skutková podstata diskriminácie podľa Post Danmark taktiež nie je aplikovateľná (a i keby bola, tak nastupujú objective justifications podľa neexistujúceho 102(3), ako už si sám písal).

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ešte dve myšlienky k essential facility:
(1) Vybudovanie infraštruktúry pre kvalitný internetový vyhľadávač je samozrejme nákladná záležitosť, ale nedokážem si predstaviť, že by sa jednalo o naturálny monopol. Hardware, ktorý má Google postavený v Mountain View, nie je tak unikátny, aby mohli ostatní internetoví giganti žiadať o prístup - nič im nebráni postaviť si vlastný. Google určite nie je (a nebude) službou všeobecného záujmu, vo svojich strojoch má síce naindexovaný obsah celého webu, ale keby zo dňa na deň svoj business zrušil, do týždňa by jeho miesto na trhu prevzal niekto nový. Bariéra vstupu na trh je v tomto zmysle extrémne nízka.
(2) Je absurdné, aby sa súťažitelia BEZPLATNE vyšvihli na prvé priečky vo vyhľadávaní úplne zadarmo. Aj doktrína essential facilities predsa stojí na princípe kontraktačnej povinnosti, nie na princípe charity. Google by si mal dať pozor na klasický problém tohto neformálneho procesného riešenia: keď v návrhu záväzkov bude na seba príliš prísny, Komisia jeho návrh s radosťou príjme a určite ho nebude "zmierňovať".

Nakoniec, pre zjednodušenie: predstavme si, že by TESCO vo svojich predajniach umiestnil všetky produkty značky TESCO na prízemie a všetky produkty ostatných značiek na prvé poschodie. Je jednoduchšie (a určite tiež lacnejšie) nakúpiť všetko na prízemí, na druhú stranu vás k tomu nikto nenúti. Ak vám Philadelphia chutí viac než TESCO tavený syr, viete, kde ju nájdete. (A myslím, že analógia obstojí i v prípade, že má TESCO 95% podiel na trhu s potravinami.)

P.S.: Problém ochrany osobných údajov je samozrejme akútny, ale to je úplne iná diskusia. V mnohých štátoch EU sa tento problém aktuálne vyšetruje, v USA už Google zaplatil $7m za to, že pri fotografovaní ulíc do Street View (omylom) zhromaždil e-maily, heslá a ďalšie informácie od miliónov ľudí. A s príchodom Google Glasses a ďalších gadgets ešte len začnú zaujímavé diskusie... (momentálne v LUXe leží na stole veľmi zaujímavá predbežná otázka od českého NSS týkajúca sa možnosti zaznamenávať dianie na verejných priestranstvách vlastnou kamerou - i rozhodnutie v tejto veci bude zásadné pre budúcnosť Google Glasses v EÚ).

Tomáš Pavelka řekl(a)...

ad Š. Stehlíček

Right to be forgotten v čl. 17 návrhu nového nařízení asi až taková díra do světa nebude, pakliže v současné podobě více méně kopíruje ustanovení čl. 12 staré směrnice o mazání dat a že nadále platí omezení odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb dle E-commerce směrnice 2000/31 (Viz třeba Christopher Kuner, "The European Commission's Proposed Data Protection Regulation: A Copernican Revolution in European Data Protection Law" (Privacy & Security Law Report 2012). Ale zní to úderně a kontrolorům dat se klepou kolena už z principu, že se bude něco měnit :) Mimochodem sběr osobních údajů a tržní jednání Googlu podle mě nejsou dva oddělené světy, Š. Stehlíček se v tomhle trefil do černého. Google staví na sběru informací inovace svých služeb a tak je přímo využívá k hospodářské soutěži.


ad Zuzka, ke třem věcem

Pravdu díš, že Deutsche post byla kauza státní podpory, ale problém cross-subsidy je stejně platný pro např. regulovaný trh (Post Danmark) a nebo pro predation na vedlejším trhu (AKZO). Jde prostě o leveregování nedominantního trhu dominantním nebo naopak, anebo v rámci jednoho trhu leveregování contestable části trhu příjmy z necontestable (Van den Berg, Coca-Cola). (haha měli bychom se naučit česky :)

Cross-subsidy nadto nemusí nutně být samostatnou skutkovou podstatou (navíc, jak jsem psal výše, mluvit v soutěžku o "skutkových podstatách" je hrubé zjednodušení, které selhává zejména v novátorských věcech), ale může hrát roli přitěžující okolnosti třeba u diskriminace, nebo způsobit neaplikovatelnost objective justification, jako diskriminace ve Virgin/British Airways.

Tying - je zrovna u Googlu snad nejvíc očividný. Využiješ službu 1 - web search, který ti automaticky vyplivne výsledek využívající prvky služby 2 - google maps atd. . Kritériem pro tying je, že služby (nebo produkty) jsou odlišné vzhledem k poptávce zákazníků. „Dva produkty jsou odlišné, pokud by si v případě neexistence vázaného nebo spojeného prodeje podstatný počet zákazníků pořídil vázající výrobek, aniž by zároveň u téhož dodavatele koupil i vázaný výrobek, a byla by tudíž umožněna nezávislá výroba vázajícího i vázaného výrobku.. „(Enforcement priorities para 51, přeložit do jazyka služeb)

Otázka zní, poptával by (průměrný) spotřebitel vyhledávač, ve kterém nebudou funkce integrované? Jinak řečeno, je nahý vyhledávač samostatnou službou? Je jakékoliv třídění výsledků zásahem do neutrality vyhledávače? Má vyhledávač bez nějakého algoritmu třídění informací vůbec smysl? (tady souhlasím s tvým návrhem kategorie "intuitivního vyhledávače"). Podobný argument byl dost přesvědčivě přednesen už v kauze Microsoft (WMP), tedy že Media Player spotřebitel vnímá jako integrální součást operačního systému. Tudíž teoreticky nejde o dva různé produkty a dva různé trhy. To se potvrdilo také v praxi, kdy si slavný Windows N bez integrovaného přehrávače koupila jen hrstka fanoušků soutěžního práva. Jako právní argument byl ale Soudním dvorem odmítnut a tipnul bych si, že se Komise staví ke Google Search a ostatním službám podobně.

V úvaze o indispensable input nelze opomenout důležité kritérium - network effects ("equivalent scale"), jak bylo judikováno v Bronnerovi (para 45). Stačí, že duplikování essential facility je "zřejmě nepraktické". Refusal to deal bylo taky spouštěčem vyšetřování Googlu po celém světě, jak už jsem zmínil, španělská NCA květen a červen 2012, Jižní Korea (Fair Trade Commission) v dubnu 2011, francouzská NCA únor až říjen 2010 atd. (info z Chilling competition) Něco na tom bude ;)

David Schmidt řekl(a)...

Celé je to snaha konkurentů Google napasovat se na spor z počítačového pravěku Microsoft v Netscape, vytvářet představu, že je zde vyhledávač Google a vedle toho internetový atlas map, hrušky vedle žárovek. Ale myšlenka Google je jiná: vyhledávat cokoli kdekoli, celé je to jeden Google.

Myšlenka Tesco je zase jiná: nabídnout levnou a přiměřeně kvalitní základní sadu výrobků od všeho (tesco value rýže, omalávanky či deodorant), ovšem v kontextu mírně předražených standardních výrobků. Dvě patra by tento záměr samozřejmě rozbila, protože by si lidi uvědomili, že do druhého vlastně nemusí, protože celé jedno patro tesco value by by bylo nesmazatelným zážitkem. Nebylo by to ale ilegální, vyrábět všechno pod stejnou značkou?

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad David Schmidt:

1) "celé je to jeden Google" -> v tomto s Vami úplne súhlasím, presne to som sa snažila v článku naznačiť. Otázkou je, či bude s takouto definíciou relevantného trhu súhlasiť i Komisia.

2) Čo sa týka TESCO paralely: myšlienka je samozrejme iná, ale nie je princíp rovnaký?

TESCO bolo najprv len sprostredkovateľom medzi dodávateľmi potravín a zákazníkmi, časom začalo produkty samo ponúkať. Na trhu s ryžou ani s deodorantmi nie je dominantné, ale využíva svoje dominantné postavenie na trhu supermaketov k zvýšeniu zisku na vedľajších trhoch.

Google bol tiež najprv len sprostredkovateľom, časom tiež vyvinul vlastné produktty a taktiež využíva dominantné postavenie na hlavnom trhu k navýšeniu zisku na vedľajších trhoch.

Ani TESCO ani Google nebránia zákazníkovi, aby používal produkty iných. Len uľahčujú prístup k produktom vlastným. Otázkou je, či je takéto konanie per se zneužitím.

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad Tomáš:

"Skutkové podstaty" v čl. 102 sú síce nejasné a ich zoznam je taxatívny, nie som si však istá, že by sme to mali uzavrieť tak, že ich nepotrebujeme. Stále sme v oblasti verejného postihu, takže by (dominantní) účastníci trhu mali aspoň rámcovo tušiť, čo sa smie a čo sa nesmie.

S tým konceptom cross-subsidy si ma úplne nepresvedčil. Tzv. "prelievanie kapitálu" z jednej činnosti do druhej predsa nemôže byť zneužitím per se. To by totiž znamenalo, že žiaden subjekt v dominantnom postavení nesmie nikdy nič ponúkať zadarmo ani pod (variabilné) náklady. A tak ďaleko sa snáď dostať nechceme, nie? :))

Oba judikáty, ktoré cituješ, pracujú s myšlienkou, že cross-subsidy je zneužitím DP len v prípade, že jeho ÚČELOM je vytlačiť z trhu rovnako efektívneho súťažiteľa. To je presne rozdiel medzi AKZO a Post Danmark: zatiaľ čo spoločnosť AKZO nasadila dumpingové ceny nejakého (múčneho?) produktu preto, aby odstránila súťažiteľa (a myslím, že to bolo objektívne dokázateľné z korešpondencie AKZO a ECS), tak v prípade dánskej pošty sa nepodarilo dokázať, že by nízke ceny roznosu letákov mali za účel zničiť konkurenciu.

Ani o tying-u si ma nepresvedčil :)) Možno som old school (a určite som anti-Microsoft), ale ja si tying predstavujem tak, že pri kúpe jedného produktu si nútený kúpiť si i produkt druhý. Skrátka buď dva alebo nula. Ak si u C.H.Beck kúpim učebnicu trestného práva, musím si k nej kúpiť i TZ-tko (a zaplatiť za neho), učebnica bez TZ sa proste nepredáva. V momente, keď si kúpim učebnicu a dostanem k nej od Becka TZ-tko ako drobnú pozornosť, nevidím v tom problém. (Opäť, ak by sa ukázalo, že účelom týchto drobných pozorností je zničiť ÚZ-tká od Sagitu, situácia by sa musela posúdiť inak.) Takže na tying by som pristúpila len v prípade, keby Google aplikoval praktiku: Google vyhľadávač môžete používať jedine v prípade, že ste používateľmi Gmailu. A to sa predsa nedeje.

Ak by bol prípad Google rozhodnutý na platforme refusal to supply, bolo by to určite zaujímavé (a určite správnejšie než tying či cross-subsidy), to by však museli ostatní súťažitelia dokázať, že sa naozaj jedná o essential facility a tam mám skrátka pochybnosti. Náklady na prevádzku serverov v Mountain View sú nepochybne vysoké, ale pri dnešných rozpočtoch internetových gigantov sa asi nedá povedať, že by bolo "zrejme nepraktické" vybudovať druhý (tretí, štvrtý, šesťdesiaty) index webu. Nakoniec, veď to súťažitelia už dávno urobili (každý vyhľadávač si pracuje so svojím vlastným serverom, ak sa nemýlim...)

Ak európske súťažné právo zakáže úspešným podnikateľom prelievať si kapitál z jedného produktu do druhého a dávať tak ľuďom dobré veci zadarmo, tak na to v konečnom dôsledku doplatí len spotrebiteľ. Až ten moment príde a budeme sa pýtať, kde sa stala chyba, tak už bude neskoro. Je lepšie konštatovať dnes, že Microsoft bol úlet, než zistiť za 5 rokov, že judikatúra Microsoft - Google - and others už je príliš silná na to, aby sme ju mohli zmeniť...

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Zuzi, nechtěl jsem, aby moje komentáře vypadaly jako proti Googlu zaujaté. Nicméně je holým faktem, že problém existuje. Historia docet: pokud už se Komise v rámci diskrece řízení pro porušení 102 rozhodne zahájit, má věci poměrně jasno, a pokud účastníci řízení nenavrhnou nápravná opatření, z pravidla skončí rozhodnutím dle čl. 7 (infringment). Jakékoliv objective justifications jsou de facto vyloučené(viz British Airways)

To diskuzi na beton posouvá z bodu "je v jednání Googlu něco v nepořádku?" do bodu "něco je podle Komise v nepořádku, jak to napravit?". Kdyby to tak nebylo, Google by honem nepřispěchal s návrhem commitments, které jsou alespoň na první pohled více než velkorysé (and haters gonna hate).

Tying - že výsledek vyhledávání (služba 1) rovnou vypadne v google maps (služba 2) je jednoznačný technologický tying. Sice si to pak můžeš zobrazit i v jiné aplikaci, ale to už nehraje roli, protože služba 2 byla poskytnuta a spotřebována tím, že ti ji Google "povinně" dodal se službou 1. Tying se tu teda neláme na otázce nuceného "nákupu", ale na otázce, zda jde o 2 různé služby, 2 různé trhy. Fanouškem řešení Microsoft WMP rozhodně nejsem, ale nejde o ojedinělý případ, Microsoft IE byla ta samá pohádka. Navíc brutální pokutou za porušení commitments u IE kauzy v předchozích pár měsících Komise potvrdila, že za správností svého rozhodnutí stojí.

Tying a Microsoft je legrace a můžem o tom debatovat do aleluja. Ale teď vážně - nemůžeme připustit v kontextu čl. 102 jen tak ledabylé mávání termíny "per se" "as such" a "ÚČELOM je vytlačiť z trhu .."

Judikatura ke 102 vykazuje 2 standardy zneužití, ani jeden z nich není "per se" v pravém slova smyslu (zase s omluvou za angličtinu)

Příklady standardu 1:

A) Microsoft - risk of elimination of competition and likely to eliminate competition = likelihood of elimination or restriction of competition is enough (p561)

B) Michelin II – effect does not necessarily relate to the actual effect, it is sufficient to show that abusive conduct …tends to restrict competition or…that the conduct is capable of having that effect

C) Virgin/British Airways – presumed effect (GC) – the fact that the hoped-for result is not achieved is not sufficient to prevent a finding of abuse ….legitimately be considered that market shares of competitors would have been able to grow more significantly (ECJ) – can produce an exclusionary effect, that is it is capable of making entry difficult or impossible…

Příklady standardu 2:

A) Hoffmann La-Roche standard (effect - measures - effect)
B) Commission Enforcement Priorities: implicit concept of anti-competitive foreclosure – a situation where effective access of actual or potential competitors to supplies or markets is hampered or eliminated, undertaking likely to be in a position to profitably increase prices to the detriment of consumers, as efficient competitor standard.

Účel jednání (ve smyslu „object“) vytlačit z trhu se neobjevuje v žádném rozhodnutí ESD (možná bych přihmouřil oko u British Airways) s výjimkou predation, ale to je spíš subjektivní stránka („intention“) podnikatele v podobě strategického plánu vytlačit soutěžitele v případě, kdy se predátorská cena pohybuje mezi variabilními náklady a celkovými náklady na období predace (AKZO)

Uf...možná to tady s těmi technikáliemi přeháním(e), ale snad nám čtenáři prominou. Ať vidí, že soutěžko je schopné nabídnout alespoň holé minimum právní jistoty :)

David Schmidt řekl(a)...

Může být jmenován nějaký precedent "zneužití zdarma poskytované služby"?

Kdyby se Google rozhodl, že vyhledávač mohou používat jen uživatelé Gmailu (což je příklad samostatného produktu), nebo lépe jen ti, kteří použijí hardware s nainstalovaným OS Chrome, kde by byl problém? I z hlediska proběhlých kauz je rozložení přeci opačné: dominantním není Chrome OS ("Windows"), ale Google vyhledávač ("Media Player").

Anonymní řekl(a)...

jeste jen par poznamek k googlu:

1) google "vidi a indexuje" asi tak 5% z celkoveho mnozstvi dat na internetu

srov.

http://en.wikipedia.org/wiki/Deep_Web

k tomu se nabizi analogie k fyzice - kde take "aspon trochu zname" asi tak 5% z celku

k tomu srov.
http://en.wikipedia.org/wiki/Dark_matter

2) Google ma formulare a maze z vysůedku hledani na zaklade DMCA

http://en.wikipedia.org/wiki/Digital_Millennium_Copyright_Act

dle pozadavku privatnich subjektu ci vlad spousty vysledku, trend zadosti o smazani exponencialne v case roste

http://www.google.com/transparencyreport/removals/copyright/?hl=en_US

http://www.google.com/transparencyreport/removals/government/

http://www.google.com/transparencyreport/removals/government/data/

http://www.google.com/transparencyreport/removals/copyright/data/

3) ze to neni ten "zly Google" prokazuje treba i tenhle link

http://support.google.com/webmasters/bin/answer.py?hl=cs&answer=164734

srovnej zejmena sloupec s tematy-volbami zcela vlevo

4) dalsi zajimave linky:

http://netforbeginners.about.com/cs/secondaryweb1/a/secondaryweb.htm

http://chillingeffects.org/dmca512/faq.cgi

http://bzzzsocial.co/how-to-issue-a-dmca-takedown-notice-to-google/

Martin Levy

Anonymní řekl(a)...

jeste doplnuji ze to mazani na zaklade requestu se tyka samozrejme i "sekundarniho trhu googlu" treba v posledni dobe stovek tisic napr. japonskych videi z youtubu .. Martin Levy

Pavlína Hubková řekl(a)...

K prvnímu vytýkanému obchodnímu chování Googlu:

Následující poznámky jsou silně ovlivněné tím, že jsem momentálně trochu zaujatá, především nemohu z hlavit vyhnat "innovation as a value which should be protected" a dlouhodobě mám tendenci souhlasit s Tomášem. Každopádně bych ten případ hned nezatracovala. Abuse of dominance si v tom představit dokážu.

Klíčové pro pochopení kauzy je podle mě stanovit si, co se Komise snaží chránit a jakou hodnotu se snaží garantovat. Pokud se na věc budeme dívat pohledem spotřebitele "tady a teď", pak samozřejmě dojdeme k závěru, že Google je fajn, má úspěšný business model a nabízí funkční služby. Ale tady to vypadá, že Komise se na to dívá z širšího pohledu, bere v úvahu dlouhodobý horizont a cílem competition policy v podání Komise je pak zajistit vývoj a inovace (které jsou v konečném důsledku ku prospěchu spotřebitelů). To, že Google v krátkodobém horizontu spotřebitelům neškodí, neznamená, že jeho chování nemůže vyústit ve škodu v horizontu dlouhodobém.

Evropské soutěžní právo totiž není zaměřené pouze na ochranu spotřebitele a jeho blahobyt. Je bráno spíš jako public policy tool a stojí na pluralitě cílů, které se mohou měnit v čase anebo případ od případu. Na spotřebitele se pak myslí spíš "odvozeně".

Je jednoduché si říct, že mně Google neškodí, až se mi přestane líbit, přejdu ke konkurenci, a proto, drahá Komise, přestaň se tvářit, že mě chráníš, a dej raději ruce pryč, ať nezpůsobíš víc škody než užitku. Já se ale domnívám, že má Komise právo zvolit vývoj a inovace za hodnotu, kterou by měla chránit, a že by se měla dívat víc dopředu a posuzovat, kam to všechno může dospět v delším časovém období.

Současná competition policy nechce (doufejme) trestat úspěšný business model, ale její snahou je spíš mít věci pod kontrolou, protože nikdo neví, co se z toho v budoucnu vyklube.

Ve světle výše uvedeného pak v případu stále vidím na sebe navazující trhy a nikoli jeden supertrh (tedy trh vyhledávání informací a trhy aplikací) a dokážu si představit, že chování Googlu (nastavení algoritmu i způsob zobrazování výsledků) může být zneužitím dominance. V podstatě souhlasím s Tomášem, že to může být technologický tying, refusal to supply, diskriminace a nezavrhovala bych ani cross-subsidy.

V důsledku to totiž může vést k tomu, že pokud budou všichni využívat na sekundárním trhu pouze aplikace Googlu, pak konkurenční vývojáři ztratí veškeré incentivy k produkování nových aplikací a budou to muset zabalit. A to je ohrožení pro inovace...

"Ak európske súťažné právo zakáže úspešným podnikateľom prelievať si kapitál z jedného produktu do druhého a dávať tak ľuďom dobré veci zadarmo, tak na to v konečnom dôsledku doplatí len spotrebiteľ. Až ten moment príde a budeme sa pýtať, kde sa stala chyba, tak už bude neskoro. Je lepšie konštatovať dnes, že Microsoft bol úlet, než zistiť za 5 rokov, že judikatúra Microsoft - Google - and others už je príliš silná na to, aby sme ju mohli zmeniť... "

Vidím to spíš naopak: Pokud Komise bude jen nečinně přihlížet, může Google postupně zničit všechny vývojáře aplikací (kteří nebudou mít incentivy se do vývoje a inovací pouštět, jelikož pro ně nebude existovat žádná vidina úspěchu), tím podstatně omezit celkový vývoj a inovace - a na to pak spotřebitel doplatí. Pak teprv bude pozdě se ptát, kde se stala chyba. Změnit judikaturu je mnohem jednodušší než nastartovat efektivně fungující trh...

Pochybuji, že by se Google naštval, že se mu Komise plete do podnikání, řekl, že když mu bude zamezovat dávat spotřebitelům věci zadarmo, tak se na to může klidně vykašlat, a zavřel by (v Evropě) krám.

Při posuzování případů trhu nových technologií je sice třeba opatrnosti, ale rozhodně to neznamená nečinnost Komise. Google má nepopiratelně obrovskou tržní sílu a navíc ještě tzv. "ability to shape the future", proto je bezpečnější mít jeho chování pod kontrolou než se později divit.

David Schmidt řekl(a)...

Ad Pavlína Hubková: "pokud budou všichni využívat na sekundárním trhu pouze aplikace Googlu, pak konkurenční vývojáři ztratí veškeré incentivy k produkování nových aplikací a budou to muset zabalit. A to je ohrožení pro inovace..."

Jinými slovy je podle Vás ilegální / nesoutěžní provozovat vyhledávač, který umí slova, obrázky, videa, mluvené slovo ve videích, mapy, knihy atd. protože to je na jednu firmu "moc". Pokud tak chce Google působit, musí "nabízet" samostatné produkty. Podle mě to je absurdita požadující zastavit technologický vývoj právě ze strany vývojářů a i uživatelů, neboť z absurdních důvodů volá po samostném vyhledávačí slov, obrázků, videií atd. Znemožnění jednoho uživatelského prostředí. Vytvoření jedné platformy. Ale jít i dále: zbořit hranice aplikací "internetový prohlížeč", "poštovní klient", "prohlížeč obrázků", "editor obrázků", "textový editor", "tabulkový procesor" atd. i operačních systémů a vytvořit jednu platformu. Budoucnost Google lze vidět právě v jediném produktu: Chrome OS. To že "Bůh stvořil člověka" by byl asi také tying, neboť jednotlivé buňky by nikdy nevytvořily organismus.

Google nahradil Altavistu i Yahoo. Jiný produkt může nahradit Google. I bez Komise. Právě v situaci, kdy Google přestane být nositelem inovace nebo poptávané nabídky. Pokud se uzavře, vyklidí systém otevřenému systému atp.

Faire Fionwe řekl(a)...

Bavíme se tedy ještě stále o možném odkazu na mapy / recenze / google+?

Pokud vezmu v úvahu mapy, pak by mě zajímalo, jak by se tedy měl Google správně chovat? Mít své informace z vyhledávání (jeden trh) hermeticky oddělené od informací v mapách (druhý trh)?

Nebo by jen neměl odkazovat na svou mapu ve výsledku vyhledávání, a jediné povolené propojení by bylo kliknutí na volbu služby?

A není to náhodou srovnatelné se situací, kdy někdo ve své kuchařce (jeden trh, dominantní postavení) má reklamu na kuchyňské spotřebiče (druhý trh) či jiné odborné příručky (na sub-trzích, kde nemá dominantní postavení)?

A jak byste se dívali na "tying" HW a SW ve formě HW platformy (např. apple) a navázaného trhu s aplikacemi (App Store)?

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Pavli, trochu mi z tvojej reakcie behá mráz po chrbte:
- "...snahou [Komise] je spíš mít věci pod kontrolou"
- "Pokud Komise bude jen nečinně přihlížet, může Google postupně zničit všechny vývojáře…"
- "je sice třeba opatrnosti, ale rozhodně to neznamená nečinnost Komise", a dokonca
- "proto je bezpečnější mít jeho chování pod kontrolou než se později divit"…

Podobne ma desí vyjadrenie Toma: "pokud už se Komise v rámci diskrece řízení pro porušení 102 rozhodne zahájit, má ve věci poměrně jasno, a pokud účastníci řízení nenavrhnou nápravná opatření, zpravidla skončí rozhodnutím dle čl. 7 (infringement)."

Decká, a čo prezumpcia neviny?
V súťažnom práve snáď platí podozrivý = odsúdený?

Tome, píšeš, že "nemůžeme připustit v kontextu čl. 102 jen tak ledabylé mávání termíny "per se", "as such" a "ÚČELOM je vytlačiť z trhu..."," - más pravdu, ledabylé mávání si určite dovoliť nemôžeme, ale práve na týchto termínoch celý čl. 102 stojí, takže ich musíme v právnej analýze určite použiť. Inak totiž zameníme pojmy "dominantné postavenie" (ktoré nie je protisúťažné per se / as such) a "zneužitie dominantného postavenia" (ktoré je protisúťažné práve preto, že z trhu vytláča rovnako efektívnych súťažiteľov).

Uznávam, s tým účelom to nebude tak jednoduché, ako som si myslela. Judikatúra sa jasne díva na výsledok, nie na účel. Ale to nič nemení na tom, že je judikatúra vystavaná na koncepte as efficient competitor, takže ak kvôli jednaniu Googlu z trhu vypadne menej efektívny Bing, tak je to tough luck, nie porušenie súťažného práva.

Že je súťažné právo public policy tool a že vychádza z ordoliberalizmu je jedna vec, nesmieme však zabúdať na to, že ochrana súťaže je prostriedok, ochrana spotrebiteľa je cieľ. (A možno je čas znovu sa zamyslieť nad tým, čo s internetom dokáže priemerný spotrebiteľ, nie generácia našich prarodičov) . Google jasne priniesol spotrebiteľom obrovský benefit. A akú prináša hrozbu?

Nezabudnime, že v tomto prípade sú bariéry vstupu na trh extrémne nízke. V podstate jedinou reálnou bariérou je samotná existencia Googlu. Nepochybujem, že po svete chodia tisíce ľudí, ktorí by dokázali sami naprogramovať v podstate ktorúkoľvek zo služieb, ktoré Google dnes ponúka. Trhu teda v praxi určite nehrozí, že by Google súťažiteľov vytlačil a potom zo svojho monopolu nejako profitoval.

A taktiež nezabudnime, že FTC prípad uzavrela a žiadnu hrozbu zo strany Googlu neobjavila.
Musí mať Komisia za každú cenu posledné slovo?

Huťko řekl(a)...

Ahoj Zuzka,

píšeš: "Problém je však ešte niekde inde. Nesťažujú sa spotrebitelia, sťažujú sa konkurenti. Presne ako v prípade Microsoft - lenivému spotrebiteľovi určite nevadí, že mu Microsoft k operačnému systému automaticky pridá i Windows Media Player a Internet Explorer. Lenivý spotrebiteľ je za to rád, pretože mu to uľahčí život. (A áno, viem, ako dopadol Microsoft. A myslím si, že mal dopadnúť inak.)"

Čo je zlé na tom, že súťažnoprávne kauzy inciujú práve súťažitelia?

Čítanie Microsoft prípadu cez "lenivého spotrebiteľa" je veľmi povrchné. Microsoft zásadným spôsobom zneužíval naoko neškodné viazanie produktov k posilňovaniu sieťových efektov svojej platformy a tak k vylučoval ďalej zasadným spôsobom súťaž (niečo čo vidíš skôr z pozície soft. developera ako "lenivého spotrebiteľa"). A to je hlavný problém.

Martin

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Kromě senzace s odhalením spolupráce Googlu, Facebooku ad. s vládními agenturami v USA v rámci tajného programu Prism se na internetu v posledních dnech objevuje i kritika cloud technologií (např Gmail), tedy přesun informací z rukou spotřebitelů služeb do rukou a na servery jejich poskytovatelů. Tolik k obhajobě Googlu, že poskytuje parádní služby zadarmo.

S naší soutěžněprávní diskuzí to spojuje i následující výrok prof. Tima Wu z Columbia Uni : DATA CREATE DOMINANCE

(děkuji Pavlíně za tento a další postřehy z jeho přednášky!)

David Schmidt řekl(a)...

Je třeba odlišovat dvě různé oblasti: ochranu osobních údajů a soutěžní právo.

Anonymní řekl(a)...

V podmínkách mailové služby, které bohužel nikdo nečte, nemáte jedinou záruku, že vaše maily nebudou přístupny třetí straně nebo zaměstnancům poskytovatele. Ve dvou případech máte jen napsáno, že je poskytovatel sám nezpřístupní. Ale doufám, že obecenstvo chápe rozdíl mezi aktivem a pasivem verbia.

Než o umístění dat je z hlediska práva a ochrany důležitější přístupnost dat a z toho hlediska je jedno, zda má google servery "u sebe" ve skladu nebo na "klaudu", protože technicky je obojí stejně přístupné třetím stranám a stojí to jen na "zabezpečení".

Představa, že mailová schránka na google nebo seznamu je "soukromá" je tak naivní, že by se za to měl odebírat vysokoškolský titul nebo raději maturita. To si opravdu z Vás někdo myslí, že když bude psát do mailu nebo na FB něco o svém sexuálním apetitu, tak že fakticky má k mailu přístup jen odesílatel a příjemce ? Divil by se někdo, kdyby jste podobně mluvili před úředníkama vaší obce s odkazem na jejich profesionalitu, že to druhý den budou vědět všichni ?

Doba se prostě změnila, tak jak někdo psal, autorské právo Vám už také dnes nezajistí kontrolu nad vašim autorským dílem, protože zastaralo a technika ho předehnala. Dokud bylo možné spojit informaci s papírovým nosičem, šlo něco někomu fyzicky prokázat, dnes je to prakticky nemožné.

Jen tak pro zajímavost. Kdo máte xbox nebo notebooky se zabudovanou kamerou, víte, kdy se Vám kamera zapíná :-) anebo věříte, že jen když se rozsvítí LEDka ? Zkuste je fyzicky zaslepit a uvidíte těch interních chyb v logu ...

Petr Hanousek

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad Martin: "Čo je zlé na tom, že súťažnoprávne kauzy inciujú práve súťažitelia?" - Buď argumentujem ako súťažiteľ, a teda začnem tým, že som 'as efficient competitor' a že jednanie dominanta ma vytláča z trhu, alebo argumentujem blahom spotrebiteľa, ale v tom prípade sa nesmiem volať Microsoft.

Ad Microsoft WMP: ako už písal Martin Levy, WMP je podpriemerný produkt a väčšina užívateľov si okamžite stiahne iný prehrávač. Detto Internet Explorer - používate ho niekto? Prípady Microsoft nielen aplikujú nesprávnu skutkovú podstatu (tying, pritom ide o refusal to supply), ale taktiež pracujú s predstavou priemerného spotrebiteľa, ktorá bola pravdivá tak na prelome tisícročí.

Tome, if "data create dominance", what creates abuse?

Ad data: opäť súhlas s Davidom Schmidtom, je to skrátka iná otázka. Ak chceme hádzať vinu na Google na poli súťažného práva, potrebujeme použiť súťažné argumenty, nestačí nájsť akýkoľvek prehrešok, ktorého sa Google dopúšťa. (A že má v oblasti dát maslo na hlave, to je zrejmé, ale nič to neznamená pre zneužitie dominantného postavenia.)

Obávam sa, že sme naozaj všetci klikli na "I accept", keď sme si otvárali e-mailovú schránku. A že sa ešte budeme diviť, s čím že sme to vlastne súhlasili...

Pavlína Hubková řekl(a)...

Ad Zuzka:
"Ad Martin: "Čo je zlé na tom, že súťažnoprávne kauzy inciujú práve súťažitelia?" - Buď argumentujem ako súťažiteľ, a teda začnem tým, že som 'as efficient competitor' a že jednanie dominanta ma vytláča z trhu, alebo argumentujem blahom spotrebiteľa, ale v tom prípade sa nesmiem volať Microsoft."

Souhlasím s Martinem. Nesmíme zapomínat, že pořád se pohybujeme v oblasti public enforcement. Ať už si stěžují spotřebitelé nebo konkurenti, dané praktiky stejně prošetřuje Komise. Je na ní, aby řekla, zda taková praktika tím, že vytlačuje z trhu konkurenty, v konečném důsledku škodí či neškodí spotřebitelům . Navíc v případě nových technologií, které jsou pro spotřebitele "zdarma", si nedokážu představit, že by šetření iniciovali zrovna spotřebitelé. Je jasné, že si konkurenti stěžují, protože silnější a úspěšnější podnik ohrožuje jejich business - taková stížnost je podle mě zcela legitimní. Sice můžeme argumentovat, že takové kroky jsou možná leností/neschopností najít řešení v rámci podnikání, že jim nikdo nebrání vytvořit něco lepšího a přetáhnout spotřebitele k sobě, ale pořád je na Komisi, aby prošetřila, zda jsou vůbec pro ně takové kroky možné, zda skutečně nedochází k uzavření trhu a zda tím v důsledku netrpí spotřebitelé.
Podle mě je naprosto v pořádku, že se ozve konkurent ve svém vlastním zájmu a argumentuje blahobytem spotřebitele jako důsledkem. Zájem konkurenta a blahobyt spotřebitele se totiž nemusí vylučovat.

Ke skutkovým podstatám:
Slyšela jsem zajímavý názor, že v případě moderních technologií jsou trhy natolik specifické, že není dost dobře možné rozhodnout, zda jde o technologický tying, refusal to supply/refusal to purchase, discrimination, jejich kombinaci, všechno dohromady anebo něco úplně jiného. A proto by bylo lepší to posuzovat jako skutkovou podstatu sui generis, tj. že jde prostě o zneužívající praktiku vedoucí k uzavření trhu.

Obecně snad všechny "stodvojkové" případy představují balancování nad propastí. Ta čára mezi chybou prvního typu a chybou druhého typu je dost tenká. Ale chce se mi věřit, že v daném případě Komise ví, co dělá.