pondělí 18. dubna 2011

Vítězslav Němčák: Zákaz nošení burky ve Francii

Dva semestry jsem bydlel na boulevard Ornano v Paříži, kde se prodává Halal maso (tedy poražené dle muslimských regulí) a kde každý třetí obchůdek nabízí zvýhodněné volání do severoafrických (převážně) muslimských zemí. Dokonce i můj spolubydlící byl vcelku ortodoxní muslim. Žen se zahaleným obličejem jsem za deset měsíců příliš nepotkal. A přesto vnímá francouzská politická reprezentace problém nošení burky nebo nikábu jako zásadní a rozhodla se proti tomu vystoupit. Dne 11. 4. 2011 vstoupil v účinnost zákon č. 2010-1192, o zákazu zakrývání obličeje na veřejném prostranství. Jistě jste o tomto zaznamenali zprávy v médiích, ale asi málokdo měl možnost číst zákon samotný. K textu zákona se již vyjádřila Ústavní rada a svůj (nezávazný) rozbor nabídla i Státní rada. Zákon však odolal a v mém překladu si můžete přečíst zákaz v plném znění. Jak na to může později zareagovat ESLP si lze představit při rozboru více než rok starého případu z Turecka.

LOI n° 2010-1192 du 11 octobre 2010 interdisant la dissimulation du visage dans l'espace public (zákon o zákazu zakrývání obličeje na veřejném prostranství):

Článek 1

Nikdo nesmí nosit na veřejném prostranství oděv sloužící k zakrývání obličeje.

Článek 2

1. Veřejným prostranstvím se v tomto zákoně rozumí všechny veřejné komunikace a prostory otevřené veřejnosti nebo určeny k veřejnému účelu.
2. Zákaz stanovený v článku 1 neplatí, pokud je nošení určitého oděvu stanoveno nebo dovoleno jiným zákonem nebo podzákonným právním předpisem, pokud je jeho nošení nutné ze zdravotních nebo profesních důvodů nebo pokud je součástí výkonu sportovní činnosti, oslav, uměleckých vystoupení nebo tradic.

Článek 3

Porušení zákazu stanoveném v článku 1 bude potrestáno pokutou stanovenou pro přestupky druhého stupně. Povinnost účastnit se semináře občanství stanovené v bodě 8 článku 131-16 trestního zákoníku může být udělena namísto pokuty nebo společně s ní
.“

Za přestupky druhého stupně hrozí pokuta do 150 eur.

Jen na okraj. Povinnost účastnit se „semináře občanství“ má podobu krátkodobé „školy“ pře-výchovy nebo snad do-výchovy trestaného směrem k uvědomění si republikánských hodnot tolerance a respektu lidské důstojnosti. Provádí se ve skupinkách a tento trest je zapsán do Rejstříku trestů (bližší rozbor by byl asi na samostatný post).

Nadto článek 4 zákona stanoví trest odnětí svobody na jeden rok a 30 tisíc eur pokuty pro osoby, které by násilím nebo při zneužití svého postavení (své moci) nutili druhého z důvodu jeho pohlaví nosit oděv zakrývající obličej. Dvojnásobný trest je stanoven, pokud by byl tlak vyvíjen na nezletilého. Články 5-7 už nenesou žádný pro nás zajímavý obsah, až na stanovení povinnosti vládě předložit Parlamentu zprávu o aplikaci zákona 18 měsíců po jeho vyhlášení.

Ve věci právní úpravy zákazu nošení burky byla před jeho přijetím konzultována Státní rada (Conseil d'État), která byla toho názoru, že obecný zákaz nošení zahalujícího oděvu na veřejných prostranstvích přináší „závažná rizika ve vztahu k Ústavě a k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod“ (viz její studie publikovaná rovněž v angličtině). Zároveň odmítla jako ústavní základ takového zákazu argument o laickém charakteru státu (tzn. náboženské neutralitě státu), který upravuje hlavně vztah státní moci k církvím a obecně k náboženství a nikoliv chování osob na veřejném prostranství. Také se nepřikláněla k možnosti postavit zákaz na principech lidské důstojnosti nebo rovnosti pohlaví, protože nošení oděvu je vyjádřením osobní svobody a zmíněné principy se nemohou obracet na osobu samotnou. Právo nemá chránit jednotlivce před jeho svobodným rozhodnutím. Jediný právní základ, který může podle Státní rady ospravedlnit zákaz nošení zahalujícího oděvu, je, nepřekvapivě, veřejná bezpečnost, jež je částí širšího konceptu veřejného pořádku. Nicméně ani veřejný pořádek podle Státní rady neumožňuje stanovit obecný zákaz, ale pouze zákaz limitovaný na některá místa (například banky) nebo situace, kdy je potřeba identifikovat osobu (například civilní sňatek).

I přes tento konzultativní názor byl zákon Parlamentem přijat a postoupen Ústavní radě (Conseil constitutionnel) k posouzení ústavnosti. Ústavní rada v rámci předběžné abstraktní kontroly norem shledala zákon v souladu s Ústavou, ale mírně zjemnila jeho aplikaci.

Své rozhodnutí s tradičně velmi stručnou argumentací opřela Ústavní rada o Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789 a text preambule ústavy z roku 1946 (které tvoří tzv. blok ústavnosti se silou ústavního zákona). Rada citovala články 4, 5 a 10 Deklarace, které stanoví obecnou svobodu jednání jednotlivce a její limity a náboženskou svobodu. Z preambule z roku 1946 citovala princip rovnosti muže a ženy.

Ústavní rada se ztotožnila s vysvětlením legislativce o nutnosti zavedení obecného zákazu nošení oděvu zahalujícího obličej. V důvodové zprávě k zákonu je uvedeno, že nošení zahalujícího závoje (bez ohledu na to zda je nošeno dobrovolně nebo nikoliv) je proti republikánským hodnotám; že porušuje principy lidské důstojnosti a rovnosti mezi muži a ženami. Podle předkladatele zákona není obrana veřejného pořádku omezena pouze na ochranu klidu, čistoty a bezpečnosti, ale vztahuje se i na jednání, které by bylo v rozporu s „republikánskou společenskou smlouvou“. Ústavní rada rovněž souhlasila s tím, že žena, která nosí oděv, jež ji zahaluje i obličej, se tím dostává do postavení osoby vyloučené a podřízené, což je zjevně v nesouladu s ústavními principy svobody a rovnosti.

Ústavní rada tak učinila závěr, že úprava v zákoně, která musí vážit zájem na obranu veřejného pořádku a ochranu ústavně zaručených práv, není „zjevně nepřiměřená“ (aplikace minimální kontroly). Avšak dodává, že tato úprava nesmí narušovat právo na svobodu vyznání v prostorách otevřených veřejnosti a určených k výkonu tohoto práva. Poslední větě je potřeba rozumět tak, že zákon například neporuší žena, která ve veřejně přístupné mešitě nosí burku.

Nicméně je otázka jestli tato „úlitba“ bude stačit Evropskému soudu pro lidská práva, ke kterému se pravděpodobně tato problematika dostane. Pokud by se inspiroval svým rozhodnutím Ahmet Arslan a další proti Turecku (ze dne 23. 2. 2010, stížnost č. 41135/98) je francouzská úprava přinejmenším v ohrožení. ESLP rozhodl o porušení článku 9 (svoboda náboženského vyznání) Tureckem, které potrestalo skupinu tureckých obyvatel náležejících k náboženské skupině Aczimendi tarikatı za to, že se procházeli v Ankaře oblečeni do černého turbanu, „salvaru“ a tuniky doplněných o hůl, což má znázorňovat oděv podobný proroku Mohamedovi. Členové skupiny byli zatčeni a následně umístěni do vyšetřovací resp. dočasné vazby. Poté byli odsouzeni k několika měsícům vězení a pokutě za porušení zákona o zákazu nošení některých náboženských oděvů na veřejných místech.

Soud musel zhodnotit, zda zákaz nošení náboženského oděvu na veřejném prostranství byl stanoven zákonem (i), zda zákaz sledoval legitimní cíl (ii) a zda byl nezbytný v demokratické společnosti (iii).

Soud připustil, že určitý zákonný podklad existoval, ale nepovažoval za nutné se tím blíže zabývat. Řekl rovněž, že zákaz jako takový mohl sledovat jeden nebo více legitimních cílů stanovených článkem 9 Úmluvy (veřejná bezpečnost, ochrana veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných), protože bylo nutné brát v úvahu náboženskou neutralitu Turecka a zájem na zabránění provokacím a náboženské propagandě. Nicméně ESLP byl toho názoru, že zákaz nebyl v tomto případě nezbytný v demokratické společnosti. Vzal přitom v úvahu to, že se jednalo o běžné obyvatele (nevztahují se na ně tedy stejná pravidla jako na veřejné funkcionáře), kteří byli potrestání za nošení náboženského oděvu na veřejném prostranství, a nikoliv ve veřejných zařízeních. Z faktů rovněž nevyplývalo, že by členové skupiny tím, že vyjadřovali svou víru určitým oděvem, ohrožovali veřejnou bezpečnost nebo vyvíjeli na někoho propagandistický tlak. ESLP tedy šesti hlasy proti jednomu rozhodl o porušení článku 9 Úmluvy.

Mě osobně přesvědčily argumenty z analýzy Státní rady a ve světle judikatury ESLP se domnívám, že francouzský zákaz nošení burky nebo nikábu je neudržitelný. Přestože je francouzský zákon formulován obecně, nikdo neskrývá to, s jakým cílem byl přijat. Jediný podstatný rozdíl od případu Ahmet Arslan a další proti Turecku je otázka veřejného pořádku respektive bezpečnosti, protože zakrytý obličej přeci jenom určité bezpečnostní riziko představovat může. Podle mého názoru však mohou bezpečnostní obavy ospravedlnit zákaz jen na některých místech a při specifických situacích. Nevím, jaké nebezpečí představuje žena (či muž) v burce při procházce v pohoří Jura.

Vítězslav Němčák

29 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nevím, jak na důstojnost ženy má vliv to, zda pytel bude žena nosit v Paříži anebo na horách. V obojím případě je to naprostý hnus a žádná ideologie to neobhájí.
Francii samozřejmě tleskám, veřejný prostor je potřeba proti náboženským fanatikům bránit všemi způsoby.

Michal Navrátil

Anonymní řekl(a)...

S Vašimi argumenty v zásadě souhlasím, ale neopomíjel bych další prvek zákazu vedle bezpečnostního faktoru. Nošení zahalujícího oděvu ženami je symbolem jejich podřízeného a méněcenného postavení, které je jim dlouhodobě vnucováno (a je vynucováno hrozbami a psychickým i fyzickým násilím). Je samozřejmě problematické, jestli zákon má nahrazovat vůli jednotlivce, zejména v něčem tak osobním, jako je výběr oděvu, nicméně podle mého soudu tradiční evropský pohled na svobodu rozhodnutí není zcela na místě. Ženy, které se zahalují, nemají svobodu volby v tom slova smyslu, jak ji chápou Evropané; jejich výchova, tradice a neustálý tlak okolí vedou k tomu, že si tento oděv volí často i dobrovolně. Zákon tak nahrazuje nikoli svobodné rozhodnutí žen, ale potlačenou vůli, která nemá možnost se projevit. Považuji za jisté, že část žen by i svobodně zůstala při používání zahalujícího oděvu, i kdyby nebyly ovlivněny ničím, nicméně další část by od něj se stejnou jistotou upustila. Avšak jejich svobodná vůle nemá prostor se projevit. Netvrdím, že tento opačný extrém je zcela správným postupem z hlediska dlouhodobého výsledku, ale může přinést ovoce jako prostředek, směřující k umožnění svobody rozhodování jedince v pozdější fázi. Tento důvod (ochrana žen před nátlakem okolí na jejich odívání) může být zároveň důvodem, aby ESLP zákon ponechal v platnosti, zejména pokud platí pro všechny bez rozdílu. Nicméně, na případné rozhodnutí jsem zvědav; neshledávám však přílišnou podobnost s tureckým případem; ve Francii nejde o potlačení projevu náboženství, přestože je v tomto kontextu zmiňováno.

Antonín Thurnwald

Anonymní řekl(a)...

To nechápu:

"Zákaz stanovený v článku 1 neplatí, pokud ... je součástí ... TRADIC."

Ona burka či nikáb nejsou tradice?

P.H.

Anonymní řekl(a)...

ad PH : Máte dvě možnosti, buď označíte burku za příkaz z Koránu (o zahalovaní) anebo to označíte za národní tradici. Obojí někteří muslimové používají jako explikaci podle potřeby.

Halal by se měl zakázat co nejdříve také, protože podřezávat zvěř a usmrtit ji tak, že ji nechám vykrvácet za křiku Ve jménu alláha je odporné.

Ivan Skácel

Anonymní řekl(a)...

A. Thurnwald: Přemýšlím, jak by s Vámi mohl polemizovat obhájce zahalování: "Ženy, které se NEzahalují, nemají svobodu volby v tom slova smyslu, jak ji chápou obhájci skutečné potlačené vůle žen; jejich výchova, tradice a neustálý tlak okolí vedou k tomu, že si minisukně, hluboký výstřih a boty na vysokém podpatku volí často i dobrovolně. Islámský zákon tak nahrazuje nikoli svobodné rozhodnutí žen, ale jejich potlačenou vůli se zahalovat, která nemá možnost se projevit." Potlačenou vůli bych opravdu nechal na osobním posouzení každého z nás, příp. našich psychoterapeutů, a nesvěřoval bych ji do rukou zákonodárci.

P. Caban

Anonymní řekl(a)...

P.H.: Co se týče tradic, tak je to spíše nedokonalost (mého) překladu. V zákoně se píše přesně "manifestations...traditionnelles", což znamená třeba nějaké tradiční procesí masek na ulici atd.

Naopak důvodová zpráva mluví o rozšíření praxe nošení oděvu zahalujícího obličej, se kterým se zákon musí vypořádat. Z toho tedy vyplývá, že nošení burky je vnímáno jako narušení toho, co bylo do dnešní doby zvykem.

V. Němčák

Martin Pánek řekl(a)...

Ivan Skácel: V Koránu se o tom ale nepíše. :)

K článku: Podle mě podstatná většina komentářů k tomuto tématu míjí ten základní princip. Lidé nechtějí na ulicích potkávat zahalené batmany. Ulice byly stvořeny pro to, aby po nich chodili lidé... a my v Evropě rádi potkáváme lidi s obličejem. Soudím, že pokud by nikáb/burku začalo nosit na ulic třeba 50 % lidí, přestali by se lidi na ulici cítit bezpečně a příjemně.

Tento sociální aspekt je dle mého nejdůležitější.

Obdobně nepříjemně by se asi mnozí cítili, pokud by ostatní chodili po ulici nazí. Nazí chodit nesmíme a nikdo se nad tím nepohoršuje.

Naopak, co kdo nosí v bance, do toho nikomu nic není. To si má banka stanovit sama, nemyslíte?

Anonymní řekl(a)...

Asi se shodneme, že mezi normálním oblečením a burkou je hodně velký rozdíl. Zákaz se týká pouze toho druhého, protože to ze ženy dělá pytel. Nemám s tím problém. Jak už zde někdo psal před měsícem, s věřícími se nelze dohodnout, protože rozum je zaslepen vírou.


Jan Mařík

Anonymní řekl(a)...

Ivan Skácel: Souhlasím, já jen že takto formulovaný zákon mi přijde krapet bezzubý. Být muslimský právník ve Francii, pokusím se hrát na to, že náboženství je součástí tradic a tudíž burku apod. nezakazuje, zakazuje maximálně tak škrabošku. Načež by se to křesťanský právník pokusil shodit s tím, že je tradicí nosit škrabošku při přepadávání bank.

Vážně, mně se ta tradice nelíbí a nechápu ji, ale připustil si někdo, že muslimky ten zákaz můžou vnímat stejně intenzivně, jako kdyby někdo našim ženám chtěl zakázat nosit na veřejnosti kalhotky?

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Martin Pánek (19.4.11 10:20): I když není nudismus nejspíš považován za náboženství (a nemohl by se na něj tedy aplikovat čl. 9 EÚLP), není ten příměr úplně od věci :)

viz Tyden.cz nebo TN.cz.

V.Němčák

Anonymní řekl(a)...

ad PH : vnímání zákona, reps. zákazu je vždy individuální. Když budu islamista, bude mi prakticky každé ustanovení ZLPS připadají jako agresivní a bezbožné. A to proto, že naše zákony naštěstí bezbožné jsou až na vyjimky chránící projevy víry a víru samotnou před kritikou ostatních. To, ale neznamená, že kvůli takovému vnímání zruším ZLPS.

Souhlasím s názorem Cepl. st., že nejsou kultury (společnosti) stejně hodnotné a že se musí chtě nechtě vybírat z tradic, ze zvyků atp. a tím implicitně určit, která kultura je vyšší. A ženu schovanou do pytle si prostě Francouzi nepřejí a já se jim nedivím, je to projev zaostalé kultury. Argumentovat právním formalismem s odkazem na nějaké svobody je nesmysl, tehdy v 60.letech ten problém v civilizovaných zemích neexistoval, takže se řeší nyní.

Ivan Skácel

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad halal (nebo košer) usmrcování zvířat - jde o způsob usmrcování, který je naopak rychlejší než to, co se děje u nás na jatkách - zvíře při halal usmrcení ihned upadá do bezvědomí a bolest již necítí. I v českém právu je upraveno udělování výjimky pro tento způsob usmrcení zvířete (§ 5/5 zákona 246/1992 Sb.).
Co se týče zahalování, v Koránu detailně upraveno není ("24:31 A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům ..."). Nejde navíc o tradici islíámskou, ale spíš byzantskou, kde nezahalené (aspoň co se vlasů týče) byly pouze herečky a prostitutky (i Pavel nabádá věřící ženy, aby měly zakryté vlasy - nebylo to ani tak kvůli andělům, ale aby nepobuřovaly okolí). Způsob zahalování je pak mnohem víc otázkou místních zvyků a tradic, než výkladu práva, resp. Koránu a sunny. Nekdě jde o tradici "muslimskou", u nás je to otázka tradic křesťanských (vdaná žena nosí šátek, na venkově mnohdy dosud, též málokterá Panna Maria v kostele je nezahalená, tedy bez šátku/závoje přes vlasy).

Anonymní řekl(a)...

ad Potměšil: můžet mi prosím sdělit, kde jste přišel k tomu, že po rozříznutí tepny je zvíře v bezvědomí a "nic ncítí" ? Zkuste si naříznout tepnu :-) Podobný nesmysl šíří v ČR jen jakýsi Sáňka. Jde naopak o jedno z nejhorších usmrcení, zvíře po dlouhou dobu "řve jako Turek".

Zahalovaní je u muslimek v Koránu "Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. "

Navíc pro muslimy platí i nějaké hadýsi ("moudra" islámských "učenců" a tam je to explicitně 100x).

Jan Drtina

Anonymní řekl(a)...

Pane Potměšile,
zapomněl jste na několik jiných citací z Koránu:
"Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich"

To, že se ženy v historii zahalovaly a pak odhalovaly se opakuje v historii několikrát. Rozhodně ale v případě muslimů žijících v 21.stoltí nejde o nějaký byzantský zvyk ale o stupidní příkaz z knížky a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Je také jasné, že základní problém je jinde - v tom, že tomu někdo nekriticky věří. To druhé změnit nemůžme, ale burkonosičky a jejich povedené manžílky ano.


Petr Musil

Anonymní řekl(a)...

P. Caban: Obhájce zahalování by se mnou mohl polemizovat skoro jakkoli :-) Ovšem názor, který jste předložil, má mnoho slabin. Evropské ženy samozřejmě podléhají tlaku módy, trendů, názorům ostatních; nicméně žádný z těchto zdrojů jim nevnucuje minisukně fyzickým násilím, případně jeho hrozbou. Smyslem onoho francouzského zákona není donutit ženy odívat se "po evropsku" ale zbavit je tlaku na jejich oblékání (a tedy vystupování na veřejnosti) ze strany mužů. Tento závěr dovozuji z ustanovení o výši pokut - zahalená žena dostává pokutu sice citelnou, ale pokud se prokáže, že ji k zahalení někdo nutil, je postih dotyčného výrazně vyšší.

Antonín Thurnwald

Anonymní řekl(a)...

Zmiňovaný zákon vyhovuje jak autoritářům tak liberálům. Vadí snad jen islamistům a striktním multikulturalistům.

Žádná analogie (dlouhé vlasy, minisukně, punk) se na tento případ nehodí, zde nejde o modu, o protest ale o pověry, které z ženy dělají bytost bez tváře. Tak jako je zakázáno chodit na ulici se zbraní, tak je zakázáno chodit schovaný v pytli.

Radim Stránský

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad rituální porážka zvířat - vycházím z toho, co jsem o halal ši košer porážce četl, zkuste třeba nějakého šocheta, asi Vám to vysvětlí líp než já - nejde o pižlání příborovým nožem, ale o způsob porážky, který se musí řezník naučit, aby smrt byla prakticky okamžitá.

Co se týče zahalování, tak verš s manželkami Prorokovými se týká především manželek Prorokových, ne nutně všech muslimek. Výklad pak může být různorodý dle regionu či školy - někde je burka neislámská, někde vyžadovaná, někde stačí šátek, někde zahalené rüce a nohy.

Co se týče hadísů (en. hadeeth), těch jsou obecně desetisíce až statisíce a jsou samozřejmě konkrétnější, nevím ale o žádném, který by doporučoval pytel přes hlavu. Konkrétní výklad pak závisí na vykladači. To už není o pramenech, ale lidech, kteří tyto prameny vykádají.

Považuji ale za příznačné, že terčem zloby nad barbary podřezávajícími ovce a zahalujícími ženy jsou zrovna muslimové, nikoliv třeba ortodoxní Židé, u nichž je to s porážkou zvířat i právy žen podobné.

Jan Potměšil řekl(a)...

PS:
na fr. zákon jinak nemám vyhraněný názor - burky se mi nelíbí, na druhé straně se varuje před zaháněním muslimek do soukromí a segregace. Co mi však vadí, je, že se tématu chytají pod záminkou ochrany práv muslimek i lidé, kterým jde spíš o rozdmýchávání xenofobie a nenávisti a zatímco na jednom místě hájí práva žen a poukazují na "zaostalost" islámu, jinde zas hájí "konzervativní" hodnoty, tradiční roli žen v mamželství a výchově dětí, zlehčují násilí na ženách u nás apod., tzn. o něčí lidská práva jim nejde, toliko o uzavřenost, homogenitu, strach z cizího a svým způsobem jsou stejně "zaostalí" a svobodu nemilující jako jejich terče či představy o nich.

Anonymní řekl(a)...

ad Potměšil : Samozřejmě, že jakékoliv rituální zabíjení je odporné u muslimů i u (striktních) židů, ale zkuste něco dnes napsat negativního o židech? Většina lidí odsuzuje podobné praktiky bez ohledu na to, kdo a pod jakou záminkou je vyvolává.

Jinak do bezvědomí se dostane zvíře (člověk) až když ztratí mnoho krve anebo nesnesitelnou bolestí. Samotné říznutí vás jenom bolí, do bezvědomí zvíře nedostane.

Boj proti jinakost ? Ale vůbec ne. To byste takto mohl označit i normální lidi, protože brojí proti vraždám. Hodně lidí z multikulti a z antidiskriminace žije a tak každou snahu o pořádek (a schválně jsem použil takto problematický termín, protože typ odívání je o řádném chodu věcí) obrátí ve snahu o uniformitu.

Jan Drtina

Guy Peters řekl(a)...

Zmiňovaný zákon vyhovuje jak autoritářům tak liberálům.
To je omyl. Liberálům vadí, protože stát nemá co předpisovat, jak se kdo má či nemá oblékat a ještě za to trestat.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad J.Drtina:
ke košer zabíjení zvířat viz zde, k halal viz zde.

Jinak s Židy a muslimy jsem to myslel spíš tak, že muslimové stále častěji zaujímají roli nového otloukánka pro masy, viz např. zde.

Anonymní řekl(a)...

Veľmi zaujímavý post a súhlasím úplne s argumenentáciou, že zákaz je v rozpore s čl. 9. V poste zmieňuješ jedno rozhodnutie proti Turecku, ale neriešiš už iné rozhodnutie Grand Chamber vo veci Sahin v. Turkey, kde ESLP odmietol porušenie čl. 9, pretože v tomto prípade zákaz nosenia šatky na Univerzite spadal pod margin of appreciation. Preto by ma zaujímalo čo si myslíš o argumentácii z rozhodnutia Sahin? Dík. Maroš

Anonymní řekl(a)...

p. Maroš: Svoboda vyznání (tedy možnost věřit a dát to najevo vnějšími viditelnými projevy) v sobě skrývá podle mého názoru zejména příkaz státu, aby do této svobody nezasahoval, ale i povinnost státu vytvářet aktivně podmínky k tomu, aby mohl jednotlivec své vyznání projevovat.

Tento druhý aspekt ale není bezbřehý a neměl by znamenat to, že se budou pravidla měnit vždy tak, aby se vyhovělo věřícímu, který by chtěl svou víru projevovat (podobně myslí i ESLP v § 105 rozhodnutí Leyla Sahin proti Turecku, č.44774/98). Myslím tím například to, že z důvodu pravidelné modlitby nějakého věřícího zaměstnance mu nebude upravována pracovní doba. Stejně tak nikdo nebude asi rozporovat to, že stát může ze závažných důvodů projevy vyznání zakázat (například rituální zabíjení zvířat, které jim přináší utrpení).

Důležitá je tedy přiměřenost a účel omezení jednotlivce, který by chtěl projevit své vyznání.

Veřejná vysoká škola je místo, kde se potkávají lidé bez vyznání nebo různého vyznání za účelem vzdělání. Proces vzdělávání (na vysoké škole zvlášť) podle mě musí počítat s každodenním střetáváním mnoha názorů, které jsou předmětem diskuze a nemají jeden správný závěr. Proto by měla vysoká škola vytvářet takové prostředí, ve kterém bude umožněna co nejsvobodnější diskuze. Znamená to mimo jiné požadavek na neutralitu akademické půdy. Nošení zahalujícího oděvu jako projevu náboženství je velká kontroverze a panují na to různé názory i mezi příslušníky víry, které toto přikazují... Je naprosto přiměřené, že vysoká škola zakáže nosit ostentativní symboly víry, protože to přispívá k neutralitě prostředí.

No, ale abych odpověděl přímo na položenou otázku. Nevím jak důsledně a jak dobře pracuje ESLP s konceptem "margin of appreciation", takže bych se omezil jen na konstatování, že se závěrem rozhodnutí Leyla Sahin proti Turecku se ztotožňuji a vydím velký rozdíl mezi tímto případem a problematikou nošení burky ve Francii.

Je to ale tak "rozměrné" téma, že se na něj velmi těžko vyjadřuje názor v několika větách.

Vítězslav Němčák

Anonymní řekl(a)...

Pokud má zákon řešit jen možnost svobodné volby pro muslimky, mohl by zůstat jen u té části, ve které zakazuje nucení k zahalování obličeje třetí osobou (nechávám stranou otázku, jak by se to zjišťovalo).

V současné podobě podle mého názoru naopak upírá svobodnou volbu těm ženám, které jsou o vhodnosti nošení burky přesvědčeny na základě vlastního názoru (pokud chtějí žít jako pytel, je to jejich věc). Dokud mě někdo nepřesvědčí, že pohled na zahalenou ženu se diváka dotýká na jeho právech, tak si to budu myslet i nadále.

Martina Mahmoud

Lukáš Moravec řekl(a)...

Mně vadí ta účelová argumentace bezpečností a podobnými hledisky, když je jasně vidět, že cílem tohoto zákona je potlačení konkrétního náboženského zvyku z toho důvodu, že mnozí lidé pociťují odpor k tomuto náboženství, veřejnost je prostě zrovna postavená proti muslimům. Například křesťanské symboly nikdo nezakazuje. Nošení burky má být původně projevem cudnosti a naopak mi přijde lehce zvrhlé nutit ženy k přijetí sexuální volnosti moderního západního světa. Jestli smyslem tohoto zákona má být protest proti jednání k ženám v muslimských zemích, tak by to mělo být řečeno přímo a nezaměřovat se na vymyšlené problémy jako bezpečnost a zástupné problémy jako oblečení. Nedostatek objektivity ukazuje i to, že jakmile jde o francouzské tradice, jako jsou nějaké hloupé přehlídky s maskami, tak ty je najednou ohromně důležité chránit.

Anonymní řekl(a)...

ad Moravec : Pokud si pamatuji, tak British Airways před několika lety vyhodili ženu z práce za nošení křížku. Na francouzských školách kříže také nenajdete, u nás také ne.

Problém je někde jinde, totiž že tentno zvyk anebo příkaz, ať náboženský anebo etnický, dělá z ženy pytel, který když ne jí , tak jistě vadí ostatním.

Argument nucení k volnosti západního světa mě připomíná textací islamistických webů, už chybí jen západní dekadence a oslavení ženy v Koránu :-)

Jan Vrchota

Anonymní řekl(a)...

Informace iDnes o relevantním případu z jižní polokoule: Burka ochránila Australanku před vězením, soud ji nemohl identifikovat.

P2

Jan Š. řekl(a)...

Informace iDnes o relevantním případu z jižní polokoule

Zajímavé, že si české noviny všímají toliko případu, kdy se žena v burce spravedlnosti vyhýbala, nikoliv však stejně relevantního případu, kdy se žena v burce nemohla účastnit vlastního soudu, přestože byla ochotna se identifikovat.

Jan Š. řekl(a)...

Nedopatřením mi vypadl odkaz: http://www.guardian.co.uk/world/2011/jun/17/french-women-trial-wearing-niqab