úterý 21. září 2010

Vojtěch Šimíček: Ministerské stáže a nezávislost soudců

V aktuálním čísle Respektu (č. 38) se píše o případu několika sporných stížností pro porušení zákona (SPZ), které podala bývalá ministryně spravedlnosti Kovářová. Netroufám si hodnotit spekulace, které se v této souvislosti objevují, a ani mi to ostatně nepřísluší. Zaujala mne jiná věc: skutečnost, že některé z těchto problematických SPZ připravili dva mladí soudci z okresních soudů, kteří v té době byli na ministerstvu na stáži. Kladu proto čtenářům JP k úvaze, zda je vůbec vhodné, aby soudci na ministerstvu v podobné pozici působili.

Zákonná úprava tuto možnost zná, jelikož podle ustanovení § 99 odst. 1 písm. c) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce soudce, byl-li dočasně přidělen k ministerstvu. Přitom platí, že po dobu tohoto dočasného zproštění náleží soudci plat a další náležitosti spojené s funkcí soudce. O přidělení rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen (§ 68 odst. 2). Lapidárně řečeno: po dobu „stáže“ soudce nevykonává soudnictví, je podřízen ministrovi spravedlnosti, nicméně pořád je soudcem, bere „soudcovské peníze“ a brzy začne tuto funkci zase aktivně vykonávat.

Vůbec nerozumím, jaká je vlastně motivace soudce jít na ministerskou stáž. Pokud totiž vycházíme z principu separace jednotlivých mocí (vždy si v této souvislosti vzpomenu na slova prof. Cepla: „Pane doktore, jako soudce musíte od sebe politiky klacíčkem odstrkávat, abyste se nenakazil!“), nemá pražádnou logiku, aby se soudci aktivně podíleli na jakýchkoliv exekutivních činnostech. Jistě, soudci-stážisté (zejména z Nejvyššího soudu) na ministerstvu především psali zákony, nicméně i v tomto případě se nedomnívám, že se jedná o vhodné řešení. Soudci jsou tady proto, aby zákony vykládali a aplikovali a hledali rozumná řešení vkonkrétních případech, o nichž rozhodují; nikoliv aby je sami vytvářeli. Nemluvě ani o tom, že za situace, kdy soudci neustále žehrají na to, kolik mají práce a jak jsou soudy přetíženy, představuje značný luxus, pokud soudce byť i jen na několik měsíců nevykonává svoji funkci, do které byl jmenován. Konečně, soudcovské příjmy jsou natolik vysoké právě proto, aby soudci soudili a nenechali se rozptylovat dalšími aktivitami.

Doporučuji se proto do budoucna zamyslet, zda vůbec má být citovaná zákonná možnost dočasného přidělování na ministerstvo využívána. Upřímně řečeno, už samotný termín „přidělení ministrem“ mne značně dráždí: je normální, aby se soudci, tak (zejména v otázkách platů) hákliví na jakékoliv zásahy exekutivy nechávali ministrem dobrovolně přidělovat na jeho úřad a dostávali se tak do jednoznačně podřízeného postavení?

Nemluvě ani, že příklad popisovaný v Respektu je alarmující i v tom, že dotyční soudci údajně psali koncepty procesního prostředku za účastníka řízení, kterým v těchto případech ministr spravedlnosti coby navrhovatel prostě je. Principielně jde o srovnatelnou situaci, jako kdyby např. psali koncepty odvolání či žalob pro advokátní kanceláře. A to je přece zcela nepřípustné.

Domnívám se proto, že pokud soudci nevykonávají svoji funkci, do které byli jmenováni, má se jednat o výjimečné případy, které ostatně zákon dobře popisuje: soudce je jmenován soudcem Ústavního soudu, bude působit u mezinárodního soudu či v podobné zahraniční organizaci. Měli by prostě krátkodobě odcházet do prestižních funkcí, jejichž vykonáváním se budou dále odborně rozvíjet, případně budou reprezentovat Českou republiku. Ať se však na mne nikdo nezlobí, leč subalterní práce na ministerstvu za podobně prestižní funkci prostě považovat nelze.
De lege ferenda bych pak doporučil, aby soudci obecných soudů měli možnost absolvovat krátkodobé stáže u Ústavního soudu, a to nejméně ze dvou důvodů. Pomohli by přetíženému Ústavnímu soudu a zejména by doplnili jeho odborné znalosti v oblasti „jednoduchého práva“. Naopak by si ke svým mateřským soudům odnesli pochopení pro ústavní aspekty ochrany základních práv. Vedlejším produktem podobných stáží by pak bylo obrušování hran, které někdy zcela zbytečně vyvstanou mezi obecnými soudy a Ústavním soudem.

28 komentářů:

Radek Policar řekl(a)...

Jistě nejsem jediný, kdo si vzpomene na podivný případ, kdy tehdejší soudce NSS Jiří Vyvadil se takto stal náměstkem ministra spravedlnosti. Poněkud jsem nechápal, jaký je tedy význam čl. 82 odst. 3 Ústavy: "Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; ..."

Anonymní řekl(a)...

A kauza Bureš vám nevadí ? Ten si nechal před vstupem do ministerské funkce slíbit, že ho MSp a prezident do funkce po skončení funkce opět jmenují.
V tomto srovnání mi i ten Vyvadil přijde upřímnější, i když v jeho případě šlo hlavně o peníze.

Jan Drápek

Tomáš Pecina řekl(a)...

Zcela výjimečně budu soudce chválit, ale je fakt, že díky specialisaci soudců (kterou samotnou, jak víte, právě nadšen nevítám) v této zemi neexistují právníci, kteří by určité úzké oblasti práva rozuměli lépe než oni. Proto je ku prospěchu věci, když budou soudci psát zákony, třebaže to může být chápáno jako porušení principu dělby moci.

Advokát, aby se uživil, musí dělat všechno – a často všechno stejně špatně – státní zástupce je páté kolo u vozu (a u soudu jen "do počtu"), a ministerský úředník může být sebevíc vzdělaný, ale z principu bude vždy vzdálen praxi víc než soudce.

Takže: ano, s jistou nelibostí, ale souhlasím se současnou praxí.

Anonymní řekl(a)...

Soudci by zákony psát neměli. Beztak znají věci jenom ze spisů, a to má s realitou života společného velice málo a s právem jen o trochu více.

Zákony by měl psát tam najatý zákonodárcem (jeden advokát, jeden akademik a jeden až dva, co si nečím podobným prošli).

Ivan Hanus

Zdenek Novy řekl(a)...

Osobně by mě zajímalo, zda podobná možnost (řekněme) stáže soudce na ministerstvu spravedlnosti existuje i v jiných státech.

Taky se táži po smyslu těchto stáží...

Jan Petrov řekl(a)...

1. Myslím, že podíl soudců-stážistů na psaní stížnosti k NS nepředstavuje zásadní pochybení. Soudce je zatížen různými omezeními proto, aby se mu tím zamezilo použít (nikoli čarodějné právnické umění, nýbrž) "fialový plášť" k jiným cílům, než pro které mu jej stát udělil.

Jinými slovy, problematické je zneužívat k soukromým účelům "trademark" soudce®, nebo dokonce Ústavní/Nejvyšší/Nejvyšší správní soud®. Nevidím však problém, pokud např. Vojtěch Šimíček napíše pro svou příbuznou žalobu (není-li jeho "rukopis" na první pohled patrný).

Obdobně není myslím tak zásadní provinění, že soudci na stáži napsali pro ministryni stížnost. Ministerstvo se svými stážisty nikde nechlubilo; pod stížností byla podepsaná ministryně.


2. Zdá se, jako by text vycházel z jednoho nevysloveného předpokladu: Soudce může zákon napsat jen jako stážista MSp. To však, myslím, není pravda. Rozhodující je souhlas předsedy a není již podstatné, zda předsteda souhlasí: (a) s vysláním soudce na stáž k MSp; anebo (b) s tím, že soudce bude na soudě nadále působit, avšak po určitou dobu, potřebnou ke psaní zákona, na něj budou kladeny podstatně nižší požadavky. Ani v případě (b) nic soudci nebrání jezdit na MSp.(Tím spíše by soudci neměli stážovat na MSp?)


3. Prosím o čtenářskou vstřícnost k následujícímu odstavci:

Výroky o odstrkování o nákaze od politiků působí poněkud namyšleně (my soudci, jediní zdraví). Zdá se mi, že pozice vrcholného soudce deformuje (někoho více, jiného méně), totiž svádí k pocitu vlastní skvělosti a neomylnosti. To není sžíravá filipika proti soudcům; jen poznámka ve smyslu, že každá profese nějak deformuje a že člověk by měl tlakům té své vědomě čelit.


4. Analogie s advokátní kanceláří mi nejprve připadala přepjatá, ale pak jsem si uvědomil, že na ní něco je. Představme si analogickou úpravu: Soudce může být vyslán na stáž k advokátní kanceláři. Lze argumentovat, že tato úprava není v rozporu se zákonem ani ústavou, neboť po dobu stáže je funkce soudce pozastavena?


P.S. Opožděně děkuji za odkaz na Byly jsme tam taky.

Anonymní řekl(a)...

Dost mě překvapuje, že jak autor tak komentátoři povětšinou dají na dojmy a nejsou schopni tento dojem relevantně zargumentovat.

viz. např.
1/ "Soudci jsou tady proto, aby zákony vykládali a aplikovali a hledali rozumná řešení vkonkrétních případech, o nichž rozhodují; nikoliv aby je sami vytvářeli. "

Oni soudci i bez stáže právo nevytvářejí ? Vytvářejí a to dokonce napřímo svými rozhodnutími narozdíl od pouhého skládání paragrafů v návrhu zákona, který podává a schvaluje někdo jiný, nebo skrze sepsání standardní stožnosti pro porušení zákona.

2/" Konečně, soudcovské příjmy jsou natolik vysoké právě proto, aby soudci soudili a nenechali se rozptylovat dalšími aktivitami. "

Vysoké příjmy rozptylují stejně tak jako příjmy nízké. Tato dojemná představa, že stálý plat generuje vnitřní stabilitu je natolik naivní, že by nad ní zaplakal i psycholog motivace Maslow. Právě vysoký a stálý plat generuje v lidech touhou po dalším motivačním levelu a nikdy nemáte jistotu, zda to nezdegeneruje v nekritické sebeprosazování.

3/ autor navrhuje stáže u ÚS, jednak aby ulehčil soudu. Co by tam jako ti soudci dělali ? Asistenty nebo by přímo ale skrytě soudili. První je ponižující, druhé je protiprávní.

"Naopak by si ke svým mateřským soudům odnesli pochopení pro ústavní aspekty ochrany základních práv"... k tomu už opravdu není co dodat. Na obecních soudech je mnoho soudců, kteří si za X let praxe neodnesli vůbec nic a plavou v procesu, o hmotě raději nemluvím. Proto bych se ani moc nedivil, že by místi pochopení zesílil jejich odpor k jednání ÚS (ve smyslu naprosté chaotičnosti, nerespektování své vlastní judikatury a předvídatelnosti rozhodnutí u některých soudců), a to celkem oprávněně.


Jiří Pomahač

Vojtěch Šimíček řekl(a)...

Děkuji za reakce.

Ad Tomáš Pecina: Jistě i soudci by se měli na legislativním procesu do určité míry podílet. Avšak nikoliv tím, že by zákony sami psali, nýbrž že připomínkují legislativní návrhy, jsou členy různých ad hoc sestavovaných expertních komisí, příp. ministerstvu zprostředkují informace o slabých místech legislativy. Co dnes značně chybí, je systematická analýza judikatury, a to na ministerstvech i v Parlamentu, která by zmíněná slabá místa více odkryla.

Trvám však na tom, že psaní zákonů soudci prostřednictvím několikaměsíčních stáží na ministerstvu je komfort, který bychom si neměli dovolit, a jde o nesystémové řešení z hlediska dělby mocí. Psaní zákonů je totiž velmi svébytné a úctyhodné řemeslo, které by měli vykonávat specialisté. Jistě, tito musí dostat zcela konkrétní politické a obsahové zadání, nicméně zpracování legislativní předlohy je jejich úkol.

Nemluvě ani o tom, že psaní zákonů soudci vede k vytváření názorových monopolů (berte to prosím jako určitou nadsázku): zákon si napíšu, proškolím a ještě na soudu pohlídám, aby se vykládal přesně tak, jak jsem chtěl. A pokud se tak náhodou neděje, ještě si ho znovelizuji a kolečko se opakuje.

Ad Jan Petrov:
Soudce z přípravy legislativních nvrhů určitě nevylučuji, jen jde o intenzitu jejich zapojení. Oba určitě cítíme, že je rozdíl v podstatě ve svém volném čase podat k zákonu připomínky, a naopak několik měsíců či dokonce let nesoudit a pracovat jen v legislativě. V těchto případech se ptám, proč vlastně taková osoba ještě zůstává soudcem...

Jistě, civilní žalobu bych asi pro svou příbuznou a nikoliv za odměnu napsat mohl. V případě správní žaloby však již vidím kolizi zájmů. A osobně se přiznám, že ve své rodině v rámci udržování harmonických rodinných vztahů velmi nerad působím jako právník (odkazuji raději na kamarády advokáty).

Případ, který mne "nastartoval" k napsání postu, je však o něčem zcela jiném: soudci namísto souzení byli povoláni k ministerstvu, plnili tam zjevně konkrétní zadání, a to v rámci svých pracovních úkolů, a nacházeli se v podřízeném postavení vůči ministryni (náměstkovi?). Moje otázka je, proč vlastně? Jaká je motivace soudce vzdát se dobrovolně na několik měsíců taláru a pracovat v exekutivě? Co to zpětně přinese tomuto soudci a jeho soudu?Skutečnost, kdo SPZ podepsal, je z tohoto hlediska nevýznamná.

Souhlasím s obecnou tezí, že každá funkce deformuje. Nicméně jsi Jendo trošku nespravedlivý, jakkoliv vnímám nadsázku: odstup soudců od politiků přece nutně nepředstavuje výraz elitářství či nabubřelosti, nýbrž mechanismus chránící nezávislost soudní moci. Jakkoliv mi proto je a bude řada politiků osobně velmi sympatická, měl bych jako soudce vždy např. dobře vážit, které pozvání na společenskou akci bych měl raději odmítnout. Zaštítím se rovněž slovy Ústavního soudu (nález č. 349/2002 Sb.): "Členství v poradních orgánech ministerstva, vlády i obou komor Parlamentu pak jistě zahrnuje i relevantní plnění úkolů těchto odlišných složek státní moci, a působení soudců v uvedených orgánech je tak v rozporu s principem dělby moci, nehledě k tomu, že osobní a mimosoudní vazby, k nimž při takové činnosti dochází, nevyhnutelně zvyšují pravděpodobnost možného střetu zájmů, a činí tak nestrannost v podobě nepodjatosti soudců zpochybnitelnou."

Moje poznámka o "odžďuchování klacíčkem" proto prosím ať skutečně není vnímána jako výraz elitářství, nýbrž pouze a jedině jako systémová minimalizace vzniku osobních vazeb, které mohou být sice zpravidla nevinné, nicméně zvyšují pravděpodobnost zneužití a pokušení. Připomínám, že každý systém má být koncipován tak, aby pamatoval na ty nejslabší svoje články; kdybychom totiž byli všichni andělé, právo a soudy by ani nebyly zapotřebí.

Law Phorum řekl(a)...

Dovolte mi poznámku ke spojení "soudce-tvůrce zákona". Zrovna o tomto víkendu při sledování Občanského juda (reportáže o televizních poplatcích) jsem byl poněkud rozhořčen přístupem soudce v řešené kauze. Není tajemstvím, že ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. vyvolává přinejmenším vášnivé debaty stan jeho výkladu. Z uvedené reportáže se pak podává přísný rozpor záměru zákonodárce (resp. předkladatele daného zákona) s jeho aplikaci soudy. Argumentum ad absurdum bylo vytvoření ze staré televize kotce pro králiky. I přitomto však soudce trval, s prstem na textu zákona a odkazem na ustálenou judikaturu, na povinnosti platit za tento "TV-kotec" dané poplatky. V souvislosti s uvedeným jsem si musel položit otázku, zda a) je špatně napsaný zákon, b) soudy přebírají roli zákonodárce, c) je porucha v komunikaci zákonodárce-soudce. Dle mého je tato kauza učebnicovým příkladem, nutnosti spolupráce soudce se zákonodárcem již při tvorbě zákona. Zákonodárce ví "co" chce napsat, ale soudce by mu měl poradit "jak" to napsat. Dovoluji si tak na uvedeném příkladu podpořit názor Vojtěcha Šimíčka stran podílení se soudců na legislativním procesu.

Martin Bílý řekl(a)...

Zvláštní je, že za ministerstvo soudce může napsat SPZ, ale zajít si za příbuzného nahlédnout do spisu by neměl. (Viz nové rozhodnutí ÚS) Takže souhlasím s autorem...

J.Potměšil řekl(a)...

Je otázka, zda SPZ např. v kauze Čunek psal opravdu onen soudce Šámal - Respekt to odkazy na různé nesrovnalosti zpochybňuje, ostatně je známo, a Respekt to též zmiňuje, že tuto SPZ podstrkovali už Pospíšilovi, který ji však nepodal.

Jinak mám malý dotaz - domníváte se, že je MSp povinno SPZ na žádost podanou dle zák.č.106/1999 Sb. (InfZ) (samozřejmě po anonymizaci) poskytnout? Když jsem po MSp jednu SPZ žádal, opakovaně mi ji odmítli poskytnout (pokaždé z jiných důvodů - jednou s odkazem na § 11/6 InfZ a podruhé s odkazem na § 8b TŘ, byť jednání o SPZ už proběhlo).

Anonymní řekl(a)...

Přiznám se, že jsem odůvodnění v kauze nehlížení do spisu soudcem moc nepochopil, ale aspoň je jasno ve výsledku.

Stejně po předložení průkazu nechají soudce nakouknout bez záznamu do čehokoliv, takž celá kauza je jen plýtvání veřejnými penězi na celý ten žabomyší spor.

Michal Vodrážka

Jan Petrov řekl(a)...

Nerad bych byl nespravedlivý, i jen trochu. (Věř mi prosím, že vytýkat Ti justiční elitářství by mě nenapadlo.) Pokusím se vysvětlit: Zcela souhlasím, že soudci by měli odskrkovat politiky vším možným (a být od nich odstrkováni). Jen ten dodatek "abyste se nenakazili" myslím není vhodné tesat do kamene (pokud to tedy někoho napadlo), byť ho vyslovil prof. Cepl. Ze stejného důvodu, z jakého nemusí být dobrý nápad tisknout v čítankách "máma myje podlahu, táta řídí béemvé". Jedno z mnoha malých závažíček svádějících k předsudům. Líbila se mi tahle esej, ale že bych chtěl být policajt politické korektnosti, to zase ne.

Abych byl spravedlivý: Prostředí (naštěstí jen některých) mezinárodních AK zase může některým méně odolným jedincům implantovat názor, že jsou nejlepší, pracují s nejlepšími, a to je nejlepší, zatímco právníci, kteří působí jinde, "nedosahují základních kvalitativních parametrů" a vůbec jsou jen legrační šmoulové. A přitom kvalitně odvést na okresním soudě 30 čárek měsíčně, navíc v typově zcela různých věcech, asi nebude jen tak.

Anonymní řekl(a)...

Z mnoha podnětných vyjádření mne zaujala především tato:1)"zákon si napíšu, proškolím a ještě na soudu pohlídám, aby se vykládal přesně tak, jak jsem chtěl. A pokud se tak náhodou neděje, ještě si ho znovelizuji a kolečko se opakuje". Soudce (Šimíček) předpokládá, že jako vrcholný právní odborník sepíše zákon (což ti zákonodární dilentanti zpravidla neumí), který stejně bude vyžadovat proškolování (!), pohlídávání, novelování. Krásný důkaz toho, že soudce (elitní právník !) předpokládá (správně) tentýž průběh potíží s jím sestaveným zákonem, jako je tomu při stávajícím stavu, kdy se vše svádí na zákonodárce, zpravidla neprávníky - právní laiky v parlamentu. Bylo by vhodné vážně uvažovat, že soudci by měli být (voleni) z řad laiků - neprávníků a snad jen tvorbu zákonů bychom mohli přenechat právníkům (lépe však jen připomínkování).

Jak asi soudce Šimíček rozhoduje, když v jím vedeném řízení je na straně jedné advokát (kamarád) a na straně druhé účastník s advokátem nekamarádem či bez advokáta, si lze snadno domyslet. Právo v pojetí dnešních "odborníků" není o vzdělání a odborných kvalitách, ale jen a pouze o zcela prohnilém klientelismu, kamarádčovtu. Nepřipadá vám současný soudní systém zralý na zásadní rozbourání ?
Vím, že tento text cenzurou neprojde. Přesto vám své pocity toutu cestou sdělím.

Ing.Fratišek Švarc, Klatovy

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Pane Švarci, pokud byste komentář kolegy Vojtěcha Šimířka četl pozorně, zjistil byste, že on kritizuje právě tuto praxi, kdy soudce je tvůrce i interpret zákona v jedné osobě. Takže Vaše reakce jde zcela mimo, krom toho je zbytečně urážlivá ad personam.

Martin Bílý řekl(a)...

Dokonce i sám pan inženýr chápe (bez závorek), že jeho text by neměl projít cenzurou. Měli byste jeho předpovědi splnit, ať není zklamán :-)

Anonymní řekl(a)...

Pane Kühne, pokud byste příspěvek pana Švarce četl pozorně, zjistil byste, že obsahuje i druhý odstavec, mnohem důležitější než je diskuze o nezávislosti soudců, kteří jsou někde na stáži. Ten totiž obsahuje otázku, jak se zachová soudce, pokud jednu ze stran zastupuje jeho kamarád advokát. Dovolím si odpovědět za Vás. S velkou pravděpodobností vyhraje strana kamaráda advokáta. Tento tzv. nezávislý soudce paradoxně z titulu své nezávislosti může beztrestně vyslovit jakýkoliv právní názor a tím zdůvodnit špatný rozsudek. Takový soudce vůbec nic neriskuje, protože jakákoliv revize jeho rozhodnutí je z principu nemožná a to i v případě, že se postižená protistrana odvolá a vyhraje. Jak dopadne odvolací soud v případě, že kamarád advokát má hodně kamarádů soudců? To už ponechávám na Vás. Omlouvám se, že můj příspěvek není k věci, ale ani Váš nebyl.
Ivan Hüttel

Jan Petrov řekl(a)...

Jak asi soudce Šimíček rozhoduje, když v jím rozhodované věci stranu zastupuje jeho kamarád, si lze skutečně snadno domyslet: V souladu s § 8 soudního řádu správního se vyloučí pro podjatost.

I když vycházíte z předpokladu, že soudce není slušný člověk (proč prosím?), stačí si uvědomit: Soudce, který by se přes zjevnou podjatost opomněl vyloučit, by riskoval velmi: ztrátu pověsti, kterou má jen jednu, a navíc i kárné řízení.

Hra na vrcholném soudě (ÚS, NS, NSS) se jmenuje autorita a reputace. Věřím, že pro většinu soudců NSS by ztráta desítek tisíc měsíčně byla menším zlem než pověst, že soudí kamarádům na ruku.

Rovněž by Vás napadlo, že jde-li ve sporu o hodně, pak je protistrana připravena spustit vůči podjatému soudci, který by se nevyloučil, (mediální) smršť.

Tolik snad trpělivá odpověď. Přesto si neodpustím, že radostnější než podezřívavé fabulace je číst § 7 návrhu občanského zákoníku: "Má se za to, že ten, kdo určitým způsobem právně jednal, jednal poctivě a v dobré víře."

Anonymní řekl(a)...

Pane Petrove, nemohu nereagovat. Předpokládejme, že každý soudce (tedy i pan Šimíček) má alespoň jednoho dobrého kamaráda mezi advokáty, kteří "operují" v jeho "teritoriu". Kolik vyloučení pro podjatost z důvodu diskutovaného kamarádčovtu, prosím, jste kdy zaregistroval ? Nebo má mechanismus "plán práce" nějaké metody, aby se kamarád soudce pracovně nestýkali s kamarádem advokátem ? Existuje pro tento účel seznam aktuálních kamarádů soudců ? Myslím, že nebudete schopen nabídnout ani jeden případ vyloučení soudce z tohoto důvodu.

Ad soudcovská slušnost.

Vůbec jsem nenapsal ani nenaznačil, že soudce je neslušný člověk. Krom toho, soudci jsou (mimo vámi jmenovaných soudů) i běžní občané - neprávníci, které již vůbec za neslušné bych si nedovolil označit.
Z hlediska souzení soudců na ruku kamarádům (soudcům) si na téma slušnosti (a vyloučení pro podjatost) odpovězte sám. Zdá se, že jste slušný, tedy, že odpověď znáte.

Ing.František Švarc , Klatovy

Anonymní řekl(a)...

Honzo, já bych to napsal stejně jako Ty.

Jenom jednu poznámku. Poctivost je morální kvalita až tehdy, když by se člověk choval poctivě i v případě, že by se mu to z dlouhodobého hlediska nevyplácelo.

Tvému komentáři rozumím tak, že věříme, že systém je nastavený správně, takže nepoctivost by se soudci z dlouhodobého hlediska nevyplácela, a ne tak, že věříme, že soudci jsou morální lidé. My totiž nemáme žádný důvod si myslet, že soudci jsou morálnější než zbytek populace.


Tomáš Sobek

Anonymní řekl(a)...

ad Petrov: Má se za to, že ten, kdo určitým způsobem právně jednal, jednal poctivě a v dobré víře."

jenže to je právě ten rozdíl mezi skutečností a právní fikcí :-) (podle socpráva právní domněnkou)

Luboš Zavřel

Anonymní řekl(a)...

Možná OT, možná ne :-)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Troll_(internet)

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

Pane Petrove, je trochu naivní předpokládát, že soudce se vyloučí pro podjatost v případě, že jednu ze stran zastupuje jeho kamarád. Možná, že tomu tak bude v případě všeobecně známého kamarádského vztahu těch dvou. Nechoďme však kolem horké kaše. Místo slova kamarád si dosaďme korupci soudce. Tvrdím, že náš procesní soudní řád neobsahuje naprosto žádné protikorupční pojistky. Je snadné si představit, jak takové podplacení soudce proběhne, aniž to někdo pozná. Soudce má právo vynést jakýkoliv rozsudek tedy i špatný, který nikdo nikdy nesmí podrobit jakékoliv revizi. Takto je zajištěno, že nemůže vzniknout ani podezření na korupci. Důkazem, že je cosi prohnilého v naší justici je skutečnost, že jsem nenalezl ani jeden případ korupčního jednání soudce. Stačí se podívat na stránky kárných senátů. Naprostou většinu představují postihy soudců z důvodu průtahů. Zbytek jsou dopravní přestupky, opilost apod. Máme přes 3000 soudců. V tak velkém souboru je z hlediska statistiky zcela nepravděpodobné, že nedochází ke korupci.
Ivan Hüttel

Petr Černý řekl(a)...

Co se týká angažmá soudců jako zpracovatelů SPZ, šlo údajně o myšlenku, že by tyto kvalifikované návrhy měl zpracovávat někdo nezávislý s dostatečnou odbornou praxí přímo z jednacích síní. Obecně může být motivace působit na stáži na ministerstvu různá, od snahy posunout k lepšímu právní prostředí, např. podílem na tvorbě předpisů, tak i snahou rozvinout svůj rozhled a znalosti. Stáž může být také ochranou před vyhořením, neboť dočasné vypadnutí ze všedního stereotypu desítek obdobných rozhodnutí měsíčně může být osvěžující. Ne každý soudce má čas a sílu ke své práci ještě dělat legislativní připomínky, i když ví co by se v dané věci mělo změnit či si dobrovolně studovat něco, co běžně ke své práci potřebovat nebude, ačkoliv by to mohlo být obohacující pro jeho právní argumentaci. Na druhou stranu chápu argument o vytíženosti soudů a luxusu v podobě uvolnění soudce na stáž. To je ovšem mířeno především na předsedy těchto soudů, kteří rozhodují o uvolnění. Navíc bych si dovolil poznamenat, že stáže soudců na ministerstvu i v nejvyšších funkcích tu jsou poměrně dlouhou dobu a některé vedly i do funkcí nejvyšších. Takže to zřejmě není ničemu na překážku.

Anonymní řekl(a)...

Nejdříve jsem trochu váhal, zda přispívat do diskuse, která se zdála zvrhnout se do osočování jiných ctihodných bloggerů. Nicméně se soudcovskými stážemi na MSp mám jisté zkušenosti coby bývalý pracovník tohoto úřadu, a to konkrétně z odboru dohledu, kde "se píší espézetky". Sám se tak trochu usvědčím z podjatosti, protože po odchodu z ministerstva jsem se tam následně po čase dočasně vrátil v pozici státního zástupce na stáži. Nicméně i přes tuto podjatost si dovolím nabídnout vlastní pohled. Pokud jde o stáže soudců či státních zástupců, jako ostatně ve všech lidských činnostech jsem zaznamenal stážisty, kteří „si šli na ministerstvo odpočinout“, byli tam i takoví, kteří se „pod svícnem“ v podstatě ukryli před kárným řízením. A pak samozřejmě musím vyzdvihnout mnoho dalších soudců a státních zástupců, kteří naopak znamenali obohacení praxe odboru dohledu.
K tomu malé odbočení do historie. Odbor dohledu byl v dřívějších dobách (tak do období cca 6 – 7 let zpět) obsazován přednostně odborníky, kteří prošli justiční praxí a kteří věděli, jak „to na soudě chodí“ popřípadě, jak říká jeden můj bývalý kolega „viděli soudní síň zevnitř“.. Tyto jejich zkušenosti byly cenné jak při posuzování důvodnosti podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona, tak i při dalších dohledových činnostech MSp (nechci tu ovšem rozdmýchávat další diskusi na téma, zda má nad soudy vůbec MSp vykonávat dohled, to by bylo na samostatný post….). Tato generace starých praktiků pak byla poněkud diskontinuitně vyměněna, což na jednu stranu znamenalo omlazení a nové postupy, na druhou stranu některé věci jsme se (my „mladší“) museli učit za pochodu a občas i metodou pokus omyl.
Ale zpět ke stážím. Pokud si pamatuji, tak stážisté nikdy nebyli považováni za běžné úředníky, tj. podřízené ministra a bylo respektováno jejich nezávislé postavení. Je to dáno i tím, že každý stážista mohl kdykoli, z minuty na minutu říct, že odvolává souhlas se stáží a odejít, aniž by tím byla jakkoli dotčena jeho pozice soudce/státního zástupce. Tím se dostávám i k hlavnímu tématu. Pokud se tedy za bývalé ministryně některý ze stážistů skutečně propůjčil k nějakému nestandardnímu postupu (a v tu dobu jsem již na MSp nebyl, takže takové informace mám jen z doslechu), jednalo se o osobní odpovědnost konkrétního stážisty, neboť jak jsem uvedl, stážistu v podstatě nikdo k ničemu s čím by nesouhlasil, nutit nemohl. Nemyslím proto, že by samotný fakt stáže mohl nezávislost soudce ohrožovat více, než jak je dennodenně jeho nezávislost vystavována různým pokušením. Důraz bych zde kladl právě na osobní odpovědnost nezávislostí obtíženého jednotlivce v duchu teze, že nezávislost je něco, o co je třeba pečovat.
Jinak z doslechu (ze třetí, ne-li čtvrté ruky) vím, že např. v Německu je praxe stáží zcela běžná a nikdo se tam údajně nad jejich případným vlivem na nezávislost vážněji nezabývá. Naopak činnost ministerstev spravedlnosti je do značné míře závislá na činnosti odborníků z praxe.

A poznámka na konec: Předseda soudu se stáží souhlas nedává, stáž je s ním pouze projednávána - § 68 ZSS …

Michal Basík

Jan Potměšil řekl(a)...

Tuším že na JP, a to právě v diskuzi pod tímto článkem, byl odkaz na judikát ÚS (a jeho citace), kde je kritizována účast soudců např. v poradních orgánech zákonodárné moci jako skutečnost zpochybňující nepodjatost. Ne, že bych s tím a priori souhlasil (zapojení hlasu soudů např. v rámci připomínkování považuji za velmi užitečné, bychom se pak nedivili, jak to ty soudy vyložily, ostatně i dr. Šámal aktivně pracoval na novém tr.z. a myslím, že je to dobře), ale judikát mě přesto zajímá - zdá se však, že jaksi zmizel...:-(

Anonymní řekl(a)...

Mám jen faktickou poznámku k tématu diskuse pod tímto příspěvkem. Ministerskými stážemi soudců se již Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. 6. 2002 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.), jímž zrušil § 74 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. v tehdy platném znění, které znělo: "Za funkci ve veřejné správě se nepovažuje funkce předsedy a místopředsedy soudu, dočasné přidělení k ministerstvu, členství v Radě a Radě pro odbornou způsobilost státních zástupců, členství v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu.". Ústavní soud zrušil i ustanovení § 68 odst. 1 ve slovech "ministerstvu nebo", tj. možnost přidělit soudce s jeho souhlasem na dobu nejdéle 1 roku k Ministerstvu spravedlnosti.

Ústavní soud to ve většinovém stanovisku (byly i disenty) odůvodnil takto:

"Zásada neslučitelnosti funkcí ... pak nemůže být porušována ani tím, že by zákon připouštěl možnost působení soudců v orgánech moci výkonné, případně moci zákonodárné tak, jak to dále činí napadené ustanovení § 74 odst. 3 zákona. Uvedená zásada inkompatibility funkcí je jednou z dalších záruk soudcovské nezávislosti. Jako zásadu ústavní je třeba ji striktně dodržovat, a nemůže být obcházena ani takovým řešením, jaké obsahuje ustanovení § 99 odst. 1 písm. c) zákona, podle něhož se soudce po dobu svého působení – výslovně pouze u ministerstva – dočasně zprošťuje výkonu své funkce. Imanentním rysem této funkce je totiž její kontinuálnost. Členství v poradních orgánech ministerstva, vlády i obou komor Parlamentu pak jistě zahrnuje i relevantní plnění úkolů těchto odlišných složek státní moci a působení soudců v uvedených orgánech je tak v rozporu s principem dělby moci, nehledě k tomu, že osobní a mimosoudní vazby, k nimž při takové činnosti dochází, nevyhnutelně zvyšují pravděpodobnost možného střetu zájmů a činí tak nestrannost v podobě nepodjatosti soudců zpochybnitelnou.".

Obdobné ustanovení bylo však do zákona o soudech a soudcích vráceno novelou - zákonem č. 192/2003 Sb.

Tomáš Langášek

Anonymní řekl(a)...

Mám jen faktickou poznámku k příspěvku a diskusi.

Ústavní soud se tzv. ministerskými stážemi zabýval již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. 6. 2002 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.). Tímto nálezem byla v zákoně o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb. v tehdejším znění zrušena slova „ministerstvu nebo“ v § 68 odst. 1 a ustanovení § 72 odst. 3. Ustanovení § 68 odst. 1 znělo: „Soudce ... lze s jeho souhlasem ... dočasně přidělit... v zájmu využití jeho zkušeností na dobu nejdéle 1 roku k ministerstvu“, ustanovení § 74 odst. 3 znělo: „Za funkci ve veřejné správě se nepovažuje ... dočasné přidělení k ministerstvu, ... členství v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu.“.

Většina (byly i disenty) to odůvodnila takto: „Při hodnocení uvedených ustanovení má klíčový význam ustanovení § 74 odst. 3 zákona, v němž je uvedeno, že za funkci ve veřejné správě se nepovažuje funkce předsedy a místopředsedy soudu, dočasné přidělení k ministerstvu, členství v Radě a Radě pro odbornou způsobilost státních zástupců, členství v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu. Pro jeho posouzení je určující obsah článku 82 odst. 3 Ústavy, v němž se praví, že funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu, ani s jakoukoliv funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný. Ústava tak stanoví, které funkce jsou s funkcí soudce zásadně neslučitelné, přičemž jeho prvou větu je třeba chápat jako demonstrativní výčet, jehož vymezení lze sice v souladu s větou druhou za středníkem rozšířit, nikoliv však zúžit tak, jak to činí ustanovení § 74 odst. 3 zákona. Zákonodárci takto zmocněnému k rozšíření uvedeného výčtu, nikoliv však k jeho omezení, nepřísluší měnit vůli ústavodárce vydáním právní normy, jdoucí nad tento obsah, a nemající tak v něm svůj ústavní základ. ... Zásada neslučitelnosti funkcí, vyjádřená ve shora citovaném článku Ústavy, pak nemůže být porušována ani tím, že by zákon připouštěl možnost působení soudců v orgánech moci výkonné, případně moci zákonodárné tak, jak to dále činí napadené ustanovení § 74 odst. 3 zákona. Uvedená zásada inkompatibility funkcí je jednou z dalších záruk soudcovské nezávislosti. Jako zásadu ústavní je třeba ji striktně dodržovat, a nemůže být obcházena ani takovým řešením, jaké obsahuje ustanovení § 99 odst. 1 písm. c) zákona, podle něhož se soudce po dobu svého působení – výslovně pouze u ministerstva – dočasně zprošťuje výkonu své funkce. Imanentním rysem této funkce je totiž její kontinuálnost. Členství v poradních orgánech ministerstva, vlády i obou komor Parlamentu pak jistě zahrnuje i relevantní plnění úkolů těchto odlišných složek státní moci a působení soudců v uvedených orgánech je tak v rozporu s principem dělby moci, nehledě k tomu, že osobní a mimosoudní vazby, k nimž při takové činnosti dochází, nevyhnutelně zvyšují pravděpodobnost možného střetu zájmů a činí tak nestrannost v podobě nepodjatosti soudců zpochybnitelnou.“.

Novelou provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. však byla možnost soudců působit na dočasné stáži u ministerstva do zákona o soudech a soudcích vrácena.

Tomáš Langášek