čtvrtek 29. července 2010

Zuzana Durajová: 25 000 Čechů nemůže volit. Přichází změna?

Letošní rok je mnohými označován za supervolební rok. Široká mediální pozornost byla věnovaná nejen parlamentním volbám v Česku, ale také volbám ve Velké Británii a u našich jižních sousedů – v Maďarsku a na Slovensku, kde volby také přinesly překvapivé výsledky. Do kontextu supervolebního roku skvěle zapadla dvě přelomová rozhodnutí soudů v otázce souvislosti způsobilosti k právním úkonům s výkonem volebního práva. Konkrétně šlo o květnový rozsudek ESLP Alajos Kiss proti Maďarsku a červencový nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 3102/08. Obě stížnosti vzešly z iniciativy Centra advokacie duševně postižených (MDAC), organizace, která se dlouhodobě věnuje ochraně lidí s duševním postižením.

I když se oba případy zaobíraly toutéž otázkou, a to jestli stát má právo omezovat volební práva lidí s částečně nebo úplně omezenou způsobilostí k právním úkonům, rozhodnutí v nich se lišila. V případě pana Kisse ESLP rozhodoval o tom, zda ustanovení maďarské ústavy, které odepírá volební právo lidem zbaveným nebo omezeným ve způsobilosti k právním úkonům, je v souladu se zněním čl. 3 Dodatkového protokolu k EÚLP. ESLP ve svém odůvodnění navázal na svou předchozí judikaturu týkající se článku 3, ve které opakovaně zdůrazňuje význam volebního práva v demokratické společnosti. I když státy mají určitý prostor pro uvážení a můžou volební právo zákonem omezit, omezení musí být proporcionální[1] a nesmí narušit všeobecnost voleb. Například automatická ztráta volebního práva u všech lidí ve výkonu trestu odnětí svobody proporcionální není a do prostoru pro uvážení státu nespadá. Právě z případu Hirst proti Velké Británií, ze kterého pochází závěr uvedený v předchozí větě, vycházel ESLP ve své argumentaci v případě pana Kisse. Podobně jako u Hirsta, i u Kisse rozhodnutí soudu založilo automatickou ztrátu volebního práva, v tomto případě šlo o soudní omezení způsobilosti k právním úkonům. U Kisse pak ESLP ještě zdůraznil, že přetrvávající přístup států k lidem s mentálním či duševním postižením, kdy jsou všichni „házeni do jednoho pytle“, je značně sporný, naopak je povinností států dbát na to, aby při rozhodování o základních právech byla respektována individualita každého člověka.

Případ pana J.S. se rovněž týkal omezení volebního práva v důsledku soudního zásahu do způsobilosti k právním úkonům. Na rozdíl od Maďarska však v České republice nezakládá toto omezení přímo ústava, ale § 2 písm. b) volebního zákona, které stanoví, že zbavení způsobilosti (tedy nikoliv již omezení jako v Maďarsku) k právním úkonům je překážkou výkonu volebního práva. ÚS se také zabýval proporcionalitou napadeného ustanovení. Dovodil ovšem, že napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem, nýbrž že problémem je špatná praxe obecných soudů v řízení o způsobilosti k právním úkonům. Podle názoru ÚS totiž soudy při svém rozhodovaní vůbec neberou v potaz veřejnoprávní důsledky zbavení způsobilosti k právním úkonům, konkrétně vznik překážky výkonu volebního práva. V rámci nálezu pak ÚS vydal precedenční výrok, kterým zavazuje obecné soudy k tomu, aby v každém konkrétním řízení o způsobilosti zkoumaly schopnost člověka posoudit smysl, účel i důsledek voleb. V případě, že se ve svém odůvodnění s touto otázkou dostatečně nevypořádají, rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům bude protiústavní.

Zajímavostí v rozhodnutí ESLP je také, že soud ve svém odůvodnění odkázal přímo na ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, mezinárodního instrumentu, který si klade za cíl odstranit přetrvávající diskriminaci lidí s postižením ve světě. Článek 29 Úmluvy přímo zavazuje státy k tomu, aby zaručily osobám se zdravotním postižením politická práva včetně aktivního i pasivního volebního práva, bez omezení postaveném výlučně na existenci postižení. Ačkoli Úmluvu loni ratifikovala i Česká republika a odkázal na ni i J.S. ve své stížnosti, ÚS se s nesouladem zákonného ustanovení s článkem 29 Úmluvy vůbec nevypořádal.

Oba soudy se ovšem shodly na tom, že skupina lidí s duševním či mentálním postižením byla v minulosti značně diskriminována a v některých státech Evropy tato diskriminace stále pokračuje v důsledku dosud platných socialistických předpisů. Podle názoru ESLP se právě z popsaných historických důvodů prostor pro uvážení v takových případech podstatně zužuje a o to striktněji musí být posuzovány podmínky jakéhokoliv odlišného zacházení postaveného na základě postižení. Naopak ÚS chápe prostor pro uvážení státu dostatečně široce k tomu, aby mohl zahrnovat i omezení výkonu volebního práva u celé skupiny lidí, pokud to sleduje „legitimní cíl, jímž je zajistit, aby se elektorát skládal z osob, které jsou schopny racionálně se rozhodovat a porozumět významu, účelu a účinkům voleb“. Podle obou soudů je však nutné při rozhodování o právní ochraně lidí s duševním postižením věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby ukládané omezení naplňovalo všechny podmínky proporcionality a respektovalo princip inkluze.

I když ÚS svým interpretativním výrokem zavázal soudy k tomu, aby posuzovaly způsobilost k výkonu všech konkrétních práv včetně volebního práva osob zbavovaných způsobilosti k právním úkonům či na ni omezovaných, otázkou zůstává, jak efektivní bude toto posuzování v praxi. Obecné soudy v ČR i přes několikanásobnou kritiku Ústavního soudu (například v nálezech pod sp. zn. IV. ÚS 412/04 a I. US 557/09) pořád přistupují k řízení o způsobilosti k právním úkonům formalisticky, nekriticky přebírají (často velice subjektivní) názory soudních znalců a řízení dostatečně neindividualizují. V praxi neexistuje žádný nástroj k posouzení způsobilosti k výkonu volebního práva a bude zřejmě obtížné takový test vytvořit. Navíc, vzhledem k tomu, že ÚS výrokem ukládá další povinnost již tak vytíženým soudům, hrozí, že nález ÚS se v praxi uplatní jenom jako doplňující formální větička nebo paragraf v odůvodnění, podle nichž neschopnost volit bude vyplývat již ze samotné diagnózy člověka s duševním či mentálním postižením. Na druhou stranu ovšem precendenční výrok poskytuje novou možnost lidem zbaveným způsobilosti k právním úkonům, aby podali návrh na navrácení způsobilosti třeba i jen z důvodu, že jsou schopni volit, případně napadnout rozhodnutí o zbavení způsobilosti z důvodu, že soud odebrání jejich možnosti volit dostatečně neodůvodnil. V případě, že soud uzná schopnost člověka účastnit se voleb, nemůže ho pak zbavit způsobilosti k právním úkonům zcela, maximálně mu ji může omezit.

[1] Podmínky proporcionality u voleb soud stanovil v rozhodnutí Mathieu-Mohin a Clerfayt proti Belgii ze dne 2. 3. 1987, stížnost č. 9267/81.

23 komentářů:

Tomáš Marný řekl(a)...

K otázce se vyjádřil obšírně i Petr Mach zde: http://petrmach.cz/cze/prispevek.php?ID=493

Domnívám se, že jeho úvaha postavená na zdravém rozumu je podstatně přesvědčivější.

Anonymní řekl(a)...

V závěru článku je jasně uvedeno, že neexistuje kriterium posouzení schopnosti volit : "V praxi neexistuje žádný nástroj k posouzení způsobilosti k výkonu volebního práva ".

Podle mě neexistuje ani žádný vědecký postup, jak k tomu dojít vyjma jediného : člověk s mentální potižením je prostě mentálně postižen a tudiž jeho schopnosti rozeznávací a hodnotíci jsou omezeny. Proto by neměl mít právo volit.

Pokud totiž neexistuje ověřitelná a tetovatelná metoda kriterií, pak půjde jen textové soudní hrátky bez obsahu, příp. se na to vezme "znalec".

Podle mě ÚS pochybil ale nepovažuji to za důležité téma, neboť o volbách rozhoduje beztak majorita.

Jan Vrchota

Martin Bílý řekl(a)...

Cituji: "V praxi neexistuje žádný nástroj k posouzení způsobilosti k výkonu volebního práva"

A to ani u osob, které způsobilosti zbaveny nebyly. Na základě stejné argumentace, jakou se mentálně postiženým bere volební právo, by se mohlo volební právo omezit např. na lidi s IQ 120 a více. Jde jen o to, kam na stupnici duševních schopností dáme čáru. Někdo tady na JP nebo na leblogu o tomto tématu postoval hezký článek, nevíte, kde to je, prosím?

Jan Potměšil řekl(a)...

Je to trochu akademická debata - kolik lidí z těch mentálně postižených a nesvéprávných bude chtít jít k volbám? Kolik z nich zajímají volby? Spíš MDAC potřebuje zdůvodnit svoji existenci a žádosti o granty.
Na druhé straně bych nechal volit kohokoliv, neboť hranice mezi staatskriplem a "normálním" občanem je často velmi tenká, asi jako list papíru, který toho či onoho, v závislosi na agilitě lékařů či příbuzných, zbaví či nezbaví svéprávnosti. Pokud začneme řešit, kdo rozumí či nerozumí volbám, pak by volební právo neměli mít např. paušálně konzumenti Aha, Blesku , kteří o politice mnoho neví, či řada seniorů (když vidím některé u voleb, jak zmateně bloudí po místnosti a do půl hodiny neví, že u voleb byli ...), ale to je cesta do pekel, navíc dost administrativně náročná.

Anonymní řekl(a)...

Lidé, které soudy zbavují způsobilosti nejsou zdaleka jenom lidi s mentálním postižením, ale také lidi s postižením duševním, tedy příkladem schizofrenií nebo manickou depresí. Jsou to i lidé vzdělaní nebo s vysokým IQ.

Je také zavádějící tvrdit, že každý člověk s mentálním postižením má sníženy rozeznávací a hodnotící schopnosti ve všech oblastech. Schopnosti u lidí s mentálním postižením vždy záleží na stupni postižení a také na vlivu prostředí. Nelze tak jednoznačně tvrdit, že mentální postižení = neschopnost rozhodovat ve všem. Z toho důvodu proto také existuje institut omezení způsobilosti.

Co se týče neexistence nástrojů pro posuzování způsobilosti volit, právě také proto by bylo vhodnější napadené ustanovení zrušit. Pokud nevíme jak zjistit kdo by k volbám neměl jít, je lepší to právo přiznat všem.

Zuzana Durajová

Anonymní řekl(a)...

ad "Pokud nevíme jak zjistit kdo by k volbám neměl jít, je lepší to právo přiznat všem. "

To myslíte - po studiu práv - vážně nebo jde o nějaký ideologický postoj?

Když někoho zbavujeme práv, protože jeho možnosti doznat účinky svých ukonů v běžných situacích jsou snížené, dáme mu právo volit ?
Snad před politickým právem volit, je vůbec záladní právo člověka konat (s právními účinky samozřejmě) a pokud to omezíme nebo vůbec nepřiznáme, pak nemá logický smysl mu dávat právo volit.

Jistě že ve společnosti je hodně "magorů" bez papíru (to nakonec dokázali i spolední volby:-), ale je na zájemci, aby magorii prokázal soudu. Pokud se to ale jednou prokáže a soud ho zbaví svéprávnosti, pak by automaticky právo rozhodovat o naší budoucnosti mít neměl.

Zviditelnění NGO a klasické rádobyčlovíčkovské blábolení ÚS se mi zdá přeci jenom inteligentnější vysvětlení tohoto lapsu.

Lukáš Materna

Anonymní řekl(a)...

Abych to trochu zkomplikoval, podle mne aktivní volební právo obsahuje mj. tyto dvě složky:

- mít právo rozhodnout o svých zástupcích
- být reprezentován v parlamentu, tj. mít tam reprezentované zájmy mé skupiny

Pokud mám právo volit, tak určitě obě práva uskutečňuji. Pokud nemohu volit, tak ztrácím většinou OBĚ práva, zvláště tehdy, pokud se výrazně přísluším do určité skupiny.

A ve ztrátě práva být reprezentován vidím například výrazně diskriminaci dětí a mládeže, jejichž zájmy jsou reprezentovány jen částečně: rodiči (tak, kde je mají shodné, ale menší silou), případně mladými dospělými (kteří jsou sousední věkovou skupinou a jejich zájmy by mohly být blízké).

Řešení může mít víc rovin, například rakouské, kde v obecních volbách mohou své zájmy prosazovat už mladí od 16 let, některé návrhy konzervativců na zastoupení dětí rodiči ve volbách, možnost určitých struktur reprezentujících děti a mládež s právem poradního hlasu v parlamentu, možnost jakýchsi „antidiskriminačních“ předpisů např. na použití veřejných rozpočtů apod. (analogické k genderově vyváženému rozdělení užití obecních rozpočtů) atd.

Karel Vážný

Jan Šmakal řekl(a)...

Ústavní soud zdůraznil, že obecné soudy při aplikaci práva musí zohledňovat všechny důsledky svých rozhodnutí, obzvláště ty, které dopadají do oblasti Listinou garantovaných práv, a to tak, aby do sféry jednotlivce zasahovaly nejmenším nutným způsobem. Co je na tom přelomového? Soud má znát právo a pokud ho nezná nebo je líný ho řádně aplikovat, tak je to špatně. Jako hard-case mi to zrovna nepřijde.

Stejně tak si nemyslím, že "výrok poskytuje novou možnost lidem zbaveným způsobilosti k právním úkonům, aby podali návrh na navrácení způsobilosti." Ta možnost tu přeci vždycky byla, stačilo jen ústavně konformně interpretovat jednoduché právo.

Jediné, čím mi to české rozhodnutí přišlo zajímavé, byl amicus brief, kde MDAC už v úvodu řadí volební právo mezi základní lidská práva (druhý odstavec) a tvrdí, že omezení volebního práva pro někoho, je zásahem do svobody projevu pro všechny (odstavec čtvrtý). Přiznám se, že ani jedno jsem moc nepochopil.

Jakub Moc řekl(a)...

25 tisíc lidí sice o ničem nerozhodne, na druhou stranu pokud někdo není způsobilý k tomu, aby nakládal se stokorunovými částkami, uzavíral triviální kupní smlouvy nebo něco podobného, jakpak si naši ústavní soudci představují, že budou soudy rozhodovat o tom, jestli chápe smysl, účel a důsledek voleb? To bude tedy opravdu "plodné" a "smysluplné" zkoumání. Přemluv bábu. :-/

Anonymní řekl(a)...

Co se týče mého výroku, byl myšlen tak, že v demokratické společnosti základní práva patří obecně všem, pokud je stát omezuje, musí jít o omezení odůvodněné a proporcionální. Proto pokud nevíme přesně určit do jaké míry nebo jestli vůbec je omezení nutné, je lepší práva lidem nechat než je neodůvodněně odebírat.

Lidské jednání je také mnohem komplikovanější, nemá jenom jednu rovinu, schopnost jednat v odlišných situacích se může u odlišních lidí měnit. Že je pro mě problém porozumět smlouvě o půjčce nemusí znamenat, že si nevím vybrat mě sympatického politika. Bohužel obecné soudy zbavují způsobilosti mnohem častěji než by měli, většinou jen na základě posuzování schopnosti činit majetkové úkony. Lze tedy důvodně předpokládat, že existuje skupina lidí, kteří jsou zbaveni i když volit by schopni byli.

Souhlasím s výrokem Karla Vážného v tom, že právo, aby byly mé zájmy reprezentovány v parlamentu je v tomto případě velice důležité. Lidé s duševním a mentálním postižením byly všude ve světě historicky diskriminováni a jen když se jim dostalo práva účasti na rozhodování, byly schopni této diskriminaci čelit. Důkazem je i přijetí Úmluvy OSN o právech lidí se zdravotním postižením, na znění které se ve velké míře právě dotčení lidé (včetně těch s mentálním nebo duševním postižením) podílelo. V České republice je situace lidí s postižením ještě pořád hodně pozadu v porovnání s jinými demokratickými zeměmi. I z toho důvodu, že pokud tito lidé nejsou voliči, jsou jejich zájmy pro politiky neviditelné.

Zuzana Durajová

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad ZD:
Lze principiálně souhlasit s tím, že omezování práv má být uvážlivé a proporcionální. K větší opatrnosti může přispět svými aktivitami i organizace typu MDAC, byť mám pocit, že se spíš jen úpěnlivě snaží najít nějakou kauzu, kde by se mohla profilovat - teď se jí to po letech existence konečně podařilo a "zavařila soudům", které taky brzy mohou zjistit, že právo volit by nemělo mít min. 30% populace; vadí mi též, že podobné organizace neřeší druhou stránku věci - prosazují něčí práva třeba i na úkor ostatních, jen aby nezadatelná lidská práva zvítězila - fiat iustitia, pereat mundus (ke MDAC viz též článek MUDr. Davida zde: http://www.blisty.cz/art/35263.html, k nevůli řešit následky jednání duševně chorých viz moji glosu zde: http://www.blisty.cz/art/35636.html).
Především ale nesouhlasím, že mentálně či duševně postižení jsou pro politiky neviditelní z důvodu, že nejsou voliči - za prvé jejich zájmy hájí řada odborníků, příbuzných či neziskovek, kde všude jsou voliči, ale není jim to nic platné, a za druhé je zde řada dalších skupin, které politici ignorují, ať už proto, že si to mohou dovolit (v př. žen - přes 50% populace), že je jich málo (např. národnostní menšiny) nebo že jsou politicky neaktivní (sociálně slabí, Romové).

Tomáš Marný řekl(a)...

Zuzana Durajová:
Že je pro mě problém porozumět smlouvě o půjčce nemusí znamenat, že si nevím vybrat mě sympatického politika.

Ústavní soud:
...zajistit, aby se elektorát skládal z osob, které jsou schopny racionálně se rozhodovat a porozumět významu, účelu a účinkům voleb

Víte určitě, že hovoříte o jedné a téže věci? Pokud někomu stačí výběr sympatické tvářičky k tomu, aby měl pocit, porozuměl významu a účelu voleb, nejsem si jistý, zda patří k advokátům duševně handicapovaných či k duševně handicapovaným.

Jakub Moc řekl(a)...

Ad Zuzana Durajová: Obávám se, že "vybrat mě sympatického politika" neznamená totéž, co "pochopit smysl, účel a důsledek voleb". Ba naopak, troufl bych si říci, že se tyto dva pojmy v mnoha případech zcela míjí. Naopak "porozumět smlouvě o půjčce" je základním předpokladem k pochopení makroekonomických důsledků státního dluhu.

Anonymní řekl(a)...

Ad TM a JM: Skutečně si myslíte, že všichni voliči se rozhodují na základě podrobného prostudování politických programů a po pečlivém zvážení všech relevantních informací? Kolik z voličů opravdu chápe makroekonomické důsledky státního dluhu? Naopak, voliči se často rozhodují podle sympatií, tradice, pěkného plakátu, květnatého hesla, párků a piva.... Proč by mělo být zacházeno s člověkem jinak jen na základě toho, že má postižení?

Naše demokracie (zatím) funguje tak, že volí všichni, bez ohledu na IQ, vzdělání nebo všeobecnéý přehled. U všech se tedy předpokládá, že rozumí „významu, účelu a účinkům voleb,“ stačí, že vědí, že chtějí, aby rozhodoval „Pepa", tak mu dají svůj hlas. Pokud se bude i u zdravých lidí vyžadovat určitý stupeň racionality a znalostí k tomu, aby mohli volit, až pak budou vaše argumenty relevantní.

Zuzana Durajová

Anonymní řekl(a)...

zdravím,

v prvé řadě bych chtěl požádat autorku tohoto postu, aby v případě volebního zákona uváděla jeho číslo nebo celý název, totižto máme zde celkem 5 platných a účinných zákonů o volbách :-) (na okraj. mezi jinými je to též zákon o volbách do Federálního shromáždění, který dosud figuruje jeko nezrušený:-))).

Logickou cetou jsem hned na první pokus:-)) zjistil, že uvedený zákon je zákon o volbách do PSP. Ostatní mají konstrukci v této věci shodně formulovanou, ale pouze v jiných ustanoveních.

Je zde ovšem další souvoisející právo - pasivní volební právo. Pasivní volební právo pro Poslaneckou sněmovnu vzniká ve věku 21 let a náleží všech občanům s volebním právem aktivním. Pasivní volební právo do Senátu je od 40 let věku.
Obdobně jsou kontruována i práva být volen do krajských zastupitelstev a do zastupitelstev obcí.

Pokud tedy dáme někomu aktivní volební právo, je s tím v dnešním právu spojeno i volební právo pasivní.

Z tohoto titulu vylývá, že taková osoba, byť s omezenými právními úkony, má též nezadatelné právo být zvolena za poslance, senátora, zastupitele včetně všech funkcí včetně funkce prezidenta republiky.

Dalším problémem je statut takové osoby, protože většina výše jmenovaných z pozice své funkce provádí též právní úkony, dovedu-li to do absurdna, tak Alajos Kiss, pokud by byl občaněm ČR se může stát ve stávajících volbách senátorem a následně i třeba předsedou senátu, nebo zastupitelem a následně i starostou. Za dva roky dokonce i prezidentem republiky.

Vzhledem k tomu, že judikatura ESLP je aplikovatelná přímo, tak jaké toto rozhodnutí může mít dalekosáhlé právní důsledky (viz pravomoci prezidenta nebo i "obyčejného" starosty) i ve zdejší kotlině, je jistě všem zúčasněným jasné.

Ještě pro kolegu Jakuba Moce. Ve volbách rozhodují i mnohem menší počty lidí, například u senátorů to jsou v některých případech i stovky a občas i desítky hlasů. Mít ve volebním obvodu ústav tohoto typu, případně chráněné bydlení, tak je to v tomto případě na zrušení voleb, protože pokud je rozdíl menší než x a mohu přesvědčit x lidí o své volbě, tak je to jednoduchá matematika.

Obdobně je tomu u voleb do zastupitelstev obcí. Mnohé ústavy tohoto typu a i dnes chráněné bydlení jsou mimo větší aglomerace na menších městech, které mají svůj statut s "odřenýma ušima", tak případný vliv cca 50-300 lidí na hlasování do místních zastupitelstev je naprosto enormní.
K tomuto jen pro pořádek. Z mnoha důvodů se stalo zvykem, že osoba žijící v takovém ústavu či bydlení je tam též trvale hlášena.

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Jakub Moc:

Naopak "porozumět smlouvě o půjčce" je základním předpokladem k pochopení makroekonomických důsledků státního dluhu.

Pokud bychom tuhle věc brali opravdu vážně a do důsledků dovedli požadavek ÚS na to, aby se elektorát skládal z osob, které jsou schopny racionálně se rozhodovat a porozumět významu, účelu a účinkům voleb, aktivní volební právo by zůstalo maximálně, odhaduji, 25 % obyvatel.

V. Loutocký

Jakub Moc řekl(a)...

Ad Patrik Šebesta: "Mít ve volebním obvodu ústav tohoto typu..." - ale ono se toto děje již dnes. Jsou zcela běžné případy např. domovů důchodců, kde politická strana (a ne, teď nemyslím komunisty) získá 100% hlasů. Jenže to se musíme vrátit ke glose J. Potměšila, že aktivisté "brzy mohou zjistit, že právo volit by nemělo mít min. 30% populace." Když se totiž podívám na věkovou strukturu populace, tak ten údaj není až tak nadsazený, jak by se mohl zdát. Rozhodně by se ale jednalo o více než stávajících cca 25 tisíc občanů a soudy by měly velký, ale skutečně velký problém tuto agendu zvládnout.

Anonymní řekl(a)...

S dovolením by som zareagoval na Jana Potmesila, ktory sa domnieva, ze MDAC sa chce "pouze zviditelnit".

Pan kolega, je mi luto, ale velmi sa pletetie, ak sa domnievate, ze strategicka litigacia sa robi kvoli grantom. Zda sa, nemate vela skusenosti s fundraisingovymi aktivitami, pretoze by ste vedel, ze v nasom geografickom priestore je ovela jednoduchsie zohnat peniaze na ine aktivity. Watchdogy to nemaju lahke.

Viete, MDAC na poli strategickej litigacie v oblasti mental disability law je uz pomerne daleko - dovolim si odkazat na najdolezitejsie rozhodnutia z poslednej doby, ktore ma MDAC na "svedomi". Tak ide napr. o rozhodnutia ESLP vo veciach Shtukaturov proti Rusku, Kiss proti Madarsku. V sucasnej dobe je mozne ocakavat dalsie rozhodnutia, pred velkym senatom napr. prejednavanej veci Mitev a Stanev proti Bulharsku(meritorne rozhodnutie snad do konca roka). Mozete si pozriet argumentaciu zo zaznamu tuna (http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Press/Multimedia/Webcasts+of+public+hearings/webcastEN_media?&p_url=20091110-1/en/) - dufam, ze link funguje.

Velmi dolezity uspech dosiahlo MDAC na poli prava na vzdelavanie, odporucam si precitat zaujimave rozhodnutie European Committee of Social Rights vo veci MDAC v Bulgaria z 3. juna 2008 (http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/socialcharter/complaints/CC41Merits_en.pdf). Toto rozhodnutie nadviazalo na starsie vo veci Autism Europe v France.

Ak by ste poznal judikaturu a jej vyvoj v tejto oblasti, uvedomil by ste si, ako rychlo sa rozvija a aku taktiku MDAC ako watchdog zvolilo.

Prosim, neberte to ako chvalenie sa, osobne nestojim za ziadnou z tychto kauz, vacsinu nastartoval a do konca doviedol Jan Fiala, pozrite sa napr. na jeho strucny komentar k volebnemu rozhodnutiu vo veci Kiss pre Harvard Law School (http://www.law.harvard.edu/news/2010/06/22_disability.rights.html).

Tiez ma trosku zarazilo, ze odkazujete na clanok Dr. Davida na blistoch. Ten clanok je smiesny. Co sa tyka Vaseho clanku na blistoch k nedobrovolnym hospitalizaciam, si Vas dovolim odkazat na odborne clanky od Tiny Minkowitz, napr. tento je velmi zaujimavy (http://psychrights.org/Countries/UN/TMinkowitzOnNonconsensualPsychInterventions.pdf). Tiez sa mozete pozriet na
cl. 14 Umluvy o pravech osob se zdravotnim postizenim (CRPD). Ak si vezmete do dosledkov, co po nas CRPD vyzaduje (pozrite sa napr. na cl. 29 - to je volebne pravo, alebo napr. cl. 24 - pravo na inkluzivne vzdelavanie), uvedomite si, ze sa nachadzame asi v obdobi, kedy stara paradigma je nahradzovana novou (a ako Thomas Kuhn vysvetlil, vzdy sa najdu horlivy obhajcovia starych metod).

Maros Matiasko

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad MM:
Velmi děkuji za podrobné odkazy, až budu mít chvíli, podívám se na to. Neodsuzuji paušálně NGO typu MDAC, vedle podezření na umělé vyrábění kauz mi ale především vadí, že po "A" neřeknou i "B" - co s lidmi, které nechceme zavřít do ústavu, ale kteří min. obtěžují své okolí. Nevidím podporu terénní psychiatrické a psychoterapeutické pomoci - "blázny" vypustíme z ústavu, a děj se vůle Boží. Úředník na přestupcích pak musí řešit následky volného pohybu "bláznů", poslouchat stížnosti sousedů a případně suplovat sociálního terénního pracovníka, aktivizovat příbuzné, shánět lékaře, přesvědčovat sousedy atd. Dělá něco podobného i MDAC?

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Potměšil

Vážený pane kolego,

chápu, že když lovec mine svůj cíl (Vaše tvrzení o tom, že MDAC se chce jen zviditelnit/získat granty), tak ho to zrovna nepotěší.

Vaše snaha najít v reakci na uvedené zjištění zástupný cíl sice prodlužuje toto vlákno a zaplňuje veřejný prostor Vaším sdělením, ale míříte opět mimo. Trochu jako kdybyste střílel do vzduchu a doufal, že spadne grilovaná makrela.

Teď k Vašim zástupným cílům:
1)"... podezření na umělé vyrábění kauz ..."
ad 1) Pokud chcete někoho veřejně z něčeho osočovat, pak k tomu uveďte rozumné zdůvodnění, aby bylo možné se takovým osočením zabývat. Bez toho je Vaše tvrzení jen hloupým žvaněním. Ponechám stranou, jak se uměle podle Vás vyrábí kauza.

2)"... co s lidmi, které nechceme zavřít do ústavu, ale kteří min. obtěžují své okolí. Nevidím podporu terénní psychiatrické a psychoterapeutické pomoci - "blázny" vypustíme z ústavu, a děj se vůle Boží. Úředník na přestupcích pak musí řešit následky volného pohybu "bláznů", poslouchat stížnosti sousedů a případně suplovat sociálního terénního pracovníka, aktivizovat příbuzné, shánět lékaře, přesvědčovat sousedy atd. Dělá něco podobného i MDAC?"

ad 2) Rozsudky uvedené v postu nejsou o vypouštění "bláznů" z ústavů, ale o tom, kdo všechno může volit. Tento Váš zástupný cíl tedy zcela padá, protože s článkem ani postem MM vůbec nesouvisí.

Závěrem pouze postačí se pousmát nad Vaší snahou vytvořit "krizovou situaci" na základě smyšlených předpokladů, které jsou mimo realitu, a dotázat se, zda Vaše smyšlené problémy řeší MDAC. K tomu není třeba dlouhéko komentáře. Nedaří-li se Vám věcně argumentovat, je to zajímavá manipulativní technika, ale na tomto blogu máte ostatní přesvědčit silou svých argumentů. Manipulace se hodí spíše na blogy pro záležitosti víry, tam se na důkazy a argumenty tolik nehraje.

Když se lovci nedaří, mívá bezmasou večeři.

Zdravím,

Robert Cholenský

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad p. Cholenský:
Trochu uberte plyn, nemám potřebu zde nad někým "vítězit", jako zřejmě Vy, ani nemám pocit, že bych střílel někam mimo. debata se zde rozšířila na aktivity MDAC obecně, nejen na volební právo, tak už to v diskuzích bývá. Očekával jsem především, že mi vyvrátíte mé obavy či námitky, místo toho "konstruktivně" hovoříte o "žvanění", makrelách apod. Pan Matiasko dokázal být na rozdíl o Vás mnohem konstruktivnější a věcnější, když mě odkázal na řadu relevantních zdrojů.
Ale stručně k Vašemu příspěvku - své obavy o umělé vyrábění kauz opírám např. o články psychiatra MUDr. Ivana Davida na Britských listech, který pana Záhumenského z MDAC usvědčil z řady polopravd, lží i diletantismu, viz např. články "Žádní zdraví v psychiatrických léčebnách nejsou" (http://www.blisty.cz/art/35263.html), "Tvrzení o znepokojivém stavu lidských práv v psychiatrických ústavech se neopírá o pravdivé údaje" (http://www.blisty.cz/art/35553.html), "Tvrzení, že lékaři potlačují lidská práva pacientů, je třeba nejdřív dokázat" (http://www.blisty.cz/art/35628.html) či "Vládě se nelíbí svěrací kazajky" (http://www.blisty.cz/art/39934.html) - v paměti mi utkvěl zejména veřejný závazek pana Záhumenského "najít" nějakého pacienta, na němž by bylo možno "udělat" kauzu, ovšem žádného takového ne a ne najít. Pak se nedivte, že se dívám na MDAC s nedůvěrou. Vaše emotivní útoky ad hominem, aniž byste jakkoliv věcně argumentoval, moji nedůvěru opravdu neoslabily. Stačilo třeba říct, že se specializujete pouze na vypouštění bláznů z ústavů, ale následky chcete nechat řešit jiné, to že už není Váš job. Konečně pokud mluvíte o "krizové situaci vytvořené na základě umělých předpokladů", neopíráte teď zase Vy své odvážné tvrzení o žádný podklad či argument, bezdůvodně zpochybňujete mé zkušenosti a zážitky a s žádným bláznem jste se zřejmě ještě nikdy nesretkal, na rozdíl ode mě (viz můj příspěvek k diskuzi na BL "Ještě jednou k nedobrovolným hospitalizacím" (http://www.blisty.cz/art/35636.html).
Budete-li na každého oponenta reagovat podobně hystericky, rsp. v intenzivní snaze udělat z něj blbce, jako by ostatní nebyli schopni udělat si vlastní názor, moc důvěry opravdu nezískáte.

Anonymní řekl(a)...

ad Robert Cholenský :

Blogy pro záležitosti víry jsou bez argumentace ?? Můžete mi prosím sdělit rozdíl mezi argumetnací právníka a teologa ?

Oba dva se totiž opírají o psaný text, tradici a reálie. Svatost je volitelná :-) a hádky o výzmam textu a význam "objektivní reality" ve vztahu k textu vykazují v obou oblastech prakticky totožné postupy i závěry.

Nicméně už se těším, jak bude obecný soud rozlišovat, které právu chudákovi ještě přizná a které ne. Počítám, že na to vytvoří Akademie věd odbornou metodiku :-) Celé je to směšné a jen to ukazuje na pokračujicí excesy ÚS z mezí zdravého rozumu.

Jan Tvrzený

Anonymní řekl(a)...

Pokud Jan Potměšil uvádí odkazy na texty, ve kterých na mě na stránkách Britských listů útočí Ivan David, sluší se, abych poukázal na své reakce, které byly publikovány na stejném webu:
http://www.blisty.cz/art/35567.html
http://www.blisty.cz/art/39935.html

David Zahumenský