pátek 6. února 2009

Jak na poplatky?

V Hospodářských novinách jsem se dnes zamyslel nad několika výroky politiků sociální demokracie, kterými ospravedlňují proplácení lékařských poplatků z krajských rozpočtů. Na závěr vyzývám ministerstvo vnitra, aby začalo vykonávat svoji dozorčí pravomoc nad výkonem samosprávy a podle § 82 zákona o krajích zasáhlo a pozastavilo účinnost rozhodnutí krajů o proplácení (ať už má jakoukoliv formu).

Přiznám se, že jsou moje znalosti české právní úpravy samospráv veskrze školské a tak se mohu ohledně aplikovatelnosti postupu podle § 82 mýlit (tedy, mýlit se mohu samozřejmě vždy :-) Zajímal by mě ale názor čtenářů Jiného práva: proč podle Vás ministerstvo vnitra nic nedělá a nechá kraje jednat v rozporu se zákonem? (Pokud tedy souhlasíte, že otevřená diskriminace soukromých lékařských zařízení je protiprávní, což je myslím nesporné; já se zároveň domnívám, že kraje porušují zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů a zasahují do pravomoci, která jim nenáleží.)

Rovněž by mě docela zajímalo stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Když se k sociálnědemokratickému nápadu vyjadřoval jeho ředitel Pecina, vycházel myslím z toho, že se poplatky budou proplácet všem – nikoliv pouze krajským zařízením. Opravdu se nejedná o nedovolenou veřejnou podporu?




29 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Jan Komárek řekl(a)...

Předchozí příspěvek nebyl podepsán celám jménem a proto jsem ho musel bohužel vymazat. Více zde.

Anonymní řekl(a)...

Pokud se ale nepletu, ÚOHS již veřejné podpory neřeší - nyní je posuzuje Evropská komise. Soukromí lékaři a majitelé lékáren by ale mohli po krajích požadovat náhradu škody.
M. Holík

Josef Beran řekl(a)...

Pokud jde o pana Pecinu, resp. ÚOHS, po Vámi odkazovaném vyjádření věc zřejmě hlouběji prostudoval a poradil, jak na to. Viz též např. zde .

Christabel řekl(a)...

Dobrý den, asi hledám špatně, ale chtěla jsem se podívat na stránky Středočeského kraje, jakou má vlastně to rozhodnutí formu a nějak to tam nemohu najít. Nevíte, jakým způsobem bylo vlastně o náhradě poplatků rozhodnuto? Od toho je pak možné odvíjet úvahy o kontrole.

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Anonymní řekl(a)...

Bylo rozhodnuto usnesením zastupitelstva kraje dne 15.12.08 a najdete ho zde: http://www.kr-stredocesky.cz/portal/samosprava/zastupitelstvo/usneseni/

Přeji hezký víkend,

M. Černá

Guy Peters řekl(a)...

Ve skutečnosti zde (ZIP).

Guy Peters řekl(a)...

proč podle Vás ministerstvo vnitra nic nedělá a nechá kraje jednat v rozporu se zákonem?
Protože státní dozor ÚS několikrát prohlásil za protiústavní, a proto se se k němu úředníci MV uchylují pouze v případě zjevných excessů.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Právo sistace obecně pokládám za nepřijatelný zásah výkonné moci do samosprávy. Exekutiva by měla mít nejvýš právo navrhnout pozastavení účinnosti soudu, který by o něm autoritativně rozhodl.

david kosar řekl(a)...

Pamatuji si, že když jsem v rámci svého LLM studia absolvoval kurz na Comparative Federalism [mimochodem silně znechucen tím, že je tento předmět povinný, protože mi tehdy přišlo, že mi to nebude k ničemu], během jedné hodiny položil jeden z mých spolužáků nevinnou otázku: Jaký je z MATERIÁLNÍHO hlediska rozdíl mezi federací (tj. státem, jenž má federální a zemské orgány) a unitárním státem, který je členěn na vyšší územně správní celky? Postupně se toho chytli ostatní studenti a ani slovutný profesor ze slovutné univerzity nedokázal na tuto otázku odpovědět.

Podle mě je tato otázka klíčová i v kauze “zdravotnické poplatky”. Většina komentářů se sice zatím věnovala zejména aspektu veřejné podpory (resp. hosp. soutěže), nicméně primárně se jedná o otázku vertikální dělby moci, tj. o kompetenční spor mezi centrálními orgány a VÚSC (to ostatně naznačuje i článek JK v HN). Bylo by tedy velmi zajímavé (a možná i vhodné), kdyby se nějaký centrální státní orgán pokusil iniciovat kompetenční spor před Ústavním soudem podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy [resp. podle § 120 odst. 2 písm. a) ZÚS]. Otázkou zůstává, který centrální státní orgán by tak měl učinit. V úvahu připadají minimálně 3 orgány: parlament, vláda či dotčené ministerstvo (pro každý orgán hovoří jistá pro a proti; z procesního hlediska to ale bude muset domyslet někdo jiný). Myslím, že by to mohl být pro ÚS vcelku tvrdý oříšek, jehož řešení mu nezávidím. Dřív nebo později se jeho (vy)řešení ale stejně nevyhne. Můj tip je, že sporů mezi „centrem” a VÚSC bude stále přibývat (aneb s jídlem roste chuť) bez ohledu na to, že ČR není federální státem.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Představa samostatnější samosprávy je mému konservativnímu srdci blízká, ale mám dojem, že jde o krátkodobý stav daný anomálním výsledkem krajských voleb. Pokud ne, mohli bychom se dočkat toho, že Rath vyhlásí po vzoru Padanie samostatnost a z Prahy do Brna budeme cestovat zvláštním transitním koridorem :-)

Jan Komárek řekl(a)...

K Davidovi: Nemyslím, že by to byla tak moc chyba "slovutného profesora" ze "slovutné unievrzity". Je to podobné, jako když položíš celkem "nevinnou" otázku "co je pravo":-)

Eric Stein se tomuhle klasifikačnímu problému celkem chytře vyhýbá, když takové systémy nazývá "divided power systems". Což se hodí i v kontextu evropských debat, které jsou proti termínu "federalismus" ideologicky zatížené (proto také žádný evropský akademik tenhle termín nepoužívá - na rozdíl od Američanů).

Ale fakt by mě zajímalo, proč se MV neodhodlá k použití § 82 zákona o krajích (odkud vede celkem jasná cesta k soudům, což je i odpověď na Tvou otázku, jak to dostat jako kompetenční spor před soud - i když ne ústavní, ale NSS :-))

david kosar řekl(a)...

ad JK:

Neříkám, že to byla jeho chyba. Akorát to v té chvíli vypadalo, že jeden student zboural kostru celého předmětu; ale takové debaty jsou na seminářích obecně ty nejzajímavější.

Guy Peters řekl(a)...

Pro illustraci, jak vypadal státní dozor za první republiky:

§ 43 zákona o organisaci politické správy:

(1) Zemské zastupitelstvo se usnáší zejména:
1. o všech věcech, jež přesahují rozsah běžné správy jmění,

2. o tom, mají-li býti nemovité věci zemi náležející nebo nemovitá práva zcizena, trvalým břemenem ztížena nebo zavazena nebo propachtována z volné ruky vůbec, nebo veřejnou soutěží na dobu delší než dvanáct let,

3. o tom, má-li býti učiněna výpůjčka nebo převzato ručení za dluh cizí.

(2) Usnesení tato vyžadují k své platnosti schválení ministerstva vnitra.

(3) Jde-li o zcizení zemské nemovitosti, jejíž hodnota převyšuje 500.000 Kč, vyžaduje příslušné usnesení zemského zastupitelstva k své platnosti schválení vlády.

Naproti tomu územní samospráva a ústavní soud vykládají čl. 101 odst. 4 ústavy tak, že státní dozor je prakticky sprosté slovo. Připomínám například ostudný nález č. 404/2002 Sb.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Podle mého názoru jeden z důvodů, proč se MV neodhodlá k zásahu, může mít ryze politickou povahu. V současné době je z hlediska PR obstojne hajitelný názor, že přístup krajů k poplatkům je exces na pomezí vtipu, sabotáže, trapnosti a zoufalství. Lze tvrdit (a ohánět se přitom tou či onou autoritou), že "se to nesmí", nebo byse minimálně "nemělo".
To je pro vládu celkem slušná pozice.
Teď si představte, co by nastalo, kdyby takový či onaký soud řekl, že je to v pořádku, nebo že to možná je nebo není v pořádku, ale zásah státní správy je nepřípustný nebo tak něco.
Do dvou hodin by v novinách vyšel zcela zmatený článek s titulkem "SOUD POTVRDIL SPRÁVNOST VRACENÍ POPLATKŮ", kde by nějaký novinář za použití pojmů "obžaloba, ústavní stížnost, obhájce, porota, verdikt a tribunál" vysvětlil lidu, že soud řekl, že vracet poplatky je fajn (a to i kdyby to soud ve skutečnosti neřekl).
To by se pak někteří nafouknutí oranžoví představitelé nafukovali ještě více, a to asi modří představitelé nechtějí riskovat.

Tomáš Pecina řekl(a)...

státní dozor je prakticky sprosté slovo

To se nedivte, když exekutiva vykládá právo tak, jak vykládá (bezmála nad každým rozhodnutím se člověku ježí ochlupení: neznalost terminologie je ta nejmenší vada, horší je nepochopení základních právních principů). Je to jen reakce na existující stav.

Tomáš Pecina řekl(a)...

To by se pak někteří nafouknutí oranžoví představitelé nafukovali ještě více, a to asi modří představitelé nechtějí riskovat.

Ona stačí prostá úvaha, jak by průměrný český pepík/průměrná babka Dymáková reagovali na zprávu, že zatímco hodný pan Rath (Hašek, Palas, etc. – dosaďte si podle kraje) chce zaplatit poplatky za ně (patrně ze svého, tak daleko úvahy zmíněného voliče nejdou), zlý I-čko Langer jim v tom chce zabránit. Politická sebevražda v jednom kroku.

Guy Peters řekl(a)...

To se nedivte, když exekutiva vykládá právo tak, jak vykládá
Nemám pocit, že by správní rozhodnutí byla o tolik horší než soudní.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Podle mé omezené zkušenosti je hrůza státně-správních rozhodnutí jasně překonávána rozhodnutími samosprávnými, přičemž ztělesněním zla jsou rozhodnutí samosprávy tzv. zájmové.
Pokud bych si tedy měl "vybrat", pak zpravidla upřednostním, aby o mě rozhodovala státní správa než samospráva... pokud jde o kvalitu.

Guy Peters řekl(a)...

Ano, máte plnou pravdu. Je to způsobeno tím, že obec bez státní správy si připadá méněcenná. Přitom by stačilo v § 109 obecního zřízení jasně odlišit mezi obecním úřadem jako správním úřadem, který by měl být až od obcí II, a obecním úřadem jako kanceláří.

A zatímco státní dozor nad územní samosprávou alespoň formálně existuje, nad professní samosprávou je nullový.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Dozor nas zájmovou samosprávou je naprosto ostudný. Dozor státní správy je často minimální či nulový. Vrcholem jsou pak různá vtipná rozhodnutí soudu (KS Olomouc, například), že pakliže zájmová samospráva rozhodla formálně souladně se svým vnitřním předpisem, nepřísluší soudu přezkoumávat, zda je tento předpis v souladu se zákonem. (Následně opakovaně odmítnuto ÚS pro "zjevnou neopodstatněnost" s tím, že pokud vůbec byl stěžovatel poškozen, tak jen trošku, takže to prý nemá ústavní rozměr, neboť "šlo jen o málo peněz".)

Guy Peters řekl(a)...

pakliže zájmová samospráva rozhodla formálně souladně se svým vnitřním předpisem, nepřísluší soudu přezkoumávat, zda je tento předpis v souladu se zákonem
Je to složité, vizte MV v. Jirkov.

V současné době můj správní úřad upozornil ČAK na nezákonnost jednoho jejich předpisu. Jsem zvědav, jak to dopadne, pokud ho odmítnou zrušit. Je otázka, zda vůbec můžeme vydat správní akt proti ČAK, nebo jen trestat nebohé advokáty, že postupují v souladu s nezákonným stavovským předpisem.

Christabel řekl(a)...

A napíšete nám kterého předpisu? Docela by mne to zajímalo:)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Honza Komárek ve svém článku zmiňuje klasickou námitku proti (neomezenému) většinovému rozhodování, totiž že menšina není chráněná před tyranií většiny.

To mi připomíná, že v Česku se téměř vůbec nediskutuje velmi zajímavý problém, totiž napětí mezi demokracií a konstitucionalismem. Na JP sice na tento problém znovu a znovu implicitně narážíme, ale dosud o tom nikdo nenapsal zvláštní post. Ujme se toho někdo? Myslím, že k tomuto tématu mají co říct Zdeněk Kühn, Jiří Přibáň, Jan Kysela a mnozí další.

david kosar řekl(a)...

Ad TS:

Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Post přenechám povolanějším, ale rád bych poukázal na dva nesmírně zajímavé články na SSRN z poslední doby (oba od Joela I. Colona-Riose):
"What is Left of Democracy in 'Constitutional Democracy'? Or Towards a 'Weak Constitutionalism'" (http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1159077) a "The End of the Constitutionalism-Democracy Debate" (http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1330636)

Jako pozvánku k jejich přečtění přikládam abstrakt prvního z nich:

Democracy and constitutionalism are not the same thing. Although it may appear obvious that the previous statement is correct, many contemporary constitutional and political theorists would come very close to negate its accuracy. Much has been written to show that constitutionalism and democracy, far from being in tension with each other, are in fact two sides of the same coin. In these approaches, constitutionalism is presented as the embodiment of democratic principles. The aim of this paper is to show that this kind of approach is only successful after it strips the idea of democracy of its most basic components, thus being able to transform constitutionalism into the democratic telos.

The first part of the paper consists in an examination of the concept of constitutionalism and of the ideology that drives it as a political practice. Constitutionalism, I argue, is characterized by a sacralization of the constitutional regime, a defense of the permanence of the constitution that has entrenched the right (liberal) abstract principles. Its main objective is the closure of the political, the expulsion of sovereignty from the juridical terrain. Democracy seems to stand for all that constitutionalism negates. Against constitutionalism's obsession with permanence, democracy recommends that even the most fundamental principles are subject to question and revision. The ideal of democratic openness, one of the basic components of democracy, appears to be at odds with constitutionalism. The second part will be devoted to a discussion of what is meant by democratic openness.

In the third part of the paper, I examine what I call the second basic component of democracy, namely, popular participation in government and in the positing of the laws that govern the state. Popular participation is required by the very meaning of democracy and it constituted an important - if not the most important - element of the democracy practiced in Athens. Moreover, it played a central role in the writings of modern opponents of democracy, which rejected democracy precisely because of the risks associated with the participation of ordinary citizens in the activity of governing. In contemporary discussions about the meaning of democracy, however, the ideal of popular participation is notoriously absent.

Finally, I consider the treatment that democracy's basic components receive under the theory of constitutional democracy. Constitutional democracy is the liberal attempt to balance democracy and constitutionalism. I argue that it is a failed attempt. Not only it privileges constitutionalism by retaining its fear of constitutional change and negating the ideal of democratic openness, but it also moves popular participation to a secondary plane. By way of conclusion, I introduce a conception of constitutionalism that is more consistent with the democratic ideal: weak constitutionalism.

Guy Peters řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Langer (v reakci na následný komentář HN) se hájí nutností pomalého zákonného procesu.

tomasi řekl(a)...

Aspon naznak argumentace, proc je napr. to uvadene krajske usnesení v rozporu se z. o regulaci verejnych rozpoctu, by nebyl? Podle me se nic rozumneho vymyslet neda.

Tomas Ledvinka