středa 11. února 2009

Ivánku, kamaráde

…už můžeš mluvit. Konec rozbitých zrcadel, Íček, Téček i kapříků. Všechno to špatné, co jsme se dosud dovídali z médií díky policejním odposlechům uniknuvším různými, obvykle asi klikatými, ba informační stoky připomínajícími, cestami, už do budoucna zůstane skryto očím veřejnosti a médií v tichu a plísni policejních spisů (včetně těch, které budou v tomto tichu nařízeného zapomnění odpočívat někde vedle spisu Jiřího Čunka), popřípadě bude přetaveno jen do korektní podoby soudního rozsudku v trestní věci (aspoň že ten si můžete vyžádat po jeho právní moci cestou zákona o svobodném přístupu k informacím, viz § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.). Osobně nejsem z novely § 178 trestního zákona (viz tisk 443/0), která činí trestným i zpřístupnění osobních údajů shromážděné v průběhu trestního stíhání a kterou právě odhlasoval Parlament, nijak nadšen, jakkoli ani ony cesty (a zámysly za nimi skryté), jimiž tyto odposlechy a další špeky doputují ze spisu až do Mladé fronty a jiných deníků, nejsou mnohdy nijak čisté.

Až při hlubší úvaze ale zjišťuji, že cesta zvolená Parlamentem, mi je nesympatická nejen lidsky, ale i právnicky, když v souboji mezi svobodou projevu a právem na ochranu soukromí, tedy mezi dvěma právy, jež mají být citlivě vyvažována v každém jednotlivém případě, přiznává palmu pochybného, leč úplného, vítězství tomu druhému právu, a ono první odměňuje zákazem činnosti nebo peněžitým trestem a trestem odnětí svobody až na tři léta, popřípadě až na pět let při spáchání tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou nebo jiným obdobně účinným způsobem:
㤠178
Neoprávněné nakládání s osobními údaji
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném shromážděné v průběhu trestního řízení nebo v souvislosti s výkonem veřejné správy a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti tím, že sdělí nebo zpřístupní osobní údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce."

Proč je mi tedy tato novela nesympatická i jako právníkovi? Domnívám se, že svoboda projevu je zde omezena nejen nesprávně, ale i protiústavně. Tuto základní politickou svobodu, jejíž součástí je i právo vyhledávat a rozšiřovat informace, lze podle článku 17 odstavce 4 (který v tom parafrázuje článek 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) „omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“ Jsou tyto podmínky v daném případě splněny? Podmínka omezení zákonem (i) splněna jistě je, respektive bude, pokud se prezident rozhodne připojit svůj podpis. Legitimním důvodem (ii) zde má patrně být ochrana práv a svobod druhých. Jde ovšem o „opatření v demokratické společnosti nezbytné“ (iii) právě pro naplnění tohoto cíle?
Samotný rozbor tohoto spojení by vydal na disertační práci (proklatě, že mě to nenapadlo, když jsem si téma vybíral…), proto se spokojím s tím, že je přeložím do tří „testovacích“ podotázek, do nichž je převedl ESLP v rozsudku Sunday Times proti Spojenému království ze dne 26. 4. 1979 (stížnost č. 6538/74):
I. existuje zde naléhavá společenská potřeba pro takové opatření?
II. je takové opatření přiměřené tomu cíli, jenž má onu povahu nezbytnosti?
III. podařilo se státním orgánům opravdu dostatečně prokázat důvodnost těchto omezení?

Převedeno na půdorys této novely (a zejména na onu klíčovou situaci úniku odposlechu a jejich zveřejnění médii, neboť o ni tu jde především) by se tyto otázky daly převést do otázek: (I) skutečně dosavadní praxe s úniky odposlechů vede k závěru, že veřejný „prospěch“ z toho, co vše jsme se z takto uniklých odposlechů dozvěděli o některých jevech ve společnosti, v čele s korupcí a prorůstáním politiky s organizovaným zločinem, je natolik nepodstatný ve srovnání s újmou těch, jichž se tyto odposlechy týkaly, že byla prokázána „naléhavá společenská potřeba“ této změny?

I kdybychom takovou potřebu pociťovali, (II) je toto opatření přiměřené takovému cíli? Představím-li si bohatou škálu situací, které se účinností této novely stanou trestnými činy, odpověděl bych si patrně „jak kdy“. Lze si jistě představit celou řadu úniků z trestních spisů, jejichž jediným smyslem a přínosem je někoho poškodit a pošpinit něčím, co mělo zůstat ve spise, a jeho soukromí tak mělo v tomto případě svobodu projevu převážit; stejně tak si ale lze představit – a nejen představit, stačí si i jen vzpomenout – celou řadu jiných úniků, těch, které byly novináři použity k tomu, aby se do veřejné debaty dostala témata a skutečnosti, které by jinak byly úspěšně zameteny – jako údajně nepodložené dohady - pod papírový koberec zapomnění, přestože by z něj měly vyplout kvůli onomu „zájmu veřejnosti na informovanosti o záležitostech národního zájmu“, o nichž mluví ESLP, když vysvětluje členským státům Rady Evropy, proč mají mít novináři například právo chránit své zdroje (citát z rozsudku Bladet Tromsø and Stensaas proti Norsku ze dne 20. 5. 1999, stížnost č. 21980/93). Naposledy jim to razantně připomněl před pouhými patnácti měsíci v rozsudku ze dne 22. 11. 2007 ve věci Voskuil proti Nizozemí (stížnost č. 64752/01), kde byl novinář, který jako svědek v trestním řízení odmítl prozradit zdroj svých informací, v souladu s holandským trestním řádem zadržen na 17 dní; ESLP takové opatření nepovažoval za „nezbytné v demokratické společnosti“ a konstatoval porušení práva stěžovatele na svobodu projevu: „Ochrana novinářských zdrojů je jednou ze základních podmínek svobody tisku, což uznávají a reflektují různé mezinárodní instrumenty včetně doporučení Rady Evropy o právu novinářů neodhalovat zdroje svých informací. Bez takové ochrany mohou být zdroje odrazovány od napomáhání tisku informovat veřejnost o věcech veřejného zájmu. V důsledku toho role tisku jako veřejného hlídacího psa by mohla být podkopána a schopnost tisku poskytovat přesné a spolehlivé informace by mohla být nepříznivě ovlivněna. Vzhledem k důležitosti ochrany novinářských zdrojů pro svobodu tisku v demokratické společnosti a potenciálně odrazujícímu účinku, jaký může mít příkaz odhalit zdroj informací na výkon této svobody, nemůže být takové opatření slučitelné s článkem 10 Úmluvy, ledaže by bylo ospravedlněno převažujícím veřejným zájmem [...].“

Obstojí tímto pohledem úprava, která by měla dopadnout (a to ne 17 dny, ale tíhou až pěti let!)stejně na novináře, který se nechá „přesvědčit“, aby otiskl pikantérie, které si budu vyprávět po telefonu s milenkou, až mě budou stíhat za daňové podvody; jako na novináře, který odhalí něco podobného jako byla celková zkorumpovanost českého fotbalu nebo kontakty ministra vnitra s lidmi, s nimiž by se měly stýkat spíše pouze jemu podřízené orgány činné v trestním řízení? Nemluvím už ani o oněch bonmotických vizích novinářů odsuzovaných za větu, že Václava Kočku zastřelili…

Někteří zákonodárci sice věští, že tento zákon bude používán střídmě a s rozvahou, to je však u normy, která se má objevit v trestním zákoně, těžko představitelné. Pokud totiž bude používána na všechny typy výše naznačených případů, nutně to povede k nepřiměřenému omezení veřejné debaty a svobody projevu včetně projevu politického, na nějž je ESLP obzvlášť háklivý (právě on je totiž „ústředním konceptem demokratické společnosti“Lingens proti Rakousku, ze dne 8. 7. 1986, stížnost č. 9815/82 – takže jeho udušení bude sotva „nezbytné v demokratické společnosti“). Pokud bude naopak používán selektivně, bude takový postup zavánět buď nahodilostí (jak je to nyní u drobných pěstitelů marihuany, z nichž je souzena pouze náhodně polapená odstrašující hrstka), nebo šikanou (což je při síle politických zájmů, které jsou zde ve hře, a účinnosti pák, které jsou k dispozici, pravděpodobnější). Je tu jistě - jako v té písničce o Golemovi - ještě verze třetí, a sice že tento nástroj bude používán ústavně konformně, což v daném případě znamená konformně s Listinou (a skvělou judikaturou Ústavního soudu ji vykládající) a Evropskou úmluvou (a tedy judikaturou ESLP), takže trestní stíhání bude opravdu zahajováno jen v případech, kdy takové stíhání bude „v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“, což v praxi znamená v případech, které by prošly před Ústavním soudem a ESLP. Taková skutková podstata ovšem zase nemá v trestním zákoně co pohledávat. Jeho řeč – víc, než jakéhokoli jiného právního předpisu – má být totiž jednoznačná přímo biblicky (tedy na škále ano, ano, ne, ne), aby si i příslovečný „pastucha z Kašperských Hor“ (nebo novinář brněnské Rovnosti) dokázal vyložit, co trestným činem je a co ne. Při určování trestnosti činu jistě nelze po něm (a patrně ani po vyšetřovatelích Policie ČR, ať už mají její auta jakoukoli barvu) chtít, aby zvažoval, jestli na konkrétního novináře § 178 trestního zákona dopadne svým jazykovým výkladem, nebo jestli jej z žaláře vysvobodí ústavně konformní a mezinárodně konformní výklad tohoto ustanovení vedený poslední judikaturou Ústavního soudu a ESLP. Taková konstrukce je možná srozumitelná čtenářům Jiného práva a soudcům, ale potenciální pachatelé a možná i vyšetřovatelé si při jejím čtení asi spíš připadají, že opravdu „ta teta byla táta a Golem byla jeho žena“ (omlouvám se těm, kdo nemají rádi písničky V+W+J). Shrnutě řečeno, lze podle mě toto ustanovení buď využívat drakonicky a nepřípustně podvázat svobodu politického projevu, nebo nahodile a šikanózně, nebo požadovat při jeho aplikaci takové argumentační eskamotérství, které v trestním řízení nelze očekávat ani na jedné straně barikády. Pozitivní čtvrtou cestu z této křižovatky nevidím…

Už se snad ani nepozastavuji nad tím, že se „státní orgány“, tedy Parlament, zatím příliš nenamáhaly (III) prokázat důvodnost tohoto omezení a dětsky se radují z toho, že se konečně dokázaly na něčem shodnout napříč politickým spektrem.

Jak skončit? Leda konstatováním, že praktiky novinářů, kvůli nimž byla tato novela přijata, se mi sice možná mnohdy hnusí, nicméně mají-li být en bloc potírány takto nešťastným způsobem, nemohu než skončit Voltairovým vzkazem, který by snad platil i těmto novinářům: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale udělám všechno pro to, abyste to mohl svobodně říkat i nadále.“

45 komentářů:

Dan Dvoracek řekl(a)...

Nemohu než se slovutným nejvyšším správním kolegou nesouhlasiti. Podle mého názoru je třeba si uvědomit, že odposlech nespadne z nebe, ale musí nejprve někde vzniknout. Zde je třeba hledat původní test proporcionality. Připomeňme, že při úvahách o povolení odposlechu je klíčový zájem společnosti na odhalení a potrestání zvlášť závažného trestného činu. To je onen legitimní cíl, který ospravedlňuje pořízení odposlechu.
Cíl "zveřejňování odposlechů za účelem skandalizace některých jevů" podle mého názoru není legitimním cílem pro pořízení odposlechu - z takového důvodu by nikdo odposlech pořídit nepovolil.
Podle mého názoru je velmi logické nepovolit s odposlechy dělat nic, co by neospravedlňovalo jejich původní pořízení. Jelikož odposlech je ospravedlňen jen potřebami trestního řízení, jiné jeho využití je podle mě nemožné.

Argumenty užitečností bulvarizace podle mě neobstojí. Podobnými argumenty lze obhájit prakticky jakýkoli zásah do soukromí, protože vyšší dohled (státní či veřejný) zpravidla vedek poklesu některých společensky nežádoucích jevů (za současného růstu jiných).

Tomáš Pecina řekl(a)...

Já s postem naopak nemohu než souhlasit, nicméně protože jsem se argumentačně vyčerpal již vloni v listopadu, spokojuji se s tímto linkem.

Guy Peters řekl(a)...

Zcela se ztožňuji s názorem Dana Dvořáčka. O tom, co je skutečným problémem svobody slova v ČR, o tom již v roce 2002 pojednal Helsinský výbor amerického Kongresu (český překlad). Dále je jím to, že ČR je na rozdíl od vyspělých demokratických států vázána čl. 20 mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 4 mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace.

Novela § 178 TZ, bude-li schválena, pozbyde platnosti dne 1. 1. 2010, kdy nabyde účinnosti od pondělí platný NTZ. Nevidím valného smyslu příjímat právní normu na rok.

Na závěr bych vyjádřit radostné překvapení nad tím, že autor vystupuje proti zhoršování svobody projevu, když je známým propagátorem zhoršení svobody shromažďovací – nepřipuštěním tohoto lidského práva extrémistům (na rozdíl od USA). Že by změnil názor?

Má polemika s Tomášem Pecinou je u jeho článku.

Guy Peters řekl(a)...

Chtěl bych se p. Molka zeptat, kde v rozsudku ve věci Bladet Tromsø and Stensaas v. Norsko vidí oprávnění novinářů chránit své zdroje?

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Guy Peters: Díky za poznámku, uvedl jsem to nepřesně, jádro tohoto rozsudku bylo samozřejmě o využití zdrojů, jež měly zůstat utajeny (zpráva inspektora o bestiálních metodách při lovu lovu tuleňů - milá země, kde to může být zásadní politikum...), v novinovém článku.
Váš první komentář mě mile pobavil, ostatně jako jakákoli zmínka, že jsem "známým propagátorem" čehokoli. Ovšem vyvozovat z toho, že nepodporuji přesazení amerického liberálního modelu svobody shromažďování do podmínek české (a tedy posttotalitní) bránící se demokracie, že podporuji zhoršování svobody shromažďování, a že je tudíž překvapivý jakýkoli můj výrok zastávající se lidských práv, je jako kdybyste řekl, že když nechci přetřít drobnou světle šedou skvrnu na zdi na bílo, znamená to, že chci všechny stěny přetřít na černo...

Ad Dan Dvořáček: My se určitě shodujeme v tom, že využití odposlechů pro jiný účel, než pro který byly pořízeny, je obecně nesprávné. Neshodneme se jen v tom, jak velkým "dělem" tuto nesprávnost potírat. Můj názor je, že má být potíráno ad hoc, postihován má být primárně ten, kdo odposlech pustil (protože u něj půjde typicky o závažné porušení služebních povinností); naopak ten novinář, který neodolal pokušení ten únik následně zveřejněn, má být potrestán jedině tehdy, pokud veřejný zájem na zveřejnění nepřevýšil soukromý zájem na ochraně soukromé komunikace. Ideálním nástrojem pro takové zvažování je podle mě civilní řízení, popřípadě správní trestání. Použít na to nerozlišujícím způsobem trestní zákon se mi zdá nepřiměřené. Jinak řečeno, oba chceme zlikvidovat teroristu skrytého ve skupině lidí, já ovšem doporučuji vyslýchat každého člena této skupiny zvlášť a pak zvažovat závažnost jeho provinění a hledat přiměřenou sankci, předložená novela hází do této skupiny granát. Řešení rychlé a odstrašující, to jistě.

Anonymní řekl(a)...

§ 178 umožňuje trestat únik policejních odposlechů již nyní, jen to tam není řečeno tak natvrdo. A i kdyby mi chtěl někdo tvrdit, že orgány činné v TŘ nejsou současně orgány veřejné správy, pak to pokrývá odst. 2 § 178.

Ostatně, kvůli novele § 178 to Senát Sněmovně nevrátil, a nestěžovala si na něj ani média ve svém otevřeném dopisu.

Problémem je nový § 8c TŘ, nikoli § 178 TZ. Senát vrátil novelu s vypuštěním onoho § 8c, a to nikoli s tím, že chce únik policejních odposlechů, ale s tím, že ten únik již dnes zakazují jiné zákony, a to, že se na ně v praxi kašle, není důvod přijímat jiné. Řešením je podle vyjádření Senátu začít dodržovat současné předpisy.

Doporučuji:

http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=443 , tam to všechno je.

Tolik popis.

A teď hodnocení: Jakmile řeknete, že únik policejních odposlechů je košer, tak děláte z policie politickou instituci, protože to bude ona, kdo bude rozhodovat, co unikne a co ne.

P.H.

Dan Dvoracek řekl(a)...

ad PM: V jakém případě veřejný zájem na zveřejnění komunikace převáží nad zájmem soukromým na jejím utajení? Mne kromě hlavního líčení v trestním řízení a zájmu na jeho transparentnosti, který je vtělen do jeho veřejnosti, nic nenapadá.
Existují další případy, kdy je legitimní ochranu prolomit a obsah zjistit, ovšem již ne nutně zveřejnit - třeba činnost zpravodajských služeb.

Takže ty příklady, kdy zájem na zveřejnění je vyšší než zájem na utajení by mne zajímaly.

U Ivánka jsem se samozřejmě bavil, nicméně jako právník se domnívám, že nikdy zveřejněn být neměl.

Anonymní řekl(a)...

Že se ještě vměšuji, tady mnohem víc než o veřejný zájem jde o novinářský zájem mít senzaci na 1. stranu a tím i vyšší sledovanost / čtenost.

Dan Dvořáček:

A i kdyby nějakým trestuhodným nedopatřením o veřejný zájem opravdu šlo, pak není otázkou, kde je hranice mezi veřejným a soukromým zájmem, ale kdo bude pojem "veřejný zájem" aktuálně vykládat :-)

P.H.

Pavel Molek řekl(a)...

V tom § 8c trestního řádu ale zas až takový problém není, protože je tu jen zakázáno něco, co by zakázáno být mělo, ostatně ať čtenáři posoudí sami: "§ 8c
Pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem."

Problém je pro mě v tom, jak razantní nástroj má být zaveden pro případ porušení této povinnosti, a tento nástroj je právě v § 178 trestního zákona, ostatně kdyby racionální zákonodárce nechtěl změnit dopad zákona, patrně by neměnil ani jeho text...

A ideálním příkladem toho, kdy ten veřejný zájem převážil, je pro mě právě Ivánek. Odposlouchávaní pánové totiž na sebe neprozradili nic jiného, než jaké formy má korupce v českém fotbalu. To máme právo vědět, jako právníci, jako občané, jako fotbalisti;) Jediné, co tam bylo navíc, byly ty jejich slavné formulace, které jejich vzájemná sdělení učinila tak uživatelsky příjemnými, že to vydalo i na divadelní skeč. Za to jim nezbývá než poděkovat. Taky jsem se pobavil.

Guy Peters řekl(a)...

Díky za reakci.

uvedl jsem to nepřesně, jádro tohoto rozsudku bylo samozřejmě o využití zdrojů, jež měly zůstat utajeny (zpráva inspektora o bestiálních metodách při lovu lovu tuleňů - milá země, kde to může být zásadní politikum...), v novinovém článku.
A, konečně tomu rozumím. Nicméně si myslím, že souvislost s diskutovaným problém zde příliš není. Ratio decidendi spočívalo v difamaci.

Ovšem vyvozovat z toho, že nepodporuji přesazení amerického liberálního modelu svobody shromažďování do podmínek české (a tedy posttotalitní) bránící se demokracie, že podporuji zhoršování svobody shromažďování, a že je tudíž překvapivý jakýkoli můj výrok zastávající se lidských práv, je jako kdybyste řekl, že když nechci přetřít drobnou světle šedou skvrnu na zdi na bílo, znamená to, že chci všechny stěny přetřít na černo...
Omlouvám se, náš spor jste vystihl mnohem lépe. Přemýšlel jsem velice dlouho, jak ho uchopit a nic lepšího, než co jsem napsal, mne nenapadlo. Spor amerického liberálního modelu svobody shromažďování v. bránící se demokracie je mnohem lepší pojmenování. Nicméně si dovoluji znovu připomenout, že autorem konceptu bránící se demokracie byl přední nacista Schmitt. Nikoliv bezdůvodně.

postihován má být primárně ten, kdo odposlech pustil
To jistě ano. Problém je v tom, že to prakticky nejde zjistit. A co teď? Resignujeme na tento nešvar? Nebo penalisujeme poptávku?

pokud veřejný zájem na zveřejnění nepřevýšil soukromý zájem na ochraně soukromé komunikace
K tomu, podle mne, v ČR nedošlo nikdy.

Anonymní řekl(a)...

PM: Já Vám to neberu, ale na § 178 TZ si Senát prostě nestěžoval a nechal ho být. Senátní pozměňovací návrh spočíval ve vypuštění § 8c (+ odpovídající legtech), nic víc.

A zde § 178 s vyznačením změn oproti současnému stavu (tučně vložený text, podtrhávání a škrtání tyhle stránky neberou (?!?):

"Neoprávněné nakládání s osobními údaji

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném shromážděné v průběhu trestního řízení nebo v souvislosti s výkonem veřejné správy a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti tím, že sdělí nebo zpřístupní osobní údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají .

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se údaj týká,
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce."


A teď mi někdo ukažte, v čem je zhoršení proti stávajícímu stavu, protože trestné to je už dnes ... Já tam naopak vidím zlepšení, protože předtím to bylo trestné en bloc, a teď jen když dojde k vážné újmě etc.

Shrnutí: Senát si nechtěl nas..t novináře - a třeba nebude sám -, tak to alibisticky vrátil, a novináři doteď nepochopili, že nula od nuly pošla a že dělají zbytečný poplach. A Zelení se toho včera chytli, protože pochopili, že vzniká KAUZA a oni nutně potřebují do eurovoleb témata a jsou čím dál nervnější z toho, že po nich pomalu neštěkne pes (po Zelených, ne po těch volbách).

P.H.

Guy Peters řekl(a)...

Podtrhávání ani škrtání tyhle stránky neberou. Škoda.

I jinak souhlasím s P. H. Pro srovnání § 180 NTZ:

§ 180

Neoprávněné nakládání s osobními údaji

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem,
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo
d) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

(4) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Anonymní řekl(a)...

"I jinak souhlasím s P. H. "

No prosím, i takové zázraky se občas dějí ...

Jinak jsme tu hodinu řešili s jedním kolegou, zda orgány činné v trestním řízení jsou současně i orgány veřejné zprávy, resp. jak moc by bylo od někoho smělé říct, že nikoli ... protože jedině takový výklad by znamenal SKUTEČNÉ - nikoli jen na oko - zpřísnění oproti stávajícímu stavu (viz vsuvka v § 178/1). Usoudili jsme, i s ohledem na zákon o Policii a podobnou beletrii, že by to velmi smělý výklad byl, a že jestli do toho někdo jít chce, pak nechť si to užije :-)

(Jedinou výjimkou jsou sami soudci, a Ti jsou zas pokryti odst. 2.)

Mizím.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

... veřejné správy, fix ...

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Bránící se demokracie......hezký koncept. Jen mi nejde do hlavy, před čím se ta naše demokracie potřebuje bránit? To zde máme hordy nepřátel, kteří čekají na náš chybný krok, aby nás mohli zničit? Možná Ti, před kterými je třeba se bránit, jsou spíše Ti, kteří takové, svobodu omezující, zákony prosazují. Osobně nevidím žádné ohrožení, které by omezování svobod ospravedlnilo

K bránění demokracie asi nejlépe TGM: Demokracii bychom měli, teď by to ještě chtělo nějaké demokraty
Nebo Benjamin Franklin: They who can give up essential liberty to obtain a little temporary safety, deserve neither liberty nor safety.

P.S. Trestní právo má být ultima ratio a tady je to trošku jak trhání fialek dynamitem-v tomhle souhlasím s Pavlem Molkem

M.M.

Christabel řekl(a)...

Dobrý večer Jiným právníkům:)

S článkem také souhlasím. Sama jsem zvědavá na první nález ÚS ve věci tohoto povedeného ustanovení.
Jediné, k čemu mám výhrady - nelze vyloučit, že s tím bude zacházeno umírněně, protože právě s postihem měkkých drog je dle mého názoru takto zacházeno, nenaplnily se katastrofické scénáře, které provázely zákon o větším než malém množství.

Celou věc vnímám jako součást širšího problému, že u nás zásada subsidiarity trestní represe bohužel chodí žebrotou, resp. se mi zdá, že o ní ve sněmovně asi nikdy neslyšeli a to stejné někdy platí o OČTŘ.

A ještě bych se chtěla zeptat - pokud tedy dosud neexistovalo ustanovení adekvátní § 8c nového TŘ, jak bylo shora citováno, z čeho by se - při postihu podle stávající právní úpravy - dovozovalo naplnění znaku "neoprávněně"? Pokud tedy vycházíme z toho, že máme svobodu slova?

Anonymní řekl(a)...

P.P.S. omlouvám se, že jsem se nepředstavil. Pod touhle iniciálou se skrývá Mirosalv Makajev, toho času student 3. ročníku PF UK

M.M.

Anonymní řekl(a)...

Christabel:

Senátor Jiří Oberfalzer při zdůvodňování senátního veta na Sněmu:

"Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych ve stručnosti vysvětlil stanovisko Senátu, které jste dostali jednak taktéž jako součást zpravodajské zprávy. Pozměňovací návrh, který Senát navrhuje, znamená v této předloze vyjmout § 8c, tj. paragraf o zákazu publikace odposlechů a jiných informací zjištěných při průběhu trestního řízení.

Senát velmi bedlivě zvažoval otázku ochrany soukromí, kterou pokládá za stejně důležitou jako ochranu ostatních svobod a vnímá ochranu soukromí jako jednu z nejvyšších ústavních svobod. Chci říci, že samozřejmě jeho rokování o této věci bylo velmi složité a dramatické, nicméně nakonec přesvědčivou většinou, která byla založena na průřezu všech politických stran zastoupených v Senátu, Senát tento pozměňovací návrh podpořil.

Hlavní důvod, který bych rád uvedl, pro tento návrh spočíval v tom, že podle názoru odborníků, zejména z řad legislativy, ale i soudců, je toto opatření nadbytečné, protože už zákon o ochraně utajovaných skutečností a zákon o ochraně osobní dat poskytuje dostatečné právní nástroje, aby se takovéto jednání, tj. publikace uniklých přepisů odposlechů a jiných skutečností z vyšetřování, stíhala. Skutečnost, že stíhána nejsou, nevypovídá o nedostatečnosti zákona, ale o faktu, že se do toho nikdo nepouští. Senát usoudil, že fakt, že není využívána veškerá možná síla zákona pro potírání nelegální činnosti, kterou jsou samozřejmě úniky odposlechů, není sama o sobě důvodem, aby byl zákon zpřísňován. Zkrátka pokud neumíme využít stávající právní řád, nedává smysl, abychom jej zpřísňovali.

Já myslím, že to v podstatě stačí, děkuji vám za pozornost a končím své vystoupení."

Převzato odtud:

http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/048schuz/s048058.htm#r5

Mně z toho vyplývá, že § 8c je duplicitní. Vůči čemu konkrétně ať doplní třeba Guy, tuším je to jeho parketa.

P.H.

Guy Peters řekl(a)...

Podle mého názoru duplicitní není. Původně jsme ten zákon psali proti Kuřimi; teď holt bude i proti Ivánkovi. Zítra k tomu máme poradu, tak budu moudřejší. Pokud nám to tedy Hrad nezvetuje. :-)

Anonymní řekl(a)...

Co nakonec udělá Hrad, netuším. Ale protože se komusi zase jednou úspěšně podařilo udělat z právního problému politiku, má prezident, objektivně vzato, na vybranou ze dvou zel:

- Podepsat a být vláčen médii jako nepřítel demokracie; pro něj celkem žádná změna, a vzhledem k jeho oblibě mezi novináři by byl dost možná pasován na ještě většího zloducha, než sama Sněmovna.

- Podlehnout pokušení zalíbit se aspoň jednou novinářům a vetovat to s tím, že ho na Sněmu stejně přehlasují. Osobně si myslím, že je to lichá naděje, novináři jsou nevděční, za týden se zapomene a na VK by navíc ulpěl stín nekonsistentnosti.

Také by to mohl podepsat a vydat k tomu tiskové prohlášení, kde by se pokusil zhysterizovaným médiím vysvětlit, že ve skutečnosti se nic nezpřísňuje, ale naopak dokonce zmírňuje - viz § 178 s vyznačením změn nahoře. Jak je ale známo každému, kdo kdy měl co do činění s hysterickou ženou (či mužem, v rámci politické korektnosti :-), takové na faktech založené vysvětlování se naprosto míjí účinkem (nepočítám-li hysterický výbuch, projevující se například házením skleniček). Tuším, že pro média a dav platí tento poznatek obdobně.

P.H.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Dvě poznámky:

Námitka, že odposlechy jsou získávány k jinému účelu než k mediální presentaci a proto zasluhují zvláštní ochrany, je lichá, protože převážná část informací odhalujících skandální jednání politiků nebo jiných veřejných činitelů je získávána obdobně, často na hraně zákona na přímo za ní, kdy pak novinářům zůstává jediná obrana, argument veřejného zájmu.

Vezměme hypothetický příklad, že se novináři dostane do rukou e-mail usvědčující politika z korupce. Zveřejnit je porušením listovního tajemství, nezveřejnit znamená zpronevěřit se novinářskému poslání.

Zvláštností odposlechů je jen jejich neuvěřitelná hypertrofie, jež je sama o sobě daleko za mezí ústavnosti, což ve spojení s nízkou kvalitou policie a SZ vytváří politicky třaskavou směs. V zemi, kde se povolují odposlechy pomalu i k vyšetření krádeže bicyklu, to nemůže skončit jinak než takovými nechutnostmi, k jakým dochází.

Omezme odposlechy na úroveň, která odpovídá civilisované normě (např. na jednu setinu současného stavu), a problém se vyřeší sám.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Klaus podle očekávání žádost o veto odmítl: nenávist k novinářům je mezi postkomunistickou elitou zjevně prevalentní a vyvážit ji může jen dojemná shoda o potřebě vlastní imunity a všemožných materiálních výhod typu bezplatná hromadná doprava (včetně letecké).

Moc se mi líbí závěrečná věta o tom, jak se má předseda Syndikátu "odmyslet" od své funkce: myslím, že občas by při stylisaci těchto textů neškodilo spíš se zamyslet.

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Tomáš Pecina řekl(a)...

Veto by nic nezměnilo, ve sněmovně by bylo znovu přehlasováno, šlo jen o gesto, ke které "smečce" se Klaus přihlásí.

Novela přirozeně mění to, že zveřejnění odposlechu, který nebyl použit jako důkaz u soudu, je správním deliktem, popř. trestným činem. Trestní řízení není veřejná správa, v tom je důležitost té změny.

Anonymní řekl(a)...

Když by veto nic nezměnilo, proč by to VK dělal? Proč by měl Klaus dělat gesta, proč by se měl hlásit k té či oné smečce? To Vy ho chcete v nějaké mít, ale on je individualista, ne stádní typ. Kdyby to vetoval, bylo by to od něj pokrytectví, snaha zalíbit se.

Věcně: Já nechci, aby média měla takovouto moc.

a) Je tu presumpce neviny.

b) Jednou je zakázáno policejní odposlechy vynášet, ergo je ten zákaz třeba i sankcionovat. Chcete-li být důsledný, bojujte proti tomu zákazu, bojujte za větu "policie smí předávat odposlechy médiím".

Z oblasti utopie. Umím si představit jakousi 4. moc ve státě, jakousi moc kontrolní, umím si představit, že by v každé vesnici, každé instituci byl jakýsi místní ombudsman, který by mimo jiné plnil roli hlídacího psa demokracie a rozhodoval - nezávisle - co se zveřejnit smí a co ne. Ale jedině tehdy, pokud by takový člověk byl sám demokraticky zvolen a jeho jedinou kvalifikací nebyla žurnalistická fakulta, popřípadě aktiva v médiích.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Btw, na to podání ÚS jsem fakt zvědav :-) Tam budou muset být argumenty, ne výkřiky do tmy ...
P.H.

Guy Peters řekl(a)...

Hrad v dilemmatu, který nastínil P. H., zvolil první "zlo". Přišlo mi to celkem logické.

Co se týká správné praxe, souhlasil bych s Tomášem Pecinou. Praxe v ČR je však jiná, takže je potřeba to řešit takto. Navíc si nemyslím, že zveřejnění e-mailu je porušení listovního tajemství. Tím by bylo, kdyby ho zveřejnil provider.

Důvody hradního rozhodnutí mi nepřijdou účelové. Naopak se s nimi plně ztotožňuji. Media nejsou alternativní policií.

Jakub Malinovský řekl(a)...

jejich neuvěřitelná hypertrofie.

Když si člověk uvědomí, že informace takovéhoto charakteru zcela jistě nesměřují pouze k médiím, je to opravdu pro společnost nebezpečná věc.

Zlé je, že útok na soukromí občanů je v posledních letech celosvětovým trendem.

Tomáš Pecina řekl(a)...

V Klausově dopise uráží hlavně to neuvěřitelné pokrytectví: jako by snad nevinní občané byli vláčeni novinářskými kanáliemi za to, jaké intimity si povídají do telefonu. Ve skutečnosti neudělala media nic horšího, než že zveřejnila přepis authentického rozhovoru dvou mafiánu o tom, jak uplácejí ministra financí a ministra vnitra a mají strach, aby je někdo nepřeplatil. Ovšemže, hanebná pomluva, za kterou je té žurnalistické verbeži nutno zatnout tipec…

Jan Votásek řekl(a)...

Otázkou je, co by se dělo, kdyby měl někdo takový být za zveřejnění odposlechu dvou mafiánů skutečně souzen. Věřím, že v tu chvíli by masmédia za tento druh svobody (na rozdíl od svobody slova pro jim nesympatické politické skupiny, kterou chtějí, jak opakovaně píše GP, totalitně potlačovat) výrazně bojovala.

Neznám nový TZ, ale podle principů starého šlo argumentovat, že by takové uveřejnění nenaplnilo materiální stránku trestného činu.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Smyslem úsilí těch, kteří se proti novele stavějí, je takové experimenty a "zkoušky bojem" vyloučit.

Anonymní řekl(a)...

Na jedno možné úskalí nového trestného činu mne přivedl kolega-neprávník, když se mne zeptal, co se stane, když ten novinář bude tvrdit, že nahrávku s odposlechem náhodou našel na ulici a opravdu neměl vůbec tušení, že by mohla pocházet z policejního odposlechu. Usoudil jsem, že vzhledem k tomu, že zákonným znakem onoho TČ je mj. "v průběhu trestního řízení nebo v souvislosti s výkonem veřejné správy", asi by muselo být onomu novináři prokazováno, že o tom minimálně měl a mohl vědět. Nějak si ale dost dobře nedovedu představit, jak by se to prokazovalo, takže bych to viděl jako docela slušnou naději na vyvinění. Ovšem jelikož nejsem na půdě trestního práva zrovna doma, netuším, zda v mé úvaze není nějaká chyba.
Jan Kašpar

Tomáš Pecina řekl(a)...

Takovou obhajobou by si moc nepomohl, protože trestné je i zveřejnění soukromého (tj. neoprávněného) odposlechu. Sazba je tam ovšem v postkomunistické logice mírnější :-)

Anonymní řekl(a)...

Myslíte tím § 239 odst. 1 TZ?
Pravda, to mne nenapadlo.
I tak jsme se ovšem ze sazby až na tři léta dostali do sazby až na šest měsíců, což docela rozdíl je. Ale věc samu to neřeší, to máte pravdu.
Jan Kašpar

Anonymní řekl(a)...

Jako neprávník a občasný novinář bych měl následující dotaz. Opravdu velmi letmým seznámením se s judikáty ESLP, jsem získal dojem, že veřejně činná osoba (politik) má podstatně omezené právo na ochranu soukromí, rozhodně na její soudní vymahatelnost.

Z toho plyne, že zveřejnění pravdivé informace o něm, která alespoň vzdáleně má souvislost s výkonem funkce, by nemělo být pod ochranou soudu a už vůbec ne trestné. Nechápu, jak chce toto justice ustát před ESLP a koneckonců už v prvním okamžiku bych žádal, aby můj advokát namítl rozpor zákona (v konkrétní situaci) s mezinárodní smlouvou (judikáty ESLP lze chápat jako druhotné důsledky smlouvy, minimálně jako výklad ustanovení), který musí rozřešit nejpozději soudce první instance.

Mně je navíc jedno, jak jsem onu informaci získal, já ji jistě nedostanu nadepsanou "policejní odposlech", ale třeba rozhovor pana X s panem Y dne ... . Samozřejmě bez č.j. a razítka :). A od nikoli člověka z řad PČR, ale třeba advokáta, nebo politického oponenta, nebo účastníka rozhovoru. A zde mám právo na ochranu zdroje.

Jediné co mi hrozí je sankce za pomluvu, pokud neustojím, že obsah textu je v rozumném souladu se skutečností.

Karel Vážný

Tomáš Pecina řekl(a)...

Pokud dostanete odposlech "bez hlavičky", zejména tedy bez č.j., resp. ČTS, pak budete mít velké problémy, abyste u soudu prokázal pravdivost informace.

Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Proseminář právního psaní: "zpřístupnění osobních údajů shromážděnÝCH v průběhu trestního stíhání", ne shromážděné. A až mi zas někdo bude předhazovat nesrozumitelně dlouhé a zapletené věty, odkážu ho sem :-)

Když už jsem v tom, pro GP: taky jsem byl nevybíravě upozorňován, že futurum od (po)zbýt se tvoří podle vzoru být.

Ale k tématu. Zatím jsem v diskusích nikde neviděl aspekt, jaký smysl má zanášet právní řád jednoúčelovým a nevynutitelným ustanovením: Není nic snazšího než odposlechy předat spřátelenému médiu na Slovensku, případně si zaregistrovat server v USA. (Požívá Svobodná Evropa exteritoriality?)

Guy Peters řekl(a)...

Můj názor je, že to pravidlo je zastaralé, příliš basírující na dogmatu analogie. Byť být má futurum budu, budeš, bude, budem, budete, budou, zbýt má futurum zbydu, zbydeš, zbyde, zbydem, zbydete, zbydou.

Guy Peters řekl(a)...

Ustanovení § 6 NTZ (Zásada personality): "Podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt."

Guy Peters řekl(a)...

Omlouvám se, že k tomu samému píšu 2x, ale našel jsem odkaz na ÚJČ: "Tvary s -y- hodnotíme jako hovorové, ve stylově vyšších, spisovných projevech bychom raději dali přednost tvarům s -u-."

Anonymní řekl(a)...

GP: Ale fuj. Buď jsem liberál (v původním slova smyslu) a mluvím si a píšu, jak se mi zlíbí a na ÚJČ kašlu, nebo se odvolávám na ÚJČ, který si neznámo proč osobuje právo rozhodovat, co je a co není správný češtin, a pak na jeho předpisech do puntíčku basíruji. Tedy vlastně bazíruji, že, neb -s- vědátoři zapověděli pod trestem vyobcování už asi před 15 lety ...

Btw, když už jsme u té jazykovědy a její závaznosti, fascinuje mne ta paní, která má napříč Českem, Moravou a zbylým kousíčkem Slezka z titulu soudní znalkyně "pravomoc" říkat, jaké jméno dítěti dát lze a jaké nikoli. Postupuje prý tak, že co se už někdy vyskytlo, povolí, co ne, ne. Čímž efektivně brání dalšímu vývoji.

P.H.

Josef Beran řekl(a)...

Vám se to povídá, když se jmenujete P. H. Zkuste ale povyprávět o efektivním vývoji Pětiletce, Vinetueovi a Půlnoční bouři, zejména v dětském kolektivu...

Josef Vedral řekl(a)...

Jako příspěvek do diskuse pár vět z rozhodnutí Ústavního soudu zabývajícího se vztahem používání prostředků trestního a soukromého práva k ochraně soukromých práv (viz I.ÚS 69/06 #0, N 186/43 SbNU 129).
"Ústavní soud dále zdůrazňuje, že chápe trestní právo jako právo "ultima ratio", tedy právo, jehož prostředky mají a musejí být užívány tehdy a jen tehdy, pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu nebo je zjevně neúčelné (obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 469/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 116). ... Trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání přitom v zásadě nemá prostor tam, kde by nahrazovala individuální aktivitu jednotlivců na ochranu jejich práv a právních zájmů v oblasti běžných soukromoprávních vztahů. V opačném případě by totiž docházelo k znerovnoprávnění osob v jejich vzájemných vztazích a k neúctě orgánů veřejné moci k rovnosti občanů, tedy k porušení čl. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy. Povaha trestního práva jako "ultima ratio" je dle názoru Ústavního soudu především reflexí principu proporcionality, který ustálená judikatura Ústavního soudu považuje za výraz demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy, srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 227/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 144). Jinak řečeno, proti jednáním porušujícím práva vyplývající z občanskoprávních předpisů je třeba v prvé řadě brojit soukromoprávními prostředky, při jejich nedostatečnosti uplatnit sankce správní a teprve na posledním místě právo trestní. Opačný přístup, tedy užití trestněprávního postupu, aniž by prostředky jiných právních odvětví byly použity, by byl v rozporu s již naznačeným principem subsidiarity trestní represe, který vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě. ... Trestní právo tak nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu, ve smyslu zásady "vigilantibus iura scripta sunt" (srov. nález sp. zn. I. ÚS 4/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 42).".
Nevylučuji, že si to vykládám špatně (tzn. asi příliš liberálně), ale vzhledem k § 11 až 13 občanského zákoníku a citované judikatuře Ústavního soudu nepůjde zřejmě nová (či staronová?) trestněprávní úprava moc použít.
Josef Vedral

Guy Peters řekl(a)...

Myslím, že nikoliv. Ustanovení § 178 TZ není v tomto kontextu ničím jiným než speciální skutkovou podstatou k § 251 TZ (podílnictví).

Anonymní řekl(a)...

K věci:

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sokol.php?itemid=5896

P.H.