09 prosince 2008

Kauza Lisabonské smlouvy II. Výklad pojmu suverenita

V části XI. nálezu se ÚS poměrně obsáhle věnoval otázce výkladu pojmu suverenita, zejména ve vztahu k čl. 1 odst. 1 Úst (postulát svrchovaného právního státu) a čl. 10a (možnost přenést některé pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci). Důraz, který ÚS na tento pojem v souvislosti s LS klade, je však poněkud klamavý. Je patrné, že nález ve věci LS v podstatě supluje neexistenci dřívějšího přezkumu ústavnosti přístupové smlouvy ČR k EU, a činí ve věci některé závěry srovnatelné např. s nálezem polského Ústavního tribunálu ve věci polské přístupové smlouvy ze dne 11. 5. 2005 (ostatně český ÚS na polský protějšek výslovně odkazuje). Důvod je jednoduchý – Lisabonská smlouva má ve srovnání se stávajícím stavem dopady ve vztahu k suverenitě republiky toliko kvantitativní, nikoliv kvalitativní; jinak řečeno, zatímco vstup ČR do EU měl povahu kvalitativní a zásadní proměny našeho ústavního pořádku (srov. k tomu též bod 113), LS pouze pokračuje v tendencích, které primární právo již dávno zná (např. kodifikace de facto existující právní subjektivity EU, rozšíření oblastí většinového hlasování atd.). Např. v bodě 108 si toho ostatně všímá též ÚS, který upozorňuje, že integrace v rámci EU probíhá „evolučně“ (nikoliv tedy „revolučně“). Obecná a nekonkrétní argumentace proti LS z pozice čl. 1 odst. 1 Úst – tedy z pozice ztráty suverenity, je argumentace nikoliv proti LS jako takové, ale spíše proti samotnému faktu členství ČR v EU.

ÚS začal své expozé k výkladu suverenity gramatickým výkladem čl. 10a odst. 1 Úst (z jeho textu plyne, že mezinárodní smlouvou lze přenést na mezinárodní organizace nikoli pravomoci všechny, nýbrž jen pravomoci některé). Uvedený článek je třeba interpretovat zejména v souvislosti s citovanými čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Ústavy. Přenos pravomocí orgánů České republiky tedy nemůže jít tak daleko, aby narušil samu podstatu republiky jako svrchovaného a demokratického právního státu založeného na úctě právům a svobodám člověka a občana a aby založil změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (bod 97).

Podstatou svrchovanosti státu je ovšem nikoliv jen její chápání jako nejvyšší a výlučná moci na státním území a nezávislost státu v mezinárodních vztazích (bod 98). ÚS říká, že možnost suveréna vlastní svobodnou vůlí omezit sebe samého (ať již např. závazky mezinárodněprávní povahy nebo závazky v oblasti lidských práv) není projevem nedostatečnosti suveréna, nýbrž jeho plné svrchovanosti (bod 100).

ÚS pak vyjádřil již dříve mnohokráte deklarovanou tezi, že v jádru evropské civilizace existují hodnoty společné všem vyspělým světovým kulturám (bod 103), když evropská integrace je reakcí na globalizační procesy (srov. bod 101, kde se mj. hovoří o tom, že [m]ezinárodní spolupráce a koordinace národních politik se stala nezbytným požadavkem zvládání globalizace světa). Ve stejném bodě (bod 101) najdeme též pasáže, které někteří žurnalisté krátce po vyhlášení nálezu zpochybňovali: V globalizovaném světě dochází k přeskupování center moci i v závislosti na jiných faktorech než je pouze moc a vůle jednotlivých suverénních států. Jedná se o spontánní, neřízený proces stále intenzivnější integrace zemí světa v jediném ekonomickém systému. Tento proces, za přispění klíčových komunikačních technologií masmédií, internetu a televize, následně ovlivňuje související vztahy vně i uvnitř jednotlivých států v oblasti politické, kulturní, sociálně psychologické a dalších, včetně oblastí práva. Nevím nicméně, v čem je např. tato pasáž problematická – z právního pohledu jde v podstatě o věc všeobecně známou, která nevyžaduje žádné dokazování. Současně tato pasáž poskytuje teleologické východisko pro další části nálezu (v bodě 105 např. ÚS jasně říká, že [v] globálním měřítku vzniká mezinárodní politický systém, který postrádá institucionalizovná pravidla vlastního sebeřízení, jakými dosud disponoval mezinárodní systém tvořený suverénními státy. Je bytostným zájmem integrující se evropské civilizace vystupovat v globální soutěži jako významná a respektovaná síla. Zmíněné procesy zcela jasně demonstrují, že i suverénní legitimní moc státu musí nutně sledovat probíhající vývojové tendence a snažit se jim přiblížit, porozumět jim a postupně podřídit tento spontánní proces globalizace postrádající hierarchické uspořádání řádu demokratické legitimity).

Zcela klíčové (a pro právníka zabývajícího se právem EU nepochybné), je konstatování ÚS, že EU vytváří entitu sui generis, která těžko snese zařazení do klasických státovědných kategorií (bod 104). ÚS poukázal na možnost členského státu z Evropské unie vystoupit postupem stanoveným v čl. 50 Smlouvy o EU; explicitní artikulace této možnosti v Lisabonské smlouvě je nesporným potvrzením principu States are the Masters of the Treaty a trvající svrchovanosti členských států (bod 106). Podotýkám, že vystoupení z EU za současného právního stavu by byl ničím neregulovaný proces (resp. proces regulovaný jen obecným mezinárodním právem veřejným, které se však na komplikované vztahy uvnitř EU nedá v podstatě rozumně aplikovat), a stávající právo by tak pro zemi hodlající z EU vystoupit vytvořilo jen velmi obtížně řešitelný hlavolam.

ÚS nepředstírá, že pojem suverenity je objektivní pojem s jasným významem. Tak tomu pochopitelně není, a pojem suverenita je, jako mnoho jiných pojmů z pomezí práva a politiky, které byly konstitucionalizovány, mimořádně neostrý a kontextuální (ostatně ne nadarmo psal již Carl Schmitt ve své Politické teologii - čtyři kapitoly k pojmu suverenity, že všechny pojmy moderního politického myšlení, a pojem suverenity zvláště, jsou sekularizovanými teologickými koncepty, majícími vesměs původ již v evropském středověku). ÚS takto polemizuje s formálním a mechanickým (chce se říci „slovníkovým“) vymezením suverenity:

Z moderního ústavněprávního pohledu tedy nemusí svrchovanost (suverenita) znamenat pouze „nezávislost státní moci na jakékoli jiné moci, a to jak navenek (v oblasti mezinárodních vztahů), tak i ve vnitřních věcech“ (Dušan Hendrych a kol., Právnický slovník, C. H. Beck, 2. vydání 2003, str. 1007). Takto dnes již (pravděpodobně) není suverenita chápána v žádné tradiční demokratické zemi, a stricto sensu by pak nesplňoval znaky suverenity žádný stát včetně USA. Např. David P. Calleo upozorňuje, že chápeme-li suverenitu v jejím tradičním pojetí, jakýkoliv mezinárodní závazek zbavuje stát části jeho suverenity. V praxi by proto neměla být suverenita pojímána jen jako rigidní právní pojem, ale „také jako pojem s praktickou, morální a existenciální dimenzí. V praxi je národní suverenita vždy omezena objektivními podmínkami, včetně reakcí sousedních států. Za těchto podmínek národní suverenita znamená především legitimní vládu, která disponuje formální pravomocí vybrat si mezi v úvahu připadajícími variantami, a nikoliv následovat variantu přímo diktovanou cizí mocností. Jinými slovy, pro národní stát, stejně jako pro jednotlivce v rámci společnosti, znamená praktická svoboda být aktérem, a nikoliv být objektem. Pro stát, který se nachází v těsném navzájem závislém systému, praktická suverenita spočívá v tom být chápán jako hráč, kterému sousední státy naslouchají, s nímž aktivně jednají, a jehož národní zájmy jsou brány v potaz.“ (David P. Calleo, Rethinking Europe's Future, Princeton/Oxford, str. 141, 2001) (bod 107).

Totéž ostatně velmi hezky shrnul v telefonickém rozhovoru pro Radiožurnál dne 26. 11. 2008 předseda ÚS P. Rychetský: senát i pan prezident postavili velice vážnou otázku svrchovanosti státu. Myslíte si, že to není politická otázka? Svrchovanost státu ve 21. století? To staré klasické pojetí toho, co to je suverenita, svrchovanost státu a svrchovanost lidu, které v Gettysburgu Abraham Lincoln vydefinoval poprvé, že veškerá moc pochází z lidu atd., toto staré pojetí to platilo do 2. světové války. Po 2. světové válce, kdy jsme svědky integračních procesů samozřejmě, že nelze svrchovanost vnímat tím - řekněme - pojetím učebnic státovědných z 19. století o plné absolutní svrchovanosti panovníka nad lidmi i územím. Ústavní soud byl nucen skutečně, neříkám vydefinovat - takové aspirace si nedáváme, ale musel Ústavní soud se pokusit vymezit pojem svrchovanosti státu ve 21. století v prostředí globalizace a to učinil.

ÚS pak bez filozofické pompy německého maastrichtského nálezu (pompy, která má však poměrně rozsáhlé mezery) shrnul a priori politickou povahu limitů svrchovanosti. Podle ÚS [p]ojem svrchovanosti interpretovaný ve vzájemné souvislosti čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 10a Ústavy tedy jasně ukazuje, že existují také určité limity přenosu svrchovanosti, jejichž nedodržením by byl již dotčen jak čl. 1 odst. 1, tak čl. 10a Ústavy. Tyto limity by měly být ponechány primárně na specifikaci zákonodárci, protože jde a priori o otázku politickou, která poskytuje zákonodárci velké pole uvážení; zásah Ústavního soudu by tu měl připadat v úvahu jako ultima ratio, tedy v situaci, kdy byla míra uvážení jednoznačně překročena a byl dotčen čl. 1 odst. 1 Ústavy, neboť došlo k přenosu pravomocí nad rámec čl. 10a Ústavy (bod 109). Jinými slovy, otázka LS a přenosu pravomocí na EU co se týče vztahu k suverenitě státu je otázka politická, a není proto důvodu, aby se politici této odpovědnosti vzdávali přenesením odpovědnosti na ÚS.

36 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Já si zaprovokuji - je to teď prý v módě:

"РАЗДЕЛ ВТОРОЙ
ДОГОВОР ОБ ОБРАЗОВАНИИ СОЮЗА СОВЕТСКИХ СОЦИАЛИСТИЧЕСКИХ РЕСПУБЛИК

Российская Социалистическая Федеративная Советская Pеспублика (РСФСР), Украинская Социалистическая Советская
Республика (УССР), Белорусская Социалистическая Советская
Республика (БССР) и Закавказская Социалистическая Федеративная
Советская Республика (ЗСФСР) Советская Социалистическая Республика Азербайджан, Советская Социалистическая Республика
Грузия и Советская Социалистическая Республика Армения)
объединяются в одно союзное государство — Союз Советских
Социалистических Республик.

Глава первая
О предметах ведения верховных органов власти Союза Советских
Социалистических Республик

1. Ведению Союза Советских Социалистических Республик, в
лице его верховных органов, подлежат:
...
2. Утверждение и изменение основных начал настоящей Конституции подлежит исключительному ведению съезда Советов Союза Советских Социалистических Республик.

Глава вторая
О суверенных правах союзных республик и о союзном гражданстве

3. Суверенитет союзных республик ограничен лишь в пределах, указанных в настоящей Конституции, и лишь по предметам,
отнесенным к компетенции Союза. Вне этих пределов каждая союзная
республика осуществляет свою государственную власть
самостоятельно; Союз Советских Социалистических Республик
охраняет суверенные права союзных республик.
4. За каждой из союзных республик сохраняется право
свободного выхода из Союза.
..."

Je vidět, že Lisabonská smlouva i náš ÚS se svou "slitou" suverenitou mají na co navazovat.

Mimochodem, SSSR byl velmi demokratický stát, tedy podle svých ústav.

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za druhý díl skvělé analýzy.
V souvislosti s mou letmou úvahou nad emigrací mě napadla mírně OT otázka:
Co by se pravděpodobně stalo s evropským občanstvím občanů členského státu, který by se rozhodl z Unie vystoupit?

Matěj Šuster řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Matěj Šuster řekl(a)...

"[m]ezinárodní spolupráce a KOORDINACE národních politik se stala NEZBYTNÝM požadavkem zvládání globalizace světa..."

"Je BYTOSTNÝM zájmem integrující se evropské civilizace vystupovat v globální soutěži jako významná a respektovaná síla."

Jak Ústavní soud ví, že se "koordinace národních politik" stala "NEZBYTNÝM předpokladem"? Proč je BYTOSTNÝM zájmem "evropské civilizace" to, aby se jakýsi "evropský superstát" stal "velkým hráčem" na poli světové politiky (btw, může mít vůbec "civilizace", na rozdíl od konkrétních lidí, nějaký zájem?)?

Je tomu tak proto, že nás tím dnešní plytká pseudointelektuální vrstva (Pehe a spol.) a různí ti političtí šašci (míněni všelijací ti Chiracové, Sarkozciové, Merkelové atd.) dnes a denně masírují v médiích?

Tomuto žánru, který předvádí ÚS, říkám pracovně "peheovština".

BTW, netvrdím nutně, že tyto výroky jsou mylné, nýbrž jen, že jejich pravdivost není ani zdaleka tak zjevná a očividná, jak si ÚS zřejmě myslí. ÚS zkrátka jen nekriticky papouškuje "to, co se říká": "vždyť totéž si dneska myslí kdekdo!").

Zdeněk Kühn řekl(a)...

K Matějovi Š.: Já si myslím, že je to referendem v roce 2003 aprobovaná věc. Všechny věci, které jsou dnes "sporné" - většinové rozhodování v Radě, přednost práva EU, evropské občanství atd., tehdy samozřejmě existovaly, a ratifikací přístupové smlouvy v referendu s tím byl vysloven souhlas. Nelze se tedy najednou tvářit, že toto vše nám najednou vadí.

Ale i pro toho, komu toto vadí, je LS lepší - stanoví mantinely pro vystoupení z EU, o čemž stávající primární právo mlčí.

Anonymní řekl(a)...

Ad ZK
"Všechny věci, které jsou dnes "sporné" - většinové rozhodování v Radě, přednost práva EU, evropské občanství atd., tehdy samozřejmě existovaly, a ratifikací přístupové smlouvy v referendu s tím byl vysloven souhlas."

Zdeňku, teď nadsazuješ.
Nebo to myslíš vážně?

Zdravím tebe i všechny ostatní čtenáře a s předstihem přeji pokojné Vánoce-
Hynek Baňouch
Hynek Baňouch

Jan Komárek řekl(a)...

Jenom krátce ke Zdeňkovi:
Skutečnost, že něco bylo schváleno v roce 2003 v referendu není ve vztahu k Lisabonské smlouvě relevantní argument. Leda bys chtěl vycházet z argumentu, explicitně odmítnutého v nálezu: že Přístupová smlouva v roce 2004 nepřímo novelizovala naši Ústavu.

Jinak, opravdu si myslíš, že koncepci ústavnosti založené na suverenitě lidu ("we the people") do Ústavy USA přinesl až teprve projev A. Lincolna v roce 1863? Opravdu tohle pojetí přestalo v USA (a jinde) platit s koncem 2. světové války, jak říká Tebou citovaný předseda ÚS?

Anonymní řekl(a)...

Pane Kuhne, to snad nemyslíte vážně, takové nesmysly? To, co jste právě předvedl, není právo, ale vydávání osobních politických názorů a přání za právo.

Za prvé: jak jsem uvedl výše, právo na vystoupení obsahovaly i ústavy SSSR, a z toho titulu de iure byly všechny svazové republiky svrchované. Naprosto stejný koncept, jaký přijal za svůj Ústavní soud. Můžete mi vysvětlit, V ČEM SE POJETÍ SUVERENITY A LA SSSR LIŠÍ OD POJETÍ SUVERENITY A LA EU?

Za druhé: Právo na vystoupení máme i dnes, a to podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Vydávat výslovnou možnost vystoupit z EU za pokrok je jeden z největších podvodů, kteří zastánci LS donekonečna opakují. Dnes můžeme vystoupit jednostranně a nikoho se na nic neptat, napříště budeme smět vystoupit jen po dohodě s ostatními, resp. nejdříve po dvou letech. Je to stejný rozdíl, jako kdybyste tvrdil, že zrušení možnosti výpovědi a ponechání možnosti odejít jen na základě dohody, nadto dohody předem limitované, je pro zaměstnance pokrok. Onen článek LS upravující právo na vystoupení z EU toto naše právo ve skutečnosti oklešťuje.

(A nechoďte na mne s argumentem, že při vystoupení je třeba se nejdříve "vyrovnat", to lze i po "rozchodu". Nadto evropské předpisy mohou u nás platit i z naší vůle, nejen té evropské, EU na ně nemá copyright, dotace jsou pokryty smluvně, atd.).

Za třetí: Všude se mluví o dalším prohlubování evropské integrace. Ze samotné LS je patrné, že je chápána jen jako dílčí krok ... dílčí krok k čemu, ptám se? Co má být konečným cílem evropské integrace, kam až má být prohloubena? Zatím nikdo mi nedokázal na tuto otázku odpovědět, odpovědí bylo v lepším případě mlčení, v horším sprosté nadávky. Dokážete mi odpovědět Vy?

Pavel Hasenkopf

Tomáš Sobek řekl(a)...

Koncepci suverenity lidu jasně formuloval už o sto let dříve Thomas Jefferson.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

neříkám, že právo na vystoupení dnes není, ale říkám, že je na dnešní situaci jen obtížně aplikovatelné (někde jsme tu už psal, že ho máme z obecného mezinárodního práva, ale podle toho by to fakt na EU jen obtížně fungovalo, a kdo říká opak, měl by si o tom nejprve něco přečíst).

Co se týče potvrzení referendem - tam se potvrzovaly určité trendy, o kterých hovoří ÚS (nikoliv event. protiústavní instituty, což je rozdíl oproti implicitní novele). Jinak řečeno, referendum nemohlo implicite NOVELIZOVAT ústavu, mohlo však legitimizovat ty argumenty, které užívá ÚS v nálezu (mohlo modifikovat smysl některých ústavních institutů - o tom ostatně hovořil ÚS již v cukerném nálezu II). Proto referendum legitimizuje ty teze ÚS, které Matěj Šuster problematizoval.

Nicméně uvědomme si, že rozhodující tady není soud, ale parlament - LS byla podepsána premiérem, ratifikace nebo neratifikace LS parlamentem je výsostné právo parlamentu, a nikdo sem proto soud nijak netlačí, já nejméně. Nikdo samozřejmě neříká, že podle práva parlament LS ratifikovat musí. To je zcela na politické odpovědnosti členů parlamentu.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Jinak co se týče postu z 11:03, napsal jsem to ve zkratce, a když to teď čtu, je to matoucí (omlouvám se, ale musím dělat jiné věci, než tu diskutovat). Je to ale jen rychlá diskuse, nicméně se za zjednodušení toho, co jsem chtěl říci, omlouvám (takto jednoduše napsáno je to fakt "nesmysl").

Matěj Šuster řekl(a)...

Zdeněk Kuhn:

Aha, takže podle Vás si má člověk v inkriminovaných výrocích ÚS domyslet (implicitní) vskuvku, že se to a to stalo "nezbytným předpokladem", resp. "bytostným zájmem" podle názoru většiny těch Čechů, kteří hlasovali v referendu o vstupu do EU?

Nemyslíte si, že drtivá většina běžných občanů k tomu referendu přistupovala spíše jako k "oficiálnímu potvrzení o návratu do Evropy" po 40 letech socialistického marasmu? Pochybuji, že by běžný volič uvažoval v kategoriích ala Pehe.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Pro upřesnění. Pochybuji o originalitě zmíněného Lincolnova projevu v otázce suverenity lidu. Netvrdím ale, že pojem "suverenita" je jasný. V literatuře o systematicky sporných pojmech (essentialy contested concepts) je jako příklad nejčastěji uváděn právě pojem "suverenita".
Pro mě to znamená, že jediná legitimní cesta, jak upřesnit jeho obsah v tom či onom směru, je demokratická politika.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
robert zbiral řekl(a)...

Na blogu je vcelku populární sebereklama, tak se také ozvu: Ohledně vystoupení upozorňuji na článek z červencového Právníka (Vystoupení z Evropské unie ve světle evropského a mezinárodního práva, s. 752-774, 2008), podle mého názoru za současné situace neposkytuje ani evropské, ani mezinárodní právo (včetně VÚSP) žádný právní základ pro vystoupení.
Kdo tvrdí opak tak nechť se vypořádá s argumenty tam uvedenými.

Anonymní řekl(a)...

Pane Zbírale,

tomu argumentu se říká odstoupení od smlouvy. Je to ve VÚSP. Není-li speciálních ustanovení, pak platí toto, ať se to komu líbí nebo ne. Kdyby neplatilo, nebyli bychom suverénní stát.

P.H.

P.S.: Vidím, že odpovědí na své otázky z 13.08 se ani zde nedočkám ... nevadí, položím je jindy a jinde.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Já sice závěry R. Zbírala nesdílím (nemám ale čas rozepisovat proč), nicméně takto jednoduše se jeho teze popřít nedají.

Srovnání s SSSR: tady se asi dá těžko argumentovat textuálně, ale doporučuji si pustit večer na ČT 24 zprávy před 25 lety. Tady je asi rozhodující ona "normativní síla fakticity."

"Co má být konečným cílem evropské integrace?" O tom asi ale opravdu nemá ÚS rozhodovat. Mé názory na to jsou navíc pro celou tuto diskusi, která by měla být o suverenitě v podání ÚS, zcela irelevantní. Další směřování EU má určovat demokratická politika, která se nemá schovávat za judiciální argumenty soudců. Tvrdím, že LS podporou role domácích parlamentů je významným krokem k posílení legitimity EU (ale o tom bude některý další post).

K MŠ: přístupem k EU dali podle mne občané jasný souhlas k legitimitě tezí ÚS, které zpochybňujete (na nich byla EU v roce 2003 a 2004 založena). Názor lidí se samozřejmě může změnit, což se projeví v parlamentních volbách.

Anonymní řekl(a)...

Dík za odpovědi, pane Kühne.

Vidím v nich rozpor: Pokud jde o podobnost ústav SSSR a LS, dovoláváte se normativní síly fakticity, tedy jestli tomu správně rozumím, že A znamená něco jiného tehdy a něco jiného dnes. (S tím nemohu souhlasit z principu, nepředvídatelnost výkladu je zásadní rána právnímu státu, ale to je teď vedlejší.)

Naopak když se bavíme o dalším vývoji EU, dovoláváte se striktně znění norem a že ÚS o tom nemůže rozhodovat. Ovšemže ne (i když se obávám, že i toho by byl schopen, když si vezmu jeho výklad o globalizaci a suverenitě ...).

Ale vědět bychom to - a te´d mluvím politicky - měli. Mnohé by se tím projasnilo, kdyby různí Cohn-Banditové měli odvahu nahlas říct, jaké Evropy chtějí dosáhnout. Ten jejich pokrytecký způsob "dnes to nemůže me ještě přiznat a pak už to bude hotová realita" se mi mimořádně příčí.
A i právní význam to svým způsobem má, zejména u nás díky čl. 9 a cukerným kvótám: Jestliže ÚS řekl, že svrchovanost je součástí materiálního jádra Ústavy a ČR se jí proto nemůže vzdát (a proto musel musel pojem svrchovanosti redefinovat v rozporu s jeho klasickým pojetím, nechtěl-li LS smést ze stolu), pak nutně musí existovat bod, za kterým by další prohlubování evropské integrace odporovalo české ústavě, a to té její části, která je nezměnitelná. Proto by bylo dobře vědět, zda konečný cíl evropské integrace se nachází před tímto bodem nebo až za ním. ÚS pouze řekl, že - podle jeho názoru, který je bohužel závazný - Lisabonská smlouva k tomuto bodu ještě nedospěla. Nějaká další smlouva k němu ale pravděpodobně dospěje. Ergo si kladu otázku, zda konečný cíl evropské integrace neodporuje materiálnímu jádru české ústavy.

P.H.

robert zbiral řekl(a)...

Píši před večerní pražskou mariášovou seancí a důkladnou přípravou na zítřejší valnou hromadu ČSESP, takže také jen stručně:

Ad P.H.: Odstoupení od smlouvy VÚSP podrobně upravuje (čl. 54-64), ale abych parafrázoval mou oblíbenou narážku z pera prof. Malenovského směřovanou na našeho spoludiskutanta Zdeňka Kühna v jiné věci, "žádnou známou metodou výkladu, kromě výkladu voluntaristického", nelze propojit některé z ustanovení VÚSP s právním základem pro vystoupení z Unie- klidně si je posuďte jedno po druhém (poradím nejblíže je čl. 56). Se suverenitou to nemá co dělat, ke smlouvě jsme přistoupili dobrovolně. Jen upozorňuji, že se jedná o vystoupení jednostranné, u souhlasného to je myslím jasné (srv. čl. 48 SEU)

Ad Z.K.: Rád si Vaše argumenty vyslechnu, třeba bude příležitost hned zítra, třeba někdy jindy a jinde :-)

Matěj Šuster řekl(a)...

Zdeněk Kühn:
"... přístupem k EU dali podle mne občané jasný souhlas k legitimitě tezí ÚS, které zpochybňujete ..."
____

Co je toto za tvrzení? Je to vůbec falsifikovatelné tvrzení? Tak např. pokud se nepletu, největší podporu měl vstup do EU (paradoxně) mezi voliči ODS a asi sotva lze předpokádat, že by jejich podpora vstupu do EU vyjadřovala souhlas s myšlenkou, že je "pro evropskou civilizaci bytostným zájmem" vytvořit centralizovaný evropský superstát s "velmocenskými choutkami" a aspiracemi, který se bude pokoušet "dostat globalizaci pod kontrolu" (ať už je tím míněno cokoli). Jaká část voličů podle vás při rozhodování o tom, zda hlasovat pro, nebo rptoi vstupu do EU, vůbec pomyslela - byť jen na okamžik - na cokoliv souvisejícího s globalizací. Můj tip: méně než 1 %.

Nevím, proč by z faktu, že snad tato témata byla v té době hojně DISKUTOVÁNA na úrovni EU, mělo vyvozovat, že občané dali bianko šek k tomu, aby si EUROpolitici své velmocenské sny mohli splnit.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Psát o suverenitě je jako tančit na tenkém ledě. Zrovna čtu rukopis Krasnerova článku "THE HOLE IN THE WHOLE: SOVEREIGNTY, SHARED SOVEREIGNTY, AND INTERNATIONAL LAW". Zajímavé jsou zejména autorovy sebekorektury, u kterých není jasné, jestli se jedná o zpřesnění nebo o eufemismus.

Např. ve větě, kde vysvětluje pojem shared sovereignty, je škrtnuté slovo "violated" a nahrazeno slovem "ceded".

"One core element of sovereignty, the ability to enter into voluntary international agreements, would be preserved, while at the same time another core element, the principle of autonomy, would be violated/ceded."

Jan Petrov řekl(a)...

Závěr, že suverenita spadá pod materiální jádro Ústavy, mi připadá k (akademické) diskuzi. Myslel jsem, že čl. 9 odst. 2 Ústavy chrání především základní práva a svobody, ne etatismus. Ostatně, výčet v čl. 9 odst. 2 (neodstranitelnost základních náležitostí demokratického právního státu) je užší než výčet v čl. 1 (ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený ...).

Jan Komárek řekl(a)...

Jenda Petrov:
Přesně. Podle mě je třeba vidět odlišení materiální (ochrana základ práv) a formální (státnost) stránky materiálního ohniska Ústavy. ÚS s tím na několika místech pracuje a lze ho vyčíst už z cukerných kvót.

Jinak bych k suverenitě doplnil tuhle větu z bodu 209 nálezu, kterou Zdeněk neuvádí, ale přijde mi velmi důležitá:

"Je třeba též vidět, že pojem „lid“ jako zdroj veškeré státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy) nelze zaměňovat se svrchovaností České republiky jako státu, o které hovoří článek 1 odst. 1 Ústavy, jehož se však navrhovatel zejména dovolává. Suverenita státu není v moderním demokratickém právním státě účelem sama o sobě, tedy izolovaně, nýbrž je prostředkem k naplňování shora uvedených základních hodnot, na kterých konstrukce ústavního právního státu stojí."

Jen na okraj k Pavlu Hasenkopfovi: Asi se všichni shodneme, že existence ústavy nečinila ze SSSR ústavní stát, stejně jako existence formálních demokratických procedur nečiní při absenci demokracie v materiálním smyslu stát demokratickým. Proto mi snaha srovnávat text ústavy SSSR a text Lisabonské smlouvy připadá trochu naivní, respektive nemyslím, že by na základě podobnosti vymezení suverenity v jejich textu šlo činit nějaké závěry.

Anonymní řekl(a)...

Ad Matěj Šuster 12.12.08 1:03:
Občané v referendu vyjádřili souhlas se vstupem do EU v době, kdy diskutované trendy (shrňme si je pod Váš termín "velmocenské choutky") již zřetelně krystalizovaly a další směřování Unie bylo poměrně snadno odhadnutelné. Hlasující toto mohli a měli vědět. Jde o pouhých 5 let staré přímé rozhodnutí 75% většiny. (A dalo by se tedy argumentovat, že má z hlediska demokratické legitimity silnější pozici než ústava.) Objektivní okolnosti se za tu dobu prakticky nezměnily, stejně jako nedošlo k zásadním obratům v politice EU. Z čeho tedy soudíte, že tento mandát nebyl poskytnut? Mimo vašeho nefalzifikovatelného dojmu, že tehdejší voliči ODS (kolik z nich dnes patří k voličům ČSSD?) nevěděli, pro co hlasují.

Anonymní řekl(a)...

Můj názor a na závěr položím také provokativní otázku:

Demokracie se podle mne likvidují přenosem pravomocí z parlamentu jinam. Komunistická diktatura v ČSSR byla čestnou výjimkou, kdy byl parlamentarismus formálně zachován, a k moci stačila manipulace poslanců a voleb; ač i článek o vedoucí úloze KSČ ze socialistické ústavy je trochu uznáním přenosu moci. Ale zmocňovací ustanovení schválil jak Reichtag pro Hitlera, tak NS RČS v roce 1938 po Mnichovu pro Háchu.

Myslím si, že proto je u nás tak významné spojení chápání demokracie s procesním parlamentarismem. Já sám (jakožto vítězný student z roku 1989), jsem viděl základ světa v konstatování LZPS, že občanovi nelze ukládat povinnosti jinak než zákonem. Pak jsem s hrůzou sledoval, jak toto pravidlo je ÚS rozostřováno (dopravní předpisy,...), pak přišla euro-novela s předností smlouvy nad zákonem (čili i s tím, že povinnost lze uložit smlouvou) a správem přesunout pravomoc (v daném případě zákonodárnou) do Bruselu.

Můj svět se zhroutil, protože EU nejen, že neměla žádné pravidlo o ukládání povinností pouze zákonem, navíc měla divné zákonodárné stezky a k tomu jakožto organizace ani nepřijala standardní pakty o lidských právech jako součást evropského práva.

Jak stárnu, tak jsem získal trochu přehled, jako IŤák (nejsem právník), jsem se podíval po světě, hlavně do SRN a USA, mluvil s tamními vzdělanými lidmi, přečetl jsem si pár knížek o dějinách Anglie, o stavovském zřízení a konfederaci u nás a pochopil, že demokracie není jen ta naše a jen v procesech. A že se dalo docela dobře žít i za rozumného vedení země v různých historických dobách.

Ale stejně musíme uznat, že jsme z poměrně procesně čisté a průzračné demokracie vzniklé v poč.90 let předali moc celku mnohem méně demokratickému (aspoň co do procesů). A věříme v dobrou vůli toho celku a jeho politiků. Jenže když předávali moc Hitlerovi, tak mu věřili nějak také. Formálně to o moc jiné nebylo.

A proto si myslím, že je třeba sledovat tu faktickou suverenitu, kdy již nebude síla, která by v případě "úletu" neměla možnost naše ano vzít zpět.

A teď ta provokativní otázka:

Kdy poznáme, že je odstraňován demokratický řád a řád základních práv a svobod a naše ústřední orgány již nepracují (protože jsou paralyzovány přebíráním práva shůry... )?

Možná to tak liberálům nepřipadá, ale já se pohybuji jako jinak středový člověk v církevním konzervativním prostředí a třeba tzv. antidiskriminační zákon je tam nahlížen jako omezení práv a svobod v řadě oblastí.

A teď ještě ty žárovky :).

Arnošt Kobylka

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nevím, proč se zde komolí Cohn-Benditovo jméno; v r. 1968 byl jediný rozdíl mezi ním a Klausem v tom, že on v marxismus skutečně věřil, kdežto Klaus to účelově (a oportunisticky) předstíral.

Anonymní řekl(a)...

Pane Kobylko, myslím, že jediný liberál jsem tady já (tedy v původním slova smyslu, ne tom vytunelovaném socialisty), a já Vám rozumím celkem dobře.

Ten okamžik musí poznat každý sám, a buď bude mít smůlu, že si to bude myslet sám a skončí nějak ošklivě, nebo štěstí, že si to bude myslet víc lidí a skončí na vítězné straně. Neb obecně platí, že všechno je nejisté, což je jediná absolutní jistota, kterou máme. A snaha poet těch jistot rozšířit pravidelně vede k průseru.

Jan Komárek:

Chápu správně, že zpochybňujete tezi, že svrchovanost není podstatnou součástí DPS a tudíž se jí smíme vzdát? Ponechám stranou otázku, proč si tedy ÚS tak tak zoufalou a degradující snahu, aby dokázal, že černá je bílá a že žádnou svrchovanost neztrácíme, a zeptám se Vás osobně: Co Vy osobně si představujete pod pojmem "prohlubování evropské integrace" a v kterém okamžiku - podle Vás - bude dosaženo cíle této integrace? Jaký je Váš osobní ideál uspořádání Evropy?

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Protože Cohn-Bendit je docela obyčejnej namyšlenej fracek, kterému rodiče zapomněli dát včas pár facek. Kdyby měl v těle aspoň kousek cti, po tom, co předvedl minulý pátek, by z fleku rezignoval. Dtto Pottering.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Patří Tomáši Pecinovi. P.H.

Anonymní řekl(a)...

Určitá část lidí byla v referendu pro vstup do EU s tím, že je lepší tam být a ovlivnit směřování unie zevnitř, než tam vůbec nebýt.

Jejich naivita se v plné kráse ukázala během schvalování euroústavy - poté, co občané dali jednoznačně najevo, že si další integraci nepřejí, politici se jich pro příště raději neptali:)

Jinak Lisabonská smlouva se pochopitelně dá přezkoumat i tak, že je neslučitelná s Ústavou (a stálo by to nepoměrně menší úsilí), ale současná politická reprezentace prakticky všech evropských států si další integraci přeje. Možná si ji za pár let přát nebudou, ale to už také nebudou mít žádné pravomoce s tím něco udělat:)

Zdeněk Strmiska

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad PH:

Nechme Cohn-Bendita Cohn-Benditem, ono to sem zase tolik nepatří; pouze jsem cítil potřebu reagovat na Vaši difamující větu o něm. O roztržce jsem psal zde a zde a také bych vcelku souhlasil s tím, co napsal Václav Žák.

Možná vás potěší, že Lisabonskou smlouvu za souladnou s ústavním pořádkem České republiky, navzdory argumentaci Ústavního soudu, nepokládám, ale jako eurofederalista to akceptuji. Každý stát má ve svém domácím právu ustanovení o vlastní perpetuaci, takže jeho začlenění do federace nelze učinit jinak než změnou tohoto ustanovení, což může být v závislosti na rigiditě ústavy obtížné až nemožné. Přesto se státy ve federace sdružují a tyto federace celkem obstojně fungují (USA, Německo, Rakousko).

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Jan Komárek řekl(a)...

Vysvětlení ke smazanému komentáři zde.

Anonymní řekl(a)...

Rada by som upozornila na online diskusiu s prof. Přibáňom o Lisabonskej zmluve, ktorú pripravuje časopis Respekt. Chat sa uskutoční zajtra tj. 17.12. od 14:00, link http://www.respekt.cz/rozhovory-seznam.php?sel_rozhovor=174

kata kuk.

Anonymní řekl(a)...

Alexander Mikoláš řekl(a)...
"Občané v referendu vyjádřili souhlas se vstupem do EU v době, kdy ...další směřování Unie bylo poměrně snadno odhadnutelné. Hlasující toto mohli a měli vědět."

Odpusťe, ale mám vtíravý pocit, že jste si naběhl na vidle.

Zkuste se prosím ponořit do mediálních výstupů z období počínajícího cca šest měsíců před referendem. Snadno zjistíte, jak bylo o povaze tehdejší a budoucí EU referováno. A to i z vládních zdrojů. (Např. jeden "nejčastější ministr" z vážnou tváří tvrdil, že vstup se v žádném ohledu nedotkne suverenity).
I pro znalého člověka bylo obtížné rozlišovat neúplné informace od dezinformací, které provázejí každou policikou kampaň (zde ji, pravda, organizoval stát).

Z tohoto pohledu by mohlo vyhodnocení kritéria mohli a měli vědět (že by skutková podstata "voličské nevědomé nedbalosti"? ;-) ) dopadnout patrně jinak, než soudíte.
Pletu se?
Zkuste se prosím podívat na obsah předvstupního informování hlavního médiálního proudu.
S pozdravem
Hynek Baňouch

Anonymní řekl(a)...

ach jo "z vážnou" :-S
Omlouvám se.
Češtině i čtenářům
HB