pondělí 15. prosince 2008

Jeden den v životě tlumočnice

Mám jedno z nejstarších povolání a vykonávám ho na Evropském soudním dvoře v Lucembursku. Se vznikem jazyků se před sto tisíci lety začalo i tlumočit.

Na mozkovou akrobatiku v podobě simultánního tlumočení potřebuji v devět ráno malé, silné espresso. V kabině již čekají kolegyně. Zaujímám svoje místo a vyměním tvrdá sluchátka za pecky Bang&Olufsson. Naše zabudovaná kabina je prostorná a má výbornou polohu. Dobře vidíme. Tlumočení je komplexní komunikační situace, a sledování mimiky a gest řečníka pomáhá.

Ještě dvacet minut. Prostor mezi konzolami je naplněn spisy. Všechny písemnosti, které strany ve věci k soudu podaly. Žaloba, žalobní odpověď, replika, duplika, vyjádření vedlejších účastníků, příslušná legislativa, dřívější rozsudky, všechno jsme prostudovali. Bez důkladné průpravy by sebelepší tlumočník ztroskotal.

Soudní síň se oživuje. Na pódiu soudcovského kolegia probíhají poslední přípravy. Návštěvníci přicházejí. Dveře do kabiny se otevřou, kolega přinese dva texty vystoupení. Anglická řeč zástupce obžalovaného, ta je pro mě. Dánský text předám kolegyni.

Šestnáct stran. Rychlá orientace v textu, členění, mezitituly, zvýraznit čísla, data, jména. Podtrhnout klíčové pojmy a slovesa. Právnický jazyk má rozvětvená souvětí. Pozorně si přečtu začátek a závěr. První a poslední věty musí sedět.

Ještě deset minut. Otevřu minerálku. Mluvení vysušuje hrdlo. Příchází francouzský text. Nečitelné písmo rukou, pokus o dešifrování by byla ztráta času. La parole fait loi. Platí mluvené slovo.

Devět dvacet osm. Zachrchlám si, napiju se. Jednání začíná. Síň je plná. Soudci velkého senátu přicházejí v tmavě červených talárech, všichni vstávají. Tajemník vyvolá dnešní věc. Kolegyně zapne mikrofon. Vysíláme. Jednacím jazykem je dnes angličtina, ale zazní i celá řada dalších jazyků.

Prezident dává slovo zástupci žalobkyně: „For the applicant, Mr. Brooke. You have the floor.“ Kolegyně začíná. „Hohes Gericht! Die heutige Rechtssache ist für die zukünftige Entwicklung des Europarechts von ausschlaggebender Bedeutung ...“ Z naší kabiny zazní jen němčina. V evropských institucích tlumočimě zásadně do mateřštiny, nicméně každý tlumočník pokrývá jisté, co nejširší, spektrum pracovních jazyků. Musíme nabízet vysokou kvalitu, a v mateřštině se vyjádříme líp než v cizím jazyce. Jen v jazycích, které nejsou dostatečně pokryté rodilými mluvčími, se tlumočí i do cizího jazyka.

Mr. Brooke zrychlí. Kolegyně se na své židli vrtí. Pozor, čísla! Zapíšu si je, strčím papír jejím směrem, sklízím vděčný pohled. Řečník je mladý a očividně nervózní, proto mluví tak rychle. Ještě deset minut.

My turn. Zástupce obžalované strany, Mr. Webb, je postarší muž, a jako všichni břitští advokáti nosí paruku. Pod bílým culíkem mu koukají černé vlásky. Vzorný řečník. Komunikuje. Strukturovaný projev, názorné příklady, jasná argumentace. Mé tlumočnické srdce plesá. Sleduji myšlenkové pochody řečníka, nechám se jím vést. Tlumočení je analýza významů, nikoli převádění slov. Slovo a smysl nejsou totéž. Slovo je obal smyslu, jeden z mnoha možných. Významový celek může pokrývat větší jednotu než slovo, a vyjádření jeho ekvivalentu v jiném jazyce může mít zcela jinou morfologickou a syntatickou podobu.

Jdeme ruku v ruce, tuším, co řečník v příštím okamžiku řekne. Nebojím se anticipovat. Moje ruce opakují jeho gesta. Pohyb ruky pomáhá uvolnit v mozku to správné slovo. Myšlenková energie je dokonale soustředěná, nic kolem sebe nevnímám. Zažívám Flow? Thank you, Mr. Webb. Vás tlumočit bylo potěšením.

Jdu na chvíli ven, mám hlad. Mozek spálí při tlumočení hodně energie. Když se vrátím, je na řadě řečtina. Řek nezvedá očí z textu, jenž nám neposkytl. Působí, jako by chtěl zvítězit v soutěži v rychločtení. Nejhorší možný scénář. Posluchač u takového přednesu za chvíli vypne a jen vyčkává, až to skončí. Když je po všem, kolegyně si naštvaně bručí něco pro sebe – pozor, vypnout mikrofón! - a zmizí z kabiny.

K řečníckému pultu přistoupí pan Gonzalez. Proč musí Španělé mluvit tak rychle? Proč neříkají miliarda místo mil miliones? Krásný muž, to se musí nechat, a příjemný hlas. Mám slabost pro příjemné mužské hlasy. Ale na to nesmím teď myslet. Musím se soustředit na to, co říká, a ne, jak to říká. Řečník mluví jasně a lidským tempem. Místy mám sice pocit, že v tom budu plavat, ale to nesmím na sobě dát znát.

Tlumočení je efemérní činnost. To má svoje výhody. Po jednání je moje práce u konce. Následují porady soudců, a posléze rozsudek. Jsem ráda, že nemusím o dnešním komplikovaném případu rozhodovat. Moje odpovědnost je zajistit porozumění mezi lidmi, kteří by se jinak nerozuměli.

Zítra se budu věnovat přípravě další věci. Bude se týkat ochranné známky Společenství, zemědělské politiky, volného pohybu osob, anebo režimu snížení daní skupiny, který neumožňuje mateřské společnosti odečíst ze svého zdanitelného zisku ztráty vzniklé v jejích dceřiných společnostech se sídlem v zahraničí? Brrr.

Při odchodu skoro narážím do krásného Španěla. „Perdone“, mumlám rozpačitě. „No pasa nada“, odvětí se šarmantním úsměvem a lehce na mně mrkne. Ale asi je to jen výmysl mého přehřátého mozku.

23 komentářů:

Josef Beran řekl(a)...

A hele, dosud jsem si myslel, že se nejstarší povolání označuje v češtině jinak, než tlumočnice, díky za tento nový poznatek ;o) Ustanovení týkající se jazyků v Jednacím řádu ESD jsem četl, přesto mi není zcela jasné, jak to v praxi probíhá. Píšete, že jednacím jazykem byla v daném případě angličtina, zazněla ale i celá řada dalších jazyků. Účastníci řízení jsou v zásadě povinni při svých řečech používat jednací jazyk; Vy jste v uvedeném případě tlumočila, jak jsem pochopil, z angličtiny a španělštiny do němčiny, Vaše kolegyně z angličtiny a řečtiny do němčiny, hovoříte i o francouzském a dánském textu. Mohla byste to tedy prosím trochu upřesnit - co a komu se tlumočí, nějak jsem se v tom ztratil, za což se omlouvám :o)
PS: Snad Vám to s tím Španělem (nebo někým jiným) klapne, při stoupajícím věhlasu tohoto blogu jistě nelze úspěch Vašeho inzerátu vyloučit ;o)

Jan Komárek řekl(a)...

Odpovím za Angelu, pokud to nevadí: zmatek do jazyků přináší především právo každého členského státu vyjadřovat se ve svém jazyce, bez ohledu na jazyk řízení (čl. 21, odst 3, čtvrtý pododstavec). Pokud se tedy řízení (jakéhokoliv - přímé žaloby i předběžné otázky) účastní několik členských států, nastane situace popsaná Angelou.

Jinak myslím, že daleko lepším propagačním médiem je pro Angelu její blog na Respektu - kde se lze také dočíst, že je vdanou matkou dvou dvojčat, takže se domnívám, že by Španěl ostrouhal. I když nevím, zda by každý v tom přípěvku viděl inzerát tak jako vy...

Tomáš Sobek řekl(a)...

Off Topic: Přemýšlím, jestli je dvojznačný i výraz "matka dvou trojčat".

Angela Rogner řekl(a)...

Částečně odpověděl Honza Komárek. Vyjádří-li se vláda členského státu k věci, nejčastěji k předběžné otázce, používá k tomu písemně i ústně svůj jazyk. V daném - fiktivním - příkladu je jednacím jazykem angličtina, tj. zástupci žalobkyně a žalované strany vystupují v EN. Často se vyjádří k předběžné otázce i samotný členský stát, z něhož otázka pochází. Dále vystupují vlády států, které mají na věci zájem: Francie, Španělsko, Řecko, Dánsko. Tato situace je zcela logická, vyskytuje se často, a není na ni nic nestandardního (důvody, proč si myslím, že by zástupci států měli používat svůj jazyk, když mají k tomu možnost, jsem vysvětlila ve svém prvním příšpěvku).

Osobně tlumočím z francouzštiny, angličtiny, češtiny a španělštiny (brzy též SK) do němčiny. Mnoho tlumočníků má víc jazyků, není to nic neobvyklého. V podmínkách institucí by naopak nešlo, kdyby tlumočník měl jen jeden nebo dva pracovní jazyky. Kolegyně tlumočí z různých dalších jazyků do němčiny. Jak jsem uvedla v textu, tlumočímě zásadně do mateřštiny.

Pro koho tlumočíme? Pro soudce, pro zástupce strany, a pro návštěvníky. Netlumočí se vždy vše do všeho, jen jazyky, které účastníci potřebují. S jednou vyjímkou: do francouzštiny, která je stále lingua franca ESD, se tlumočí a překládá vše, co není francouzské. Francouzština se nahrává, spolu s originálem, pro případ pozdějších pochybností.

Neváhejte, dotazy ráda zodpovím.

Jsem matkou dvojčat. (Jen jedny, to stačí.) To nebrání tomu, abych se krásným Španělem šla na kávu. Ale zástupci vlád mají po jednání obvykle jiné starosti než pozvat tlumočnice na drink.

Jan Petrov řekl(a)...

Kdo to nezažil, asi si nedovede představit, jaká je to fuška. S malým pressem po ránu -- rádi Vám ho "zaplatíme" --, nebo bez. Jak dlouho se to, prosím, dá vydržet, simultánně tlumočit? A pokud je jednání dlouhé, střídáte se s kolegy, kvůli přestávce na odpočinek?

Angela Rogner řekl(a)...

Není to až taková fuška ... ale díky za uznání. Jako u každé profese je dobré, když to dělá někdo, kdo to umí a vystudoval. V Praze máte napříkl. kvalitní Ústav translatologie při FFUK. Když posadíte laika do kabiny, je jasné, že to nemůže umět.

Simultánní tlumočení vyžaduje pár základních schopností: dobré soustřeďování, výborné porozumění výchozího jazyka a výstižné vyjadřování v cílovém jazyce (jistě znáte situaci, když něčemu rozumíte, ale nevíte jak to říct), rychlou analýzu a pochopení sdělení, schopnost abstrahovat od vlastního názoru a dávku pokory (není to profese pro lidi s přebujelým egem, je to sloužící profese), schopnost se rychle zapracovat do nové tématiky.

Střídáme se po jednotlivých řečnících, nejpozději po půl hodině. Po 45 minutách začíná koncentrace cítelně slábnout.

Při velkých jednáních jsou v jedné kabině tlumočníci tři až čtyří (záleží také na spektru jazyků), ale standard je dva.

Jednání na ESD netrvají celý den (i to se může vyskytnout), nýbrž "jen" několik hodin. Od začátku musíme být velmi soustředění, nezačíná se žádným small-talkem, ale jde se přímo na věc.

Tlumočení mě většinou baví. Je to trochu sport ... nebo herectví: převtělíte se na chvíli do cizí kůže, sledujete myšlenkové pochody někoho jiného, snažíte se předat jeho poselství co nejpřesvědčivě.

Angela Rogner řekl(a)...

Mimochodem: jednání na ESD jsou veřejná. Kdo má zájem, může se jich zúčastnit jako návštěvník. Pro radu a další informace mě můžete kontaktovat na mailu: angela@rogner.cz

Michal Bobek řekl(a)...

Děkuji za velice zajímavé povídání. Otázka: zažila jste při tlumočení někdy, že by se mluvčí některého z menších jazyků (tedy ne angličtina, francouzština, němčina, španělština či italština, případně polština) úmyslně vzdal možnosti mluvit ve svém rodném jazyce proto, aby mohl přímo komunikovat se Soudem? Mám na mysli situaci, kdy by kupříkladu Fin nebo Řek nebo třeba Estonec, který má před Soudem vystoupit a může přednést svůj projev v rodném jazyce, raději řekl, že bude mluvit francouzsky či anglicky, aby měl jistotu, že mu budou soudci rozumět.

Tím směřuji trochu jinam než proti Vaší apologetice v předchozím postu („Proč se dobrovolně vzdát výhody vlastní řeči, když mám možnost ji používat? Neznám rozumný důvod.“). Důvodů by zde bylo hned několik: jednak komunikuji přímo se soudem, jednak toho stihnu říci více (ne ale za cenu zrychlení), než když čekám na tlumočníka a především mám větší jistotu (nebo si to alespoň myslím), že moje myšlenka „dorazí do cíle“.

Jistě, toto by byla také otázka politická, ze které by se mohli mnozí, kteří se stále opájejí myšlenkou rovnosti úředních jazyků, trochu osypat, na druhou stranu z pozice advokáta, kterému je toto vcelku jednu, ale byl by rád, kdyby mu bylo porozuměno, je to racionální kalkulace nákladů a výnosů.

Jan Petrov řekl(a)...

Děkuju pěkně za článek, odpověď i ostatní Vaše komenty.

Říkám si, že ten sport může být někdy i adrenalinový :) (Třeba když některý z Vašich kolegů, při překladu z němčiny, zkusí trefit sloveso na konci dlouhé vedlejší věty -- a pak zjistí, že ho netrefil.)

Angela Rogner řekl(a)...

To Michal Bobek: Tuto situaci jsem nezažila. V soudním řízení hovoří každý ve svém jazyce. Estonec mluví estonsky, Čech mluví česky. Čím dál víc řízení probíhá přímo v malých jazycích.

Kdo pracuje do hloubky s cizími jazyky, ví, jak je obtížné spontánně vyjádřit složitější argument jasně a srozumitelně v cizím jazyce.

Dva ze tří důvodů, které uvádíte, neobstojí ani neodpovídají skutečnosti. Jak jste přišel na to, že "toho stihnu říci více (ne ale za cenu zrychlení), než když čekám na tlumočníka"? Při simultánním tlumočení mluví řečník zcela normálně, může využívat veškerý čas, který má k dispozici a říci vše, co říci chce, nemusí na tlumočníka čekat. Tlumočník hovoří souběžně a končí prakticky souběžně s řečníkem, skluz není větší než pět vteřin. Asi jste měl na mysli konzekutivní tlumočení, kdy si tlumočník pořídí zápis a hovoří až řečník končil. Při soudních jednáních na ESD se ale tlumočí jen simultánně.

Ani důvod třetí není podložen fakty. Jedná se o Váš subjektivní pocit. Uvedla jsem ve svém prvním článku, že studie poukazují na to, že jednání vedená pouze v angličtině jsou méně úspěšná než jednání, kde mají účastníci možnost mluvit ve své mateřštině. Uvedla jsem i několik příkladů z praxe, proč si myslím, že se riziko nep(d)orozumění použitím cizího jazyka nezmenšuje, ale naopak spíš zvětšuje.

Jedině Váš první důvod uznávám. Ano, přímý kontakt s partnerem má něco do sebe.

Zeptejte se Martina Smolka, zástupce české vlády před ESD, zda se cítí mým tlumočením nebo tlumočením českého kolegy omezen nebo poškozen.

Angela Rogner řekl(a)...

To Jan Petrov: ano, časované sloveso na konci německých souvětí je pro tlumočníky z němčiny pěkný oříšek. Odborné studie ale ukážou, že se lidský mozek i s ním překvapivě dobře poradí. Anticipace, která je při tlumočení ze všech jazyků do jisté míry nutná, funguje většinou dost dobře: za předpokladu výborného porozumění němčiny a znalosti věci odhadne tlumočník, kam řečník míří.

Hodně pomáhá, když máme k dispozici text vystoupení. Na papíře máte celou větu před sebou.

Samozřejmě se může stát, že na konci věty zjistíme, že jsme se mýlili. V tom případě se posluchačům omluvíme a větu opravíme.

Je zajímavé, že tendence německého jazyka, který se jako každý jazyk neustále vyvíjí, směřuje ke kratším souvětím či dokonce ke - gramaticky vlastně nesprávné - anticipaci časovaného slovesa. Velká vzdálenost mezi podnětem a přísudkem je jednak stylisticky nepěkná a jednak činí i rodilým mluvčím při porozumění nemalé potíže.

Jan Petrov řekl(a)...

"jednání vedená pouze v angličtině jsou méně úspěšná než jednání, kde mají účastníci možnost mluvit ve své mateřštině" Pokud jde o jednání s panem Chiracem, pak nepochybně. Přece, záleží i na osobnostech jednajících a na jejich zvládnutí angličtiny -- tedy na vzorku zkoumaném v oněch studiích.

Nemáte, prosím, na ty odborné studie odkaz?

Je zajímavé, že advokáti v zahraničních AK podstatnou část pracovní doby používají angličtinu.

Ovšem, zda je obecně lépe hovořit v mateřštině či angličtině, zde asi nevyřešíme. Asi to ani není podstatné. Proč by si o tom každý řečník na evropském fóru nemohl rozhodnout sám -- podle okolností a svých schopností? Otázka je, zda má tu možnost.

Jan Petrov řekl(a)...

"hovořit v mateřštině či angličtině" nebo třeba francouzštině, němčině, příp. španělštině, italštině...

Angela Rogner řekl(a)...

Přímý odkaz na studie k ruce nemám, referovala o nich studentka translatologie na konferenci. Ale třeba ho najdu.

Jde o rámcové parametry cizojazyčné komunikace v angličtině. Nechť slouží právě příklad Francouzů: kdo neumí sám francouzsky, jim v angličtině většinou moc nerozumí. Čech nebo Řek nebo Španěl má zase zcela jiný přízvuk, jiné vyjadřovací vzory a používá angličtinu způsobem obtížně srozumitelným Francouzům. Sdělení musí procházet dvěma rovinami, která tvoří slabá místa a mohou porozumění značně ohrožovat: porozumění cizího jazyka jako takového adresátem, a způsob, jak si adresát poradí s přízvukem a neanglickými vzorci vyjadřování u řečníka. Jinými slovy: když mluví Čech francouzsky, rozumí mu Francouz lépe než když mluví anglicky. Tato komunikační situace skýtá mnoha úskalí, jíž si člověk, kdo vesele prohlásí: dnes umí každý anglicky, není vědomý. Nehledě na to, že takováto angličtina je často značně ochuzená a s původní nemá už moc společného.

Je třeba rozlišovat různé věci: jsem absolutně pro to, aby se lidé učili cizími jazyky a jimi i hovořili. Čím víc jazyků se lidé učí, tím lépe. Příležitostí a dokonce nutností je procvičovat je víc než dost. Samotná angličtina dnes beztak už nestačí. Kdo chce na mezinárodním parketu opravdu uspět, musí dobře umět minimálně dva cizí jazyky. To je moje zkušenost. Ale jak jsem řekla: musíme rozlišovat kontext, ve kterém je výhodné mluvit svou mateřštinou, od kontextu, kde je výhodné/nezbytné hovořit cizím jazykem.

Ostatně: na většině mezinárodních fórů mají účastníci možnost svolit jazyk. Zažila jsem lidi, kteří byli schopní prezentovat svůj názor přesvědčivě i v cizím jazyce, ale jednalo se o menšinu. Většina lidí si jen myslí, že to umí. Faktické porozumění druhou stranou většinou neřeší. Mlčení publika je napříkl. dost často důsledkem toho, že divné angličtině řečníka nebylo jednoduše moc rozumět.

Michal Bobek řekl(a)...

Ad reakce A. Rogner z 16. 12. 08 10:15.
Ohledně „třetího“ argumentu: myslím, že nedorozumění vychází ze dvou bodů.

1/ „když mají účastníci možnost mluvit ve své mateřštině“.
2/ kladení rovnítka mezi soudce a obchodní či diplomatické partnery pro účely jazykové „převahy“.

Ad 1/ Myslím, že pro mě klíč k tomuto bodu není pouze pohled účastníků řízení, ale především pozice soudců. Opravte mě prosím, jestli se v tomto bodě mýlím, ale pokud si dobře vzpomínám, tak výběr jazyků, do kterých bude tlumočeno, je vždy dán tím, jaké jazyky mají účastníci řízení, případně jestli se na některé jednání nenahlásila nějaká významná výprava z nějakého členského státu. Jinak se ale netlumočí do všech jazyků. To znamená, že kupříkladu finský soudce, pokud v daném řízení nevystupuje finský účastník anebo finský zástupce vlády, žádné tlumočení z jednání do svého jazyka mít nebude. Nu a v tom okamžiku se nikdy nebude jednat v jeho mateřštině.

Za druhé, nevím, jak je to nyní s tlumočením přes pivotní jazyky (kdysi mi to bylo podrobně popisováno s ohledem na překlady, jaká je nyní praxe v tlumočení víte Vy lépe). Nicméně pokud budu vycházet z toho, že se jde z menšinového do menšinového jazyka přes třetí pivot (kupříkladu z češtiny do estonštiny přes angličtinu), pak bude kvalita simultánního tlumočení i při sebelepších tlumočnících problematická (Doufám, že je dostatečně patrné, že se zamýšlím nad systémem, nikoliv nad osobami).

Nu a proto se mi zdá lepší sejít se se soudci (s výjimkou toho jednoho, respektive dvou, který bude mít fr či ag jako mateřský jazyk), na „neutrální“ půdě třetího jazyka, který obě strany ovládají, než jít přes tlumočníka, v horším případě dvojitým tlumočením. Naprosto však souhlasím, že toto předpokládá určitou jazykovou úroveň (a to nejenom těch účastníků, ale také všech soudců).

2/ Nedomnívám se, že by bylo vhodné pozici „účastník řízení“ – „soudce“ rýsovat stejně, jako vrcholová diplomatická či obchodní jednání. Plně s Vámi souhlasím v tom, že když je vedeno podobné jednání, tedy jednání mezi srovnatelnými partnery, je nezbytné tlumočníka mít, byť by obě strany perfektně rozuměly jazyku té druhé. Tam se skutečně jedná o „poziční“ boj, kde je vhodné mít jednak tlumočníky, jednak bezpečnostní opatření. Na posledně jmenované můžete pak svádět zpoždění, na ty tlumočníky pak hodíte cokoliv, co se zpětně ukáže jako nevhodně pronesené.

Stejný poziční boj bych ale nehledal mezi účastníkem řízení a soudcem; zde by naopak komunikace měla být co nepřímější a soudce je vždy definičně „nadřazenou“ silou. Navíc jak říkám, pro drtivou většinu soudců není ani angličtina, ani francouzština mateřským jazykem, takže povídání se děje na „neutrální půdě“.

V součtu tedy docházím ke stejnému závěru jako předtím, který si nemyslím, že by byl pouze mým „subjektivním dojmem nepodloženým fakty“. Rád se ale nechám opravit.

Jen tak na okraj: pravda je, že ono je to u Soudního dvora vlastně často jedno. U těch jednání, kterých jsem se účastnil, bylo kladení otázek ze strany soudu spíše výjimkou. V okamžiku, kdy je tedy ústní jednání čtení či reprodukce připravených projevů a skutečné rozhodování je především záležitostí (písemného) spisu, pak to není až takový problém. Horší to v tomto ohledu může být u nalézacího soudu, který by prováděl dokazování aj. To mi připomíná, že bych se měl někdy zastavit na jednání Soudu pro veřejnou službu v nějakém „menšinovém“ jazyce (zatím jsem vždy „vyhmátl“ pouze věci ve francouzštině).

Martin Smolek se v mezích, ve kterých mu to dovoluje jeho postavení, jistě vyjádří sám, pokud bude chtít. Jeho názor znám, necítím se však povolán jej reprodukovat.

Angela Rogner řekl(a)...

Dobrý večer. Samozřejmě tlumočíme pro soudce, soudci si tlumočení do svých jazyků objednají. Soudci a generální advokáti jsou našimi nejdůležitějšími klienty.
Když bude napříkl. generální advokátka Kokott v dané věci, bude se vždy tlumočit do němčiny, i když mezi účastníky řízení žádný Němec nebo Rakušan není. Je pravda, že někteří soudci neposlouchají svůj jazyk, ale francouzštinu. Otázky kladou soudci velmi často francouzsky, ale i to je různé: v německé věci nebude německý soudce mluvit francouzsky, v italské nebude italský soudce mluvit anglicky.

Ve finské věci nebude finský soudce klást své otázky francouzsky. Říkáte, že se ve finštině nikdy nejedná? Naopak. Ve finštině se jedná dost. Finských věcí je v poměru k velikosti země relativně hodně, a finská vláda poměrně aktivně vystupuje v jiných věcech. Neklademe žádné rovnítko: soudci a generální advokáti jsou našimi prvními klienty, a v první řadě tlumočíme právě pro ně.

Netlumočí se do všech jazyků, to by bylo opravdu plytvání. Pořadí cílových skupin jsem od začátku jasně uvedla: soudci+generální advokáti, účastníci řízení, skupiny návštěvníků.

Ani já nevnímám ústní jednání u ESD stejným způsobem jako obchodní jednání firmy. Ostatně: ani tam nemusí vždy jít o "poziční boj". Nám jde všude v první řadě o co nejvěrnější předání poselství. Když tlumočím řeč advokáta, vím, pro koho tlumočím.

Pivotu nebo relais se snažíme vyhýbat. Ne vždy je to možné. Tlumočení přes pivot (nikdy to není víc než 1, takže ne 3 :-) znamená větší riziko ztráty nebo zkreslení informací. Právě proto je na nás kladen požadavek pokrývat větší spektrum jazyků, z kterých můžeme tlumočit přímo.

Ústní jednání zdaleka není pouhou reprodukcí projevů, podle mého názoru nabývá naopak důležitosti, a to nejen u soudu prvního stupně a soudu pro veřejnou službu, ale i u Soudního dvora. Soudci kladou i u ESD častěji otázky, a při replikách je větší jednání u ESD docela živé. O SPS a soudu pro veřejnou službu nemluvě, tam se klade během ústního jednání tradičně hodně otázek.

Velmi důležité je ústní jednání u nového typu řízení PPU (FR - procédure d'urgence préjudicielle, EN - urgent preliminary ruling procedure, DE - Eilvorlageverfahren, CS, tuším, předběžné řízení v naléhavé věci), který se vyskytuje čím dál víc. Písemné řízení je u PPU krátké, podstata věci se prodiskutuje ústně.

Josef Beran řekl(a)...

Děkuji mnohokrát za reakci na mě i na ostatní diskutující, jsem rád, že se Vás má poznámka o "inzerátu" nedotkla, byla pouze snahou navázat na jemně humornou formu Vašeho příspěvku, jak jistě pochopil i Jan Komárek, kterému tímto rovněž děkuji vysvětlení. Oceňuji Vaši skvělou češtinu - píšete lépe než, troufnu si tvrdit, velká většina Čechů (pokud tedy ještě někdo Vaše příspěvky do češtiny nepřekládá ;). Ale možná je to u Vaší profese samozřejmostí.

Anonymní řekl(a)...

Vzkaz paní "Anděle" (jj, vím, Ztraceno v překladu, to byl jen takový pokus ;-) ):

měl jsem čas přeletět jen komentáře k tomuto Vašemu postu a musím říci, že před Vámi smekám. Líbí se mi zejména Vaše filosofie přístupu k práci kterou děláte.
Děkuji.
Hynek Baňouch
PS: Musím najít čas na přečtení Vašich textů.

Angela Rogner řekl(a)...

Přiznám, že mě ten inzerát trochu překvapil, asi jsem podcenila "vážnost" zdejšího prostředí, neboť na RB jsou trochu odlehčené, ironické fejetony běžné. Ale to je v pořádku, brala jsem i Vaši reakci s humorem.

Moje články nikdo nepřekládá, píšu je sama a rovnou česky. Před zveřejněním je dávám manželovi nebo jinému rodilému mluvčímu k přečtení, aby tam nebyly chyby ve videch atd. Děkuji za pochvalu, která mě velice lichotí. Ráda pracuji i s psaným slovem. Pro zprostředkovatele mluveného slova, kteří máme občas tendenci k těkavosti, je to dobré cvičení myšlenkové disciplíny. Nemyslím si, že píšu lépe než většina Čechů (to by přece znamenalo, že většina Čechů píše dost špatně ;-) Na cizince umím asi slušně česky, ale stále mám co zlepšit. Samozřejmě pomáhá, že žiji už dlouho v českém prostředí.

Poznámka na okraji: moje profese není esoterické řemeslo vyhrazeno pár vyvoleným. Vnímám ji jako každou jinou. Má své požadavky a potíže. Není lepší nebo horší než práce písemného zprostředkovatele mezi jazyky, tj. překladatele. Práce soudních překladatelů si velmi vážím, německé překlady spisů bývají výborné. Stejně tak obdivuji práci soudců. Nevěděla bych, jak v tak složitých případech rozhodnout.

Otázku používání jazyků v evropských institucích nevnímám jako ideologický boj, ale jako otázku spolupráce mezi odborníky a lingvisty.

Na ESD mám mezi právníky z různých zemí přátele, kteří jsou nejen vysoce inteligentní a všeobecně vzdělaní, ale mají i mimořádné lidské kvality. A to je to, aspoň pro mě, co nakonec rozhoduje.

Angela Rogner řekl(a)...

To Hynek Baňouch: díky, dneska mě všichni chválíte ;-) V tomto předvánočním čase, který pro mě tento rok bohužel vánočně-idylický není, je to malý balzám na duši.

Pokud to zvládnu, po Vánocích ještě něco napíšu, buď o tom, jak se člověk stane tlumočníkem na ESD nebo o dobrých a špatných řečnících. Druhé téma je obtížnější, vlastně jsem ho chtěla rozvinout na Respektu, ale uvidíme.

Michal Bobek řekl(a)...

Děkuji za osvětlení; vskutku jsem nepočítal s tím, že by se třeba při jednání velkého senátu překládalo do všech potenciálně až 13 jazyků jeho členů (+ 14. případně GA).

„Říkáte, že se ve finštině nikdy nejedná?“
Netvrdil jsem, že se ve finštině nikdy nejedná. Finštinu jsem pouze používal, stejně jako estonštinu, řečtinu či češtinu, jako příklad „menšinového“ jazyka.

„Tlumočení přes pivot (nikdy to není víc než 1, takže ne 3 :-)“
Taktéž nezaznělo nic o tom, že by pivotů pro jedno tlumočení bylo více než jeden. Číslovka tři zazněla pouze v kontextu „třetího jazyka“, což bylo odkaz právě na ten jazyk pivotní.

Za „renesanci“ ústního jednání u Soudního dvora jsem velice rád; vždy m připadalo trochu škoda, když se soud na nic neptá a vědomost (či nevědomost) účastníků řízení odpovídajícím způsobem nevytěží. Slovy klasika (Divadlo JC) je to totiž: „škoda času a deviz“.

Jinak k defilé dnešních chvaličů se také připojuji a těším se na některé z dalších anoncovaných témat, ideálně obě.

Josef Beran řekl(a)...

Drobné odlehčení (nejen) zdejšího vážného prostředí já právě vítám, protože když tu člověk čte texty z hradních a jiných klávesnic o tom, že Evropská unie je Sovětským svazem č. II, že nám budou zabaveny naše chaloupky, že ztratíme svou deset tisíc let trvající suverenitu, jímá se ho strach a hrůza, začíná si klást hamletovské otázky, takže ho pak trochu potěší, když si přečte, že může existovat i něco, čemu se říká výmysl přehřátého mozku ;o)

Jelena řekl(a)...

Milá Anděla, děkují za Váš článek, díky kterému jsem měla možnost přečíst velmi zajímavé komentáře. Původem jsem ruská, v ČR jsem jíž od "Sametové revoluci" a proto jsem byla neobyčejně potěšena a zcela ohromena Vaším tlumočnickým uměním a bezkonkurenční praxi. Po několika letéch podnikání rozhodla jsem se ucházet o udělení statusu soudního tlumočníka a překladatele. Jíž několik let překládám technickou a obchodní dokumentací, občas simultánně tlumočím na konferencích dokonce bez náhradníka, přesto necítím, že jsem dokázala využit dlouholeté zkušeností v podnikání, proto jsem se rozhodla stát soudním tlumočníkem.
Samozřejmě hledě na Váš, uvědomují si, že se mám hodně co učit. Obdivují s jakou lehkosti se čte Vámi napsaný text a uvědomují si, že Vy musíte i mezi kolegy hodně vyníkat a mít mimořádnou touhu byt nejlepší…, proto i když Vás vůbec neznám, ale doufám, že se jednou poznáme chci Vám poděkovat za tu energii, kterou jste mě dodala.
Přejí Vám hodně úspěchů.
Jelena Štěrbová