neděle 20. ledna 2008

A zase ten Microsoft ...

Již v minulosti jsem se stručně vyjádřil ke kauze Microsoft v evropském kontextu, a to když jsem informoval o rozhodnutí Soudu prvního stupně, kterým bylo ve všech podstatných ohledech potvrzeno sankční rozhodnutí Komise. Jak známo, Microsoft se posléze rozhodl s Komisí v dané věci dále nebojovat; složil zbraně (neodvolal se k ESD) a zaměřil se na koordinaci s Komisí za účelem splnění příslušného rozhodnutí tak, aby se vyhnul dalším pokutám za jeho neplnění (resp. nikoliv řádné plnění). Komise však (nadneseně řečeno) zbraně zřejmě nesložila, na příměří nepřistoupila a rozhodla se vybojovat bitvu ještě v dalších oblastech činnosti skupiny Microsoft.

Naznačuje to nedávná tisková zpráva Komise, ve které tato informuje, že se rozhodla zahájit formální vyšetřování podezření o dvou separátních porušeních čl. 82 SES ze strany skupiny Microsoft. Rozhodnutí SPS bylo pravděpodobě velkou podporou, ne-li přímo onou hybnou silou, k učinění tohoto kroku ze strany Komise a sama Komise se na dané rozhodnutí SPS odvolává jako na rozhodnutí, které klarifikovalo principy evropského soutěžního práva aplikující se v oblasti (1) povinnosti zpřístupňovat informace za účelem zajištění interoperability ze strany dominantních podniků a (2) tzv. tying či bundling, tj. navazování vícero produktů do jednoho balíku nabízeného zákazníkům ze strany dominantních podniků.


Na to navazuje i předmět stávajícího šetření, kdy se Komise zaměřuje na následující:

1. Otázku zpřístupnění dostatečných informací k zajištění interoperability, když si European Committee for Interoperable Systems (ECIS) stěžuje právě na to, že Microsoft údajně odmítá zpřístupnit dostačné informace pro interoperabilitu vícero produktů, zejména včetně produktů Office. ECIS zahájení řízení přivítala svou tiskovou zprávou zde (pdf).

2. A dále otázku bundlování produktů Microsoftu a tentokrát v oblasti internetových prohlížečů, tj. zakomponování Internet Explorer do Windows, a to na základě stížnosti ze strany společnosti provozující konkurenční prohlížeč Opera.

O této nové iniciativě Komise informuje např. i Bloomberg tady.


Musím přiznat, že jsem opravdu zvědavý, jak se toto šetření vyvine a zda se můžeme připravit na obdobně hutnou (a zdlouhavou) kauzu jako v prvním případě. Zajímavý alespoň pro mne bude zejména ten druhý bod, a to s ohledem na to, že obdobnému "nařčení" čelil Microsoft i ve Spojených státech. Tam daná kauza více méně skončila nakonec schváleným narovnáním, takže se příslušná otázka nakonec plně neřešila (byť soudce Jackson zprvu porušení zákona shledal, avšak US Court of Appeals (District of Columbia Circuit) jeho rozhodnutí posléze zrušil a věc mu vrátil). Určitě zase daná kauza (pokročí-li do nějaké hlubší fáze) vyvolá řada právně-komparatistických úvah o podobnostech a rozdílech mezi evropským a americkým soutěžním právem. Ke kauze Microsoft ve Spojených státech viz např. tady (Wikipedia) nebo zde (US Doj - Antitrust Section).

No a v této souvislosti již jen posléze poslední poznámka, která je vlastně spíše reklamou na jednu knížku a dokladem toho, že kauza Microsoft je pro soutěžní právníky stále opravdu "žhavá", a sice bych poukázal na knížku The Microsoft Case. Antitrust, High Technology, and Consumer Welfare od autotů W. H. Page a J. E. Lopatka (University of Chicago Press, 2007), kterou jsem si nedávno zakoupil a v nejbližší době se hodlám do ní "pustit" a která byla některými renomovanými soutěžními právníky ohodnocena jako bezkonkurenčně nejlepší publikace v soutěžním právu v minulém roce. Viz anketa na Antitrust & Competition Policy Blogu.


5 komentářů:

Radim Gelner řekl(a)...

K příspěvku bych rád poznamenal, že European Committee for Interoperable Systems nemá přes podobnost názvu nic společného s Evropskou komisí. Jedná se v podstatě o lobystickou skupinu reprezentující konkurenty Microsoftu, jejíž právník Thomas Vinje figuroval i v předchozím zmiňovaném sporu. Dále bude pro stěžovatele velmi důležité, jestli dokážou Komisi vysvětlit technickou podstatu problému tak přesvědčivě, jak to v předchozím sporu s Microsoftem předvedl expert Andrew Tridgell.
Jinak pokud byste si mysleli, že se Microsoft po zkušenostech vyhýbá článku 82 smlouvy o založení ES jak čert kříži, vězte, že právě na něm postavil svou novou stížnost na IBM (viz http://www.itjungle.com/big/big011508-story01.html).
Evropská komise se tak stává docela zajímavým nástrojem konkurenčního boje v IT. :-)

Pavel Vacek řekl(a)...

Chtěl bych se zeptat Jiřího Kindla: Neexistuje nějaká použitelná literatura zabývající se srovnáním evropského a amerického pohledu na soutěžní právo? Moje zkušenosti z evropské (ehm, přesněji české) strany jsou takové, že bývává odkazováno na dobré nápady pocházející z USA, kde se něco osvědčilo (kupř. leniency programy) a rovněž tak bývává poukázáno na jiné postupy obvyklé v USA s tím, že "no jó, to je Amerika, to nám sem netahejte". Z povahy věci však je jisté, že soutěžní právo by mělo být jedno, aby se právě nestalo nechtěným nástrojem globálního boje partikulárních ekonomik.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Pavel Vacek
Osobně neznám jiné odvětví práva, které by bylo typičtější svými extrateritoriálními přesahy a tím pádem "boji" jurisdikcí, než je tomu právě u soutěžního práva. Vemte si dnes už klasické případy jako Alcoa, ICI na straně USA nebo Wood Pulp na straně EU (také tóčo kolem fúze Boeingu a McDouglasu, byť to u soudu nakonec neskončilo), pro některé je tím příkladem i Microsoft, i když já si to nemyslím. Každopádně se dá říct, že celá doktrína extrateritoriality se točí primárně kolem soutěžněprávních případů.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad Pavel Vacek

Nevím, jestli Vám to pomůže, ale shodou okolností jsem si včera mailoval s kamarádem, který tady "antitrust" studuje, tak jsem se ho ptal z čeho se to učí.
Tady je jeho odpověď:

"My antitrust case book is "Antitrust Law, Policy and Procedure" (5th ed) written by E. Thomas Sullivan and Herbert Hovenkamp."

Komparativní ta knížka nebude a jestli je alespoň dobrá z hlediska popisu amerického soutěžního práva, to netuším. Zbývá jen doufat, že by tady neučili z nějaké hrůzy.

Jiří Kindl řekl(a)...

Ad Pavel Vacek:

S tim srovnanim evropskeho a americkeho soutezniho prava je to dost obtizne. Pamatuji si na jednoho praktika (tusim, ze byl z OFT), na jehoz prednasce jsem byl, ktery ruzne rozdily mezi danymi dvema jurisdikcemi dosti snizoval, rikal, ze vetsinou jde spise jen o slovni prestrelky, pricemz prakticke vysledky jsou jinak hodne podobne (konkretne se tykalo diskutovaneho rozdilu v pristupu ke konglomeratnim fuzim). Samozrejme to bylo zjednoduseni, ale obecne bych souhlasil s tim, a to je treba zduraznit, ze vzajemne podobnosti prevazuji nad rozdily - tedy co se substantivni stranky tyce (vynechavam stranou procesni stranku prosazovani soutezniho prava a souhru mezi federalnim a narodnimi souteznimi rezimy, kde jsou v porovnani s Evropou rozdily vyraznejsi - a podle mne je na tom Evropa lepe ...). Rozdily tam urcite jsou, ale je jich naproste minimum (ted myslim, co se praktickeho vysledku tyce), byt je asi pochopitelne, ze prave na ne se zameruji media (a ponechavaji stranou, nevim, cca 95% pripadu, ktere by byly rozhodnuty stejne na obou stranach Atlantiku; a stejne tak ponechavaji stranou probihajici spolupraci mezi evropskymi a americkymi urady atd.), proste konflikty se lepe prodavaji.

To tak na uvod ... ted k "Z povahy věci však je jisté, že soutěžní právo by mělo být jedno, aby se právě nestalo nechtěným nástrojem globálního boje partikulárních ekonomik." Tak tohle je fakt otazka? Na nejake podobne uvaze jsou zalozeny snahy o unifikaci soutezniho prava v ramci WTO a zajisteni nejakeho celosvetoveho soutezniho prava ... Ja osobne jsem k tomu trochu skepticky. Soutezni pravo by mozna mohlo byt jedno, pokud bychom ho opravdu izolovali pouze na to, ze je aplikovanou ekonomii a ze ma jen jeden (ekonomicky) cil (napr. maximalizace spotrebitelskeho blahobytu) ... je to vsak opravdu to, co chceme? Sam jsem pro takovy pristup k souteznimu pravu byl (srov. napr. nektere me clanky; a zrejme i nadale hodne jsem), ale ta vec je opravdu dost kontroverzni z politickeho hlediska. Existuje velke mnozstvi proponentu alternativnich pojeti soutezniho prava a treba prave evropske soutezni pravo vyrostlo z jineho (ordoliberalniho) zakladu, navic se v nem projevuje dalsi cil (ktery neni v USA), a to integrace vnitrniho trhu, ktery vede k nekterym odlisnostem (napr. otazka zakazu exportu a paralelnich importu).

Proste a aniz bych se chtel nejak extra rozepisovat, vnimat soutezni pravo jen "technokraticky" jako apolitickou ekonomickou disciplinu, ktera by mela byt jednotna na celem svete, neni tak jednoduche. Velmi pekne to znazornuje prof. Amato v jeho knize Antitrust and the Bounds of Power, kdyz uvadi, ze i v centru soutezniho prava je jedno ze zakladnich politickych dilemat nasi spolecnosti:

Jak může být soukromé moci zabráněno v tom, aby se stala hrozbou pro svobody ostatních? Ale současně jak může být moci svěřené [veřejným] institucím za tímto účelem zabráněno v rozšíření se až do bodu, kdy by zničila ty samé svobody, jež by měla chránit? ... V demokratické společnosti existují dvě hranice, které by nikdy neměly být překročeny: jedna z nich je ta, za niž dochází ke vzniku nelegitimní moci [soukromých] osob, a druhou je ta, kdy se jinak legitimní veřejná moc stává nelegitimní. Kde však leží tyto hranice?

...

Jeste k tem knizkam - ja osobne bych doporucil nasledujici:

1. G. Amato: Antitrust and The Bounds of Power. The dilemma of liberal democracy in the history of the market. Hart Publishing, Oxford, 1997.

2. D. J. Gerber: Law and Competition in 20th Century Europe. Protecting Prometheus. OUP 1998.

Ty ukazuji takovou tu nadstavbu, odlisne historicke a politicke koreny obou souteznich jurisdikci ... Nejsou to knizky zrovna pro praktika.

Pro prakticke hmotnepravni srovnani je pak asi nejlepsi vzit si vedle sebe dve ucebnice - jednu na americky antitrust a nejakou dalsi na evropske soutezni pravo, a pripad od pripadu se divat na ruzne typy jednani zpravidla postihovane v danych jurisdikcich, ze kterych zacnou ty rozdily vyplouvat na povrch (napr. u predatornich cen - v Evrope absence nutnosti prokazovat recoupment atp.).