Nová naděje pro Tribunál EU nebo skrytá hrozba?

Dlouho plánované zvýšení počtu soudců unijního Tribunálu z 28 na 56 na konci října 2015 posvětil Evropský parlament a v prosinci pak i Rada. V této souvislosti připomínám některé (důležité) informace a přidávám náhodné postřehy.
Navyšování počtu soudců bude probíhat po vlnách. V „dohledné době“ (to znamená, že nikdo neví, kdy přesně) má přijít dvanáct nových soudců z vylosovaných zemí, v září 2016 se na Tribunál přesunou stávající soudci Soudu pro veřejnou službu (který tím bude zrušen) a zbylých devět kusů má nastoupit k září 2019. 

Jelikož se Česká republika octla mezi vylosovanou dvanáctkou, která má dodat vhodné kandidáty již v první vlně, hledá se už teď druhý český soudce Tribunálu. Vyhlášení výběrového řízení s podrobnými podmínkami naleznete tady.  Lhůta pro předložení přihlášky je 11. února 2016. Kandidát by měl splňovat takové ty klasické předpoklady, jakými jsou záruka nezávislosti a nestrannosti, znalost unijního práva, znalost francouzštiny a dalšího cizího jazyka, vysoký morální charakter, právní praxe aspoň deset (či lépe patnáct) let atd.  Musí se také připravit na několikakolové grilování na české straně i na mýtem opředené slyšení před výborem 255.

Nařízení, kterým se mění Statut Soudního dvora EU, se výslovně hlásí k požadavku genderové vyváženosti, tedy každý členský stát by měl ideálně mít na Tribunálu jednoho soudce a jednu soudkyni. Vzhledem ke stávající situaci se tedy předpokládá, že z aktuálního výběrového řízení vzejde vítězně muž (ale… víte jak, všechno může být nakonec úplně jinak.).

S navyšováním počtu soudců se samozřejmě bude navyšovat i pomocný personál. Soudní dvůr EU už teď hledá vhodné kandidáty na pozice referendářů (tedy právních asistentů) i do administrativy. Deadline na přihlášky je už 20. 1. 2016, takže komu nevadí často deštivé počasí, nechť se včas přihlásí (kdo by chtěl v rámci stejného oboru raději teplo a slunce, může zvážit zaslání přihlášky trochu víc na jih -  v závislosti na zkušenostech buď na profesorskou židli, anebo na doktorát :-) ).

Hm, jak příchod nové armády zamává s celou institucí, nikdo pořádně neví. Někteří očekávají zrychlení práce Tribunálu, jiní naopak chaos. Některé postřehy k následkům reformy najdete tady nebo tady.

V souvislosti s masivním hledáním právníků napříč Evropou mě napadá jen (velmi marný) povzdech nad tím, že pracovním jazykem celé instituce je pořád francouzština. Nic proti jazyku samotnému – na psaní poezie nebo intelektuální debaty nad vínem je skvělý. Ale jako komunikační prostředek nejvyšší soudní instituce spolku, který se normálně domlouvá civilizovanějším způsobem (rozuměj anglicky), mi přijde minimálně problematický. Já vím, já vím – historické důvody a konzervativní instituce… Jenomže právě u Tribunálu mi nedává skoro žádný smysl. Tribunál v naprosté většině (jak předpokládám, případně mě někdo opravte) pracuje s věcmi, které se v předcházejících stádiích řešily výhradně anglicky, správní rozhodnutí jsou v angličtině, právníci píšící podání ho (předpokládám) píšou anglicky a s klienty o dané věci anglicky komunikují. A bum – na soudu se všechno musí začít řešit v úplně jiném komunikačním kódu, což mi přijde trochu nešťastné. Co je však podle mě pro instituci (a pro mnoho členských států) horší, je to, že na místo soudce se může dostat pouze takový člověk, který francouzštinu ovládá – a ehm… takových lidí zas není tolik. Vzhledem k tomu, jaké předpoklady musí kandidát na soudce splňovat, je rybník způsobilých kandidátů snad ve všech členských státech poměrně malý, a pokud se k tomu přidá navrch nutnost mluvit francouzsky na odpovídající úrovni, zbyde nám jenom louže (a v některých členských státech možná jenom vyschlé koryto). A teď si představte, že každý členský stát musí mít soudce dva. Následkem hrozí to, že členské státy do Lucemburku vysílají ne ty nejlepší, ale ty, kteří náhodou umí francouzsky. To mi přijde škoda. A co si budeme povídat – i někteří stávající soudci SDEU francouzštinu používají jen v případě ohrožení života a v dalších situacích, kdy není zbytí, a jinak pro práci ve svém kabinetu používají jazyk jiný. Nebylo by proto na čase v rámci blížícího se chaosu zavést i jazykovou revoluci?