Barbara Havelková: Současný návrh zákona o regulaci prostituce – krok o sto let zpět

Poslanecké sněmovně byl hlavním městem Praha na začátku roku 2014 (již po několikáté) předložen návrh zákona o regulaci prostituce. Návrh prošel prvním čtením a v současné době je projednáván petičním výborem.

Praha pracuje na návrhu zákona o regulaci prostituce již od roku 2005, kdy byl Poslanecké sněmovně předložen a následně stažen vládní návrh zákona. V průběhu posledních let došlo k vytvoření několika verzí, které návrh postupně na jednu stranu propracovávaly, současně jej však činily represivnějšími vůči osobám provozujícím prostituci.
Návrh je zcela nevhodnou právní úpravou prostituce, jde proti současným západoevropským trendům a jeho přijetí by znamenalo zásadní krok zpět. 



Cíle zákona

            Dle důvodové zpráva jsou cíli nové úpravy snaha „chránit základní zájmy, kterými jsou ochrana mravnosti, ochrana veřejného pořádku, bezpečnost, nerušený výkon práva na bydlení“. Odhlédneme-li od faktu, že důvodová zpráva též cituje cíle, ke kterým návrh zcela zjevně nesměřuje, respektive k nim v praxi nebude přispívat, jako je „minimalizace počtu osob, které jsou k prostituci nuceny násilím“, je nutné upozornit zejména na cíl, který zcela absentuje: ochrana osob v prostituci a jejich práv. Zákon nijak nereflektuje fakt, že velká část osob provozujících prostituci pochází ze sociálně znevýhodněných a velmi zranitelných skupin (matky samoživitelky, mladí lidé opouštějící ústavní péči, osoby z romských komunit, cizinky a cizinci, drogově závislí apod.). Jde tak opačným směrem, než kterým se vydávají západoevropské země, jejichž současné úpravy se snaží zamezit další marginalizaci a stigmatizaci osob v prostituci, ať již tak činí formou legalizace (Nizozemí) či formou kriminalizace poptávky (Švédsko). Současný návrh hlavního města Prahy se tak blíží spíše reglementačnímu režimu, který v českých zemích platil před rokem 1922, než moderním západoevropským úpravám.

Problematická represivní opatření

Dle slov důvodové zprávy se „jedná pouze o regulaci činnosti, nikoliv její legalizaci.“ Ve skutečnosti se jedná o přístup, který se zaměřuje primárně na kontrolu, omezení a možnost postihovat osoby v prostituci, a tudíž jej lze nejvěrohodněji označit za represi či potlačení.

Oprávnění

Návrh zákona počítá s možností provozovat prostituci pouze na základě oprávnění, a stanoví přísné podmínky pro způsobilost oprávnění získat a složitý administrativní proces pro zisk oprávnění i jeho udržení (§5-17). Provozování prostituce bez oprávnění by bylo správně trestáno (§ 39 odst. 1 písm. a) pokutou do výše 50 000 Kč. Je jasné, že mnoho osob provozujících prostituci nebude podmínky – mj. věk nad 18 let, podmínku občanství či povolení k pobytu, povinnost zdravotního pojištění a zdravotní způsobilosti – splňovat. Obzvláště zranitelné skupiny, jako jsou nezletilí a cizinky a cizinci, automaticky propadnou sítem regulace a budou předmětem sankcí, které s největší pravděpodobností nebudou schopné plnit. Současně je jejich nově „ilegální“ status učiní ještě více zranitelnými. Mezi jinými je bude odrazovat od kontaktování policie v situacích, kdy na nich bude klienty či kuplíři pácháno násilí.

Místa výkonu prostituce

Návrh reguluje všechna tři místa, kde je možné prostituci vykonávat – 1) kompletně zakazuje pouliční prostituci, 2) legalizuje sex kluby, a 3) výrazně omezuje možnost vykonávat prostituci na privátech.

Co se týká pouliční prostituce, tak návrh z roku 2014 předvídá její kompletní zákaz (§ 4). Toto je novinka obsažená v posledních dvou návrzích z pera radního Lukáše Manharta. Předchozí návrhy obsahovaly subsidiární zákaz, nicméně umožňovaly obcím vymezit, kde je provozování povoleno. Pouliční prostituce je často považována za nejnebezpečnější formu prostituce a osoby nabízející a poskytující prostituci na ulici jsou tou nejmarginalizovanější skupinou mezi ostatními osobami provozujícími prostituci a samozřejmě ve společnosti obecně. „Regulované“ formy prostituce, tedy shánění oprávnění pro poskytování prostituce na privátech či v sex klubech, jsou pro ně zcela nereálnými možnostmi. Vzhledem k tomu, že návrh nijak neřeší jak nabídnout osobám v pouliční prostituci alternativy výdělku, je pravděpodobné, že by nadále prostituci poskytovaly, nově ale vytlačené mimo území obcí. Odsun osoby mimo osvětlené a obydlené zóny, na mimoměstské komunikace, je vystaví zvýšenému riziku násilí. Ty osoby, které budou prostituci nadále nabízet po ulicích ve městech, odsune do ilegality a prakticky jim znemožní využít veřejné systémy ochrany (například nahlášení znásilnění klientem policii, či kontakt s nízkoprahovými službami).

 Co se týká sex klubů, zákon umožňuje výkon prostituce v „zařízeních“. Návrh zde v podstatě legalizuje a reguluje jednání, které bylo dosud trestné jako kuplířství. Zároveň ale vytváří ohledně trestného činu kuplířství právní nejistotu. Zatímco dřívější návrhy obsahovaly novelu trestního zákoníku, kterou by byl trestný čin kuplířství zrušen či výrazně změněn, současný návrh tak nečiní. Není jasné, jak mohou obě úpravy koexistovat. Z pohledu osob v prostituci je návrh problematický v tom, že nijak neřeší reálné nebezpečí, že tyto osoby budou v těchto zařízeních do menší či větší míry omezeny ve svobodě pohybu či rozhodování.

Konečně návrh reflektuje, že se prostituce dle dostupných informací v posledních několika letech přesunula do privátů. Zákon nově reguluje a výrazně omezuje výkon prostituce na privátech – zasahuje tím negativně do jedné z dosud nejbezpečnějších forem prostituce, v rozporu s realitou a potřebami osob provozujících prostituci. Návrh stanoví, že prostituci je možné vykonávat v „prostoru, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen k bydlení“ na základě zvláštního povolení. A stanoví řadu nerealistických podmínek. Zaprvé tam, kde jde o priváty v pronajatých bytech, bude muset být doložen souhlas vlastníka prostoru (§ 26 odst. 3). Lze očekávat, že mnoho vlastníků tento souhlas nedá, anebo nasadí nájem, který nebude pro osoby provozující prostituci únosný. Podobně povinnost provozovatele prostoru zajistit, že „prostituce bude provozována pouze jím“ (§ 29 odst. 1 písm. a)) zvyšuje nebezpečí pro osoby provozující prostituci, které často vykonávají prostituci v privátech ve dvojicích či skupinách, aby si zajistily větší bezpečí při styku s klientem. Tento požadavek navíc nereflektuje fakt sociální situace mnoha osob v prostituci, které si nemohou dovolit vést privát samostatně. Konečně nepochopení reality vztahů mezi osobou provozující prostituci a klientem předkladateli zákona ukazuje § 29 odst. 1 písm. e), který stanoví, že provozovatel prostoru musí „zajistit, aby nabízení prostituce provozované v prostoru …nesnižovalo lidskou důstojnost a neobsahovalo prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu“. To, že je tato povinnost stanovena osobě provozující prostituci, která je typicky předmětem a obětí násilí a má často reálně malou schopnost mu zamezit, je již zcela absurdní.

Povinné zdravotní prohlídky

Návrh i nadále počítá s povinností podstupovat povinné pravidelné zdravotní prohlídky. Tato povinnost byla široce kritizována v zahraniční literatuře, a nemá obdobu v současné nizozemské ani německé úpravě. Tato povinnost zaprvé neodpovídá tomu, jak pohlavně přenosné nemoci fungují a jak se šíří. Potvrzení zaprvé vypovídá pouze o tom, co bylo a nikoli o tom, co je - i když oprávněná osoba jeden den získá čerstvé razítko o negativitě, v následujících dnech již může být nemoci vystavena a může ji dále šířit. Poukazováno navíc bývá na fakt, že při povinnosti pravidelných prohlídek jsou zákazníci často méně ochotni používat kondomy, když vědí, že osoba provozující prostituci byla vyšetřena, čímž se ve výsledku zvyšuje riziko přenosu.

Dalším problémem je, že návrh v podrobnostech odkazuje na prováděcí předpis (§ 16 odst. 7), který ale není s návrhem zákona předkládán. Není tedy zjevné, o jaká vyšetření jde, kolik budou stát a jak často ho osoby provádějící prostituci budou muset podstupovat.

Průkaz a povinnosti s ním spojené

Návrh stanoví, že osobám, které získají oprávnění provozovat prostituci, bude vydán průkaz. Tento dokument bude obsahovat jméno i příjmení oprávněné osoby (§ 15 odst. 2), a tento průkaz musí být „na požádání“ předložen „osobě, která hodlá využít nebo využila jejích služeb“ (§ 17 odst. 2 písm. b). Toto je samozřejmě bezpečnostním rizikem pro osoby provozující prostituci. Obdobná povinnost klienta – například předložit občanský průkaz -, která by mohla být důležitou pro zajištění větší bezpečnosti osobě provozující prostituci, stanovena není. Zatímco ona je tak vystavena riziku zneužití osobních údajů, klient zůstává v anonymitě.

Registr

Návrh zákona předpokládá vytvoření registru oprávněných osob. Na fakt, že jeho technické parametry neodpovídají současné realitě informačních systémů státní správy, detailně upozornilo negativní stanovisko vlády. Hlubším problémem je nepřiměřeně široký okruh institucí, které k němu mají přístup (§ 31), jakož i fakt, že přístup má být „přímý a nepřetržitý“ (§ 31).

Nevyrovnaná tvrdost postihu pro prostitutky a klienty

            Navzdory tomu, že důvodová zpráva konstatuje soulad s ústavou, je třeba pochybovat zejména o souladu návrhu s požadavkem rovnosti pohlaví. Povinnosti i sankce stanovené pro osoby provozující prostituci (většinou ženy) se totiž dramaticky liší o těch, stanovených pro klienty (většinou muži).

            Příklady diskriminačních ustanovení byly zmíněny v předchozím textu (povinnost legitimovat se průkazem). Nejzřetelněji se toto nicméně projevuje u sankcí za přestupky a jiné správní delikty. Návrh předvídá devatenáct (sic!) různých správních deliktů pro osobu provozující prostituci a pouze jeden pro klienta. Osoba provozující prostituci může být například pokutována do výše 50 000 Kč za provozování prostituce bez oprávnění (§ 39 odst. 1 písm a)), či až do výše 2 000 000 Kč, pokud si dovede klienta domů, aniž by pro tento prostor měla oprávnění (§ 40 odst. 5). Naopak klientovi hrozí pouze pokuta do výše 15 000 Kč, pokud využije prostituce na místech nebo v době, kde a kdy je to zakázáno, nebo mimo místa, kde je držitel oprávnění k provozování prostituce oprávněn (§ 39 odst. 1 písm b) a odst. 2). Tento diametrální rozdíl v zacházení není možné racionálně odůvodnit a nelze než považovat jej za ústavně závadnou nepřímou diskriminaci z důvodu pohlaví.

Shrnutí

Návrh je zcela nevhodnou právní úpravou prostituce, jde proti současným západoevropským trendům a jeho přijetí by znamenalo zásadní krok zpět. Hlavním problémem návrhu je, že se zaměřuje na nejzranitelnější článek – ženy a muže v prostituci – a stanoví pro řadu prakticky nesplnitelných podmínek, povinností a sankcí. Návrh neřeší ani trestnou činnost spojenou s prostitucí (jako je obchodování s lidmi, či násilí páchané na osobách provozujících prostituci), ani sociální problémy, které k prostituci vedou (sociální vyčlenění a zranitelnost určitých skupin obyvatelstva), ani nepředvídá žádná opatření, která by ženám a mužům provozujícím prostituci umožňovala prostituci opustit. Jedná se o úpravu, která usnadňuje život těm, kteří mají schopnost své zájmy chránit ve veřejném prostoru a při politickém rozhodování – kuplířům, klientům, orgánům veřejné správy. Nestojí naopak na straně těch nejslabších – osob v prostituci.

Zkrácená verze tohoto příspěvku vyšla v úterý 7. října v sekci Názory Lidových novin. Podrobnější rozbor problematiky je k dispozici v knize "Co s prostitucí? Veřejné politiky a práva osob v prostituci", která právě vyšla v nakladatelství SLON.