„Otevřená textura“ v právu
V českých
právně-akademických textech se lze běžně setkat s pojmem otevřená textura (open texture). Bývá
však naplňován jiným obsahem, než jaký měl namysli jeho autor Friederich
Waismann.[1] Byť se očividně nejedná o problém, pro který by měl zasednout Ústavní
soud, domnívám se, že by leckoho mohl zajímat.
Jako příklad lze
uvést článek Bohumila Havla, který hovoří o pojmu péče řádného hospodáře, jako
o případu otevřené textury.[2] Výslovně přitom ztotožňuje otevřenou texturu s otevřenou formulací.
V tomto pojetí tedy otevřená textura není odlišná od „neurčitosti“
právního pojmu.
Jak upozorňuje
Schauer,[3] tento význam otevřené textury zavedl (dle mého soudu nešťastně) do
práva H.L.A. Hart svou knihou Pojem práva.[4] Hart na věhlasném příkladu zákazu vozidel v parku ukázal, že
slovo vozidlo, angl. vehicle, zahrnuje nepochybně pod jádro svého významu
některé objekty (např. automobil), zatímco zahrnutí jiných (např. bicyklu) je
sporné. Zabýval se tedy současnou neurčitostí
slov.
Waismann však pod
pojmem otevřená struktura rozuměl něco odlišného. Zajímal ho vztah časově fixovaného
jazyka k tomu, jak se svět a naše poznání světa vyvíjí. Otevřenou texturou měl namysli to, že i velice určité slovo
se může takovým vývojem proměnit ve slovo neurčité.
Dobře je to možné
znázornit na příkladu pojmu (biologická)
„matka“. Tento pojem měl ještě před pár desítkami let jednoznačný význam.
Matkou dítěte byla žena, která ho porodila. V dnešní době je však možné,
aby jedna žena poskytla vajíčko
zbavené jádra (nicméně stále obsahující mitochondriální DNA), jiná žena jádro
vajíčka, a aby třetí žena plod nosila a porodila. Všechny tři tyto ženy výrazně
ovlivní biologické fungování organismu dítěte. Která z nich je tedy
matkou? Jak vidno, otevřená textura pojmu „matka“ se projevila, neboť z pojmu určitého
se stal pojem (přinejmenším do nějaké míry) neurčitý.
Rozdíl mezi ne/určitostí pojmu a jeho otevřenou strukturou tedy spočívá v tom, že ne/určitost se projevuje v přítomnosti, zatímco otevřená struktura je potenciál, k jehož realizaci může dojít v budoucnu.
[1] WAISMANN, F. Verifiability. In: FLEW, A.G.N. (ed.). Logic and Language: First Series. Basil
Blackwell, 1951.
[2] HAVEL, B. Synergie
péče řádného hospodáře a podnikatelského úsudku. Právní rozhledy. 2007, č. 11, s. 413 a násl.
[3] SCHAUER, F., Playing by the Rules: A Philosophical Examination of Rule-Based
Decision-Making in Law and in Life. Clarendon Press; Oxford University
Press, 1991, s. 35.
11 komentářů:
Vaše poznámka je velmi zajímavá a v zásadě správná. Jenom drobné upřesnění. Nejde o neurčitost slova jako takového, ale o neurčitost jeho použití. Waismann chtěl říct, že existují dva druhy neurčitosti použití slova. Jednak neurčitost použití slova za okolností, které jsme při definici jeho významu předvídali, jednak neurčitost použití slova za okolností, které jsme při definici jeho významu nepředvídali. Tu první označil jako vagueness, tu druhou jako open texture (= possibility of vagueness). Rozdíl je hlavně v tom, že vagueness můžeme předem vědomě tolerovat nebo redukovat, zatímco open texture ne.
Máte pravdu, děkuji za upřesnění. Slovo samo o sobě neurčité nebo určité není. Jde o jeho použití. To hezky ukazuje právě to "no vehicles in the park".
Vnímal bych to tak, že "otevřená textura" a "otevřená formulace" mohou mít stejné důsledky - posun ve vnímání významu použitého pojmu a následný posun v jeho interpretaci. Vy říkáte, že v nějakém pravidle použijeme slovo, jehož význam jsme předvídali (vágnost), anebo jehož význam bude (může být) jiný za jiných, nepředvídaných okolností (možnost vágnosti). Není to jen složitější vyjádření téhož, tzn. obecné neurčitosti použitého pojmu? Myslím, že i v tomto významu o tom píše B. Havel v citovaném článku, když patrně chce vyjádřit, že pojem "péče řádného hospodáře" může mít za různých okolností různý význam, a to bez ohledu na to, zda tyto okolnosti je vůbec možné presumovat předem.
V interpretaci práva je někdy dobré rozlišovat, s čím zákonodárce mohl a s čím nemohl počítat. Je rozdíl, jestli zákonodárce záměrně zvolil slovo, které má i za běžných okolností neurčité použití, protože chtěl soudci ponechat určitý prostor pro zvážení, nebo zda se jedná o neurčitost, se kterou nepočítal a kterou (kdyby ho to napadlo) by se snažil redukovat jako nežádoucí.
Asi bych nedovozoval něco, co autor, jehož závěr je rozporován, nesledoval, ani nezmínil. Stejně tak by bylo možné korektně tvrdit, že jsem těmi slovy mohl myslet to, co řekl Jar Jar Bings.
Věcně pak, nezávisle na encyklopedickém hodnocení cizích slov, obsah péče řádného hospodáře je podle mého otevřený v tom smyslu, že ho neznáme, umíme najít jeho základní kontury a zkoumáme ad hoc jaký je. Již proto, že to není správa vlastní, ale cizí, což je silně mimo pravidlo, které stojí za romanistickým základem, který se dnes v té věci dovozuje.
Vycházel jsem z Vaší formulace "Péče řádného hospodáře je jedna z těch otevřených formulací (textur), kterých soukromé právo využívá ..." a "Každá otevřená textura vyžaduje, aby její obsah byl vždy dán ad hoc, byť předvídatelně." Obojí odpovídá i druhému odstavci Vašeho komentáře.
O tom, že obsah péče řádného hospodáře není ostře ohraničený (a je tedy "otevřený"), rozhodně spor nevedu. Pouze upozorňuji, že Waismann otevřenou texturou myslel něco jiného.
Děkuji za článek a pouze drobnost. V češtině vyšla kniha pod názvem Pojem práva - https://www.kosmas.cz/knihy/107365/pojem-prava/ .
Termín "otevřená textura" evidentně není ochráněn sám před sebou.
Rozdíl mezi neurčitostí a otevřeností textu je srovnatelný rozdílu mezi nárokem a subjektivním právem, tj. není chybou označit nárok právem stejně tak neurčitý (vágní) text otevřeným, byť je dobré koncepty jako takové odlišovat, protože opačně to neplatí.
Dekuju za pripominku. V textu jsem to upravil.
Říkáte, že "zákonodárce záměrně zvolil slovo" - až takovou odbornost a znalost o obsahu pojmů byste mu přisoudil? Co třeba slovo "zjevné", kupříkladu ve vztahu k dobrým mravům podle § 588 NOZ? Jde v tomto případě o neurčitost, se kterou zákonodárce nemohl počítat, anebo byste mu přičetl záměrné zvolení? Stále si myslím, že odvozovat záměrné použití slova a nechtěnou neurčitost slova postrádá v konečném důsledku rozumný smysl, pokud v konkrétním případě hledám ad hoc význam slova. Zákonodárce - s ohledem na běžnou mluvu - těžko použije termín, který vykazuje možnost rozlišení, o němž mluvíte. Při interpretaci bude patrně vždy rozhodné, zda existuje (nejen pro právníky, ale i pro běžné adresáty pravidel chování) určitá "mřížka" poznání, s níž mohou obsah pojmu dovodit a přizpůsobit jej dané situaci (nerozhodné bude, zda s tím zákonodárce počítal či ne) - právě z tohoto důvodu jej užívá. Nebo se pletu?
Okomentovat