Spadnou přijaté zákony pod stůl?

S ohledem na pokrytí v médiích nelze prakticky nesledovat dění kolem rozpuštění sněmovny. V tomto postu položím několik souvisejících otázek. Předesílám, že se nepovažuji za "ústavního právníka" (byť s ústavním právem do styku pochopitelně čas od času v rámci své praxe přicházím) a jistě jsou povolanější, kteří by mohli takové otázky pokládat, popř. zejména na ně odpovídat.

Mé otázky se týkají následujícího "problému". S ohledem na rozpuštění sněmovny a princip (volně řečeno) diskontinuity sněmoven se - jak jsem vyrozuměl - obecně přijímá, že zákony, které rozpuštěná sněmovna schválila, avšak Senát k nim přijme pozměňovací návrhy, popř. je neschválí, spadnou pod stůl, jelikož zde již  nikdy nebude ta sněmovna, která je prve schválila. Tomu rozumím. Jinou situací je možný (a v případě mnoha na poslední chvíli schválených zákonů zřejmě očekávaný) případ, že Senát návrh zákona schválí (popř. se k němu nevyjádří ve lhůtě), v kterémžto případě bude návrh zákona přijat (čl. 46 Ústavy; § 97 odst. 2 JŘ PSP). Otázkou je, zda i v tomto případě příslušné zákony beztak pod stůl nespadnou?

Přiznám se, že žádnou detailnější diskusi k tomuto tématu jsem nenašel (pravda, nijak detailně jsem to nerešeršoval). Zaregistroval jsem nicméně vyjádření Marka Antoše (PFUK), že zákony budou platit (samozřejmě za předpokladu, že je nezarazí Prezident a budou publikovány). K tomu srov. např. tento článek na České pozici, kde Marek Antoš říká toto:

"Návrhy zákonů schválené sněmovnou normálně pokračují dál. Přestože je sněmovna rozpuštěná, může o nich dál jednat Senát a může je schvalovat, mohou být poslány k podpisu prezidentovi. V tomhle problém není. Pouze v případě, že by Senát přijal nějaké pozměňovací návrhy k některému z těch zákonů, popřípadě je sněmovně vrátil, tak se tento konkrétní návrh zákona nestane zákonem, nemohl by platit. Podobně i v případě, kdy by zákon sněmovně vrátil prezident republiky. Právě proto, že neexistuje žádná sněmovna, která by mohla Senát nebo prezidenta přehlasovat. A nová sněmovna to rovněž udělat nemůže, protože to zase zakazuje jednací řád.

Čili kde bude veto Senátu nebo prezidenta, tam ten návrh zákona končí, a kde to projde Senátem i Hradem bez potíží, tak tam není důvod, proč by ty zákony nemohly platit. Chybějící podpis předsedy Poslanecké sněmovny nevadí, některé zákony zase nemají podpis prezidenta republiky, a není to překážka pro to, aby vyšly ve Sbírce zákonů a začaly platit. Když funkce předsedy sněmovny nebude obsazená, tak to prostě nepodepíše, ale zákon vyjde ve sbírce a bude platit."

Daný názor chápu, ale stále mi tam nějak chybí argumenty. Všichni se asi shodnou, že přijetím návrhu zákona legislativní proces nekončí. Následně musí ještě dojít k postoupení Prezidentovi, podpisu a vyhlášení ve Sbírce. Rozumím tomu tak, že Marek Antoš chápe tyto další kroky za spíše formální (samozřejmě s výjimkou případu, kdy by Prezident zákon vetoval, který by tak také padl pod stůl, jelikož by to veto již sněmovna nemohla přehlasovat).

Zmíněný názor Marka Antoše zřejmě není jediný možný. V médiích jsem zaregistroval, že předseda ÚS Rychetský se zřejmě vyjadřoval opačně. Srov. k tomu např. tento článek na Aktuálně, kde se uvádí toto:

"Pavel Rychetský upozornil minulý týden [tj. ještě před rozpuštěním sněmovny] poslance, že podle jeho názoru končí legislativní proces okamžikem rozpuštění sněmovny. "Termín bude záležet na tom, jaký mají parlamentní strany zájem, aby byly některé předpisy schváleny," prohlásil minulý čtvrtek Rychetský. A tento názor koncem týdne i o víkendu začali opakovat i někteří poslanci."

Bohužel ani zde nejsou blíže rozvedeny argumenty.

Problém zřejmě může být v následujícím:

§ 98(1) JŘ PSP: Předseda Sněmovny postoupí přijatý zákon prezidentu republiky ve třech stejnopisech v listinné podobě.

§ 107 (2) JŘ PSP: Předseda Sněmovny podepíše přijatý zákon a postoupí jej k podpisu prezidentu republiky.

§ 107 (3) JŘ PSP: Podepíše-li prezident republiky přijatý zákon ... zašle předseda Sněmovny zákon k podpisu předsedovi vlády.

No a předsedu (předsedkyni) sněmovny nyní nemáme. Kdo tedy bude dělat tyto úkony? Bude to dělat jen kancelář PSP? Může to dělat? Má to vliv na dokončení legislativního procesu?

Marek Antoš odkazuje na (jak jsem vyrozuměl z ústavního hlediska kritizovanou) praxi nepodepisování (při současném nevetování) zákonů ze strany Prezidenta jako doklad toho, že absence podpisu jednoho ústavního činitele nevadí. Není však rozdíl mezi situací, kdy se příslušný ústavní činitel rozhodne nepodepsat (z důvodu svého vnitřního přesvědčení či čehosi jiného ...), přičemž se ale současně rozhodne nevyužít svého práva veta, a tudíž fakticky vyjadřuje souhlas s tím, že zákon vstoupí v platnost, oproti situaci, kdy příslušný ústavní činitel zákon nepodepíše proto, že tu nikdo v jeho funkci není?

Btw: mohl by platit zákon, který by nepodepsal nikdo? Např. vládní návrh zákona o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací ... Co kdyby nastala následující situace? Předseda sněmovny by to nepodepsal proto, že tu není, a Prezident a předseda vlády v demisi by to nepodepsali proto, že vnitřně nesouhlasí s vynětím příjmů z podílů na zisku z daně z příjmu? Vím, že je to asi hypotetická situace, ale jeden nikdy neví ;-)

Nicméně - i kdyby absence podpisu nevadila. Může ty "postupovací úkony" dělat někdo jiný než předseda sněmovny? Pokud ano, kdo a proč? Pokud ne - jsou pro to jiné důvody, než jen gramatický výklad JŘ PSP (Ústava o tom mlčí)?

Argument, že se to tak již dělalo v minulosti vždy, když v důsledku voleb skončila sněmovna, podle mne není samospásný. Ve výše uvedeném článku na Aktuálně se tvrdí, že zákony přijaté původní sněmovnou, které Senát (i Prezident) následně bez připomínek odsouhlasil až za existence nové sněmovny, normálně platily. Viz: "V minulosti už nastaly případy, kdy zákon prošel v Senátu až po volbách do sněmovny, senátoři tak jednoznačně rozhodovali o zákonu i ve chvíli, kdy sněmovna, která jim zákon poslala, už neexistovala a byli zvolení už noví poslanci."

Není ale situace nyní odlišná? Ve výše zmíněném případě sice původní sněmovna již neexistovala, ale byla tu sněmovna nová, s novým předsedou, který mohl ty "formální" úkony (podpis, postupování) učinit. Nyní tady takový předseda sněmovny není. Takový předseda tu zřejmě bude až s nějakým časovým odstupem po nových volbách. Bude se na něj muset čekat? Stihne se to pak vše do konce roku?

Přijde mi, že je to příliš mnoho otázek na to, o jak zásadní věci jde. Moc rád si přečtu názory na výše uvedené. Třeba je to velmi jednoduché a mně něco uniká ...