Malá doznání (mírně) osifikujícího ještěra

Velké poděkování Zuzce Vikarské za zajímavé příspěvky. Aniž bych chtěl vyvolávat otázky mezigeneračních děr a propastí, přeci jenom mě zaujalo její obrázkové zachycení Výboru podle čl. 255 SFEU. Ale předpokládám, že bílé hole, černé brýle a sypání ptáčkům mají pouze uměleckou zkratkou zachytit, že jeho členové nepatří v rámci evropské justice mezi mladé revoluční junáky, což je jistě pravda. Nezbývá než doufat, že předtím, než nám i mladé, nadějné ještěrky začnout osifikovat směrem ke staroprávním ještěrům, tak nebudou váhat přispívat na tento blog dále coby občasní bloggeři.

Jak již to tak na Jiném právu bývá, dovoluji si tímto vyhlásit bezhostovou okurkovou sezónu na tento rok. Pravda, na opalování to zatím moc nevypadá, tedy alespoň co se expartriot tak dočte z novin o dění v ČR. Tedy on se pravda dočte dnes vážně ledasco. Například o způsobu vydávání Rusů k popravě (tisková oprava: řádnému procesu). Nelze si než vzpomenout na citát z Jistě, pane ministře, na téma že vláda může vypadat buď bezcitná, anebo slabá, nicméně být bezcitná a slabá zároveň je skutečně krajně nevhodné. Banánov. Nu což; ještě že alespoň ta bosenská justice se stává skutečně transparentní.

Drobné předstižné reklamní okénko: po dlouhém, ale skutečně dlouhém psacím procesu vychází nyní v červnu konečně (konečně, chces se mi (mně také) zvolat) druhé vydání Judikatury a právní argumentace. Naleznete snad koncem června u všech dobrých knihkupců. Nové, přepracované, znatelně rozšířené. A v pevných, omyvatelných deskách, tudíž ideální čtení na pláž ....

A poslední reklama na dvě akce České společnosti pro evropské a srovnávací právo: za prvé, blíží se československé důchody. Za druhé, říjnový doktorandský seminář nabízí jedinečnou možnost otestovat na kritickém fóru váš výzkum v právu.

A konečně: zjišťuji, že znovu vyšla v češtině (tedy vlastně poprvé vyšla v Čechách) Malá doznání okresního soudce. Doporučuji urychleně koupit a ještě rychleji přečíst; vždy mě mrzelo, že kniha po roce 1989 v ČR pokud vím nevyšla. Ne každý mohl mít štěstí jako já, kdo před lety získal z antikvariátu náhodou originální vydání ze 68Publishers. Sobotní Lidové noviny navíc přinesly rozhovor s Ottou Ulčem. Příjemné čtení.