T. Sobek: Nová kniha od Jana Wintra
Chtěl bych upozornit na novou knihu pražského kolegy Jana Wintra o interpretaci práva. Kniha je skvělá, vřele ji všem doporučuji. Je vidět, že Honza se tématu interpretace věnuje hodně dlouho a má to výborně promyšlené. Čtenáři se tu nabízí nejen základní přehled rozmanitých teoretických přístupů k interpretaci, ale také řada příkladů interpretace z judikatury. Velmi vítám historický exkurz. Ačkoli má Honza osobně blíže spíše k německé (sensu lato) jurisprudenci, zohledňuje i anglo-americké koncepce. (Když čtu Melzera, mám chuť napadnout Polsko.) Jeden z cílů práce, totiž zformulovat pravidla přednosti interpretačních metod, vnímám jako kontroverzní, tedy jako výborné téma k diskuzi. Honza ve své knize nashromáždil 49 zásad interpretace práva. Takové divné číslo, to si nemohl vymyslet ještě jednu?
13 komentářů:
Když čtu Jiné právo, mám chuť napadnout Sobka.
Filip Melzer
Neco mi tak nejak naseptava, ze predchozi komentar asi nebude od Filipa Melzera. Ale prisel mi dost vtipny, tak jsem jej propustil i tak :-)
Ano, je vtipný. :) TS
Filip Melzer svou metodologii (tu z r. 2010, o pozdější nevím) vystavěl na Bydlinském; chápu to správně, že kniha J. Wintra je zdrojově bohatší? (Čte-li autor sám: Mohl byste sem prosím jako lákadlo vyvěsit scan obsahu či literatury...já vím, vymýšlím si trochu, ale díky za zvážení:-)) Všem krásné léto!
Olga Svobodová
Ad OS
Filipova (mimochodem výborná) kniha vychází zejména z německy psané literatury (Bydlinski, Larenz, Kramer). Honzova kniha konfrontuje i jiné přístupy a v tomto smyslu je opravdu zdrojově bohatší, ovšem jeho základní koncepce je podobná. Lze říct, že Honzova práce tu Filipovu dobře doplňuje. Klikněte na můj odkaz v postu, tam najdete i obsah Honzovy knihy. TS
Ad TS
Ano, díky; podle obsahu bych spíš usoudila, že knihy (Melzer vs. Wintr) si budou názorově konkurovat - pokud si správně vybavuji, Melzer tradiční kategorizaci výkladových metod (gramatická, logická, systematická, historická) relativizuje s tím, že skoro vše jsou teleologické argumenty, čistě logický výklad neexistuje, všechny čtyři výkladové prvky musejí působit sjednoceně. Tak nevím, Melzerovo ("německé") pojetí je mi sympatičtější než teorie o čtveřici argumentačních metod(klíčů), kterou nás učili ve škole oddeklamovat. Řekla bych, že tak, jako neexistuje např. tzv. ženská logika, nelze ani interpretovat pouze jediným argumentačním klíčem.
O. S.
Ještě mě nad knižními upoutávkami na JP napadlo - Milí redaktoři JP, co kdybyste v rámci letošních letních čtenářských tipů iniciovali "hitparádu klasických hitů" z různých odvětví? Představuji si to jako kostry-žebříčky osvědčených knížek pro každý právní podoobor (nejen letošní novinky), na ty kostry by pak mohli čtenáři v diskusi věšet další kusy, co se jim líbí...co říkáte?
Zkusme se zde jako právníci shodnout na nějaké vědomostní "anatomii", možná bychom pak nebyli v očích veřejnosti považování za tak bezpáteřné... (aneb snílci všech právních odvětví, spojte se:-))
O. S.
Ad OS
Německá metodologie není jen o důrazu na teleologický výklad, ale také o touze dát všemu systém a řád. A na to už musíte mít něco jako německou povahu. (Omlouvám se za ten stereotyp.) Když se podíváte na konec Honzovy knížky, najdete tam třístránkovou tabulku, kde je seřazeno 49 zásad, přiřazena k nim je jejich kategorie, princip, z něhož vycházejí, a důvod jejich závaznosti či relevance. Je to neuvěřitelný (!) kus práce, do které se pustí jenom člověk, který opravdu miluje pořádek.
TS
Krom formální logiky v právu je právní výklad pouhá myšlenková fikce, aby bylo co učit na fakultách. V podstatě jde o to najít pro svůj postoj argumenty a podle požadovaného výsledku se kouknu do podobných zákonů (systematický), když tam nic není, hledám v komentářích (doktrinální) nebo u spasitele (autentický). Když už to nejde dál, tak kouknu na samotné znění (jazykový) a když ani to, pak vymyslím účel, ten zabere vždy. Argumentů mám plný pytel a užitím latinského názvu přesvdčím většinu.
Jan Hladík
Díky za upozornění na pořádkumiluvné zpracování interpretačních metod. Ačkoliv si knihu rád přečtu, musím říct, že ta touha do detailu věci pojmenovat a kategorizovat je prazvláštní. Skutečnost, že někdo pojmenuje jeho argument, resp. způsob jeho vzniku, z něj ještě dobrý argument nedělá. Dobrým argumentem přitom je ten, který dokáže ostatní přesvědčit o "pravdě, kterou hájí". Jiné kritérium neexistuje. (v obecné rovině, tj. vyjma excesu v podobě "blbce nepřesvědčíš").
Argument má být tedy přesvědčivý bez ohledu na jeho původ. Není rozhodné, jakou cestou se k argumentu dospělo, rozhodné je pouze, jaké důsledky bude mít ztotožnění se s daným argumentem. Tedy posouzení otázky zda je aplikace určitého výkladu spravedlivější než aplikace jiného výkladu.
Snaha favorizovat určitou kategorii způsobů interpretace akorát tak odvádí od toho podstatného, tj. od otázky, zda se cítím určitým argumentem přesvědčen. Přitakám mu a dám tak vzniknout určité konvenci ve výkladu pojmu, ustanovení,... Mám mu ale přitakat s ohledem na jeho přesvědčivost a nikoliv původ´vzniku/metodu/...
V zájmu dokonalé kategorizace doporučuji přiřadit argumentačním metodám čísla (,což se předpokládám stalo), a též je používat pouze v podobě číslených odkazů.
Už se nemohu dočkat argumentačního střetu typu: "Dvojka ruší čtyřku, ale dvojka s pětkou dohromady by ji přebili.."
Pan Tau
Systematičnost je užitečná přinejmenším z pedagogického hlediska. Ta kniha je sice psána primárně jako habilitační práce, tedy akademický text, ale přitom je čtenářsky vstřícná, takže bude i výbornou studijní pomůckou. (Tuto schopnost Honzovi závidím.)
TS
S prospěšností systematičnosti plně souhlasím. Je ale vždy třeba zdůrazňovat, že je to pouze pomůcka pro vstup do problematiky a lepší orientaci v ní. Praxe je ale taková, že většina si toto zjednodušení ještě zjednoduší, a argumentace tak připomíná spíše souboj Harryho Pottera s "tím druhým, Brumbál to myslim není". Argumentující se totiž pouze vzájemně zaklínají odkazy na metody interpretace a soustředí se mnohem více na zpochybnění metody toho druhého než na vlastní obsah argumentu. Není nic snazšího než přijmout seřazení důležitosti metod získání argumentů od jedničky do čtyř(icetidevít)ky, a hájit svůj argument odkazem na jeho umístění v žebříčku.
Řekl bych, že jsou tyto knihy sice obecně prospěšné (alespoň doufám, protože mi zrovna tato teď leží na stole), ale měla by v nich být vždy akcentována skutečnost, že metoda interpretace není sama o sobě nijak hodnotově orientovaná. Nelze tedy říci, že je jedna metoda správnější než jiná. Hodnotit je třeba výsledky užití těchto metod.
Správný postup při interpretaci by dle mého názoru měl spočívat v tom, že si člověk přizná omezenost práva a současně nutnost rozhodovat/chovat se spravedlivě. Tato idea spravedlnosti je subjektivní, a člověk tak v podstatě při argumentaci odpovídá na otázku "jak by tuto situaci řešilo z hlediska úplnosti a naplnění spravedlnosti perfektní právo". Musí přitom zároveň uvažovat riziko, že jeho pojetí ideálního práva se bude lišit od pojetí ostatních, a je proto nucen při své úvaze odhadovat i představy ostatních. ..sem jsem se vlastně ani nechtěl dostat. Pouze mi šlo o to upozornit na to, že každá kategorizace, systemizace a každé zjednodušení v sobě nezbytně skrývají riziko, že je někdo vezme doslova.
Pan Tau
..A jen ještě jedna drobná poznámka. Naprosto zásadní je při interpretaci motivace toho, kdo interpretuje. Otázka tak uplně nezní opakované "Quid iuris", ale spíš "co by tomu řekl šéf, co by tomu řekli lidi,..". Nebo jiná kategorie otázek, které člověk, před nímž leží povinnost rozhodnout, čelí:
"nedovolil bych si takhle už moc; nebude nejlepší najít nějaký judikát a opsat ho; nebudu tak mít lepší pozici, než když bych hájil svou interpretaci tak, že jde o můj vlastní názor".
O motivaci při rozhodování se člověk mnoho nedočte. Všechny interpretace jsou přitom motivované (stran motivace rozhodnout subjektivně správě). Sice motivaci nejde z rozhodnutí obvykle seznat, ale třeba někdo z praxe v jisté oblasti něco napíše a odtajní.
Pan Tau
Okomentovat