Volná pozice na místo poradce pro evropské právo u Nejvyššího soudu České republiky
Nejvyšší soud ČR vypisuje výběrové řízení na pozici poradce pro evropské právo.
Poradce bude vykonávat zejména níže uvedené pracovní činnosti:
1) expertní konzultační činnost v otázkách evropského práva
2) zpracování odborných analýz v otázkách evropského práva, asistenci soudcům při realizaci procesní spolupráce se Soudním dvorem EU a Evropským soudem pro lidská práva
3) zajišťovat informovanost o zdrojích informací o evropském právu pro soudce NS ČR
4) spolupráce s vnitrostátními i zahraničními partnery v otázkách souvisejících s interpretací a aplikací evropského práva
5) překlady odborných právních textů z francouzského (a případně anglického či německého) jazyka
6) další práce podle pokynů nadřízeného.
Požadavky:
1) ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru právo
2) aktivní zájem o problematiku práva EU a judikaturu evropských soudů
3) aktivní znalost francouzského jazyka v právní oblasti slovem i písmem
4) znalost německého právnického jazyka výhodou.
Pozice je zařazena do 13. platové třídy. Vhodné i pro čerstvé absolventy PF.
Nástup možný 1. července 2011.
Prosíme o zaslání motivačního dopisu spolu s životopisem elektronicky na adresu ales.pavel(zavináč)nsoud.cz, a to nejpozději do 27. května 2011.
17 komentářů:
Zcela vážně. Nejvyšší soud by si měl hledat také poradce na to, jak se jmenuje.
Podle čl. 91 odst. 1 Ústavy se český Nejvyšší soud jmenuje "Nejvyšší soud". Podle zákona o soudech a soudcích (zák. č. 6/2002 Sb.) se Nejvyšší soud jmenuje také tak. Historický název Nejvyšší soud "České republiky" pramení z doby česko-slovenské federace, která, jak je obecně známo i školákům, zanikla v roce 1992. Doplnění názvu o Nejvyšší soud "České republiky" bylo v historické době před rokem 1993 nutné, protože jsme v Československu měli tři nejvyšší soudy, federální, český a slovenský.
Sám fakt, že kupř. občanský soudní řád dodnes používá výraz "Nejvyšší soud České republiky", pramení právě z doby česko-slovenské federace, kdy bylo nutné takto názvově rozlišovat všechny tři nejvyšší soudy. Zdá se mi a snad se nemýlím, že tato doba dávno uplynula.
Jsou-li snad dnes jakékoli pochyby o názvu Nejvyššího soudu, platí jeho označení ústavní a označení v zákonem o soudech a soudcích, které je ústavně konformní (shodné).
Samozřejmě, že může jít o maličkost nebo snad i o hloupost se tím vůbec zabývat.
Na druhé straně, co si ale mám jako občan myslet o svém Nejvyšším soudu, který ani neví, jak se jmenuje.
Abych nebyl nespravedlivý, podobný názvový problém si léta nesl i Ústavní soud. Kdysi jsem na to veřejně poukázal v jedné poznámce pod čarou v Bulletinu advokacie, 1997, č. 4. Nevím, zda to k něčemu vedlo, ale faktem je, že český Ústavní soud po čase zjistil, když federální Ústavní soud zanikl již v roce 1992, jak se podle Ústavy vlastně jmenuje. Pár let mu to trvalo.
Položme si vážnou právní a politickou otázku. Je nadnesený projev názvové desorientace českého Nejvyššího soudu (a kdysi i českého Ústavního soudu) výrazem širší právní desorientace některých soudců v času a prostoru, anebo se jedná jen o nedbalost soudní správy?
Předpokládám, že veřejně mi nikdo neodpoví. Anebo se mýlím?
Pane kolego, jen jste potvrdil, že právní teoretici jsou neužiteční .... Takové připomínky bych čekal v roce 1992, kdy se považoval právní formalismus za zhmotnění právního státu.
Nejvyšší soud je zcela jistě i Nejvyšším soudem České republiky.
Petr Chvalík
ad Ivo Telec, 10.5.11, 20:30
Děkuji panu Telci. Začínám se cítit trochu méně osamocen. Těch zmetků a zmatků je tu opravdu dost. Nejvyšší je ten, že?, který je vyšší než ostatní, dále vidí, má větší přehled i proto má možnost více chápat, a proto jeho rozhodování nelze zpochybňovat, ne? Když soud je nejvyšší v České republice, pak je to takový soud, který má zákonitě zmíněné vlastnosti a schopnosti v České republice. Ano, nejsou to jen prázdná slova, je to jejich význam. Třeba se jedná o pokus, jak odsunout Ústavní soud na nižší kolej (nebo, on tam vlastně už jako je, ne?), zejména teď, když jeho předseda plus další soudci se začínají jako politicky angažovat!
Myslím, že by se ústavní experti tím měli zabývat. To ovšem zřejmě vylučuje Pavla Hasenkopfa (nemá sám ani kompletní slovník!).A jako poradce prezidenta, který je znám svou averzí vůči Ústavnímu soudu, by se ovšem mohl dostat i do situace, kdy by musel zvážit jako takový svoji demisi, což by nemohl, neboť jeho slovník slovo demise neobsahuje. Tak nevím. Nezbývá než divit se (jako laik, pochopitelně. Právníci, slovy PH, v tom zmatek nemají).
Mirek Vorlický
Druhem veřejné moci je moc státní, která je dle čl. 2 Ústavy vykonávána mj. prostřednictvím orgánů moci zákonodárné. Dle čl. 15 Ústavy zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu. * V Ústavě nenalezneme spojení "Parlament České republiky". V unitárním státě (čl. 1 Ústavy), by to ani nemělo smysl.
Nicméně celá řada právních předpisů mluví o Parlamentu České republiky. Např. poslanci a senátoři jsou v současné době voleni podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a…, ve znění pozdějších předpisů. Také webové prezentace obou komor (www.psp.cz, www.senat.cz) se formálně vzato hlásí k ústavně neexistujícímu Parlamentu České republiky.
Dovolím si Vás volně parafrázovat:
a) co si mám jako občan myslet o svém zákonodárci, který ani neví, jak se jmenuje? Částečně to ale vysvětluje, proč zákonodárcům při pročítání Sb. často nemohu přijít na jméno…
b)Položme si vážnou právní a politickou otázku. Je nadnesený projev názvové desorientace českého zákonodárce výrazem širší právní desorientace některých poslanců a senátorů v času a prostoru, anebo se jedná jen o nedbalost parlamentní správy?
Na závěr přidám jednu zcela nevážnou otázku: Parlament České republiky vykonává moc zákonodárnou (tedy státní a veřejnou), ač by jí měl vykonávat neobsazený Parlament, jehož členy nebylo počínaje 1. 1. 1996 jak zvolit. Dle § 328 TZ kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. A já se ptám: není to v tomto případě málo?
Martin Prokeš
* skutečnost, že pojem Parlament je poněkud problematický z hlediska čl. 10 Ústavy, nechávám stranou
ad) Petr Chvalík
Pane kolego, kritiku používání názvu Nejvyššího soudu máte za právní formalismus.
Proti tomu si dovolím postavit jinou tezi, kterou dále mírně rozvádím.
Je samozřejmé, že Nejvyšší soud, o který se z kontextu věci jedná, je orgánem České republiky, nikoli orgánem Italské republiky nebo Belgického království. V unitárních státech nejvyšší soudy (s výjimkou Slovenska, kde je příčina psychologická) úředně nepoužívají lokalizační dovětky, ledaže by se jednalo o pouhé literárně stylistické ztvárnění.
Nicméně:
1. Nejvyšší soud ve svém nesprávném názvu, který uvádí i ve svých rozhodnutích (sic!), ignoruje Ústavu, což se mi jeví jako "něco malého", ovšem s velkým otazníkem. Právě na Nejvyšší soud totiž musíme jako občané klást zvýšené požadavky ústavní konformity, a to při vší jeho činnosti včetně výkonu soudní správy a samozřejmě při rozhodování o cizích (i našich) osudech.
2. Nejvyšší soud dlouhodobě ignoruje obecně uznávaný požadavek jednoho jednotného názvu orgánu veřejné moci. Podobně viz právo firemní, pokud jde o zásadu jednotnosti obchodní firmy. Ledaže by snad Nejvyšší soud tuto obecně uznávanou právní zásadu překonal svým ústavně nekonformním výkladem občanského soudního řádu.
3. Nejvyšší soud se úzce přidržuje označení z doby před rokem 1993, kdy toto označení bylo právně správné a věcně nutné. Kladu proto psychologickou otázku, zda a nakolik se v tom projevuje rigidní nebo stereotypní způsob myšlení. Odpověď na tuto psychologickou otázku neznám. Nicméně samu tuto otázku považuji za společensky závažnou v tom smyslu, že jednalo-li by se o rigidní nebo stereotypní myšlení, zda a nakolik by se takovýto způsob právního myšlení mohl event. projevit i v rozhodování o našich právech, resp. v celkové "nejvyšší" soudní atmosféře. V tomto úhlu se jedná o otázku, která jistě může být předmětem veřejné debaty.
4. Kupř. český Nejvyšší správní soud používá jediné legální označení, asi i proto, že mu bylo politicky dovoleno vzniknout až v době, kdy jsme na česko-slovenskou federaci již "zapomněli". Ale to jen na okraj.
K podstatě věci:
Nejvyšší soud hledá "poradce" z evropského práva.
Sice platí zásada, že "soud právo zná", tedy soud zná i evropské právo, jež je součástí českého právního řádu. Buďme ale střízliví a reálně uvažující. Žádný soud "nezná" všechno právo a evropské obzvlášť, byť evropské právo platí na českém území.
"Potíž" ale mám se slovem (pracovní funkcí) "poradce" soudu.
S "poradci" kdysi přišel krátkodobý federální zákon o česko-slovenském Ústavním soudu. Z okruhu brněnské právnické fakulty se jich tehdy, v roce 1992, vyrojilo hodně. Někdo pojmově a ústavně osvícený si ale na federálním Ústavním soudu všiml nevhodnosti označení "poradce", který snad měl "radit" soudcům či s nimi měl jen "konzultovat" právní (nebo i skutkové?) otázky. Proto organizační (či nějaký jiný) řád federálního Ústavního soudu již raději mluvil, byť formálně v rozporu se zákonem, o "asistentech soudců", nežli o "poradcích".
Později začal asistenty soudců používat i Nejvyšší soud. Mnohem později se jejich postavení dostalo do zákona a "asistenti soudců" dnes fungují i u ostatních soudů. Jedná se o výkon veřejného úřadu (veřejné funkce).
Aby nevznikaly ani možné pochyby v očích veřejnosti o nezávislosti soudcovského rozhodování, lze obecně doporučit, aby Nejvyšší soud (ani jiný soud) nepoužíval pro určité odborné právní práce funkční označení "poradce". Ve skutečnosti se jedná o odborného až vědeckého referenta, který je běžným úředníkem pro pomocné, byť odborně náročné, práce.
Výrazu "poradce soudce" anebo jen "poradce soudu" by se soudy měly raději obloukem vyhnout.
Proč?
Ve veřejném zájmu na udržování společenského povědomí soudcovské nezávislosti (i na poradcích).
Nu, já hlavně doufám, že Aleš Pavel najde vhodného poradce, ať už budou oba pracovat v instituci s jakýmkoliv názvem ;-).
Nejsem si jist, že pouhý inzerát vyžaduje až tak spravedlivé rozhořčení, byť souhlasím, že nekonzistence užívání názvu instituce není hezká. A dovětek „ČR“ je zbytečný.
K psychologické rovině: třeba to je proto, že NS je naopak velice otevřený a pro-evropský a plně si uvědomuje, že je jenom jedním z nejvyšších soudů v rámci Evropské unie, a proto přidává dovětek členského státu evropské federace, pro který je tím nejvyšším soudem. Takže je to právě NS, který je na špici dějin ;-).
Ale když už jsme u toho: podíval jsem se na weby základních orgánů státu, jaké označení má ten který na své hlavní webové stránce v hlavičce. A vychází to následovně:
Ústavní soud České republiky (www.usoud.cz)
Vláda České republiky (www.vlada.cz)
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (www.psp.cz)
Senát Parlamentu České republiky (www.senat.cz)
Prezident ČR (www.hrad.cz – to ale jenom v nabídkové lištičce, stránka nemá velké označení instituce, pouze fotografii prezidenta)
Nu a jediný, kdo ten dovětek nemá, je Nejvyšší správní soud (www.nssoud.cz), a to mám dojem možná jenom díky tomu, že namísto názvu instituce je tam fotka průčelí budovy (ještě že je to tam dobře a nemusí se to odsekávat ;-).
Takže v tomto pohled je www.nsoud.cz součástí hlavního proudu …
Ad Michal (když už se diskuse dostala tak daleko):
Odsekávat se sice nemusí, ale rvát už se začalo:
http://www.denik.cz/kratce_region/867137.html
MR
Mrzí mne, že jsem jaksi ignorován v této debatě. Nicméně sleduji ji!
Začalo se debatovat o veřejné moci, o orgánech veřejné moci, o veřejných úřadech, o veřejnosti. Potom: ad Martin Prokeš, 11.5.11, 10:08:
"...druhem veřejné moci je moc státní.." s odvoláním na čl.2 ústavy. Tož to je velmi zajímavé. O nějaké veřejné moci se čl.2 vůbec nezmiňuje (aspoň to tam nevidím. Nevím ale jak to vysvětluje nedokončený slovník pana P.H.).
Mám tu věc, jako trapný laik, chápat tak, že lid, který je zdrojem veškeré státní moci (já to bral jako opravdu VEŠKERÉ moci v ČR.) je druhem něčeho nejvyššího a ještě vyššího (možná, že pan Paroubek s Marťany měl nějakou předtuchu?!).
Zase tápu. Co jsem to vlastně zač? Jsem zdroj moci, nebo nejsem?
Mirek Vorlický
Ad M. Ryška: Dobré ;-). Dumám, jestli třeba to všichni špatně neinterpretovali. Třeba ten nebožák nechtěl vůbec urvat parapet, ale naopak chtěl jenom přes něj vyšplhat nahoru do třetího patra a přelepit přes okna poradní místnosti pátého senátu "České republiky" za nápis "Nejvyšší správní soud", aby NSS přestal vybočovat z řady a zařadil se pěkně k ostatním státním institucím "České republiky".
Jak se bohužel ale neštastník sápal na budovu zatížen nápisem v batohu na zádech, tak pod ním povolil parapet už v přízemí ... ;-))).
Ale uznávám, že tímto výkladem již dělám nepokrytou reklamu na konferenci o (v mém případě hodně) alternativních metodách právní interpretace, kterou sem zrovna pověsil Zdeněk.
ad Michal Bobek, 11.5.11, 18:11
pravda. kolik pater má NSS, atd? Třeba to vůbec není otázka právní interpretace. Měly by se změřit budovy soudů, aby se vědělo, který je vysoký, vyšší a nejvyšší. I když by mohla nastat otázka, zda od hladiny moře, nebo od základů budovy. Ona totiž taková poměrně malá hora, když leze z moře vypadá hodně vysoká a přitom,kam se třeba hrabe na Sněžku!
Jen pro úplnost si dovolím poznámku, že téma NS ČR vs NS již zde bylo:
http://jinepravo.blogspot.com/2008/01/nejvy-soud-nebo-nejvy-soud-r.html
Dr. Telcovi myslím unikl jeden důvod užívání slova "ČR", tak jak jsem ho slyšel. Jde o to, že pro soudce soudící 20 a více let a odkazující na judikaturu s před dvaceti a více let jde o odlišení tzv. unitárního NS z šedesátých let od našeho dnešního NS
To jen na vysvětlenou. Osobně si myslím, že judikatura z doby ČSSR nikdy nemá jen technický aspekt, protože byla vytvořena v určitém společenském, ale i normativním kontextu. A podobně se na to dívá i ÚS: bod 19 nálezu sp. zn. II. ÚS 254/08 ze dne 18. 11. 2008 (N 197/51 SbNU 393)
Ivan Vavera
Vím, že o této problematice se horlivě diskutovalo i u Nejvyššího soudu (České republiky) s tím, že nejednotná identifikace tohoto orgánu vyplývá mimo jiné z nejednotnosti legislativy. Viz tuším § 10a o. s. ř.
S pozdravem
Jan Kolba
Ad JK:
§ 9/5 OSŘ: "Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje..." Dále v OSŘ je této zkratky důsledně používáno.
Aby nebyla mýlka, já jsem též toho názoru, že rozhodující je označení v ústavě a že v unitárním státě není třeba používat jméno státu ani jako dovětek. Na druhé straně nelze nevidět ani ano praktické hledisko, a to zejména z onoho mezinárodního pohledu. Je třeba si uvědomit, že Nejvyšší soud rozhoduje i v řadě případů s mezinárodním prvkem, rozhoduje o průjezdu vězňů, o uznání cizozemských rozhodnutí atd. Pro tyto účely by snad bylo použitelné, aby v hlavičce rozhodnutí (zejména usnesení) bylo něco jako "Česká republika, Nejvyšší soud", nebo "Nejvyšší soud, Česká republika". Pak by již ani z výše uvedených pohledů nemusel vyvstat praktický problém.
Jan Kolba
Přesnější název by asi byl "Nejvyšší soud České republiky v Brně" :-)
V. Loutocký
Je pravda, že přidávání dovětku "ČR" k názvům vrcholných soudů nemá oporu v ústavě nebo zákoně o soudech a soudcích. Nikdy v moderní historii, už od dob rakousko-uherské monarchie, nebyly používány takové názvy nejvyšších soudů s dovětky. Žádná z norem upravujících soudní organizaci nic takového neznala. Dokonce za první republiky to byl nejvyšší soud s malým "n". Jen za federace se to logicky změnilo.
Na druhou stranu v zahraničí také používají nejvyšší soudy na svých webových stránkách v názvu i jméno státu, ale často jen neoficiální. Americký nejvyšší soud je přímo z ústavy nazván s malým „n“ ( respektive „s“), ale na svých stránkách také má vytvořen název i s přidáním státu, ale ve zkrácené formě.
Každopádně styl přidávání dovětků s formou státu a oficiálním názvem jako „ČR“ mi připadá i tak zbytečný a nevkusný. Je to jedna z našich vlastností, že se musíme stále ujišťovat o naší nejisté a nové identitě. Měli bychom více hledět na tradici.
Je dobře, že alespoň NSS má nejen vkus v pořádku a to se týká i těch budov, na rozdíl od jiných „vysokých“ (možná brzy přímo „mrakodrapových“) soudů.
Lukáš Králík
Okomentovat