Novoroční mélange (dajli nebo nedajli medajli?)

Jako na začátku každého nového měsíce, sluší se poděkovat hostu minulému a přivítat nového. Pavel Simon nám nejenom ukázal, jak mechanizovat justici, ale hlavně jak ekonomicky obstarat zaslání vánočních přání na náklady veřejné kapsy. Děkujeme. Jsem zvědav, zda statistiky českých soudů či Ministerstva spravedlnosti zaznamenaly výrazný nárůst doručování soudních písemností do jiných členských států EU v období před vánočními svátky.

Hostem Jiného práva pro leden 2010 je soudce Nejvyššího soudu Robert Fremr. Kromě zkušeností ze snad všech stupňů českých trestních soudů zasedal také jako soudce ad litem u Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Nedávno byl také navrhnut jako jeden ze tří českých kandidátů na pozici soudce Evropského soudu pro lidská práva. Podrobnější informace o našem hostu a rozhovory s ním lze najít zde či zde.

Nad rámec uvedení nového hosta ještě tři další těky. Za prvé, co nového na (právním) internetu. Jako dobré společníky do právního putování v roce 2010 si dovoluji doporučit dva nové internetové zdroje. Jednak je to slovenský blog „Otvorené právo“, jehož provoz zajišťuje sdružení Via Iuris. Jeho poslání definuje úvodní příspěvek blogu: rád by poskytl alternativní diskusní prostor pro aktuální otázky slovenského právního světa a justice. Druhou novinkou v česko-slovenském internetovém světě je první bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci při Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity, který bude pravidelně přinášet aktuality a komentáře z oblasti studia lidských práv. Obsahem prvního bulletinu je například rozhovor s Evou Hubálkovou, vedoucí české kanceláře u ESLP, text o protiprávních sterilizacích, článek o zákazu křížů v italských státních školách nebo o tzv. české výjimce z Listiny základních práv EU. Naleznete jej zde.

Za druhé, zrovna jsem dostal výpis z mého běžného účtu za prosinec 2009. Sděluje mi, že mi byl připsán úrok za kladný zůstatek za rok 2009 ve výší 0, 68 Kč. Sděluje mi také, že zúčtování této transakce mě stálo 6 Kč. No, už se těším na novou výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, abych se dozvěděl, jak se u nás kartely, případně zneužívání kolektivní dominance tvrdě, ale skutečně tvrdě stíhá ve vodě, na souši i ve vzduchu…

Za třetí, nevím jak vás, ale mě v předvánočním období opět zaujala „cenová“ a „bilanční“ smršť. V onom deníku se vyhlašovalo devět hrdinů roku, v jiném čtyřicet Čechů roku 2009 atp. Kdo jsou tací Češi roku? Typická směsice: od herců a misek přes různé figurky veřejného života až po novopečeného děkana Právnické fakulty ZČU Jiřího Pospíšila a předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského. Při pohledu na podobné defilé mi nicméně smysl podobných podniků uniká. V některých případech člověk rozumí, proč byla ta či ona osobnost zvolena, u většiny ale vážně netuším.

Stále obskurnější mi různé „oceňování“ připadá poslední dobou u právníků. Právnické osobnosti, právníci roku, síně slávy, čestné medaile, pamětní plakety, pocty, ceny, čestné ceny; stále podivnější ceny za stále mlhavější (či neexistující) kritéria. Bohužel s rostoucím počtem cen tak nějak neroste počet právníků, které by mělo smysl oceňovat. Respektive on by třeba možná rostl, ale nikomu se je nechce hledat; takže namísto toho cpeme ceny funkcím a titulům, které jsou viditelné, byť není moc jasné, proč a za co jsou vlastně oceňováni. Při vší úctě kterou chovám k současnému předsedovi Ústavního soudu, v jeho činnosti za rok 2009 jsem nevypozoroval žádný „pozitivní exces“, pro který by bylo nezbytné jej provolat Čechem roku 2009. Rád se nechám opravit, ale nezaregistroval jsem žádný mimořádný osobní akt či činnost, která by nebyla pokryta velice slušným platem odpovídajícího ústavního činitele a z toho plynoucího postavení a požitků.

Ale to bude asi dáno moji mylnou (a, přiznávám, poněkud idealistickou až patetickou) představou o tom, co má být vlastně veřejně oceňováno. Pro mě není hrdinou/právníkem/osobností roku ten, kdo sedí na nějaké židli a vykonává funkci, za kterou je velice dobře placen. Pro mě je hrdinou/právníkem/osobností roku ten, kdo navzdory okolnostem a za cenu osobní oběti udělá něco dobrého navíc, co pohne právo a celou společnost dál. Kupříkladu slepec, který by mohl sedět doma jako osoba postižená, ale namísto toho vystuduje právnickou fakultu a vrhne se do práce v neziskovém sektoru. Právník pracující na ministerstvu, který se odmítne podílet na velice pochybné „právní“ činnosti jeho nadřízených náměstků a raději se nechá vyhodit, byť splácí hypotéku a musí živit ženu na mateřské dovolené i s dítětem. Vlastník obchodní společnosti či podnikový právník, který prostě odmítá uplácet při veřejných zakázkách, byť mu je konstantně omlacováno o hlavu, že „okrádá“ svoji společnost i rodinu. A konec konců i jakýkoliv právník může být oceněn za občanskou statečnost.

Odpovědnost a osobní nasazení se ale jaksi nenosí. Namísto toho oceňujeme kupříkladu jako „přínos advokacii“ to, když někdo umí hezky podojit veřejné rozpočty či opsat cizí práci a vytváříme stále větší počet cen a ceniček, které se rozdělují dle záhadných kritérií a bez jakéhokoliv zdůvodnění. No a protože jsme v Čechách, kde se všichni známe a stále někomu něco za něco dlužíme, tak se taková cena/pocta/medajlička stává vítaným typem zobchodovatelného protiplnění. Jaká je taková cena ceny? Kolik stojí ješitnost?

Nezbývá než doufat, že jednou náš právnický stav (či alespoň někteří jeho jedinci) dospěje natolik, že začne pochybné ceny podobného typu odmítat. Když už ne z principu, tak alespoň pro trochu té sebeúcty (jsem na tom vážně tak špatně, abych měl zapotřebí být v jednom pytli s těmito jedinci, kteří si za takových pochybných okolností vzájemně pochválí a rozdělí se o ceny?). Jinak mám obavu, že budeme stále jenom „Společně zakládat tradici, kterou si právnický svět zaslouží!“. Skutečně zaslouží. Až by se chtělo říct, že mu to patří.

I tak vše dobré do roku 2010.