Jan M. Passer: Máslo nemá sestru ani bratra
aneb přínos bulváru.
Ze školních (rozuměno univerzitních) let se mi vybavuje příběh (mnohem více než případ), za jehož správnost díky plynutí času a mé paměti neručím. Výrobce jakéhosi margarínu (tuším někdy v období první republiky) propagoval svůj výrobek sloganem „Luna, rodná sestra másla“. Mlékařům se slogan nelíbil, považovali jej za nekalou soutěž, ale než by zahajovali dlouhé (již tehdy) soudní řízení s nejistým výsledkem (již tehdy), raději rychle reagovali inzeráty „Máslo nemá sestru ani bratra.“.
Závěrem minulého týdne vzbudil pozornost středočeský hejtman, který v rozladění a politickém hněvu nad jemu nemilým rozhodnutím Městského soudu v Praze pohrozil zveřejněním telefonního čísla soudkyně, podepsané pod daným rozhodnutím. Nevím, zda tak skutečně učinil, zahlédl-li jsem v této souvislosti (vedle jejího jména) v denním tisku telefonní číslo, bylo na ústřednu městského soudu.
Reakce na počin „zlého muže sociální demokracie“ vesměs připustily, že se nejedná o nezákonné jednání, současně však odsoudily pokus o, eufemisticky řečeno, povolání lidu na barikády. Nechci na tomto místě dlouze rozebírat páně hejtmanovo počínání, ale upozornit na jednu z „odpovědí“, která mne pobavila. V rámci české politické kultury, v níž nelze počítat s dovozením politické odpovědnosti pana hejtmana za bezprecedentní útok na nezávislost soudu (kterou rozhodně nezaštiťuji to, že by dané rozhodnutí nemohlo být kritizováno), a v kontextu neexistující právní odpovědnosti (byť odsouzeníhodné, nezákonné zřejmě jednání hejtmana nebylo), přispěchal s reakcí bulvární tisk (http://www.ahaonline.cz/cz/z-domova/35937/soudkyne-zakazala-stredoceskemu-kraji-proplacet-poplatky-v-lekarnach---rath-se-ji-pomstil/). Ten zveřejnil nejen adresu a telefon středočeského hejtmana, ale i číslo jeho mobilního telefonu. Lze spekulovat, zda měl na paměti prvorepublikové mlékaře, nebo jen v lidské povaze zakódované Chammurapiho „oko za oko“, jedná se však o pravděpodobně nejcitelnější „trest“, účinnější než jakékoliv veřejné odsudky.
Jan M. Passer
Ze školních (rozuměno univerzitních) let se mi vybavuje příběh (mnohem více než případ), za jehož správnost díky plynutí času a mé paměti neručím. Výrobce jakéhosi margarínu (tuším někdy v období první republiky) propagoval svůj výrobek sloganem „Luna, rodná sestra másla“. Mlékařům se slogan nelíbil, považovali jej za nekalou soutěž, ale než by zahajovali dlouhé (již tehdy) soudní řízení s nejistým výsledkem (již tehdy), raději rychle reagovali inzeráty „Máslo nemá sestru ani bratra.“.
Závěrem minulého týdne vzbudil pozornost středočeský hejtman, který v rozladění a politickém hněvu nad jemu nemilým rozhodnutím Městského soudu v Praze pohrozil zveřejněním telefonního čísla soudkyně, podepsané pod daným rozhodnutím. Nevím, zda tak skutečně učinil, zahlédl-li jsem v této souvislosti (vedle jejího jména) v denním tisku telefonní číslo, bylo na ústřednu městského soudu.
Reakce na počin „zlého muže sociální demokracie“ vesměs připustily, že se nejedná o nezákonné jednání, současně však odsoudily pokus o, eufemisticky řečeno, povolání lidu na barikády. Nechci na tomto místě dlouze rozebírat páně hejtmanovo počínání, ale upozornit na jednu z „odpovědí“, která mne pobavila. V rámci české politické kultury, v níž nelze počítat s dovozením politické odpovědnosti pana hejtmana za bezprecedentní útok na nezávislost soudu (kterou rozhodně nezaštiťuji to, že by dané rozhodnutí nemohlo být kritizováno), a v kontextu neexistující právní odpovědnosti (byť odsouzeníhodné, nezákonné zřejmě jednání hejtmana nebylo), přispěchal s reakcí bulvární tisk (http://www.ahaonline.cz/cz/z-domova/35937/soudkyne-zakazala-stredoceskemu-kraji-proplacet-poplatky-v-lekarnach---rath-se-ji-pomstil/). Ten zveřejnil nejen adresu a telefon středočeského hejtmana, ale i číslo jeho mobilního telefonu. Lze spekulovat, zda měl na paměti prvorepublikové mlékaře, nebo jen v lidské povaze zakódované Chammurapiho „oko za oko“, jedná se však o pravděpodobně nejcitelnější „trest“, účinnější než jakékoliv veřejné odsudky.
Jan M. Passer
28 komentářů:
Implicitní pokus o veřejný lynč soudkyně prostřednictvím telefonátů "okradených" důchodců ukazuje na mnohé. Žádnou nezákonnost však z něj samozřejmě dosledovat nelze. Celá legrace asi skončí hned na ústředně soudu a ke "ztrátě" daru si tak zvídaví důchodci mohou přičíst i náklady na zbytečný telefonát. Ráth je jistě uhradí vyzyvatel ze svého.
Žádnou nezákonnost však z něj samozřejmě dosledovat nelze.Zveřejnit číslo Rathova mobilu, pokud je "unlisted", je frapantním zásahem do jeho práva na soukromí ve smyslu čl. 8 Úmluvy, resp. čl. 10 odst. 2 Listiny. Zveřejnit číslo ústředny MS-P protiprávní není.
TP: Je zveřejnění telefonního čísla na služební telefon veřejného funkcionáře v souvislosti s jeho veřejnými aktivitami opravdu porušením práva na soukromí??
AHA: "Pane Rathe, vzhledem k vašim slovům se Aha! rozhodlo na oplátku uveřejnit číslo na vás. I vy jste orgán veřejné moci, i vy jste placený z našich daní a váš telefonní účet také. Proto je zveřejnění kontaktu na vás v pořádku..."
Ondřej Rezák
Ano. Kdo účty za telefon platí, není rozhodné.
Svět není černobílý a nelze odhlížet od situačního zakotvení. Osoba, která:
a) je veřejně činná a jako taková má sníženou ochranu osobnostních práv (snížený "práh bolestivosti"),
b) své soukromí a rodinný život(které jsou i u těchto osob jinak obecně chráněny) činí s oblibou předmětem veřejného zájmu,
c) ve veřejném životě boxuje zásadně bez rukavic,
d) se v souvislosti se zásahem do vlastních osobnostních práv dopustila vysoce neetického (byť nikoli nezákonného) jednání, které zásah iniciovalo,
má své vlastní mantinely ochrany soukromí. Zda byly překročeny, nemohu soudit ...
Byl to František Nepil:
Narodil se 10. února 1929 v Hýskově u Berouna v rodině zedníka. Jako dítě vyrůstal ve Sv. Janu pod Skalou a na samotě Výbrnice u Nižboru. Potom se rodina odstěhovala do Prahy, kde Nepil maturoval na obchodní akademii. Po maturitě se František Nepil stal propagačním referentem. Do našeho povědomí se v té době zapsal reklamními texty, k nimž patřil například slogan: "Sana - vlastní sestra másla." V roce 1969 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež v Československém rozhlase. Od roku 1972 se František Nepil stal spisovatelem z povolání. Často pořádal besedy besedy se čtenáři, fandil fotbalové Spartě.
Josef Baxa
Jak by to dopadlo, se nedozvíme (Rath prohlásil, že mu to nevadí), nicméně ve světle judikatury ESLP (např. von Hannover v. Německo, č. 59320/00) bych mediím mnoho šancí nedával.
ad TP a von Hannover vs. Německo:
Toto rozhodnutí je ale přeci o něčem docela jiném - týká se hranice mezi veřejným a soukromým životem veřejně činné osoby.
Viz následující:
"V projednávaném případě je nepochybné, že publikace fotografií stěžovatelky z jejího každodenního života buď jí samotné, nebo s jinými osobami v různých německých časopisech spadá do oblasti jejího soukromého života."
"Soud je toho názoru, že musí být jednoznačně rozlišeno mezi sdělením skutečností, i kontroverzních způsobilých přispět k diskusi v demokratické společnosti týkající se politikůpři výkonu jejich funkce a informováním o detailech soukromého života jednotlivce, který nadto, jako v projednávaném případě, nevykonává oficiální funkce."
"V projednávaném případě se o toto nejedná, protože daná situace nespadá do sféry politické či veřejné diskuse, neboť publikované fotografie a je doprovázející komentáře setýkají výlučně detailů soukromého života stěžovatelky."Uvedené rozhodnutí je tedy IMHO úplně mimoběžné s diskutovým dilematem "čísla Rathova mobilu". Tam přeci o ochraně soukromého života nemůže být řeči. David Rath má jistě služební mobil, a to v souvislosti s výkonem své veřejné funkce. Číslo tohoto telefonu bylo také zveřejněno v souvislosti s jeho výkonem veřejné funkce (rozhodnutí MS-P komentoval z pozice hejtmana). Pokud si chce David Rath chránit soukromí a nebýt ve svém soukromém životě obtěžován, může si svůj služební mobil vypnout...
Jsem určitě dalek toho být znalcem judikatury ESLP či ÚS/NS ohledně ochrany osobnosti. Mám ale za to, že s pomocí judikatury von Hannover problém určitě nevyřešíme...
Ondřej Rezák
Není rozdíl, jestli panu Rathovi zveřejnili soukromý, za své placený nebo veřejný (zůa krajské prostředky placený) mobil (tj.číslo)? v prvním případě podle mě o zásah do soukromí jde, přece nejde otravovat lidi, i když politiky, až tak moc ... a číslo na ústřednu si chytřejší "ošizený" pacient snadno najde na internetu atd....
ještě pokračování předchozího komentu: nevím, o jaké číslo mobilu pana R. se jedná.
Nález ve věci von Hannover (-ové :-) ) je IMHO významný v tom, že definuje hranici ochrany soukromí pro public figures, jež je sice snížená, ale rozhodně nikoli vymizelá.
Jinak by se mohlo stát, že bude zveřejněna fotografie Davida Ratha u pissoiru s odůvodněním, že to byl služební záchod a potřebu vykonal v pracovní době.
Rath u pisoáru:
... v ten moment bych si ale byl jist, že pan hejtman vykonává čistě soukromou potřebu, byť do veřejného pisoáru a v přímé souvislosti s výkonem své veřejné funkce... :o)
OR
Nevím, školy nemám, ale opravdu by se mělo ve slušné společnosti reagovat na sviňárnu sviňárnou? Nepůjde pak o legitimizaci sviňárny?
V. Lokomotiv
V. Lokomotiv:
Otázka: "ale opravdu by se mělo ve slušné společnosti reagovat na sviňárnu sviňárnou?"
Odpověď: To odvisí od toho, zda reagující je či není svině. Slušná společnost je fikce, jsou jen slušní a neslušní lidé.
Ad OR:
Souvislost výkonu tělesné potřeby s výkonem funkce hejtmana je toliko místní a časová, (obvykle) nikoli věcná.
Ad VL:
Osobně pokládám koncept svépomocné satisfakce vlastním protiprávním jednáním za značně pochybný. Viz i causa "darebák".
Obecně by právo mělo protiprávnímu jednání předcházet, nikoli je takto fakticky legitimisovat.
TP:
Naopak, tento satisfakční institut (jinak opěvovaný - např. Hajn: Právníkovy Fejetony, O svérázné satisfakci, Beck, 2007, s. 159) je pro účely komplexního posuzování vztahů zcela ideální. Nelze izolovat jediný skutek a vytrhávat jej z kontextu situačního zakotvení. Vámi kritizované rozhodnutí KS Pha z tohoto pohledu žádným excesem není.
Ad MR:
Tam polemisuji především s nesprávně a neúplně zjištěným skutkovým stavem. Nadávají-li si dva do graslů a ničemů, asi není na místě domáhat se omluvy.
Máte zřejmě na mysli spor Ivana Breziny s některou "ekoteroristickou" organisací, kde jsem se s rozhodnutím satisfakci nepřiznat ztotožnil, byť nikoli zcela bez výhrad, právě s ohledem na potřebu preference právního jednání před protiprávním.
Ano, jak správně píše Josef Baxa, byl to Nepilův slogan "Sana – rodná sestra másla" z 60. let. Více k tomu Petr Hajn: Právo nekalé soutěže. PF MU, Brno 1994, p. 146. Autorem protisloganu je prý Horníček.
Anonymní: Proč zůstávat na půli cesty? Pokud je fikcí slušná společnost, jakožto seskupení lidí dodržujících nepsaná pravidla morálky, pak je fikcí i existence slušných nebo neslušných lidí. Vždyť je to jen projekce mých chtění do ostatních lidí! Jestli je někdo slušný, pak je to jen díky tomu, že jej slušným nazvu. Ovšem pojďme ještě o kus dále - nelze zobecňovat ani sviňárny, neboť morálka je také fikce. Pro mě to, co udělal pan Rath, je sviňárna, ale pro něj jistě není. Anebo ne? Nevím :-)
V. Lokomotiv
"Nevím, školy nemám ...":
"Legitimizace sviňárny" je (pro mnohé paradoxně) prostředkem motivujícím k dodržování práva pro futuro. Když mi po vlastní špatnosti nebude poskytnuta právní ochrana proti nekalosti jiného, znamená to preventivní pobídku, abych se příště špatností nedopouštěl a byl tak sám chráněn.
Kdo věří v sílu práva v silně nemorální společnosti, doporučuji poznat prostředí věznice.Podobnost s chováním Ratha a některých českých soudců je čistě náhodná.
I když asi mnohé české mládežnické právnické revolučníky zklamu, tak to platí po celé Evropě i USA ve velkých městech s vyjimkou pár silně protestantských oblastí kalvínského typu nebo mormonů. Českým US lovers doporučuji navštívit místo načinčaných univ. kampusů některé čtvrti Chicaga nebo LA, o Londýnu ani nemluvě.
Aplikací práva v silně nemorálních komunitách se zvrhne ještě ve větší bezpráví, resp. v parodii na spravedlnost.
BTW když se česká justice ukázala v pravém světle v případech Šrejbra nebo Macha, tak dnešní mládežníci ani nehlesli, o soudcovské unii ani nemluvě. Oproti Rathově reakci nebo reakci VS vs. Cepl šlo o daleko větší (justiční) svinstva.
"Legitimizace sviňárny" je (pro mnohé paradoxně) prostředkem motivujícím k dodržování práva pro futuro. Když mi po vlastní špatnosti nebude poskytnuta právní ochrana proti nekalosti jiného, znamená to preventivní pobídku, abych se příště špatností nedopouštěl a byl tak sám chráněn.Nesouhlasím: vedle této (pochybné) prevence bude výsledkem sdělení žalobci, aby si příště své účty se žalovaným vyřizoval bez intervence státu, tzn. např. pomackovsku.
TP:
Srovnáváte nesrovnatelné. Křivdy se dají zcela jistě napravovat i bez soudu, což zdůraznil i ÚS (I. ÚS 367/03 z 15.3.2005):
"Co největší bohatost diskuze o věcech veřejných by měla být státní mocí regulována jen V MÍŘE NEZBYTNĚ NUTNÉ (srov. čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Současně tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu, za účelem ochrany dobrého jména jiných občanů, by měl přijít SUBSIDIÁRNĚ, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak. Škodu lze napravit jinak než zásahem státu, např. užitím přípustných možností k oponování kontroverzních a zavádějících názorů. Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektivněji, než cestou soudního řízení."
Zásah státu je tak namístě až v případě verbálního či brachiálního excesu - viz. zmíněný Macek, který má za facku zaplatit 100 tisíc s veřejnou omluvou. A pokud jsem správně pochopil mediální výstupy této kauzy, tak víc to nebylo právě s ohledem na vzájemné napadání obou pánů.
Ad MR:
Vy srovnáváte nesrovatelné. Prostředky ke korekci skutkových tvrzení nebo hodnotových soudů (kritiky) jsou mnohé, mj. právo na odpověď, prostředkem ke korekci invektivy typu "vy darebáku", pronesené do kamery a odvysílané, včetně titulku se jménem a postavením osoby napadeného i napadajícího, je skutečně jen facka, kopanec nebo jiný "brachiální" satisfakční instrument.
TP:
Pro tuto chvíli debatu opustím. V budoucnu se k ní ale možná vrátím v návaznosti na tom, jak VS O. rozhodne tuto kauzu (ve výroku týkajícím se právě vzájemného napadání účastníků, "korupční" výrok je překvapivě pravomocný):
http://zpravy.idnes.cz/senator-zlatuska-vyhral-soud-kvuli-pasazi-jalta-f6d-/brno.asp?c=A080404_142356_brno_dmk
Jinak toho Vámi zmiňovaného Brezinu už VS O. před časem potvrdil, ke zde řešené otázce se ale překvapivě nijak nevyjádřil.
Historku o nekalé soutěži si také pamatuji ze semínářů prof.Hajna, určitě jedny z nejlepších seminářů , které jsem na PF jako student kdy zažil...
ad Rath - jak už říká klasik Bělohradský "Informace jsou zvířátka, která žijí v kontextech..." proto se mi jeví citované Rathovo jednaní jako - řečeno politickým slovníkem - "nešťastné" (pracovníci ústředny na soudu z něj asi opravdu nebudou štastní :D )
Nicméně ani toto jednání nelegitimizuje jednání jeho pol.konkurentů publikujících jeho soukromé číslo (pokud bylo opravdu soukromé)....
P.Kolman,Brno
Tohle je poměrně inspirativním čtením při úvahách o ochraně osobnosti, zvažování kontextu zásahů a svépomocných satisfakcích:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stanislav-krecek.php?itemid=6549
Pro mě zpráva dne, kterou ale ponechám bez komentáře:o)
Haha. LOL.
Hodnotit to profesně nebudu, ale v rovině zábavnosti to má jedničku :)
Okomentovat