Mrtvé Čínany nevystavovat!
I tak by šlo shrnout rozhodnutí pařížského tribunal de grande instance, který zakázal další vystavování preparovaných čínských mrtvol. Jedná se výstavu “Our body, à corps ouvert”. Těla byla skutečně otevřená : svaly, cévy, kosti. Ostatně kdo má zájem, může se podívat sám třeba sem anebo sem.
Francouzský soud další pokračování výstavy zakázal k návrhu dvou (patrně) občanských sdružení – „Solidarité Chine” a „Ensemble contre la peine de mort“. Sdružení tvrdila, že obchodní společnost z Honkongu, která výstavu provozovala, použila k „získání exponátů“ patrně popravené čínské vězně a jiné jedince, kteří by si asi nepřáli být vystavováni.
Rozhodnutí jako takové se mi bohužel nepodařilo zatím na internetu najít, nicméně z fragmentů v různých francouzských tiskovinách by se zdálo, že soud své rozhodnutí opřel hlavně o čl. 16 odst. 2 Code Civil, který umožňuje soudci zakázat ohrožování osobní (fyzické) integrity člověka („Le juge peut prescrire toutes mesures propres à empêcher ou faire cesser une atteinte illicite au corps humain ou des agissements illicites portant sur des éléments ou des produits de celui-ci.“) Systematicky se jedná o podmnožinu osobnostních práv/práva na lidskou důstojnost, která byla pouze „protažena“ do posmrtné ochrany.
Víc se asi v tuto chvíli nedozvíme. Francouzská galerie se proti rozhodnutí odvolala, takže se tím bude zabývat Cour d´appel de Paris. Zajímavé bude ale třeba, jakým způsobem se bude dokazovat (či se již asi dokazoval) původ těl a (předchozí) udělený souhlas k vystavování. Předpokládal bych, že toto musí prokázat provozovatel výstavy. Patrně tedy nikoliv její majitel, neboť lidské ostatky (ne)mohou být předmětem vlastnického práva. Ani takto hezky „zpracované“? A co tak „přidaná“ hodnota v podobě konzervace atd? No, jedno je jisté: právníci se jistě nebudou nudit …
Francouzský soud další pokračování výstavy zakázal k návrhu dvou (patrně) občanských sdružení – „Solidarité Chine” a „Ensemble contre la peine de mort“. Sdružení tvrdila, že obchodní společnost z Honkongu, která výstavu provozovala, použila k „získání exponátů“ patrně popravené čínské vězně a jiné jedince, kteří by si asi nepřáli být vystavováni.
Rozhodnutí jako takové se mi bohužel nepodařilo zatím na internetu najít, nicméně z fragmentů v různých francouzských tiskovinách by se zdálo, že soud své rozhodnutí opřel hlavně o čl. 16 odst. 2 Code Civil, který umožňuje soudci zakázat ohrožování osobní (fyzické) integrity člověka („Le juge peut prescrire toutes mesures propres à empêcher ou faire cesser une atteinte illicite au corps humain ou des agissements illicites portant sur des éléments ou des produits de celui-ci.“) Systematicky se jedná o podmnožinu osobnostních práv/práva na lidskou důstojnost, která byla pouze „protažena“ do posmrtné ochrany.
Víc se asi v tuto chvíli nedozvíme. Francouzská galerie se proti rozhodnutí odvolala, takže se tím bude zabývat Cour d´appel de Paris. Zajímavé bude ale třeba, jakým způsobem se bude dokazovat (či se již asi dokazoval) původ těl a (předchozí) udělený souhlas k vystavování. Předpokládal bych, že toto musí prokázat provozovatel výstavy. Patrně tedy nikoliv její majitel, neboť lidské ostatky (ne)mohou být předmětem vlastnického práva. Ani takto hezky „zpracované“? A co tak „přidaná“ hodnota v podobě konzervace atd? No, jedno je jisté: právníci se jistě nebudou nudit …